Připouští se ovšem započítávati do povinné zásoby státních půjček také vklady jimi uložené u ústřední banky českých spořitelen.
§ 10 jedná o poštovní spořitelně, § 11 o tom, že je možno dáti státní půjčky do zástavy, lombardovati je, arciť bez újmy ustanovení §u 2, Dost.. 3, zejména ke skládání kaucí a vadií, a jinak s nimi volně nakládati, pokud to ovšem nemá za následek ztrátu vlastnictví.
§ 12 jedná o tom, že nedosahuje-li úhrnná nabývací hodnota vlastni zásoby státních půjček v den vyhlášení tohoto zákona povinné výše, dlužno opatřiti státní půjčky peněžnímu ústavu v zákonné výši nejdéle do 31. prosinci 1942. Je to tedy lhůta skoro 5letá.
§ 13 jedná o tom, kdy může ministerstvo financi povoliti přechodnou výjimku. Bude tak nutno učiniti u peněžních ústavů, které jsou málo mobilní nebo imobilní. V této příčině přijala posl. sněmovna resoluci, ve které se ministr financí vyzývá, aby při provádění §u 13 vzal zvláštní zřetel na podniky a ústavy, které nejsou likvidní nebo které by se splněním zákona staly likvidními.
Mnohé ústavy byly také sanovány. U těch bude zpravidla úleva záležeti v započitatelnosti alespoň části sanačních dluhopisů do povinné zásoby.
Část třetí zákona jedná o povinnosti pojišťovacích ústavů, fondů a některých sociálních zařízení odbírati státní půjčky. Tak Ústřední soc. pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, náhradní pensijní ústavy, Pensijní ústav soukromých drah v Brně musí odebrati 70% volného přírůstku trvale uložitelného jmění za léta 1938 až 1941. Nositelé povinného nemocenského pojištění jsou povinni, míti uloženo alespoň 30%.
Část čtvrtá zákona jedná o dozoru na plnění povinností uložených v předešlých ustanoveních. K tomuto dozoru jsou určeny hlavně revisní svazy, kde jich není, zemský výbor, resp. zemský úřad.
Část pátá jedná o trestních a závěrečných ustanoveních.
§ 23 jedná o tom, že sazby mohou býti zvýšeny podle §§ 14 až 17 o dalších 10 až 25% těchto sazeb a poměrně podle jejich zvýšení také částky 6 a 11 mil. Kč uvedené v §§ 5, 6 a 9. § 24 mluví o tom, že ministr financí může v mezích, ve kterých je podle zákonů zmocněn k úvěrovým operacím, vydávati dluhopisy státní půjčky unifikační kterékoli emise.
Slavný senáte! Jsme jistě všichni na jedné lodi a je nutno k záchraně státních financí přikročiti i k mimořádným opatřením. Takovým mimořádným opatřením jest i tento vládní návrh.
Rozpočtový výbor senátu ve své včerejší schůzi se jednomyslně usnesl jej schváliti a doporučiti slavnému senátu, aby tento vládní návrh přijal ve znění přijatém posl. sněmovnou, jakož i aby přijal příslušnou resoluci, kterou přijala také posl. sněmovna. (Souhlas.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Navrhuji, aby pro tento odstavec byla pro pány řečníky stanovena řečnická lhůta 20 minut.
Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Proti návrhu je menšina.
Návrh, aby řečnická lhůta stanovena byla na 20 minut, je přijat.
Budu dbáti, aby řečnická lhůta pány řečníky nebyla překročována, a prosím, aby podle toho zařídili své vývody.
Jako první je přihlášen ke slovu pan sen. dr Pajor. Dávám mu slovo.
Sen. dr Pajor (maďarsky): Vážený senát! Už za pojednávania 12 berných osnôv, ktorými mal byť uhradený rozpočet na r. 1938 a jeho schodok, poukázal som na to, že úver, ktorý bol odhlasovaný na úhradu 3.500 mil. Kč mimoriadneho rozpočtu, môže byť hradený tuzemskou alebo cudzozemskou pôžičkou.
Poukázal som na to, že nemožno dúfať v úspech pôžičky zahraničnej keďže neisté medzinárodné vzťahy štátu, jeho exponovaná poloha a ťažká geografická rozloha stavia do cesty nabývania pôžičky cudzozemskej také neprekonateľné prekážky, ktoré vláda nemôže zdolal, a preto bude odkázaná na pôžičku tuzemskú, na obetavosť svojich občanov.
