(6) Nesplní-li držitelé elektrických podniků řádně a včas některou z povinností uložených jim podle odstavců 1 až 4, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejných prací dáti potřebné úkony provésti na útraty a nebezpečí těchto držitelů.
(7) Je-li toho v zájmu obrany státu třeba, může ministerstvo veřejných prací na návrh ministerstva národní.obrany naříditi sloučení elektrického podniku s některým elektrickým podnikem všeužitečným, po případě takové sloučení samo provésti, obdobně podle ustanovení § 3 zákona ze dne 1, července 1921, č. 258 Sb. z.. a n., jímž se doplňuje zákon č. 438/1919 Sb. z. a n. Při tom budiž dbáno, aby elektrický podnik, s nímž se jiný elektrický podnik slučuje, převzal osoby zaměstnané zrušovaného podniku, pokud to nebude na újmu účelu prováděného opatření.
(8) Prokázané náklady a jiná škoda, vzniklá z provedení investic uložených podle ustanovení odstavců 1 a 3, jakož i škoda vzniklá z odevzdání elektrických vedení nebo jiných zařízení podle ustanovení odstavce 4 budou nahrazeny (§ 162).
(9) Při provádění ustanovení odstavců 1 až 6 postupuje ministerstvo národní obrany podle potřeby též v dohodě s věcně příslušnými ministerstvy.
(10) Za elektrické podniky se při provádění tohoto paragrafu pokládají elektrické podniky všeužitečné, pak elektrické podniky, které po živnostensku vyrábějí neb dodávají elektřinu, a konečně i jiná zařízení na výrobu nebo vedení elektřiny, která elektřinu vyrábějí nebo dodávají také k jiným účelům, než k vlastním účelům podnikatelovým.
§ 37.
Péče politických úřadů o bezpečnost a obranu státu.
Ministerstvo vnitra a politické úřady jemu podřízené jsou povinny bdíti nad tím, aby bezpečnost a obrana státu nebyly ohrožovány, odvraceti po té stránce všeliké nebezpečenství i odstraňovati nastalé poruchy, a to i způsobem uvedeným v čl. 3, odst. 1 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.
§ 38.
Opatření v oboru zařízení důležitých pro obranu státu.
(1) Přístup k místům, kde jsou umístěna zařízení neb opatření, důležitá pro obranu státu nebo sloužící této obraně může býti do určité vzdálenosti od těchto míst úřadem stanoveným vládním nařízením na podnět vojenské správy zakázán nebo vázán zvláštním povolením; takové nařízení, v němž se též stanoví, kdo uděluje povolení, třeba v okolí dotčeného místa uvésti vhodným způsobem ve známost.
(2) Za vojenských cvičení, při větších přesunech vojska a za branné pohotovosti,státu může býti na podnět vojenské.správy úřadem stanoveným vládním nařízením zakázán, omezen nebo podle potřeby jinak upraven přístup obyvatelstva do určitých dalších prostorů (za branné pohotovosti.státu zejména na území pole), jakož i pobyt a přeprava v nich.
§ 39.
Nedovolené zpravodajství.
(1) Uveřejnění zpráv uvedených v § 23, č. 1 zákona na ochranu republiky se trestá podle téhož ustanovení zákona, i když se neděje tiskem.
(2) Mezi zprávy, uvedené v § 23, č. 1, odst. 1 zákona na ochranu republiky, náležejí i zprávy o podnicích důležitých pro obranu státu, o komunikačních prostředcích (radioelektrických vysílačích, poště a telegrafech, železnicích, silnicích a p.), pokud těchto podniků a prostředků má býti použito k účelům obrany státu.
(3) Zákaz podle § 23, č. 1 zákona na ochranu republiky vydává ministerstvo vnitra nebo úřad, kterému to ministerstvo vnitra svěří; jde-li o případ § 23, č. 1, odst. 1 téhož zákona, anebo odstavce 2 tohoto paragrafu, stane se tak na dožádání ministerstva národní obrany. Zákaz třeba vhodným způsobem vyhlásiti.
