Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 88 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: Předseda vlády arm. gen. Syrový; ministři dr Bukovský, Černý, dr Feierabend, div. gen. Husárek, dr Chvalkovský, brig. gen. Kajdoš, dr Kalfus, dr Karvaš, inž. Vavrečka, Zenkl. Ministři vlády slovenské dr Tiso, Černák, dr Ďurčanský, Lichner, Teplanský. Ministr vlády podkarpatoruské Révay.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

1. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 688), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Liberií, podepsaná v Paříži dne 21. března 1938 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. dubna 1938, č. 80 Sb. z. a n. (tisk 698).

2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 634), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy mexickými, sjednaná výměnou not ze dne 6. listopadu a ze dne 17. prosince 1937 (tisk 653).

3. Zpráva o činnosti Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Vážený senáte, dovoluji si představovati pana předsedu vlády arm. generála Jana Syrového a celou jeho vládu. (Hlučný potlesk.)

My všichni tuto vládu vítáme a pozdravujeme s tím, že senát Národního shromáždění stejně jako posl. sněmovna stojí pevně za ní, aby všechny obtíže doby byly spojeným úsilím všech pro dobro národa a státu s urychlením překonány. (Potlesk.)

Vážený senáte! (Shromáždění povstávají.) V těžkých, přetěžkých dobách národa a státu dolehla na nás ztráta řady významných a nezapomenutelných našich spolupracovníků v senátě. Od poslední schůze senátu v měsíci květnu do doby dnešní, za krátkých 6 měsíců odešlo nám záhy za sebou pět našich dobrých a věrných druhů, jichž jsme dnes ve své hluboké bolesti povinni vzpomenouti.

Odešel nám Bohuš Kianička ze slovenské strany živnostenské, odešel nám Jan Rýpar ze strany lidové, odešel nám Josef Reyzl z něm. strany soc. demokratické, odešel nám Rudolf Pánek z čsl. strany nár. socialistické a odešel nám také František Tomášek z čsl. strany soc. demokratické.

Kol. Bohuš Kianička zemřel dne 29. května 1938 ve věku 61 let. Byl jedním z našich nejpilnějších a nejobětavějších spolupracovníků slovenských. Byl zakladatelem a vůdcem živnostenských společenstev v Turč. Sv. Martině a vybudovav ze skrovných počátků svou vlastní pílí svůj živnostenský podnik, věnoval všechny své schopnosti organisaci k lepšímu životu svého živnostenského stavu. Byl věrným Slovákem a současně pracoval uvědoměle a s nadšením pro nejtěsnější součinnost mezi Čechy a Slováky, aby tím byl upevněn nezbytný základ existence a zdárného rozvoje obou těchto našich národních větví. Bohuš Kianička byl členem senátu v jeho II., III. a IV. volebním období a všichni, kdož jsme po jeho boku ve výborech i v plenu senátu pracovali, zachováme kol. Kianičku pro jeho upřímnou a srdečnou povahu v trvalé paměti.

Dne 11. června t. r. zemřel nám v Praze jeden z hlavních a energických organisátorů ve Slezsku a přilehlých oblastech moravských, kol. Jan Rýpar. Vystudoval gymnasium ve Val. Meziříčí, po té pak theologickou fakultu v Olomouci a filosofickou fakultu Karlovy university v Praze. Působil pak jako katecheta na soukromých školách ústřední matice školské v Opavě a jako profesor na reálném gymnasiu v Orlové a Mor. Ostravě. Všechna jeho mysl a životní práce byla obrácena k veřejnému životu osvětovému i politickému ve Slezsku. V dobách převratu před dvaceti lety byl členem zemského Národního výboru slezského, v jehož zastoupení převzal řadu úřadů do služeb našeho obnoveného státu. Významným bylo jeho působení zejména v československé straně lidové a v tělovýchovné organisaci čsl. Orla v Opavě. Byl také vydavatelem časopisu "Naše Slezsko" v Opavě, jakož i časopisu "Katolické noviny" pro Hlučínsko. Po převratu byl svou stranou delegován za člena revolučního Národního shromáždění a zůstal pak členem našeho parlamentu až do své předčasné smrti. V prvních třech obdobích volebních byl členem sněmovny poslanecké, v období posledním byl pak zvolen za člena senátu. Byl pilným, obětavým, rozhodným zástupcem svého voličstva nejenom na půdě parlamentní, nýbrž i na veřejných shromážděních lidových, na nichž si své posluchačstvo podmaňoval vším svým temperamentem lidového řečníka. Jeho činnost byla nejvíce spjata s Hlučínskem, pro něž vydával také historický časopis Moravců. Jeho životního díla ve Slezsku bude vždy vzpomínáno.

Dne 30. října t. r. zemřel nám jeden z nejlepších a nejzasloužilejších mužů německé sociální demokracie v Československu Josef Reyzl. Jeho život byl mimořádně těžký. Narodil se v chudé rodině hornické, vyučil se tkalcovství a řadu let pak pracoval v různých továrnách v Horních a Dolních Rakousích, odkud se přestěhoval do Varnsdorfu v Čechách. Zde vyrostl ve schopného, vzdělaného a do krajní míry obětavého dělnického organisátora a novináře, jenž byl nucen podstoupiti pro své politické přesvědčení a účasti na dělnických stávkách ve staré říši všemožné persekuce a musil se častěji uchýliti i za hranice. Roku 1910 převzal redakci časopisu "Volksstimme", jejž pak vedl po celou dobu světové války. Ve svých kruzích požíval pro svou seriosnost, charakterovou ušlechtilost a neobyčejnou pracovitost všeobecné vážnosti, a když pak roku 1920 došlo k prvním volbám do Národního shromáždění, byl zvolen za člena našeho senátu. Zůstal v něm po celá jeho dosavadní čtyři volební období až do své smrti. Kromě toho byl členem městského zastupitelstva ve Šluknově a zakladatelem i učitelem řady družstevních podniků německého dělnictva nejenom ve Šluknově, nýbrž i v Rumburku a ve Varnsdorfu. Všichni se pamatujeme na tohoto dobrého, příkladného a poctivého německého dělníka, jenž byl také stejně poctivým a přesvědčeným stoupencem naší demokratické republiky Československé, a zachováme mu proto vděčnou paměť jako věrnému průkopníkovi demokracie a dohody mezi národy, tak i jako neohroženému bojovníku za práva a lepší život všeho našeho pracujícího lidu.

V měsíci říjnu t. r. odešli nám pak dva významní spolupracovníci a spolubojovníci našeho revolučního odboje domácího před dvaceti lety: Rudolf Pánek a František Tomášek.

Rudolf Pánek zemřel nám 27. října t. r. v Praze. Po absolvování vysokoškolských studií se věnoval dráze poštovní, v níž již ve staré monarchii, ale po té zejména na půdě republiky, vybudoval své velké životní dílo jak pro jazykovou kdysi rovnoprávnost ve staré říši, tak v obnoveném státě pro služební pragmatiku a zvýšení životní úrovně všech veřejných zaměstnanců našeho státu. Byl uznaným a všeobecně váženým znalcem ve všech oborech veřejné služby a byl jako odborník nad jiné legitimován, vystupovati autoritativně na její účelnou a zdatnou úpravu. Zúčastnil se také řady mezinárodních konferencí pro organisaci práce. Mimořádné jeho znalosti odborné i schopnosti a energie organisační vedly k tomu, že byl zvolen předsedou Československé obce dělnické, Unie československých družstev a Československé obce úřednické. Rudolfu Pánkovi nebude nikdy zapomenuto všeho, čím se v čele našeho československého veřejného zaměstnanectva v odpovědných dobách převratových zasloužil o úspěšný postup a konečné vítězství našeho revolučního odboje domácího. Byl v permanentních stycích s naším revolučním Národním výborem československým, jímž byl povoláván k funkcím nejenom nebezpečným, nýbrž i odpovědným, a vším tím, co vykonal pro ukázněnost a bezpodmínečnou solidaritu našeho československého zaměstnanectva poštovního i železničního v rozhodujících dobách převratu, zasloužil se Rudolf Pánek také poctivě a věrně o naše osvobození v jeho vrcholný den 28. října 1918. Bylo pak jen samozřejmo, že Rudolf Pánek byl již roku 1920 zvolen za člena senátu, že v této funkci setrval na malou přestávku až do své smrti. Rudolf Pánek, to jsme povinni dnes podle pravdy konstatovati, byl jedním z nejpilnějších a nejpracovitějších členů našeho senátu, jenž všechny předlohy mu svěřené, zejména v oboru veřejné správy, zpracoval vždy s nejvyšší péčí a svědomitostí, a my nikdy nezapomeneme, kolikráte jsme zde mu naslouchali na této tribuně jako referentovi o nejvážnějších problémech doby a oceňovali i obdivovali všechnu tu píli, s jakou tento příkladný pracovník parlamentní chápal a realisoval své poslání člena zákonodárného sboru a svědomitého prokurátora svého národa a zejména všech jeho pracujících vrstev.