Bol by som shľadal docela prirodzeným, že keď štát potrebuje tak veľkého úveru, požiada oň svojich vlastných občanov. Ale nestalo sa tak. Snáď preto, lebo vláda nedúfa v úspech tohoto podnikania a obáva sa, že situácia, vyvolaná neistými pomery zahraničnopolitickými, učiní kapitál zdržanlivým, a preto volila takú formú pôžičky, že osnovou zákona, ktorú pojednávame, chce peňažné ústavy zaviazať, aby svoje vklady uložily do výšky 8 až 20 % v štátne papiere.
Nielen odborné kruhy verejnohospodárske a finančné, ale i exposé ministra financií, ktorým-má byť táto osnova podporovaná, ba i sama dôvodová zpráva k osnové zákona opätne poukazujú na to, že priemyselná povaha štátu a jeho čulé zemedelstvo potrebuje značné kapitály, a keďže súkromné podnikanie je hlavným prameňom príjmov štátnych, musí byť ono podporované a zásobované nútným úverom.
Týmto dôvodom však priamočiare odporuje predložená osnova zákona, keďže je zrejmé, že kapitálový úbytok v peňažných ústavoch, t. j. povinné ukladanie kapitálu v štátnych papieroch; bude hatiť nielen poskytovanie úveru, ale väčšina peňažných ústavov bude donútená, aby poskytnuté už úvery vypovedala.
Vláda opätovne sľubovala, že prevedie nami stále požadovanú úpravu úverových potrieb zemedelcov, živnostníkov a obchodníkov. Na miesto splnenia sľubu však dostávame zákon, ktorý značnú časť vkladov peňažných ústavov odníma hospodárskemu životu. Veľké banky, ktorých takáto vinkulácia kapitálu snáď ani nezabolí, nepustia sa s maloroľníkom, maloživnostníkom a maloobchodníkom ani do reči, a tak títo sú odkázaní iba na miestne malé peňažné ústavy a družstvá. Jestliže však uložia tieto menšie peňažné ústavy značnú časť svojich vkladov v štátne papiere, je jasné, že budú museť úvery vypovedať a tedy nevýhody tohoto zákona odnesie zasa len maloroľník, maloživnostník a maloobchodník.
Keď vezmeme v úvahu, že podstata štátnych cenných papierov peňažných ústavov vzrastla z hodnoty 11 miliard v r. 1929 na 14 1/2 miliardy v r. 1936, môžeme právom tvrdiť, že peňažné ústavy vykonaly svoju povinnosť a že nemôžu už viac vykonať bez porušenia,hospodárskeho úverového života; nesmieme totiž zabúdať, že v súkromnom dení hospodárskom je odkázané na úver asi 2 1/2 miliona ľudí.
Opätovne sme sa presvedčili, že vládna správa finančná stále koketuje s úspornými vklady a sťäžuje si, že sotva ich polovica je zdanená daňou dôchodovou, lebo že druhá polovica je zatajená. Podstata vkladov činí asi 56 miliard, z čoho pripadá na Slovensko a Podkarpatskú Rus asi 31/2 miliardy. Vklady na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sa nezveľaďujú, keďže asi 130.000 sporivých českých úradníkov, ktorí sú na Slovensku, neukladá svoje úspory v bankách na Slovensku, ale - ako to oni povedajú - posiela ich domov.
Ak potrebuje- štát úver na obranu, má ho žiadať od vkladateľov alebo ešte skôr od jedincov, ktorí od doby ustavenia štátu požívaj ú bohaté príjmy a zbohatli.
Som presvedčený, že vnútený nákup štátnych cenných papierov postihne v prvom rade peňažné ústavy na Slovensku, lebo kým veľké banky zemí historických vykazujú milionové zisky a vyplácajú 4 až 7 % dividendy, dotiaľ značná časť bánk na Slovensku neplatí už od rokov žiadnych dividend a je odkázaná na sanáciu. Chce-li vládna správa finančná vážne prispeť pomocou bankám na Slovensku, nech vykáže odtiaľ pobočky češkých mamutích bánk.
Ministerské exposé uznáva, že pojednávaná osnova je určitou etapou usmerneného hospodárstva. Jestliže finančný rezort zamýšľá usmerňovať i hospodárstvo peňažné, musí sa postarať o to, aby jestvujúci kapitál zabezpečený bol pre súkromné hospodárstvo, hlavne pre maloroľníkov, maloživnostníkov a maloobchodníkov, ktorí potrebujú úveru, a nebol vinkulovaný v štátnych papieroch.
