c) služební místa ostatní jednou třetino volných míst.
Podmínkou pro propůjčení vyhrazeného služebního místa podle zákona č. 5.4/1927 Sb. z. a n. bylo mezi jiným, že déle sloužící sloužil v československé branné moci nejméně 8 roků jako déle sloužící poddůstojník a byl dobře kvalifikován. Pokud se týká četnictva, pohraniční stráže finanční a stráže bezpečnosti, byla tato doba snížena na 5 let.
Místa úřednická jsou podle tohoto zákona déle sloužícím dostupna jen nepřímo přes pomocnou. kancelářskou službu, ačkoliv náš déle sloužící co. do předběžného školního vzdělání stojí zajisté výše, nežli déle sloužící poddůstojník v bývalé říši Rakousko-uherské.
Zákon č. 54/1927 Sb. z. a n. o umisťování déle sloužících poddůstojníků nebyl ovšem dosud uveden v účinnost, neboť situace v náboru déle sloužících nutila vojenskou správu k tomu, aby umožňovala těmto odchod do civilního povolání dříve, než podle zákona byli by nabyli nároků na umístění. Toto umisťování dálo se na základě t. zv. administrativních dohod, které sjednalo ministerstvo národní obrany s některými resorty státní správy:
Vládním, usnesením ze dne 21. května 1937 zvýšen byl počet déle sloužících více než dvojnásobně. Tohoto počtu déle sloužících musí pak vojenská správa dosáhnouti v nejbližší době, má-li splniti vytčené úkoly.
Dosavadní zkušenosti dostatečně prokazují, že zvýšeného náboru déle sloužících bude možno dosáhnouti jen tím, že jim.bude zaručeno, že každý déle sloužící po určité době ztrávené v tomto poměru bude umístěn v trvalém povolání ve státní nebo jiné veřejné, po případě podle přání déle sloužícího i v soukromé službě a že doba ztrávená v poměru déle sloužícího bude mu v novém služebním poměru zhodnocena tak, aby - pokud jen lze - nebyl na tom hůře, nežli zaměstnanec, který místo nastoupil v době, kdy déle sloužící vzal na sebe závazek k další činné službě vojenské.
Těmto požadavkům vyhovuje pak předložený návrh zákona, jímž se mění o doplňuje zákon o umisťování déle sloužících poddůstojníků č. 54,/1927 Sb. z. a n.
§ 2 původního zákona doplňuje se ustanovením, že každý déle sloužící, který vyhovuje ustanoveními tohoto zákona, bude umístěn ve vyhrazených službách. Má to býti manifestací vůle státní správy, že se postará o umístění všech déle sloužících, aby snad neměli obav o svoji budoucí existenci, když nastupují do další činné služby, nebo během této služby. Jednotlivé druhy míst, jež jsou déle sloužícím vyhrazeny, zůstávají bez podstatné změny. Jejich výpočet byl po stránce terminologické přizpůsoben dnešnímu právnímu stavu.
Mezi soukromé podniky zařaďují se nově i registrované podniky důležité pro obranu státu. Místa v soukromých podnicích, jakož i v registrovaných podnicích důležitých pro obranu státu budou stanovena dohodou blíže naznačenou v §u 2, odst. 2 III.
Počet vyhrazených míst v jednotlivých kategoriích zaměstnaneckých se oproti dosavadním kvotám zvyšuje, a to u četnictva, finanční a vězeňské stráže z jedné poloviny na dvě třetiny, u ostatních míst z jedné třetiny na polovinu. U policejní stráže zůstává kvota dosavadní.
Nutno zdůrazniti, že propůjčovatelům míst, jichž vyhrazená kvota se zvyšuje, zůstává ještě dosti volnosti při jejich obsazování, neboť není-li oprávněných uchazečů, nejsou propůjčovatelé míst v obsazení místa nijak vázáni.
V oboru ministerstva národní obrany je nutno uvolniti jednu pětinu zaměstnanců kancelářské služby pro ženy, a to hlavně pro psaní na stroji. V ostatních kategoriích zaměstnaneckých v oboru vojenské správy jsou všechna místa vyhrazena déle sloužícím.
