Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

IV. volební období.

1. zasedání.

Tisk 37.

1. sen. Fidlíka a soudr. ministru vnitra ohledně neslýchaného porušování imunity členů Národního shromáždění četníky a policií na Slovensku.

2. sen. Nedvěda a soudr. ministrům zemědělství a financí ohledně bezohledného a protizákonného postupu a existenčního ničení drobného rolníka okresním soudem v Mladé Boleslavi.

3. sen. Nedvěda a soudr. ministru národní obrany ohledně sebevraždy Jaroslava Hájka, četaře délesloužícího u horského pěšího pluku č. 2 v Lipt. Sv. Mikuláši, a ohledně přiznání podpory rodičům zemřelého.

4. sen. Hokkyho a druhov ministerskému predsedovi o rychlej a radikálnej pomoci zadľženému obyvateľstvu Podkarpatskej Rusi.

5. sen. Hokkyho a druhov ministrovi financií o neudržiteľných pomeroch, pozorovaných po dlhšiu dobu u pohraničnej colnice v Selo Solotvine a o zavraždení československého štátneho občana rumunskej národnosti Vasyla Húzó Andri pohraničnou finančnou strážou...

Při stavbě dráhy Červená Skála-Margecany vypukla stávka veškerého dělnictva, která trvala několik dnů. 11. června 1935 jel jsem do stávkového území, abych se na místě přesvědčil o situaci, jednal s dělníky o jejich požadavcích, provedl eventuelně intervence u příslušných úřadů a sebral materiál pro akci v Národním shromáždění. Přijel jsem státním autobusem do Ztratené, ale hned při vystoupení z autobusu jsem byl na rozkaz štábního četnického kapitána zadržen a odveden na četnickou stanici. Přes to, že jsem se legitimoval legitimací člena N. S. a protestoval proti tomuto postupu, by1 jsem podroben výslechu četnickým štábním kapitánem a komisarem Belejem z Rožnavy. Drželi mne na stanici déle než jednu hodinu a na to mně oznámili, že jsem ze Ztratené vyhostěn, objednali autotaxi, nutili mně, abych okamžitě odjel. Protestoval jsem znovu a prohlásil jsem, že nepojedu a když pojedu, že si mohu volit jakýkoliv jiný dopravní prostředek a tu sami zaplatili šoférovi a dali mu rozkaz, aby mně dovezl do Dobšiné; tam mně zavezli za doprovodu četníka přímo na četnickou stanici, kde mně opět nepustili ven tak dlouho, dokud nepřijel vlak. Jeden četník mně doprovázel k vlaku, musel jsem do něho nastoupit a odjeti. Na to druhý den 12. června přijel do stávkového území senátor Kubač a komisař Belej provedl se senátorem Kubačem totéž, co se mnou den před tím.

Podepsaní se táži pana ministr vnitra:

1. Jest panu ministru známo, že tento postup štábního četnického kapitána a komisaře Beleje je hrubým porušením ústavní listiny republiky Československé?

2. Jest panu ministru známo, že členům N. S. náleží právo hájiti zájmy jejich voličů zákonným způsobem, sbírati materiál a data pro své parlamentní akce?

3. Jest panu ministru známo, že tímto postupem dopustili se četnický štábní kapitán a komisař Belej trestního činu uvedeného v §u 1 zák. č. 309/1921 Sbírky zákonů a nařízení?

4. Jest pan ministr ochoten okamžitě naříditi disciplinární vyšetřování a eventuelní trestní vyšetřování proti zmíněnému četnickému štábnímu kapitánu a komisaři Belejovi?

5. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby v budoucnosti se podobné případy hrubého porušení imunity členů N. S. nemohly opakovati?

V Praze, dne 4. července 1935.

Podepsaný František Nedvěd obdržel dopis následujícího znění, datovaný v Němčicích dne 30. srpna 1935:

"Vážený pane senátore,

odpusťte, že jsem tak smělý a dovoluji si Vám psáti. Jsem v tak bídném postavení, že nevím, kam se obrátit. Prosím přečtěte a neodkládejte. Jsem chudý domkař zemědělec, mám domek a 7 korců polí, můj majetek je tak zadlužen, že se denně obávám, brzo-li mně to dají do dražby. Jsem 35letý, ženat, otcem 3 malých dítek od 1 do 6 roků stáří. Manželku mám v léčebně pro tuberkulosní ve Cvikově a domácnost mně vede matka, která je churavá a stará již 75 let.

Stále dostávám soudní upomínky, které musím nechat nepovšimnuté, poněvadž nemám ani na nejnutnější potřeby. Před čtrnácti dny přijel před můj domek jeden můj věřitel, pan Josef Plaček, obchodník z Dobrovice, a s ním advokát dr Šimonek z Mladé Boleslavi a soudní exekutor. Přijeli osobním autem a nákladní auto přijelo sebou. Sebrali mně všechno vymlácené obilí a to: 3 q pšenice, 3 q žita a 1 q ječmene. Sebrali vše, do posledního zrna, tak že mně pro rodinu naprosto ničeho nezbylo. Prosil jsem je, aby měli ohled na ty malé dítky, ale vše marně. Mimo to mně zabavili před časem i sklizeň řepy v cukrovaru. Na prodej již nic nemám. Měl jsem vepře asi 60 kg těžkého, toho mně prodal v dražbě berní úřad pro neplacení daní.

Ptám se Vás, pane senátore, zda-li je to příslušné, aby sebrali poslední sousto od úst a neponechali úplně nic. Do práce nechodím, poněvadž jsem od 16 roků mrzákem, takže jsem odkázán jen na výnos mého malého hospodářství, které mně dává chléb. Od dělnické úrazové pojišťovny mám nepatrnou rentu, která nestačí ani na týden chleba.

Prosím Vás, pane senátore, zda-li je Vám to možné, poraďte mně v mé bídě a nouzi.

Jest ještě nějaká spravedlnost? Kam se mám obrátit? Co počít? Pomůže malým lidem někdo?

S pozdravem

Josef Horák,

Němčice č. 39

p. Luštěnice u Ml. Boleslavi."

Podepsaný interpelant přesvědčil se vyšetřováním, že všechny údaje v dopise uvedené jsou úplně pravdivé. Josef Horák, domkař v Němčicích s celou svou rodinou nachází se v hrozné bídě a jest nebezpečí, že tento stav skončí rodinnou katastrofou.

Podle zpráv, které podepsaní získávají z venkovských obcí, je takovýchto případů velké množství a malí zemědělci jsou svými věřiteli, zámožnými lidmi, připravováni na žebráckou hůl, existenčně ničeni a vydáni hladu a bídě.

Podepsaní se táží pánů ministrů zemědělství a financí:

1. Jsou pánům ministrům takové případy známy?

2. Souhlasí páni ministři s tímto postupem exekučních soudů.?

3. Co hodlají páni ministři učinit, aby malí zadlužení zemědělci byli dostatečně chráněni?

4. Jsou páni ministři ochotni učinit opatření, aby podobné případy byly znemožněny?

V Praze, dne 19. září 1935.

Dne 19. listopadu 1934 zastřelil se u 2 horského pěšího pluku v Lipt. Sv. Mikuláši délesloužící četař Jaroslav Hájek.

Podle úřední zprávy a podle sdělení jeho představených spáchal prý sebevraždu z nešťastné lásky, ale podle tvrzení pana majora proto, že byl nemocen. Ani jedna ani druhá verse nejsou pravdivé. Jaroslav Hájek zastřelil se proto, že nemohl již déle snášeti týrání některých důstojníků a hlavně poručíka Dědičíka. Na tohoto důstojníka bylo již jednou stěžováno, že týrá podřízené vojíny a také z této příčiny se již před tím zastřelil jiný vojín téhož pluku.

Jaroslav Hájek nějaký čas před svou smrtí byl na návštěvě u svých rodičů v Podmoklicích u Semil a trpce si jim stěžoval na týrání a hlavně poručíka Dědičíka a říkal, že to nevydrží a že skončí sebevraždou. Otec i matka mohou tuto okolnost potvrditi.

Podepsaný senátor Nedvěd má v ruce korespondenční lístek Jaroslava Hájka, zaslaný jeho rodičům do Podmoklic dne 15. září 1934, tedy 2 měsíce před sebevraždou, ve kterém píše, že se mu na vojně nelíbí a že s pány špatně vychází. V lístku oznamuje, že z vojny půjde domu a půjde raději do civilu provozovat své řemeslo mlynářství. Jaroslav Hájek byl hodný syn a ze svého žoldu délesloužícího četaře podporoval své staré rodiče.

Podepsaný senátor Nedvěd Fr. má o tom jako doklady odstřižky poštovních poukázek a to: ze dne 31. července 1933 na obnos 50 Kč, 1. listopadu 1933 na obnos 100 Kč, 1. prosince 1933 na obnos 70 Kč, 28. února 1934 na 60 Kč, 2. června 1934 na 30 Kč a ze dne 3. května 1934 na 54 Kč. Avšak podle sdělení rodičů nejsou tyto svrzenky všechny, jelikož větší počet jich byl zaslán Ústřední sociální pojišťovně při podání žádosti o rentu po synovi, ale Ústřední sociální pojišťovna je rodičům více nevrátila.

Jaroslav Hájek se již jednou pokusil o sebevraždu oběšením a to v době okolo vánoc v roce 1933, což bylo rodičům sděleno majorem dotyčného pluku po smrti synově. Ale tento první pokus sebevraždy nepřinesl nápravu a pan poručík Dědičík týral Jaroslava Hájka dále. Major, který s rodiči jednal po smrti synově, tvrdil, že Jaroslav Hájek byl nervově nemocen, ale že se bojí tuto okolnost napsati do protokolu, neboť neučinil dostatečná opatření k jeho léčení za jeho života. Zpráva úřední o sebevraždě z nešťastné lásky jest nepravdivá, neboť Jaroslav Hájek, který své rodiče miloval a se vším se jim svěřil, nikdy ani slova neřekl, že by měl děvče, což by určitě učinil, kdyby známost měl.

Rodiče žádali po jeho smrti Ústřední sociální pojišťovnu o přiznání důchodu a dostali za odpověď, že Ústřední sociální pojišťovna po jeho nastoupení jako délesloužícího četaře předala zaplacené příspěvky M. N. O. a odkázala rodiče na ministerstvo.

M. N. O. zamítlo žádost otce Antonína Hájka o přiznání důchodu z důvodu, že důchod náleží rodičům jen tehdy, když syn zemře následkem poruchy zdraví, které utrpěl bez vlastní viny, ve službě válečné a nebo padl-li před nepřítelem. Také zemský úřad pro válečné poškozence žádosti rodičů nevyhověl.

M. N. O. zaslalo rodičům za mrtvého syna 500 Kč.

Podepsaní táží se pana ministra Národní obrany:

1. Jest panu ministru tento případ znám?

2. Souhlasí pan ministr s týráním vojáků u horského pluku č. 2 v Lipt. Sv. Mikuláši?

3. Jest pan ministr ochoten dáti případ přísně vyšetřit a poručíka Dědičíka, který vojíny týrá tak, že již dva skončili sebevraždou, přísně potrestat?

4. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby starým rodičům po zemřelém Jaroslavu Hájkovi byla přiznána renta, dostačující k výživě?

5. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby jakékoliv týrání a šikanování vojínů bylo zamezeno a dojde-li přes to k němu, aby viníci byli vždy přísně potrestáni?

V Praze, dne 20. září 1935.

o rychlej a radikálnej pomoci zadlženému obyvateľstvu Podkarpatskej Rusi.

Pane predseda vlády!

Kamkoľvek sa človek obráti, od Užhorodu až po Jasinu, ba od Užhorodu až po Bratislavu, za každým krokom slyší: čo bude s dlžobami, čo máme robiť, nemôžeme platiť.

Zastavenie dražieb proti gazdom bolo opatrením iba polovičatým.

Zákon nezrušil konkurzy proti gazdom, ktorými sa proti nim vydieračsky vystupuje a spôsobujú sa im ťažké útraty.

Nie je zrušená vnútená správa nemovitostí, ktorou veriteľ bere fakticky do držby nemovitosť dlžníka.

Nie je zrušená striktná vnútená správa a odnáška movitostí, t. j. veriteľ môže dnes odniesť movitosti dlžníka, môže si ich ponechať, jedine vydražiť ich nemôže. V prípade vnútenej správy movitostí môže žiadat' o ustanovenie vnúteného správcu, vnútený správca spravuje movitosti a tým vznikajú horentné útraty.

Podobným polovičatým opatrením je sníženie úrokovej miery, podľa ktorého pri dobe splatnosti prevyšujúcej 100 dní možno počítať o 1/2 % viac, čoho banky využívajú vo svoj prospech tak, že dlžník musí použiť zmenky s dvojnásobným kolkom a platiť vyšší úrok. Takýmto spôsobom mohla by zmenka byť upravená na 6 mesiacov, avšak banky upravia ju len na 4 mesiace. Banky majú právo a možnosť napočítať si útraty pod najrôznejšími tituly tak, že práve pri zmenkách malých vyskočia tieto útraty na 12 až 14 %, kým banky majú dnes výhodu tú, že svojim vkladateľom platia na miesto 6 % len 4 %.

O správnostl mojich tvrdení kedykoľvek sa možete, pane predseda vlády, presvedčiť prostrednictvom kontrolorov bankovej jednoty.

Vláda v Maďarsku odročila platenie veľkej časti zemedelských dlžôb. Tieto nemožno žalovať, žiadať a viesť na ne exekúciu, žiadať a uskutočniť ich vnútenú správu, i zahájené už spory musia odpočívať a vypísané dražby sa odkladájú.

Tiež Rumunsko už dosť dávno pochopilo, že zadlženiu treba odpomôcť a vynesením zákona o konverzii usporiadalo dlžoby zemedelcov. Pochopilo-li Rumunsko nutnosť toho, oč odôvodnenejším by to bolo v republike Československej. Rumunsko rozšírilo túto výhodu i na majiteľov domov, ktorí síce sami nemajú zemedelských nemovitostí, ale vlastnými rukami obrábajú pôdu.

Z dlžôb týchto osôb vymaže sa 50 %, t. j. obratom ruky sú dlžoby snížené na polovicu. Takto snížená dlžoba umoruje sa 34. polročnými splátkami dňa 15. mája a 15. novembra každého roku pri ročných úrokoch 3 %. (Vhodnejšie termíny sú 15. február a 15. august.) Prvá úmorová čiastka je splatná 15. novembra 1934.

Dlžníci, ktorí do 2 rokov po vynesení zákona zaplatia svoju dlžobu, požívajú 70% redukcie zaplatenej dlžoby. 60%-nej redukcie sú účastní dlžníci, ktorí každého roku zaplatia aspoň 8 % svojej dlžoby a úroky.

Podobných výhod požívajú t. zv. mestskí dlžníci, ktorí sú účastní 20%-ného sníženia svojich dlžôb a znývajúcu čiastku musia zapdatiť do 10 rokov s ročnými úroky 6%. Ak zaplatia dlžobu do 2 rokov, sú účastní 35%-nej redukcie, a do 5 rokov 30%-nej redukcie svojej dlžoby.

Opatrenia v Rumunsku skvele sa osvedčily. I banky samy to schvaľujú.

Došlo v plnej miere k ozdraveniu konzumu, ľudia, sprostení svojich dlžôb, získali plnej svojej kúpeschopnosti. Život úverový sa rozprúdil. Zvýšením konzumu poklesla značne nezamestnanosť.

Dovoľujem si vyzvať vzácnu pozarnosť pána predsedu vlády na to, aby ste žiadnym spôsobom nepripustili, aby táto otázka, zasahujúca hlboko do života, bola zneužitá k účelom politickým. Jednotlivci by snáď pochodili dobre, získali by, ale veľké masy by i naďalej tonuly v dlžobách. Tu je poslednä hodina k záchrane dlžníkov.

Po prednesenom s úctou tážem sa pána predsedu vlády:

Či ste ochotný odhodlať sa k rychlému činu, aby v záujme odstranenia, nesnesiteľného už zadlženia došlo k zákonodarným opatreniam, ktoré by toto väžne zlo radikálne sanovaly, a nebolo-li by ta možno úplne, aspoň ho zmiernily a učinily snesiteľnejším.

V Prahe 21. septembra 1935.

Miniszterelnök Úr!

Bârmerre fordul az ember, lépten-nyomon csak azt hallja. Ungvártól-Kőrösmezőig, sőt Ungváŕtól-Pozsonyig, hogy mí lesz az adósággal, mit csináljunk, nem birunk fizetni.

A gazdák elleni árverések megszüntetése csak félintézkedés volt.

Nem szüntette meg a törvény a gazdák elleni csődöt, melIyel sulyos költségeket okozva, zsarolásszerüen légnek fel a szerencsétlen eladösodott gazdák ellen.

Ném szüntette meg az ingatlanok zár alá vételét, amellyel a hitelező de facto birtokába veszi aa adós ingatlanát.

Nem szüntette meg az ingók szoros zár alá vételét és leszállításának lehetőségét, vagyis a hitelező ma is elveheti az adós ingóságait, azt birtokában tarthatja - csak éppen el nem árverezheti. Az ingáságok zár alá vétele esetén kérheti zárgondnok kirendelését s a zárgondnok kezeli a lefoglalt ihgóságokat s horribilis, költségeket okoz velé.

Hasonlá félintézkedés a kamatláb leszállitása is, mely szerint 100 napon tul történő lejáratnál 1/2 %-al nagyobb kamatot számithatnak, amit a bankok úgy forditanak a saját javukra, hogy az adós kétszeres bélyegillatékü váltót kénytelen venni és magasabb kamatot fizetni. Ily módon 6 hónapra lehetne rendezni a váltót, de a bankok csak 4 hónapra rendezik. Mindenféle cimeken joga és módja van a banknak költségeket felszámitani úgy annyira, hogy az éppen a kis váltáknál felemelkedhetik 12-14%-ig is s azzat szemben ma az az előnye a bankoknak, hogy 6% helyett csak 4% kamatot fizetnek betéteseiknek.

Ez állitásaim lielyességéről bármikor meggyőződhetik Miniszterelnök Úr a Bankovní Jednota ellenőrei utján

Magyarországon a kormány feIfüggesztette a gazdaadóságok tulnyomó részének fiäetését. Nem lehet ellenök pert inditani, végrehajtáat kérni és vezetni, zárlatot kérni és foganatositani, a meg inditott pereket is szüneteltetni kell, a már kitűzött árveréséket felfüggeszteni.

Románia is belátta már jó ideje, hogy az eladósodáson segiténi kell s egy uj konverziós törvény megalkotásával rendezte a mezőgazda adósok tartozásait. Ha Románia szükségesnek látta ezt, menynyivel indokoltabb ez a Csehszlovák köztársaságban. Románia kiterjesztette ezt ama lakáházak tulajdonosaira is, akiknek mezőgazdasági ingat lanaik úgyan nincsenek, de sajátkezüleg munkálják a földét.

Ezeknek adóságaiból 50% töröltetik, vagyis az egyik napról a másikra felére száll. Az igy leszállitott adóság 34 félévi részletben és évenkinti 3% kamat mellett minden év május 15-ém és. nov. 15-én lesz fizetendő. (Ennél alkalmasabb febr. 15 és augusztus 15.) Az első részlet 1934 nov. 15-én esedékes.