Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 151.

1. vlády na interpelaci sen. Hokkyho a druhů, aby okres sevlušský byl vyhlášen za okres nouzový (tisk 40/3 ).

2. ministrů průmyslu, obchodu a živností a sociální péče na interpelaci sen. Wenderlicha stran zastavení práce v přádelně lnu, akciové společnosti v Aderšpachu, okres Broumov (tisk 46/1).

3. ministra zemědělství na interpelaci sen. Jurana o protekčním přídělu pozemků na úkor zájemců na stavbě údolní přehrady v Kniničkách na Moravě (tisk 46/2).

4. ministra železnic na interpelaci sen. Mikulíčka a soudr. ohledně zneužívání státního auta ministerstva železnic příbuzenstvem pana ministra (tisk 46/4).

5. ministra železnic na interpelaci sen. Javornickéha a Hubky ve věci nesprávného postupu správy státních drah při propůjčování volných systemisovaných služebních míst pro ustanovení pomocných zaměstnanců čs. státních drah definitivními (tisk 74/2).

6. ministra financí na interpelaci sen. Kreibicha, Zmrhala ohledně porušování kolektivních smluv zaměstnanců peněžních ústavů vládním nařízením o snížení úrokové míry (tisk 92/1).

Bylo učiněno opatření, aby škody, způsobené na majetku zemědělců, postižených živelními pohromami v r. 1935, byly vyšetřeny a projednány podle ustanovení vlád. nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách.

Podnět, aby okres sevlušský byl prohlášen za nouzový, pokud by s prohlášením takovým měly býti spojeny účinky moratoria, dlužno pokládati za bezpředmětný, ježto otázka moratoria, jak vyplývala z ustanovení vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 142 Sb. z. a n., ve znění vládního nařízení ze dne 22. prosince 1934, č. 258 Sb. z. a n., jest vzhledem k zatím vydaným vládním nařízením ze dne 21. prosince 1935, č. 250 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci a č. 251 Sb. z. a. n., o úlevách při splácení pohledávek za nezaměstnanými a o některých opatřeních v řízení exekučním a konkursním proti nezaměstnaným, ve stadiu likvidace.

Úlevy v těchto nařízeních uvedené vztahují se všeobecně na zemědělce a nezaměstnané, při čemž za nezaměstnané pokládají se i osoby fysické (tedy i živnostníci a obchodníci), které v době po 28. únoru 1931 aspoň po dobu 3 měsíců provozovaly samostatnou výdělečnou činnost a kterým podle posledního pravoplatného předpisu z doby, kdy tuto činnost ještě provozovaly, nebyla vyměřena daň důchodová ani všeobecná daň výdělková z důchodu nebo z výtěžku přesahujícího 15.000 Kč, jestliže se své výdělečné činnosti musely vzdáti pro hospodářské poměry a nemají příjmu, který by stačil na slušnou výživu jich a osob, které proti nim mají zákonný nárok na výživu.

Pokud jde a poskytování efektivních finančních podpor maloživnostníkům a maloobchodníkům, dlužno uvésti, že takové podpory mohou přijíti v úvahu v rámci rozpočtových prostředků na účely živnostensko-zvelebovací a na sociální péči b živnostnictvo.

Podotýká se, že se pracuje na osnově vládního nařízení o zemědělském vyrovnacím řízení, jež má přinésti zemědělcům potřebné úlevy.

V Praze dne 26. února 1936.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Intézkedés történt aziránt, hogy az 135, évi elemi csapások által érintett földmüvesek vagyonán okozott károk az elemi csapások esetén nyujtandó segélyelről szóló 1928. május. 24.-i 75. Tgysz. kormányrendelet értelmében kivizsgáltassanak és megtárgyaltassanak.

Azon indítványt, hogy a sevľuši járás inségjárássá nyilváníttassék, amennyiben ilyen nyilvánítással a moratoriumból folyó következmények i valnának egybekötendők, tárgytalannak kell tekinteni, minthogy a moratoriumnak az 1934. december 22.-i 258. Tgysz. kormányrendelet szövegezésébe foglalt 1934. július 13.-i 142, Tgysz. kormányrendeletből falyó kérdése az időközben kiadott s a gazdaadósságok fizetésénél nyujtott enyhítésekről szóló 1935. december 21,-i 250. Tgysz. kormányrendeletre valamint munkanélküliek adósságainak fizetésénél nyujtott enyhítésekről s a munkanélküliek ellen vezetett végrehajtási és csődeljárásra vonatkazó íntézkedésekről szóló 251. Tgysz. kormányrendeletre való tekintettel a likvidálás stádiumában van.

Az idézett rendeletekben adott enyhítések á1 talában a földmüvesekre és a munkanélküliekre vonatkaznak, s ezen szempontból munkanélküliek­ nek tekintendők oly természetes személyek (tahát az iparüzők és kereskedők) is, akik az 1931. február 28.-át követő időben legálább 3 hónap falyamán önálló kereseti foglalkozást folytattak s akiknek terhére az utolsó jogerős adőelöiras szerint sem jövedelmi, sem kereseti adó 15.000 Kč.-t méghaladó jövedelemből illetőleg keresetből ki nem vettetett, ha kereseti foglalkozásukat gazdasági viszonyok folytázi kellett abbahagyniok és nincz alyan bevételük, amelyből ők maguk vagy azan személyek, akiknek velük szemben az eltartásra törvényes igényük van, tisztességesen megélhetnének.

A kisiparasoknak és kiskereskedőknek nyujtandó efektiv pénzsegélyek tekintetében meg keil jegyeznem, hogy ilyen segélyek csupán az iparfejlesztési célakra valamint az iparosokról való szociális gondaskodás céljaira a költségvetés által előirányzott pénzeszközök keretében jöhetnek számba.

Megjegyzem még, hogy mezőgazdasági egyezségi eljárásról szóló kormányrendelet, amely a földmüveseknek megfelelő enyhítéseket nyujt, már munkában van.

Praha, 1936. február 26.

A kormány elnöke:
Dr. Hodža s. k.

Společnost Východočeský lnářský průmysl, akc. spol. v Horním Adršpachu oznámila dne 16. září 1935 podle § 2, odst 3 vládního nařízení ze dne 25. června 1935, č. 134 Sb. z. a n., trvalé zastavení provazu prádelny lnu v Horním Adršpachu a odůvodnila toto oznámení tím, že finanční poměry firmy vyžadují nezbytně její likvidace.

Po provedeném šetření konala se v ministerstvu obchodu dne 23. října 1935 ústní jednání za účasti interesentů. Při tomto jednání se zjistilo, že firma "Východočeský lnářský průmysl" jest úplně předlužena. Důvodem předlužení byla kromě všeobecně známých neutěšených poměrů v lnářském průmyslu hlavně okolnost, že největší, ba téměř výhradný odběratel, firma Albert Hamburger A. G. v Landeshutu v Pruském Slezsku, která dluhovala za dodanou přízi 2,776.000.- Kč, upadla v r. 1934 do konkursu. Tato firma byla hlavním odběratelem proto, že její majitelé byli též hlavními akcionáři "Východočeského lnářského průmyslu".

Financující banka (Česká eskomptní banka a úvěrní ústav) poskytovala provozní úvěr potud, dokud byla aspoň jakási naděje, že firma Hamburger nebo její společníci by uhradily aspoň z větší části dlužnou pohledávku. Když však veškeré její úsilí dosáhnouti vyšší kvoty bylo bezvýsledné vzhledem k úplné nemajetnosti společníků firmy A. Hamburger a když "Východočeský lnářský průmysl" dluhoval jí již přes 7,000.000 Kč, zastavila banka poskytování dalšího úvěru, odvolávajíc se na ustanovení bankovního zákona. V důsledku zastavení úvěru musel "Východočeský lnářský průmysl" zastaviti provoz svého podniku v Horním Adršpachu pro úplný nedostatek provozovacího kapitálu.

Jest pravda, že před zastavením provozu byl podnik plně zaměstnán; podnik pracoval však téměř výhradně pro firmu A. Hamburger A. G., která od něho odebírala levnou přízi, již však neplatila. Právě tato okolnost urychlila pozdější velmi špatný finanční stav podniku.

Za tohoto stavu věci nebylo možno naříditi ve smyslu vládního nařízení č. 134/1935 majitelům firmy další provoz. Tuto povinnost nebyla ovšem možno uložiti ani financující bance, ježto tato není majitelkou podniku ani zaměstnavatelem. Nezbylo tudíž než omeziti jednání na to, aby dělnictvu bylo poskytnuto aspoň nějaké odškodnění, a aby pokud možno bylo převzato do jiných přádelen.

Zákonité nároky zaměstnanců jsou zaručeny. Kromě toho uvolila se financující banka věnovati dobrovolně určité odbytné pro zaměstnance a složiti je u ministerstva sociální péče. Částka Kč 40.000.- byla již u ministerstva sociální péče složena. Zbytek bude pak uvolněn až se podaří získati prostředky likvidací zásob a odprodejem strojů.

Majitelé přádelen zavázali se umístiti ve svých přádelnách 130 dělníků z Hor. Adršpachu. Toto umísťování naráží však na značné obtíže, takže dosud bylo tímto způsobem umístěno jen 70 dělníků. V této akci se pokračuje.

V Praze dne 21. února 1936.

Ministr obchodu:
J. V. Najman v. r.

Ministr sociální péče:
Inž. Nečas v. r.

Die Gesellschaft Ostböhmische Flachsindustrie A. G. in Ober-Adersbach, zeigte am 16. September 1935 gemäß § 2, Abs 3 der Regierungsvarordnung voan. 25. Juni 1935, Nr. 134 Slg. d. G. u. V., die dauernde Einstellung des Betriebes der Flachsspinnerei in Ober Adensbach an und begründete diese Anzeige damit, daß die finanziellen Verhältnisse der Firma unumgänglich die Liquidation derselben erfrordern.

Nach durchgeführter Erhebung fand am 23. Oktober 1935 im Handelsministerium unter Beteiligung der Interessenten eiaie mündliche Verhandlung statt. Bei dieser Verhandlung wurde sichergesteltt, daß die Firma "Ostböhmische Flachsindustrie" gänzlich übersthuldet ist. Grund der Überschuldung war neben. den allgemein bekannten unerfreulicheu Verhältnissen in der Fiachsindustrie haugtsächlich der Umstand, daß der größte, ja nahezu aussohließliche Abnehmer, die Firma Albert Hamburger A. G. in Landeshut in Preußisch Schlesien, weltche für geliefertes Garn 2,776.000 Kč schuldete, im Jahre 1934 in Konkurs geraten war. Diese Firma war der hauptsächliche Abnehmer aus dem Grunde, weil ihre Inhaber auch Hauptaktionäre der "Ostböhmisehen Flachsindustrie" waren.

Die finanzierende Bank (Böhmische Eskomptbank und Kreditanstalt) hatte den Betriebskredit solange gewährt, als wenigstens aine gewisse Hoffnung bestandy daß die Firma Hamburger oder die Gesellsehafter derselben die schuldige Forderung wemigstens zum größten Teile vergüten werden. Als jedoch ihr gesamtes Bestreben eine höhere Quote zu erreiehen mit Rücksicht auf die gänzliche Vermögenslosigkeit der Gesedlschafter der Firma A. Hamburger erfolgloa blieb und die "Ostböhmische Flachsiadustrie" ihr bereits über 7,000.000 Kč schuldete, stellte die Bank unter Berufung auf die Bestimmungen des Bankgasetzes die weitere Kreditgewährung ein. Infolge Einstellung des Kredites war die "Ostböhmische Flachsindustrie" genötigt, den Betrieb ihres Unternehmens in Ober Adersbach wegen gänzlichen Mangels von Betriebskapital einzustellen.

Es ist richtig, daß das Unfiernehmen vor Betriebsstillegung voll beschäftigt war; das Unternehmen arbeitete jedoch fast ausschließlich für die Firma A. Hamburger A. G., welche van ihm biklliges Garn bezog, ohne jedoch dasselbe zu zahlen. Gerade dieser Umstand beschleunigte die spätere sehr schlechrte finanzielle Situation des Unternehmens.

