Čtvrtek 15. prosince 1938

Veliký náraz z venčí nám ukázal, že musíme všichni změniti, jak vláda správně poukazuje, svůj život i v metodách, programu i taktice, že se musíme z politické roztříštěnosti dostati ven.

Služba státu i národu, to musí býti naší devisou. Pracovati, zjednodušovati, dáti dohromady. Národ bude vděčen, když dáme dohromady všechny naše kulturní, tělovýchovné, peněžní, družstevní, odborové, zemědělské, živnostenské, obchodní i podpůrné organisace. Vždyť většina jich nebyla rozdělena na základě hospodářském a sociálním, nýbrž z důvodů politických anebo často i osobních nebo místních a někdy i z důvodů sobeckých. Vděčni budeme za reformu správní a jistě všecko úřednictvo uvítá, bude-li odměňováno za práci, schopnost a píli i odpovědnost a nikoliv protekcí nebo vysezením let. S díky také kvitujeme, že státním zaměstnancům nebude na platy sáhnuto.

Touhou celého národa je klid, pokoj a pořádek a proto i my s tohoto místa musíme poděkovati vládě arm. generála Syrového, že nás převedla přes nejkritičtější dobu, a naší armádě, že se tak skvěle osvědčila nejen v době, kdy jsme stáli před vypuknutím války, ale i potom, kdy neporažena pod tlakem železných nutností musila vydati naše území bez boje. To byla jistě nejtěžší chvíle pro naše vojsko.

Spravedlivá daňová politika, změna daňového systému je základ celého našeho hospodářského života a voláme po tom již dvacet let; béřeme slib vlády na vědomí a těšíme se, že bude uveden ve skutek. Úspory a úspory všude, kde bylo plýtváno. Zameziti nadvýrobu úřednictva a zastaviti předimensování některých druhů škol a vrátiti se k výchově samostatných výdělečných povolání. To znamená výchovu učitelů a profesorů nejenom mechanickou, nýbrž především duševní a kulturní. Sociální politiku provedeme nejlépe, budeme-li se starati, aby každý dostal práci slušně placenou. Budeme-li podporovati soukromé podnikání a, kde to nestačí, zasáhne-li stát, je naprosto správné, aby nebylo vedle nezaměstnaných nebo špatně placených mnoho lidí, kteří bez práce a často bez risika odpovědnosti berou statisícové platy.

Jsme před velkým problémem našich uprchlíků. Vítáme slib vlády, že budou umisťováni v zemědělství, průmyslu a obchodu, a pro ty, na které se nedostane, že je organisována dobrovolná pomocná akce. Cizí musí si hledati pomoc ve státech, kde ta možnost je snažší.

Zdravá rodina, zdravé děti, ženu vrátiti jejímu nejvznešenějšímu povolání - býti matkou.

Bylo nejvýše na čase neklásti zemědělství a průmysl proti sobě. Ruku v ruce musí pracovati tyto základní složky. Vždyť právě dnes vidíme, co znamená držení půdy v rukou národa, co znamená udržet jazyk, zdravou krev a neotrávenou mentalitu zemědělce pro národ a stát, co znamená zabezpečená výživa národa a co znamená export zemědělských výrobků pro celou naši obchodní politiku. Odpolitisovat zemědělství, jednotně organisované a chráněné před spekulací jak s půdou, tak i s jeho výrobky.

V průmyslu největší podporu soukromého podnikání, velmi opatrné smlouvy s cizinou a všechnu podporu malému a střednímu živnostenskému podnikání. Ztratili jsme uhlí a lesy - proto největší intensitu v tom, co nám zbylo, a zužitkování vodních sil všude, kde se to dá.

Všecko zemědělství, průmysl a obchod - celý hospodářský život visí na dobrých silnicích, drahách, poštách, telefonech a jest správné, že vláda usiluje napraviti všechno, co nám bylo přerušeno, a dobudovati to, co je v tomto oboru špatné, nedokonalé jak technicky, tak také tarifně.

