Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 91 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Kalfus.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby nejprve byl projednáván odst. 5 pořadu: (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Projednáme tedy odst. 5 pořadu

Zpravodaji jsou: za výbor techn.-dopravní sen. Brodecký, za výbor ústavně-právní sen. Novák (rep.), za výbor rozpočtový sen. Horák.

Prosím pana zpravodaje techn.-dopravního výboru sen. Brodeckého, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Brodecký: Slavný senáte!

Byla předložena osnova zákona o zřízení dopravních značek pro, silniční dopravu a pro dopravu vůbec. Vývoj dopravy motorových vozidel vytvořil zcela nové dopravní poměry na našich veřejných silnicích resp. cestách. Silnice se staly významnou složkou dopravního života, a to nejen s hlediska tuzemského, nýbrž i mezinárodního. Vzrůst provozu a prodlužování tratí automobilů má za následek, že dochází zvláště v noci, zejména při nepříznivém počasí, k velkému bloudění po silnicích, ke ztrátě času, ba dokonce i k neštěstí. O tom se právě jedná v předložené osnově zákona. Až dosud byla normativně, tedy s mezinárodního hlediska, upravena otázka zřízení značek zákonem č. 81/1935 o jízdě motorovými vozidly. Ovšem i tam se říká jako v původním zákoně, že vládním nařízením resp. novým zákonem budou upraveny značky na silnicích a cestách.

Poukazuji zde ke zprávě techn.-dopravního výboru, která je předložena a konstatuji, že techn.-dopravní výbor neměl příležitosti a možnosti, až na otázku dopravy vlevo nebo vpravo, poněvadž mají býti značky umístěny na levé straně, aby nějak měnil - a také neshledával toho potřebu - předložený zákon, jak se na něm usnesla posl. sněmovna. Proto také techn.-dopravní výbor navrhuje, aby zákon byl přijat tak, jak jej přijala posl. sněmovna. (Souhlas.).

Místopředseda dr Bas (zvoní): Prosím zpravodaje ústavně-právního výboru, p. sen. Nováka (rep.), aby se ujal slova.

Zpravodaj, sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Předložená osnova zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu jest nutna v zájmu zajištění bezpečnosti na našich silnicích a veřejných cestách.

Zejména se zřením k vývoji dopravy motorových vozidel staly se naše veřejné silnice významnou složkou dopravnictví, a to nejen s hlediska dopravy tuzemské, nýbrž i s hlediska dopravy mezinárodní. Je přirozené, že vzrůst provozu po silnicích, pokud se týče cestách, si kategoricky žádá, aby silniční doprava byla po stránce bezpečnostní upravena normativně tak, jak to žádá její dobový vývoj.

Všeobecně má zajistiti náležité upravení dopravy po veřejných silnicích a veřejných cestách silniční policejní řád, který má býti vydán vládním nařízením na podkladě zmocnění, jež pro tento účel připravuje osnova silničního zákona.

Projednáni obsáhlé osnovy silničního zákona a na ni navazující osnovy silničního policejního řádu si vyžádá ovšem ještě určitého času. Ježto však úprava dopravy dopravními značkami s ohledem na vzrůst dopravy a její dálkový, pokud se týče mezinárodní význam, nesnáší dalšího odkladu, předbíhá vládní návrh zákona o dopravních značkách osnovu silničního zákona a silničního policejního řádu a vyplňuje tak nejcitelnější mezeru silničně dopravních předpisů.

V dosud platných ustanoveních setkáváme se totiž jen s normativní úpravou značek výstražných, obsaženou v zákoně č. 81/1935 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly a v jeho prováděcím nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n. Tato normativní úprava výstražných značek navázala vlastně na mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly z r. 192.6, která zavedla 5 výstražných značek (pro stružky, zatáčky, křižovatky a chráněný i nechráněný přejezd dráhy) a event. značku další uvnitř vyříznutou, která má nahraditi všech předchozích pět značek v krajích, kde povětrnostní poměry nepřipouštějí používání tabulek plných.

Mezinárodní styk silniční dopravy nutí ovšem náš stát, aby neustrnul jen na provedení zmíněné mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly z r. 1926, nýbrž aby dal též zákonný podklad pro ratifikaci mezinárodní úmluvy o sjednocení silničních značek, která byla uzavřena v březnu 1931 v Ženevě a Československem podepsána a která, navazujíc na dřívější mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly z r. 1926, zavedla další kategorie dopravních značek, jimiž má býti zajištěna bezpečnost dopravy po veřejných komunikacích.

