Není pochyby, že v dnešní neklidné době má tento zákon i další význam, aby ho totiž nebylo zneužito ani politicky nespolehlivými, špatnými a rozvratnými živly. Není to myšleno jen tak neodůvodněně. Musíme si býti vědomí, co způsobilo takové tajné, soukromé ozbrojování se občanstva v Italii, v Německu i v Rakousku a konečně také ve Španělsku. Máme ještě v živé paměti krvavé události na ulicích a ve shromaždištích, kde padlo sta a tisíce občanů v takových politických půtkách, poněvadž kde kdo mohl míti bez kontroly zbraně, a dokonce velké politické skupiny mohly uschovávati celá skladiště zbraní. To si u nás ovšem dovolit nemůžeme a stát musí hleděti, aby všemi prostředky zabránil v zárodku takovémuto zneužívání zbraní k politickým účelům.
Divím se tomu vůbec, když jsem poslouchal p. kol. Maixnera, proč on měl zrovna u této osnovy takovou dlouhou politickou řeč. Vždyť ten, kdo nechce dělati nic špatného, nemusí býti touto osnovou nijak frapován. (Souhlas.) A že by ten zákon byl proti sudetským Němcům, to, myslím, je vzato ze vzduchu, neboť zákon se vztahuje na všecko obyvatelstvo republiky. A jestliže - jak p. kol. Maixner praví - Němci vůbec nepomýšlejí používati střelných a podobných zbraní, nýbrž bojovati jen duchovními zbraněmi, tedy to p. kol. Maixnera naprosto nemuselo interesovat.
Ale mně se zdá, že p. kol. Maixner přece jenom vycítil, že mezi jeho kolegy by mnohému tak mohlo napadnout napodobiti ty hakenkrajclery v Rakousku s jejich pumami, ať již byly vážné nebo nevážné, s jejich revolvery, a že by snad mohla také státní moc proti nim zakročit a "utiskovat" tyto svobodomyslné Němce, kteří chtějí použíti svých občanských práv k tomu, aby mohli na ulici třeba někoho bouchnout. Možná, že měl p. kol. Maixner na zřeteli, že by se v jeho táboře třeba vyskytli takoví Němci a že by pak mohlo nastati velké "utiskování" se strany státu. Mohu mu říci: Kdyby se vyskytli, budou bezohledně státní mocí potlačeni, tím může býti p. kol. Maixner jist. (Souhlas.)
Jsme připravení na mnoho věcí, mnoho jsme jich také prožili, ale řeknu otevřeně, že žádné revolty trpět nebudeme, ať je to od té nebo oné strany, i kdyby to bylo se strany československé, poněvadž chceme, aby naše republika byla spravována podle zákonů, řádně a bezpečně pro všechny občany. (Souhlas.)
Chci se zmíniti o tom, jak zde naříkal p. kol. Maixner na ten nedostatek svobody sudetských Němců u nás. Myslím, že mají tolik svobody jako my, poněvadž platí pro ně tytéž zákony jako pro nás. Nejlepším důkazem této svobody je přece Henleinova strana.
V žádném druhém státě by ji netrpěli. (Tak jest!) Když zde může býti strana, která se ke státu přiznává jenom, když je k tomu nucena jaksi z politických motivů, aby zakryla, co vlastně cítí, když zde může klidně pořádat manifestace - dnes ne, dnes je to pro všechny na čas zastaveno, poněvadž je velikonoční mír - když může zde psát takovým způsobem, že polovina co je napsáno, je lež, když může jezditi do ciziny a pomlouvat tam stát a šířiti o něm nepravdy, pak jistě nikdo z té strany si nemůže stěžovati, že nemá svobody. Myslím, že kdyby někdo něco podobného dělal ve Třetí říši, nebyl by v koncentračním táboře, nýbrž byl aby dávno odstřelen.