Jsou to úkoly ohromné a přejeme vládě - a jsme odhodláni ji podporovati - aby vše to, co má v programu, se jí povedlo uvésti ve skutek rychle a dobře.

Je to práce pro budoucnost. Naši mladí lidé vstoupí do života těžkého a musí si to uvědomit - není to jejich privilegiem ani snad zvláštním osudem; my staří odcházíme a odejdeme jeden po druhém a krisi takovouto jsme prodělávali několikrát. Pamatujeme, kdy náš sedlák ze statku, který byl exekučně prodán, utíkal do Ruska, kdy se stěhoval do Ameriky, kdy náš dělník, který doma nemohl být živ, utíkal do uhelných dolů na sever, do Belgie, Ameriky, kdy si náš živnostník zakládal existenci v cizině a naše inteligence hledala zaměstnání po celém světě; tenkrát se o nás nikdo nestaral. A dnes máme svůj stát, svoji samostatnost, proto musíme udělat všechno, abychom naše mladé lidi včlenili do celého našeho života, ať hospodářského, ať politického, aby nemuseli prodělati tu bludnou křížovou cestu, kterou šli jejích předchůdci. Vše, co uděláme dobrého, není jen pro nás, nýbrž pro ty, kteří nastupují za nás.

Nové poměry vyžadují často velmi rychlého rozhodování, v několika hodinách, a proto je nutno, aby na přechodnou dobu byly presidentu republiky a vládě dány neobvyklé a výjimečné plné moci, aby tak mohla rychle prováděti nutná opatření. Není to odsunutí parlamentu, nýbrž technická nutnost. Tyto plné moci schvalujeme, protože víme, do čí rukou je skládáme. Máme plnou důvěru v presidenta republiky, který celým svým životem dokázal svůj vysoký smysl, pro právo a spravedlnost. Stejnou důvěru máme v předsedu vlády, který je representantem českých politických kruhů v nové vládě. Znám ho již přes 30 let, měl jsem příležitost po tuto dlouhou dobu pozorovati jeho neúmornou práci, neumdlévající píli, vynikající rozhled, jeho naprostou poctivost a otevřenost. Mohu říci, že jen tyto jeho vlastnosti a poctivá práce provedly ho na vynikající místa jak v republikánské straně, tak i na jeho dnešní vysoké místo. Žádná náhoda, žádné štěstí, tím méně protekce nebyly mu v tam nápomocny. V celé své politické činnosti byl vždy upřímným a věrným přívržencem opravdové demokracie. V něm vidím záruku toho, že plných mocí, které dnes vládě dáváme, použije vláda jen ku prospěchu a v zájmu našeho státu. Beranova politická zkušenost, rozhled a předvídavost nás plně opravňuje k naději, že se zdarem překoná vláda všechny obtíže a převede stát a národ do klidných dob.

Plně důvěřujeme v náš lid. Český národ po celé údobí svých dějin právě v nejtěžších dobách vyvinul vždy největší úsilí a překonal doby horší, než jsou dnešní.

Kdo viděl jak na vesnicích, tak i v městech lidi v nejtěžších a nejdramatičtějších okamžicích minulých měsíců, byl svědkem nejenom ohromného rozrušení, nýbrž také horoucí lásky k republice a velikého národního uvědomění. Nebezpečí a obavy o národ a vlast smazaly rázem všechny stranické a stavovské rozdíly a národ stál jako jeden celek bez kazu a trhlin, odhodlaný a ochotný přinésti největší oběti na krvi a statcích. Pevně věřím, že bude stejně rozhodný, obětavý a vytrvalý i v budování svého nového státu. Nic nemůže mne zviklati v pevné víře, že národ náš obhájí a udrží si to místo mezi svobodnými národy světa, které mu právem patří nejen vzhledem k jeho počtu, nýbrž jmenovitě k jeho duchovním hodnotám.

Strana národní jednoty béře celý program vlády za svůj, schvaluje jej a bude jej všemi silami podporovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte!