Mezinárodní úmluva z r. 1931 připojila ke zmíněným již výstražným značkám ještě další všeobecnou značku pro jiná nebezpečná místa a dále značku vyzývající řidiče, aby dal přednost v jízdě vozidlům, jedoucím po silnici, na niž právě vjíždí.

Jako druhou velkou kategorii značek zavedla tato úmluva značky, vyznačující zákazy, omezení a příkazy, policejní, jimiž se řidič vozidla musí říditi.

Jako třetí kategorii zavedla úmluva značky, jež obsahují údaje řidičům vozidel prospěšné (směr silnic a cest, místo první pomoci, vyznačení místa, kde je dovoleno parkovati, a p.).

Vládní návrh zákona o dopravních značkách plní tedy pro mezinárodní dopravní styk se strany našeho státu to, co má na mysli mezinárodní úmluva o sjednocení silničních značek z r. 1931. Upravování dopravy, podléhající značně dobovému vývoji, nesnášelo by ovšem dobře jeho podrobné provedení přímo v zákoně. Proto se § 1 vládního návrhu omezil jen na vyslovení zásadní myšlenky o označování veřejných silnic a veřejných cest a ponechal podrobné zpracování věci vládnímu nařízení; které se snadněji může přizpůsobovati i event. nové úpravě značkování veřejných silnic a veřejných cest v mezinárodních úmluvách. Zmíněné mezinárodní úmluvy z r. 1926 a 1931 jsou ovšem ukazateli obsahu vládního nařízení, kterým má býti podle §u 1, dost. 4 návrhu stanoveno, jakých dopravních značek jest užívati.

Pochopitelně nebylo by účelné, aby vedle navrhovaného zákona platila i nadále paralelně ustanovení o výstražných značkách obsažená v zákoně o jízdě motorovými vozidly a v jeho prováděcím nařízení. Proto § 5, Dost.. 2 tato u stanovení ruší.

Význam dopravních značek jistě plně odůvodňuje, aby tomuto dopravnímu instrumentu přinesly určité oběti jak správy veřejných silnic a veřejných cest, pokud se týče obce a okresy podle §u 1, Dost.. 2, tak i vlastníci a uživatelé přilehlých nemovitostí podle §u 1, odst. 3.

Je pochopitelné, že účelu návrhem sledovaného by nebylo dosaženo, kdyby předpisy o dopravních značkách se nevztahovaly také na ulice a náměstí a kdyby zabezpečení účelu návrhem sledovaného nebylo podepřen trestními sankcemi podle §u 2.

Lepší zajištění bezpečnosti dopravy a usnadnění její orientace jistě plně odůvodňují navrhovaný zákon. Vzhledem k tomu doporučuje ústavně-právní výbor, aby slavný senát schválil osnovu tak, jak se na ni usnesla posl. sněmovna Národního shromáždění ve znění sen. tisku 659 i s otištěnou resolucí. (Souhlas.).

Místopředseda dr Bas (zvoní): Prosím zpravodaje rozpočtového výboru p. sen. Horáka, aby podal svoji zprávu.

Zpravodaj sen. Horák: Vážený senáte!

Neobyčejný rozvoj silniční dopravy, zejména dopravy automobilové, vyžaduje stále více, aby bylo především postaráno o její bezpečnost. Tomuto účelu mají pak sloužiti zejména dopravní značky, které se staly dnes nepostradatelnou složkou orientace silniční dopravy.

V dosavadních předpisech jest, úprava dopravních značek provedena jen částečně, a to v zákoně č. 81/1935 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly a ve vládním nařízení č. 203/ 1935 Sb. z. a n. Tato úprava týká se však jen tak zvaných výstražných značek, kdežto ostatní dopravní značky postrádají dosud normativní úpravy.

Je proto účelem vládního návrhu zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu zavésti u nás ve shodě s mezinárodními úmluvami jednotně všechny dopravní značky nejen na státních, nýbrž i na ostatních veřejných silnicích resp. veřejných cestách a na ulicích.