Táto etapa - usmerneného hospodárenia skončí práve tak nešťastne ako ostatné, a obávam sa, že sanácia peňažných ústavov, ktoré budú týmto usmernením ruinované, bude si vyžadovať aspoň toľko miliónov, koľko vyhadzuje štát na obiľný monopol. Za výborového prejednávania tejto osnovy poukázal som na to, že malé peňažné ústavy a malé družstvá nebudú môcť bez väčšieho otrasu uložiť 10% svojich úhrnných vkladov v štátnych papieroch, a navrhoval som, aby ústavy, ktorých úhrnné vklady sú menšie 2 miliónov, boly oslobodené záväzku vnúteného nákupu a aby záväzok ústavov s väčším úhrnom vkladov činil do 5 miliónov 2%, do 10 miliónov 3%, do 20 miliónov 4%, do 30 miliónov 5% úhrnných vkladov a aby sa to procento takto ďalej progresívne zvyšovalo.
Pán minister Kalfus vo svojej odpovedi prehlásil, že pôvodný návrh bol ostrejší a že návrh, predložený zákonodarstvu, bol zhotovený po dohode so zástupcami peňažných ústavov. Ťažko je mi uveriť, že by na týchto poradách boly bývalý náležité zastúpené peňažné ústavy, hlavne malé peňažné ústavy na Slovensku, lebo tieto by nikdy ne-mohly dať svoj súhlas k riešeniu, ktorým je ohrožená existencia veľa peňažných ústavov a veľa dlžníkov. Osnova obsahuje síce ustanovenie, že nakoľko pomery peňažného ústavu činia nemožným povinný nákup štátnych papierov, môže vláda prechodne pripustiť výnimky. Macošský spôsob, akým vláda nakladá s ústavy maďarskými, je dostatočným dôvodom predpokladu, že vláda použije tohoto svojho práva k cieľom politickým.
Musíme sa ohradiť proti ustanoveniu osnovy, aby bola vláda zmocnená, aby nariadením mohla zvýšiť úhrn nákupu na ďalších 25% a aby záverečnú lehotu nákupu, stanovenú zákonom do 31. decembra 1942, mohla podľa potreby skrátiť.
Takéto ustanovenie, ktorým je hospodársky život veľmi citeľne tangovaný, protiví sa duchu parlamentarizmu a veľmi sa približuje imperatívnemu systému, ktorému vláda stále zlorečí a ho odsudzuje.
Musíme sa ďalej ohradiť proti ustanoveniu osnovy, že okresný úrad môže v prípade nesplnenia záväzkov, obsažených v osnove, uložiť peňažný trest do 100.000 Kč a v prípade nedobytnosti uzamčenie do 6 mesiacov. Vieme, že administratívne úrady sú v službách záujmov politických strán a že v našom, demokratickým nazývanom systéme je veľa voľných opatrení, že nevládne ústava a zákon, lež administratíva, ktorá sa domnieva, že tým musí zachraňovať štát. Máme nezávislé súdy; nech posudzuje tých, ktorí sa previnia proti zákonu, nezávislý súd a nie úrad politický.
Keďže tento návrh zákona sa hodí k tomu, aby ochromil život hospodársky, a nesplňuje sľuby vlády, že vláda bude podporovať a definitívne upraví úverové pomery zemedelcov, živnostníkov a obchodníkov, návrh neprijímam. (Pokračuje slovensky):
Ctený senát! Bol som včera apostrofovaný, na čo krátko musím reflektovať. Podľa tesno-piseckej zprávy pán sen. Modráček sa vyjadril, že naše ustálenie je demagógia a lož, a za príklad poukázal na prípad, ktorý sa dňa 29. marca, po čas deklarácie Hlinkovej ľudovej strany, stal. Nakoľko vec je predmetom proti pánu sen. Modráčkovi zavedeného disciplinárneho pokračovania, není slušné, tuná sa umývať a iných napádať. Pán sen. Modráček nech je celkom uspokojený, že všetci tí páni, ktorí jeho výraz počuli, vypovedia čistú pravdu tak disciplinárnej komisii ako aj jemu do očí.
