Vážený senát! Keby československí štátnici boli po prevrate volili nejaké podobné heslo, aké je zhutnené vo dvoch riadkoch istej básne nášho veľkého básnika Vörösmartyho: "Lepší je čin než nenávisť, začnime nový život...", dnes tu mohol už rozkvitať nový bohatý život na zrúcaninách časti monarchie. Žiaľ však, nenávisť ujala sa pozvoľna vlády na tomto území.

Tu by bolo bývalo treba bystrého oka, ktoré by bolo videlo i do najkrajnejšieho kúta tohoto územia, do dialky vyše 1000 km od Prahy. Toto oko by bolo videlo, že v tejto novoutvorejnej bohatej zemi sú okrem cechov a Moravanov i Nemci, Slováci, Maďari, Poliaci, Rusíni, Rumuni, Židi a Cigáni, ako to štatistika pečlive vykazuje. Každý z nich má svoj osobný charakter, ktorý nesmel byť utlačený, ale mal sa nechať rozvinúť. Nestalo sa tak.

Je to podivné u vodcov ľudu, ktorý si tak čerstvo vybojoval svoju oslavovanú slobodu. Mnohému sa mali naučiť zo skúsenosti ťažkých dňov minulosti, ale nenaučili sa.

Keď víťazný rímsky vojvodca konal svoj triumfálny pochod vo vážnom sprievode jazdy a pechoty, tu stále zaznievaly hlučné pozdravé výkriky ľudu. Avšak v tomto víťaznom opojení a najväčšom deliriu radosti stále išiel vedľa vojvodcu, obklopeného slávou víťazstva, jeden otrok, ktorý mu stále šoptal do ucha: "Sme smrteľníci!" Vedľa hlasov prekypujúcej radosti bolo to napomínanie, aby sa miernil. Tuná sme hrali my rolu toho otroka. Ale nešoptali, lež kričali sme slová miernenia k výnimečným vyvolencom šťasteny. Naše slovo bolo udusené ohlušujúcim revom prílišnej sebadôvery. Tu nechcel nikto nič slyšať o trpkostiach a plačlivých sťažnostiach iných. Tu bol milým hlasom iba ten, ktorý lichotil. Tu žil každý zvlášte ako hrdina a víťaz v opojnej radosti prekypujúcej až k nebesiam.

Dnes s neúpronou úprimnosťou musíme vysloviť nezahalenú pravdu: väčšia polovica tunäjšieho obyvateľstva je nespokojná. Snáď nikto viac ako tá sklamaná Podkarpatská Rus; je to najchudobnejšia krajina republiky, ktorá mohla byť bohatá, blahobytná, šťastná a spokojná. Len mal byť získaný jeden jej súsed a nie donútený na kolená. Nikdy nie je dobrým súsedom ten, kto sa chce pozdvihnúť na skaze iného. Tieto dve zeme mohly si ročne vymeniť hodnoty v cene niekoľko miliard. Každý by bol dobre pochodil, a v prvom rade ľud. Podkarpatskej Rusi, ľud rusínsky. Dnes, nehľadiac na ten nepatrný zlomok, ktorý je v žolde vlády, vedie sa každému horšie než kedysi. Pred pol rokom hlučne sa hlásala autonomia Podkarpatskej Rusi. Vyhlašovali v každej dedine bubnom, že autonomia je tu. Obyvateľstvo donútili osla vovať. Poriadali bankety. Predsedovi vlády Hodžovi odhlasovali v každej obci čestné občianstvo. A od tých čias nezrodila sa z toho ani malá myšička. Vo vianočnom prejave vytrubovali autonomiu do celého sveta; autonomiu dali cudzine, ale nie tamojšiemu obyvateľstvu.

Mám znova načrtnúť neutešený život maďarského ľudu? Stokrát som to už vylíčil tuná i v poslaneckej snemovni. Zemedelský ľud je zadlžený po krk a stoná poď ťažkými bremenami.

Neustavujú sa komory zemedelské, ktoré by zachránily gazdov pred úpadkom. Ale i keby boly zriadené, boly by to iba kádry agrárnej strany, akým je i sväz tabačných pestiteľov a sväz obce vinohradníckej. Každá podobná organizácia je tu len k tomu, aby tam niekoľko ľudí agrárnej strany ztučnelo, avšak organizácia sama ešte viac prehlbuje priepasť skazy producentov. Rieky, ktoré v dôsledku vykynoženia lesov staly sa ešte nespútanejšími, voľno pustošia osiŕelú pôdu. A tiež iné živelné pohromy zabíjajú krvopotnú prácu zemedelcov. Vernosť za vernosť ten ľud nikdy nedostal.

Hodnotná vrstva maloživnóstníkov je viac ubitá, než bola kedysi.

Stejne pustá je situácia delníkov. Nech ide so mnou ktokoľvek do Soloťviny. Ukážem mu celé masy robotníkov, ktorí už od svojho útleho detského veku pracujú v soľných baniach, ba aj ich predkovia zarábali tam na chlieb. V r. 1930 boli hromadne prepustení na návrh svojich vlastných druhov, sociálnych demokratov. Nanajvýš dočasne a z milosti prijímajú niektorých na mesiac. Ale minulého roku, či pred dvoma rokmi sa stalo, že vzali do práce istého brusiča, došlého z Čiech a veľa iných ľudí, ktorí snáď vtedy po prvýkrát videli soľné bane. Aj od inakiaľ prijímali delníkov, len zo Solotviny nie. Keď však išli k riaditeľovi baní Hynkovi prosiť o prácu, tu im on povedal, čo sa tuná hanbím vysloviť: "mám práce na...." Povedal to ten banský riaditeľ, ktorý podľa tvrdenia vážnych ľudí bol polapený pri podlúdnictve, a tu nezahájili proti nemu vyzvedačský spor ako proti veľa iným jeho druhom podlúdnikom. Pri takomto zachádzaní s ľuďmi nie je divu, že delník je rozhorčený a že v duši jeho vzplanie nenávisť proti takýmto správcom.

Avšak podobné nakladanie je údelom i starých banských penzistov, ktorí živoria z mesačných pensií 200 až 300 Kč za svoju ťažkú prácu v bani, z ktorej získal štát za 20 rokov najväčšie príjmy medzi všetkými štátnymi podniky, nevynímajúc ani príjmy zo 612 jutár lesov v Podkarpatskej Rusi. Tam by mohol dostať prácu každý človek, ktorý sa tam narodil a ktorého otcovia tam pracovali. Každodenne sá vypravuje stoosový vlak do zemí historických, aby tam bola prečistená soľ, dobytá v Solotvine, a tedy i valná časť mzdy tam sa vypláca a nie v Solotvine. Tu by mohol byť stvorený ostrov blahobytu, kde by každý človek našiel svoje skromné, ale spokojné živobytie.

Intelektuálovia maďarského ľudu nemajú tu vôbec možnosti uchytiť sa. Na ich hromadne podané žiadosti dochádza vždy stereotypná odpoveď: "nelze vyhověti."

Nehľadiac na dva úrady nákupu tabaku, nebol po čas 20 rokov zriadený v Podkarpatskej Rusi ani jediný väčší podnik, ani továrna, leda to sa stalo, že veľkokapitalisti zemí historických zakúpili továrne a zredukovali tam prácu a počet delníkov. Malé banky boly pohltené lačnými a nenasytnými veľkobankami.

Obce, stonajúce pod 800 % nými rôznymi daniami, vyčerpane plnia svoje ťažké úkoly. Okrem neznesiteľných a vo veľa prípadoch nespravedlive vyrúbených daní rútia sa im na hlavu dávky, kolkové poplatky a pokuty tak, že často prepadá poplatníka závrať z tohoto zkornatenia hospodárskych ciev. V dôsledku týchto ťažkých bremien nemôže občan, i keď zaplatil daň krvou i peniazmi, dosiahnuť ani toho, aby sa pevne postavil na nohy a mohol povedať, že: som občanom tohoto štátu. Štátne občianstvo, ktoré po 20 rokoch stále pokulháva, nemá byť rozšírené v právo občanov, lež vo Španielsku čižmu civilných a vojenských úradov.

Zo škôl je Maďar vytlačený. Do ošarpanej chalupy musia sa často utiahnuť maďarské deti, kde na ne prší cez roztrhanú strechu a kde nepíšu v laviciach, ale na podlahe. Ale na naše ponosy nevybuduje sa ani jedna maďarská škola. Sevľušský okres do 24 % maďarský - vo skutočnosti je tam početný pomer Maďarov väčší - nemohol si dosiaľ vybojovať ani maďarskú meštianku, ač v každej minute mohli by sme tak zaškoliť 80 školou povinných detí, ale márny je náš zápas. A za všetko to chcete, aby sme vám boli povďačňí!

To sú tie veci, ktoré vládu za 20 rokov dohnaly ta, ako toho pútnika z bajky Tolstojovej: Pútnik bol honený divokou zverou. Spasiť sa mohol len tak, že skočil do studne. Avšak v studni očakávala ho iná bestia. Na dne studne sedel drak, ktorý by ho bol hneď sožral, keby sa bol spustil na dno studne. Zachytil sa tedy do vyčnievajúceho kusu dreva a tak visel medzi životom a smrťou....

K náprave nesnádzí nehodí sa to, aby zrušená bola sloboda shromaždovacia a tlačová, a aby zhabávané boly noviny, ako sa to deje v najnovšej dobe hromadne. Je večná pravda, že obmedzovanie práv slobody vyvoláva nové boje za slobodu. (Potlesk.).

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. sen. dr Vacek.

Sen. dr Vacek: Slavný senáte!

Předložená osnova zákona o poplatkovém ekvivalentu je osnovou dalekosáhlého významu pro samosprávu, pro dělnická družstva a pro lidový sport. I po změnách provedených v poslanecké sněmovně zůstává tu v §u 1 mezi odst. 1 a 3 křiklavý nepoměr mezi zdaněním samosprávy a výdělkových společností, fakt, že-majetek samosprávy se zdaňuje více než majetek výdělečných společností. I po změnách provedených v poslanecké sněmovně zůstává poplatkový ekvivalent těžkým břemenem, postihujícím samosprávné svazky, jež, jak známo, jsou v těžké finanční krisi, ba přímo v katastrofální situaci. I po změnách provedených v poslanecké sněmovně postihuje poplatkový ekvivalent citelně dělnická a konsumní nevýdělečná družstva více než výdělečné společnosti. I po změnách provedených v poslanecké sněmovně zdaňují se poplatkovým ekvivalentem sociální zařízení, nadace, pensijní fondy více než výdělečná hospodářská družstva. A i po změnách provedených v poslanecké sněmovně zdaňuje se více lidový sport, tělovýchova a vůbec organisace a spolky, které se snaží o pozvednutí zdraví a životní úrovně pracujících vrstev, než výdělečné společnosti. Všechny tyto humánní korporace, dělnická družstva a, jak jsme slyšeli z úst zpravodaje, také odborové organisace a samospráva zdaňují se 45 %, kdežto výdělečné společnosti pouze 3 % za jedno desetiletí ekvivalentem.

Musíme vytknouti předloze, že se nezdaňuje úměrně a nepostihuje úměrně finanční kapitál, zejména ne bankovní kapitál, jeho nákladné paláce, nemovitý majetek akciových společností a výdělkových společností, nemovitý majetek kartelů a kapitalistických podniků (Sen. Mikulíček: A cizích pojišťoven, na příklad taliánských!), cizích pojišťoven. Předloha je zase jenom dokladem toho, že celé naše finanční zákonodárství se děje stále a stále ve prospěch boháčů, válečných nebo poválečných zbohatlíků, na úkor širokých vrstev pracujícího lidu.