Proti dosavadnímu stavu prodlužuje se doba z 8 let na 10 let. Pro ozbrojené sbory bylo však nutno učiniti potřebné výjimky a místa u těchto sborů mohou býti déle sloužícím propůjčena již po 6ti letech.
Otázka hodnocení další činné služby ve služebním poměru, v němž budou déle sloužící umístěni, jest jedna z nejdůležitějších otázek, na jejichž kladném vyřešení má vojenská správa eminentní zájem. Tato otázka bude vyřešena navrženým novým zněním §u 7.
Posl. sněmovna v celku schválila vládou předložený návrh, vypustivši jen v čl. I, č. 1, § 2, odst. 2, č. III písmeno d), jednající o registrovaných podnicích důležitých pro obranu státu, a připojivši pak část tohoto odstavce ve znění "Služební místa, jež budou určena dohodou mezi ministerstvem národní obrany a ministerstvem, jehož dozorčí pravomoci dotyčný podnik podléhá" k předcházejícímu odstavci c).
A mimo to provedla ještě pozměnění ve čl. I, č. 8, § 14, odst. 1 jednajícím o propuštění osoby, jíž bylo místo propůjčeno proti ustanovením tohoto zákona.
Branný výbor senátu zabýval se předlohou ve své schůzi dne 17. května 1938, schválil tuto předlohu a usnesl se doporučiti váženému senátu schválení předlohy podle usnesení posl. sněmovny ve znění, jak jest v tisku sen. 701 vytištěna.
Zároveň doporučuje přijetí 5 resolucí, schválených posl. sněmovnou, které znějí:
1. Vládě se ukládá, aby se postarala vhodným opatřením o to, aby při provádění tohoto zákona nepoškodila zájmy zaměstnanců již ustanovených a postavila dosavadní zaměstnance z řad déle sloužících a legionářů v jejich právech na roveň déle sloužícím, umístěným podle novelisovaného zákona o umisťování déle sloužících.
2. Vládě se ukládá, aby při provádění zákona o umisťování déle sloužících přihlížela k zásadám platícím pro přijímání nových sil do státních a jiných veřejných služeb za účelem zachování stanoveného poměru v národnostní příslušnosti zaměstnanců.
3. Vláda se vybízí, aby v souvislosti s intencemi tohoto zákona připravila vládní zákonnou osnovu o usnadnění příslušníkům živnostenského, obchodního a zemědělského stavu, opouštějícím vojenskou službu jako déle sloužící, dosažení samostatného povolání.
4. Vláda se vybízí, aby s urychlením předložila osnovu zákona o ochraně pracovního poměru zaměstnanců povinných vojenskou presenční službou.
Ministerstvo národní obrany nechť v souvislosti s novým zákonem o umisťování déle sloužících poddůstojníků připraví osnovu zákona, kterou by byla vyřešena otázka umisťování důstojníků odcházejících i z několikaleté dobrovolné další činné služby.
5. Dále se vláda vybízí, aby přikročila v době nejbližší k požadované celkové úpravě služebních a pracovních poměrů civilních zaměstnanců vojenské správy.
Jménem výboru branného navrhuji, aby předložená osnova zákona jakož i resoluce byly schváleny. (Souhlas.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): K této věci jsou přihlášení řečníci. Zahájím rozpravu.
Uděluji slovo p. sen. H. Müllerovi.
Sen. H. Müller (německy): Slavný senáte!
Jménem klubu německých sociálních demokratů podávám k projednávané předloze toto prohlášení:
Od více než 8 let, obzvláště však od té doby, kdy naše republika vydána je nebezpečí útoku zvenku, povolovali jsme všechno, co bylo žádáno na obranu republiky. Tato naše stanovisko zůstává nezměněno, nechť přijde cokoli.
V obraně státu, jeho hranic a jeho republikánsky-demokratických základů budou dělníci, které zastupujeme, vždy připraveni k boji státi v prvých řadách. Jestliže přes to s těžkým srdcem musíme odepříti svůj souhlas s projednávanou předlohou, děje se tak po zralé úvaze a z donucujících důvodů.
Především není pro tuto předlohu věcných důvodů v požadované míře. Předloha odporuje však také opětovnému slavnostnímu slibu zachovávati národnostní proporcionalitu ve veřejné službě, neposkytuje dostatečných záruk proti provádění, poškozujícímu národnostní menšiny.