V prohlášení pana předsedy vlády spatřujeme obsáhlý pracovní program nové vlády. V něm ukazuje se na nové úkoly vnitřní politiky, osvětlují se linie zahraniční politiky a poukazuje se na řešení všech důležitých hospodářských a sociálních problémů. Je pochopitelné, že vláda, která si stanovila tak obsáhlý program, má snahu jej také rychle uskutečňovat. Prohlašuje, že chce rychle jednat a rychle pracovat. Tuto rychlou práci a toto urychlené jednání má vládě umožnit zmocňovací zákon, který byl Národnímu shromáždění předložen. Je otázka, zda je třeba tak dalekosáhlých plných mocí vládě, když až dosud všechno to, co bylo v zájmu státu, co diktovaly zájmy a potřeby lidu, čeho vyžadovaly záležitosti republiky, Národní shromáždění s největším urychlením uskutečnilo a provedlo. Myslím, že se nenajde jediný případ, kde by mohlo být konstatováno, že Národní shromáždění odepřelo rychle vyhověti všemu, co vláda požadovala a co diktovaly životní zájmy republiky. Je proto otázka, zda právě v této době a v nejblíže příštích měsících, kdy se má řešiti tak mnoho důležitých problémů vnitropolitických, otázky zahraniční, problémy hospodářské, kulturní a sociální, má býti Národní shromáždění vyřazeno a všechna práce i odpovědnost ponechána pouze na bedrech vlády.

Soudím, že Národní shromáždění vykonalo ve 20 letech samostatné existence republiky veliké dílo. Všechny důležité problémy, které se vynořily, byly řešeny vždycky dohodou. A to znamenalo, že jsme v naší republice neměli nikdy žádných těžkých sociálních otřesů. Nebylo tu politických bouří, nebylo tu událostí, které by lomcovaly základy naší republiky, jako tomu bylo v řadě států okolních, případně i jiných. Tvrdili jsme vždycky a myslím, že právem, že republika naše je ostrovem klidu a pořádku. Je státem, v němž všichni lidé se nalézající a žijící měli spokojený domov, zatím co v řadě jiných států byl neklid, panovala nervosita a velmi často se tyto státy otřásaly ve svých základech. Připomínám to proto, abych tu zdůraznil, že řešení všech otázek bylo u nás umožněno nejenom vědomím, že toho vyžaduje stát a jeho lid, ale že řešení to bylo umožněno i přes velký počet politických stran, které, bylo-li to nutné, se dohodly a vždycky věci vyřešily tak, i když šlo o nejchoulostivější otázky, nejkomplikovanější problémy, že si nikdo nemohl stěžovat, že by byly přehlíženy zájmy státu. Připomínám také, že my, kteří jsme stáli v sociálně demokratické straně, dali jsme vždycky státu vše, co požadoval, a že jsme nikdy nežádali od státu služeb, nýbrž stojíce v jeho službách dbali jsme blaha státu i národa.

Snad mohlo být u nás mnohé změněno, a to v dobách, kdy tu systematicky bylo pracováno k rozkladu mravních a politických sil. Po řadu let byly rozkládány mravní síly, které mají být nejpevnějším fundamentem, základem demokratického, republikánského státu. Jak mnohému bylo by bývalo zabráněno, kdyby zavčas byla znemožněna agitace, nezřízená agitace na Slovensku a nezřízená agitace v bývalém našem pohraničí! Je litovati, že této nezřízené agitaci nebylo včas čeleno, neboť kdyby se tak bylo stalo, soudím, že vnitřní poměry v naší republice by byly jiné a že také postavení našeho státu v mezinárodním světě by bylo zcela jiné. Uznáváme, že je třeba co největší houževnatosti a co nejvíce houževnaté práce vykonat pro republiku, pro novou republiku. Také v projevu p. předsedy vlády se o této nutnosti houževnaté a obětavé práce mluví. Pan předseda vlády výslovně řekl, že národní strany nebudou uchvatitelem moci ve vlastním státě nýbrž jeho oddanými služebníky. Přál bych si, a myslím, že všichni, aby nejenom národní strany v historických zemích, nýbrž aby také národní strana na Slovensku nebyla uchvatitelkou moci, aby byla oddanou služebnicí nové republiky.

