Středa 4. května 1938

(6) Vznikne-li spor o tom, zasahuje-li činnost civilního inženýra do živnostenského oprávnění podle živnostenského řádu ze dne. 20. prosince 1859, č. 227 ř. z., nebo živnostenského zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., rozhoduje o tom zemský úřad a o případném odvolání ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem obchodu".

K odstavci (5) se poznamenává, že znamená zkrácení dosavadních práv civilních inženýrů. Inženýrská komora odhodlala se k těmto ústupkům, které možno označiti za krajní, aby umožnila vládní koalici senátu skončiti téměř tříměsíční obtížné jednání se stavebními živnostmi. Těmito ústupky jest dán průchod záslužné snaze po umožnění rozvoje samostatných řemeslných živností stavebních a po harmonické spolupráci civilních inženýrů s těmito živnostmi. Ostatně většina civilních inženýrů už dnes takto postupuje.

3. V §u 6 ve znění vládního návrhu, pojednávajícím o oprávnění civilních inženýrů zeměměřických, přiznává se těmto provádění veškerých prací při zvelebování pozemků, které jim podle platných předpisů příslušejí. Proti tomuto znění ohradily se všecky složky, zastupující zeměměřické inženýry, poukazujíce na to, že § 33 ruší dosavadní předpisy, takže by se jich inženýři zeměměřičtí v budoucnu dovolávati nemohli. Kromě toho neobsahoval vládní návrh oprávnění zeměměřických inženýrů ku provádění plánů komasačních a parcelačních, kteréžto oprávnění na Slovensku a Podkarpatské Rusi doposud zeměměřickým inženýrům výhradně přísluší. Podle vládního návrhu měla připadnouti komasace výhradně do oprávnění inženýrů vodohospodářských a kulturních. Touto změnou by byli inženýři zeměměřičtí zvláště ve východní části republiky velmi citelně poškození a je pochopitelné, že se proti tomuto poškození bránili. Tato změna by však neodpovídala ani zájmům státním. Podle statistiky k 1. lednu 1938 je civilních inženýrů vodohospodářských a kulturních 17, civilních inženýrů zeměměřických 416. Malý počet inženýrů vodohospodářských a kulturních by nemohl zdolati. zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi ohromný rozsah pozemků čekajících na komasaci, z čehož by mohly vzniknouti veliké celostátní národohospodářské škody. Za požadavky zeměměřických inženýrů postavila se také inženýrská komora na základě dohody zájmových skupin ze dne 2. října 1937. Technicko-dopravní výbor provedl změnu tohoto paragrafu a upravil jeho znění podle dohody s inženýrskou komorou takto:

Civilní inženýři zeměměřičtí jsou oprávnění sdělávati a prováděti veškeré zeměměřické práce spojené s úpravou pozemkové držby, i scelování pozemků, vyjímaje meliorační práce všeho druhu, všeliké projektování a vyměřování ve vodorovném a svislém směru, ve vyměřovacím oboru, zejména: plány polohy a svahoměrné, plány na rozdělení a ohraničení pozemků, plány komasační a arondační s výjimkou plánů bonitačních, plány parcelační, segregační a proporciační, vytyčení, upravení a omezníkování hranic, měření výšek, všechny kartografické fotogrametrické práce a plány.

K tomuto odstavci ještě podotýkám, že techn.-dopravní výbor zároveň uznal naléhavost rozšíření studia zeměměřického inženýrství se 6 na 8 semestrů ještě před zahájením vyučování na technice v Košicích a usnesl se také na příslušné resoluci.

4. Oprávnění civilních inženýrů zemědělských (§ 7) se rozšiřuje o právo prováděti bonitační plány a hospodářské zvelebování půdy, což bylo vyňato z oprávnění civ. inženýrů vodohospodářských a kulturních.