Musíme však také konstatovati, že události v pohraničním území jsou s to otřásti naší důvěrou ke vládě a obzvláště k exekutivě. Vláda nenalézá prostředků proti neslýchanému teroru, jejž nebývalým způsobem provádí sudetoněmecká, nyní výslovně za národně-socialistickou označená strana. Demokraticky republikánští; obyvatelé našeho pohraničního území vydáni jsou bez ochrany tomuto teroru. Naše výtky neobracejí se proti místním úřadům, které namnoze mají dobrou vůli, nýbrž proti ústředním úřadům, které jsou naprosto mylného. názoru, že chováním, které slovem "tolerance" je velmi mírně a nepostačitelně označeno, zabrání velezrádnému počínání sudetoněmecké strany, dirigované z ciziny. To je nejen náš názor, nýbrž také názor českých obyvatelů v pohraničním území a valné části českého obyvatelstva uvnitř země.
Projevujíce tento svůj názor pojíme k tomu výstrahu vládě, aby nastoupenou cestou dále nešla. Vede do propasti!
Z uvedených důvodů nezúčastníme se další porady o předloze jakož i hlasování. (Potlesk senátorů něm. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Reil. Uděluji mu slovo.
Sen. Reil (německy): Slavný senáte!
Předložená novela k zákonu ze dne 8. dubna 1927 o umisťování déle sloužících poddůstojníků měla by za normálních poměrů ovšem úplné oprávnění. Rádi připouštíme, že armáda potřebuje dobře školených a dobře vycvičených poddůstojníků a že déle sloužícím pode důstojníkům, když po 10 let konali vojenskou službu, musí býti jejich další existence zabezpečena, poněvadž se mezitím zajisté namnoze stali neschopnými vykonávati své povolání, kterému.se před vojenskou dobou služební naučili. Je tudíž správné, když § 2 starého zákona změněn byl novelou v ten smysl, že nyní zní: "Každý déle sloužící, který vyhovuje ustanovením tohoto zákona, bude - žádá-li o to - umístěn ve službách uvedených v dalším, 2. odstavci." Je tudíž každému déle sloužícímu možno nalézti přiměřené místo. Přirozeně nastává tím potřeba, aby, jak se stanoví v § 4, rozmnožena byla služební místa pro déle sloužící.
S požadavky vojenské.správy bude souviseti, když v § 6 služební doba pro déle sloužící zvýšena bude z 8 na 10 let a obdobně zkrácená doba zvýšena bude z 5 na 6 let.
Obsah novely zajímá nás Němce méně pokud jde o její paragrafy, spíše máme nejvážnější stížnosti stran odůvodnění tohoto zákona. Roku 1927 byl tento zákon žádán s odůvodněním, že vzhledem na snížení vojenské doby služební je zapotřebí vyššího stavu poddůstojníků k rychlejšímu výcviku vojínů. Byla tehdy, poněvadž vojenská správa prohlásila, že zde není dostatečný stav poddůstojníků, služební doba, která již měla býti zkrácena, ještě pro další dva roky ponechána na 18 měsíců. Pak byla zavedena 14timěsíční doba služební, mělo se jíti dolů dokonce na 12 měsíců. Ale dnes došli jsme ze 14měsíční na dvouletou dobu služební, přes zákon o poddůstojnících, a zabýváme se myšlenkou zavésti tříletou dobou služební.
Co nás staví proti zákonu, jest okolnost, že synové německého národa mají sice konati vojenskou službu, že však při povyšování namnoze jsou opomíjeni, a to i tehdy, když naši němečtí vojíni český jazyk a velení úplně ovládají. Toto opomíjení německých vojínů při povyšování vedlo k tomu, že máme jen asi 5 % německých déle sloužících poddůstojníků, ačkoliv podle národnostního klíče bychom museli míti asi 23 %. Když tedy podle předložené novely každý déle sloužící poddůstojník má nárok na umístění a z těchto déle sloužících jest jen 5 % příslušníků německého lidu, pak je to strašlivé omezení německého pracovního pole a poškození naší německé národnosti. O této skutečnosti nemůže nás klamati ani druhý odstavec resoluce, na které se usnesla poslanecká sněmovna, kde se mluví o národnostním poměru, i když tato resoluce byla včera branným výborem senátu rovněž schválena.