Pánové, pokud se týče svobody pro německé obyvatelstvo u nás a ve Třetí říši, jsou u nás Němci mnohem svobodnější než ve Třetí říši, to přeci musíme všichni uznat. Tam nesmí Němec svobodně mluviti, musí mluviti podle předpisu, podle toho, co má nařízeno, podle usměrněných pravidel, kdežto zde může pronésti své přesvědčení volně, pokud se to dá poněkud aspoň subsumovat pod zákony, které jsou u nás dosti volné. Pánové z Henleinovy strany si o každé maličkosti myslí, že je myšlena proti Němcům. Nedávno jsme čtli, jakou bouři způsobili proti výnosu ministerstva školství a nár. osvěty, protože ministr dr Franke nařídil zcela samozřejmou věc, že se totiž ve školách nemá dělat politika, nýbrž že se tam mají vyučovati děti. Co z toho udělali?! Dokonce vystoupil jeden henleinovský poslanec ve sněmovně a žádal odstoupení ministra dr Frankeho, neboť výnos je prý namířen proti Němcům, ač týkal se přece všech učitelů v republice. Jsem toho mínění, že kdybychom vydali zákon na hubení chroustů a švábů, budou proti tomu také páni z Henleinovy stromy brojit, že je to proti sudetským Němcům. Tak to u nás vypadá. Byl jsem udiven, když jsem kde slyšel sen. Maixnera vypočítávat spoustu zákonů, které všechny jsou prý namířeny proti Němcům.
Pánové, vy se tím děláte sami směšnými. Myslíte si, že tomu všemu svět věří? Řeknu vám podle svého přesvědčení, jak se věci mají. Nikdo nerozšířil dobrou pověst o naši republice tak, jako právě páni z Henleinovy strany svými žalobami v cizině, poněvadž cizina poznala, že spočívají na falešných základech, že je v nich 80% a někdy i více nepravd. Cizina se přesvědčila, že je to skoro všechno lež. Svým lhaním jste dokonce i na Anglii působili tak, že konservativec Chamberlain nám chce pomáhati. Sami jsme si nemyslili, že dovedete tak obrátit i tyto zkostnatělé konservativce, jako se to stalo. O to máte zásluhu jedině vy. Můžeme-li dnes říci, že se Československá republika těší ve světě velkému uznání, je to ve velké míře zásluhou vašeho štvaní.
Pořád říkáte, že by Československá republika měla býti Švýcarskem. Proti tomu nejsme, ale musili bychom míti u nás Švýcary a ne Prušáky. (Výborně!) V tom okamžiku, kdy budete skutečnými Šýcary, nebude naše republika potřebovat měnit zákony, bude druhým Švýcarskem. Vždyť jím vlastně už je, jenže všichni obyvatelé nemají ducha Švýcarů, kterého je třeba, aby kterýkoli stát mohl býti obdobou Švýcarska.
Byla zde již snesena taková snůška nepravd a lží, že se opravdu musíme diviti, že se ti páni sami za to nestydí. Vždyť musejí vědět, že není pravda, že Němci v Československé republice jsou tak utiskováni. Neříkám, že by tu všechno bylo v pořádku, vždyť sám mám různé a různé návrhy, jak by se měly poměry upraviti. Neříkám, že tu není žádných důvodů ke stížnostem, ale není pochyby, že je to směšné, vykládá-li se, že jsou u nás Němci utlačováni nebo terorisováni. (Různé výkřiky.) Lhát dovede sice každý, ale lží se nic nevymůže. Něčeho se může dosíci jen na základě pravdy a pravdivé diskuse - to se týká i míru mezi oběma národy, Čechoslováky a Němci - ale jakmile se začne pracovat s nepravdami, překrucováním a lhaním, nevytvoří se přátelství ani platforma pro nějaké dohodování. Sleduji-li psaní "Zeitu" nebo "Slováka", opravdu mne nic tak netrápí, jako to, jak hrozně se pravda překrucuje a jak se dělají zbytečné hradby mezi obyvatelstvem republiky jen tím, že se neustále a neustále staví lež do popředí a že se pomocí lži a lživé demagogie chce dělati politika. Nebudu uváděti příklady z minulosti a nevím odkud. Mám jeden případ, zrovna klasický, právě z dnešního dne. Dovídám se ke svému ohromnému úžasu, že jsem měl při řeči pana senátora Budaye, 29. března tuším, vykřiknouti, že "nejmizernější národ je Slovák". Pánové, svědkové jsou: dr Pajor, dr Turchányi a redaktor "Zeitu" Kasper. Dva kolegové z maďarské nacionální strany a pak ovšem velký Čechoslovák, redaktor "Zeitu" Kasper. Prosím, ten nesmysl si troufají ti lidé dosvědčiti. A prosím, sledujte tu chybu, která je v tom obsažena a která ukazuje zřejmě na to, že je to holý výmysl. "Nejmizernější národ je Slovák". Zde by mělo býti řečeno: "Nejmizernější národ jsou Slováci." Když se řekne "Slovák", z toho už je vidět, že se asi mluvilo o časopisu "Slováku" a že ti pánové něco buďto hrozně přeslechli anebo si všechno vycucali z prsou. (Tak jest!) Já prohlašuji, že takováto slova vůbec ani ve snu mě nikdy nenapadla a je vyloučeno, že bych je mohl pronésti. Tvrdí-li ti pánové, že jsem něco podobného řekl, pak řeknu, že je to infámní lež, která se důstojně řadí k těm lžím, které zde slyšíme a které se vrhají nejenom proti českým politikům, nýbrž proti celému českému národu.