5. V §u 8, který pojednává o oprávnění civilních inženýrů, na řádce 2 škrtají se 4 slova: a vylučujíc porady právní. Po této úpravě zůstane znění tak, jak je obsahovala původní vládní osnova, vypracovaná ministerstvem veř. prací. Technicko-dopravní výbor provedl škrt z těchto důvodů: zavedení této novoty znamenalo by nepříznivou změnu proti dosavadnímu právnímu stavu, která by nebyla v praksi proveditelná a mohla by býti příčinou k vyvolávání nežádoucích sporů. Normy technické a právní se vzájemně prolínají a hranice mezi nimi se nedá přesně stanovit (na př. stavební řád nebo vodoprávní řízení). Podle zákona jsou civilní technikové oprávněni udíleti porady spadající do oboru jejich autorisace. Zákonodárce tu nerozlišuje mezi právní a technickou stránkou porady a zahrnuje obé do pojmu "porady v jejich oboru". Kusá informace civilního inženýra, která by nebrala také náležitého zřetele na právní stránku předmětu jeho mandanta, mohla by přivoditi škody a povinnost civilního inženýra vzniklé škody hraditi. Nelze také žádati, aby občan v technické záležitosti vyhledával dva poradce, technika a právníka. Způsobovalo by to zvýšené výdaje a časové průtahy. Konečně jedná se o vydání zákona o pokoutnictví, který sporné záležitosti vyřeší, a je nemožné jednostranné řešení do jeho vydání. Ostatně dosud nebylo případu, že by advokátní komora žalovala technika pro udílení právních porad, stejně jako komora inženýrská nežalovala advokáta, že by udílel porady technické. Je vidět, že dosavadní právní stav v praksi vyhovuje.

6. § 16, odst. 4 vypočítává kategorie státních inženýrů, kteří jsou osvobozeni od autorisační zkoušky na základě vykonané zkoušky administrativně-technické, případně ustanovovací a povyšovací. Inženýři čsl. státních drah byli opomenuti, ačkoliv jejich provozní zkoušky žádaným předpokladům vyhovují. Proto techn.-dopravní výbor rozšířil platnost §u 16, odst. 4 i na inženýry čsl. stát. drah.

7. § 21 pojednává o označení úřední místnosti civilních inženýrů. Podle vládního návrhu mají civil. inženýři, jako orgány republiky, označiti svoji úřední místnost svým jménem a titulem. Technicko-dopravní výbor doplnil vládní návrh v tom směru, že úřední místnost civil. inženýrů jest zevně označiti štítkem s malým státním znakem a že jméno a titul civil. inženýra jest uvésti napřed v jazyce státním.

Tento doplněk jest náležitě odůvodněn. Podle §u 20 je civil. inženýr. povinen za odměnu přispěti státním úřadům a státním podnikům žádanou pomocí v technických věcech svého oboru na místě státních technických orgánů, avšak maximálně po dobu 30 dnů v roce. Civilní inženýři jsou padle §u 8 oprávněni vydávati posudky a listiny pro soudy i úřady a tyto listiny mají státem uznanou platnost. Je proto opatření techn.-dopravního výboru plně odůvodněné.

Přání, aby civilní inženýři v místech, kde převládají národnostní menšiny, ovládali jazyk těchto menšin, bude jistě plně uspokojeno civilními inženýry samostatnými, a to v jejich vlastním zájmu.

8. § 26, odst. 4 byl techn.-dopravním výborem doplněn v tom smyslu, že zem. úřad rozhodne s konečnou platností o odvolání civ. inženýra z rozhodnutí inženýrské komory při proviněních, kde mu nehrozí suspense nebo ztráta oprávnění (§ 26, st. 1). V případech těžkých se mu ponechává odvolací právo k ministerstvu veř. prací.

9. § 26, odst. 5 se celý škrtne. Ustanovení tohoto odstavce bylo pojata do nově vytvořeného odstavce 4 při § 27, a to z důvodů účelnosti, neboť se vztahuje na oba paragrafy (vyhlášení ztráty oprávnění).

10. § 27, odst. 3 obsahuje ustanovení o od volání k ministerstvu veř. prací z rozhodnutí zemského úřadu. Techn.-dopravní výbor doplnil tento odstavec tím, že odvolání jest podati do 15 dnů od doručení nálezu u příslušného zemského úřadu. Docílí se tím větší jasnosti zákona.

11. § 27 obdrží odst. 4, který se vyjímá z § 26 a zní: "Ztrátu oprávnění podle § 26 nebo § 27 vyhlásí příslušný zemský úřad v Úředním listě republiky Československé." Tento přesun byl proveden z důvodů účelnosti.