V této souvislosti chtěl bych však poukázati také na některé události, ke kterým došlo v poslední době v Orlických horách a v Trutnově.
Mám zde opis oznámení, které podal majitel a hostinský (pachtýř) hostince "Nordpol" v Horní Rokytnici v Jizerských horách vojenskému velitelství v Rokytnici. Podle tohoto udání přišli dne 16. dubna t. r., na Bílou sobotu, hasiči vracející se ze slavnosti vzkříšení do jmenovaného hostince. Brzy na to přišlo asi 25 vojínů do hostince a začli tam bez ohledu na ostatní hosty zpívati česky, a to bez přestání. Bylo to o 1/2 11. hod. v noci. Hostinský žádal vojíny marně, aby nezpívali tak příliš hlasitě, poněvadž hosté proto opouštějí místnost. Většina hasičů seděla již v kuchyni, když vojíni ve výčepu obklopili jednoho hasiče. Když se majitel hostince tázal po příčině, křičel na něho přítomný četař: "Mluvte česky, to je naše republika, to je česká republika!" a bez jakéhokoli důvodu přivolal pohotovost a rozkázal vykliditi výčep a kuchyni, ačkoli se hasiči chovali zcela tiše. Majitel hostince nepřipustil vyklizení a žádal, aby přišel službu konající důstojník. Chtěl pro něho dokonce sám dojíti. V tom mu však bylo zabráněno a prohlášeno, že již jeden vojín pro důstojníka šel. Hosté byli pohotovostí zatlačeni s nasazenými bodly do kuchyně, při čemž jeden vojín strčil jednoho hosta ze zadu přes židli, takže host upadl. Vchody do kuchyně byly obsazeny a celý dům obklíčen. Hosté setrvali klidně v této nepříjemné situaci do jedné hodiny v noci. Poněvadž nepřišel ani důstojník, ani četník, byli hosté konečně propuštěni.
Za několik dní potom přišlo v neděli několik dělníků do hostince Marie Roseové v Říčkách v Orlických horách, které vojíni v hostinci přítomní vyzvali, aby místnost ihned opustili, poněvadž Němci zde nemají co pohledávati. Dělníci prohlásili, že chtějí vypíti jen jedno pivo. Na to obsadili vojíni všechny stoly. Přítomný četař prohlásil: "Vytáhnu hodinky a jestliže do 10 minut neopustíte místnost, vyhodíme vás". Ježto němečtí dělníci byli v menšině, opustili místnost, při čemž za nimi byla vyhozena pivní sklenice. Dělníci odebrali. se do hostince Siebenreicherova. Brzo přišli za nimi vojíni do druhého hostince a spílali Němcům. Obzvláště se při tom vyznamenal vojenský kuchař a důstojnický sluha. Když jeden dělník musel vyjíti, dostal od jednoho vojína ránu pěstí do obličeje. Dělníci chtěli svému kolegovi pomoci. Vojíni mezitím přinesli své pušky a bodla, jimiž ohrožovali dělníky. Několik z nich bylo raněno ranami pažbou a bodly. Dělníci šli domů a vojíni opustili rovněž hostinec ke 12. hodině v noci. Ještě v noci však byli dělníci odvedeni vojíny ze svých bytů k výslechu. Když jeden z nich neotevřel domovní dveře, byly dveře jednoduše vylomeny.
Ve dnech od 9. do 13. května osvojovali si vojíni trutnovské posádky právo zadržovati osoby, které měly odznak sudetskoněmecké strany, pozdravovaly se mezi sebou slovem "Heil" nebo zdviženou rukou. Při tom vojíni těmto osobám spílali, namnoze je tloukli a týrali. Dne 9. května byl Bedřich Köhler, bydlící v Trutnově, v noci o 1 had. 15 min. na cestě domů dvěma vojíny zbit a sražen k zemi. Když Köhler volal o pomoc, vojíni utekli. Dne 11. května byli bratři František a Otakar Mertlíkové, kteří měli odznaky sudetskoněmecké strany, v trutnovských sadech obklíčeni asi 20 vojíny. Odznaky sudetskoněmecké strany byly jim strženy a vojíni je ze zadu bili do hlav. Ojedinělé hrdinské činy předchozích dnů účinkovaly asi na vojíny, neboť od 12. května přešli k velkému útoku. O tom udává trutnovský úředník Walter Hackl do protokolu toto "Při večerní procházce městskými sady přišel jsem dne 12. května t. r. asi o 20. hodině na Knebelsberg. Před tím slyšel jsem od hřiště zpěv skupiny německé mládeže. Bylo mi nápadné, že na cestě od Lönsova pomníku běželi vojíni úprkem na výšinu, kde se při mém příchodu nalézalo asi 30-50 vojínů, kteří se vrhli na německé hochy a hnali je jednak po polích, jednak lesem dolů. Ve vzdálenosti asi 200 m jsem viděl, jak jeden z pronásledovaných hochů upadl a v tom okamžiku byl jedním vojínem kopnut. Pokud jsem mohl přehlédnout situaci, šlo zde o zbabělé a patrně připravené přepadení skupiny německé mládeže větším počtem vojínů. Přes pochopitelné rozčilení, jež se mne pro tento neslýchaný případ zmocnilo, šel jsem klidně dále kolem Červeného kříže až pod vilu Růženy Bayerové "Am Hang". Na nové serpentině potkal jsem tři vojíny, kteří s větším počtem jiných vojínů pronásledovali prchající mládež až na náměstí Adalberta Stiftera a chtěli se nyní vrátiti k většině vojínů shromážděných na okraji lesa nad vilou Bayerové. Jeden z těchto tří vojínů uchopil jednoho mladíka vedle mne za límec a díval se, jaký má odznak. Byla to hlava Jahnova, kterou vojín patrně neznal; nechal ho tedy býti a chtěl se nyní u mne rovněž podívati; jaký mám odznak. V tom okamžiku prohlásil jsem mu česky, abych byl jist, že mně porozumí: "Vy k tomu nemáte právo, vy nejste strážník!" Sotva jsem tato slova vyřkl, rozpřáhl se vojín pravou rukou k ráně do obličeje, kterou s nejbrutálnější silou provedl. Při mocné ráně jsem hned nezpozoroval, že odlétly mé brýle do trávy, kde jsem je potom za pomoci mladíka, který zůstal na blízku, po delším hledání nalezl. Útočník očekával nyní po ráně můj protiútok a postavil se s jedním vojínem na pravé a jedním vojínem na levé straně do vzdálenosti asi 1 m. Nebylo pro mne pochybnosti o tom, že ti tři byli odhodláni použíti nejbrutálnějšího násilí a že by při surovosti prokázané naprosto bezdůvodným úderem byli použili bez rozmýšlení svých bodel, kdybych sám byl použil práva sebeobrany. Poněvadž jsem si však také v tomto kritickém okamžiku byl vědom nedozírných následků obrany, mohl jsem se poměrně klidně otázati útočníka: "Co jsem vám udělal?" Za odpověď řval na mne vojín: "Vy žerete český chléb, jděte tam." a učinil při tom pohyb rukou, který asi měl znamenati: "jděte do Německa". Má odpověď na to zněla: "Já jsem Němec." Poznamenávám k tomu, že jsem toto slovo vyřkl s oprávněnou pýchou. To asi můj odpůrce pocítil jako morální porážku a jako vítanou příležitost projeviti svým způsobem záští proti všemu německému, neboť rozpřáhl se ihned ke druhé ráně, kterou pokud možno s ještě větší prudkostí provedl. Stejně jako po prvé ráně brněla mně na okamžik hlava. Nato ti tři vojínové vzdálili se směrem k lesu, snad také jen proto, že se na cestě objevilo několik civilistů, kteří však příhodu neviděli. Než jsem našel své brýle, vojíni zmizeli. I kdybych se byl pokusil stíhati je za účelem zjištění pachatele, bylo by to bývalo beznadějné počínání, ježto se v tu dobu již setmělo a bylo zcela snadné zmizeti v blízkém lese. Šel jsem tedy cestou k domovu s úmyslem oznámiti tyto přehmaty vojínů. Když jsem došel na nároží, zpozoroval jsem tam rovněž silné rozčilení mezi civilními a jednotlivými vojenskými osobami. Strážník, kterému jsem svou příhodu vylíčil, šel se mnou na strážnici státní policie, kde jsem shora vylíčené události krátce hlásil. Když jsem opouštěl strážnici, předváděli strážníci tři nebo čtyři vojíny. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)
Na hřišti u městského sadu bavili se téhož večera mladí hoši při hře o závod a trubači na fanfáry sudetskoněmecké strany cvičili na svých nástrojích. Přihlížel počet civilistů a také asi 50 vojínů. Když přicházející kamarád byl pozdraven voláním "Heil!", pustili se vojíni do mladíků, zbili je poboční zbraní a kopali je. Sportovec Evžen Pohl byl tak ztýrán, že musel býti dovezen do nemocnice."
