Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 177.

ústavně-právního výboru

Vláda předložila projednávaný návrh zákona, měnící a doplňující některá ustanovení o advokátech, ač připravuje se nový advokátní řád, jehož osnova má býti předložena zákonodárným sborům co nejdříve. Vláda jest toho správného názoru, že jest nutno některé nejnaléhavější změny předpisů o advokátech uzákoniti zvlášť a hned, tedy ještě před skončením jednání o osnově nového advokátního řádu.

Za nejnaléhavější považuje vláda změny předpisů o praxi kandidátů advokacie (čl. I), o zaopatření advokátů a kandidáta advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie (čl. II), o vykonávání disciplinární moci nad advokáty a kandidáty advokacie(čl. III), o příspěvcích zaopatřovacímu útvaru advokátů a kandidátů advokacie jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie (čl. IV.) a zřízení nových komor v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (čl. V.).

Ustanovení o délce a způsobu přípravné právní služby kandidátů advokacie je nejožehavější z celé osnovy, neboť nesporně se ztěžují podmínky k dosažení způsobilosti ku povolání advokátnímu.

V prvé řadě jde o to jak dlouho má praxe trvati. Dle advokátního řádu z roku 1868, č. 96 ř. z., bylo to 7 let, z toho jeden rok u sborových soudů, 6 let u soudu nebo advokáta s podmínkou, že musila trvati praxe u advokáta nejméně 3 roky po dosažení doktorátu, při čemž praxe u finanční prokuratury rovnala se praxi u advokáta.

Podle platného advokátního řádu stačí počínaje 1. lednem 1924 výkaz nejméně pětileté praktické právní služby u advokáta. Důvodem byl nedostatek advokátů.

Vládní návrh prodlužuje dobu přípravné praxe z 5 na 6 let s nutnou pětiletou praxí pouze u advokáta. Zbývající jeden rok možno konati praxi nejen u advokáta, ale i u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u veřejného notáře, u úřadu správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo jiný účel.

V č. 3 za slova "zažádají o" vloží se slovo "svůj první" a to za účelem jasnosti a znemožnění zneužívati doby zápisu.

Článek tento doplňuje § 27 advokátního řádu uvedeného zákonem ze dne 6. července 1868, č:96 ř.z., přidáním za písmenem f ) dalšího odstavce g ), dle kterého advokátní komora může se usnésti o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založiti za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidní a starobní zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám společného anebo hromadným přístupem ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu.

Dosavadní opatření v tom směru dnes nepostačují. Hmotné postavení advokátů je čím dále tím horší, pojištění u soukromých pojišťoven advokáty soukromě uzavřené je nedostatečné a drahé, takže jen hromadné pojištění ujednané způsobem donucovacím pro všechny členy může snížiti prémie a zabezpečiti příznivější podmínky vůbec.

Disciplinární rada zřízená v sídle každé advokátní komory skládá se, je-li advokátů nejvýše 200, z 10 členů a 4 náhradníků, je-li jich více než 200, z 15členů a 6 náhradníků, je-li jich více než 1000 z 22 členů a 10 náhradníků a je-li jich více než 2000, z 32 členů a 10 náhradníků, započítávaje do počtu členů presidenta. Mimo to je až 5 náhradníků zátupce komory dle potřeby.

Vzrůstem počtu advokátů (na př. v Čechách r. 1910 připadá jeden advokát na 5610 obyvatel, v roce 1934 na 2422 obyvatel), jest opojen také vzrůst agendy disciplinárních rad advokátních komor, proto je nutno přiměřeně zvýšiti počet členů a náhradníků disciplinární rady a počet náhradníků zástupce komory.

Při ústním jednání a vynášení nálezu musí býti přítomno kromě presidenta neb jeho zástupce aspoň 6 členů.

Advokát, který byl jmenován správcem konkursní podstaty nebo vyrovnacím správcem, jest povinen zaplatiti dávku ve výši 5 % částky, která mu bude zaplacena jako přisouzená úhrnná odměna, ve prospěch té advokátní komory, jejímž je členem. Advokátní komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch příslušného zaopatřovacího útvaru advokátů a kandidátů advokacie.

V odstavci prvém (¹) vloží se za slova "jako přiznaná" slova "úhrnná" za účelem jasnosti, při čemž se podotýká, že z hotových výloh dávka se neplatí, jak vychází ze slova odměna.

Podle zákona č. 167/1920 Sb. z. a n. byly sloučeny dřívější advokátní komory v Bratislavě, v Báňské Bystřici, Prešově a Košicích v jednu advokátní komoru, za jejíž sídlo byl určen Turč. Sv. Martin, což vyvolalo obtíže, nebyloť na př. možno vždy obsaditi celý správní výbor této advokátní komory vhodnými osobami, z nichž část musí bydleti v sídle komory.

Proto místo ní zřizují se v zemích Slovenské a Podkarpatoruské dvě advokátní komory se sídlemv Bratislavě a Košicích a pro případ, že by z jakýchkoli důvodů nemohly obě nové advokátní komory zahájiti činnost zároveň v téže době, zůstává působnost dosavadní advokátní komory v Turč. Sv. Martině pro obvod, na kteý by se činnost nové advokátní komory ještě nevztahovala. Den zahájení činnosti nových advokátních komor určí vládní nařízení.