(4 ) Za branné pohotovosti státu může býti se zřetelem k zájmům obrany státu vydán zákaz uveřejňovat i jiné zprávy než ty, které jsou uvedeny, v § 23, č. 1, odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky; přestoupení takového zákazu se rovněž trestá podle § 23 zákona na ochranu republiky.
§ 40.
Opatření v oboru dorozumívacích zařízení.
(1) Držitelé soukromých zařízení pro sdělování nebo výměnu jakýchkoli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů, výkresů a zvuků) jiným způsobem než pomocí elektrické energie jsou povinni na vyzvání ministerstva národní obrany nebo velitelství (úřadu), kterému to ministerstvo národní obrany svěří, učiniti do stanovené lhůty a na vlastní vrub opatření, jímž by bylo umožněno státní správě kontrolovati provoz na těchto zařízeních, a jsou podle okolností povinni provoz takových zařízení zastaviti a zařízení odkliditi. Za zastavení provozu nepřísluší držitelům zařízení uvedených v tomto paragrafu žádná náhrada.
(2) O zařízeních pro sdělávání nebo výměnu jakýchkoli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů, výkresů a zvuků) pomocí elektrické energie platí ustanovení § 92.
§ 41.
Opatření v oboru fotografických přístrojů, zařízení a snímků.
(1) Vládní nařízení může vývoz nevyvolaných snímků získaných fotograficky vázati povolením úřadu stanoveného tímto nařízením, a třeba-li, může jej, podrobit i jiným omezením anebo vůbec zakázat.
(2) Vládní nařízení může dále povolením úřadu stanoveného tímto nařízením vázati i dovoz přístrojů a zařízení, jimiž lze zhotoviti fotografické snímky, a třeba-li, může dovoz takových přístrojů a zařízení a použití jich podrobiti i jiným omezením anebo vůbec zakázat.
§ 42.
Vývoz, dovoz a průvoz zbraní, střeliva a některých jiných předmětů.
(1) Vývoz a dovoz zbraní, jejich.součástek, kterých je nezbytně třeba k jich používání, výbušin, střeliva a ostatních předmětů vojenské výzbroje a speciálního vojenského výstroje je dovolen jen s povolením vojenské správy.
(2) Vyžaduje-li toho zájem obrany státu, stanoví ministerstvo obchodu na žádost ministerstva národní obrany vyhláškou, že vývoz a dovoz jiných předmětů válečného materiálu, než které jsou uvedeny v odstavci 1, jakož i vývoz a dovoz surovin a polotovarů potřebných k výrobě, opravě neb udržování předmětů uvedených v odstavci 1 neb jiného válečného materiálu, a třeba-li, i vývoz a dovoz jiných předmětů, kterých může býti použito k vojenským (válečným) účelům, je dovolen jen s povolením ministerstva obchodu v dohodě a ministerstvem národní obrany a ministerstvem zahraničních věcí.
(3) Ministerstvo národní obrany může vývoz předmětů uvedených v odstavci 1 vyhláškou vůbec zakázati; pokud jde o předměty uvedené v odstavci 2 může vývoz jich vyhláškou zakázati ministerstvo obchodu na žádost ministerstva národní obrany po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.
(4) Vyžaduje-li toho zájem obrany státu, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí ustanovení odstavce 1 vyhláškou zcela nebo zčásti rozšířit i na průvoz předmětů tam uvedených, anebo může průvoz takových předmětů vůbec zakázati; o průvozu předmětů uvedených v odstavci 2 může takové opatření učiniti ministerstvo obchodu v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí na žádost ministerstva národní obrany.
(5) Za povolení udělená podle ustanovení odstavců 1 a 2 mohou býti vybírány poplatky, jejichž výši stanoví a vyhlásí o předmětech uvedených v odstavci 1 ministr národní obrany a o předmětech uvedených v odstavci 2 ministr obchodu.
