Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 166.
Návrh
senátora V. Klofáče,
aby byl vedle zákona na obranu státu vydán zákon o státním území pohraničním.
V místní veřejné správě pohraničního území československého vyvinuly se v poslední době poměry, které zavdávají obyvatelstvu důvody k vážné nespokojenosti a k vážným obavám. Závady, jež vyvolávají tento stav obav a nespokojenosti, mají svůj původ v tom, že nejsou dostatečnou měrou vybudovány záruky pro uplatnění demokratických zásad snášenlivosti a spolupráce všech vrstev obyvatelstva, a že naopak proti těmto stěžejním zásadám, na nichž je založen demokratický ráz státu, se rozšiřuje velmi intensivní tlak na obyvatelstvo ve smyslu nesnášenlivosti a skrytého útisku. Zejména si stěžuje obyvatelstvo, že i lokální činitelé moci veřejné, jako obce a jiné povinné svazky, nejen nedbají toho, aby ve svém okruhu působnosti uváděly v život principy demokratické, nýbrž právě naopak tyto principy soustavně opomíjejí, umožňujíce tak vnikání opačných zásad, jež jsou našemu státnímu zřízení cizí a přímo je ohrožují. Na tento stav si stěžuje obyvatelstvo četnými intervencemi u státních úřadů, a za to, že dosud nenastala náprava, činí odpovědným vedení státu. Stav, který tím vzniká, je nebezpečný zejména za přítomných mimořádných poměrů, a okamžitá náprava je požadavkem, který vyplývá přímo ze zásady sebezachování státu. Obyvatelstvo samo o sobě naprosto není nakloněno pronásledování, a útlaku z důvodu nenávisti politické, národnostní nebo rasové a podřizuje se tomuto útlaku jen tam, kde stát podle nedokonalého právního řádu nemá možnosti přímého zásahu do nebezpečného vývoje poměrů. ("Auf der demokratischen Bevölkerung lastet ein unerträglicher Druck, von dem man nich in Prag keinen rechten Begriff macht. Von den Leuten, die nicht gewillt sind, sich gleichschalten zu lassen - das gibt es schon hier - wird ein Widerstand geleistet, der zuweilen schon ein groβes Maβ Charakterstδrke erfordert", Prager Mittag, 14. března 1936.)
Proti tomuto násilnému, velikým a trvalým tlakem prováděnému "usměrňováním" obyvatelstva ve smyslu ideí, jež jsou státu cizí a nepřátelské, je nutno postaviti veto a vybudovati v lokálním zřízení ochranu pro obyvatelstvo, jež při svém hospodářsky odvislém a sociálně slabém postavení nejsnáze bývá vydáno útlaku založenému v lokálních poměrech. To lze učiniti jediné způsobem, jehož si žádá samo obyvatelstvo v nesčetných žádostech, a jejž naznačil ministr vnitra dr Černý v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, totiž posílením státní moci v pohraničním území tak, aby státní autoritou byly naplněny všecky útvary pospolitého života v pohraničí, zejména obce. Je tu základním požadavkem, aby se nevyskytovaly případy, v nichž náčelný orgán obce nebo jiné veřejnoprávní korporace i přes formalitu státního potvrzení požívá autority ve své působnosti nikoli jako článek právního řádu československého, nýbrž právě naopak opírá se v mínění lidu o své skutečné nebo domnělé styky s cizinou a jest podle představ obyvatelstva spíše exponentem moci zahraniční. Podle vývoje poměrů nastává neodkladná nutnost, aby v exponovaném a cizímu vlivu přímo vydaném území pohraničním vykonával sám stát právo ustanoviti a odvolati náčelné orgány veřejnoprávních korporací, jímž je z plné moci státu svěřen výkon moci veřejné.
Kromobyčejně veliký počet špionážních podniků a jiné zjevy, kotvící na půdě pohraničních obcí, nutí také k tomu, aby byl zaveden pevný státní řád při přijímání zaměstnanců do služeb obcí a veřejných korporací v pohraničí, na jichž jednání neb opomenutí závisí rozsah podniků namířených proti státu, a jichž stupeň kvalifikace a disciplíny může zasahovati přímo do existenčních zájmů státu.
Zvláštní pečlivosti vyžaduje úprava vlastnictví a užívání půdy v pohraničním území, jež je terénem zásadně určeným k obraně státu podle potřeb novodobého vedení války. Vyvlastnění půdy pro přímé účely obranné upravuje zákon na obranu státu; pokud však zájmy státu vyžadují zábor pohraniční půdy mimo případy určené v zákoně na obranu státu, dlužno se postarati o potřebnou úpravu v zákoně o státním území pohraničním. Nové vedení války nutí k tomu, aby bylo počítáno s přepadem pohraničního území. Tím jest dán kategorický požadavek, aby půda přepadového území byla ve zvláštním účelovém poměru k státu jakožto půda zásadně zasvěcená ochraně státu a jeho demokratického zřízení.
Povaha přepadového území vyžaduje také, aby v pohraničním území byl kladen zvláštní důraz na státní příslušnost obyvatelstva a na užívání vnějších znaků této příslušnosti.
Je proto nezbytno, aby byl v následujícím znění vydán:
Zákon
ze dne............
o státním území pohraničním.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Tento zákon se vztahuje na státní území pohraniční, t. j. území, jež zahrnuje politické okresy hraniční (politické okresy, jichž vnější hranici tvoří hranice státní) a politické okresy, jež bezprostředně souvisejí s politickými okresy hraničními.
§ 2.
(1) Ve státním území pohraničním jest veškerá moc veřejná vykonávána státem.
(2) Pokud jest výkon moci veřejné po zákonu svěřen obcím, veřejnoprávním korporacím nebo jiným pospolitostem, jest jejich náčelný orgán ustanovován, po případě odvoláván státem.
(3) Zaměstnanci korporací a pospolitostí, zmíněných v odst. 2, jsou ustanovováni na základě ustanovovacích podmínek schválených státem, jemuž též přísluší sestaviti z uchazečů závazné terno pro obsazení služebního místa. Ustanovení zaměstnanci podléhají disciplinární pravomoci vykonávané za účasti státu.
§ 3.
(1) Nemovitostí ve státním území pohraničním mohou nabývati toliko českoslovenští státní občané nebo v mezích svého oprávnění právnické osoby, spolky a pospolitosti, ústavy a podniky, na nichž nemají účasti příslušníci jiných států než Československé republiky.
(2) Výjimky povoluje vláda.
§ 4.
(1) Veškeré nemovitosti v politických okresech hraničních (§ 1) může stát vykoupiti.
(2) Totéž platí o veškerých nemovitostech v ostatních politických okresech státního území pohraničního, jež právem vlastnickým nebo spoluvlastnickým patří příslušníkům jiných států než Československé republiky, nebo právnickým osobám, spolkům a jiným pospolitostem, ústavům a podnikům, na nichž mají účast příslušníci jiných států než Československé republiky.
§ 5.
(1) Výkupní právo uplatní okresní úřad tím, že zamýšlený výkup oznámí vlastníkovi a příslušnému knihovnímu soudu.
(2) Soud nařídí poznámku zamýšleného výkupu v knihách a usnesení o tom doručí vlastníkovi nemovitostí, jenž může podati do 15 dnů námitky, že zákonné předpoklady výkupu nejsou splněny. O námitkách rozhodne soud v řízení nesporném.
(3) Jakmile poznámka zamýšleného výkupu nabude právní moci, rozhodne soud v řízení nesporném o výši výkupní ceny. Jakmile toto rozhodnutí nabude moci práva a okresní úřad složí výkupní cenu, provede soud vklad vlastnického práva pro stát. Nesloží-li okresní úřad výkupní cenu do šesti měsíců, vymaže soud poznámku zamýšleného výkupu.
(4) Vlastník je povinen odevzdati nemovitost okresnímu úřadu, jakmile byla výkupní cena složena u soudu. Neučiní-li tak, provede soud odevzdání exekučně.
(5) Soud provede v řízení nesporném rozvrh výkupní ceny podle zásad platných pro rozvrh nejvyššího podání v řízení exekučním.
§ 6.
(1) Ve státním území pohraničním smějí jakákoliv samostatná nebo zaměstnanecká povolání ve službách veřejných i soukromých vykonávati toliko státní občané českoslovenští.
(2) Výjimky povoluje vláda.
§ 7.
(1) Ve státním území pohraničním je dovoleno vyvěšovati toliko státní vlajky nebo prapory v barvách státní vlajky.
(2) Tato ustanovení se netýká užívání vlajek a praporů zastupitelských úřadů jiných států.
§ 8.
(1) železnice a jiné dopravní prostředky pro pozemní hromadnou dopravu zboží nebo osob ve státním území pohraničním jakož podniky důležité v ohledu vojenském, na příklad dodávání vody nebo elektrického proudu pro toto území smějí býti provozovány toliko československými státními příslušníky nebo dopravními správami, oprávněnými k tomu právnickými osobami, spolky nebo jinými pospolitostmi, ústavy a podniky, na nichž nemají účasti příslušníci jiných států než Československé republiky.
(2) Pokud právní stav při počátku účinnosti tohoto zákona odporuje ustanovení odst. 1 a zakládá se na mezistátní úmluvě, trvá právní účinnost tohoto stavu až do jeho zrušení mezistátní úmluvou, nejdéle však do tří roků od účinnosti tohoto zákona.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Moderní válka se nezačíná vypověděním, nýbrž přepadem. Tím nabývá mimořádné důležitosti pohraniční území státní jakožto území přepadové a vstupuje tím do popředí všech opatření, jež činí stát buď pro případ mimořádného územního ohrožení nebo pro dobu míru za účelem nutné prevence. V autoritativním státě se tato opatření dějí ve formě jednoduchého příkazu; ve státě demokratickém jest pro ně nutný podklad zákonný. Tento podklad poskytuje, pokud jde a dobu mimořádného ohrožení státu, zákon na obranu státu, jehož zásady a cíle možno vztáhnouti i na dobu míru (na dobu prevence) jednak tím, že některá jeho ustanovení nemohou uvésti v život již před stavem mimořádného ohrožení, jednak tím, že se zákon na obranu státu pro potřeby administrativní doplňuje zvláštním zákonem pro dobu míru, jímž se pečuje o vlastní území přepadové. Tím se dospívá k zákonu o státním území pohraničním, jejž určují tyto zásady:
1. Zásada administrativního vymezení pohraničního pásma.
Státní území pohraniční jest pojmem administrativním a proto není vymezeno podle jednotek měřických, nýbrž podle jednotek administrativních, t. j. v našem právním řádu podle politických okresů. Při tom se co do intensity státních zájmů rozpadá toto území na hraniční pásmo immediatní (politické okresy přiléhající přímo ke hranicím) a na hraniční pásmo mediatní (politické okresy, přiléhající k pásmu immediatnímu).
2. Zásada koncentrace moci veřejné.
Veškerá veřejná moc ve státním území pohraničním je soustředěna v rukách státu. Pokud podle pravidelného řádu jest výkon veřejné moci svěřen obligatorním veřejnoprávním korporacím, jest v pohraničním území - na rozdíl od ostatního území - náčelný funkcionář každé takovéto korporace jmenován státem, a na zaměstnanecké orgány těchto korporací si stát vyhrazuje vliv co do jmenování a discipliny.
3. Zásada obranného určení půdy.
Vzhledem k obranné povaze přepadového území má veškerá půda tohoto území povahu fortifikační a jest zásadně určena k obraně státu. Moderní právo se tu vrací v pozměněné formě k zásadám, jež vyjadřoval středověk ve správě královských hvozdů a podobných institucí. Nemovitosti státního území pohraničního musí býti stále k disposici pro účely obrany státu a podléhají proto zásadnímu záboru, a to v pásmu immediatním vůbec, v pásmu mediatním pak jen potud, pokud patří cizincům. Nabývati nemovitostí ve státním území pohraničním jest - pokud stát nepovolí výjimku - vyhrazeno příslušníkům vlastního státu. Stejná zásada jaká platí pro půdu samu, platí též pro taková zařízení na půdě, jež jsou vojensky významná; proto jest provozování železnic a jiných pozemních dopravních prostředků pro hromadnou dopravu osob nebo zboží a dodávání elektrického proudu a vody ve státním území pohraničním vyhrazeno vlastním státním příslušníkům, resp. domácím podnikům.
4. Zásada obranného určení obyvatelstva.
Obyvatelstvo přepadového území jest ve zvláštním úzkém vztahu ke státu a musí tudíž býti bez rozdílu své národnostní příslušnosti předmětem zvláštní péče proto, že jest určeno pro zvláštní služby, jež musí konati státu jak v době mimořádného ohrožení, tak i v době prevence; hledě k těmto požadovaným mimořádným službám a k mimořádné oddanosti vůči státu, jež jest předpokladem těchto služeb, a jež nemůže býti ukládána nepříslušníkům státu, působí stát restriktivně na usazování cizinců v území přepadovém, zejména v blízkosti míst strategicky důležitých nebo poblíže objektů vojensky významných. Výkon všech samostatných i zaměstnaneckých povolání rázu veřejného i soukromého na těchto místech musí tedy zásadně zůstati vyhrazen vlastním státním příslušníkům; tím ovšem není vyloučeno usazování se příslušníků jiných států i v pásmu obranném, jež může býti nezávadným cizincům bez obtíží povoleno.
K § 1.
Tu se stanoví administrativní pojem státního území pohraničního, který není totožný s obdobnými pojmy, jež vymezují pohraničí pro účely celní, branné atd. Pro tyto účely může býti volen územní rozsah odlišný; avšak pro potřebu administrativní jde tu o pás paralelně jdoucí s hranicemi do hloubky jednoho (§ 4, odst. 1) po případě dvou politických okresů. Administrativní pojem pohraničního území jest nezbytností, a bylo až dosud vážným nedostatkem, že tento pojem nebyl stanoven.
K § 2.
Zásada koncentrace veřejné moci jest základní zásadou, jíž se administrativně projevuje obranný charakter státního území pohraničního. Nelze připustiti možnost, aby ustanovení - a po případě i formálně státem potvrzovaní - náčelní orgánové veřejnoprávních korporací byli považováni za exponenty moci zahraniční, a aby postupovali ve své působnosti podle zásad, jež se nesnášejí s demokratickým zřízením státu. Poněvadž špionážní a jiné protistátní podniky užívají se stoupající odvahou veřejnoprávních orgánů v pohraničních obcích, dlužno zabezpečiti zájem státu i co do zaměstnaneckých orgánů veřejných korporací, jimž stát z plnosti své moci svěřuje výkon moci veřejné.
K § 3.
Usazování cizinců v území vojensky a státně exponovaném nutno omeziti jen na případy, v nichž není závad s hlediska obranné povahy územní.
K §§ 4-8.
Tato ustanovení vyplývají, z fortifikační povahy státního území pohraničního jakožto území přepadového.
Stát musí míti možnost, aby i mimo případy opatření vojenských získal kdykoli kteroukoli nemovitost v exponovaném území pro účely bezpečnosti státního celku.
Nejde tu o kolonisaci, zejména ne o kolonisaci národnostní. Není pochyby, že obranná povaha pohraničních pozemků vytvoří mezi vlastníky půdy a státem jisté pouto soudržnosti a součinnosti, jež bude se strany státu podporováno i vytrvalou sociální péčí o pohraniční obyvatelstvo.
K § 9.
Vymezení účinnosti zákona dnem jeho vyhlášení je nutno vzhledem k mimořádným poměrům a k tomu, že prodlením byly by ohroženy základní zájmy bezpečnosti státu.
V Praze dne 24. března 1936.
Klofáč,
Ing. Marušák, Rohlena, Rušavý, dr Milota, Sladký, Hubka, Šolc, dr Klouda, Javornický, Špatný, Riedl, Pichl, Plamínková.