Po celých 20 roků oddaně pracovala soc. demokracie pro stát a sloužila mu obětavě. Připomínám to, abych tu zdůraznil, že třebaže neměla soc. demokracie ve svém označení titul "národní", prováděla a vykonávala politiku národní, politiku prospívající státu česko-slovenskému. Proto nevím, když pan předseda vlády mluvil o tom, že národní strany nebudou uchvatitelem moci ve vlastním státě, zda také měl na mysli Hlinkovu ľudovou stranu na Slovensku, která má dnes moc ve svých rukou a provádí ji způsobem, pro který zřídka kdy nalezneme příkladu. Ukazuji tu na některá fakta, nikoliv abych útočil, ale abych řekl, že se nás bolestně dotýká to, čím jsou postihováni věrní synové národa česko-slovenského, Češi i Slováci, že se nás bolestně dotýkají mnohá opatření, která znamenají ve svých konsekvencích ničení existencí těch, kteří 10, 15 i 20 let státu oddaně sloužili a pro stát pracovali.

Slavný senáte, ne Hlinkova strana ľudová, ale slovenská vláda učinila řadu opatření. My bychom kvitovali s povděkem každé opatření, které by sloužilo k zabezpečení klidu, k zabezpečení rozvoje Slovenské krajiny a tím i státu. Ale tu je řada opatření, která se těžce dotýkají nejenom politických stran ostatních, ale také lidí, kteří měli vždy smysl a porozumění pro potřeby Slovenska a tudíž celé republiky. Slovenská strana ľudová zastavila již před několika měsíci činnost česko-slovenské soc. demokratické strany dělnické. Učinily tak okresní úřady. Nařízeny domovní prohlídky, zabaven majetek. Stalo se tak rozhodnutím okresních úřadů, které se odvolávají na nařízení býv. uherského ministerstva vnitra z r. 1875 a na zákon o obraně státu. Toto rozhodnutí nemá ráz zákonitosti. Zastavovat činnost politických stran nemohou okr. úřady, to může jenom vláda, a nikoli vláda slovenská, nýbrž vláda Česko-Slovenské republiky, nehledě k tomu, že zákon nebo nařízení ministerstva vnitra nevztahuje se na politické strany, nýbrž na spolky, opírající se o spolkový zákon, a politická strana není žádným spolkem, nýbrž volnou organisací, a proto se na její činnost nemohlo vztahovat usnesení okr. úřadů, odvolávajících se na staré ministerské nařízení uherské.

Kromě toho slovenská vláda rozhodla, aby do vydavatelstev časopisů dosazeni byli komisaři. Mám zde výměr předsednictva slovenské vlády ze dne 27. října, v němž se říká, že ten a ten pán je jmenován vládním komisařem pro určitý periodický časopis. Praví se tam výslovně (čte): "Majiteľ a vydavateľ týchto novín sú Vám povinní za Vaše účinkovanie zaplatiť odmenou sumu, rovnajúcu sa aspoň požitkom vedúceho zamestnanca vyše uvedených novín, a povinní sú hradiť Vám aj vecné výdavky, spojené s výkonom Vášho poverenia."

Předsednictvo slovenské vlády odvolává se na zákon č. 300 z r. 1920, č. 125 z r. 1933 a č. 131 z r. 1936. Na žádný paragraf, pouze na tyto zákony. Podíváme-li se na § 3 zákona, č. 300 z r. 1920, seznáme, že k mimořádným opatřením - a dosažení vládních komisařů do časopisů je mimořádným opatřením - je třeba usnesení vlády, schváleného presidentem republiky. Zde učinila usnesení pouze slovenská vláda; a toto usnesení nebylo schváleno presidentem republiky. Usnesení, které učinila slovenská vláda, není zákonné, nýbrž protizákonné, poněvadž bylo učiněno pouze částí vlády, ale přes to komisaři dosazeni byli a své poslání v časopisech konali.