Vážený senáte! Dne 5. října t. r. odešla nám osobnost, jejíž jméno zůstane trvale spjato s dějinami prvé doby našeho obnoveného československého státu a zejména našeho československého parlamentarismu. Po dlouhé nemoci odešel nám ve věku 69 let František Tomášek, předseda našeho revolučního Národního shromáždění a první předseda jeho prvé volené sněmovny poslanecké. Lze mně jistě uvěřiti, jak jest mně v této chvíli tak bezměrně těžko loučiti se s tím, k němuž mně nejdéle z vás ze všech, po dobu celých 48 let pojila věrná, upřímná a nepřetržitá spolupráce všech těch nekonečných bojů a bouří života skoro celého jednoho půl století od toho října roku 1890, kdy jsme se po prvé setkali jako studenti v pražské Slavii, až do té doby nynější, kdy se s ním loučíme. Jaká je to retrospektiva, společné práce od té revoluční Omladiny až k socialistické revui "Akademie" a "Právu lidu", po té na říšské radě vídeňské až k revolučnímu Národnímu shromáždění a nakonec v jeho senátě. Ze všech členů senátu, kteří jsme se roku 1890 na pražské universitě po prvé setkali s Františkem Tomáškem, zůstávají dnes zde již jen Václav Klofáč a dr Antonín Klouda. My všichni tři cítíme tak pochopitelně hlouběji než kdokoli jiný všechnu tíhu i bolest tohoto okamžiku.

František Tomášek se narodil jako dítě chudého venkovského kožišníka v Kuklenách, vystudoval gymnasium v Hradci Král. a chtěl se pak věnovati kariéře profesora středoškolského a universitního. Ale bouřlivé revoluční hnutí pokrokové mládeže české let devadesátých strhlo ho na konec cele do svého přímo sopečného toku. Odevzdal se cele dráze publicistické, byl redaktorem "Časopisu pokrokového studentstva", po té revue "Akademie", v roku 1897 před 41 lety členem redakce "Práva Lidu", pak jeho vídeňským parlamentním zpravodajem a šéfredaktorem českého vídeňského soc. demokratického deníku "Dělnických listů" ve Vídni, v jejíž redakci setrval celých 20 let. Byl vůdcem naší československé menšiny ve Vídni. Roku 1897 byl na Ostravsku zvolen za říšského poslance a zůstal členem vídeňského parlamentu až do jeho konce. V rozhodujících chvílích převratu vrátil se do Prahy, kde byl povolán v čelo revolučního Národního shromáždění.

Jméno Františka Tomáška zůstane ve svém období vrcholném povždy spjato s dějinami našeho československého parlamentu a parlamentarismu vůbec.

Bylo to zde na této tribuně v ten nezapomenutelný historický 14. listopad 1918 - v první ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění.

Bouřlivě zdraveni přišli první poslanci slovenští. Po tisíci letech první Slováci pod jednou střechou s Čechy, členové jednoho a téhož společného parlamentu československého. Co bylo v tom úžasného a uchvacujícího!

Předseda Národního výboru dr Kramář prohlásil dynastii habsbursko-lotrinskou za zbavenu všech práv na trůn český a proklamoval Tomáše Masaryka za prvního presidenta Československé republiky. A po tomto predestinovaném presidentovi státu byl tu František Tomášek jako takřka již stejně predestinovaný předseda prvního Národního shromáždění naší svobody a státní samostatnosti. Při hlasování bylo odevzdáno 220 lístků a všechny zněly na jméno Františka Tomáška. Nikdy nezapomeneme onoho pro nás jedinečného okamžiku, kdy na křeslo kdysi nejvyššího, císařem jmenovaného zemského maršálka, jakožto předsedy sněmu království Českého, vstoupil nejvěrnější český člověk, bývalý chudičký posluchač filosofické fakulty české university, spisovatel a žurnalista František Tomášek.

Tomášek byl při svém vstupu na předsednické křeslo pozdraven bouří potlesku celého Národního shromáždění a jeho sonorní, velitelský a jako údery zvonu vše pronikající orgán vrozeného tribuna národa počal od té doby ovládati a mistrovsky říditi všechna jednání revolučního Národního shromáždění.

Ve Františku Tomáškovi se vpravdě zosobňovala všechna důstojnost prvého našeho demokratického a republikánského parlamentu. Byl to právě on, jenž si každou cévou svého hrdého republikánského srdce přímo výsostně uvědomoval všechen význam našeho parlamentu ve vnitřním životě našeho národa a státu, i v našich stycích mezinárodních. Neměli jsme žádné dynastie a žádné šlechty - Národní shromáždění bylo, jako vykonavatel nejvyšší moci zákonodárné ve státě, představitelem státní suverenity naší svobody a samostatnosti, a jeho důstojnost, neporušenost a neporušitelnost, ukázněnost a pracovitost byla základním předpokladem a zárukou respektu, vážnosti, síly a rozkvětu celého státu.

František Tomášek zůstal v čele ještě také naší první volené poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Byl v r. 1920 zvolen jejím předsedou. Volila ho rovněž celá sněmovna. Když pak vstoupil na předsednickou tribunu, byly mu uspořádány nadšené ovace. Byl to projev jednomyslného uznání za vše to, čím se František Tomášek zasloužil o náš československý parlamentarismus. Tradice, jež tu založil, se staly vůdčími principy pro další budoucnost.

František Tomášek nám odešel v nejtěžších osudových dobách národa a státu. Dobrý osud byl mu milostiv, že v těžké chorobě se mysl jeho zastřela, ve chvílích, kdy k němu již nedolehla temná hrana zvonů ponížení a utrpení, jež v nových bouřích světa dopadla vší svou tíhou na všechno naše dnešní pokolení věrných synů a dcer národa československého. Věrný český člověk odešel, jeho životní práce bude národ vždy vzpomínati s vděčností. (Shromáždění usedají.)

Předsednictvu senátu N. S. došly přípisy předsedy vlády ze dne 15. září 1938, č. 7148/1096 S m. r., o ukončení jarního zasedání 1938 sněmoven N. S. a z 15. listopadu 1938, č. 8346/1096 S m. r., o svolání sněmoven k podzimnímu zasedání 1938.

Žádám p. zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípisy ty přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte)

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 15. září 1938 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 16. září 1938 za ukončené.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Vláda Československé republiky svolala usnesením ze dne 15. listopadu 1938 podle ustanovení § 60 ústavní listiny obě sněmovny Národního shromáždění k zasedání do Prahy na den 17. listopadu 1938.

O tom dovoluji si učiniti sdělení.

Předseda vlády: Syrový v. r.

Předseda: Došly přípisy ministerstva vnitra:

ze dne 10. června 1938, č. 48.045/1938-9, o úmrtí sen. Bohuše Kianičky a o povolání náhradníka Juraje Vyskočila;

ze dne 27. června 1938, č. 51.968/1938-9, o úmrtí sen. Jana Rýpara a o povolání náhradníka Bedřicha Brože;

ze dne 11. listopadu 1938, č. 86791/1938-9, o úmrtí sen. Františka Tomáška a o povolání náhradníka Františka Váchy;

ze dne 11. listopadu 1938, č. 89.832/1938-9, o úmrtí senátora Rudolfa Pánka a o povolání náhradníka Ferdinanda Šťastného.