Mám zde řadu protokolů, které osvětlují případy v Trutnově. "Trautenauer Targblatt", který dne 13. května zaujal stanovisko k příhodám, byl zabaven. Dne 13. května intervenovali Němci u vrchního rady okresního úřadu. Já sám byl jsem s kamarádem Streitenbergrem, vedoucím skupiny sudetskoněmecké strany v Trutnově, u přednosty státní policie, neboť tyto přehmaty vojska nemohlo si německé obyvatelstvo dát více líbiti. Také vojenský velitel v Trutnově vydal mezitím nařízení, která zamezila počínání vojínů. Přes to však dne 13. května volali vojíni z pochodujícího oddílu na Němce: "Přiďte jen dnes zase do městského sadu, abychom vás mohli ztlouci." Táži se nyní: Je zde vojsko k tomu, aby takovýmto způsobem postupovalo proti beztak tvrdě utlačovanému německému obyvatelstvu? Myslím při tom na chudé, mírumilovné obyvatelstvo Orlických hor, které vede tak těžký boj o skrovné živobytí. Nyní přicházejí do krajiny vojáci a odvažují se, k tomu ještě za vedení četaře, poddůstojníka, německé hasiče, německé dělníky takřka zatýkati. Je zde vojsko k tomu?
Poněvadž novela k zákonu o déle sloužících ohrožuje německé pracovní místo a události, jako zde vylíčené, naplňují nejvážnějšími obavami, nemůže sudetskoněmecká strana hlasovati pro předlohu. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Udelujem ďalej slovo p. sen. Kreibichovi.
Sen. Kreibich (německy): Slavný senáte!
Jménem senátorů komunistické strany prohlašuji, že budeme hlasovati pro tuto předlohu, a to z toho důvodu, poněvadž právě dnes nejsou normální poměry, poněvadž právě dnes žijeme v abnormálních poměrech, kdy armáda pro obranu republiky a demokracie má největší význam. Z tohoto důvodu hlasujeme pro tuto předlohu, poněvadž se domníváme, že se musí učiniti vše k posílení armády v každém směru, a poněvadž se samozřejmě také domníváme, že svou oposicí proti tomu, jak se chová vláda k provokacím nacistů v Sudetech, a svou kritikou nemůžeme dát určovati své stanoviska k opatřením, kterých na obranu republiky je bezpodmínečně zapotřebí. Je samozřejmě zapotřebí - a v tomto smyslu budeme také hlasovati pro resoluci - aby tímto umisťováním déle sloužících poddůstojníků nikterak neutrpěla opatření, která se činí, aby německý živel v tomto státě také ve veřejném životě v poměru k počtu obyvatelstva došel platnosti. Je také zapotřebí, aby armáda sama pečovala o to, aby demokraticky smýšlejícím německým vojínům v armádě byla poskytnuta možnost státi se poddůstojníky, aby se však při tom přesně dbalo, aby do sboru poddůstojníků, jakož i do sboru důstojníků nevnikaly tímto způsobem živly, které jsou blízké stejným lidem, kteří patří k téže straně, jež v posledním čase podnikla známé akce proti republice a demokracii, o nichž mluvil včera soudruh ve straně Mikulíček. Je zapotřebí, aby demokratickým kruhům německého obyvatelstva rovněž byla poskytnuta možnost dostati se v armádě kupředu.