Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Mederly (pokračuje): Ja si legitimáciu, od vás nebudem pýtať, ani ju neprijmem. - Azda niet národa, ktorý by sa bol vedel udržať v pomeroch tak macošských, ktorý by bol vedel vytvoriť tak pestrý svojráz, ktorý by bol vedel zachovať oheň rodolásky v takom blku, ako ho zachoval slovenský národ. Pozbavený tisíc rokov svojej štátnosti, zostal vždy v ostražitom postoji, zostal v pohotovosti uplatniť si svoju štátnosť ako najúčinnejší prostriedok k rozvinutiu plnosti národného života. Veď už sto rokov pred Bernolákom v známej predmluve s takou vrúcnou odhodlanosťou túlili sa predstavitelia Slovákov k slovenskej národnej individualite, ktorá vrúcnosť i dnes budí posvätnu úctu. Mikulášske shromaždenie r. 1849, Martinské memorandum r. 1861, Brezňanská schôdzka, Prešovské petície, Clevelandská, Pittsburghská dohoda, to sú všetko historické stanice a dôkazy životnej sily a nezlomnej vôle slovenského národa.

Žilinská manifestácia 6. októbra dovŕšila toto dielo, ktoré storočia vajataly. Živelný prúd národného sebavedomia rozdrúzgal umelé hráze, ktoré tento prúd oslabily na roztiekajúce sa potôčky malej energie, sjednotil, spojil ho v jednu mohutnú riavu a vynútil si svoju túžbu po svojskom štátnom živote. 6. október spojil slovenský národ v jednotný celok a doniesol mu uznanie práva na svoj štátny život, po ktorom nepretržite túžil a za ktorý bojoval. A v takto dosiahnutej štátnej ústrojnosti dostal národ slovenský možnosť vziať si ochranu svojich záujmov, životných podmienok do svojich vlastných rúk. Dejinný osud postavil slovenský národ na velmi ťažký priestor historického denia. Pri tomto priestore aj český národ dostal javisko svojho národného života. Tuná v srdci Europy na priesečníkoch záujmov veľkých národov a plemien sú odkázané obidva bratské národy udržať sa a rozvinúť svoje síly. Preto sú. odkázané na vzájomnú pomoc, bez ktorej staly by sa korisťou mocných. Potreba vzájomnej pomoci a ochrany vyznačila im spoločné záujmy, ktoré spoločnými silami lepšie a úspešnejšie vedia docieliť.

Ústavný zákon o autonomii Slovenskej krajiny určil tieto spoločné veci, o ktoré sa má starať ústredná vláda a o ktorých rozhoduje ústredný snem. Ostatné veci, prejavy to národného života, dostaly sa do pravomoci slovenskej vlády a slovenského snemu. Tieto slovenské veci vybavuje si slovenská vláda s takým rozhodným elánom a pri tom s takou obozretnou starostlivosťou a oddanou láskou k národu, že za niekoľko týždňov vykonalo sa o mnoho viac ako pred tým za roky, plné preťahovania a taktizovania. Slovenské veci idú radostne napred a už teraz prinášajú užitok slovenskej pospolitosti. Tieto slovenské veci sú ale nie predmetom terajšej rozpravy a programu.

Pri tejto rozprave v súvise s prejavom pána predsedu ústrednej vlády kladú sa na váhu posúdenia a hodnotenia len tie veci spoločné, ktoré sú ústavou vyhradené centrálnej vláde. V prvom rade prichádzajú v úvahu veci zahraničné. Z geografického položenia plynie spoločná obrana. Jedným dôležitým nástrojom tejto spoločnej obrany je diplomatické zastupovanie štátu a spravovanie zahraničných záležitostí vôbec. Žiaľbohu zahraničná agenda bola donedávna tá Augiášova maštal, v ktorej treba najdôkladnejšie čistiť. Preto nás aj stihlo v zahraničnej politike to najväčšie sklamanie. Dali nás do vleku cudzích ideologií, podľahli sme velikášstvu ako malý štát, trúfali sme si hrať v strednej Europe úlohu četníka, a to na takom nebezpečnom stanovišti Europy, na akom aj mocné, silné národy maly by mnoho starostí. Zahraničná politika nerástla z pôdy skutočnej potreby, z reality a zo záujmov Čechov a Slovákov, ale bola len exponovanou, nastrčenou figurkou cudzej ideologie na veľkej a nebezpečnej šachovnici poválečnej Europy. Práve preto sme skoro zaplatili na túto falošnú hru naším štátnym životom. Cudzia, liberalisticko-slobodomurárska plieseň hlboko sa zažrala do organizmu nášho zahraničného úradu. Treba ju preto tam dôkladne vyplieť, vyčistiť, aby nemohla v budúcnosti ďalej ničiť a zožierať základné podmienky štátneho života.

Správne povedal pán predseda vlády, že sa treba postaviť na základ reality. Usporiadať si pomer s nášmi najbližšími súsedmi. Veď s týmto sa dostáva zadosťučinenie Slovákom, ktorí dávno žiadali takúto reálnu politiku, založenú na dobrom a statočnom pomere so súsedmi. Že sa takáto politika neprevádzala, jednou príčinou bolo aj to, že Slováci boli v zahraničnej službe až na malé výnimky zatlačovaní, cesta im bývala zatarasená. Staré vedenie nevychovalo slovenský dorast v diplomatickej službe. Robili to úmyselne, aby diplomatická služba zostávala Slovákom uzavretá a takto záujmy a potreby Slovenska nedostaly statočných hlasateľov a obráncov.

Zmena ústavy zaručuje. Slovákom tiež úmerné zastúpenie v zahraničnej službe. Nech sa teda uvoľní cesta Slovákom i na tomto úseku. Námietka, že Slováci nemajú dostatok ľudí, je starou, zodratou výhovorkou starého režimu. Je vlastne jeho obžalobou, lebo sa starý režim dobre postaral, aby takých ľudí Slováci nemali.

Treba pribrať Slovákov do zahraničnej služby, a to v počte čím väčšom, aby sa tá stará nerovnosť, stará krivda vyrovnala. S tým sa dostane do dusného, nenašskými ideologiami zaťaženého ovzdušia zahraničnej politiky čistého, zdravého vzduchu tatranského. Slováci budú na osoh nielen slovenskému národu, ale i štátu.

Delegát slovenskej vlády čo skoro zaujme miesto v ministerstve zahraničnom, a sme presvedčení, že najde spravedlivé porozumenie ako u p. predsedu vlády, tak i u p. ministra zahraničia.

Druhým nástrojom spoločnej obrany je branná moc. Militarizmus nebol nikdy blízky Slovákom, ale statočná ochrana ich rodnej zeme bola im vždy svätým príkazom ich svedomia. Na vojsko pozerali Slováci vždy ako na obránce rodnej zeme, ktorí konajú tu najťažšiu povinnosť voči svojej vlasti. (Sen. Modráček: Když naši vojáci museli brániti hranice proti Polákům, tak tam rodobrana měla zábavu! - Předseda zvoní.)

Preto túlili sa s takou láskou k vojakom, ktorí počas mobilizácie šli konať svoju najťažšiu a najsvätejšiu úlohu. Vojak, konajúci v zbrani v nebezpečenstve života svoju povinnosť, donáša najťažšiu daň svojej vlasti. Preto je len prirodzenou túžbou každého Slováka, aby pomer jeho bol k brannej moci čo najsrdečnejší a čo najúprimnejší. Vojsko nesmie byť nástrojom odnárodňovacím, nesmie odcudzovať vrodenej rodoláske a kresťanskému svetonázoru. Takéto pokusy v minulosti nielen že ničily tú zdravú základnu národnej obrany, zakorenenú v hodnotách národných a náboženských, ale poškodzovaly tým aj odolnosť samého štátu.

