Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 91.

ze dne..............1936

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Kočovné živnosti jsou živnosti, provozované podle dosavadních zvyklostí a v celém rozsahu bez pevného stanoviště výhradně obcházením od obce k obci, dům od domu nebo na veřejných místech a mající za předmět činnosti výrobu anebo opravy předmětů anebo pracovní výkony.

(2) Jsou to zejména živnosti: brusičů, dráteníků, letovačů plechového nádobí, kartáčníků a štětkařů, košíkářů, korytářů, košťatářů, kotlářů, řezačů dříví, řešetářů, sekerníků, síťařů, sklenářů ze Slovenska, správkařů deštníků a výrobců opálek.

(3) Živnosti, které do dne, kdy tento zákon nabývá účinnosti, nebyly v Československé republice provozovány po kočovnicku, nemohou se státi kočovnými živnostmi ani v budoucnosti.

(4) Provozování kočovných živností za šetření ustanovení, uvedených v dalších paragrafech, je možno jen v tom rozsahu, který odpovídá dosavadním zvyklostem. Vznikne-li pochybnost o rozsahu a o tom, může-li ta která živnost býti považována za kočovnou, rozhodne zemský úřad podle zásad živnostenského řádu (zákona) po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory.

(5) Zákon tento neupravuje sbírání odpadků a přírodnin, domácký průmysl, kleštění domácích zvířat a po kočovnicku provozované zábavní podniky. O těchto činnostech zůstávají v platnosti dosavadní předpisy.

§ 2.

(1) Živnost kočovnou jsou oprávněny provozovati jen osoby, kterým okresní úřad dal k tomu povolení.

(2) Povolení může býti vydáno jen osobám, které:

1. jsou státními občany Československé republiky;

2. dosáhly věku 25 let a jsou svéprávné;

3. prokáží při živnostech jinak řemeslných dostatečné znalosti pro příslušnou živnost. Posouzení těchto znalostí ponechává se úřadu udělujícímu povolení. Úřad může výjimečně v případech zvláštního zřetele hodných průkaz znalostí prominouti;

4. nejsou podle zjištění úředního lékaře stiženy nakažlivou anebo odpor vzbuzující nemocí anebo takovým neduhem a byly v posledních 5 letech buď očkovány proti neštovicím anebo v téže době přestály pravé neštovice;

5. jsou spolehlivé, nejsou zejména podezřelé z tuláctví, z ohrožování osobní bezpečnosti nebo lidského majetku, a není-li obav, že by povolení mohlo býti zneužito;

6. nemají samostatné živnosti s pevným stanovištěm a jsou rodinnými, majetkovými a výdělkovými poměry odkázány na provozování kočovné živnosti a

7. zaplatí všeobecnou daň výdělkovou se všemi přirážkami, pokud nejsou od ní osvobozeny, jakož i daň z obratu.

§ 3.

(1) Povolení ku provozování kočovné živnosti uděluje podle volného uvážení okresní úřad bydliště žadatelova, nemá-li ho žadatel, úřad příslušný podle jeho pobytu, a nemá-li ani ten, úřad příslušný podle jeho domovské obce. Povolení platí na dobu nejdéle jednoho roku a jen pro obvod úřadu, který je vydal.

(2) Platnost povolení může rozšířiti na obvod jiného okresního úřadu dotčený okresní úřad připojením doložky o nahlédnutí. Ponechává se úvaze tohoto úřadu, na jakou dobu chce povolení rozšířiti vzhledem k místním poměrům. Rozšíření je obmezeno na dobu platnosti povolení. Připojení doložky o nahlédnutí možno odepříti jen z vážných důvodů.

§ 4.