Budu jen povděčen, když bude zavedeno kárné řízení a když pánové do očí mi budou svědčiti, že jsem toto řekl. Budu viděti, jestli se začervenají. Když ne, pak opravdu lituji, že Národní shromáždění Československé republiky může míti takové členy ve svém středu. Končím. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo dále má pan sen. Stellwag.
Sen. Stellwag (německy): Slavný senáte!
Dovolte, aby v této politicky pohnuté době promluvil také jednou zkušený myslivec několik slov k našemu zákonu o zbraních. Chtěl bych upozorniti jen na malou okolnost. (Sen. Kreibich [německy]: Myslivecká latina přichází!) Upokojte se, nemluvím mysliveckou latinou, ale měl jsem vždy srdce pro naši zvěř a otázal bych se jednou pánů: Proč jsme založili "Hubertus" a "Svaz" a po 20 let kázali našim myslivcům: "Střílejte srnce kulkou!"? A dnes klademe na stůl zákon, který samozřejmě bude přijat a který zmenšuje právě možnost stříleti kulkou. Toho se bude každý slušný myslivec ovšem varovati. Ale velké potíže s opatřováním zbrojního pasu pro kulovnice, věčné ježdění sem a tam, registrování a různě jiné potíže budou míti za následek, že se zase uplatní darebáci a rasíci a že si tím před cizinou a především před svými sousedy stržíme ostudu, jíž není rovno. Neboť nezapomínejme, v Maďarsku, Polsku o Německu nechceme mluviti, a nyní k tomu také patří Rakousko - je rána kulkou na spárkovitou zvěř zákonem, a při tom je v Polsku trest až do 1000 zl. a odnětí zbrojního pasu a honebního lístku na 5 roků. Co budou naši sousedé při hranicích říkati, až uslyší, že střílíme srnce zase broky? Začne zase noční střílení, právě tak jako před 30 a 40 lety. K čemu jsme po 20 roků vychovávali náš lid v řádné myslivce, když výsledek je ten, že se bude zase stříleti broky? (Sen. Kreibich [německy]: Vy potřebujete kulky pro Lessinga a ne pro zvěř!) Nyní mám slovo já, pak můžete mluviti vy. Pánové, byl jsem 41/2 roku ve válce na všech frontách, byl jsem v Oděse, Jekaterinburku, Jelizavetgradě, hluboko na Rusi, a neznám jediný případ, že by byl padl rakouský vojín střelou z lovecké pušky. V době, která je ve znamení strojních pušek, ve znamení letadel a tanků, je nesmysl se domnívati, že každá soukromá puška, flobertka, je zbraní proti vojákům. To jsem chtěl zde zdůrazniti: Blamovali bychom se nesmrtelně před cizinou, kdyby se u nás zakázaly lovecké pušky a všechny malé pušky. Jak má myslivec pravodatně vykonávati lov, není-li mu vedle brokovnice dána také možnost stříleti na spárkovitou zvěř kulkou a v době hájení malorážovou zbraní na malou zvěř? Jestliže se to ztíží, pak si žádný myslivec nemůže dovoliti přepych, aby měl tři.zbrojní pasy v ceně 200 Kč. Jsme závislí na ochotě a blahovůli okresního úřadu a víme, co to znamená. Mám jen jednu prosbu a obzvláště na předsedu našeho branného výboru Zaříditi nějak, alespoň administrativní cestou, aby pravodatní myslivci také v budoucnu mohli spárkovitou zvěř, stříleti zase kulkou. (Potlesk senátorů sudětskoněmecké strany.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Rozprava je skončena.
Přejí si páni zpravodajové slovo k doslovu?