12. § 28, který pojednává o trestním ustanovení, bylo nutno doplniti. Vládní návrh dával možnost potrestati toho, kdo nemaje oprávnění civilního inženýra, dal se krýti civilním inženýrem. Nestanovil však, co se stane s tím, kdo by neoprávněně prováděl práce inženýrské bez "krytí". Byl proto tech.dopravním výborem vložen do § 28 řádek šestý, doplněk za slovo inženýra:,,nebo provádí práce do oprávnění civilního inženýra spadající, nemaje k tomu oprávnění." Tato doložka je nezbytným doplňkem "krytí" a neoprávněného provádění oprávnění civilního inženýra. Bez tohoto doplňku vykazoval by zákon silnou mezeru, proti které by byly úřady bezmocné, poněvadž by nemohly zakročiti proti osobě, která by bez oprávnění prováděla práce civilního inženýra a nedala se "krýti".

13. V §u 31, odst. 4 na posledních dvou řádcích škrtla se slova: Musí však užívati jen názvu "oprávněný zeměměřič" a nahradila se slovy: a budou užívati názvu civilní inženýr zeměměřický.

Tech.-dopravní výbor byl k této změně veden následujícím důvodem: Podle § 31, odst. 2 obdrží v historických zemích civilní geometři a kulturní technikové na příště název "civilní inženýři zeměměřičtí a kulturní". Zeměměřiči ze země Slovenské a Podkarpatoruské žádají, aby obdobné opatření platilo také pro ně. Není závažného důvodu, proč by se jim nemělo vyhověti.

14. § 31 bude doplněn odstavcem 5 ve znění §u 34: "Pro civilní inženýry zeměměřické, kterým bylo uděleno oprávnění civilního geometra s omezením sídla na určitý soudní okres podle § 15 nař. č. 77 z r. 1913 ř. z. platí toto omezení nadále."

K této změně vedl tento důvod: Oprávnění civilního geometra podle § 15 nař. č. 77/1913

se od roku 1933 už neudílí. Civilních geometrů této skupiny jest malý počet a v krátké době vymizí vůbec. Proto byl samostatný paragraf pro tuto bezvýznamnou a mizící skupinu nahrazen pouhým odstavcem při § 31, kam se lépe hodí.

15. § 33 se škrtá jako zbytečný na základě změny provedené v §u 31, odst. 4, poslední dva řádky o užívání názvu zeměměřického inženýra.

16. §§ 35, 36, 37, 38 budou přečíslovány na §§ 33, 34, 35 a 36.

Techn.-dopravní výbor projednal předložený návrh zákona o civilních inženýrech ve své schůzi dne. 12. dubna 1938 a usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby vládní návrh zákona o civilních inženýrech byl schválen se změnami, jak se na nich usnesl techn.-dopravní výbor ve znění uvedeném v tisku sen. 686.

Tím jsou také vyřízeny petice č. 6607, 6680, 6723, 7119, 7260, 7658.

Zároveň usnesl se techn.-dopravní výbor doporučiti ke schválení 7 resolucí otištěných ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): K debate sa prihlásili títo rečníci: na strane "pro" pán sen. inž. Winter; na strane "proti" pp. sen. Tschakert, Nedvěd a Földesi.

Otváram debatu a dávam slovo prvému zaznačenému řečníkovi na strane "proti", p. sen. Tschakertovi.

Sen. Tschakert (německy): Dámy a pánové!

Projednává se vládní osnova zákona o civilních inženýrech. Je příznačno, že v době světem hýbajících událostí, v době velkých událostí projednává se ve státě, srdci Evropy, zákon, který má upraviti, zdali civilní inženýři jsou orgány státu či nikoli. Jest ještě příznačnější, když se k této ryze české osnově zaujímá politické stanovisko. Každý by se byl domníval, že by bylo stačilo vládní nařízení, aby inženýři na Slovensku byli postaveni na roveň, unifikováni. K tomu nebylo zapotřebí zákona. Zde je ryzí politikum. Včleněním nových stanovisek má se zase především poškoditi Němectvo. Jako vždy: nadpráví je největším nepřítelem práva.