Žádám p. zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípisy ty přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte):

Přípisy ministerstva vnitra předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze:

1. ze dne 10. června 1938, č. 48.045/1938-9.

Na místo uprázděné úmrtím senátora Bohuše Kianičky povolávám podle § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Juraje Vyskočila, starostu města Trnavy, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr Jos. Černý v. r.

2. ze dne 27. června 1938, č. 51.968/1938-9.

Na místo uprázdněné úmrtím senátora Jana Rýpara povolávám podle § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Bedřicha Brože, továrního mistra v Místku, Křížkovského ulice č. 480, a vydávám mu ověřující list, opravňující ho ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr Jos. Černý v. r.

3. ze dne 11. listopadu 1938, č. 86.791/1938-9.

Na místo uprázdněné úmrtím senátora Františka Tomáška povolávám podle § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Františka Váchu, revisora mzdových záznamů okresní nemocenské pojišťovny v Pardubicích, Sezemická 44, a vydávám mu ověřující list, opravňující ho ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Jan Černý v. r.

4. ze dne 11. listopadu 1938, č. 89.832/1938-9.

Na místo uprázdněné úmrtím senátora Rudolfa Pánka povolávám podle § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Ferdinanda Šťastného, tajemníka kovopracovníků v Kunraticích u Prahy čp. 200, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Jan Černý v. ř.

Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavili se páni Juraj Vyskočil, Bedřich Brož, František Vácha a Ferdinand Šťastný a vykonají ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

Žádám p. tajemníka senátu, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a pány sen. Vyskočila, Brože, Váchu a Šťastného žádám, aby vykonali do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávat zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. Vyskočil (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem.

Sen. Brož (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Sen. Vácha (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Sen. Šťastný (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. dr Bačinskému, dr Brassovi, Schrammelovi, Stodolovi; na dnes a zítra sen. dr Hilgenreinerovi; na tento týden sen. Keilovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: sen. Sladkému do 24. února 1939, sen. Roudnickému do 23. února 1939, sen. dr Budayovi na 14 dnů, sen. Klofáčovi na 2 měsíce.

K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. dr Karas vyhlášku ministerstva vnitra ze dne 11. listopadu 1938, č. 91.604/1938-9:

Ministerstvo vnitra podle § 2 opatření Stálého výboru ze dne 27. října 1938, č. 253 Sb. z. a n., o zániku mandátů některých členů Národního shromáždění vyhlašuje:

Důsledkem ustanovení § 1, odst. 1 a 2 uvedeného opatření pozbyli dnem vyhlášení tohoto opatření, t. j. dnem 30. října 1938 mandátů tito členové Národního shromáždění:

A. Poslanci: Axmann, Beuer, Birke, Böhm Jiří, Böhm Rudolf, dr Eichholz, Frank, Gruber, Hacker, Heeger, Hirte, dr Hodina, dr Holota, Hollube, Illing, Jaross, dr Jilly, Jobst, Katz, dr Kellner, Kirpalová, Klieber, Knorre, Knöchel, dr Korláth, Kögler, Köhler Arnošt, Köhler Bruno, dr Köllner, Kunz, inž. Künzel, Kürbel, inž. Lischka, dr Luschka, Macoun, May, Němec, dr Neuwirth, Nickel, Nickerl, Nitsch Fr., Obrlik, inž. Peschka, dr Porubszky, inž. Richter, dr Rosche, Rösler, Sandner, Schenk, Schlusche, inž. Schreiber, Schulcz, Schütz, Śliwka, Sogl, Stangl, Szentivány, dr Szüllő, Viereckl, de Witte, dr Wolf, Wollner, Zajiček, Zierhut, dr Zippelius, Zischka.