Viem to uznať, že je tá vec jemu nepríjemná a snaží sa vyhovárať, i to pochopím, že "in der Hitze des Gefechtes" nerozmyslel vypovedané slová alebo že následkom pokročilého veku nemá dobrú pamäť. Jestli ale na svoje uspokojenie žiada vedeť, čo povedal, nech sa opýta pí. sen. Karpiškovej, že prečo jeho na chrbát uderila, a nech sa opýta svojich susedov, že prečo sa čudovali a hlavou kývali, a keď tí všetko úprimne povedia ä on počuje výsledok šetrenia komisie, som presvedčený, že uzná, že ten, ktorému rýchlejšie ide jazyk ako rozum, ktorého už pamäť zanecháva, kto nemôže byť objektívnym, (Hlas: Podle sebe soudím tebe!) kto v zaslepenom šovinizme iných uráža, nie je hodný, aby bol členom zákonodarstva a preto nech vyvodí z toho konsekvenciii. (Výkřiky sen. Fr. Müllera, a senátorú čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Volám k pořádku pana sen. dr Pajora pro jeho výrok, že sen. Modráček ztratil paměť následkem vysokého věku.
Dále volám k pořádku pana sen. Fr. Müllera pro výkřik, který vmetl v tvář panu sen. dr Pajorovi: "To je drzost a to je sprosťáctví!"
Jako další řečník je přihlášen ke slovu pan sen. Liehm. Dávám mu slovo. (Výkřiky.)
Prosím pana sen. Liehma, aby se ujal slova.
Sen. Liehm (německy): Slavný senáte!
Dříve nežli se dotknu podrobností této předlohy, chtěl bych učiniti několik všeobecných a zásadních poznámek k dosavadnímu způsobu řízení státu a hospodářství. Když byl stát založen, převzal sice aktiva tím, že vymáhal daně, které jsme dluhovali starému Rakousku, ale pasiva, na příklad válečné půjčky, řešeny byly způsobem, který se rovnal zničení malého střadatele a středního stavu. Hospodařilo se s penězi s takovou lehkostí, jako kdyby neměly žádnou cenu. Skutečně klesala hodnota peněz prudce až na bod, kdy česká koruna měla hodnotu 0.05 švýcarského franku. To bylo r. 1922. Pak se dostavila konečně rozvaha a šlo se radikálně obrácenou cestou až do krajnosti, zase ke škodě obyvatelstva. V několika dnech byl kurs Kč umělé z 5 švýcarských centimů zvýšen na 19.7 a později stabilisován na 15 centimech.
Následky byly katastrofální. Suroviny, abych uvedl jen jeden příklad, které byly před deflací nakupovány v cizích státech se silnými devisami, bylo nutno znehodnotiti o dvě třetiny, naproti tomu však bylo také nutno odepsati dvě třetiny zahraničních pohledávek sudetskoněmeckého vývozního průmyslu, které zněly na Kč, poněvadž se cizina jednoduše zpěčovala plniti své závazky náhle v mnohonásobně vyšší hodnotě. Dluhy, které podnikatel nadělal ve špatných Kč, bylo nutno spláceti v hodnotných, o 66% zhodnocených Kč. To všechno vedlo k výslovnému poškození sudetských Němců, ježto přece hlavně v sudetskoněmeckém území sídlí vývozní průmysl. Když se konečně uznalo, že už nelze pokračovati v deflační politice umělým znehodnocováním koruny, když zase nedostatkem peněz nastala nová škoda, sáhlo se zase ke zhodnocení. Ale bohužel zase příliš pozdě, a tak jako ve všem, jen polovičatými opatřeními. Ačkoli jsme výslovně varovali a upozorňovali, že hned při prvém odhodnocení dlužno korunu dostatečně odhodnotiti, aby se dosáhlo účinné pomoci pro vývoz, nebylo našich rad dbáno a první odhodnocení nedostačovalo. To bylo r. 1934. Pak se r. 1936 provedlo druhé odhodnocení. Také to přišlo příliš pozdě, poněvadž se opomenulo provésti současně potřebnou podporu vývozu. Důsledkem této deflační politiky bylo zhroucení průmyslových podniků v sudetskoněmeckých krajinách a tím podmíněna závislost na českém bankovním kapitálu.
