Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 160.
Zpráva
I. sociálně-politického výboru
II. rozpočtového výboru
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 153) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění nebo doplňuji některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.
I.
Sociálně-politický výbor senátu projednal ve své schůzi konané dne 25. března 1936 usnesení poslanecké sněmovny a projevil s ním souhlas. Zákonem čís. 142/20 Sb. z. a n.§ 29, odst. 3 byla ustanovena desítiletá lhůta k podání žádostí o přezkoumání zdravotního stavu, když se válečnému invalidovi jeho invalidita zhoršila. Lhůta tato byla počítána od přiznání prvotního důchodu. Poněvadž první lékařské prohlídky byly konány v letech 1919-1923 desítiletá lhůta uplynula a proto se jeví potřeba novelisace citovaného ustanovení zákona. Původní vládní návrh obmezoval možnost docíliti zvýšení důchodu v případě zhoršení invalidity velmi citelně; žádal, aby teprve při ztrátě výdělečné schopnosti 75 % mohl býti vyšší důchod válečnému invalidovi povolen. Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny změnil tuto hranici tím, že ji snížil na 50 % u invalidů, u kterých ztráta schopnosti výdělečné již dříve 50 % dosáhla. Sociálně-politický výbor senátu souhlasí plně s tímto usnesením.
Další změna povahy administrativní je obsažena v novém znění § 36. Dosavadní znění tohoto paragrafu bylo doplněno ustanovením, podle něhož možno jak pro zálohy a zápůjčky poskytnuté státem, také i pro pojistné prémie na životní pojištění zabaviti důchod. Zde budiž podotknuto, že pojištění toto je dobrovolné, je uzavíráno válečným poškozencem se Zemským úřadem pro péči o válečné poškozence, že prémie pojistné jsou nepatrné a že pojištění se prakticky již řadu roků provádí a velmi se osvědčilo. Je prováděno na základě jednomyslného přání Národního shromáždění, vysloveného v přijaté resoluci dne 20. února 1920.
Finanční náklad nového zákonného opatření nelze přesně vyjádřiti. Podle výpočtu lze však přibližně očekávati, že náklad na provedení bude vždy menší než činí normální úbytek nákladů na požitky válečných poškozenců. Lze počítati s tím, že nebude třeba v příštích letech za daných předpokladů zvyšovati úhradu ve státním rozpočtu proti dosavadnímu stavu. Sociálně-politický výbor projednal také návrhy resolucí jak byly ve zprávě sociálněpolitického výboru poslanecké sněmovny v čísle tisu 357 uveřejněny a resoluce tyto jednomyslně schválil.
Sociálně-politický výbor navrhuje aby slavný senát usnesení poslanecké sněmovny tisk sen. čís. 153 beze změny schválil i s připojenými resolucemi.
V Praze dne 25. března 1936.
Riedl v. r.,
místopředseda.
V. Němeček v. r.,
zpravodaj.
II.
Nutnost upraviti výši požitků válečným poškozencům v případě zhoršení jejich zdravotního stavu je všeobecné uznávána. Zvýšení takové dle tvrzení ministerstva soc. péče však bude určitě prý nižší než úspory, docílené snížením stavu podporovaných. To ovšem předpokládala vláda, když navrhovala zvyšování podpor pouze u poškozenců s vyšší neschopnosti výdělečnou než 75 %.
Avšak poslanecká sněmovna připustila možnost zvýšení podpor i při výdělečné neschopnosti 50 %. Tím se okruh oprávněných silně zvýší. Úhrada takto zvýšené potřeby však není stanovena. Lze však pro letošek míti za to, že rozpočet ministerstva sociální péče vystačí.
Proto rozpočtový výbor navrhuje senátu ke schválení tuto předlohu ve znění usneseném poslanec. sněmovnou jak je obsaženo v sen. tisku č. 153.
V Praze dne 25. března 1936.
Frant. Modráček v. r.
místopředseda
Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.
Resoluce navržené sociálně-politickým výborem.
I. Sociálně-politický výbor žádá k vládnímu návrhu zákona tisk č. 338, jímž se prodlužuje ustanovení § 29, odst. 3, zákona o požitcích válečných poškozenců, aby vláda po roční zkušenosti získané praktickým prováděním zákona předložila Národnímu shromáždění nový návrh zákona, jímž
1. zjednoduší administrativní provádění zákona v tom smyslu, že o nároku na zvýšení důchodu bude rozhodovati příslušný zemský úřad pro péči o válečné poškozence a
2.jímž odstraní omezující hranici 50 % výdělečné neschopnosti, při jejímž dosažení možno teprve zvýšiti důchod.
II. Vláda se vyzývá, aby ustanovení tohoto zákona vztahovalo se i na ony válečné poškozence, kteří výhod zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. Z. a n., se z republikánského a občanského idealismu dobrovolně zřekli, včas se však přihlásili a u nichž je nesporně prokázáno, že poškození jejich zdraví bylo zaviněno službou vojenskou.
III. Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby v jedné z nejbližších schůzí byla výboru sociálně-politickému a rozpočtovému předložena po případě podána zpráva o válečných poškozencích a sice jak po stránce věcné, tak i materielní. O zprávě bude provedena debata za účelem, aby sociálně-politický výbor mohl posouditi, do jaké míry nutno zlepšiti postavení válečných poškozenců.