Podrobné předpisy o tom, jakých značek se má užívati, bude obsahovati vládní nařízení, které bude vydáno podle §u 1, odst. 4 tohoto zákona, jehož návrh - podle informací ministerstva veř. prací - jest již připraven.

Povinnost umisťovati a udržovati dopravní značky postihuje u veřejných silnic a veřejných cest jejich správy a u ulic a náměstí obce.

Navržený zákon zavádí tyto značky - jak již uvedeno - také u veřejných cest, neboť i u cest může míti značkování svůj význam, zejména tam, kde cesta se stýká se silnicí nebo se železnicí.

Není však intencí osnovy prováděcího nařízení, aby dopravních značek bylo u veřejných cest používáno stejně tak paušálně jako u veřejných silnic.

Osnova prováděcího nařízení zavádí především druh značek výstražných, kterými mají býti označována místa nebezpečná pro dopravu. Špatná sjízdnost veřejných cest nesnáší rychlé dopravy a proto nebude lze u veřejných cest mluviti v pravém slova smyslu o místech pro dopravu nebezpečných.

Dopravní značky vyjadřující dopravní zákazy a příkazy, s nimiž osnova prováděcího nařízení počítá, budou míti význam převážně pro místní úpravu dopravy a ani tu není obav, že by jich bylo u veřejných cest nadbytečně používáno.

Ze skupiny dopravních značek vyjadřujících dopravní pokyny a všeobecné dopravní údaje přicházejí v úvahu zejména dopravní značky směrové, ty však se týkají výhradně silnic, nikoli cest.

Jaké značky a na kterých místech mají býti umístěny, má určovati okresní úřad, resp. státní policejní úřad, pokud vykonává působnost ve věcech silniční dopravy. V osnově prováděcího nařízení má býti stanoveno, aby tento úřad u veřejných cest přihlížel při tom k tomu, zda povaha cesty vůbec vyžaduje umístění některé značky s hlediska úpravy a bezpečnosti dopravy.

Pro označování veřejných komunikací budou závazné jen ty značky, vyjadřující příkazy, zákazy, pokyny a informace, které prováděcí nařízení předpisuje; v jiných směrech ovšem se ponechává správám veřejných silnic a veřejných cest volná ruka.

Volbu materiálu, z jakého mají býti dopravní značky provedeny, osnova prováděcího nařízení nepředpisuje.

Význam dopravních značek odůvodňuje i finanční oběti, které správy veřejných silnic a veřejných cest, pokud se týče obce budou nuceny v tomto směru přinésti.

Délka veřejných silnic, pokud se týče cest v republice československé, činí podle stavu z r. 1935 asi: u státních silnic 8.669 km, u zemských. silnic v zemi české 23 km, u zemských silnic v zemích Slovenské a Podkarpatoruské 6.608 km, u okresních silnic v zemích České a Moravskoslezské 47.008 km, u vicinálních cest v zemích Slovenské a Podkarpatoruské 7.510 km, u obecních silnic na celém území republiky 10.182 km, úhrnem 80.000 km.

Na silnicích státních bude podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona značkování v době, kdy zákon nabude účinnosti, téměř plně provedeno podle smlouvy státní silniční správy s Autoklubem republiky Československé, a to nákladem asi 5,800.000 Kč.

Náklad na značkování silnic nestátních bude činiti asi 21 mil. Kč a na průjezdných tratích ve větších obcích asi 2 miliony Kč.

Obcím na úhradu bude poskytnut příspěvek ze silničního fondu, jednak poskytnutím záloh na přirážky, splatných během 3 až 5 let.

Uváží-li se však hodnota, jakou po stránce dopravní bezpečnosti a snadnější orientace na silnicích tento zákon přinese, pak jistě náklad na značkování, je významu věci zcela úměrný. úměrnost tohoto nákladu by byla zvláště prokázána, kdyby byla statisticky zachycena všechna neštěstí, která byla zaviněna nedostatečným značkováním našich veřejných silnic a cest.

Při projednávání v rozpočtovém výboru prohlásil p. ministr financí, že vláda počítá pro r. 1938 se zvýšeným výnosem přímých daní, a že tím jednak výnos jejich přijde k dobru státu i v podobě zvýšených přirážek okresům a obcím. Proto zálohu na výdaje budou potřebovati jen některé obce, zálohu tu by splatily asi během tří let. Zástupce ministerstva veřejných prací prohlásil, že prováděcí nařízení nebude žádati značkování všech silnic a cest okresů a obcí, jejichž význam jest jen místní.