Důvodová zpráva praví skromně, že se na stávajících poměrech nemá nic měniti. To jsou sliby, které však v osnově zákona nejsou splněny. Jestliže jsem správně rozuměl, mluvil zpravodaj v technickém výboru o jiných státech, ve kterých to snadněji pokračuje nežli v tomto státě, a odvozoval to z toho, že tam jsou praví mužové na pravém místě, a kritisoval, jestliže jsem dobře slyšel, že se zde pohlíží na všechno brýlemi strany. Po léta projevují se snahy po docílení konečného vyřešení otázek povolání. Výbor pro řešení těchto technických otázek povolání a o oprávněních pracuje již přes 4 roky a více než jeden rok leží již usnesení a návrhy u příslušných ministerstev, ale zde se ovšem neprojevily vůbec žádné účinky. Mohu vás ubezpečiti, že řekněme 80 % svazů techniků, české jako německé, jsou proti řešení, jaké zde má nastati. Je nesrozumitelné, proč se zde má jen záplatovati, kde by se přece mělo přikročiti k celému problému. Především jsou čeští a němečtí stavitelé zásadně proti takovému řešení. Stejně jako inženýři jsou také jen pro to, aby řešení nastalo ve velkém rámci, že naše návrhy byly v technickém výboru zamítnuty, tomu jsme zvyklí. Chtěl bych se zde také omeziti jen na to, že podám několik krátkých výtahů ze stanoviska velkých svazů.

Tak na př. praví český svaz v dohodě s hlavním vedením hlavního svazu německých inženýrů v ČSR.: "Velká vada osnovy zákona záleží v tom, že se vydávají zde ustanovení, která ohraničují jen oprávnění civilních inženýrů mezi sebou, kdežto jiné osoby, které nepatří ke stavu civilních inženýrů, mají podobná a často větší práva, aniž by zákon o civilních inženýrech mohl tato práva postihnouti nebo tenčiti."

Praví se pak dále: "Výlučnost oprávnění, jakou nalézáme v povoláních notářů, advokátů a lékařů, možno obdobně stanoviti nejvýše u kategorie civilních geometrů, kdežto většinu oprávnění ostatních kategorií civilních inženýrů, především oprávnění k provádění, vykonávati může každá jiná osoba, která musí prokázati nikoli sice nejmenší předběžné vzdělání, za to však na př. jen veliký podnik alespoň s 20 dělníky jakožto kvalifikaci. Dokud nebudou oprávnění civilních inženýrů upravena se zřetelem na oprávnění všech ostatních technicky činných osob společně, není na místě jakákoli novelisace zákonitých ustanovení pro civilní inženýry, ježto v podstatě přece může vzbuditi jen stejný efekt, který dosud již po 77 let trvá se všemi svými vadami, vedle toho pak na celá léta brání skutečnému rozřešení otázek oprávnění a povolání."

To je tak hlavní důvod, proč mluvím proti. Neboť vládní nařízení lze snadněji zrušiti nežli zákon. Němečtí civilní inženýři zaujali stanovisko k resolucím a změnám v technickém výboru. Proti zavedení skupiny báňských a hutních inženýrů nemluví nic; ti byli již dříve částí komory. Proti oprávnění obchodních a pojišťovacích techniků nebylo by také námitek, kdyby se znalci knih dohromady tvořili zvláštní komoru, neboť ve skutečnosti má toto povolání s technickou tvůrčí činností málo společného. Přičlenění do inženýrské komory by však jen znamenalo, ježto jest jen jedna česká vysoká škola obchodní, že by Němci v komoře klesli pod hranici 20 % a tím by pozbyli svého jazykového práva.

V resolučních návrzích byl svazem českých inženýrů a architektů SIA dán popud k soupisu inženýrů. O spolehlivosti inženýrů nutno říci toto: Bylo by nutno zaznamenati všechny v úvahu přicházející techniky, nikoli však aby to provedla inženýrská komora nebo SIA, nýbrž úřady. To bychom museli žádati. Ostatně nemá tato věc se zákonem o civilních inženýrech vlastně nic společného. Přeměna 360 stupňů na 400 stupňů nepatří vlastně do této osnovy. Jinak je tomu.s rozšířením studijní doby pro zeměměřické inženýry na 8 semestrů. Tento návrh dlužno rozhodně zamítnouti, povážíme-li, že v tomto vedlejším oboru má se studovati 8 semestrů, kdežto při devíti semestrech lze již dosáhnouti oprávnění stavebního inženýra.

Bylo by se ještě zmíniti o změně v §u 16. Jestliže se pensistům státních drah nebo pošty má uděliti oprávnění, ačkoliv nemají na př. ani tušení o vodních stavbách, pak bylo by přece alespoň žádati, aby toto oprávnění nesměli vykonávati v posledním svém úředním jídle, podobně jako je tomu u soudců s oprávněním právního zástupce.

Dosud bylo civilním inženýrům zakázáno používati státního znaku, nyní se to má zavésti, aby tím způsobem byli nuceni používati také státního jazyka. Je to snad ještě pochopitelné u geometrů, ale u inženýrů chemie nebo strojnictví toho určitě třeba není. Bylo by pak nutno přijmouti také ještě přechodná ustanovení, aby stávající práva byla zachována.