(1) Povolení vydává se ve formě knížky. Knížka musí obsahovati název a sídlo úřadu, který povolení vydal, jméno a příjmení kočovného živnostníka, místo, den a rok jeho narození, jeho domovskou obec, trvalé bydliště, přesný popis jeho osoby a členů rodiny, které ho provázejí, přesné označení živnosti, přesný popis pomocných sil, pokud byly povoleny, vozidla a tažných zvířat, rubriku pro lékařskou a zvěrolékařskou prohlídku, datum vystavení a datum, kdy platnost povolení končí, okres, pro který povolení platí, podpis majitele anebo otisk palce, místo pro připojení doložky o nahlédnutí a pro poznamenání trestů uložených podle tohoto zákona.

(2) Každá knížka musí býti opatřena kromě toho fotografií majitele tak orazítkovanou a připevněnou, aby nemohla býti vyměněna.

(3) V knížce budiž otištěn výňatek hlavních ustanovení tohoto zákona.

§ 5.

(1) Povolení může prodloužiti vždy nejdéle o jeden rok úřad, který povolení vydal (§ 3, odst. 1), jsou-li splněny podmínky § 2.

(2) O prodloužení třeba zažádati 6 týdnů před zánikem platnosti starého povolení. K žádosti o prodloužení povolení třeba připojiti též doklad o zaplacení daní ve smyslu § 2, odst. 2, č. 7. Nezdržuje-li se žadatel v uvedené době v obvodu úřadu, který povolení vydal, může okresní úřad jeho dočasného pobytu prodloužiti platnost povolení o dalších 30 dnů. O tomto prodloužení budiž ihned vyrozuměn úřad, který původní povolení vydal (§ 3, odst. 1).

§ 6.

(1) Kočovnou živnost možno provozovati jen osobně. Povolení je nepřenosné.

(2) Zaměstnávati pomocné síly není dovoleno. Taktéž není dovoleno používati vozidel a tažných zvířat.

(3) Výjimky z ustanovení odstavce 2 může povoliti úřad, vydávající povolení, jen v případech zvláštního zřetele hodných, a je-li to vzhledem ku provozování živnosti naprosto nutné. Tato okolnost budiž v povolení výslovně uvedena. Pokud kočovný živnostník zaměstnává pomocné síly, nejde-li o členy rodiny, musí býti i u nich splněny podmínky § 2, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5.

(4) Kočovný živnostník a pomocné síly jsou povinny dostaviti se půlročně k zdravotně-policejní prohlídce úředního lékaře. Používaná zvířata musí býti předvedena půlročně k zdravotně-policejním prohlídkám úředního zvěrolékaře.

§ 7.

Provozování kočovných živností v okresech pohraničních může býti z důvodů veřejných obmezeno anebo vůbec zakázáno. O tom rozhodne okresní úřad, o jehož obvod se jedná.

§ 8.

(1) Za mobilisace a války, jakož i za mimořádných poměrů vůbec mohou okresní úřady k návrhu vojenské správy nebo i bez něho z důvodů veřejných provozování kočovných živností ve svém obvodu na dobu potřeby omeziti nebo vůbec zakázati.

(2) Rovněž v době epidemií a nakažlivých nemocí jak lidských tak i zvířecích mohou okresní úřady obmeziti nebo zakázati vůbec provozování kočovných živností, v okresech zamořených anebo ohrožených po dobu nebezpečí za vlečení anebo rozšíření nákazy.

(3) Týmiž úřady může býti dočasně zakázáno držení domácích zvířat kočovným živnostníkům.

(4) Zemský úřad může učiniti opatření ve smyslu předchozích odstavců pro obvod několika okresů nebo pro celý svůj obvod.

§ 9.

Provozování kočovných živností je zakázáno v lázeňských místech a v místech s více jak 10,000 obyvateli. Upozornění na tento, zákaz budiž vyvěšeno u vstupu do těchto obcí.

§ 10.

Dráteníkům, sklenářům ze Slovenska a osobám invalidním může býti uděleno povolení i před dokonaným 25. rokem jich věku, dovršili-li žadatelé aspoň 18. rok, i když nejsou prohlášeni za svéprávné, a může jim býti povoleno provozovati jejich živnost i v místech vyňatých (§ 9).

§ 11.