Vzhledem k tomuto významu osnovy pro silniční dopravu, zejména pro bezpečnost dopravy i v zájmu povznesení turistického ruchu u nás, doporučuje rozpočtový výbor, aby senát N. S. schválil osnovu zákona tak, jak se na ni usnesla již posl. sněmovna Národního shromáždění ve znění sen. tisku 659 i s připojenou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen p. sen. Olejník. Dávám mu slovo.

Sen. Olejník: Slavný senáte!

Projednáváme osnovu zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu. Tato osnova je částí zákona, jehož předložení se ústavněprávní výbor domáhá ve své resoluci; žádá se tam totiž, aby byla předložena osnova zákona silničního a s ním souvisícího dopravního řádu. Celý zákon však nemohl býti dosud předložen z toho důvodu, že se v ministerských poradách doposud nedospělo k jednotnosti stran úpravy směru jízdy. Novým zákonem o silnicích a novým dopravním řádem má totiž býti také nově rozhodnuto o směru jízdy u nás. Je známo, že automobilistické a motoristické organisace podaly vládě své požadavky, kde žádají, aby i u nás byla zavedena jízda vpravo. Naše zemědělské organisace se vyslovily vesměs pro zachování dosavadního směru jízdy vlevo, poněvadž neuznávají námitky, že se při jízdě vlevo děje více neštěstí, než by se dělo při jízdě vpravo, nýbrž naopak, že pouze zavedením nového směru jízdy vpravo by docházelo na našich okresních silnicích, cestách a také na mnoha místech na venkově k více úrazům a překážkám než doposud. Poněvadž tedy, jak jsem již uvedl, se v této věci v ministerských i meziministerských poradách doposud nedospělo k rozhodnutí, nemohl býti silniční zákon spolu s dopravním řádem předložen; ale poněvadž úprava dopravních značek byla naléhavá, vyňala se tato část z původního silničního zákona a projednáváme ji dnes jako samostatnou předlohu.

Zákon ustanovuje: "Veřejné silnice a veřejné cesty, jakož i ulice (náměstí) podle stavebních řádů (statutů) buďte opatřeny dopravními značkami do konce r. 1938.

Správy veřejných silnic a veřejných cest jsou povinny dopravní značky na svůj náklad opatřiti, umístiti na vhodných místech a udržovati v řádném stavu.

Vlastníci a uživatelé nemovitostí při veřejných silnicích, veřejných cestách a ulicích (náměstích) jsou povinni trpěti bez úplaty omezení svých práv, pokud toho vyžaduje umístění a udržování dopravních značek nebo pokud je toho třeba k dosažení jejich účelu. Vlastníci a uživatelé těchto nemovitostí mají nárok na náhradu škody, která jim bude způsobena postavením a udržováním dopravních značek. O povinnosti trpěti takováto omezení a o žádané náhradě škody rozhoduje, nedohodnou-li se strany, okresní úřad."

V předpisech zákona je tedy dána jistá ochrana pro majitele pozemků, na nichž budou sloupy a značky postaveny. Podotýkám ovšem také, že v §u 2 je dána zase ochrana pro obce, pro korporace samosprávné, které budou značky na svůj náklad stavět a udržovat. Obojí považuji za správnou věc. Jsem přesvědčen, že v řadě obcí, kde bude na obou stranách dobrá vůle, jistě se obec nebo okres s majitelem pozemku dohodnou; takže tu snad ani nebude potřebí zprostředkování okresního úřadu ohledně odškodnění; zrovna tak jako zase předpokládám, že značky a sloupy postavené nákladem obce nebo okresu budou také náležitě chráněny a šetřeny.