(6) Výjimky z ustanovení odstavce 1 mohou býti povoleny vyhláškou ministerstva národní obrany vydanou v dohodě s ministerstvem vnitra.
(7) Vyhlášky vydané podle ustanovení odstavců 2 až 6 se uveřejní v Sbírce zákonů a nařízení.
(8) Ustanoveními tohoto paragrafu nejsou dotčeny právní předpisy, podle nichž je třeba k vývozu, dovozu a průvozu předmětů uvedených v odstavci 1 zvláštního povolení státních bezpečnostních úřadů, ani právní předpisy o monopolu výbušných látek.
§ 43.
Vydávání povolení podle § 24, č. 2 zákona na ochranu republiky.
Vydávati povolení, o nichž se zmiňuje § 24, č. 2 zákona, na ochranu republiky, přísluší ministerstvu národní obrany nebo velitelství (úřadu), kterému to ministerstvo národní obrany svěří.
Opatření v oboru patentů a vynálezů.
§ 44.
Ustanovení o vynálezích důležitých pro obranu státu.
(1) Každý vynález z oborů stanovených vládním nařízením, přihlášený u československého patentního úřadu, je přihlašovatel nebo jeho právní nástupce povinen držeti v utajnosti před osobami nepovolanými a nesmí jej, není-li v dalších odstavcích jinak stanoveno, do ciziny přenechati ani úplatně ani bezplatně.
(2) K přihlášce vynálezu uvedeného v odstavci 1 třeba pro potřeby vojenské správy připojiti opis přihlášky a stejnopis popisu, jakož i příslušného výkresu vynálezu; tento opis i stejnopis dodá patentní úřad ihned ministerstvu národní obrany.
(3) Přihláška vynálezu uvedeného v odstavci 1 se projedná jako tajná, a její vyložení neodloží až do rozhodnutí ministerstva národní obrany podle ustanovení odstavců 5 a 6 nebo až do zániku povinnosti podle ustanovení odstavce 4.
(4) Povinnosti stanovené v odstavci 1 zanikají, jestliže ministerstvo národní obrany nejdéle do čtyř měsíců ode dne, kdy byl mu dodán opis a stejnopis podle ustanovení odstavce 2:
a) nepodá podle odstavce 5 návrh na vyvlastnění podle § 15 zákona ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z.. o ochraně vynálezů (patentního zákona), nebo
b) neprohlásí podle odstavce 6, že povinnosti ty mají trvati nadále.
(5) Podá-li ministerstvo národní obrany návrh na vyvlastnění podle § 15 patentního zákona, platí ustanovení § 65 patentního zákona; patentní úřad může zrušiti tajnost vynálezu jen k návrhu ministerstva národní obrany a jen v mezích tohoto návrhu.
(6) Prohlásí-li ministerstvo národní obrany, že povinnosti stanovené v odstavci 1 mají trvati nadále, má to za následek, že majitel patentu nesmí též patent převésti nebo licenci k němu uděliti nebo výrobky podle něho zhotovené dodati jiné osobě než vojenské správě nebo osobě jí označené bez předchozího souhlasu ministerstva národní obrany. V takovém případě se popis ani nevyloží, ani nevytiskne, a předmět vynálezu se do veřejného patentního rejstříku nezapíše. Přihlašovatel vynálezu nebo majitel patentu může však se souhlasem ministerstva národní obrany kdykoliv dodatečně žádati, aby patent byl oznámen a úplně zapsán. Ochranná doba takových patentů počíná dnem, kdy byly uděleny s konečnou platností.
(7) V oborech stanovených podle ustanovení odstavce 1 vládním nařízením smějí býti vynálezy, které učiní československý státní občan nebo v republice Československé trvale bydlící nebo usazený cizinec, přihlášeny k patentování v cizině nebo do ciziny přenechány, ať úplatně nebo bezplatně, jen když byly předtím přihlášeny k patentování u československého patentního úřadu a jestliže zanikly podle ustanovení odstavce 4 povinnosti stanovené v odstavci 1, nebo jestliže byl vysloven ministerstvem národní obrany souhlas podle ustanovení odstavce 6. To platí i o vynálezích právnických osob a jiných sdružení osob anebo majetku, majících sídlo v republice Československé. Vládní nařízení může z ustanovení tohoto odstavce stanoviti výjimky, pokud jde o československé státní občany v cizině.
(8) Prokáže-li majitel patentu, že mu utajením patentu neb jinými omezeními podle ustanovení odstavce 6 vznikla škoda, bude mu, nedohodne-li se o tom s vojenskou správou za souhlasu ministerstva financí, přiznána přiměřená náhrada ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem národní obrany. Za škodu, která snad vynálezci nebo majiteli patentu vzejde z provádění jiných ustanovení tohoto paragrafu, náhrada nepřísluší.
(9) Právní jednání, která odporují ustanovením předcházejících odstavců, jsou neplatná.
(10) Ustanovení § 21, odst. 1 až 7 a § 27, odst. 1 až 4 patentního zákona se též nevztahují na, patenty, kterých se týká ustanovení odstavce 6.
(11) Ustanovení předcházejících odstavců se nevztahují na vynálezy, které byly po právu (odstavec 7) přihlášeny v cizině.
(12) Vládní nařízení, o němž se zmiňuje odstavec 1 a odstavec 7, první věta, stanoví též, kdo rozhoduje v pochybnostech o tom, zda ten, neb onen vynález náleží do některého z oborů stanovených uvedeným vládním nařízením; takové rozhodnutí je závazné i pro soudy.
§ 45.
Nahlížení ministerstva národní obrany do patentních spisů.
Ministerstvo národní obrany má právo kdykoli nahlížeti do všech přihlášek vynálezů, podaných patentnímu úřadu, i do všech jejich příloh, jakož i do všech úředních spisů, které se týkají projednávání přihlášek, stížností a žalob.
§ 46.
Změna § 10 patentního zákona.
§ 10 patentního zákona zní takto:
(1) Je-li toho v zájmu obrany státu třeba, má vojenská správa právo užívati nebo svými zmocněnci dát užívali kteréhokoli vynálezu a nemůže z toho důvodu býti proti ní uplatňováno nijaké právo z přihlášeného vynálezu nebo uděleného patentu. Určiti, zda je takového užívání v zájmu obrany státu třeba, náleží ministerstvu národní obrany.
(2) Nedohodne-li se majitel patentu o přiměřené náhradě s vojenskou správou se souhlasem ministerstva financí, rozhodne o ní ministerstvo financí. v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem národní obrany.
(3) Výkon užívacího práva příslušejícího vojenské správě je nezávislý na postupu jednání o náhradu.
§ 47.
Nucená licence v prospěch podniků důležitých pro obranu státu.
(1) Je-li v zájmu obrany státu třeba, aby podniku důležitému pro obranu státu bylo povoleno užívati cizího vynálezu, udělí k tomu povolení (nucenou licenci) na žádost patentní úřad. Udělení takového povolení není závislé na tom, aby od udělení patentu prošla určitá doba.
(2) Okolnost, že je užívání vynálezu třeba v zájmu obrany státu, osvědčuje se potvrzením, které vydává ministerstvo národní obrany podle volného uvážení; jde-li o podnik, který náleží do oboru působnosti některého jiného ministerstva, vydává ministerstvo národní obrany uvedené potvrzení v dohodě s tímto ministerstvem. Potvrzení třeba přiložiti k žádosti podané patentnímu úřadu.
(3) Žádost za povolení užívání vynálezu podle ustanovení odstavce 1 může podati držitel podniku nebo stát.
(4) Patentní úřad, udíleje nucenou licenci, stanoví po slyšení ministerstva národní obrany podmínky, a třeba-li, i dobu užívání, přihlížeje při tom k stanovisku ministerstva národní obrany a k okolnostem případu.
(5) Za povolené užívání vynálezu je žadatel povinen poskytnouti přiměřenou náhradu.Tuto náhradu stanoví - nedojde-li o ní k dohodě mezi majitelem patentu a žadatelem - po slyšení patentního úřadu ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem národní obrany.
(6) Byla-li nucená licence udělena, může býti vynálezu podle udělené licence užíváno již před určením náhrady podle ustanovení odstavce 5.
(7) S převodem podniku důležitého pro obranu státu přechází nucená licence, získaná podle ustanovení tohoto paragrafu, bezplatně na nového,držitele takového podniku.
(8) Jestliže podnik, který získal nucenou licenci, anebo na který nucená licence přešla, přestane býti podnikem důležitým pro obranu státu, licence tato zaniká.
§ 48.
Vztah k jiným právním předpisům o vynálezích.
Pokud se v předchozích paragrafech nestanoví jinak, zůstávají ustanovení jiných právních předpisů o zabezpečení a využití vynálezů pro potřeby vojenské správy nebo pro účely obrany státu nedotčena.
Zvláštní ustanovení o právech k nemovitostem v pohraničním pásmu, pak v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst.
§ 49.
Na koho se vztahují zvláštní ustanovení o právech k nemovitostem.
(1) Nabyli-li cizinci nebo právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku k nemovitostem, ležícím v pohraničním pásmu (§ 34, odst. 1) nebo v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst (§ 35, odst. 1), držby, vlastnického neb jiného věcného práva (vyjímajíc práva zástavní), anebo práva pachtovního nebo nájemního (vyjímajíc nájmy stanovené vládním nařízením), jsou povinni oznámiti to do šesti neděl zemskému úřadu příslušnému podle polohy nemovitosti; to platí obdobně o právech horních, vodních, honebních a rybářských. Lhůta k oznámení počíná u práv nabytých před účinností tohoto zákona dnem této účinnosti, a jde-li o práva později nabytá, dnem, kdy bylo těchto práv nabyto.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně, jestliže československý státní občan, mající některé z práv uvedených v předcházejícím odstavci, pozbude československého státního občanství; lhůta k oznámení tu počíná dnem, kdy občan pozbyl československého státního občanství.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na československý stát, na svazky československé územní nebo zájmové samosprávy, jakož i na ústavy, podniky a fondy jim náležející neb jimi spravované, dále na ty právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku, které budou osvobozeny od povinnosti oznamovací, uvedené v odstavci 1, vládním nařízením neb úřadem, kterému to vládní nařízení svěří; tento úřad, je-li to úřad civilní, postupuje při uvedeném osvobozování v dohodě s vojenskou správou.
§ 50.
Projednávání oznámení podle § 49.
(1) Zemský úřad ihned uvědomí o oznámení, které ho podle ustanovení § 49 dojde, vojenskou správu a z volné úvahy - vždy však za souhlasu vojenské správy
a) buď tato oznámení vezme na vědomost,
b) nebo uloží nabyvatelům omezení nebo podmínky, jež uzná za vhodné,
c) nebo jim nařídí, aby ve lhůtě, kterou k tomu určí, převedli práva uvedená v § 49, odst. 1 na, československé státní občany, nebo na právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku, na něž se ustanovení § 49, odst. 1 podle ustanovení § 49, odst. 3 nevztahuje, anebo na osoby (počítajíc v to i právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku), které k tomu za souhlasu vojenské správy oprávní.
(2) Práva uvedeného v odstavci 1, písm. b) a c) může zemský úřad použíti nejdéle do jednoho roku ode dne, kdy ho oznámení podle § 49 došlo; tato lhůta může býti vládním nařízením na přechodnou dubu prodloužena.
