Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

IV. volební období.

1. zasedání.

Tisk 41.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne................................................................

o ochraně zvířat proti týrání.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Každé jednání nebo opominutí, jímž se působí zvířeti bez rozumného a oprávněného důvodu bolest nebo jiné utrpení (týrání zvířat), jest zakázáno.

§ 2.

(1) Týrání zvířete dopouští se zejména, kdo:

1. používá postrojů, které působí zvířeti zbytečnou bolest,

2. nakládá tažným zvířatům nebo soumarům více než jest přiměřeno jejich silám, zvláště vzhledem ke stoupání a stavu cesty anebo půdy,

3. používá zvířete chorého (zejména silně dýchavičného, kulhavého), zesláblého neb unaveného k pracím, které zřejmě přesahují jeho snížené síly,

4. odpírá svému nebo sobě svěřenému zvířeti náležité péče, zejména živení, pití nebo přiměřeného přístřeší,

5. dopravuje, přenáší nebo žene zvíře takovým způsobem, že se mu působí zbytečné utrpení nebo zranění, kdo surově si počíná při spoutávání, nakládání nebo skládání zvířete,

6. nešetře předpisů stanovených vládním nařízením, používá zvířete k vědeckým, vyšetřovacím nebo léčebným účelům, při nichž se působí zvířeti bolest, jeho poškození tělesné nebo smrt,

7. nemaje odborné způsobilosti, provádí na zvířeti zákroky, které jsou buď o sobě neúčelné nebo způsobem provedení mají za následek jen bolest nebo smrt zvířete,

8. při usmrcení působí zvířeti zbytečné utrpení, zejména kdo bez předchozího omráčení zabíjí jatečná zvířata pro živnostenský prodej masa,

9. při práci, produkcích nebo při výcviku surově nakládá se zvířetem,

10. pořádá zápasy zvířat, zejména býčí nebo kohoutí,

11. používá živých ptáků jako terčů při závodech střeleckých.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, pokud se připouštějí výjimky z ustanovení č. 8 předchozího odstavce pro zabíjení zvířat podle předpisů náboženských.

§ 3.

(1) Vláda vydá v rámci předchozích ustanovení nařízením podrobnější předpisy, jak zameziti týrání zvířat, a může nařízením zakázati chytání, usmrcování a prodej některých druhů zvířat nebo prodej částí těchto zvířat.

(2) Zemské úřady a s jejich schválením i okresní (státní policejní) úřady mohou vydávati ve svých úředních obvodech v mezích tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných příkazy a zákazy za účelem ochrany zvířat před týráním jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy.V případech nutných a neodkladných není schválení třeba.

§ 4.

(1) Kdo přestoupí některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení nebo příkazů neb zákazů podle nich vydaných, trestá se - pokud nejde o čin přísněji trestný - okresním (státním policejním) úřadem peněžitou pokutou do 5.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 14 dnů. Za nedobytnou pokutu vyměří se trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 14 dnů.

(2) Stejně se trestá, kdo

1. návodem, rozkazem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci nebo jinak úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání činu trestného podle odstavce 1 jinou osobou,

2. vědomě trpí, aby na zvířeti, jehož je vlastníkem nebo o něž mu náleží pečovati nebo na něž mu náleží dozírati, jiná osoba se dopustila činu trestného podle odstavce 1,

3. vědomě trpí, aby osoba, jež nedokonala 14. rok věku, nebo duševně chorá či slabomyslná, na niž mu náleží dozírati, se dopustila činu trestného podle odstavce 1 nebo účasti na takovém činu.

§ 5.

(1) Pokračuje-li vinník v trestném jednání nebo opominutí, ačkoliv byl bezpečnostním orgánem napomenut, nebo je-li týrané zvíře ve zvláště zuboženém stavu, může bezpečnostní orgán týrané zvíře zabaviti a vhodným způsobem zajistiti,o čemž učiní neprodleně oznámení příslušnému okresnímu (státnímu policejnímu) úřadu, jakož i obecnímu úřadu (§ 7) obce, v jejímž obvodě byl přestupek spáchán. Lze-li míti za to, že držitel týraného zvířete není trestně odpovědným (§ 4), buď vyzván k bezodkladnému jeho převzetí.

(2) Je-li zvíře následkem týrání v takovém stavu, že podle posudku úředního veterináře vyžaduje léčení nebo bylo by kruté zachovati je na živu, zařídí okresní (stání policejní) úřad jeho léčení nebo usmrcení; lze-li míti za to, že držitel týraného zvířete jest trestně odpovědným (§ 4), může okresní (státní policejní) úřad svěřiti zvíře na dobu léčení jiné vhodné osobě.

(3) Za náhradu nákladů, spojených s péčí o zabavené zvíře, zejména s jeho živením a opatřením přístřeší pro ně (odstavec 1), s jeho veterinární prohlídkou, léčením nebo usmrcením (odstavec 2), odpovídají rukou společnou a nerozdílnou všechny osoby, které byly uznány vinnými činem trestným podle § 4.

(4) Osoba, které bylo zabavené zvíře (odstavec 1) svěřeno do opatrování, je povinna se starati o ně s pečlivostí řádného hospodáře.

(5) Neskončilo-li zabavení zvířete již dříve (odstavec 1, věta druhá), a nebude-li zabavené zvíře prohlášeno za propadlé ve prospěch státu (§ 6), buď v nálezu vysloveno, že zabavené zvíře jest držiteli vrátiti, po případě kdy se tak má státi.


(6) O povinnosti odpovědných osob k náhradě nákladů (odstavec 3) rozhoduje okresní (státní policejní) úřad.

§ 6.

(1) Dopustí-li se vlastník zvířete opětovně některého činu trestného podle § 4, může okresní (státní policejní) úřad prohlásiti zvíře, které bylo týráno, v trestním nálezu za propadlé ve prospěch státu.

(2) Nabude-li výrok o propadnutí moci práva, postará se okresní (státní policejní) úřad o prodej zvířete za přiměřenou cenu osobě, od které lze důvodně očekávati, že bude o zvíře dobře pečovati. Z výtěžku jest uhraditi náklady spojené s péčí o zabavené zvíře, zejména s jeho živením a opatřením přístřeší pro ně, s jeho veterinární prohlídkou nebo léčením, pokud nejsou kryty podle § 5, odst. 3 a 6.

§ 7.

Obce jsou povinny při provádění tohoto zákona, jakož i nařízení a příkazů a zákazů podle něho vydaných spolupůsobiti. Zvláště jim náleží oznámiti případy týrání státním bezpečnostním orgánům a postarati se, je-li toho třeba, o péči o zabavené zvíře, zejména o jeho živení a opatření přístřeší pro ně, za náhradu skutečných nákladů (§ 5, odst. 3 a 6 a § 6, odst. 2).

§ 8.

(1) Ustanovení dosud platných předpisů, jež upravují týž předmět, pozbývají účinnosti. Zejména zrušují se tyto předpisy: nařízení ministerstva vnitra v dohodě s nejvyšším úřadem policejním ze dne 15. února 1855, č. 31 ř. z., jímž se vydává zákonný předpis proti týrání zvířat,

vyhláška místodržitele pro Čechy ze dne 31. května 1902, č. 45 čes. z. z., a zamezení týrání zvířat,

vyhláška místodržitele na Moravě ze dne 5. listopadu 1901, č. 61 mor. z. z., kterou se vyhlašují předpisy proti týrání zvířat, ve znění vyhlášky ze dne 3. července 1914, č. 51 mor. z. z.,

vyhláška zemského presidenta ve Slezsku ze dne 7. ledna 1899, č. 8 slez. z. z., obsahující zákazy častěji pozorovaného, pokud se týče při živnostenském provozu obvyklého zlého nakládání se zvířaty, ve znění nařízení presidenta zemské správy politické pro Slezsko ze dne 24. července 1926, č. 18 slez. z. z.,

§ 86 zák. čl. XL/1879 (trestního zákona o přestupcích), min. nař. č. 31.060/1892 F. M. (uh. min. orby) a §§ 47, 48 a 49 min. nař. č. 54.300/1908 F. M. (uh. min. orby),

nařízení zemského úřadu pro zemi Slovenskou ze dne 13. ledna 1932, č. 270 z. v. slovenského.

(2) Nedotčeny zůstávají předpisy o ochraně ptactva a jiných zvířat pro zemědělství užitečných nebo obecně prospěšných, o právu honebním a o rybářství.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, který stanoví vládní nařízení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Předpisy o ochraně zvířat proti týrání jsou nejednotné a z části zastaralé; vyžadují proto sjednocení pro celé území Československé republiky a nové úpravy.

V zemích České a Moravskoslezské platí nařízení ministerstva vnitra, vydané v dohodě s nejvyšším úřadem policejním, ze dne 15. února 1855, č. 31 ř. z., podle něhož veřejné zlé nakládání se zvířetem tak, že dá příčinu k pohoršení, trestá okresní (státní policejní) úřad. Nařízení to zmocnilo zemské úřady k vydání zvláštních zákazů, pozorují-li, že některé způsoby zlého nakládání častěji se opakují, anebo že se staly při provozování živnosti obyčejem. Takové zákazy byly vydány v Čechách vyhláškou místodržitele ze dne 31. května 1902, č. 45 z. z., na, Moravě vyhláškou místodržitele ze dne 5. listopadu 1901, č. 61 z. z., jež byla pozměněna vyhláškou č. 51/1914 z. z. a ve Slezsku vyhláškou zemského presidenta ze dne 7. ledna 1899, č. 8 z. z., jež byla pozměněna nařízením presidenta zemské správy politické pro Slezsko č. 18/1926 z. z.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské platí § 86 zák. čl. XL/1879 (trestního zákona o přestupcích), stanovící trest na veřejné pohoršení vzbuzující týrání nebo kruté nakládání se zvířetem, jakož i na přestupky nařízení a statutů vydaných proti týrání zvířat. Takovýmto nařízením je min. nař. č. 31.060/1892 F. M. (uh. min. orby), týkající se nakládání s menšími zvířaty do obchodu danými, ustanovení o porážce zvířa obsahují §§ 47-49 min. nař. č. 54.300/1908 F. M. (uh. min. orby). Specielní předpis obsahuje nařízení zemského úřadu v Bratislavě ze dne 13. ledna 1932, č. 270. z. v. slovenského, jímž se zakazují střelecké závody na živé holuby.

Pokud jde o kvalifikaci trestných činů proti předpisům o ochraně zvířat proti týrání, jsou tyto trestné činy na celém státním území považovány za správní přestupky. Kompetence úřadů povolaných ke stíhání je v zemích České a Moravskoslezské tříštěna tím, že vyhláška místodržitele pro Čechy č. 45/1902 z. z. přikazuje kompetenci politickým (státním policejním) úřadům, vyhlášky platné v zemí Moravskoslezské přikazují ji obcím, v obvodech státních policejních úřadů přísluší trestání těmto úřadům i v zemi Moravskoslezské. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské trestají tyto přestupky okresní úřady, pokud se týče státní policejní úřady.

Osnova přihlíží v mnoha směrech (zejména pokud jde o úpravu §§ 4-6) k novějším předpisům cizích států; takové předpisy má na př. Velká Britanie: zákon ze dne 18. srpna 1911 (Protection of Animals Act 1911), pozměněný nepatrně v letech 1912, 1921 a 1927,

Polsko: nařízení presidenta republiky ze dne 22. března 1928, Dz. U. č. 36, poz. 332 a min. nařízení ze dne 27. prosince 1930, Dz. U. č. 3, poz. 17, Belgie: zákon ze dne 22. března 1929, č. 76 Sbírky zák., Německo: zákon ze dne 24. listopadu 1933, R. G. Bl. I, str. 987.

K § 1. Kdežto oba základní předpisy bývalého rakouského a uherského práva (min. nař. č. 31/1855 ř. z. a § 86 zák. čl. XL/1879) kladou při kvalifikaci trestných činů důraz na veřejnost jednání a na pohoršení, jež se tímto jednáním vzbuzuje, zdůrazňují předpisy cizích států z novější doby bolest nebo utrpení, které se zvířeti způsobí zakázaným jednáním nebo opominutím. Toho se přidržuje i osnova. § 1 obsahuje všeobecný zákaz; důležitým znakem trestného činu jest, že bolest nebo utrpení způsobuje se bez rozumného a oprávněného důvodu.

K § 2. Obsahuje v odstavci 1 demonstrativní výpočet skutkových podstat spadajících pod všeobecný zákaz § 1; uvedeny jsou tu jednak skutkové podstaty častěji se vyskytující, jednak skutkové podstaty, o nichž by snad mohlo býti jinak pochybno, spadají-li pod všeobecný zákaz čili nic. Zmocnění odstavec 2 pamatuje na výjimky s ohledem na zvláštní rituelní předpisy o zabíjení zvířat. Při stanovení těchto výjimek bude lze postarati se zároveň v intencích zákona o dostatečné kautely pro ochranu zvířat - aniž by se zasáhlo do rituelních zásad - a to podobně, jak je tomu za dosavadního právního stavu v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (srov. § 49 min. nař. č. 54.300/1908 F. M.).

K § 3. V odstavci 1 ukládá se vládě, aby vydala nařízením podrobnější předpisy k zamezení týrání zvířat, podobně jako byla v zemích České a Moravskoslezské provedena podrobná úprava vyhláškami zemských úřadů. Půjde tu zejména o ustanovení, týkající se užívání zvířat k pracím, jejich držení v hospodářství nebo domácnosti, nakládání se zvířaty při dopravě a obchodování, jich užívání k vědeckým pokusům a usmrcování. Osnova dává dále vládě možnost zakázati chytání, usmrcování a prodej některých druhů zvířat nebo prodej těchto zvířat, aby se tak mohlo čeliti týráni zvířat, vyskytujícímu se obvykle při jejich chytání, ukázala-li by se toho potřeba. V úvahu přichází tu zejména potlačení nemravu vytrhávání nebo uřezávání stehýnek živým žabám.

Odstavec 2 pomýšlí hlavně na potírání případů nesprávného nakládání se zvířaty, které by se vyskytovaly pouze v některých oblastech státu. Požadavek předchozího schválení zemským úřadem klade se v zájmu jednotnosti praxe.

K § 4. Obsahuje v odstavci 1 trestní sankce; nejvyšší sazby trestů rovnají se sazbám, uvedeným v čl. 3, odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. o organisaci politické správy. Jakožto případy "přísněji trestné" přicházejí v úvahu na př. přestupky § 468 trestního zákona č. 117/1852 ř. z. (§ 418 zák. čl. V/1878).

V odstavci 2 činí se pod č. 1 a 2 vedle přímého vinníka spoluodpovědnými další osoby. Č. 3 stanoví trestní odpovědnost rodičů a jiných osob, jimž náleží dozírati na nedospělé osoby nebo osoby duševně choré či slabomyslné. Mluví-li se i zde o činu "trestném podle odstavce 1 nebo účasti na takovém činu", vymezuje se tím pouze skutková podstata činů, nejsou však dotčena ustanovení § 1 zák. č. 48/1931 Sb. z. a n., pokud se týče §, 4 osnovy zákona o správním trestním právu a řízení, vylučující trestní odpovědnost nedospělých osob.

K §§ 5 a 6. Účelem těchto ustanovení jest jednak zostřiti trestní sankce dočasným nebo trvalým odnětím zvířete vinníku, pokud se týče spoluvinníku, jednak zajistiti péči o zvíře, jež bylo týráno. Pod pojmem "úřední veterinář" v § 5, odst. 2 jest rozuměti nejen veterináře u politických úřadů, ale i veterináře obecní po př. obvodní. - Jinak tato ustanovení nevyžadují zvláštního vysvětlení.

K § 7. Stanoví povinnost obcí spolupůsobiti při provádění předpisů.

K § 8. Derogační ustanovení. Podotýká se k nim pouze, že ustanovení §§ 47-49 min. nař. č. 54.300/1908 F. M. (uh. min. orby) o porážce zvířat budou nahrazena předpisy vládního nařízení.

K § 9. Stanovení dne účinnosti zákona ponechává se vládnímu nařízení, aby zároveň se zákonem mohlo vstoupiti v účinnost vládní nařízení zmíněné v § 3, odst. 1, pokud se týká

v § 2, odst. 2.

Provedením osnovy nevzniknou správě státní nové náklady. Pokud by snad mimo očekávání při provádění zákona bylo třeba ojediněle nějakých peněžitých prostředků z pokladny státní, bude lze tuto potřebu opatřiti z běžných resortních prostředků rozpočtových. Ostatně takovýto výdaj byl by daleko vyvážen zvýšeným příjmem z peněžitých pokut podle nové úpravy.

V Praze dne 18. října 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP