Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 76.

1. sen. dr Hrubana, msgra Roudnického na ministra spravedlnosti dra Dérera v záležitosti pražské notářské komory.

2. sen. Jurana na ministra vnitra a národní obrany pro nepřiznání vyživovacího příspěvku dle zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., Anně Pernicové v Ostrově u Macochy.

76/1.

Pane ministře!

Kandidát notářství pan JUDr Josef Karas, jako začátečník byl od 1. října 1929 zaměstnán v notářské kanceláři notáře a náměstka presidenta notářské komory pražské pana dra Rudolfa Krále v Praze II., Vyšehradská ulice, kde jako mladý kandidát byl pověřen agendou směnečnou a intervencemi u úřadů.

Substitutem pana notáře byl starší kandidát notářství pan dr Vladimír Řezáč.

Pan notář dr Král náhle zemřel 19. dubna 1930.

Před tím byl substitut dr Řezáč zatím jmenován notářem v Přibyslavi a téhož dne 19. dubna z kanceláře notáře vystoupil, ježto právě nastupoval jako nově jmenovaný notář do Přibyslavi.

Dle zásad Krajského soudu v Praze byl jediný kandidát z kanceláře pověřen substitucí zemřelého, ačkoliv pan notář dr Alois Zmek z Prahy II., Národní třída, intervencemi u Krajského soudu se namáhal, aby substitucí byl pověřen kandidát notářství dr Stára, který vůbec v době úmrtí dra Krále v jeho kanceláři nebyl zaměstnán.

Když pan notář dr Zmek se o substituci dra Karase dozvěděl, přišel do kanceláře dra Krále, kde nový substitut notářství dr Karas společně s kandidátem notářství panem Vladimírem Kaldou úřadovali. V přítomnosti obou i personálu kancelářského pan notář dr Zmek jako smyslu zbavený zuřivě oběma pánům spílal, zakázal substitutu dru Karasovi všecky kroky ve věcech zemřelého notáře, otevřené spisy (živé) všecky odebral a oba kandidáty vykázal z místností, tyto uzamkl, avšak na poukaz přítomných, že musí z kanceláře si odebrati spisy soudního komisařství, povolil oběma lhůtu jednoho týdne ku vystěhování.

Mezi tím bez předchozího oznámení z domu odstranil tabuli označení "Notářství".

Substitut dr Karas tím byl bez místností, telefonu, bez spisů a zařízení kancelářského. Na štěstí uživatel domu, důstojný pan farář Tomášek, přenechal substitutu jednu místnost v témž domě; substitut musil si opatřiti zařízení a běháním po soudech sháněti scházející spisy a posílati si pro ně do kanceláře notáře Zmeka na Národní třídě, kde postupně byly mu vydávány spisy soud. komisařství kandidátem notáře dra Zmeka panem drem Freitingerem.

Oba kandidáti Dr. Karas a Kalda, kteří si většinu šťavnatých výrazů pana notáře Dra Zmeka zaznamenali, chtěli pana notáře Dra. Zmeka žalovati pro urážku na cti. A však na domluvu svého otce a presidenta notářské komory Dra. Čulíka, jenž dodal, že takové chování pana notáře Dra. Zmeka je všeobecně známo a že tedy si z toho nemusí nic dělati a pro klid veřejnosti od žaloby upustili.

Vdova po zemřelém notáři pověřila svého známého kandidáta notářství Dra. Stáru, jenž jest dnes notářem v Týně nad Vltavou, svojí substitucí. Na panu Dru. Karasovi nikdy více nežádala.

Teprve v prosinci 1934, tedy po čtyřech letech, obrátila se na kandidáta Dra. Karasa, jenž právě jest substitutem notářství uprázdněného úmrtím notáře Hella v Praze II., Jindřišská 22, se žádostí, aby jí vyúčtoval kroky, které ještě za živobytí Dra. Krále byly učiněny.

Pan Dr. Karas jí odpověděl, že žádné jednání za notáře Dra. Krále sám nevedl, že nemaje spisů jeho, jichž se zmocnil notář Dr. Zmek, ani žádných kroků činiti nemohl v této agendě a že tedy nemůže ani ničeho vyúčtovati a tím spíše, když notář Dr. Zmek mu vše výslovně zakázal.

Vdova obrátila se na notářskou komoru pražskou, která požádala pana Dra. Karase za vysvětlení.

On v témž smyslu ji odpověděl, a když komora naléhala, aby vyúčtování přece provedl, bránil se, že při nejlepší vůli nemůže, poněvadž v tom nikdy nepracoval a dále, že veškeré záznamy o agendě byly z kanceláře odneseny Drem. Zmekem nebo Drem. Stárou.

Jaké však bylo překvapení pana substituta Dra. Karasa, když dne 26. května 1935 dostal přípis notářské komory ze dne 25. května 1935, čj, 2087 n.k. podepsaný týmž notářem Drem. Zmekem jako vicepresidentem notářské komory, v níž se mu sděluje, že ku stížnosti paní Králové vdovy po notáři komora udělila mu pořádkový trest připomenutím na povinnosti stavu podle § 155 notářského řádu, ačkoliv uznává, že pan substitut Dr. Karas nic, coby patřilo do pozůstalosti Dra. Krále, si neponechal.

Jest zde nápadno, že výměr podepsal týž Dr. Zmek, který byl sám súčastněnou stranou, poněvadž vystupoval jako zmocněnec vdovy.

Výměr ten nemohl Dr. Karas pochopiti a proto podáním ze dne 11. června 1935 upozorňoval notářskou komoru znovu podrobně na celý případ a o svých tvrzeních, nabízel potvrzení nynějším notářem Drem. Vladimírem Řezáčem v Přibyslavi a nynějším notářem Vladimírem Kaldou v Hloubětíně. Pan Dr. Karas byl přesvědčen, že výměr notářské komory pražské byl vydán omylem a že po nabídnutých svědcích po zjištění skutečného příběhu bude odvolán.

Otec pana substituta dra Karasa osobně informoval se u presidenta nejvyššího správního soudu dra Háchy, jenž ho ubezpečil, že výměr podléhá přezkoušení tohoto nejvyššího soudu a zároveň naznačil, jak asi by nález mohl dopadnouti.

Pan substitut dr Karas byl také poukázán úřadující úřednicí Notářské komory paní Vojtíkovou, aby podal si novou žádost na Notářskou komoru, o které bude jednáno.

Mezi tím choť pana substituta dra Karasa se smrtelně roznemohla a po 4 týdny byla mezi životem a smrtí, ležíc v sanatoriu dra Borůvky, až teprve zdárná operace prof. drem Seidlem dne 19. července provedená přinesla záchranu.

Tato nemoc přirozeně zaujala plně rodinu (nemocná má dítko) po celý červenec; a přesvědčení, že po svědeckém důkazu, nabízeném o činnosti pana notáře Zmeka v této věci, bude určitě disciplinární nález odvolán, způsobilo, že pan dr Karas promeškal lhůtu k žalobě ku správnímu soudu, a to tím více, že v dobré víře očekával po předběžném ujištěni, jak již shora uvedeno se strany úřednice notářské komory, že nález bude novým výměrem této komory určitě zrušen.

Zdá se, že notářská komora, representovaná panem vicepresidentem drem Zmekem, jakožto, v letní době úřadujícím členem Notářské komory u vědomí, že nejvyšší správní soud by určitě zrušil její výnos, čekala až uplyne lhůta 60 dnů, neboť přesně po jejím uplynutí výměrem ze dne 27. července 1935, čj. 1.257 n. k. sdělila stěžovateli, že setrvává na udělení trestu beze všeho odůvodnění.

Nabízených svědeckých důkazů o svém omylu vůbec nepoužila, což nejlépe charakterisuje její zaujatost.

Podepsaní se táží:

1. Je Vám, pane ministře, znám tento případ a souhlasíte s ním?

2. Jste ochoten dáti věc tu nestranně vyšetřiti?

3. Chcete do novely k notářskému řádu, která se právě připravuje, pojmouti ustanovení, které by takovouto zřejmou stranickost a nespravedlnost příště znemožnilo?

V Praze dne 12. prosince 1935.

Pechanec, Frt. Novák, dr Pavel Žiška, Jak. Janovský, Dytrych, dr J. Karas.

zákona ze dne 18. III. 1921, č. 120 Sb. z. a n., Anně Pernicové v Ostrově u Macochy.

Ježto Ant. Pernic z Ostrova u Macochy byl povolán na vojenské cvičení ve zbrani po dobu 28 dnů počínaje 30. březnem 1935, podala si jeho manželka Anna Pernicová, bytem tamtéž, žádost o vyživovací příspěvek ve smyslu zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Okresní vyživovací komise v Boskovicích výměrem č. 9/389 její žádost zamítla s odůvodněním, že je zdravá a k výdělečné práci způsobilá, takže prý se mohla postarati o výživu svou a svých dětí, které mohla svěřiti do opatrování svým rodičům. Jedná se o 7 člennou rodinu a ta má podle názoru vyživovací komise býti odsouzena k hladovění, když její živitel je povolán k plnění branné povinnosti.

Pan ministr národní obrany na zásahy koaličních poslanců, sliboval, že plnění branné povinnosti nesmí býti trestem pro rodinu.

Z uvedeného případu je patrno, jak málo jsou dodržovány sliby dané těm, kteří jsou nuceni opustiti rodinu, když jsou vyzváni na cvičení ve zbraní.

Podepsaní se táží pánů ministrů:

Souhlasí pan ministr národní obrany a pan ministr vnitra s takovýmto rozhodnutím vyživovací komise?

Souhlasí páni ministři s tím, aby v důsledku plnění branné povinnosti občana hladověla jeho rodina?

Jsou páni ministři ochotni učiniti opatření u vyživovacích komisí, aby se takové případy neopakovaly?

V Praze dne 16. prosince 1935.

Fidlík, Dresl, Steiner, Mikulíček, Nedvěd, Popovič, Kubač, Zmrhal, Pfeiferová, Wenderlich, Malík.