Bei dieser Sachlage war es nicht möglich, den Firmainhabern im Sinne der Regierungsverord nung Nr. 134/1935 den weiteren Betrieb anzuordnen. Diese Verpflichtung konnte natürlich auch der finanzierenden Bank nicht auferlegt werden, nachdem diesalbe weder Inhaber des Unterneh mens noch Arbeitgeber ist. Es blieb daher nichts anderes übrig als die Verhaudlung darauf zu beschränken, daß der Arbeiterschaft wenigstens irgendeine Fntschädigung gewährt und dieselbe unomöglich in andere Spinnerefien übernommen werde.

Die gesatzlichen Ansrprüche der Bediensteten sind sichargestellt. Außerdem hat sich die finanzierende Bank bereit erklärt, freiwillig eine bestimmte Abfertigung für die Bediensteten zu widmen und dieselbe beim. Minisierium für soziale Fürsrge zu erlegen. Der Betrag von 40.000. Kč wurde bereits beim Ministerium für soziale Fürsorge erlegt. Der Rest wird sodann freigegeben, bis es gelingen wird, durch Liquidation der Varräte und Verkauf van Maschinen. Mittel zu beschaffen.

Spinnereibesitzer haben sich verpflichtet, in ihren Spinnereien 130 Arbeiter aus Ober Adersbach anzustelleu. Diese Anstellung stößt jedoch an bedeutende Schwierigkeiten, sodaß bisher auf diese Art nur 70 Arbeiter angestellt wurden. Diese Aktoon wird fortgesetzt.

Prag, am 21. Feber 1336.

Der Handelelsminister:
J. V. Najman m. p.

Der Minisier für soziale Fürsorge:
Ing. Nečas m. p.

Státní pozemkový úřad přidělil zemi moravskoslezské pro uskutečnění údolní přehrady na řece Svratce u Kniniček budovu dvora Bystrckého s pozemky hlavně v kat. území Bystrckém, pak zbytkové statky v Pršticích, Říčanech a Ostrovačice II. Stalo se tak za tím účelem, aby z tohoto přídělu země moravsko-slezská uspokojila osoby, které bezprostředně nebo následně, přímo nebo nepřímo budou podnikem údolní přehrady poškozeny. Při tom musil Státní pozemkový úřad přihlížeti i k té sociálně důležité okolnosti, že roztříštěním přidělovaných statků na široký okruh poškozenců přijdou o zaměstnání zaměstnanci na přidělených dvorech. V Bystrci přicházely v úvahu tři rodiny zaměstnanců. Aby nebyla rozmnožována řada nezaměstnaných, dohodl se Státní pozemkový úřad se zemí moravsko-slezskou, že za účelem využití rozsáhlých budov dvora v Bystrci, jinak přebytečných, a za účelem zachování pracovní existence zaměstnanců, vytvoří se v Bystrci soběstačná hospodářská jednotka, kterou země odprodá dosavadnímu pachtýři statku. Tento se zavázal zaměstnávat tyto tři zaměstnance na celkem nepatrné výměře pozemků. Rozhodnutí to bylo oběma súčastněným úřadům (Státnímu pozemkovému úřadu a Zemskému úřadu v Brně) usnadněno též okolností, že v době vydání rozhodnutí o odprodeji budov v Bystrci s pozemky dosavadnímu pachtýři (manželům Janu a Marii Minářovým) jiných uchazečů nebylo.

Jde tedy v daném případě o uvážené a sociálně odůvodněné rozhodnutí, které na straně země moravsko-slezské bylo schválena usnesením Zemského výboru již dne 10. května 1935 a ministerstvem vnitra 1. června 1935.

Pokud se v interpelaci uvádí, že obec Bystrc má zájem o budovy statku Bystrckého, dlužno konstatovati, že tento zájem projevila obec bystrcká teprve žádostí ze dne 21. listopadu 1935, tedy v době, kdy odprodej manželům Minářovým byl již pravoplatný a na věci se nedalo ničeho měniti.

Ministerstvy zemědělství upozornilo však Zemský úřad v Brně, aby poškozeným a také obci bystrcké, která přehradou ztrácí zemědělské pozemky, v dalším řízení za pozbývané pozemky byla poskytnuta náhrada a to obci bystrcké takovým pozemkem, který bude vhodným pro účely školní a při němž nebude mimořádných nákladů a ztrát se zbouráním budov.

V Praze dne 22. února 1936.

Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.

Páni interpelanti táží se, zda v tomto případě neutrpěl stát havarií osobního auta ministerstva železnic nějakou škodu.

Při nehodě auta, způsobené podle zjištění vyšší mocí na náledí, vznikla určitá věcná škoda. Protože vůz byl řádně pojištěn, byla tato škoda nahrazena pojišťovnou v plném rozsahu. Stát tudíž neutrpěl nijaké škody. Škoda nevznikla ani nějakým mimořádným použitím vozu, neboť automobil byl na cestě z důvodu osobní potřeby ministra a byl jen příležitostně použit při zpáteční jízdě příslušníky jeho rodiny.

V Praze dne 27. února 1936.

Ministr sociální péče za ministra železnic:
Inž. Nečas v. r.

Podklad stížností jest ministerstvu železnic znám z nedávna provedeného vyšetření. Nesetkává se totiž vždy se souhlasem postup při propůjčování služebních míst podúředníků a zřízenců pomocným zaměstnancům volený železniční správou tak, aby paralysoval nepříznivé důsledky ze skutečnosti, že obsaditelná definitivní místa služební nejsou při daném rozvrstvení zaměstnanců podle fysického a služebno stáří rozdělena rovnoměrně po všech příslušných služebnách. Systemisovaná služební místa jsou volná spíše u služeben v územích od středu státu vzdálenějších, než u služeben ve vnitrozemí. Právě však ve stavu těchto služeben jest namnoze soustředěn poměrně daleko značnější počet služebně starších čekatelů definitivy, než u služeben periferních, které byly svého času po odchodu nevyhovujících zaměstnanců dotovány personálem převážně mladým, zejména smluvními dělníky. Tito stali se často v krátké době pomocnými zaměstnanci a mají vyhlídky státi se zaměstnanci definitivními dříve, než zaměstnanci stejných kategorií u služeben ve vnitrozemí, kde při nynějším snížení potřeby zaměstnanců v důsledku zmenšené přepravy volných míst není. Stanou se jimi pravděpodobně v mladším věku i tehdy, když u jejich služeben uvolněná místa definitivní budou zatím propůjčena služebně starším zaměstnancům od jiných služeben. Železniční správa proto překládá služebně starší zaměstnance tohoto druhu, kteří by při setrvání u svých dosavadních služeben buď vůbec ztratili přestárnutím možnost definitivního ustanovení, nebo jí ještě dlouho nenabyli, ke služebnám, kde jsou volná systemisovaná místa.

Interpelací vytýkaný postup ředitelství státních drah v Plzni vychází tudíž jen ze snahy umožniti definitivní ustanovení zaměstnancům, jichž poměrně značné služební stáří taková opatření důtklivě odůvodňuje. Při tom bylo již nyní většinou přihlíženo k tomu, aby sledování této snahy nepůsobilo závažnější újmy provisorním zaměstnancům, kteří vykonávají službu u služeben s volnými systemisovanými místy a mohli by býti na ně během kratší doby ustanoveni. Proto jsou služebně starší zaměstnanci překládání hlavně ke služebnám, kde pomocní zaměstnanci vzhledem k délce své služební doby dosud nedospěli takového služebního stáří, aby jejich definitivní ustanovení nemohlo býti pokládáno při srovnání se služebně staršími zaměstnanci u jiných služeben za předčasné a tím i za nespravedlivě výhodné.

Vylíčená tendence bude napříště sledována co možno důsledně, aby zaměstnanci služeben v pohraničí, kteří se již přibližují služebnímu stáří dostatečnému a obvyklému pro definitivní ustanovení, nemuseli míti obav, že budou ustupovati zaměstnancům, přeloženým od jiných služeben. Pokud bylo nebo bude sáhnuto k překládání zaměstnanců pro účely jejich definitisace, bude dbáno toho, aby přeložení zaměstnanci službu u určené služebny skutečně vykonávali. Nekonají-li dosud někteří ze zaměstnanců službu u služeben, k nimž byli přeloženi, děje se tak proto, že závažné ohledy sociální nebo služební odůvodňovaly u nich jistý průtah v nástupu služby u nové služebny.

Z uvedeného jest patrno, že postup státní správy železniční v této věci není nesprávný, jsa pak v souladu jak se zásadami personálními, tak s platnými předpisy, je slušný a sociálně přijatelnější.

V Praze dne 28. února 1936.

Ministr sociální péče za ministra železnic:
Inž. Nečas v. r.

Z ustanovení § 27 vlád. nař. ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n., jest patrno, že se nestalo součástí tohoto vládního nařízení ustanovení onoho znění, které interpelace uvádí.

Touto normou byla sice poskytnuta možnost peněžním ústavům a podnikům, jakož i jiným ústavům a podnikům přijímajícím vklady neb poskytujícím zápůjčky, aby snížily platy svých zaměstnanců, avšak tato možnost nezávisí na libovůli orgánů dotčených ústavů a podniků, nýbrž jest podmíněna splněním předpokladů v této normě stanovených.

Takovým předpokladem jest především ztrátové hospodaření dotčeného ústavu nebo podniku, a to nikoliv jen přechodné. Obava, že určitý ústav neb podnik úmyslně sestaví ztrátovou bilanci jen z toho důvodu, aby mohl snížiti služební neb odpočivné po případě zaopatřovací požitky svých zaměstnanců, není odůvodněna, poněvadž o tom, jak ústav hospodaří, má býti rozhodným posudek revisních orgánů a nikoli jen stav bilancí vykázaný.

Bylo jen požadavkem spravedlnosti, aby provedené snížení úrokových sazeb, nutné k ozdravení hospodářských poměrů, nedálo se výhradně jen na úkor vkladatelů, nýbrž aby zčásti přinesli oběť též zaměstnanci těch peněžních ústavů a jiných útvarů, spravujících svěřené peníze, které trpí chronickými ztrátami, takže konec konců se vynořuje u nich otázka schopnosti další existence. Pociťovali by jistě za křivdu vkladatelé takových ústavů, že oni jsou nuceni spokojiti se s menším výnosem svých nastřádaných úspor, když by zaměstnanci dále pobírali na požitcích částky neúměrné hospodářské nosnosti ústavu je zaměstnávajícího.

Také zásah do kolektivních smluv jest přípustný jen za předpokladu napřed uvedeného a omezen jest na ona smluvní ustanovení, kterými jsou zajištěny služební požitky nad 48.000 Kč ročně, pokud se týká zaopatřovací platy přesahující 30.000 Kč ročně; tedy důchody pro nynější poměry jistě nadprůměrné; zasáhnouti tudíž nelze do t. zv. ideálních práv smluvních a vůbec nemohou býti dotčeny zájmy zaměstnanců nižších kategorií.

I když jsou však splněny zmíněné podmínky, za kterých jest dovoleno provésti snížení požitků, nelze tak učiniti jednostranně, nýbrž dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a nedojde-li k ní, má rozhodnouti rozhodčí soud, čímž se dostává zaměstnancům náležité ochrany před zneužitím § 27 napřed uvedeného vládního nařízení.

Na omylu spočívá interpelace, pokud uvádí, že při jednání o úpravě úrokových sazeb byly opomenuty organisace zaměstnanecké. Naopak jest pravdou, že při poradách o této osnově bylo pilně jednáno se zástupci odborových organisací zaměstnanců, a to dokonce v přítomnosti některých členů Národního shromáždění. Jejich požadavkům také byl text § 27 v mnohém směru přizpůsoben.

V Praze dne 26. února 1936.

Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.