(1) Kočovný živnostník je povinen při provozování své živnosti míti u sebe stále průkaz o uděleném povolení (knížku) a tento průkaz kdykoliv na požádání předložiti bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu.

(2) Je zakázáno voditi s sebou při provozování kočovné živnosti děti školní návštěvou povinné.

(3) Provozování kočovné živností může býti zakázáno osobám s četnou rodinou, má-li tato doprovázeti kočovného živnostníka, jestliže její členové se opětovně dopustili činů soudně trestných.

(4) Kočovný živnostník nesmí s sebou bráti cizí osoby mimo členy rodiny a povolené pomocné síly. O členech rodiny musí míti úplný úředně ověřený seznam s přesným popisem všech jej doprovázejících členů.

(5) Předpisy o nedělním klidu, platné v jednotlivých obcích a okresích, vztahují se i na provozování kočovných živností.

(6) Kočovné živnosti je dovoleno provozovati jen za světla v hodinách denních. Je zakázáno vstupovati zejména do domů nebo zemědělských usedlostí za soumraku nebo proti zřejmému zákazu. Kočovný živnostník musí na sebe při vstupu do domu a bytu vhodným způsobem upozorniti.

(7) Kočovní živnostníci jsou povinni se předem hlásiti v každé obci u obecního úřadu, v obcích však, pro jejichž obvod je zřízen státní policejní úřad, u tohoto úřadu.

§ 12.

(1) Vydané povolení budiž odňato, bylo-li dodatečně zjištěno, že již při jeho vydání nebyly a dosud nejsou splněny předepsané podmínky, anebo nebude-li kočovný živnostník vyhovovati dodatečně náležitostem uvedeným v § 2, odst. 2, č. 1, 4, 5 a 6.

(2) Povolení odejme úřad, který je vydal (§ 3, odst. 1). Úřad dočasného pobytu může však z důvodů, uvedených v odstavci 1, naříditi dočasné vyloučení z provozování kočovné živnosti.

(3) V obou případech budiž současně s doručením příslušného výměru odňata knížka ku provozování kočovné živnosti.

§ 13.

(1) Přestupky tohoto zákona jakož i předpisů na jeho základě vydaných trestají okresní (státní policejní) úřady pokutou od 10 do 500 Kč nebo vězením v trvání nejvýše 14 dní.

(2) Je-li pokuta nedobytná, buď uložen náhradní trest vězení podle míry zavinění v trvání nejvýše 14 dní.

(3) Osobám, které byly již třikráte potrestány pro přestoupení předpisů tohoto zákona, budiž povolení odňato. Na to buďtež při druhém potrestání výslovně upozorněny. V trestním nálezu o třetím potrestání může býti současně vysloveno vyloučení z provozování kočovných živností na určitou dobu nebo navždy.

(4) Jako vedlejší trest může býti vysloveno, že nářadí a zboží používané při provozování živnosti se zabavuje a propadá.

(5) Pravoplatně uložené tresty buďtež poznamenány v knížce (§ 4) a oznámeny úřadu (§ 3, odst. 1), který knížku vydal, aby je vedl v patrnosti.

§ 14.

Osoby, které provozují nějakou kočovnou živnost v době, kdy tento zákon nabude účinnosti, mohou ji provozovati do skončení platnosti jich povolení, musí se však při tom říditi předpisy tohoto zákona.

§ 15.

Tento zákon provede ministr průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministrem vnitra, financí, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a sociální péče.

Provozování kočovných živností je dnes upraveno v zemích mimoslovenských výnosem býv. ministerstva obchodu ze dne 23. prosince 1881, č. 2049, resp. v Čechách výnosem místodržitelství v Praze ze dne 29. března 1882, č. 15489, č. 145 sb. norm. Podle něho třeba rozeznávati a) zaměstnání těch, kdož z docházení na trhy činí samostatnou živnost (trhovci nebo fieranti); b) provozování bazarů a přenosných skladů, t. zv. létacích výprodejů atp.;