(3) Nebylo-li oznámení podle § 49 učiněno v předepsané lhůtě, může zemský úřad práva podle ustanovení odstavce 1, písm. b) a c) použíti kdykoliv; jde-li však o práva, která jsou předmětem zápisu do veřejných knih, může zemský úřad práva uvedeného v odstavci 1, písm. b) a c) použíti nejdéle do desíti let poté, co byla dotčená práva ve veřejných knihách zapsána, a jde li o práva v den účinnosti tohoto zákona již zapsaná, do desíti let ode dne této účinnosti.
(4) Co je v odstavci 1 předepsáno o uvědomění vojenské správy a o její součinnosti, platí i v tom případě, když se úřad o nabytí práva dozvěděl jinak než z oznámení učiněného podle § 49.
§ 51.
Úřední likvidace práv k nemovitostem.
(1) Nebude-li v stanovené lhůtě podán průkaz o tom, že bylo příkazu danému podle ustanovení § 50, odst. 1 vyhověno, zpeněží okresní soud příslušný podle polohy nemovitosti na návrh zemského úřadu práva, o něž jde, na účet dosavadní. oprávněné osoby podle pravidel o dobrovolné dražbě (prodeji). Až do pravoplatného zpeněžení může okresní soud naříditi na návrh zemského úřadu prozatímní správu na vrub dosavadní oprávněné osoby.
(2) Nebylo-li by zpeněžení možné nebo nebylo-li by lze je s úspěchem provésti, může zemský úřad naříditi a na vrub oprávněné osoby jiný způsob likvidace a může podle okolností i právo, o něž jde, zrušiti za přiměřenou náhradu; nařízené zrušení práv horních provede příslušný báňský úřad, který stanoví též přiměřenou náhradu.
(3) Podrobnosti k provedení tohoto paragrafu může stanoviti vládní nařízení, které může určiti odchylky od pravidel o dobrovolné dražbě (prodeji).
§ 52.
Předchozí povolení k nabytí práv k nemovitostem.
(1) Osoby uvedené v § 49, odst. 1 mohou před nabytím práv tam vypočtených požádati zemský úřad, aby jim dal povolení k nabytí těchto práv.
(2) Zemský úřad udílí povolení podle odstavce 1 podle volné úvahy a může je vázati podmínkami. K udělení povolení je potřebí předchozího souhlasu vojenské správy.
(3) Je-li povolení uděleno, není tím dotčena, povinnost oznámiti nabytí práva podle ustanovení § 49, odst. 1; zemský úřad však nemůže v takovém případě použíti práva uvedeného v § 50, odst. 1, písm. b) a c).
§ 53.
Ustanovení o knihovních zápisech.
(1) Knihovní soud dodá usnesení, týkající se zápisu některého z práv uvedených v § 49, odst. 1, ve dvou stejnopisech vždy též místně příslušnému okresnímu úřadu.
(2) Okresní úřad přezkoumá, zda tu jde o případ podléhající oznamovací povinnosti podle § 49, odst. 1, při čemž je nabyvatel dotčeného práva povinen na vyzvání okresního úřadu podati ve lhůtě tímto úřadem dané průkaz o rozhodných okolnostech.
(3) Ustanovením tohoto paragrafu není dotčena povinnost oznámiti nabytí práva podle ustanovení § 49, odst. 1.
§ 54.
Vztah k jiným právním předpisům o nabývání práv k nemovitostem.
(1) Ustanoveními §§ 49 až 53 zůstávají nedotčena zvláštní ustanovení, upravující nabývání práv uvedených v § 49, odst. 1 cizincem, pokud takové nabývání vylučují nebo činí závislým na povolení, nebo je jinak omezují. To platí zejména o ustanovení § 3. zákona přídělového ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. a § 12 zákona úvěrového ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. ve znění vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 158 Sb. z. a n.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení mezinárodních smluv vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení.