Vzhledem k okolnosti, že skoro veškerý vývozní průmysl leží v sudetskoněmeckém území, nelze se ubrániti dojmu, že v těchto neustálých vyvlastňovacích opatřeních proti sudetským Němcům, se kterými se započalo již při založení státu, dlužno spatřovati systém, jedno opatření za druhým projevuje vždy znovu účinky proti sudetskoněmeckým zájmům, životní základy sudetských Němců se nejen nezabezpečují, nýbrž ve všech oborech hospodářství, a veřejného života stále více zužují. Ale také pohlížíme-li na věc se stanoviska celostátního, zavedlo nás [ ] ve dvaceti letech trvání státu stále hlouběji a hlouběji do dluhů, ba do předlužení.
Nepravdivost celého režimu-projevovala se dosud vždy také v praxi rozpočtů a v tom, že se rozpočty stále neshodovaly s účetními závěrkami. Vědělo se předem, že se preliminované příjmy nesejdou, že výdaje budou větší. Ale dělala se vždy znovu táž chyba a projevovala se neupřímnost, že se sestavoval rozpočet ve vědomí, že se následující uzávěrka s ním shodovati nebude, že výdaje budou větší a příjmy menší. Z toho vyplýval zase neustálý schodek. Stát, který byl svého času tak příznivě založen skoro bez dluhů, dovedl za těchto dvacet let svého trvání ročními schodky 2 miliard Kč přivésti státní dluh počátkem tohoto roku na 48 miliard Kč. Tato suma se oficielně přiznává. Ve skutečnosti činí státní dluh jistě alespoň 60 miliard Kč. K tomu přistupuje ještě 20 miliard komunálního zadlužení, dohromady tedy 80 miliard, to jest na hlavu obyvatelstva, počítáno s dětmi a starci, připadá 5.000 Kč dluhu. Musíme také přihlédnouti k tomu, že úhrnné zadlužení v našem veřejném a soukromém hospodářství činí 110 miliard, úroková služba z toho sama 7 miliard, ale pořád ještě není vidět, že by někdo chtěl učinit přítrž tomuto špatně vedenému státnímu hospodářství.
Jestliže některý sedlák nebo obchodník rok co rok vydává více nežli přijme a nemá žádných reserv, aby kryl schodek, pak neodvratně upadá, a, velevážení pánové, nesmíte se přece domnívati, že státní hospodářství podléhá jiným zákonům nežli hospodářství soukromé. Nikoli, nalézáte se na téže nakloněné ploše. Není přípustno býti vždy jen klidným a nevzbuzovati neklid údaji a projevy sebe pravdivějšími. Nutno to jednou vysloviti: Všechny dosavadní vlády ve všech oborech hospodářství, finanční a měnové politiky naprosto selhaly. Obzvláště sudetsko-německé životní podmínky nebylo dosud možno nejen zabezpečiti, nýbrž byly naopak systematicky podkopávány. K našim pracím a našim návrhům se nepřihlíží, vytlouká se klín klínem a není zde vědomí odpovědnosti.
Škody způsobené dříve vývoznímu průmyslu nebyly odstraněny. Následkem toho zůstala právě v sudetskoněmeckých průmyslových krajinách poměrně veliká nezaměstnanost.
Hospodářské oživení r. 1937 nebylo žádnou pravou konjunkturou, nýbrž byl to následek velkých objednávek na zbrojení a provádění investičních programů v českém území, sídle zbrojařského průmyslu. Oficielně byla přiznána nynější nemožnost zahraniční půjčky.
Dosti příznačné! Byla dále přiznána nynější nemožnost domácí půjčky. Ale nemožným projeví se také dostatečný příjem na očekávaných nových zvýšených daních. V sudetsko-německém území jsme úplně ochuzeni. Zvýšené daně je možno vybírati jen tam, kde je čistý zisk; my nemáme čistého zisku, my ubíráme z podstaty, očekávané nové daně ve zvýšené míře nebudou tedy docházeti a bude zase úbytek. (Sen. Nentvich: Pane kolego, jak to, že vzrůstají vklady u spořitelen a záložen v německém, území?)
Jaká, možnost ještě zbývá, aby byla uspokojena stálo vzrůstající potřeba peněz našeho státního hospodářství? Aby bylo možno vyhnouti se poslednímu prostředku a s ním spojenému nezadržitelnému konci, tisknutí bankovek s následující po něm inflací, sahá se nyní po posledních zbytcích hotových peněz cestou nuceného ukládání peněz ve státních papírech u peněžních ústavů. Musím zase pomýšleti na příklad notorického dlužníka, kterému se podařilo vymámiti pěknou nevýnosnou půjčku a který se těší znovuzískané svobodě pohybu a zase beztarostně a vesele žije do dne a myslí si: Po mně potopa!