c) živnost obchodních agentů; d) obcházením provozovaný nákup zboží; e) týče se Tyrol; f) sbírání průmyslových odpadků a přírodnin; g) obcházením provozované vykonávání živnostenských prací v užším slova smyslu. Výdělečné činnosti pod a) až d) uvedené spadají pod živnostenský řád a jsou upraveny zejména v §§ 59 c) až 63 ž. ř . O sbírání průmyslových odpadků jedná jednak dvorský dekret ze dne 20. února 1823, jednak výnos ministerstva vnitra ze dne 8. ledna 1851, č. 5 z. z. Pro provozování kočovných živností v užším slova smyslu (vykonávání živnostenských prací) vyžaduje se podle výnosu ministerstva obchodu ze dne 23. prosince 1881, č. 2049, licence. Posouzení osobních náležitostí jest ponecháno uvážení příslušného úřadu. Povolení má se uděliti zpravidla na 3-6 měsíců a jen výjimečně na rok. Zvláště cizincům má se uděliti povolení jen na krátkou dobu. Prošlé povolení lze obnoviti, když podle výsledků pečlivého zkoumání nadále trvají okolnosti rozhodné pro původní povolení. Licence mají se vydávati ve formě knížek podomních a má býti v nich vyznačeno: a) druh daného povolení, b) povolující úřad, c) obvod, pro který, a d) čas, na který se povolení udělilo, e) listina obsahující popis osoby oprávněného, s daty o jeho bytu, domovské obci, zemi a rodišti, f) sdělení, že licence platí jen pro osobu v ní označenou, že nesmí se ani jiným osobám postoupiti ani na jiné rozšířiti, jakož že i majitel, pokud v listině výslovně opak není stanoven, nesmí míti pomocníků při živnosti a ani používati zapřažených vozů a soumarů. V listině má býti připomenut dále zákaz, že děti pod 14 let nesmí býti voděny s sebou; konečně má zde státi ustanovení o přestupcích. Povolení k těmto kočovným živnostem udílí úřad živnostenský dočasného pobytu. Povolení může býti však rozšířeno vidováním na jiné okresy. Výnos ministerstva obchodu ze dne 23. prosince 1881, č. 2049, byl proveden mimo to výnosem m. p. ze dne 16. ledna 1907, č. 103721/06, č. 14 Sb. norm., který obsahuje ustanovení o udílení nových licencí k provozování kočovných živností, o prodlužování licencí, o jich vidování, o používání pomocníků, o výtkách a trestech a odnětí licenčních knížek, o prodloužení licence při změně pobytu majitele licence a o dozírání četnictvem. Podle názoru nejvyššího správního soudu postrádají ovšem všechny tyto výnosy zákonného podkladu. Na Slovensku provozování kočovných živností bylo upraveno nařízením a výnosy, vydanými na základě býv. ž. z. (zák. čl. XVII/1884). Novým živnostenským zákonem pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byly ovšem zmíněné nařízení a výnosy zrušeny a jest na tomto území stav ex lex. V praxi provozují kočovní živnostníci svoji živnost na základě podomní knížky nebo na základě živnostenského listu znějícího na živnost se stálým stanovištěm neb na základě povolení okresních, příp. obecních úřadů, které postrádají jakéhokoliv zákonného podkladu. Jak z uvedeného jest zřejmo, jest nutno, aby zejména se zřetelem na Slovensko kočovné živnosti byly upraveny novým zákonem tím spíše, že zákonem č. 117 /1927 Sb. z. a n. o potulných cikánech otázky živnostensko-právní povahy nebyly vyřešeny a jejich úprava byla ponechána zvláštnímu zákonu.