Trochu staromódní dojem dělá § 31, který inženýrům podle zákona z r. 1860 ještě dnes zabezpečuje jejich práva. Toto ustanovení vztahuje se na jediného obyvatele tohoto státu je to inženýr Rehatschek v Ústí n. L., kterému je dnes 87 roků. Zdali ten ještě z toho bude míti mnoho, jest otázkou.

Podali jsme své návrhy, a sice měla se především v §u 13 škrtnouti slova "pro orgány republiky" a v §u 21 slova "jako orgány republiky". Dovolím si sděliti vám stanovisko nejvyššího správního soudu k této otázce: Nejvyšší správní soud ve svých nálezech, opíraje se o usnesení odborného plena ze dne 10. prosince 1928, č. pres. 1315/28, stanovil pojem "orgán státu" a vyslovil a zevrubně odůvodnil právní názor, že orgány republiky ve smyslu §u 1, odst. 2 jazykového zákona jsou jen stálé instituce, od soudů, úřadů, ústavů a podniků republiky odlišné, stejně jako soudy a úřady věcnou příslušností vybavené, takže civilní inženýry nelze považovati za orgány republiky ve smyslu jazykového zákona. Toto stanovení.pojmu má ostatně význam nejen pro civilní inženýry, ježto přece se dosud nedostávalo jakéhokoli znaku, co rozuměti dlužno vůbec pod "orgánem" státu. Tím však je pro zákonodárce dáno omezení zvláštního významu: nemůže v novém zákoně přejíti přes zásadní právní názor nejvyššího správního soudu a bez ohledu na tento názor přiznati vlastnost orgánu některému povolání, kterému se k tomu nedostává jakéhokoli předpokladu.

Nejvyšší správní soud dospěl k svému právnímu názoru přihlížeje ke všem okolnostem, pro civilní inženýry směrodatným, a nebylo by nemístné vytknouti několik podstatných okolností, které vysvětlují rozpor mezi povoláním civilního inženýra a postavením státního orgánu. Podle ustanovení zákona musí úřad oprávnění civilního inženýra povoliti státnímu občanu tehdy, jestliže vykáže předepsaná studia a složí zkoušku. Z jiného důvodu vyjímaje nedostatek zachovalosti nemůže to odepříti. V této příčině také nová osnova zákona ničeho nemění,.která také jinak na stávajících poměrech ničeho nemění a sloužiti má jen unifikaci. Ale právo státu, voliti své orgány, je přece věcí samozřejmou, do čehož zde nastává průlom, ježto by nový zákon na něho činil nátlak. Již to samo označuje rozpor mezi civilními inženýry a orgány státu.

Poněvadž se civilní inženýr mnohdy stává hospodářským odpůrcem státu, na př. když jako zmocněnec státu vede proti němu právní spor, vyplynul by z toho rozpor, že se orgán státu utkává se státem.

Všechna dosavadní ustanovení zákona - a na tom také nová osnova ničeho nemění praví, že s postavením civilního inženýra je přijetí ve státní službě neslučitelné, vyjímaje vysokoškolské profesory. Tím se tedy výslovně stanoví, že civilní inženýr nesmí býti žádným orgánem státu.

Civilní inženýr - také na tom se v nové osnově zákona ničeho nemění - musí v určitých případech, když mu to úřad výslovně přikáže - ale ne více než 30 dní v roce proti zvláštní odměně působiti na místě státních orgánů. Tím je výslovně řečeno, že není státním orgánem, nýbrž že jest jen náhradou za orgán. Mimochodem se poznamenává, že toto ustanovení pochází ze šedesátých let minulého století, když státní stavební služba byla ještě nedostatečně vybavena, a že ho od desetiletí nebylo více používáno.

Ale nehledě k ustanovením zákona je výkon povolání civilního inženýra vysloveně svobodný, právě tak jako u právních zástupců a lékařů. Bez poškození jeho existenčních základů nemůže tomu také býti jinak. Civilní inženýr žije ze své neúřední činnosti, udílí na př. technickou poradu továrním podnikům. Firma, která přibéře důvěrníka, má samozřejmě právo, aby se tento zasazoval výhradně jen pro ni, v případě sporu také proti státu, což není možno, kdyby odborník byl zároveň také stálým orgánem státu, ve kterémžto případě by ho průmysl asi namnoze odmítal. Odporuje ostatně jistě také pojmu orgánu, aby orgán státu byl zároveň zaměstnancem některého podniku, který na př. také hospodářsky konkuruje s některým státním podnikem.

Civilní inženýr může také - jako dosud - nadále, aniž by byl trvalým orgánem, povolán býti k určitým úkolům na místě státního orgánu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Jako příklad služiž, že se ústavům pro zkoumání potravin, které nejsou vedeny civilními inženýry, rovněž propůjčuje státní autorisace, aniž by byly státními orgány. Ukládají se jim povinnosti právě jen pro určité případy pro jejich odborné znalosti a důvěru, které požívají. Také ve starém Rakousku byli civilní inženýři činni na místě státních úředníků, aniž by jim byla příslušela vlastnost státního orgánu.

Vlastnost jakožto orgánu může civilním inženýrům způsobiti značné potíže, poškoditi jejich existenci jakožto svobodné povolání, aniž by se jim přiznávala jakákoli odůvodněná práva a výhody, které.má každý jiný orgán státu, jako na př. zabezpečení pracovního místa nebo dokonce zabezpečený příjem, Léčebný fond, pensijní a nemocenské pojištění atd. Při tom se nesmí pustiti se zřetele, že se civilním inženýrům, když jsou orgány státu, budou moci ukládati povinnosti a omezení, jež dnes ještě vůbec nelze předvídati, a jež často ponechána budou libovůli a uvážení podřízených úřadů. Nutno zde také pomýšleti na jazykové povinnosti, které obzvláště inženýrům zaměstnaným v německých podnicích mohou hospodářsky škoditi, ba mohou ohroziti možnost jejich ustanovení především v podnicích státních a pro válku důležitých, hlavně kdyby podřízená místa státu z okolnosti, že jsou orgány státu, vyvozovala také právo činiti přiznání vlastnosti orgánu státního odvislým od prokázaných jazykových znalostí anebo důkazů loyality, což by libovolnému uvážení otevřelo dveře dokořán.

V technickém výboru přišel referent ministerstva zvlášť ke mně a mínil - musím předeslati, že stanovisko nejvyššího správního soudu ve více než 100 případech tak znělo mínil, že musíme každý jednotlivý případ projednávati pro sebe, poněvadž v jazykovém zákoně z r. 1926 není žádných prostředků řešiti celou materii najednou.

Pánové, to je chyba v jazykovém zákoně, tu nic nepomůže, to musíme přiznati a musíme také přiznati, že tento pasus o vsunutí pojmu "orgán státu" proti dřívějším názorům a proti slibům je přímo porušením práva. Musím proto pro svou stranu zamítnout hlasovati pro tuto osnovu zákona. (Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. inž. Winter. Dávám jemu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Pan předřečník pozastavil se nad tím, že v době tak světodějné, jako je nynější, projednává senát zákon o civilních inženýrech, který se světovými dějinami jistě nemá příliš mnoho společného. Ale bez ohledu na to, co se děje kolem nás, nemůžeme přece zastaviti hospodářský život našeho státu; právě naopak v takovéto době je svrchovaně třeba, aby zákony, které jsou pro hospodářský život státu důležité, byly co nejvíce urychleny a opravdu již provedeny. Mezi takové zákony náleží právě také tento zákon, který projednáváme, zákon o civilních inženýrech.

Je smutné, že teprve v 20. roce trvání republiky dostáváme se k tomu, abychom tento zákon projednali. Je to zákon, který rozšiřuje platnost zákona, jenž platí pouze pro země historické, také na zemi Slovanskou a Podkarpatoruskou. To mělo býti provedeno již dávno. Jestli se k tomu dostáváme teprve dnes, pak není to jistě příliš brzy, nýbrž jest již nejvyšší čas, aby se tento zákon stal skutkem.

Řekl jsem, že jde o zákon unifikační, a opravdu ničím jiným tento zákon není. Pan předřečník vytýkal, že návrhy jeho strany byly zamítnuty. Já to nemohu potvrditi. Naopak, některé návrhy byly přijaty, poněvadž se shodovaly s opravnými návrhy, které předložil zpravodaj, některé nebyly přijaty prostě proto, že obsahovaly samozřejmosti, které v osnově zákona byly již stejně obsaženy. Tedy po této stránce není možno, aby osnově zákona pozměněné výborem, která je předložena plenu ke schválení, bylo něco vytýkáno.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP