Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 92.

1. sen. Kreibicha, Zmrhala ministru financí ohledně porušování kolektivních smluv zaměstnanců peněžních ústavů vládním nařízením o snížení úrokově míry

2. sen. Liehma na p. ministra veřejných prací stran nebezpečí zřícení mostu

3. sen. Maixnera na p. ministra financí dr Trapla stran výpovědí tabákových trafik

92/1.

V poslední době byli zaměstnanci peněžních ústavů v celém státě pobouřeni zprávou, že do chystaného vládního nařízení o snížení úrokové míry má býti vsunut § 27 následujícího znění:

1. V době platnosti tohoto nařízení může příslušný ministr (odst. 5) přikázati peněžnímu ústavu nebo peněžnímu podniku nebo soukromému pojišťovacímu ústavu (§ 2), aby snížil své provozovací náklady na míru odpovídající jeho hospodářské nosnosti. Na základě takového příkazu mohou býti vypovězena v lhůtě jednoho měsíce ustanovení buď dosud nevypověditelných služebních smluv z příkazu buď jednotlivě nebo druhově označených, které zajišťují služební požitky vyšší než Kč 60.000.- ročně anebo odpočivné nebo jiné zaopatřovací platy vyšší než Kč 40.000.- ročně a tyto požitky nebo platy sníženy v míře příkazem určené, nikoliv však pod uvedené částky; ostatní ustanovení služebních smluv jsou při tom nedotčena. Při určování, zdali požitky a platy převyšují uvedené částky, je přihlédnouti netoliko k částkám skutečně vyplaceným, nýbrž i k daním, sociálním příspěvkům a jiným dávkám je postihujícím, jichž placení převzal peněžní ústav (peněžní podnik), a pokud jde o odpočivné a jiné zaopatřovací platy, též k požitkům plynoucím podle právních předpisů o pensijním zaopatření zaměstnanců.

2. Bylo-li hospodaření ústavu (podniku) v posledních dvou letech ztrátovým, může se příkaz (odst. 1), projevilo-li s ním souhlas min. soc. péče, po slyšení odborových organisací zaměstnaneckých, týkati i těch služebních smluv, které zajišťují požitky nižší než napřed uvedené a směřovati i k zrušení služebních smluv po výpovědi ve lhůtě aspoň šestinedělní ke konci kalendářního čtvrtletí. Při zrušení smlouvy lze odbytné, bylo-li v ní vymíněno, snížiti na míru odpovídající hospodářské nosnosti ústavu (podniku).

3. Podléhá-li peněžní ústav (peněžní podnik) dozoru revisního orgánu, je příkaz (odst. 1 a 2) vydati až po slyšení tohoto orgánu.

4. Nedojde-li mezi peněžním ústavem (peněžním podnikem) a zaměstnancem, jehož služební smlouvy se příkaz týká, ve výpovědní lhůtě k dohodě o snížení služebních požitků (odpočivných a jiných zaopatřovacích platů), pokud se týká o zrušení služební smlouvy, jest vznésti věc na rozhodčí soud, o němž platí obdobně ustanovení § 17 b, odst. 4 až 13, zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XXVII zák. č. 54/1932 Sb. z. a n.

5. Příslušný ministr po rozumu odst. 1 jest v příčině akciových bank, peněžních společností s r. obm. a peněžních podniků ministerstvo financí, v příčině zemědělských. společenstev (družstev) úvěrních (Kampeliček) rolnických vzájemných pokladnic (Rajfeisenek) a jiných svazů, ministerstvo zemědělství; v příčině úvěrních společenstev (družstev) jakož i jejich svazů, pokud tato společenstva (družstva) a svazy podléhají dozoru ministerstva obchodu, tato ministerstva a v příčině všech ostatních peněžních ústavů min. vnitra.

Toto ustanovení dává peněžním ústavům možnost dalšího snížení beztak již několikrát snížených platů zaměstnanců. To znamená pokračování v politice snižování platů a mezd, prováděné během let, která tak silně působila na prohlubování hospodářské krise. Stanovení hranice snížených pensi na 40.000 Kč a 60.000 Kč platů, nemůže uspokojiti subalterní zaměstnance, jelikož mají dosti zkušeností jak takové zdánlivé ústupky kruhů, stojících za útoky na platy zaměstnanců, byly brzy následovány novými útoky a jak tímto způsobem chystané plány byly postupně uskutečňovány. Kromě toho v odstavci 2 není žádné omezení, zde je dána možnost snížení i těch nejnižších platů. Ustanovení o dvouletých ztrátách nemůže také uspokojiti, neboť každý znalec ví, že ztrátová bilance se dá snadno sestaviti.

V tomto případě nejedná se však jenom o tuto stránku věci. Ono ustanovení znamená ještě nebezpečnější útok na systém kolektivních smluv. Zásah do platů má se díti bez ohledu na kolektivní smlouvy, což znamená ohrožení největší vymoženosti dosažené po těžkých bojích. A to se děje v době, kdy kolektivní smlouvy mají býti a jsou již pod ochranou zákona. Jedná se tu o jednostranný zásah vlády do poměru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ve prospěch zaměstnavatelů a při tom zaměstnavatelům hospodářsky a finančně nejsilnějších vládcům bank, kteří i v době krise, kdy statisíce lidí hladoví, těží ohromné zisky.

Stanovení odstupného prozrazuje plány o dalších fusích bank, při kterých bývají hromadná propouštění. Zde mají být poškozeni ti, kteří se octnou před nejhorším: před ztrátou pracovního místa, před ztrátou existence.

Zásah do výše pensí znamená také porušení nabytých práv. To se děje v době, kdy předsedou vlády byla zdůrazněna nutnost právní jistoty. Nemá tato zásada platiti i pro zaměstnance?

A takový dalekosáhlý zásah do životních zájmů zpupností zaměstnavatelů již několikráte těžce postižené kategorie zaměstnanců byl připraven bez vyrozumění jejich odborových organisací, které jenom oklikou se o tom dozvěděly. Ministerstvo financí vyjednávalo ovšem pouze s představiteli peněžních ústavů, tedy zaměstnavatelů. To znamená třídně jednostranný přístup, dbající pouze zájmů nejmocnějších kapitalistů, jakož i celá tato událost ukazuje, že ministerstvo financí dává ochraně zisků kapitalistů přednost před ochranou platů zaměstnanců a že ochranu zisků peněžních ústavů chce provésti bez ohledu na životní zájmy zaměstnanců.

Vzhledem k všemu tomu tážeme se pana, ministra financí:

1. Je pan ministr ochoten dáti vysvětlení o chystaném § 27 připravovaného nařízení o snížení úrokových sazeb?

2. Z jakého důvodu vyjednával pan ministr financí pouze se zástupci peněžních ústavů a ne se zástupci odborových organisací, které jsou přece v Československé republice právně uznávány?

V Praze, dne 20. prosince 1935.

Most okresní silnice Radyně-Smilov na hranici okresů Teplá-Žlutice jest od několika let na spadnutí. V posledních dvou letech vzrostlo nebezpečí zřícení tou měrou, že příslušní cestmistři Bairl v Teplé a Eckl ve Žluticích odmítli odpovědnost a navrhovali zastavení dopravy.

Dřívější žádosti za rekonstrukci mostu bylo již vyhověno a povolena 60 % ní subvence. Okres žlutický nemohl však provésti rekonstrukci mostu společně s okresem tepelským, poněvadž okres žlutický nemohl sehnati peníze na subvenci se nedostávající, ježto ručením za městskou elektrárnu v Kadani je tak zadlužen, že stavební náklad na něj vypadající nižádným způsobem nemohl opatřiti a subvenci musel dát propadnouti.

Aktiva okresu žlutického činila počátkem r. 1935 1,145.968.17 Kč. Ve skutečnosti skládají se však tyto obnosy z hodnot příliš vysoko vzatých a bylo by podle obchodních zásad nutno provésti silné škrty. Ale i když béřeme tato aktiva jako skutečná, vyplývá oproti pasivum 7,731.518.71 Kč, ryzí pasivum 6,585,550.54 Kč. Dluh vzniklý ručením za elektrárnu v Kadani činí sám 6,233.891.97 Kč. Na okresních přirážkách splaceno bylo r. 1934 jen 732,942.95 Kč, kdežto vydáno bylo na komunikace samotné 573.671.45 Kč a na ústřední správu 62.237.05 Kč a za dluhy 179.701.40 Kč, dohromady tedy 815.609.90 Kč. Z toho samého již vidno, že okres žlutický dosud nemohl sehnati na hotovosti rozdíl mezi stavebním nákladem a subvencí.

Hledě k těmto okolnostem podal okres tepelský dne 16. července 1934 pod č. 6928 žádost za rekonstrukci mostu a žádal za 90% ní subvenci, Stavební náklad byl preliminován částkou 120,000 Kč. Okresní úřad ve Žluticích zaslal tuto žádost se všemi přílohami dne 27. února 1935 pod č. 16.053 zemskému úřadu.

Dne 13. května 1935 podal okresní úřad ve Žluticích pod č. 16,053 urgenci, ale dosud nedošlo žádné vyřízení.

Ke zmíněné žádosti přiloženy velmi názorné fotografie mostu hrozícího zřícením, na nichž viděti provedené opěry a vystužení. Rovněž možno jasně pozorovati klesající již klenutí.

Již druhý rok se opakuje, že příslušný silniční technik prohlašuje, že podepření mostu může vydržeti nejvýše 1 rok a že nutno bezpodmínečně během tohoto roku provésti rekonstrukci. Rovněž cestmistr Bairl z Teplé odmítl odpovědnost a navrhl uzavření mostu.

Poněvadž všechno toto varování odborníků vyznívá na prázdno a stav tohoto mostu veřejnou bezpečnost a dopravu denně nejvyšší měrou ohrožuje, táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:

Je pan ministr ochoten ihned zaříditi, aby žádosti okresu žlutického za 90% ní subvenci bylo vyhověno a mimo to okresu žlutickému poskytnuta byla půjčka, aby mohl poukázati potřebný hotový peníz pro zbývajících 10% stavebního nákladu?

V Praze dne 16. prosince 1935.

Die Brücke auf der Bezirksstraße RadingSchmidles an der Grenze der Bezirke Tepl-Luditz ist seit Jahren baufällig. In den letzten zwei Jahren nahm die Einsturzgefahr derart zu, daß die zuständigen Straßenmeister Bairl in Tepl und Eckl in Luditz die Verantwortung ablehnten und die Sperrung des Verkehrs beantragten.

Einem früheren Gesuche um Rekonstruktion der Brücke wurde bereits stattgegeben und eine 60% ige Subvention bewilligt. Der Bezirk Luditz konnte aber die Rekonstruktion der Brücke gemeinsam mit dem Bezirke Tepl nicht durchführen, weil der Bezirk Luditz das auf die Subvention fehlende Geld nicht aufbringen konnte, da er durch die Haftung für das städtische Elektrizitätswerk in Kaaden derart vevschuldet ist, daß er sich die auf ihn entfallenden Baukosten auf keine Weise beschaffen konnte und die Subvention verfallen lassen mußte.

Die Aktiva des Bezirkes Luditz betrug zu Beginn des Jahres 1935 1,145.968.17 Kč. In Wirklichkeit setzen sich aber diese Beträge aus viel zu hoch angenommenen Werten zusammen und müßten nach kaufmännischen Grundsätzen starke Abstriche gemacht werden. Aber selbst wenn man diese Aktiva als vorhanden gelten läßt, so ergibt sich gegenüber der Passiva von 7,731.518.71 Kč ein reiner Passivstand von 6,585.550.54 Kč. Die aus der Haftung für das Elektrizitätswerk Kaaden entstandene Schuld beträgt allein 6,233.891.97 Kč. Die Abstattung der Bezirksumlagen betrug im Jahre 1934 bloß 732.942.95 Kč, während für Kommunikationen allein 573.671.45 Kč und für Zentralverwaltung 62,237.05 Kč und für Schulden 179.701.40 Kc, zusammen also 815.609.90 Kč verausgabt wurden. Hieraus allein schon geht hervor, daß der Bezirk Luditz bisher außerstande war, die Differenz zwischen der Baukostensumme und der Subvention an Bargeld aufzubringen.

In Anbetracht dieser Umstärude hat der Bezirk Tepl am 16. Juli 1934 unter No.6928 ein Gesuch um Rekonstruktion der Brücke eingebracht und um 90% Subvention angesucht. Die Baukosten waren mit 120.000 Kč veranschlagt. Die Bezirksbehörde Luditz hat dieses mit sämtlichen Beilagen versehene Gesuch am 27. Feber 1935 unter Nr. 16.053 an die Landesbehörde weitergeleitet.

Am 13. Mai 1935 wurde von der Bezirksbehörde Luditz unter Nr. 16.053 eine Urgenz eingebracht, doch ist bis zur Stunde noch keinerlei Erledigung eingelangt.

Dem betreffenden Gesuche liegen recht anschauliche Photographien von der einsturzdrohenden Brücke bei, aus welchen man die vorgenommenen Stützungen und Steifen sieht. Ebenfalls ist das sich bereits senkende Gewölbe deutlich erkennbar.

Bereits das zweite Jahr wiederholt es sich, daß der zuständige Straßentechniker erklärt, die Stützung der Brücke könne höchstens 1 Jahr ausreichen und es müsse unbedingt innerhalb dieses Jahres die Rekonstruktion durchgeführt werden. Ebenso hat der Straßenmeister Bairl aus Tepl die Verantwortung abgelehnt und die Sperrung der Brücke beantragt.

Da alle diese Warnungen der Fachleute ungehört verhallen und der Zustand dieser Brücke die öffentliche Sicherheit und den Verkehr täglich in höchstem Maße gefährdet, stellen die Unterfertigten an den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten nachfolgende Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, sofort zu veranlassen, daß dem Gesuche des Bezirkes Luditz um eine 90% ige Subvention entsprochen und außerdem dem Bezirke Luditz ein Darlehen gewährt wird, um das nötige Bargeld für die restlichen 10% zur Baukostensumme flüssig machen zu können?

Prag, am 16. Dezember 1935.

Okresní finanční ředitelství dalo výpověď trafikantům Vilému Hüblovi, Jablonec n. N., Františku Weineltovi, Chomutov, Josefu Neumannovi, Jonsbach, Augustě Stefanové, Štětí, Marii Bauerové, Pochlovice, Josefu A. Maiwaldovi, Regersdorf, Herbertu Friedrichovi, Kunratice, Františku Schäferovi, Kunratice, Eduardu Müllerovi, Dolní Kunratice, Eduardu Malzovi, Dörnsdorf, J. Malzovi, Vejprty-Neugeschrei, Ondřeji Pomplovi, Broumov, a v podobné věci Pavle Sobotové, Teplice-Šanov, poněvadž majitelé těchto trafik prý byli před rozpuštěním příslušníky německé národní strany resp. německé národně-socialistické strany dělnické. Uvedení majitelé těchto trafik jsou vesměs prostí lidé, kterým nikdy nenapadlo byť jen nějakým způsobem pracovati proti státu, a jeví se tudíž opatření okresního finančního ředitelství býti tvrdostí, kterou naprosto nelze kvalifikovati, již proto, že většinou jde o válečné invalidy, kterým svého času jen z toho důvodu byly trafiky propůjčeny. Právě v přítomné době stojí opatření finančního úřadu v příkrém rozporu s vůlí našeho pana presidenta Masaryka, kterou projevil svým výnosem o amnestii, a podepsaní se tudíž táží:

1. Je pan ministr ochoten zrušiti provedené trestní opatření finančního úřadu?

2. Je pan ministr financí ochoten podati podepsaným obšírně a obratem potřebné vysvětlení o tomto trestním opatření?

3. Je pan ministr financí ochoten přikázati podřízeným finančním oddělením, aby v budoucnosti zanechaly takovýchto drakonických, z části neodůvodněných opatření?

V Praze dne 19. prosince 1935.

Die Finanzbezirksdirektion hat die Tabaktrafiken Wilhelm Hübl, Gablonz a. N., Franz Weinelt, Komotau, Josef Neumann, Johnsbach, Auguste Stefan, Wegstädtl, Marie Bauer, Pochlowitz, Josef A. Maiwald, Regersdorf, Herbert Friedrich, Kunnersdorf, Franz Schäfer, Kunnersdorf, Eduard Müller, Niederkunnersdorf, Eduard Malz, Dörnsdorf, J. Malz, Weipert-Neugeschrei, Andreas Pompl, Promenhof, und in ähnlicher Sache Paula Sobota, Teplitz-Schönau, aufgekündigt, weil die Inhaber dieser Trafiken vor Auflösung der Deutschen Nationalpartei bzw. der Deutschen Nationalsozialistischen Arbeiterpartei angehört haben sollen. Diese angeführten Inhaber dieser Trafiken sind durchwegs einfache Menschen, denen es niemals eingefallen war, auch nur in irgendeiner Weise gegen den Staat zu arbeiten, und es stellen demnach die Verfügungen der Finanzbezirksdirektion ganz unqualifizierbare Härten dar, schon deshalb, weil es sich meistens um Kriegsinvalide handelt, denen die Trafiken seinerzeit nur deshalb verliehen wurden. Gerade dermalen stehen diese Verfügungen der Finanzbehörde im krassen Widerspruch mit dem Willen unseres Herrn Präsidenten Masaryk, den dieser mit seinem Amnestieerlaß kundgegeben hat und die Gefertigten fragen deshalb an:

1. Ist der Herr Finanzminister geneigt, die getroffenen Maßregelungen der Finanzbehörde aufzuheben?

2. Ist der Herr Finanzminister bereit, den Gefertigten die notwendigen Aufklärungen über diese Maßregelungen ausführlich und umgehend zukommen zu lassen?

3. Ist der Herr Finanzminister bereit, die ihm unterstehenden Finanzabteilungen anzuweisen, in Hinkunft solche drakonische, zum Teil ungerechtfertigte Maßnahmen, zu unterlassen?

Prag, am 19. Dezember 1935.