Z úprav kočovných živností v cizině zasluhují zmínky:

V Maďarsku jest provozování kočovných živností upraveno nař. min. obchodu č. 71105/1925, doplněným vysvětlujícími nař. č. 86529/1925 a č. 68300/1926. Nař. č. 71105/1925 vypočítává živnosti kočovné taxativně a sice dráteníky, flekovací práce dráteníků, sklenáře (oken), brusiče, deštníkáře, kotláře a dlabače koryt. Provozování kočovné živnosti jest vázáno na povolení a může býti uděleno jen maďarským státním občanům, 24 roky starým (výjimečně 18 roků - dětem kočovných živnostníků), svéprávným, netrpí-li nakažlivou nebo, odpor vzbuzující nemocí a zachovalým. Koncesi uděluje živnostenský úřad I. stolice bydliště žadatelova na 1 rok. Prodloužení jest možné. Koncese musí zníti na určitou kočovnou živnost.

Města se zřízeným magistrátem a města municipiální mohou zakázati provozování kočovných živností ve svém obvodě vůbec nebo v jistých ulicích. Pomocníky nelze zaměstnávati. Povolení platí pro celou zemi, viduje ho obecní úřad, resp. policie před započetím provozování v příslušné obci. Povolení uděluje se ve formě knížky. Povolení možno prodloužiti. Kočovný živnostník nemůže býti současně usedlým živnostníkem.

Rakouská republika upravila provozování kočovných živností nař. spolkového ministra pro obchod a dopravu ze dne 20. března 1924, č. 103, a ze dne 17 . března 1925, č. 109 ř.z. Rakouská úprava týká se nejen kočovných živností v užším smyslu (potulno provozované výrobní živnosti), ale i sbírání odpadků koží atd. a nunvářství. K provozování kočovné živnosti je třeba povolení živnostenského úřadu I. stolice bydliště žadatelova. Povolení platí pro celý stát, pro kočovné živnosti v užším slova smyslu jen pro jeden nebo několik okresů. Povolení uděluje se nejdéle na tři roky osobám svéprávným, státním příslušníkům (jen výjimečně též cizincům), spolehlivým a zachovalým. Při kočovných živnostech řemeslných třeba podati průkaz způsobilosti podle volného uvážení živnostenského úřadu. Povolení pro kočovné živnosti v užším slova smyslu může býti uděleno jen pro ty kraje, kde provozování kočovných živností bylo zvykem a kde potřeba není kryta usedlými živnostníky. Před udělením povolení je slyšeno společenstvo. Používání pomocných sil, tažných zvířat a povozů je dovoleno na zvláštní povolení, které může býti uděleno jen v případech zvláštního zřetele hodných. Toto, se poznamenává i v povolení, které se vydává ve formě knížky, obsahující fotografii, podpis a řadu kontrolních dat. Prodloužení povolení a jeho rozšíření na jiné okresy je možné.

V Německu kočovné živnosti nejsou vyňaty ze živnostenského řádu, nýbrž pojednávají o nich §§ 55 až 63 ř. z., vydaného vyhláškou říšského kancléře ze dne 26. července 1900 (R. G. Bl. S 871) a prov. vyhl. resp. nař. k živn. řádu ze dne 13. ledna 1909 (R. G. Bl. S 259) ze dne 4. března 1918 (R. G. Bl. S 189), ze dne 13. března 1928 (min. věst. S 89 ). Kočovné živnosti jsou tu upraveny v souvislosti s podomním obchodem, sbíráním objednávek a kočovnými zábavními podniky (vide § 51 ž. ř.). Ku provozování kočovných živností je třeba povolení, které uděluje správní úřad bydliště, zpravidla jen říšskoněmeckým státním občanům, zásadně starším 25 roků, netrpí-li nakažlivou nebo odpor budící nemocí, nestojí-li pod policejním dohledem, jsou-li zachovalí a nejsou-li podezřelí z tuláctví, opilství, žebroty a vyhýbání se práci. Povolení udílí se na 1 rok a platí pro celou říši. Třeba předložiti i doklad o zaplacení daně. Povolení může býti prodlouženo. Udílí se na předepsaném formuláři a obsahuje přesný popis osoby a živnosti. Při provozování kočovných živností jest třeba zachovávati předpisy o nedělním klidu. V noci vstupovati do cizích budov bez předchozího povolení je zakázáno. Povolení jest nepřenosné. Bráti s sebou jiné osoby je dovoleno jen na výslovné povolení úřadu. Toto uvede se v povolení s přesným popisem těchto osob. Braní dětí povinných školní návštěvou je zakázáno, není-li jinak dostatečně postaráno o jich vyučování. Provozování kočovných živností je možné i skupinami buď na základě separátních povolení nebo jednoho společného. Všechny oprávněné osoby musí v něm býti však uvedeny.

Ve Švýcarsku jest provozování kočovných živností upraveno předpisy kantonálními. Jednotná norma neexistuje. Zpravidla jsou předpisy o kočovných živnostech pojaty do zákonů o provozování obchodů vůbec. Zák. úprava kantonu Lucern (zákon o obchodní policii ze dne 30. ledna 1912, zahrnující na př. tržní a podomní obchod, kočovné živnosti, kočovné zábavní podniky, výprodeje, splátkové obchody, zastavárny a předpisy o patentech) upravuje kočovné živnosti v užším slova smyslu v §§ 20 až 49. K jich provozování jest třeba "patentu" (povolení). Kočovné živnosti stojí pod dohledem policejních úřadů. Cizincům jest dovoleno provozovati je pod podmínkou reciprocity. "Patent" vydává policejní úřad (Polizeidepatement) a platí pro celý kanton. Platnost patentu končí každého 31. prosince. Uděluje se jen pro 1 osobu a jest nepřenosný . Pomocníci musí míti zvláštní patent. Výjimečně může býti udělen pro několik členů rodiny. Obsahuje přesný popis osoby a potvrzení o zaplacení daní. Povolení udílí se jen osobám starším 20 roků, svéprávným, zachovalým a zdravým. Vstupovati do domů není dovoleno proti zákazu. Kočovníkům, kteří chtějí voditi s sebou rodinu, může býti udělení patentu odepřeno. Obdobnou úpravu mají i kantony Vaud, St. Gallen, Curych, Basilej a Lucern.

Ve Francii upravil kočovné živnosti zákon ze dne 16. července 1912 a dekret ze dne 17. července 1926. Kočovnou živnost třeba ohlásiti u prefektury nebo subprefektury bydliště s udáním osobních dat a živnosti. O tomto se dostane ohlašovateli potvrzení.

V Jugoslavii podléhají kočovné živnosti ustanovením živn. řádu ze dne 5. listopadu 1931 (§§ 176 až 186). K jich provozování jest třeba koncese, kterou uděluje správní úřad I. stolice pro svůj správní obvod. Koncese může býti udělena jen státním občanům, spolehlivým a zachovalým, starším 25 let, nestojícím pod policejním dohledem, jsou-li zdrávi. Povolení ku provozování kočovné živnosti uděluje se ve formě knížky, obsahující osobní data a přesné označení živnosti na 1 rok. Po jeho uplynutí může býti povolení prodlouženo.

Vyjádření a návrhy, které ministerstvu obchodu byly podány ku vypracování osnovy zákona o kočovných živnostech, resp. (které si ministerstvo obchodu vyžádalo jak od podřízených živnostenských úřadů, tak i od zájmových korporací, souhlasně zdůrazňují, že provozování kočovných živností nutno zejména vzhledem na Slovensko urychleně upraviti. Navrhuje se, aby se tak stalo zákonem. Většina vyjádření shoduje se v tom, že úprava má se týkati jen kočovných živností v užším slova smyslu: vykonávání živnostenských prací, nikoliv též sbírání průmyslových odpadků a přírodnin a kleštění dobytka, které má povahu úkonu zvěrolékařského a se stoupajícím počtem zvěrolékařů stejně upadá. Osnova těmto požadavkům vyhovuje. Úprava nunvářství v této souvislosti narazila by jistě i na nepřekonatelný odpor kruhů zvěrolékařských. Vzhledem k tomu, že živnostenské zahlazování krys, myší, škodlivého hmyzu a podobných prostředky jedovatými jest živností koncesovanou (§ 15, pol. 21 ž. ř.), odpadá i tato živnost pro úpravu v rámci kočovných živností. Hubení krys, hmyzu nejedovatými prostředky se po živnostensku již nevyskytuje.

