Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.
IV. volební období.
1. zasedání.
Tisk 16.
Vládní návrh,
kterým se předkládá senátu Národního shromáždění republiky Československé
Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsaná v Bukurešti dne 5. prosince 1930, s podotknutím, že poslanecká sněmovna projevila souhlas s úmluvou v 357. schůzi dne 18. prosince 1934.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930.
Důvodová zpráva.
Státní hranicí mezi republikou Československou a královstvím Rumunským byly rozděleny též obvody sirotčích vrchností bývalých žup ugočské, marmarošské a Satumare. Z bývalé župy ugočské připadl k Československé republice celý obvod okresního soudu ve Velké Sevljuši se sídlem bývalé sirotčí župní vrchnosti a z obvodu okresního soudu v Halmi, jehož sídlo zůstalo v Rumunsku, obce: Bekyně, Tisafarkašfalva, Peterovo, Tivadárfalva, Forvolaň, Čepe, Heteň, Černý Ardov, Tekehaza, Királyhaza, Veriaci, Horbka, Novoselica, Čoma, Akli, Černa, Batar, Dula, Guda, Homlovec, Hyža, Nevetlenfalu, Sasfalu a Fertešalmaš. Ze žtupy marmarošské, jejíž sídlo však zůstalo v Rumunsku, připadly republice Československé celé obvody okresních soudů ve Volovoje, Chustu, Tiačevu až na malou část obce Tiačevo (t. zv. Tiačevo Mik) a Rachovu a z obvodu okresního soudu v Marm. Sihoti obce: Horní, Střední a Nižní Apsa, Akna Slatina, Bílá Církev, Hruševo a Plaint. Z bývalé župy Satumare připadla republice Československé jediná obec Velká Paláta, která přičleněna byla obvodu poručenského úřadu I. stolice ve Velké Sevljuši. Okolnost, že obvody výše jmenovaných bývalých žurních sirotských vrchností byly rozděleny státní hranicí, měla v zápětí, že bylo nutno mezi oba státy rozděliti kumulativně spravované jmění včetrě reservních fondů. Nevyřešená tato otázka činila obtíže při výplatě vkladů poručenců a opatrovanců, jejichž majetek byl těmito bývalými župními vrchnostmi spravován.
Úmluvou ze dne 5. prosince 1930 dohodly se oba státy o zásadách, podle nichž bude právě uvedené jmění mezi ně rozděleno. Smluvní strany především se zavázaly, že každý stát uspokojí sám pohledávky svých poručenců a opatrovanců, které mají z doby před 30. červnem 1920, t. j. před převzetím Podkarpatské Rusi do československé správy proti sirotčím pokladnám bývalých žup ugočské a marmarošské. Tyto nároky budou uspokojeny v československých korunách podle platných předpisů o měně (vlád. nař. č. 576/24 Sb. z. a n. o měně na Podkarpatské Rusi a Slovenku, pokud tam nebylo kolkováno) (čl. 4). Na krytí obdrží státy příslušnou část kumulativně spravovaného jmění a reservních fondů obou jmenovaných sirotčích pokladen. Vypočtení podílu stane se tak, že příslušné úřady obou států pořídí především bilance aktiv jmenovaných sirotčích pokladen podle stavu ke dni 30. června 1920 a zjistí k témuž dni i pohledávky poručenců a opatrovanců za oběma pokladnami. Tyto bilance budou pořízeny v rakousko-uherských korunách, které v rozhodný den byly na Podkarpatské Rusi zákonným platidlem. Pohledávky poručenců a chráněnců budou rozděleny ve dvě skupiny podle státní příslušnosti oprávněných osob. Při tom poslední bydliště zapsané v hlavní knize poručenské pokladny zakládá domněnku o státní příslušnosti poručencově neb opatrovancově. Důkaz o opaku jest však přípustný. Poměr obou skupin pohledávek poručenců a opatrovanců tvoří klíč pro rozdělení zjištěného aktivního jmění sirotčích pokladen. Správnost bilancí bude přezkoumána zvláštní smíšenou komisí složenou ze dvou členů, z nichž každý stát jmenuje jednoho. Práce této komise jsou časově limitovány a musí býti skončeny nejpozději do šesti měsíců od její