Ústavné usporiadanie teraz dáva možnosť, aby i pri vojsku sa do dôsledku ocenila táto konstruktívna a branná sila Slovákov. Slovenskí vojaci budú zadelení do slovenských vojenských útvarov a pod velením svojich dôstojníkov na slovenskej pôde vykonajú s radosťou a svätým ohňom úprimnej rodolásky svoju najtažšiu povinnosť voči svojej vlasti, svojmu štátu. Veľká škoda by bola túto silu nevyužiť tak, ako záujem pospolitosti vyžaduje. Slováci sú presvedčení a silne veria, že táto dohoda bude poctive, nielen podľa litery, ale aj podľa ducha ústavného zákona do dôsledku prevedená. Delegát slovenskej vlády iste najde úprimného a poctivého porozumenia ako u ministerstva národnej obrany, tak aj u pána predsedu vlády. Slovenské pluky a slovenské vojenské útvary budú najcennejšou složkou spoločnej armády. Posledné udalosti nám názorne dokazujú, že národne miešané útvary nevedely preukázať tú odolnú a priebojnú silu ako útvary národne a ideove jednoliate. Slovenské pluky budú v statočnosti a chrabrosti úspešne súťažiť s plukmi českými. A v tomto zápolení slovenské pluky iste udržia svoju čestnú a statočnú pozíciu.

Slávny senát! Spoločné ministerstvo financií sa bude starať nielen o finančné potreby spoločných vecí, ale bude popri slovenskej vláde účinným regulátorom hospodárskeho života štátu vôbec. Hospodársky život sa nedá vtesnať bez zhúbnych následkov do úzkych rámcov jednoliatych krajín. On má svoju priebojnú silu, ktorá sa nezastaví pri hraničných kameňoch. Je preto treba, aby táto sila bola riadená a usmerňovaná nielen záujmami, ale aj mravnými zásadami. Doterajší kapitalistický režim práve preto stroskotal, lebo odhodil od seba reguláciu mravných zásad a postavil sa na stanovisko koristnického egoizmu, a to nielen egoizmu individuálneho, ale aj egoizmu národného.

Súkromné podnikanie je potrebné, ani majetok, ani kapitál nie sú zbytočným prežitkom. Bez nich niet podnikania a bez podnikania niet práce. Práca dáva chleba, preto je ten tesný súvis medzi majetkom, prácou a chlebom a preto je tak pevne sviazaná otázka sociálna s otázkou hospodárskou. Hrešilo sa proti sociálnej spravedlivosti najviac tým, lebo sa neuznávala sociálna ťarcha, sociálna služebnosť kapitálu a majetku vôbec. Každý majetok je obťažený touto služebnosťou pre národnú pospolitosť. Tento servitus kapitálu pri všeobecne hlásanom hesle sociálnej spravedlivosti nebol uznávaný a preto sa on stal otročiteľom a koristníkom pospolitosti a nie jeho pomocníkom.

Z tohoto ponímania kapitálu vyrástla aj otázka židovská, ktorá tak dolieha nielen na náš verejný život, ale najviac na Židov samých. Židia nie svojou súťaživosťou, nie svojou schopnosťou si vydobyli tie hospodárske pozície, ktoré zaujímajú, ale koristnickou mocou kapitálu, neuznávajúce jeho sociálnej zaviazanosti. A teraz, keď národná pospolitosť po toľkých prehmatoch kapitálu prichádza k poznaniu, že kapitál nesmie byť otročiteľom, ale pomocníkom, nesmie byť koristníkom, ale sociálnym činiteľom, musia aj židia pochopiť prúdiaci čistý závan zdravého altruizmu a zapjať sa do činorodej spolupráce národného hospodárenia. Prestaly už časy, kedy mohli svoj egoistický kapitalizmus zaodieť do červeného rúcha marxistického socializmu a štvať triedu proti triede, brata proti bratovi, robotníka proti podnikatelovi, zamestnanca proti zamestnávateľovi. (Výkřiky sen. Modráčka. - Předseda zvoní.) Nebude už viac triedneho boja, všetci pôjdeme do svornej práce, do spolupráce, do súdružnej, jednomyseľnej národnej pospolitosti, v ktorej každý najde svoje spravedlivé umiestenie, svoju existenciu a svoj chlieb. A čím prv sa zapnú židia do tejto pracovnej pospolitosti statočne a úprimne, tým lepšie bude pre nich; lebo sa dobrovoľne zapnú alebo zmiznú - tretej cesty niet. Slovenská vláda v duchu spravedlivosti a v záujme dobre pochopeného národného celku slovenského vybaví aj túto páľčivú otázku, a je len na spoločnej vláde, aby túto vec napomáhala, aby aj v ostatných krajinách štátu bola vec obdobne vybavená a prestal jej rušivý vliv na spoločné hospodárske počínanie.

Spoločné ministerstvo financií iste pochopí konsolidačné a tvorivé počiny slovenskej vlády a vo svornom súlade s jej delegátom vykoná všetko, aby odstránený bol doterajší trpký pocit ukrátenosti a hospodárskej újmy Slovenska. Na hospodárskom poli máme mnoho styčných bodov, tieto treba uznanlivosťou a nadovšetko spravedlivosťou riešiť a tak založiť základ úspešnej a svornej spolupráce aj na tak dôležitom úseku, ako je hospodárstvo.

Máme ešte jednu aktuálnu otázku dňa, ktorá by mohla priviesť akúsi nevľúdnu atmosféru medzi ústrednú vládu a Slovensko. Je to otázka českých úradníkov. Je nám známou vecou, že personálna otázka zavdala najviac príčin k nespokojnosti. Ja neidem tu obnovovať staré rany, ale každý súdny človek musí uznať, že škoda bolo posielať českých úradníkov a zamestnancov na Slovensko vtedy, keď tam bol prebytok nezamestnaných ľudí, Slovákov, a to ako v radoch pospolitých, tak aj v radoch inteligencie. Po 6. októbri národným povedomím posilnený slovenský ľud elementárnou silou žiadal odstránenie českých zamestnancov zo Slovenska. To nebola žiadna nenávist alebo nevďačnosť (Výkřiky sen. Modráčka a komunistických senátorů.), ako sa to s tunajšej strany rádo prizvukuje, ale to bol prirodzený inštinkt, oprávnená žiadosť vziať si vedenie svojho osudu do svojich vlastných slovenských rúk. Nám je síce vecou nemilou, že bolo treba siahnuť k tomuto z osobného hľadiska často krutému prostriedku, ale zmenené pomery a oprávnené požiadavky slovenského ľudu postup tento si vynútily. Českí úradníci a zamestnanci v najčastejších prípadoch ani nenesú vinu za túto rozdráždenosť, oni sú vlastne len obeťou 20ročného systému, ktorý bezohľadnou panovičatosťou nakopil toľko odpudivej a otravnej látky svorného spolunažívania. Je preto na ústrednej vláde, aby našla spôsob riešenia, aby oprávnenej žiadosti Slovenska bolo vyhovené a českí úradníci a zamestnanci tuná v historických zemiach našli primerané umiestenie, aby nezostal v nich pocit trpkého sklamania. Ústredná vláda urobila počiatočný krok k náprave, buď jej za to vďaka, a sme presvedčení, že i u budúcnosti najde spôsob pre spravedlivé žiadosti slovenskej pospolitosti.

Tuná pán predrečník spomínal niekoľko vecí, ktoré sa dotkly činnosti slovenskej vlády. Spomínal nezriadenú agitáciu na Slovensku. Kto priviedol na Slovensko túto nezriadenú agitáciu? Tú nepriviedli Slováci, ale privedli ju Česi. K opatreniu slovenskej vlády, čo sa týka zastavenia činnosti socialistickej strany, prizvukujem len to, že životné záujmy slovenskej pospolitosti odpracú s cesty všetko, čo prekážalo a chcelo by prekážať konsolidácii a jednomyseľnému počínaniu na Slovensku. Plačete preto, lebo prestáva starý systém, prestáva drobenie, prestáva ničenie, prestáva intrigánstvo a nastáva jednomyseľná, tvorivá sila slovenskej pospolitosti. (Výkřiky sen. Modráčka. - Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Voľby do slovenského snemu dejú sa presne podľa ústavnej listiny a prevedú sa presne podľa predpisov zákona. V prvom rade sa to týka Slovákov, nech preto pánov z Čiech hlava nebolí. My volby prevedeme statočne, zákonite a správne. K tomu má slovo výlučne a jedine slovenský národ na Slovensku.

Čo sa týka verejných notárov, my si pre rozum, pre predpisy neprídeme sem, my vieme, čo môžeme robiť, naša slovenská vláda si je iste vedomá svojich práv a svojich povinností. (Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Mederly (pokračuje): A napokon máme ešte jednu ožehavú otázku, a to je otázka zmocňovacieho zákona. Priznať sa nám treba, že sme my mali a máme obavu prijať zmocňovací zákon. V tej forme, v akej bol nám predložený, bol úplne neprijateľný. Pre slovenské pomery my zmocnovací zákon ani nepotrebujeme. Slovenská pospolitosť stojí za svojou slovenskou vládou tak jednotne, svorne a ochotne, že jej kedykoľvek schváli a udobrí jej počínanie a jej opatrenia. Keďže ale pre historické krajiny udalosti cválajú tempom tak chvatným, pomery sa menia s tak rapídnou prudkosťou, že by ich zákonodarné telesá svojou pomalou ústrojnosťou nevedely účinne a rýchle sledovať, preto na žiadosť ústrednej vlády boli sme ochotní prijať tento zmocňovací zákon za podmienky, že sa zabezpečia vecné garancie v samom zákone. A kedže do zákonnej osnovy sa tieto garancie dostaly, keďže my chceme za dôveru prejaviť tiež dôveru, keďže chceme úprimnosť odplácať úprimnosťou, preto sme tento prepracovaný návrh prijali a sme ochotní ho odhlasovať. Chceme slúžit konsolidácii na obidvoch stranách a utúžiť ten vzájomný a úprimný pomer, ktorý nastal po 6. októbri. Nadišla chvíľa dorozumenia, prudká víchrica nepravostí povalila nám zcela a zničila staré predstavy a doktríny, i keď zarezala nám do živého ústroja nášho národa, ale obidva národy s bolesťou naplneným srdcom nad stratou svojej krvi, svojich rodných bratov stvrdli v predsavzatí a na troskách starého režimu podávajú si ruky k lepšej budúcnosti.

Veríme, že toto dorozumenie, ktoré sme vykúpili trpkým poučením, zostane stále a trvale. Prejav pána predsedu ústrednej vlády, ako aj zmocňovací zákon menom Hlinkovej slovenskej ľudovej strany ako strany slovenskej národnej jednoty prijímame a máme len to želanie, aby v tejto svornej práci sme vytrvali, a v tom nech nám Pán Boh pomáha. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Slovo má dále paní sen. Plamínková.

Sen. Plamínková: Pane předsedo, slavný senáte!

Má oslova proti zmocňovacímu zákonu nediktuje mi nedůvěra k presidentu republiky, kterého jsem měla čest blíže poznat jako členka rozpočtového výboru a v něhož skládám velké naděje, že bude skutečně strážcem ústavních práv. Ovšem je otázka, co tato ústavní práva budoucnosti budou. Dále neplyne mé stanovisko proti zmocňovacímu zákonu z nedůvěry k českým členům vlády, k jejich osobní dobré vůli, ale z obavy, že není možno, aby několik lidí nebylo přetíženo, mají-li se pohružovati do jednotlivých problémů. Obávám se, že to nebude možné a že mnohé věci budou muset být řešeny povrchně a s překotností, která jistě nebude nám ani celému státu k dobru.

Ukáži na jednom případě, jak tato překotnost - to není rychlost, co se od nás žádá - poměrů je pro nás nebezpečná. Jsme všichni jen lidé, jsme omylní i při velkém nadání a nesmíme si zapírat, že lhůty, které nám dávají naši sousedé, jsou vypočteny na překvapení, na ukvapení. Jde o věci, o kterých ten, kdo je předkládá, totiž naši dobří sousedé, uvažovali nejen měsíce, nýbrž celá léta, kdy nám ani nenapadlo, že se tak dobře o nás a našich poměrech uvažuje. Přijímat tyto šibeniční lhůty, které nám dává náš soused, je nebezpečím ze všech nejnebezpečnějším. Mně se vůbec zdá, že bychom si měli uvědomiti, že výtky pomalosti v rozhodování jsou jen záminkou. abychom se nutili k tempu, které jiným poslouží, ale nás může zabíjet. Soudím, že lhůty tyto jsou přímo urážlivé, jako na př. dá-li se lhůta v sobotu nebo v pátek v noci, aby bylo rozhodnuto do soboty večer, jak jsme včera slyšeli v ústavně-právním výboru. Doufám, že ještě cítíme - a na tom pocitu mi nesmírně záleží - že jsme státem suverenním, ačkoliv se mnozí snaží nám vymluvit tuto naši vnitřní jistotu.

Zmocňovací zákon je velmi nebezpečný podle mého názoru proto, že oslabuje posici naší vlády vůči dalším a dalším požadavkům, které nám mohou býti z ciziny předkládány a které ovšem v okamžiku, jakmile vláda a president mají všechno v ruce, mohou býti skutečně splněny do 24 hodin.

Chci ukázati na to, že autostrada napříč republikou je vlastně německým koridorem a že je to přímo zabiják pro naši republiku. Bylo to přímo dynamické rozhodování, jehož jsme byli při otázce koridoru svědky - toho koridoru, který si vy žádá naši úrodnou půdu na Moravě, kde je jí tak málo, který bude pracován cizími stroji, pod cizí správou. I provoz na této autostradě bude sloužiti cizímu státu, dokonce pod silniční policií cizího státu. Tímto koridorem jsme si dobrovolně prodloužili délku svých hrůzně obtížně i celně chranitelných hranic o obě strany této autostrady, a to všechno se rozhodlo snadno a rychle. Ale i druhá autostrada po délce republiky má svou velmi zlou stránku. Jsme si vědomi, že na tyto cesty padne 5.000 ha zemědělské půdy a že autostrady jsou pro rychlost 120 km, kteréžto rychlosti naše stroje vůbec nedosahují? Že tedy tyto věci děláme pro cizí pohodlí a že si republiku takto rozkrajujeme na čtyři kusy, nesmírně lehko dostupné cizím strojům a všemu, co s cizími stroji k nám může dojíti?

Mám další důvod proti zmocňovacímu zákonu. Je to, jak jsem již řekla, ona překotnost, která nás bude nutit dělat všelijaké věci, i když na to nejsme dobře zařízeni. Řeknete ovšem, že chcete míti odborníky. Jde o osud žen. Na věci se pracuje mnoho týdnů a jeden z dnešních ministrů ještě v předešlé vládě řekl - a nikoliv tajně, nýbrž před našimi lavicemi - že je to přímo sadismus, který se projevuje u úředníků, kteří připravují propouštění provdaných zaměstnankyň - a přece vláda ani personální referenti neuznali dosud za nutné povolati nějakou odbornici v této věci, ani ne členky Národního shromáždění, aby se o věci vyjádřily nebo aby se s nimi poradili.

Vím, že ženy jsou bolavé místo v životě každého muže, ale vím také, že každý z nich posuzuje "ženy", tento ohromný kolektiv, podle svých zcela osobních zkušeností, při čemž dobré zkušenosti jsou většinou u nich považovány za výjimky, naproti tomu i sebe čestnější a řádnější manželé - a nechci pochybovat, pánové, že jste všichni čestnými a řádnými manžely - zavíráte oči před tím, že skutečně šťastných manželství se šťastnými ženami je velmi málo a že normou jsou manželství mocenská. Já k tomu ještě dále přijdu.

Chtěla jsem jen poznamenati k tomu, když říkáte, že si povoláte odborníky, že bude-li to takovým způsobem, jako tomu bylo při ženské otázce, nebudou míti odborníci příliš mnoho práce. Chci jen zdůrazniti, že na př. Spojené státy americké mají dokonce celý úřad pro ženské práce, ovšem my nejen že to nemáme, ale ani se nestaráme, abychom si získali informace tam, kde bychom je mohli získati. Jsem přesvědčena, že dynamický způsob vůbec neodpovídá naší povaze, a to je to, co mi dalo radost při té věci. Kdyby to odpovídalo naší povaze, tak bych z toho měla strach. Já z toho strach nemám a to proto, poněvadž to nemůže naší povaze odpovídati. My jsme dlouhým staletým utrpením prostoupeni příliš hluboce skutečnou demokracií, tou snahou viděti věci se všech stran, snahou mysleti myslemi všech, dělati spravedlnost ke všem, i když na to mnozí a zvláště v některých okamžicích zápalu moci atd. zapomínají. Nemáme oné jednostrannosti nutné u diktátorů, jen se bojím, že budou mnozí diktátorčíci, takoví hitlerčíci, ne Hitlerové, kteří se budou snažiti ovldnouti všechno, co bude v jejich dosahu. Jde mi o to, aby na př. zjednodušování spolků a organisací neznamenalo jejich zglajchšaltování a stlačení iniciativy, které bylo mnoho v těch, dnes tak lehko prohlašovaných za zbytečné, spolcích.