Kočovné živnosti jsou v úpadku. Toto potvrzuje zejména i statistika o vydaných povoleních v r. 1927-1930, kterou ministerstvo obchodu sestavilo na základě dat okresních úřadů o vydaných povoleních na provozování kočovných živnosti. Přítomná doba není již pro ně příznivá. Potřeba obecenstva jest kryta již z největší části místními usedlými živnostníky. Jen poměrně málo odlehlých okresů a okresů s nedostatečnou komunikací a nižším stupněm hospodářského vývoje má na existenci kočovných živností ještě zájem. Usedlé živnostnictvo brojí proti nim tedy pochopitelně, vidíc v nich nekalou soutěž. Kočovné živnosti nelze však úplně odstraniti z důvodů sociálně-politických. Na ně z velké části stále ještě jest odkázáno obyvatelstvo některých chudých krajin zejména na Slovensku, které nenacházejíc obživy aneb jiných možností výdělku doma, vedle podomního obchodu věnuje se početně provozování kočovné živnosti. Při vyloučení jich, z provozování kočovné živnosti v territoriích, která jim byla dříve otevřena, a při zvýšené ochraně domácího. trhu práce ve všech sousedních státech a při zpřísnění přistěhovaleckých předpisů v cizině jich zájem na zachování kočovných živností obzvlášť stoupá. Osnova jich práva proto zachovává. Třeba vzíti v úvahu i některé skupiny osob hospodářsky a sociálně zejména slabých, jako válečné invalidy, osoby jiné těžké práce nezpůsobilé atd. Předloha na druhé straně navrhuje reglementaci, při které by kočovné živnosti, které neprokázaly svůj nárok na další zachování, byly pro budoucnost vyhrazeny jen usedlým živnostníkům. Z kočovných živností mají býti eliminovány všechny osoby, které zvláštního ohledu nepotřebují a nezasluhují, a provozování kočovných živností jest jim vlastně záminkou k jiné jich nelegální a nekontrolované často činnosti, tuláctví, žebrotě a zahalečství.

Osnova po stránce materielní i formální přidržuje se v mnohých směrech zákona o podomním obchodu, ježto jde skutečně o příbuznou materii.

K jednotlivým paragrafům se uvádí:

§ 1 obsahuje definici kočovných živností a jich demonstrativní výpočet. Ustanovením odstavce 3 má se zameziti, aby nemohlo dojíti k rozšiřování kočovných živností novými formami jich provozování.

V § 2 jsou vyloučeni cizinci vzhledem na okolnost, že podobná tendence vyskytuje se i jinde. Hranice věku byla stanovena poměrně vysoko. Osnova zavádí dostatečné znalosti, aby zvýšila odbornou úroveň kočovných živnostníků při řemeslných živnostech kočovných. Zvyšuje se i požadavek zachovalosti a spolehlivosti za účelem vyloučení nežádoucích živlů.

§ 3 zavádí omezení vidování v zájmu místního živnostnictva.

§§ 4 až 6 reprodukují dosavadní úpravu.

Odstavec 4 § 6 a § 8 osnovy hledí vyhověti vzneseným přáním ohledně zavádění, resp. zvýšení nutných opatření zdravotně-policejních.

§ 4 dává možnost ku provádění zvýšené kontroly podrobnější úpravou knížky na kočovné živnosti a zavedením fotografie majitele.

§ 9 jest novum podle obdoby zákona o podomním obchodu.

§ 10 vychází vstříc největší kategorii kočovných živnostníků, slovenským dráteníkům, tím, že je vylučuje z přísnějších ustanovení nové úpravy. Úleva vztahuje se i na válečné a vojenské invalidy.

§§ 12 až 14 obsahují v zásadě dosavadní předpisy.

V Praze, dne 19. prosince 1935.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:
J. V. Najman v. r.