I po změnách provedených v poslanecké sněmovně, která ztlumila příkrosti původní vládní předlohy, zůstává přece jenom osnova citelným zatížením svazků územní samosprávy. U obcí činí toto zvýšení ekvivalentní povinnosti 1,25 %, což se zdá snad nepatrné zvýšení,. ale správě se zřetelem na kritický stav obecních financí padá velmi na váhu, poněvadž všechen majetek obcí, komun, okresů, zemí je převážně majetek nemovitý. Od doby, kdy panská koalice t. zv. berní reformou z r. 1927 uvedla obce do stálé finanční tísně a mnohé obce přímo do katastrofy, zhoršuje se rok od roku finanční situace samosprávy, zejména však okresů a obcí, které nejsou s to pak splniti úkoly, přikázané jim zákonem. Nezdaňuje se však dostatečně velký kapitál, velkoobchodníci, velkostatkáři, velcí továrníci, a místo co by měly býti podniknuty kroky k okamžitému finančnímu ozdravení samosprávy, místo co by měla býti provedena sanace obecního, okresního a zemského hospodářství, místo co by obcím měly býti otevřeny nové zdroje příjmů, aby mohly plniti úkoly, které jim ukládá dnešní doba, která od nich žádá těžké povinnosti, jako je provádění zákona na obranu republiky, stavba krytů, nákup masek a plnění jiných úkolů civilní protiletecké obrany, branná výchova širokých vrstev občanstva, místo co by, obcím byly otevřeny nové zdroje příjmů k plnění jejich normálních úkolů na poli zdravotním, kulturním, školském, sociálním, humánním, na poli zmírnění bytové krise, přichází se s touto osnovou zákona o poplatkovém ekvivalentu, která má břímě a těžkou situací obcí ještě více zostřiti. Rozhodně není dosti dobře uváženo, přichází-li se s osnovou právě ve chvíli, kdy mluví se o omezování komunálního úvěru, v době, kdy komunám se ukládají zvýšené úkoly právě na poli ochrany všeho obyvatelstva. Bereme sice na vědomí prohlášení zástupců ministerstva financí, že při vyměřování poplatkového ekvivalentu budou respektovány odlišné majetkové poměry svazků územní samosprávy, ale raději bychom viděli, kdyby to bylo vysloveno přímo v zákoně. Bereme sice na vědomí, že ministerstvo financí výnosem hodlá přikázati orgánům vyměřujícím poplatkový ekvivalent, že mají přihlížeti k účelům obecního jmění a k okolnosti, že jmění to pravidelně neposkytuje celý výnos, ale raději bychom to viděli vyjádřeno přímo v zákoně.

Praha sama domáhala se, když se dověděla o tomto zákoně, aby poplatkový ekvivalent byl upraven pro obor svazků územní samosprávy tak, že by osvobozeny byly domy postavené těmito svazky územní samosprávy k úlevě bytové tísně, jakož i ostatní nájemní domy, patřící obcím, okresům a zemím nebo fondům a nadacím těmito svazky územní samosprávy spravovaným, - pokud sestávají z malých bytů a malých provozoven, a že by byly osvobozeny i nemovitosti získané těmito svazky územní samosprávy z důvodů regulačních. Tomuto volání bylo částečně vyhověno, ale přece jen ne zcela a neúplně. Praha i dnes po usnesení poslanecké sněmovny reklamuje, aby od poplatkového ekvivalentu byly osvobozeny po dobu 30 let od dokončení stavby domy s malými byty a malými provozovnami podle § 136 zák. o přímých daních, pokud náležejí svazkům územní samosprávy, jak je to pojato do zákona, nebo obecně prospěšným stavebním družstvům, ale aby po této době podléhaly tyto stavby poplatkovému ekvivalentu nikoli 0,45 %, nýbrž jenom 0,15 %, aby sazba 0,15 % byla povinná pro všechny domy nájemné, které jsou ve vlastnictví svazků územní samosprávy nebo jsou spravovány nadacemi a fondy, pokud právě mají za účel stavbu malých bytů a malých provozoven.