Pánové se strany odpůrců! Naše napomínání stále nedochází sluchu. Těch málo napomínajících mezi vámi buď zemřelo anebo zoufali a zemdleli. Neklamte se o náladě v lidu, netoliko v německém, nýbrž také v českém lidu. Učiňte přítrž věčnému štvaní proti nám? Nechte jednou český lid dojíti ke klidu! Budete překvapeni, v jak krátké době neovlivňovaný český lid dojde k plnému poznání skutečných poměrů! (Sen. Němeček [německy]: Německý lid by přišel mnohem dříve k vědomí!)
Pan ministr financí nechce uznati, proč tento zákon má jeviti nepříznivé účinky právě v sudetskoněmeckém území. Víme proč. Víra ve spravedlivou vůli českých odpovědných lidi vůči Němcům v našem lidu zanikla. Každý zákon, každé opatření má jiné účinky a jinak se provádí vůči Němcům nežli vůči českému státnímu národu. Pro Čecha ano, pro Němce nikoli! Zkušenosti dvaceti let ubily úplně víru; na této naší zkušenosti a přesvědčení se nic nezmění, ať pan ministr financí sebe častěji úředně vykazuje nadržování Němcům. Znovu a znovu se dějí na české straně pokusy uvésti německé peněžnictví do české odvislosti. Stát zasáhl u německých peněžních ústavů teprve tehdy, když záchrana nebyl již možná a likvidace ústavů mohla se, provést jen s velikými ztrátami. Nyní jde o to, učiniti malé peněžní ústavy nelikvidními a Němcům odejmouti poslední pohotové pro středky, aby v nynějším zuřícím boji o německou půdu byla poslední odolnost Němců zlomena. Jazyková hranice musí býti co nejdříve posunuta ke státním hranicím. Kus za kusem nutno urvati. K tomu je zapotřebí prostředků státu, které, jak známo, dospějí až k Národní jednotě.
Nejvíce ohroženy jsou malé peněžní ústavy a raiffeisenky. Raiffeisenky mají podle svého poslání přijímati jen vklady a povolovati půjčky, kdežto všechny přebytky dlužno ukládati u jejich ústavu pro vyrovnávání peněz, tedy u ústředního svazu. Jen ústřední svazy jako takové mohou pro různý způsob ukládání peněžních přebytků přicházeti v úvahu ve formě půjček družstvům, jež potřebují peněz, ve formě uložení peněz u bank a konečně ve formě uložení peněz v cenných papírech. Se zřením ke struktuře našich družstevnických organisací věřitelských nutno konstatovati, že s rozhodností dlužno odmítnouti každou i sebe menší povinnost nového ukládání peněz ve státních papírech, poněvadž by s tím spojeno bylo největší nebezpečí pro naše zemědělské družstevnictví. Jestliže následkem opatření předloženého zákona družstevní pokladny budoucně musí přistoupiti k omezení úvěru, znamená to pro pokladny ohrožení dalšího trvání a nebezpečí nového zastavování platů resp. moratorii. V družstevních peněžních ústavech tvoří většinu malí vkladatelé, tedy široké vrstvy lidové. Tito lidé musejí své úspory míti vždy pohotově; což se vládní osnovou znemožňuje: Poznají-li tito malí lidé, že jejich úsporné vklady nejsou plně pohotově, nebudou své úspory nadále nositi do peněžního ústavu, nýbrž je budou uschovávati spíše doma, Takovýto způsob hromadění uspořeného kapitálu je s každého stanoviska nezdravý a nežádoucí. Na základě veskrze věcných úvah, plynoucích z hlubokého vědomí odpovědnosti, jsme nuceni vládní osnovu odmítnouti.
Vzhledem k tomu, že tato předloha, jakož i censurní praxe a mnohé jiné stále ještě nedokazují konkretní vůli koaliční většiny k co nejrychlejší změně systému vůči sudetským Němcům, nezúčastní se klub senátorů sudetskoněmecké, strany a karpatoněmecké strany z protestu proti tomu dnešního hlasování. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo má dále pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Páni a dámy!