Zpravodaj sen. Sehnal: Nikoliv.
Zpravodaj sen. dr Milota: Rovněž ne.
Místopředseda Klofáč: Páni zpravodajové si nepřejí slova k doslovu.
Prosím o zaujetí místa. (Děje. se.) Senát je schopen se usnášeti.
Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých hlav a paragrafů a úvodní formuli najednou.
Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a paragrafů a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 563 ve čtení prvém.
Předseda (ujav se předsednictví - zvoní): Budeme projednávati další odstavec pořadu, jímž jest:
2. Zpráva soc.-politického výboru o usnesení post. sněmovny (tisk 658) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění zákon ze dne 1. června 1932, č. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z povolání (tisk 675) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodajem výboru je pan sen. Brodecký, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Brodecký: Slavný senáte!
Vládní návrh zákona, jak,byl předložen posl. sněmovně a jak jej posl. sněmovna s určitými rozšiřovacími návrhy přijala, stanoví, že platnost zákona z 1. června 1932, čís. 99 Sb. z. a n., o odškodnění nemocí z povolání, posunuje se před počátek jeho účinnosti. Více změn v celém zákoně není. Soc. politický výbor senátu pokládá za nutné připomenouti, že t. zv. renta přechodná padle §u 5 zákona není upravena tak, aby pojištěnci příslušel na ni právní nárok. Nositel pojištění může ji poskytnouti, avšak pojištěnec nemá právního nároku, který by mohl (býti stíhán žalobou k rozhodčímu soudu. Tato okolnost projevuje se neblaze v praksi nositelů pojištění a přechodný důchod, přestože bylo předpokládáno, že se uplatní v dostatečné míře, je ve skutečnosti toliko výjimkou. Proto soc. politický výbor navrhuje resolucí čís. 2 senátu, aby při změně a doplnění zákona číslo 99/1932 byl zmíněný požadavek vyjádřen změnou ustanovení §u 5, odst. 1 zákona, takže by začátek tohoto ustanovení zněl takto: "Je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati nebo že se zhorší, bude li osoba pojištěná dále zaměstnána v takovém podniku (§ 2), bude jí nositelem úrazového pojištění.....". Tedy aby místo slovíčka "může" stálo slovíčko "bude".
Další nedostatek dnešního zákonodárství v této věci: Odškodňování nemocí z povolání jest připjato podle zák. č. 99/1932 na úrazové pojištění, takže z odškodnění jsou vyloučeni všichni zaměstnanci podniků, které pojistné povinnosti úrazové nepodlehají. Stalo se tak z toho důvodu, ježto nemělo býti již dále oddalováno, uskutečnění zákona o odškodňování nemocí z povolání; avšak bylo při tom konstatováno, že věc bude dále zkoumána, aby mohlo býti přikročeno k takovému řešení, které aby z nároku na odškodnění nevylučovalo zaměstnance podniků nepodrobených úrazové pojistné povinnosti. Od té doby uplynulo 6 let. Dosud v této věcí nebylo učiněno nic; proto pokládá sociálně-politický výbor senátu za vhodné, aby u příležitosti projednávání vládního návrhu znovu připomenuta byla tato okolnost a vyslovena naléhavá žádost, aby bez prodlení byla zkoumána tato otázka tak, aby v dohledné době mohlo dojíti k uskutečnění zmíněného požadavku. Tato žádost je přednesena v další resoluci.
Za třetí: Také seznam nemocí z povolání, které podléhají tomuto zákonu, uvedený v příloze k §u,2 zákona, byl svého času míněn jako provisorní a očekávalo se, že dojde během doby, jednak z nastalé praxe, jednak z praxe, která se ukáže stálém vývojem výroby, k jeho revisi, případně k doplnění. Důvodová zpráva vládního návrhu v r. 1932 konstatovala to výslovně slovy: "ježto se očekávají zvláště také v tomto směru případné další podněty" - jest to číslo tisku 737/III. volební období senátu. Dosud se však nestalo, až na věc, která velmi hořela, nic. Věc, o které se zmiňuji, jest ta, že položka 14, která mluvila o onemocnění rakovinou plic, způsobenou radiovými paprsky a emanací v dolech na uran v Jáchymově když byli dohnáni jáchymovští dělníci opravdu k zoufalému pokusu stávky, kterou chtěli překonat dole v dolech, ačkoliv si byli vědomí, jaké nebezpečí nejen pro jejich zdraví, ale i pro jejich životy nastává - byla rozdělena na literu a) a b) a v liteře b) se praví, že onemocnění zaprášením plic, ať již samo o sobě nebo ve spojení s tuberkulosou nebo rozedmou plic, pokud způsobilost k práci se zmenší o více než 10 %, náleží také mezi nemoci z povolání. Ovšem jen v tom rozdílu, který jest mezi původním ustanovením a tímto vládním nařízením je viděti, jak velice se od vydání zákona poměry změnily a jak daleko musí zasahovat novelisace nejen zákona, ale také novelisace přílohy k §u 2.
