Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

 IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 59.

Roku 1927 byla zjištěna na Těšínském Slezsku dosud neznámá nakažlivá choroba vepřů, která trvale a ve vzrůstající míře působí hynutí vepřů a postupně se rozšířila skoro na celé Slezsko a do přilehlých krajů Moravy. O původu a podstatě choroby není v kruzích odborných jednotných názorů a povšechně nazývá se "nakažlivá obrna vepřů", nebo také "Těšínská nemoc vepřů".

Není dosud tedy bezpečně zjištěna ani příčina nemoci, ani způsob jejího přenášení, není také jistého prostředku ani k jejímu zabránění, ani léčení. Choroba se stále šíří, zachvacuje vepřové chovy stále v širším okruhu a mluvíme-li jen o obvodu Slezska, můžeme přímé škody, způsobené touto nemocí, odhadnouti již nejméně na 51/2 mil. Kč, nehledě ke škodám způsobených tím, že zemědělec po zničení svého chovu nejméně 1/2 roku i déle se nemůže k novému chovu vepřů odhodlati.

Dosavadní léčení choroby provádí se jako ochranné očkování vakcinami, vyrobenými po studiích profesora vysoké školy zvěrolékařské v Brně, Dr. Klobouka, jenž ze soukromé iniciativy zabýval se studiem choroby, ji též označil jako "nakažlivou obrnu vepřů" a doporučuje zatím proti jejímu výskytu očkování vepřů vakcinami, získanými z mozku a míchy zvířat uhynulých na tuto chorobu. Dr. Kloboukovi dostalo se sice pro umožnění jeho prací k prozkoumání choroby příležitostných dotací ministerstva zemědělství, ale nutno po pravdě konstatovati, že prostředky k tomuto účelu poskytnuté byly nedostatečné, nepravidelně povolované a celé studium choroby bylo odkázáno na volný čas prof. Klobouka, jenž musel vedle toho vykonávati veškerou běžnou svou agendu jako profesor vysoké školy zvěrolékařské a přednosta dvou jejích klinik (buiatrické a porodnické). Proto prozkum choroby jde jen pomalým tempem a není divu, že jeho výsledky plně neuspokojují. Jisto jest, že ve velkém celku byla až do nedávné doby vakcina, vyráběná Dr. Kloboukem považována za jediný a nejlepší prostředek proti chorobě Těšínské, i když můžeme zaznamenati řadu případů, kde očkování vakcinou úplně zklamalo, ba kde zdravá zvířata po očkování onemocněla a uhynula. Jsme za tuto pomoc jistě p. Dr. Kloboukovi vděčni, i když v poslední době jsou výsledky očkování stále nejistější a onemocnění vepřů po něm častější, i když nemůžeme říci, zda příčina toho tkví ve vakcině, či v menší odolnosti zvířat, případně v tom, že choroba jest již zase více rozšířena, dosud však v mnohých chovech latentní a projevivší se teprve po očkování.

Proto upouštějí zemědělci od dalšího očkování a vyhláška zemského úřadu v Brně ze dne 24. srpna 1935, čísla 18.601-VI/16, kterou byla i u této choroby nařízena opatření dle zákona č. 177/1909 o zamezení zvířecích nákaz, přispěla více k nespokojenosti postižených chovatelů, nežli k jejich uklidnění. Vyhláška totiž omezuje se jen na popis choroby a radu, mozky a míchy z nakažených a nutně poražených zvířat neškodně odstraniti; při tom jest chovatel povinen chorobu hlásiti, hospodářství jeho se tak buď preventivně nebo trvale až do zániku choroby uzavře, aniž by však byla dána jakákoliv záruka, či naděje, že učiněným opatřením bude choroba omezena, nebo odstraněna. Není tedy divu, když zemědělci vypuknutí choroby zatají a nucenými porážkami hledí zachrániti alespoň část masa napadených vepřů. Nelze také žádati trvale od zemědělců, aby dali ochranně očkovati svoje vepře, když vydávají se tím v nebezpečí, že choroba pak s tím větší prudkostí vypukne se všemi nepříjemnými následky. Očkování takové musí dělati dojem, že jde a šlo doposud jen o očkování pokusné, a nelze souhlasiti s tím, aby pokusy takového rázu byly prováděny u zemědělců a na jejich účet, resp. k jejich škodě. Potvrzují to i nálezy uhynulých vepřů ve státním diagnostickém ústavu v Ivanovicích, které bývají buď neurčité, nebo i negativní.

Považujeme proto za velmi vážné a nezbytně nutné, aby choroba byla studována samotným specialistou ať již za dozoru, či stálé spolupráce s vysokou školou zvěrolékařskou, příp. státního diagnostického ústavu v Ivanovicích na hospodářském objektu k tomu účelu přikázaném a za náležité dotace, aby mohly býti pokusy prováděny na dostatečném počtu zvířat různého stáří. Nutno vyřešiti otázku, jak se choroba přenáší (vzduchem, dotykem, krmivem atd.) a zda možno účelnou isolací, příp. desinfekcí zabrániti přenesení choroby na kusy jiné. Dále mělo by býti uvažováno o tom, aby místa očkovací látky ochranné (vakciny), byla vyrobena očkovací látka léčebná (serum). Máme vážnou obavu, že bez rychlého, účelného a systematického řešení těchto otázek bude se choroba šířiti lavinovitě dále i na území moravské a při vodí škody finanční i chovatelské, jichž rozsah nemůžeme zatím ani vyčísliti.

Proto navrhují podepsaní:

Slavný senáte, račiž se usnésti!

Ministerstvu zemědělství v součinnosti s. ministerstvem financí se ukládá:

1. aby pro prozkum a potírání nové nakažlivé choroby vepřů zv. nakažlivá obrna vepřů, nebo Těšínská nemoc vepřů, věnována byla náležitá částka peněžní, postačující k tomu, aby

2. mohl býti samostatným prozkumem choroby pověřen odborník specialista a

3. mohl z prostředků mu daných vyhledati vhodný hospodářský objekt k provádění po kusů v kraji, kde nemoc řádí a zaopatřiti si k tomu dostatečný počet zvířat.

V Praze, dne 27. listopadu 1935.