Veškeré změny a doplňky jsou nutny nebo účelny a vyhovují jak nynějším poměrům, tak stavu advokátnímu.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh ve své schůzi konané dne 24. března a 23. dubna 1936 a usnesl se navrhnouti slavnému senátu přijetí vládního návrhu s doplňky ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 23. dubna 1936.

Dr Milota v. r.,
předseda.

Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. § 5, odst. 1 zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, zní:

"Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí vykázati, že byl na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě zaměstnán po dobu 6 let. Z této praxe musí trvati praxe u advokáta nejméně 5 let. Právní praxe u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u veřejného notáře, u úřadu správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo pro jiný účel, se započítává úhrnem jen do jednoho roku".

2. § 5, odst. 2 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n. se zrušuje.

3. Ustanovení č. 1 o prodloužení praxe na 6 let a o započtení jiné praxe než praxe u advokáta budou se vztahovati jen na kandidáty advokacie, kteří zažádají o svůj první zápis do seznamu kandidát°u po dni účinnosti tohoto zákona.

4. V jakém rozsahu bude zkrácena přípravná praxe těm, kteří konali vojenskou službu presenční, určí vláda nařízením.

(¹) § 27 řádu advokátního, uvedeného zákonem ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., doplňuje se za písmenou f) takto:

"g) usnášeti se o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založiti za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidní a starobní zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám anebo hromadným přistoupením ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu, čímž však nebudou dotčeny povinnosti vyplývající ze zákona ze dne 10. června. 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, a ze zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění jeho novel."

(²) § 21 zák. čl. XXXIV/1874, o advokátním řádě,doplňuje se takto:

8. usnášení se o zaopatření advokátů a kandidátů advokacie v invaliditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po advokátech a kandidátech advokacie a založení za tím účelem za souhlasu ministra spravedlnosti invalidního a starobního zaopatření způsobem donucovacím, a to zřízením ústavu vlastního jedné nebo několika advokátním komorám anebo hromadným přistoupením ke zřízenému již ústavu pojišťovacímu, čímž však nebudou dotčeny povinnosti vyplývající ze zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, a ze zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění jeho novel.

Zákon ze dne 1. dubna 1872, č. 40 ř. z., o vykonávání moci disciplinární nad advokáty a kandidáty advokacie, ve znění čl. I zákona ze dne 16. listopadu 1905, č. 223 ř. z., mění se takto:

"V sídle každé advokátní komory budiž pro obvod této komory zřízena zvláštní disciplinární rada.

Tato rada skládá se, je-li advokátů nejvýše 200, z 10 členů a 4 náhradníků, je-li jich více než 200, z 15 členů a 6 náhradníků, je-li jich více než 1000, z 22 členu a 6 náhradníků, a je-li jich více než 2000, z 32 členů a 10 náhradníků. Do počtu členů zde uvedeného se započítává president.

Při disciplinární radě koná práce zástupce komory a jeho náměstek. U disciplinárních rad s větším rozsahem prací úřadují zástupce komory a dva až pět náhradníků."

"Při ústním jednání a vynášení nálezů musí býti přítomno kromě presidenta nebo jeho zástupce aspoň 6 členů."

(¹) Advokát, který byl jmenován správcem konkursní podstaty nebo vyrovnacím správcem, jest povinen zaplatiti dávku ve výši 5 % částky, která mu bude zaplacena jako přiznaná úhrnná odměna, ve prospěch té advokátní komory, jejímž je členem. Tato dávka budiž skládána u soudu. Advokátní komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch příslušného zaopatřovacího útvaru advokátů a kandidátu advokacie [§ 27, písm. g) zák. č. 96/1868 ř. z. a § 21, č. 8 zák. čl. XXXIV/1874 ve znění čl. II tohoto zákona]. Ustanovení čl. XIII zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní a vyrovnací a odpůrčí, není dotčeno.

(²) O vymáhání příspěvků na zaopatření podle § 27, písm. g) zák. č. 96/1868 ř. z. a § 21, č. 8 zák. čl. XXXIV/1874 ve znění čl. II tohoto zákona a dávky podle odstavce 1 tohoto článku výborem advokátní komory platí stejné předpisy jako o vymáhání příspěvků členských.

(¹) V zemích Slovenské a Podkarpatoruské zřizují se advokátní komory se sídlem v Bratislavě a v Košicích.

(²) Působnost advokátní komory v Bratislavě se vztahuje na obvod vrchního soudu v Bratislavě, působnost advokátní komory v Košicích na obvod vrchního soudu v Košicích.

(³) Správní výbory advokátních komor v Bratislavě a v Košicích jmenuje ministr spravedlnosti, který také může správní výbor nebo jednotlivé jeho členy zbaviti úřadu a jmenovati nové, vesměs po dohodě s ministrem pro sjednocení zákonů a organisace správy.

(⁴) Správní výbory nově zřízených advokátních komor provedou rozdělení jmění a závazků dosavadní sloučené advokátní komory (§ 1, odst. 1 zákona ze dne 16. března 1920, č. 167 Sb. z. a .n., o dočasné úpravě činnosti advokátních a notářských komor na Slovensku) a usnesou se na jednacích řádech komorních, byla-li by však sloučená advokátní komora v Turč. Sv. Martině činnou (odstavec 6) i po zahájení činnosti jedné advokátní komory, provede rozdělení jmění a závazků v dohodě s nově zřízenou advokátní komorou. Opatření ta potřebují schválení ministra spravedlnosti a ministra pro sjednocení zákonů a organisace správy.