Podle §u 7 může býti seznam nemocí doplněn a změněn vládním nařízením. Tohoto vládního nařízení použila vláda letošního roku v jáchymovském případě, a my se proto domníváme, že nelze s touto okolností, t. j. s rozřířením přílohy na nově vyjmenované choroby, které pocházejí z práce, ze zaměstnání, čekat, až k době, kdy dojde k novelisaci zákona, nýbrž že v této věci může ministerstvo sociální péče s příslušnými ministerstvy, snad v dohodě se soc.-politickým výborem, rozšířit přílohu o nemoci, resp. o odvětví, která jsou navrhována.
Seznam postrádá především onemocnění nervavého systému, ačkoliv za dnešního stavu výroby, zejména stále stupňované racionalisace, bylo aby odškodňování těchto nemocí tak naléhavé a každý odklad v tomto směru znamená nedozírné škody.
Připomínám, že sociálně-politický výbor senátu ve své zprávě doložil toto tvrzení. Doložil toto stvrzení jednak výrokem pocházejícím ještě z doby, kdy tato příloha byla k zákonu z r. 1932 dělána, jakož i řadou dalších dokladů. Není sporu o tom, že od doby vydání zákona praxe nám ukázala, že zákon, resp. jeho příloha musí býti rozšířena i na jiné obory lidské práce. A tomu po této stránce odpovídá také část resoluce, která říká, že na př. horníci, skláři; brusiči skla, brusiči dřeva, keramici, řidiči automobilů z povolání atd. nejsou do přílohy pojati, a též jiné obory, které by tam jistě náležely.
Velikou vadou přílohy, kterou se zabývá také resoluce, je stylisace, že na př. uznání těžkého šedého zákalu, je dáno úplně do rukou konsultujícího lékaře, a není přihlíženo k okolnosti, že každý lehký zákal v době poměrně krátké stane se těžkým zákalem, když už je pozdě na přesídlení z odboru do odboru atd.
Totéž je při těžkém zaprášení plic. Zde žádá soc. politický výbor senátu, - aby slovo "těžký" v jednom i ve druhém případě bylo z přílohy škrtnuto. Mluví o tom také resoluce, přijaté sněmovnou, které byly v tom smyslu doplněny. Soc.-politický výbor senátu schválil také tyto resoluce, aniž se vázal na nějaké dlouhé jednání o novelisaci zákona v žádaném smyslu, poněvadž věc spěchá, a schválil také osnovu zákona, jak byla upravena posl. sněmovnou, a doporučuje senátu, aby přijal tuto osnovu ve znění přijatém posl. sněmovnou. Soc.-politický výbor doporučuje také přijetí pozměněných resolucí, připojených ke zprávě výborové, a prosí dále, aby senát, jakmile se bude jednati o rozšíření zmíněné přílohy, projevil tutéž ochotu a dobrou vůli jako při projednávání této přílohy a aby tato ochota byla projevena také k požadavkům resoluce po novelisaci jednak zákona č. 99/32, jednak zákona úrazového vůbec. (Souhlas a potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. sen. Garlikovi.
Sen. Garlik (německy): Dámy a pánové!
Předložená osnova zákona tisk 1251 vděčí za svůj vznik stávce horníků v dolech na radium v Jáchymově. Tak jako naše strana již v posl. sněmovně konstatovala, že tento návrh samozřejmě vítáme, tak zřetelně však také dnes opětovně konstatujeme, že nikterak není způsobilý pomoci těm, kteří, jak již řečeno, svou stávkou dali podnět k tomuto návrhu. Třeba vám to bylo nepříjemné, konstatuji také zde, že dělníci v dolech na radium po poradách, které s nimi stále konáme, nejsou ochotni spokojiti se s tímto řešením. Žádáme proto také v senátě, aby za všech okolností vydán byl zvláštní zákon na ochranu horníků v dolech na radium v Jáchymově. Prohlašuji také zde dále, že naše strana poukázala na naprosto neschůdné cesty v různých svých návrzích z r. 1936 a 1938 a že také v budoucnosti nepřestaneme zasazovati se ještě více než dosud o ochranu života horníků v dolech.