Pan předseda vlády říká, že soukromá iniciativa v soukromém podnikání hospodářském musí býti podporována vší silou. Prosím, aby bylo pamatováno na to, abychom ze soukromé, dobrovolné, bezplatné práce statisíců lidí, kteří v této soukromé činnosti nacházeli uspokojení své touhy po pomoci druhým, nedělali úřady, není-liž pravda, a nevylučovali kde koho z takové práce. A jestliže nemohu věřiti po své 40leté politické činnosti, že jsme rození diktátoři, nemohu také souditi, že by bylo dobře vyřazovati úsudky a úvahy členů Národního shromáždění z rozhodování v dobách nad jiné obtížných, přímo rozhodujících o dalších osudech národa a státu. Bude mnohému z vás třeba k úsměvu, řeknu-li, že mnohý z vás, i velmi politicky zkušený, nechtěl by vzíti onu ohromnou odpovědnost, kterou zmocňovací zákon dává všem, kdo budou vládnout. Bylo řečeno jedním zkušeným mužem, že zmocňovací zákon je břitký nůž a břitký nůž že může znamenati mnoho v rukou operatéra, šikovného lékaře. My víme, že může ten břitký nůž znamenati také po případě něco docela jiného než operace zdravé, jestliže ten lékař, řekněme, když nemyslím na někoho jiného, kdo by mohl míti ten břitký nůž v rukou, není na výši doby. A to jsou tedy důvody, pro které myslím, že není správné, že se uchylujeme k zmocňovacímu zákonu a že vyřazujeme členstvo Národního shromáždění ze spolupráce.

Ještě jednou bych podtrhla ten důvod, že vlastně umožňujeme, aby se na nás chtělo rozhodování do 24 hodin, to, co by nebylo možné, kdyby zde byl normální chod parlamentních prací a kdyby naše vláda byla nucena svolat třeba i jen Stálý výbor, který byl jistě tak ke službám vlády, že si nemůže naříkati, že by nedělal okamžitě všechno, co bylo třeba.

A teď dovolte, abych se obrátila k jedné stránce našeho života v této památné schůzi, která, se mi zdá, na dlouhou dobu bude poslední schůzí Národního shromáždění, abych se dotkla prohlášení pana předsedy vlády o osudu provdaných zaměstnankyň.