Při této kapitole bych chtěl říci jenom tolik, že každý člověk, který venku, v přírodě v nestřeženém okamžiku ničí jakýkoli majetek obecní a soukromý, měl by být co nejpřísněji trestán. Je řada případů, že obce postavily různá zábradlí, že daly na cesty a křižovatky sloupky, všecko řádně označily, kam směr cesty vede, a v noci přejedou dva, tři těžké automobily, zachytí koly za sloupky nebo za zábradlí, rozmetají to- a druhý den ráno tam občané jdou a vidí, že to, co ve prospěch všeobecnosti dali zříditi, jeden lehkomyslný nebo zlovolný člověk rozbil. Totéž se děje s ovocnými stromky. Vážený senáte, není snad bolestnějšího pohledu jednoho každého z nás, než když jdeme na silnici a mladé, nově vysázené štěpy vidíme rozlámány nebo úmyslně rozřezány. To jsou činy lidí, kteří nemají v sobě, řekl bych, ani trochu lidskosti a nejmenšího pocitu pro ochranu soukromého. a cizího majetku, a proto říkám na tomto místě:

Takového provinilce bych trestal co nejpřísněji. Poněvadž ukládáme-li obcím určité po vinnosti a říkáme-li, že jsou to povinnost v zájmu veřejném, a ukládáme-li soukromníkům povinnosti v zájmu veřejném, musí zase ten zájem veřejný chrániti každého, kdy své peníze - ať je to obec, okres nebo jiná korporace - pro ten veřejný účel vynaloží.

Při projednávání této předlohy se ústavně právní výbor poněkud zdržel, aby vyslechl zprávu pana ministra financí, zdali touto předlohou zákona nebudou obce mimořádně zatíženy. Pan ministr financí pak ve svém výkladu uvedl, že obce, kdyby potřebovaly peníze na postavení značek, mohou žádat o zálohu na své přirážky, kterou si samozřejmě státní berní správa zase z výnosu přirážek zinkasuje ve svůj prospěch. Faktem je, že každou obec bude tato předloha zákona něco stát. Je pochopitelno, že velké obce, velká města, kdo- jsou křižovatky mnoha silnic, budou potřebovati mimořádných nákladů, ale poněvadž se říká, že mají býti označeny nejen silnice, nýbrž i cesty, na př. cesty, které vedou ven z náměstí nebo z návsi, je fakt, že to bude stát každou obec určitou částku peněz.

Byl bych rád, kdybychom se při této kapitole zamyslili nad tím, zdali pořád postupem času neukládáme obcím nová a nová břemena a. zdali pořád nezatěžujeme více a více obce novými a novými předlohami a novými a novými úkoly. Dnes budeme hlasovati o včera projednávaném zákonu o poplatkovém ekvivalentu. Jisto je, že tento nový zákon přinese zase obcím nové zvýšené vydání. Dnes projednáváme zákon o značkování silnic. Kdo zkoumá úkoly obcí při protiletecké obraně, obraně státu a všechno, co se v přenesené působnosti nově na obce přesunulo, neubrání se dojmu, že snad brzy přijdeme ke stavu, že některé obce opravdu nebudou vědět, z čeho by tato mimořádná vydání hradily. Musíme jednou míti zřetel na to, že je zde v republice několik tisíc obcí, které mají velmi nízkou daňovou základnu a že tyto obce, mají-li uhraditi aspoň nejnutnější, opravdu nevědí, na které kapitole by to ušetřily nebo kterou kapitolu by zvýšily, aby požadavkům zákonem uloženým mohly dostáti.

Tedy rozhodně musíme při dalším jednání o zákonech. a předlohách, kde se ukládají obcím nové mimořádné povinnosti, bráti také trochu zřetel na možnosti obcí a právě tak, jako se stalo v tomto případě, ptáti se finančních odborníků na radu, jakým způsobem mají obce vydržet plnění veškerých požadavků, které se jim novými zákony ukládají.

Slavný senáte! Když už hovoříme o nových a mimořádných povinnostech obcí, prosím vás všechny, abyste také vzpomněli na mimořádné povinnosti, které se tím ukládají obecním starostům. To je v posledních letech velká a vážná kapitola. Představte si dělníka, který dělá v továrně, po šichtě se vrací domů, a on jest obecním starostou! Představte si lesního dělníka, cell den rubá dříví a po celodenní práci večer vrací se domů, on je starostou! Představte si našeho malého zemědělce, představte si chalupníka, který nejen shání, co je potřebí na poli, ale pomáhá také své ženě obstarávati píci, a on jest obecním starostou! Tedy má vykonávati trojí funkci: především musí vykonávati, co mu v přenesené působnosti ukládá státní správa. To je dnes veliká kapitola. Kdo jenom trochu přijde do styku s některými obecními starosty,. přesvědčí se, co státní správa,, co okresní úřad každému tomu starostovi ukládá, co má obstarávati, co má napsati, o čem má podati zprávu. Dále je vnitřní samosprávná činnost, on má vykonávati funkci starostenskou; a za třetí je někde také zároveň obecním pokladníkem, on musí dělat obecní účty, musí vyřizovati agendu. A všechny tyto tři kapitoly jsou shrnuty na prostého člověka, který vlastně vede také zápas o svoji existenci. Za to všechno se mu vyměřuje obecním zastupitelstvem určitá remunerace. Ono se to ani nesmí do účtu dáti podle dosavadních zákonů, že je to odměna starostovi, zákon tento termín vůbec nepřipouští, poněvadž se říká, že funkce ta je čestná. Proto tam starostové na výkazy dávají: kancelářské potřeby, kancelářská režie atd., všechno to jsou nevinné názvy, aby se pod tím zakryla odměna, která se starostovi zaúřadování dá.

Slavný senáte! Jsem přesvědčen, že všechny odměny, které obecní starostové dostávají, jsou naprosto neúměrné ke všem povinnostem a ke všem úkolům, které mají starostové prováděti. Mohli bychom říci, že v některé venkovské obci je to opravdu jenom odměna na pivo nebo na tabák. za celou starostenskou práci, ačkoliv. můžeme směle říci, že dnes každý obecní úřad je vlastně filiálkou okr. úřadu. A jestliže na okr. úřadě je potřebí tolik a tolik úředníků, tolik a tolik písařů a jestliže každý ten úředník podle svého zařazení má právo na gáži což je samozřejmé což také nikterak nevytýkáme, jsme rozhodně také toho mínění, že tento stav, za kterého dnes obecní starostové vykonávají své obecní funkce, jest neudržitelný. Bude-li státní správa chtíti, aby obecní starostové dělali všechno, co jim v přenesené působnosti ukládá, aby všechno vyřizovali a vykonávali, jak si to okr. hejtmanové přejí, pak je nezbytně nutno říci, že obecní starostové musejí také dostati za svoji práci přiměřenou odměnu, poněvadž by bylo nespravedlivé, žádati od nejchudších vrstev lidu, od malých lidí na venkově, ať je to malý zemědělec, ať je to dělník či živnostník, oběti ve prospěch státní správy, státního celku, když oni sami těžko zápasí o vlastní existenci a o existenci svých rodin. Z těchto příčin považoval jsem při příležitosti projednávání osnovy zákona o značkách za svoji povinnost upozorniti na tyto neblahé poměry, pokud jde o odměny, které se poskytují obecním starostům. za jejich jistě velmi důležité a pro každý okresní úřad nezbytné výkony. To jsou poznámky, které jsem si dovolil přednésti k zákonu o dopravních značkách. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Rozprava je skončena.

Táži se pp. zpravodajů, zdali si přejí slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Brodecký: Vzdávám se slova.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Děkuji.

Zpravodaj sen. Horák: Děkuji.

Místopředseda dr Bas: Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých paragrafů a úvodní formuli najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruka. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 659.

Předsednictvo senátu se usneslo podle § 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 5. druhé čtení osnovy zákona o dopravních značkách pro silniční dopravu (tisk 672).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor techn.-dopravní sen. Brodeckého, za výbor ústavně-právní sen. Nováka (rep.) a za výbor rozpočtový sen. Horáka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Brodecký: Není změn.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Nemám oprav.

Zpravodaj sen. Horák: Nejsou.

Místopředseda dr Bas: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 659.

Kdo souhlasí s resolucí navrženou výbory techn.-dopravním a ústavně-právním, jakož i s resolucí navrženou výborem rozpočtovým, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku: (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímají. Navrhuji, aby nyní byl projednáván 4. odstavec dnešního pořadu.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Není námitek. Návrh můj je přijat.

Přistoupíme tedy k projednávání 4. odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodajem je p. sen. Horný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Horný: Slavný senáte!

Pan ministr financí v rozpočtovém výboru posl. sněmovny dne 6. dubna 1938 podotkl k vládnímu návrhu zákona o povinnosti ústavů, fondů a některých sociálních zařízení ukládati část prostředků ve státních půjčkách, že tato osnova je doplňkem dosavadních úprav na poli úvěrní politiky Československé, že svým rázem patří toto opatření mezi ony úseky řízeného hospodářství, jež nám vnutila hospodářská krise, a v tomto směru je opatření toto speciálně u nás nikoliv naší vinou - důsledkem nedostatečných mezinárodních styků hospodářských.

Účelem nového zákona je, řádnou zákonnou cestou získati potřebný úvěr pro přímou i ne přímou obranu státu, aniž by bylo nutno vypisovati novou půjčku státu a aniž by byla ohrožena naše měna.

Způsob tento byl zaveden v Německu již před válkou, ovšem rozdíl je v tom, že zásah navrhovaný vládní osnovou není tak pronikavý a byl sjednán demokratickou formou jednáním s peněžními a finančními kruhy, s kterými se dospělo k dohodě.

Vládní návrh ukládá peněžním ústavům povinnost, aby část svých vkladů ukládaly ve státních půjčkách, při čemž se béře ohled na to, aby nebyl ohrožen úvěr pro podnikání soukromé.

U peněžních ústavů jakožto zprostředkovatelů úvěru stanoví se tato povinná zásoba státních půjček podle určitého poměru k úhrnu přijatých vkladů. Sazby jsou odstupňovány podle druhu a po případě i podle velikosti ústavů tak, aby i při uspokojení potřeb státního úvěru nebylo dotčeno jejich hospodářské poslání.

I ústavy veřejného a soukromého pojištění jsou již podle dnešního právního stavu podrobeny předpisům o tom, jak mají býti uloženy kapitály, které se shromažďují v jejich rukou při provádění jejich úkolů. V normálních dobách tyto předpisy, zejména pokud jde o část prostředků ukládanou povinně ve státních půjčkách, celkem vyhovují.

Pro přechodnou dobu, ve které dlužno upokojiti častěji mimořádné úvěrové potřeby státu, dosavadní úprava však nevyhovuje. Proto osnova ukládá těmto ústavům, aby uložily ve státních půjčkách větší část přírůstku, o které jejich jmění vzroste v nejbližších několika letech.

Osnova zákona se rozpadá na pět částí, obsahujících ustanovení, která převážně upravují problém povinného odběru státních půjček.

V §u 1 vládního návrhu se praví, že ustanovení částí II a III vládního nařízení o povinnosti míti uloženu ve státních půjčkách část prostředků, platí jen potud, pokud zákony, stanovy nebo jiné zvláštní předpisy neobsahují v té příčině ustanovení přísnějších.

V §u 2 se praví, že státní půjčky nejvýše polovinou úhrnné hodnoty mohou býti ve státních pokladničních poukázkách. V §u 3 až 10 je povinnost různých druhů peněžních ústavů k odběru státních půjček.

Tak v §u 4 se stanoví, že akciové banky musí odebírati 12% úhrnu vkladů, nepřesahuje-li tento úhrn čtyřnásobek vlastních prostředků, jinak 12% části úhrnu vkladů, který se rovná tomuto čtyřnásobku a 20 % zbytku úhrnu vkladů.

V §u 5 se jedná o bankéřských podnicích. Poněvadž bankéřské podniky nesmějí přijímati peníze na vkladní knížky a na pokladniční poukázky, vytčena jest jejich povinnost 12% úhrnu prostředků přijatých k zúročení v běžném účtu, nepřevyšuje-li tento úhrn 50 mil. Kč, jinak 6 mil. Kč a 20% části úhrnu takových prostředků, která. převyšuje 50 mil. Kč.

§ 6 jedná o okresních hospodářských záložnách i o povinném odběru státních půjček okresními hospodářskými záložnami.

§ 7 jedná o záložnách zřízených podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, dále o. úvěrních společenstvech, družstvech zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o hospodářských a živnostenských družstvech úvěrních, zřízených podle zák. čl. XXIII z r. 1898.

§ 8 jedná o zemských úvěrních ústavech, které musejí odebrati státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 25% úhrnu vkladů.

§ 9 jedná o městských spořitelnách, které podle tohoto paragrafu musejí odebrati při úhrnné výši vkladů více než 1 mil. Kč 22 % státní půjčky, a to proto, že spořitelny jakožto ústavy s primérním posláním, bezpečně ukládati úspory jim svěřené, jsou předurčeny k tomu, aby udržovaly značnější zásobu papírů sirotčí jistoty.