Chci ještě poukázat na další věc.V neděli se konají volby do sněmu Slovenské krajiny. V zákoně o autonomii Slovenska se výslovně říká, že sněm Slovenské krajiny je volen všeobecným, rovným, tajným právem hlasovacím podle zásady poměrného zastoupení. Pánové, vy víte, jak budou vyhlížet volby 18. prosince do sněmu Slovenské krajiny. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Žádné poměrné zastoupení, žádné tajné hlasovací právo, veřejné hlasování - a při tom je známo, že mohla býti včas předložena, aby bylo vyhověno ustanovením zákona, jenom jedna kandidátní listina. Každé jiné politické skupině bylo urychleným vypsáním voleb znemožněno předložiti kandidátní listinu, aby občanstvu nebyla 18. prosince dána možnost volně, svobodně a tajným způsobem vyslovit se o složení sněmu Slovenské krajiny.

Nechci tu mluviti o propouštění českých zaměstnanců. Stačilo by, kdybych ocitoval, co včera uveřejnil časopis "Venkov", v němž se praví, že ministr Sidor ohlásil propuštění 10.000 až 12.000 českých úředníků, zřízenců a četníků ze Slovenska k 1. lednu 1939, ale poukazuji tu jen na vypovídání českých zaměstnanců nikoli ve státních službách, ale ve službách soukromých.

Mám zde výměr okr. úřadu. v Topolčanech, jímž se vypovídá František Vaculík z území tamního okresu a přikazuje se mu, aby se do 3 dnů od doručení výměru i se svou rodinou odstěhoval do své domovské obce Návojné v politickém okrese Uherský Brod. A důvod? (Výkřiky sen. Modráčka.) Odůvodnění zní (čte): "Menovaný podľa prevedeného šetrenia zdržuje sa v Topolčanoch bez prostriedkov k výžive a riadneho zamestnania, takže je obava, že pripadne na verejnú ťarchu. Mimo toho menovaný ako býv. tajomník soc. dem. strany i vzdor tomu, že strana táto bola rozpustená, pracuje proti intenciám a snahám slovenskej vlády." To je nepravda. Dotčený nebyl tajemníkem soc. demokratické strany, nýbrž tajemníkem odborové organisace zemědělských zaměstnanců. Byl ve stálém zaměstnání, nebyl tudíž bez prostředků a nemohl připadnout na veřejnou ťarchu.

To připomínám, slavný senáte, jenom proto, aby bylo patrno, jakým způsobem se v posledních měsících jedná s lidmi, kteří se neprovinili ničím jiným, než že byli jiného mínění, jiného smýšlení a jiného politického přesvědčení než ti, kteří dnes mají na Slovensku moc ve svých rukou.

Prohlašuji zde ještě jednu věc. P. ministr Vančo v Lipt. Sv. Mikuláši prohlásil: "Mějte ještě nějaký čas trpělivost, věci musí jíti cestou zákona a pořádku." My si přejeme, abychom nemusili příště na tyto zjevy poukazovat, přejeme si, aby byla respektována svoboda smýšlení a přesvědčení u každého, kdo je spolehlivým a řádným občanem republiky Česko-Slovenské a kdo také oddaně a obětavě pro republiku a pro Slovenskou krajinu pracuje.

Mohl bych uvést ještě další případy, na př. propouštění a přemísťování veřejných notářů, což se může stát jenom na podkladě rozhodnutí disciplinární komise nebo soudu, nikoli rozhodnutím vlády nebo některého ministerstva, abych tu dokumentoval, že se nás těžce dotýkají jednotlivé zjevy, které nám neslouží za důvod k útokům, nýbrž k vyslovení přání, aby slovenská vláda přihlížela k potřebám lidí, kteří se pro Slovensko obětovali, kteří mu 20 roků sloužili a kteří dnes nechtějí nic více, než aby Slovensko vzkvétalo, aby prožívalo údobí rozmachu, aby na Slovensku opravdu byl domov pro každého, kdo na Slovensku bydlí.

Pan předseda vlády při výkladu o pracovním programu uvedl, že mu šlo také o charakteristiku ducha, jímž je vláda vedena. Přáli bychom si, aby duch vlády slovenské odpovídal duchu vlády české. Přáli bychom si, aby tento duch byl změněn také na Slovensku, poněvadž jsme všichni na sebe odkázáni a víme, že jenom v loyální spolupráci spočívá záruka nejen rozkvětu Slovenska, nýbrž také rozvoje a upevnění našeho jednotného česko-slovenského státu.

V projevu pana předsedy vlády byla velmi pěkným způsobem hodnocena naše armáda a zdůrazněno, že je výrazem a záštitou státní jednoty Čechů, Slováků a Rusínů. My si přejeme, aby tomu tak bylo i v budoucnu, aby naše armáda, která je naší radostí i ctí, které si vážíme, byla skutečně vždycky výrazem a záštitou státní jednoty Čechů, Slováků a Rusínů. Pan předseda vlády prohlásil, že vláda se nechce vyhýbati kontrole veřejného mínění a předpokládá, že tuto kontrolu má prováděti parlamentní úsporný a kontrolní výbor. Podle našeho přesvědčení má býti k této kontrole povoláno především Národní shromáždění, jehož členové znají nejlépe mínění lidu a prokázali bezpočtukráte mimořádný smysl pro potřeby státu. Podle našeho mínění na tento velmi důležitý a v demokratickém státě nezbytný úkol kontrolní výbor nestačí.

S mimořádným zájmem jsem sledoval výklad pana předsedy vlády tam, kde mluvil o sociální politice. Prohlásil, že vláda chápe sociální politiku na rozdíl od dřívějšího pojetí jako vytrvalé a záměrné úsilí, aby každý měl práci a zajištěn takový pracovní důchod, který odpovídá jeho pracovnímu výkonu. Podle mého přesvědčení jsou úkoly sociální politiky větší a hlubší. Jde o to, aby v naší republice nebylo žebráků a chudých, aby každý zdravý a schopný člověk mohl pracovati, aby jeho práce byla řádně placena, aby v pracovním poměru byl chráněn a pro každý případ dokonalým sociálně politickým a sociálně pojišťovacím zákonodárstvím zabezpečen.

Mluví-li se také v prohlášení vládním o pracovní povinnosti všech, souhlasíme bezpodmínečně a prohlašujeme, že každý zdravý a schopný člověk je povinen pracovati. Vždyť tomu odpovídá naše volání po právu na práci, které uvádíme v souvislost s právem na život. Slibuje-li totiž vláda, že bude hledati práci, pak myslím, že je to málo. Tisíce a dříve statisíce také hledaly zaměstnání, a nemohly je nalézt. Vláda bude musit tvořiti nové možnosti pracovní příležitosti, vláda bude musit opatřovati práci nejenom řadou náznaků, které jsme slyšeli ve vládním prohlášení, nýbrž také řadou různých opatření, která jsou v jejích rukou. A tu poukazuji mezi jiným na dnes stavenou produktivní péči o nezaměstnané, kterou prováděly obce, okresy a města a která, kdyby byla prováděna dále, znamenala by zařazení tisíců a desetitisíců dnes nezaměstnaných do pracovního procesu anebo do některé veřejné a investiční práce. - Tedy myslím, že bude nezbytně nutno, aby tu byla snaha po opatření práce a zajištění výdělku, neboť touto politikou, touto sociální politikou bude také uplatňována zásada mzdové spravedlnosti. Myslím, že dosavadní zařízení, která jsme učinili a do nichž vkládáno bylo mylně velmi mnoho nadějí, t. zv. pracovní tábory, se neosvědčují z různých příčin a podle mého mínění se také neosvědčí. Kdyby se dala jenom poněkud slušnější mzda těm, kdož v pracovních táborech jsou zaměstnáni, mohly by se od nich právem požadovati slušné pracovní výkony. Dnes víte sami nejlépe, jak vyhlíží pracovní tábory, dnes víte velmi mnozí, že jsou v nich zaměstnáni lidé ženatí, odtržení od svých rodin, které musí často velmi dlouho čekat na vyplacení vyživovacího příspěvku. Mluvil jsem proto o produktivní péči o nezaměstnané, která by byla zde účelnější, výslednější a prospěšnější.

V projevu p. předsedy vlády je také odstavec, v němž se mluví o tom, že vláda bude pracovati k zjednodušení, odpolitisování a soustředění roztříštěných spolků a organisací kulturních, tělovýchovných, průmyslových atd. Zde bylo by třeba určitého jasna. Mají-li býti všechny spolky odpolitisovány, kulturní, hospodářské, družstevní, tělovýchovné atd. jak je možno, že se v posledních týdnech přihlásila řada odborových organisací, zájmových organisací, do národní jednoty, když mají býti tyto spolky, tyto organisace odpolitisovány, soustředěny a tím náš vnitropolitický a veřejný život zjednodušen?

Slavný senáte! My jsme po celých 20 let podle svých sil přispívali k budování státu, jeho zajištění a rozvoji. Sloužili jsme jako soc. demokraté republice oddaně a obětavě. Sloužili jsme jí tak, že jsme na sebe nechali podniknouti útok, který znamenal podstatné rozložení sociálně-demokratické strany dělnické, sloužili jsme jí tak, že pro to není u jiné politické strany příkladu. Sloužíce republice, dbali jsme pochopitelně životních zájmů a potřeb pracujících vrstev. Spolupracovali jsme loyálně se všemi státu věrnými a oddanými politickými skupinami. Hlásili jsme se vždy o příslušný podíl odpovědnosti. Dnes, kdy nejsme zastoupeni ve vládě, chceme nadále učiniti všechno, abychom státu, naší nové republice, prospěli. Očekáváme však, že naše snahy i toto naše úsilí bude kvitováno s porozuměním. Těžce bychom nesli, kdyby se změněné poměry odrážely, jak jsme toho svědky v některých městech, ve vyřazování příslušníků naší strany ze spolupráce a spolurozhodování. Uznávají-li odpovědní činitelé naší republiky nutnost spolupráce všech Čechů, Slováků a Rusínů, pak tato zásada musí se především uplatňovati v našem vnitropolitickém životě. Poměry na Slovensku dokazují, že nutnost spolupráce všech věrných a oddaných Čechoslováků a Slováků se neuznává. Dnes více než kdy jindy je třeba odstraňovati rozpory a na druhé straně soustřeďovati síly. Budujeme znovu stát, chceme čeliti všem nebezpečenstvím, všem úkladům, všemu nepřátelství.

Máme-li tudíž toto na mysli, pak jsme odhodláni v naprosté loyální spolupráci vykonati všechno, co bude od nás požadováno.

Stát, naše republika, která posledními událostmi, byla tak těžce postižena, potřebuje síly každého.

My k tomuto státu lneme vroucnější láskou než kdykoliv jindy a chceme pro jeho rozkvět učiniti vše, co je v našich silách, neboť víme, že jenom takovým způsobem připravíme sobě a všem ostatním šťastnější a klidnější budoucnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Mederly.

Sen. dr Mederly: Slávny senát!

Ešte nikdy nepredstupovala vláda so svojím programom pred zákonodarné sbory v tak ťažkých časoch, ako vláda terajšia. Udalosti posledných mesiacov otriasly dôverou celého sveta a dotkly sa najciteľnejšie práve nášho štátu. Citeľné straty hlboko zarezaly do živého organizmu národa českého tak, ako aj národa slovenského. Osudná chvíľa akoby na povel rozváľala predstavy a stranícke priehrady nášho verejného života. Po trpkom a boľastmom pocite zmohol sa v nás akýsi netušený vzdor; nebezpečenstvo vzbudilo v nás odhodlanosť zachrániť základné podmienky národného života. Uplatnil sa aj v našej národnej pospolitosti princíp sebazáchrany. S rastúcim nebezpečím vzmáhal sa prirodzený pud udržať sa a zachrániť aspoň to, čo sa zachrániť dá.

V neľútostnej víchrici, ktorá zachvátila strednú Europu, musely sa najsť obidva národy, národ český a národ slovenský, a pozrieť sa úprimne a mužne do očú. Musely statočne na tejto časovej križovatke dejín zastať a spytovať si svedomie. Musely skúmať a dávať počet z doterajšieho dvacaťročného spoločného hospodárenia. Tieto udalosti, plné priekoria a potupenia, musely ukázať, že spoločné hospodárenie, spoločné gazdovanie s veľkým mravnými hodnotami svojich národov nebolo dobré, nebolo úspešné. Doterajšie dvacaťročné šafárenie zničilo vzájomnú dôveru a priviedlo český národ ako aj slovenský národ k boľastnému a trpkému pokoreniu. Veľmi, veľmi drahé školné sme museli zaplatiť za to, že sme sverili osud štátu ľuďom ženúcim sa za fantomami vysnenými, nereálnymi, alebo, čo je ešte horšie, za egoizmom. A bolo by pre nás osudným, keby sme aj toto veľké školné boli vyhodili nadarmo, keby sme ani z tohoto drahého príučného neboli si vzali poučenie.

Životná sila slovenského národa, vybičovaná boľastnými kŕčami udalostí, vzoprela sa a jednomyseľnou odhodlanosťou rozhodila tie umelé kráže, rozdrobenosti, elementárnou silou postavila sa na obranu svojich prirodzených práv a žiadala zaistenie, ústavné zabezpečenie, svojich záujmov na priestore národom viac ako tisíc rokov obývanom.

Reprezentanti národa českého museli ustúpiť pred touto živelnou riavou, ak len nechceli ohroziť existenciu tohoto štátu, a boli nútení prijať štátoprávne požiadavky zákonitých reprezentantov slovenského národa. A tak z týchto historických, i keď krvavo boľastných udalostí, vzišiel ozdravujúci prúd, vzniklo precítenie spravedlivej uznanlivosti, prospešné štátu.

Že sa toto uskutečnilo bez škodlivých otrasov a újmy štátnej pospolitosti, na tom má podiel aj pán predseda vlády Beran. On už aj pred 6. októbrom t. r. mal k Hlinkovej slovenskej ľudovej strane prajný, spravedlivý postoj. I keď tento postoj vyvieral viac len z osobného presvedčenia, i keď musel pri tom prekonávať prekážky stranícko politickej upiatosti, preca i v kritickej dobe našiel k Slovákom cestu, cestu spravedlivého pochopenia. Táto cesta bola jedine správnou cestou, ktorá viedla k uspokojeniu.

Dnes, keď na čele ústrednej vlády stojí tento muž, sme presvedčení, že toto vzájomné porozumenie a rešpektovanie práv bude trvalé a úprimné. Povýšenecký postoj, na ktorý sme boli privyknutí za dvacať rokov, prestal a na jeho miesto musí nastúpiť dôvera a uznanie. (Tak je!) Uznanie štátoprávneho postavenia Slovenska, ktoré našlo svoj výraz v ústave tohoto štátu, je tak dôležitým dejinným aktom, ktorý akt jedine mohol v búrlivej kataklizme strednej Europy zamedziť rozleptanie tohto štátu. Bola to naozaj dejinná skúška štátnikov, tých štátnikov, ktorí vzali do svojich rúk osudy tohto štátu po povalení falošných modiel. Či sa táto skúška, vydarí do dôsledku, závisí to od toho, či pochopia a ocenia kormidelníci tohto štátu životnú silu slovenského národa, tú životnú silu, ktorú nevedel zničiť ani tisícročný útisk cudzieho plemena, ani materialistický egoizmus posledných dvaciatich rokov.

Životná sila slovenského národa vedela si vždy najsť svoje prostriedky k udržaniu svojho národného povedomia a priebojnej svojej vôle. (Sen. Modráček: Byl jste Slovákem už před převratem, pane Mederly?)


Související odkazy