Jsme si vědomi důležitosti dnešní doby, kdy je potřebí opatřiti všecky prostředky k obraně státu, a víme také, že spousta zakuklených nepřátel, kteří mají sice finančních prostředků dost, ale nechtějí je státu dáti k disposici, musí býti donucena zákonnou cestou, aby z těchto prostředků, které mají k disposici, převzali část státních papírů, aby mohl stát vykonat svou povinnost.
Uznáváme nutnost projednávané předlohy. Víme také všichni, odkud Československé republice a národům obývajícím tento stát hrozí nebezpečí, a proto je nutno odsouditi s tohoto místa ty, kteří ať v Čechách, na Moravě nebo na Slovensku drží palec agentům útočníka, který je celému světu znám jako kazimír.
Odsuzujeme s tohoto místa československé monopolisty ať s obilím, dřevem, cukrem, ocelí nebo s jinými produkty, kteří zásobují útočníka a k tomu ještě dodávají poživatiny i jiný materiál za dumpingovou cenu a na úvěr.
Naše strana navrhovala, aby byly zkonfiskovány pohádkové zisky zbrojařů, kartelářů a bank. Poslední bilance uveřejněná tento týden z Poldiny huti jasně dokazuje, jak se ohromně zvyšují zisky. právě těch podniků, které dodávají buďto hotové zbraně anebo materiál, potřebný k výrobě zbraní. Poldina huť má v r. 1937 více než dvojnásobný čistý zisk - přiznaný - a při tom dnes čtu v "Českém slově", že propouští dělníky a úředníky.
Nezdá se vám, pánové, že by zde velmi silně působil duch, jakým nutí mexický president kapitalisty, aby řešili problém mzdy a nezaměstnanosti? A přece Československý stát a národy obývající tento stát jsou daleko kulturně i všestranně jinak před národy, které obývají mickou republiku. Je krajně odsouzeníhodno, že se dovoluje, aby při dvojnásobných ziscích byla zvýšena racionalisace a výkonnost až do vyčerpání poslední kapky energie tělesné i duševní, a nedělá se proti tomu nic.
Vážení! Nebudu zde vypočítávati bilanční zisky bank, které jsou podle jejich přiznání stamilionové. Poukazuji jenom na jeden z největších podvodů v bilanci, který provedl smíchovský pivovar v poslední bilanci, kde přiznal z jednoho prodaného hl zisk 17 Kč. Vezměte si posledního dělníka z pivovarnického odboru a přizná vám a propočítá dělník, tím více technik, a náhodou mám v rodině technika, který studoval pivovarský vědecký ústav - že na 1 hl prodaného piva se vydělává od 69 až do 75 Kč. Ale pivovar přiznal 17 Kč. Člověk dá sice do časopisu upomínku berní správě pražské, aby prozkoumala kalkulaci, poněvadž je to vyložená defraudace daní, ale nestane se nic.
Prosím, takových případů jsou celé stovky. Myslím, že by bylo na místě, aby se o našich návrzích, když jsme v tak kritické situaci, že potřebujeme sehnat, kde se co dá k obraně samostatnosti a našeho státu, v koalici vážně uvažovalo a aby se přistoupilo k jich praktickému provádění.
Předloženým návrhem nutíme peněžní ústavy, fondy, ústřední sociální pojišťovnu a Všeobecný pensijní ústav, aby ukládaly určité částky ve státních papírech. Ale kde jsou zisky Petschků, Baťů, Schichtů a jiných? Znáte přece případ zemřelého pana ministra Najmana, který zjistil, že z těch 40% výroby obuvi v e Zlíně, zasílané za hranice, se označovaly boty za 64%, nejvíce za 70% skutečné prodejní ceny, která se za hranicemi utržila, a zbylá částka se za hranicemi ulévala. Z toho vznikly ty pokuty, z toho vzniklo to, o čem s tohoto místa mluvil pan ministr financí dr Kalfus. Není třeba věc tak detailně rozebírat, jen si položte otázku, zač byly postaveny ty ohromné továrny v Jugoslavii, Rakousku, Německu, Polsku, Americe. Zač? Jen za ulité kapitály! Přece tam nespadl s nebe beránek, který se v kanceláři firmy zatřepal a vytřepal ze sebe tolik a tolik milionů dukátů, ze kterých se pak postavily v Polsku a jinde nákladem několika desítek milionů továrny.
Když došlo ke sporu dvou aktivních ministrů, Najmana a dr Kalfuse, slyšeli jsme s tribun zákonodárných sborů o určitých věcech, ale o výsledku celého šetření, resp. trestního stíhání se nemůžeme dověděti ani my, členové parlamentní úsporné a kontrolní komise. A pak:se ještě tito páni - byla by to dlouhá řada vypočítávati jednoho za druhým - staví před lidmi do pózy vlastenců a národovců. Heslo "Nic než národ" si dali do programu právě ti, kteří chrání největší bankovní a průmyslové dravce v tomto státě. (Výkřiky sen. Trnobranského.) Ano, největší bankovní a průmyslové dravce. Statisíce rodin dělníků by byly šťastny, kdyby měly za rok takový příjem, jaký má váš největší mecenáš dr Preiss za hodinu.
V neděli jsme čtli v orgánu naší největší strany, strany agrární, článek pana šéfredaktora Rudolfa Halíka: Ne strana, ale národ! Brojí v něm proti cizím myšlenkám zanášeným do Československa, čímž se myslí samozřejmě marxismus, ačkoli se to v tomto článku jasně nepraví. Ale jak vypadá ta láska a starost o národ! V neděli jsme měli mírový kongres, na kterém uvedl bývalý velitel českých legií, že v jeho oddílu padlo 273 legionářů, z kterých bylo 105 dělníků, 89 řemeslníků, 45 rolníků, 23 veřejných zaměstnanců, učitelů, úředníků atd., 6 studentů, 4 obchodníci a 1 bývalý aktivní důstojník. Ani jeden bankéř, ani jeden velkostatkář, ani jeden fabrikant. Nic takového. Správně to klasifikoval tento vysoký důstojník českých legií, že ti dovedou jenom z národa žít a týt, ti dovedou býti jenom na národa roli dědičné cizopasníky, ale nedovedou a nemají chuti pro národ umírat. Také v době, kdy dělníci, řemeslníci a poctiví drobní rolníci umírali, dodávali armádě rakouské - ovšem bylo to společné, ať to byla německá nebo rakouská, poněvadž Berlín diktoval - dodávali těm, kteří v bojích vraždili české legionáře, a když je zajali, vraždili je ještě hrozněji po utrpení a umučení. A žurnalističtí agenti těchto vlasteneckých cizopasníků podezřívají nás komunisty, že nejsme při obraně samostatnosti národa a státu spolehliví. Vyzná se v tom zvláště jeden z největších žurnalistických chameleonů v Československu, dr Kohn, čili dnes vulgo Kahánek.
Vážení, komunisté jsou v celém světě stejní. Máme jeden program a disciplinárně jej musíme dodržovati. Podívejte se po událostech posledních dvou let. V Číně i ve Španělsku velkohubí vlastenci zradili národ a zradili zemi. A jak na druhé straně se tam chová masa proletářů, masa drobných rolníků ovlivňovaná komunisty? Prosím, rudá armáda se prala s Čankajškem 5 až 6 let. Ale jakmile přišel cizí usurpátor do země, tato armáda, která se rvala s Čankajškem za nový pořádek, za pozemkovou reformu, za lidské mzdy proti čínským kapitalistům, tu tato armáda čítající statisíce odhodlaných bojovníků, armáda, která ovládala území se 70 miliony obyvatel, se dala plně k disposici představiteli čínského státu. A co čtete v posledním týdnu? Přímo divy hrdinství provádí rudá armáda přes to, že japonský vetřelec je technicky v ohromné převaze. A jak vypadá situace? Přes tu ohromnou převahu, při té obětavosti a odhodlání, raději zemříti stoje, než kleče žíti, lepší smrt nežli otroctví, dělají tam oddíly rudé armády divy.
Kdo zachránil Madrid před 5/4 roku? Interbrigáda, do níž šli poctiv í lidé, kteří byli buďto komunisté, nebo s komunismem souhlasili, a to ze všech národů: z Francie; Ameriky, Anglie, Československa, Německa, ze všech. Což někdo jde do boje, jde házeti bombami, aby dostal potom zbytkový statek? (Místopředseda dr Bas zvoní.)
Vážení, dnes jenom podvod intervenční politiky umožňuje technickou převahou postup podle pana Kahánka a ostatních vlastenců z národních novin tak zvaného národního vojska, ale v tomto národním vojsku podle anglických zpráv je pouze desetina Španělů. Devět desetin je lidí chudáků, které tam posílá Mussolini a Hitler.