Pánové a dámy, návrat ženy k rodině, jak se o tom tak strašně lehko říká, není záležitostí tak jednoduchou, jak se mnozí domnívají, kdo dosud nepromyslili důsledky tohoto řešení, které se zdá na první pohled tak lákavé a tak opravdu snadné i slibné. V dobách hospodářské krise vyskytly se vždy u nás návrhy na toto řešení, od kterého se dá slibovati zvýšení pracovních možností pro muže. Ale jen povrchní pozorovatel může souditi, že tyto otázky, které zasahují nejen soukromý život jednotlivců, nýbrž i kulturní a národohospodářský život státu - to je to, o čem chci mluviti - možno řešiti zjednodušující metodou, ježto nejde o jednotky matematické, nýbrž o jednotky lidské. Především je třeba si uvědomit několik závažných činitelů, kteří měli hlavní úlohu při rozvoji ženské výdělečné činnosti, která je na vzestupu zejména od konce 19. století v Evropě a v Americe, ale dnes už, prosím, ve všech světadílech jsou výdělečně pracující ženy. Vedle důvodů ideových, potřeba vyššího vzdělání, touha po individuální svobodě a u nás zejména účast žen v uvědomovací práci, byla to především proměna hospodářské struktury rodiny, která působila rozhodným vlivem na vzrůst ženské výdělečné práce. Předměty denní potřeby, které v rodině byly dělány - a já lituji, že zde není přítomen jeden pan ministr, který nám vykládal, jak jeho maminka pletla rukavice všem dětem a já mu odpověděla, že dnes by to bylo zabíjení času, že se to dnes dělat nemůže - tedy i výrobky kdysi výhradně ženské, jsou zatlačovány postupnou industrialisací společnosti, která nahrazovala tuto domácí výrobu ponenáhlu prací tovární. Výrobní funkce rodiny se proměňuje postupem času ve funkci spotřební a tak většina ženské práce, která byla přejímána ponenáhlu muži, činí ze ženy-výrobkyně, i z té ženy v domácnosti, ženu-spotřebitelku. Ale býti spotřebitelem, k tomu je třeba míti také nějaké příjmy, a tak tyto ženy, které byly vlastně obrány o tu svou práci - chvála bohu, jsem raději, že nemusí plésti ty punčochy a rukavice - potřebují také míti nějaké své prostředky. A tu bych ráda uvedla, že v roce 1933 až 1935 Mezinárodní úřad práce provedl anketu, ve které se dotazoval, proč právě provdané ženy jsou výdělečně činné. A tu se ukázalo, že ve Spojených státech amerických, tedy v zemi s poměrně vyšší životní úrovní, můžeme říci s nejvyšší životní úrovní, 90% provdaných výdělečně činných žen pracuje z nutnosti. Z důvodů, které uváděly tyto ženy, je to předně snaha, aby mohly dáti svým dětem vyšší školní vzdělání, tedy lepší výchova, dále podpora rodičů nebo nezaopatřených sourozenců, splácení dluhů, které vznikly zejména v době nezaměstnanosti nebo nemoci, anebo konečně jediná možnost sňatku skutečně mladých lidí, kteří by jinak nemohli se uživiti z malého důchodu mužova. Ale ovšem začíti, udělati si úroveň bytí, všecko zařízení, podle toho, že oba budou pracovati - a nakonec najednou vypadnout z pracovního procesu, jen si uvažte, co to znamená pro rodiny, jak je to vlastně okamžité snížení úrovně a opravdu někdy až na polovic, ne-li více. Vedle této materiální nutnosti jde ovšem o uplatnění individuálních schopností, o talenty, o vnitřní vztah k práci; mají rády práci, že ji nemohou opustiti. Dále jsou tu dlouholetá studia. Představte si, že u nás se mají propouštěti také doktorky všeho druhu, právničky, které se 10 let věnovaly studiu. Tedy tyto všecky věci, to je jistě nejen národohospodářská škoda, tedy národohospodářské statky se tím ničí, ale představte si, jak se tím převrací vlastně celý názor žen na vývoj v tomto státě.

Chci se vrátiti především k národohospodářským škodám, které vzniknou, bude-li provdaným ženám zabráněno vykonávati jejich povolání. Především to bude znamenati omezení životních nákladů, dále přesun nezaměstnanosti na jiné vrstvy a to sociálně slabší, to je propouštění pomocnic v domácnosti, ošetřovatelek dětí; další omezení vznikne také tím, že vrstvy živnostenské, švadleny, modistky, kadeřníci - tož prosím, kadeřníci, je to tak - budou ochuzovány. Toho by si měli jistě povšimnouti páni živnostníci a zástupci těchto oborů.

Konečně ten poslední, ačkoli obyčejně ne dosti zdůrazňovaný a ne dosti doceněný moment, je snížení kulturní úrovně rodiny, která si bude nutně musiti odepříti knihy, noviny - o divadle ani nemluvím - vždyť zejména v umělecké kultuře národa měly výdělečně činné ženy značný podíl. To dokazují statistiky nakladatelství, které svědčí o tom, že ženy, a to zejména ženy výdělečně činné, jsou hlavním odběratelem knih a to nejen u nás, nýbrž ve všech státech světa. R. 1932 byl to náš Borový, který tuto statistiku provedl a vedoucí ředitel této firmy dokazoval, že propouštění žen by ohrozilo celou moderní českou literaturu, kterou by nebylo možno ani vydávat. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)