B. Senátoři: Bock, Bartl, Dresl, Enhuber, Frank, Fritsch, Füssy, Garlik, Grünzner, dr Heller, Krczal, Krommer, Liehm, Maixner, Müller Jindřich, Müller Vilém, Patzak, Pfrogner, Reil, Reyzl, Scharnagl, Schmidt, Schösser, Stellwag, dr Szilassy, dr Tischer, Tschakert, dr Turchányi, inž. Weller, Wenderlich, Werner.

Dále pozbyli mandátu podle § 1, odst. 3 uvedeného opatření, a to dnem 10. listopadu 1938:

A. Poslanci: Csomor, Kosik, dr Kugel.

B. Senátoři: Balla, dr Pajor.

Ministr vnitra: Černý v. r.

K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. dr Karas došlé přípisy vlády předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze:

1. z 23. května 1938, č. j. 3924/1076/S 38 m. r.:

Předsednictvo min. rady sděluje dodatkem k svému dopisu ze dne 28. prosince 1937, č: 10.960/1076/S/37 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupuje pana ministra. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy Františka Ježka pan ministr financí dr Josef Kalfus a navzájem pana ministra dr Josefa. Kalfuse zastupuje pan ministr Fr. Ježek, dále že pana ministra spravedlnosti pana dr Ivana Dérera zastupuje pan ministr soc. péče inž. Jaromír Nečas a navzájem pana ministra soc. péče inž. Jaromíra Nečase zastupuje pan ministr spravedlnosti dr Ivan Dérer.

O tom se dává věděti předsednictvu posl. sněmovny a senátu Národního shromáždění republiky Československé.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

2. z 17. září 1938, č. j. 7197/909/38 S m. r.:

Pan president republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 16. září 1938 bývalého vyslance Huga Vavrečku ministrem.

Jmenovaný složil předepsaný slib do rukou presidenta republiky dne 17. září 1938.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády: M. Hodža v. r.

3. z 22. září 1938, č. j. 7325/38/S m. r.:

Pan president republiky přijal podanou mu demisi vlády, zprostil předsedu a ostatní její členy úřadu a jmenoval rozhodnutím ze dne 22. září 1938 mne předsedou vlády a pověřil mne zároveň řízením ministerstva nár. obrany. Dále jmenoval předsedu branného výboru tělovýchovných organisací MUDr Stanislava Bukovského a primátora hlav. města Prahy dr Petra Zenkla ministry.

Zároveň jmenoval pány: mimořádného vyslance a splnomocněného ministra dr Kamila Kroftu ministrem zahraničních věcí, zemského presidenta Jana Černého ministrem vnitra, odb. přednostu JUDr Josefa Kalfuse ministrem financí, odb. přednostu Engelberta Šuberta ministrem školství a nár. osvěty, prvního presidenta Nejvyššího soudu dr Vladimíra Fajnora ministrem spravedlnosti, odb. přednostu JUDr Jana Janáčka ministrem průmyslu, obchodu a živností, odb. přednostu dr Jindřicha Kamenického ministrem. železnic, divisního generála inž. Františka Nosála ministrem veř. prací, odb. přednostu inž. dr Eduarda Reicha ministrem zemědělství, odb. přednostu JUDr Bedřicha Horáka ministrem soc. péče, prof. MUDr Stanislava Mentla ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, odb. přednostu dr. Karla Dunovského ministrem pošt a telegrafů, odb. přednostu dr Josefa Fritze ministrem pro sjednocení zákonů a organisace správy a býv. vyslance Hugona Vavrečku ministrem.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády: Syrový v. r.

4. z 24. září 1938, č. j. 7418 S m. r.:

Pan president republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 24. září 1938 profesora státní reálky v Bratislavě Matúše Černáka a profesora Komenského university dra Imricha Karvaše ministry.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády: Syrový v. r.

5. z 24. září 1938, č. j. 7382/1075/38 S m. r.:

Vláda republiky Československé zvolila ve schůzi konané dne 23. září 1938 podle ustanovení §u 71 úst. listiny náměstkem předsedy vlády ministra vnitra Jana Černého.