první schůze, ke které musí dojíti nejpozději do měsíce po té, kdy úmluva nabude účinnosti. Případné neshody mezi členy komise, nebudou-li moci býti rozřešeny v diplomatické cestě, byly by předloženy rozhodci (čl.1.). Pohledávky poručenců nebo opatrovanců, které byly zapraveny bez výhrady se souhlasem oprávněného nejpozději do 30. června 1920, pokládají se za zaniklé a nebudou brány v úvahu při sestavení bilancí a zjištění rozvrhového klíče. Jestliže však taková pohledávka byla stejným způsobem zapravena po 30. červnu 1920 státem, k jehož tíži by podle této úmluvy nepřipadla, obdrží stát ten od druhého státu úhradu z jeho podílu. Vlastní rozdělení majetku mezi oba státy stane se podle čl. 3. tím způsobem, že rozdělovaná podstata se především omezí na částky, které skutečně tu jsou; byla-li výše aktiv určena před 1. listopadem 1930 ať rozsudky nebo soudním vyrovnáním, bude jen takto určená částka předmětem rozvrhu. Při tom se jedná o konkretní případ Marmarošské spořitelny, která před převratem byla nucena upsati značnou část jmění na válečné půjčky a v důsledku tím utrpěných ztrát se musila vyrovnati na 30 %. Toto vyrovnání bylo příslušným soudem potvrzeno. Ztráta, která takto vznikla, bude tedy rozdělena mezi oba státy podle rozdělovacího klíče, který je rozhodný pro rozdělení aktiv. Na svůj podíl podrží každý ze smluvních států přednostně především hypotekární pohledávky, které jsou zajištěny na jeho území. U hypotek simultánních jest rozhodným místo hypoteky hlavní. Dále budou mu přiřčeny pohledávky a vklady u finančních ústavů, které jsou na jeho území, hotovosti, resp. pohledávky sirotčích pokladen proti kterékoliv pokladně veřejné, která jest na jeho území, papíry státní a z ostatních cenných papírů ony, u nichž místo emise jest na jeho území. O titrech válečných půjček se stala dohoda, že se pro hodnocení, resp. včítání na podíl nevezmou v úvahu. Přepočtení těchto hodnot na staré koruny stane se podle klíče, který každý smluvní stát určil pro přepočtení starých korun na svoji nynější měnu. Na základě tohoto vyúčtování bude mezi stavem obou dělených pokladen bývalé župy ugočské a marmarošské eventuelně provedena kompensace a případně aktivní saldo bude vyplaceno oprávněnému státu v jeho měně, v poměru určeném úmluvou, kterou oba státy uzavřely o vyrovnání pohledávek a závazků v bývalých korunách rakousko-uherských (t. j. 2 K = 1 leu). Z obvodu sirotčí pokladny bývalé župy Satumare připadla Československé republice jediná obec Velká Paláta. Oba státy se proto dohodly, že jmění této sirotčí pokladny nebude rozděleno, rumunský stát však převzal povinnosti vydati veškerá deposita a pohledávky československých poručenců a opatrovanců za touto sirotčí pokladnou.
Oba státy se dále zavázaly, že si vzájemně vydají individuálně spravované hodnoty, patřící ať sirotčím pokladnám na jejich území či poručencům a opatrovancům, které jest podle úmluvy pokládati za státní občany druhé smluvní strany. Toto vydání se stane bez další žádosti a jest je provésti do tří měsíců po té, co úmluva nabude účinnosti.
Po této době se eventuelní deposita vydají na žádost podanou v cestě diplomatické. Hodnoty složené v hotovosti, tedy v rakouskouherských korunách před 30. červnem 1920 budou oprávněnému státu vyplaceny v jeho nynější měně v poměru, na němž se státy dohodly v specielní Úmluvě o pohledávkách a dluzích v korunách rakousko-uherských (t. j. 2 K = 1 leu). Pro usnadnění technického provedení přijala úmluva právní domněnku o vlastnictví individuelně spravovaných hodnot; důkaz o opaku jest však přípustným. Za správu a uschování hodnot nebudou vybírány žádné dávky a poplatky.
Úmluva dále stanoví, že jest jí použíti i v tom případě, kdy poručenci nebo opatrovanci stali se mezitím již zletilými nebo svéprávnými; dále platí o hodnotách, které byly odvlečeny do Maďarska nebo tam byly spravovány a byly pak Maďarskem vydány druhému státu. Úmluvy jest obdobně použíti též při peněžitých depositech soudních a věcech doličných, pokud byly úřady toho či onoho smluvního státu skutečně převzaty. Oba státy se pak dohodly, že - kde tato speciální Úmluva o rozdělení jmění sirotčích pokladen a vydání majetku poručenců a chráněnců nestanoví jinak, - jest používati subsidiárně všeobecné depositní úmluvy československo-rumunské.
Některá ustanovení této Úmluvy jsou toho rázu, že mohla by býti vykládána jako břemena pro stát podle §u 64, č. 1. ústavní listiny, proto se navrhuje, aby Národní shromáždění projevilo s touto úmluvou souhlas.
V Praze, dne 17. června 1935.
Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.
Convention
entre la République Tchécoslovaque et le Royaume de Roumanie
relative a la répartition du patrimoine des caisses tutélaires et a la libération
des dépôts des pupilles et des personnes interdites.
Le Président de la République Tchécoslovaque et Sa Majesté le Roi de Roumanie, désireux de régler la répartition du patrimoine des caisses tutélaires dont la circonscription a été divisée par la frontiere d´Etat ainsi que la libération des dépôts des pupilles et des personnes interdites, ont résolu de conclure une Convention a cet effet et ont nommé pour Leturs Plénipotentiaires savoir:
Le Président de la République Tchécoslovaque:
Mr. le Dr. Bohumil Vlasák,
Ministre Plénipotentiare;
Sa Majesté le Roi de Roumanie:
Mr. Georges G. Mironesco,
Président du Conseil des Ministres, Ministre des Affaires Etrangeres,
lesquels apres avoir échangé leurs Pleins Pouvoirs trouvés en bonne et due forme, sont convenus des dispositions suivantes:
CHAPITRE Ier.
Répartition du patrimoine des caisses tutélaires.
Article 1er.
Le patrimoine des caisses tutélaires des anciens Comitats Ugocea et Maramures qui a été administré cumulativement, ser a partagé entre les deux Parties Contractantes sur la base ďune clef de répartition. A cet effet un bilan des actifs desdites caisses tutélaires sera dressé en couronnes austro-hongroises ďapres la situation au 30 juin 1920. Seront considérés comme actifs toutes les valeurs desdites caisses tutélaires: les titres de la dette publique et les autres papiers valeurs, les créances hypothécaires, les mises de fonds pécuniaires, les créances en compte courant, l´argent comptant etc., y compris les fonds de réserve gérés légalement par les caisses tutélaires a l´exception des valeurs visées par le chapitre II de la présente Convention (valeurs gérées individuellement).
Les intérets échus jusqu'au jour de la liquidation seront ajoutés auxdits actifs.
Seront également fixés les avoirs des pupilles et des personnes interdites envers les deux caisses tutélaires mentionnées ci-dessus ďapres la situation au 30 juin 1920. Ces avoirs seront répartis en deux groupes selon que le pupille ou la personne interdite est ressortissant tchécoslovaque ou roumain. La nationalité du pupille ou de la personne interdite sera, jusqu'a la preuve contraire, celle du dernier domicile inscrit dans le grand livre de comptes de la caisse tutélaire.
Les bilans des actifs des caisses tutélaires des anciens Comitats Ugocea et Maramures et le bilan des avoirs des pupilles et des personnes interdites envers des caisses tutélaires seront dressés par les autorités compétentes de la Partie Contractante sur le territoire de laquelle se trouve la caisse tutélaire. Ces bilans seront vérifiés par une Commission mixte composée de deux membres; chaque Partie Contractante nommera le sien.
Cette Commission se réunira au siege desdites caisses tutélaires dans un délai iun mois a partir de la mise en vigueur de la présente Convention et finira ses travaux, au plus tard, six mois apres la premiere réunion. Les différends éventuels entre les deux membres de la Commission, qui ne pourraient etre réglés par voie diplomatique, seront soumis a la décision iun arbitre nommé de commun accord par les Gouvernements intéressés.
Article 2.
Au cas ou une caisse tutélaire mentionnée a 3article précédent aurait réglé sans réserve une créance pécuniaire iun pupille ou iune personne interdite, avec le consentement de ľayant droit, et cela au plus tard jusqu'au 30 juin 1920, ladite créance sera considérée comme éteinte.
Au cas ou l´une des deux Parties Contractantes aurait réglé, sans réserve, avec consentement de l´ayant-droit, une créance envers une Caisse tutélaire mentionnée a l´article 1er, apres la date du 30 juin 1920, créance qui ne serait pas a sa charge conformé ment aux dispositions de la présente Convention, l´autre Partie sera tenue de lui faire céder la quote-part correspondante du recouvrement qui lui est du conformément aux dispositions de 3article suivant.
Article 3.
La répartition effective se fera comme suit:
a) Les créances seront ďabord réduites au montant fixé par les concordats judiciaires ou les jugements intervenus avant le 1er Novembre 1930; la répartition se fera seulement apres avoir déduit du bilan le montant de cette réduction;
b ) Les créances hypothécaires et les mises de fonds aupres des établissements financiers (les livrets, les créances en compte courant etc.), seront attribuées a l´Etat sur le territoire duquel se trouve le bien immeuble ou bien le siege de l´établissement financier respectif. Quant aux hypotheques simultanées, c'est la situation de l´hypotheque principale qui décide;
c) Les encaisses, c'est-a-dire les créances des caisses tutélaires envers une caisse publique quelconque, seront attribuées a celle des deux Parties Contractantes sur le territoire de laquelle se trouve le siege de ladite caisse publique;
d) Les papiers-valetars, a 3exception des titres iEtat, seront attribuées a celle des deux Parties Contractantes sur le territoire de laquelle se trotave le lieu iémission; les titres iemprunt de guer re sont considérés, quant a letar évaluation, comme non-valeurs.
L'excédent eventuel des actifs des deux caisses tutélaires mentionnées a l´article 1er sera payé au représentant de l´Etat créancier en sa monnaie nationale et en prenant pour base le taux de change prévu par la Convention spéciale conclue entre les Parties Contractantes concernant les créances et dettes en anciennes couronnes austro-hongroises.
Article 4.
Les deux Parties Contractantes s'engagent a satisfaire, au moyen des actifs mentionnés dans les dispositions ci-dessus, les prétentions des pupilles et des personnes interdites qui sont leurs ressortissants, conformément a l´article 1er.
Article 5.
Le patrimoine de la caisse tutélaire de l´ancien Comitat Satu-Mare ne sera pas par tagé entre les deux Parties Contractantes. Toutefois, l´Etat roumain s'engage a libérer, conformément aux dispositions de la présente Convention, tous les dépôts et les avoirs des pupilles et des personnes interdites, ressortissants tchécoslovaques, envers ladite caisse tutélaire.
CHAPITRE II.
La libération des dégôts et des avoirs des pupilles et des personnes interdites.
Article 6.
Les deux Parties Contractantes s'engagent a se remettre ioffice, dans un délai de trois mois a partir du jour de la mise en vigueur de la préserite Convention, toutes les valeurs qui se trouvent déposées ou administrées sur leur territoire et notamment celles qui sont administrées ou gardées par les représentants légaux des pupilles et des personnes interdites, si ces valeurs appartiennent par droit de propriété:
a) ou a une caisse tutélaire quelconque de l´autre Partie Contractante ou bien
b) a des pupilles ou a des personnes interdites, réputés ressortissants tchécoslovaques, respectivement roumains, aux termes de l´article 1er de la présente Convention.
En ce qui concerne les dépôts administrés sous le nom ďune caisse tutélaire de l´autre Partie Contractante, ou bien sous le nom ďun pupille ou ďune personne interdite ayant la nationalité de cet Etat, il y a lieu de supposer que ces dépôts constituent la propriété de ladite caisse tutélaire et, le cas échéant, dudit pupille ou de ladite personne interdite. Les contre-preuves sont admissibles.
En tant que ces valeurs (valeurs administrées individuellement) ont été déposées en argent comptant avant le 30 juin 1920, elles devront etre payées a l´Etat créancier en sa monnaie nationale, en prenant pour base le taux de change prévu par la Convention spéciale conclue entre les Parties Contractantes concernant les créances et dettes en anciennes couronnes austro-hongroises.
Article 7.
Aucun droit ni taxe ne seront payés du chef de l´administration et de la gestion des valeurs visées par la présente Convention.
CHAPITRE III.
Dispositions générales.
Article 8.
La remise des valeurs libérées aux termes de la présente Convention s'effectuera entre les mains du représentant qui sera noimmé a cet effet par chacune des deux Parties Contractantes.
Article 9.
Les dispositions de la présente Convention relatives aux pupilles et aux personnes interdites s'appliqueront également a des personnes devenues majeures ou émancipées, dont le patrimoine est encore administré au jour de la mise en vigueur de ia présente Convention, par une caisse tutélaire ou par une autre autorité de 3autre Partie Contractante.
Article 10.
Sauf dispositions contraires de la présente Convention il est entendu que la Convention entre la République Tchécoslovaque et le Royaume de Roumanie relative a la libération des dépôts, trouvera son application.
Article 11.
Si apres l´exécution de la présente Convention certaines valeurs qui auraient du etre libérées conformément aux dispositions de la présente Convention, continueront cependant a etre administrées sur le territoire de l´une des Parties Contractantes; elles seront délivrées a l´autre Partie Contractante sur la demande faite par voie diplomatique, en s'inspirant des principes stipulés par la présente Convention.
Article 12.
La présente Convention trouvera aussi son application par analogie aux dépôts et aux encaisses qui ont eté transportés du territoire devenu actuellement tchécoslovaque ou roumain en Hongrie, ou bien qui y ont été administrés et depuis, remis par la Hongrie a l´une ou 3autre Partie Contractante.
Article 13.
Il en sera de meme en ce qui concerne les dépôts judiciaires de toute sorte, et les pieces de conviction, s'ils ont été déposés en argent comptant avant le 30 juin 1920 et s'ils ont été effectivement trouvés par les autorités tchécoslovaques ou roumaines.
CHAPITRE IV.
Dispositions finales.
Article 14.
La présente Convention sera ratifiée.
Les ratifications seront échangées a Prague aussitôt que faire se pourra.
La présente Convention entrera en vigueur le jour de l´échange des ratifications.
Fait a Bucarest, le 5 Décembre 1930 en double exemplaire dont un a été remis a chacune des deux Parties Contractantes.
En foi de quoi, les Plénipotentiaires ont signé la présente Convention et y ont apposé leurs sceaux.
L. S. G. G. MIRONESCO.
L. S. Dr. BOH. VLASÁK.
Úmluva
mezi republikou Československou a královstvím Rumunským
o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců
a opatrovanců.
President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Rumunský přejíce si upraviti rozdělení jmění sirotčích pokladen, jejichž obvod byl rozdělen státní hranicí a vydání deposit poručenců a opatrovanců rozhodli se, že sjednají o tom úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:
President republiky Československé:
pana Dra Bohumila Vlasáka,
zplnomocněného ministra;
Jeho Veličenstvo král Rumunský:
pana Georges G. Mironesco,
předsedu vlády a ministra zahraničních věcí,
kteří, sdělivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:
HLAVA PRVNÍ.
O rozdělení jmění sirotčích pokladen.
Článek první.
Hromadně spravované jmění sirotčích pokladen bývalé župy Ugočské a Marmarošské bude rozděleno mezi oba smluvní státy podle rozdělovacího klíče. K tomu cíli bude pořízena bilance aktiv těchto sirotčích pokladen v korunách rakousko-uherských podle stavu z 30. června 1920. Za aktiva považují se veškeré hodnoty těchto sirotčích pokladen: titry veřejného dluhu a jiné cenné papíry, hypotekární pohledávky, vklady peněžní, pohledávky na běžném účtu, hotové peníze atd.,včetně záložních fondů, které jsou podle zákona sirotčí pokladnou spravovány, avšak s výjimkou hodnot, na něž se vztahuje hlava druhá této úmluvy (jednotlivě spravované hodnoty).
K těmto aktivům jest připočísti úroky dospělé do dne likvidace.
Pohledávky poručenců a opatrovanců za oběma sirotčími pokladnami budou rovněž zjištěny podle stavu z 30. června 1920. Tyto pohledávky se rozdělí ve dvě skupiny podle toho, je-li oprávněný poručenec nebo opatrovanec příslušníkem československým či rumunským, Pokud nebude proveden důkaz o opaku, řídí se státní příslušnost poručence nebo opatrovance bydlištěm, které jest zapsáno jako poslední ve hlavní knize sirotčí.
Bilance aktiv sirotčích vrchností bývalých žup Ugočské a Marmarošské a pohledávek poručenců a opatrovanců za těmito sirotčími pokladnami pořídí příslušné úřady onoho smluvního státu, na jehož území jest sídlo sirotčí pokladny. Jejich správnost bude přezkoumána společnou komisí o dvou členech, z nichž každý ze smluvních států určí svého člena.
Tato komise se sejde v sídle řečených sirotčích pokladen do jednoho měsíce po té, kdy úmluva nabude účinnosti a skončí své práce nejpozději do šesti měsíců po první schůzi. Případné neshody mezi členy komise, pokud nebude lze je vyříditi v cestě diplomatické, budou předloženy rozhodci, jenž bude jmenován ve společné dohodě vládami obou smluvních států.
Článek 2.
Vyrovnala-li některá sirotčí pokladna uvedená v předchozím článku nejpozději do 30. června 1920 pohledávku některého pcručence nebo opatrovance se souhlasem oprávněné osoby a bez výhrady, jest tuto pohledávku považovati za zaniklou.
Vyrovnal-li některý z obou smluvních států po 30. červnu 1920 bez výhrady a se souhlasem oprávněné osoby pohledávku za některou sirotčí pokladnu zmíněnou v článku prvním, ač podle ustanovení této úmluvy nejde na jeho vrub, jest druhý stát povinen, postoupiti mu příslušnou část úhrady, která mu náleží podle ustanovení dalšího článku.
Článek 3.
1. Skutečné rozdělení provede se takto:
a) Pohledávky se především sníží na částky stanovené soudním vyrovnáním nebo rozsudky, pokud k nim došlo před 1. listopadem 1930; teprve po odpočtení celkové výše této srážky od bilance přikročí se k vlastnímu rozdělení.
b) Hypotekární pohledávky a vklady u peněžních ústavů (vkladní knížky, pohledávky na běžném účtu atd.) připadnou státu, na jehož území jest nemovitost nebo sídlo peněžního ústavu. Při hypotekách simultanních rozhoduje poloha hlavní hypoteky.
c) Hotovosti, t. j. pohledávky sirotčích pokladen za veřejnými pokladnami připadnou oné ze smluvních Stran, na jejímž území jest sídto příslušné veřejné pokladny.
d) Cenné papíry s výjimkou státních papírů připadnou oné z obou smluvních Stran, na jejímž území jest místo emise; titry válečných půjček se pokládají při hodnocení za bezcenné.
Případný přebytek aktiv obou sirotčích pokladen zmíněných v článku prvém, bude vyplacen zástupci státu věřitelského v jeho měně a podle přepočítacího kursu, který je stanoven ve zvláštní úmluvě mezi Vysokými smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských.
Článek 4.
Obě smluvní Strany se zavazují, že z aktiv zmíněných v předchozích ustanoveních uspokojí nároky poručenců a opatrovanců, kteří podle článku prvního jsou jejich příslušníky.
Článek 5.
Jmění sirotčí pokladny bývalé župy Satumare nebude rozděleno mezi oba státy. Rumunsko se však zavazuje, že vydá podle ustanovení této úmluvy veškerá, deposita a pohledávky poručenců a opatrovanců, kteří jsou československými státními příslušníky.
HLAVA DRUHÁ.
O vydání deposit a pohledávek poručenců a opatrovanců.
Článek 6.
Obě smluvní Strany se zavazují, že si vzájemně vydají bez další žádosti ve lhůtě tří měsíců po té, kdy tato úmluva nabude účinnosti, veškeré hodnoty, které jsou uloženy nebo spravovány na jejich území, zejména i ony, které jsou spravovány zákonnými zástupci poručenců a opatrovanců nebo u nich uloženy, jsou-li tyto hodnoty vlastnictvím
a) buď kteréholiv sirotčí pokladny druhého smluvního státu nebo
b) poručencův nebo opatrovancův, které podle článku prvního této úmluvy jest považovati za příslušníky československé nebo rumunské.
Chová-li se některé depositum na jméno některé ze sirotčích pokladen druhého smluvního státu, nebo na jméno některého poručence nebo opatrovance, jenž jest příslušníkem tohoto státu, platí domněnka, že tato deposita jsou vlastnictvím jmenované sirotčí pokladny, případně poručence nebo opatrovance. Důkaz o opaku jest přípustný.
Byly-li tyto hodnoty (hodnoty spravované jednotlivě) složeny před 30. červnem 1920 v hotovosti, jest je zaplatiti veřitelskému státu v jeho měně a podle přepočítacího kursu, který byl stanoven zvláštní úmluvou mezi Vysokými smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích v korunách rakousko-uherských.
Článek 7.
Za úschovu a správu hodnot na které se vztahuje tato úmluva, nebudou vybírány žádné poplatky ani dávky.
HLAVA TŘETÍ.
Ustanovení všeobecná.
Článek 8.
Skutečné vydání hodnot podle ustanovení této úmluvy stane se do rukou zmocněnce, kterého k tomu jmenuje každý ze smluvních států.
Článek 9.
Ustanovení této úmluvy, která se týkají poručenců a opatrovanců, platí též o osobách, jež se staly zletilé nebo nabyly svéprávnosti, je-li jejich jmění v den, kdy úmluva stane se účinnou, ještě spravováno sirotčí pokladnou nebo jiným úřadem druhé smluvní strany.
Článek 10.
Jest shoda v tom, že pokud tato úmluva nestanoví jinak, bude použito úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vydání deposit.
Článek 11.
Ukáže-li se po provedení této úmluvy, že na území jedné ze smluvních stran jsou ještě dále spravovány hodnoty, ač měly býti vydány podle ustanovení této úmluvy, budou na žádost podanou v cestě diplomatické vydány podle zásad stanovených touto úmluvou.
Článek 12.
Této úmluvy jest obdobné použíti též o depositech a peněžních hotovostech, které byly z území, jež se stalo nyní československým nebo rumunským, odvezeny do Maďarska, nebo tam byly spravovány, avšak pak byly odevzdány Maďarskem té či oné z obou smluvních stran.
Článek 13.
Stejně tomu bude též u soudních deposit všeho druhu a doličných věcí, pokud byly složeny před 30. červnem 1920 v hotových penězích a byly skutečně převzaty úřady československými či rumunskými.
HLAVA ČTVRTÁ.
Ustanovení konečná.
Článek 14.
Tato úmluva bude ratifikována.
Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
Účinnosti nabude v den, kdy ratifikační listiny budou vyměněny.
Dáno v Bukurešti, dne pátého prosince 1930, ve dvou prvopisech, z nichž po jednom obdržela každá smluvní strana.
Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.
L. S. G. G. MIRONESCO.
L. S. Dr. BOH. VLASÁK.