Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

2. zasedání.

Tisk 111.

Zákon ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n. dovoloval poplatníkům, vedoucím řádné obchodní knihy, že mohou v období 1926/27 až 1930/31 nově oceniti předměty trvale v podniku užívané (pozemky, budovy, důlní podstatu, stroje, zařízení a pod.) a sestaviti podle zásad v tomto zákoně uvedených východiskovou bilanci jako podklad bilance stabilisační. Běželo hlavně o nové ocenění majetkových předmětů, jež pořízeny byly v letech předválečných a jež byly v bilancích závodů vedeny v ceně přímo nepatrné. Dále běželo o to, aby závody, jež byly založeny nebo nově zřízeny v drahých poválečných letech, mohly bilanční hodnotu svých aktiv snížiti a úbytek tím povstalý hraditi z reservních fondů. V obou případech bylo úmyslem zákonodárce přizpůsobiti bilance podniků soudobým poměrům.

Aby tato snaha nenarážela na obtíže, osvobozoval zákon přebytky, jež vznikly z nového ocenění, od zdanění a taktéž i přeměnu jich v reservní fondy a základní kapitál (akciový, kmenový). V druhém případě pak osvobozoval od zdanění částky reserv, použité na vyrovnání schodku vzniklého z nižšího ocenění aktiv. V praksi se ukázalo, že zákon tento značně zúžil základnu pro zdanění. Podnik zůstal sice stejně rentabilní, ale v jeho obchodní bilanci změnil se podstatně poměr mezi výnosem a základním kapitálem na úkor vyššího zdanění, kromě toho značná část zisku byla pohlcována zvýšenými odpisy z nově oceněných majetkových předmětů.

Objevily se i takové zjevy, že poplatníci, kteří použili výhod zákonů z 3. března 1921, č. 102, a z 21. prosince 1922, č. 403, a v následujících 10 letech odepsali úplně nebo z největší části nově postavené budovy, stroje a pod., tyto majetkové součástky znovu ocenili a dále znovu odpisovali, čímž snižovali uměle základ pro výměr daní.

Vládní osnova zákona schválená poslaneckou sněmovnou hodlá jistou část toho, oč snížena byla v důsledku zákona o stabilisačních bilancích daňová základna, zachytiti pro zdanění. činí to tím způsobem, že snižuje při vyměření daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové řádné odpisy provedené na všech předmětech trvale v podniku užívaných každoročně po 10 let o částku rovnající se 1% přebytku povstalého při novém ocenění; u poplatníků, kteří nově ocenili předměty, u nichž použili výhod zmíněných zákonů z r. 1921 a 1922, snižují se tyto odpisy o další 2%. Totéž platí i pro poplatníky ,kteří při novém ocenění překročili meze stanovené v § 2 zákona o stabilisačních bilancích.

Dále hledí tato osnova pohnouti poplatníky určitými výhodami, aby snížili bilanční hodnotu všech předmětů trvale v podniku užívaných. Konečně zavádí zdanění stabilisačních přebytků při likvidaci podniků, jež byly dosud od zdanění osvobozeny, a mění ustanovení zákona, jež nedovoluje do 15 let použíti reservního fondu stabilisačního k jinému účelu než ke krytí bilančních ztrát, v zákaz trvalý. Do vládního návrhu vložila poslanecká sněmovna dodatek, podle něhož vyjímají se z účinků odstavců 6, 7 a 10 § 22 tohoto návrhu zákona přebytky povstalé novým oceněním pozemků. Stylisace tohoto dodatku (" . . . vyjímajíc přebytek povstalý novým oceněním pozemků, u nichž není odpis přípustný") mohla by snadno vésti k domněnce, že je nepřípustný jakýkoliv odpis u pozemků, což by odporovalo zřejmě § 15 a § 79 zákona o přímých daních. Aby tomu nedorozumění bylo vyvarováno, zavázalo se ministerstvo financí, že v prováděcím nařízení k této novele zákona výslovně poukáže na to, že zmíněná věta nevylučuje odpisy u pozemků odůvodněné podle § 15 a § 79 zákona o přímých daních.

Poněvadž v této novelisaci zákona nelze spatřovati nějaké nespravedlivé zatížení poplatníků navrhuje rozpočtový výbor senátu, přihlížeje k uvedenému závazku ministerstva financí, aby senát předložené usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. č; 95) , beze změny schválil.

V Praze dne 4. února 1936.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Frant. Modráček v . r.,
zpravodaj.