Již v posl. sněmovně zaujali jsme obšírně stanovisko k předložené osnově zákona. Návrh chce dosavadní fakultativní dávky úrazové pojišťovny při nemocech z povolání, které vznikly nejpozději dnem 1. ledna 1929, přeměniti v povinné dávky Úrazové pojišťovny dělnické. Tuto snahu dlužno uvítati, i když nutno konstatovati, že návrh zákona o sobě ještě nikterak nestačí, aby přivodil minimum sociálního vyrovnání. Musíme konstatovati, že se vláda k tomuto návrhu odhodlala velice pozdě, nemůžeme míti za to, že vláda až do února 1938 nevěděla naprosto nic o smrti radiem, ačkoliv věda lékařská a veřejnost o ní ví od r. 1925. Nechceme se domnívati, že je to mezera ve vědomostech odpovědné vlády. Beze vší pochybnosti tím, že zaprášení plic v dolech na radium bylo pojato mezi nemoci z povolání, učiněno bylo něco, aby se trochu zmírnil skandál v Jáchymově. Bylo by však stejně důležité a žádáme to s veškerým důrazem jakožto nejsilnější strana ve státě a jako jediný spravedlivý mluvčí sudetskoněmecké skupiny lidu, aby ministr soc. péče v dohodě s vládou zařídil sociálnější praxi a přísně trestal každou nesociální byrokracii. Není přípustno, aby, jako v případě dělníka Antonína Helmicha, Úrazová pojišťovna dělnická důchod odepřela, poněvadž prý tu nebylo následků nemoci z povolání v takové míře, aby důchod byl přiznán, a zamítnutý uchazeč o důchod pak do 6 neděl zemřel.
Mohl bych vám zde přečísti mnoho protokolů takového druhu. Chci vyjmouti jen jediný prokotol: "Já podepsaná Anna Helmichová, vdova po horníku Antonínu Helmichovi, který zemřel na rakovinu plic, sděluji toto, což potvrzuji svým vlastním podpisem: Můj muž byl ve státním podniku "Edelleutstollen" nepřetržitě asi 22 roků zaměstnán jako těžič a poslední léta jako rubač. Stěžoval si od konce r. 1935 mnoho na bolesti v zádech. V srpnu 1936 provedeno hlášení nemoci z povolání Úrazové pojišťovně dělnické v Praze. Ježto se nemoc každým měsícem zhoršovala, dal se můj muž od 1. září 1937 provisionovat. Jeho důchod činil za 20 roků 4 měsíce 231 Kč 85 h i s výchovným; z toho odpadlo měsíčně 10 Kč na nemocenské pojištění. Dne 2. listopadu 1937, ačkoliv již úplně zničen, byl povolán do Prahy k Úrazově pojišťovně dělnické k prohlídce. Když se vrátil z dlouhé cesty, zhoršil se jeho stav tak povážlivě, že musel dne 8. prosince 1937 ulehnouti, aby již více nevstal. Počátkem ledna 1938 přišel konečně výměr, že můj muž byl pro lehké zaprášení plic prvého stupně odmítnut. Od tohoto těžkého zklamání spělo to s ním rychle ke konci. Ačkoliv již nemohl mluviti, poněvadž těžce trpěl obtížemi při dýchání, mohli jsme já a jiní z jeho posunků seznati, že myslel jen na tuto věc a že hroze rukama, chtěl ještě něco učiniti. Pak nastal smrtelný zápas. Od úrazové pojišťovny dělnické v Praze jsem dodnes neslyšela ani slovo. Nikdo se netáže, zda mám se svým dítětem z čeho žíti či nikoli. Tak postihuje osud všechny jáchymovské horníky v dolech na radium, jednoho dříve, druhého později, podle tělesné konstituce. Můj muž zemřel v 41. roce věku. Všechno uvedené potvrzuji svým vlastnoručním podpisem Anna Helmichová v Jáchymově."