(3) Ustanovení §§ 49 až 53 neplatí pro nabývání práv uvedených v § 49, odst. 1 k.dráze, pokud je dráha knihovní jednotkou (§ 5 zákona ze dne 22. srpna 1930, č. 132 Sb. z. a n., o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách).
Ustanovení o stavbách důležitých pro obranu státu.
§ 55.
Všeobecná ustanovení o stavbách důležitých pro obranu státu.
(1) Prohlásí-li ministr národní obrany, že je v zájmu obrany státu, aby byla zachována, naprostá tajnost o zařízení, uspořádání atd. stavby, jež má býti provedena k vojenským účelům
a) přechází se souhlasem ministra vnitra a ministra veřejných prací působnost stavebního úřadu (úřadu povolaného k rozhodování o.stavbě), není-li podlé platných předpisů vyhrazena zemskému nebo ústřednímu úřadu anebo vojenské správě, na úřad, který je přímo podřízen věcně příslušnému ústřednímu úřadu;
b) stavební úřad (úřad povolaný k rozhodování o stavbě) zařídí v dohodě s vojenskou správou čeho třeba k tomu, aby zařízení, uspořádání atd. takové stavby, jakož i její povolení a schválení zůstalo utajeno;
c) dozor na takovou stavbu (zejména dozor podle stavebních řádů [statutů] a dozor orgánů živnostenské inspekce) budiž v dohodě s vojenskou správou upraven a příslušným ústředním úřadem potřebně soustředěn tak, aby to, co má býti v zájmu obrany státu utajeno zůstalo utajeno.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v tom případě, kdy ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra a věcně příslušným ministrem prohlásí
a) o státní stavbě, jež má býti provedena k jiným účelům než vojenským, nebo
b) o stavbě podniku důležitého pro obranu státu,
že je v zájmu obrany státu, aby byla zachována naprostá tajnost o zařízení, uspořádání atd. takové stavby.
(3) Při stavbách uvedených v odstavcích 1 a 2 mohou býti podle volného uvážení příslušného úřadu v dohodě s vojenskou správou zúčastněné osoby (zájemci) a obce (jimž třeba vždy přiznati právní postavení zúčastněné osoby [zájemce] ) vyloučeny z práva nahlédnouti v příslušné plány a popisy. Zúčastněným osobám (zájemcům) třeba tu podati vysvětlení, pokud se zamýšlená stavba dotýká jejich majetkových a jiných práv, aby jim byla umožněna obrana těchto práv, avšak jenom v tom rozsahu, pokud to povaha a účel stavby připouští. Obcím bude dodán - nevylučuje-li to potřeba zachování tajemství - pro účely plánu polohy geometrický (polohopisný) plán v měřítku plánu polohy nebo aspoň v měřítku katastrální mapy v takové úpravě, jakou uzná příslušný úřad v dohodě s vojenskou správou za vhodnou.
(4) Při stavbách uvedených v odstavcích 1 a 2 lze se i jinak odchýlit ad platných stavebních řádů (statutů) a jiných právních ustanovení, vztahujících se na budování takových staveb, jestliže toho povaha a účel těchto staveb vyžaduje.
(5) Na úřad příslušný podle ustanovení odstavců 1 a 2 přechází též působnost k provedení vodoprávního a jiného řízení, jehož je k uskutečnění stavby a v souvislosti s ní zapotřebí. I tu platí obdobně ustanovení odstavce 4, jakož i to, co v zájmu zachování tajemství ustanovuje odstavec 1, písm. b) a c) a odstavec 3.
(6) O stavbách drah a o stavbách na drahách platí příslušné předpisy o drahách.
§ 56.
Zvláštní ustanovení o opevňovacích, obranných a jiných důležitých stavbách a zařízeních.
(1) Na opevňovací a jiné obranné stavby vojenské se ustanovení stavebních a živnostenských předpisů nevztahují. Pokyny stran přípravy, budování, udržování atd. těchto staveb vydává a na tyto stavby, jakož i na jejich přípravy a budování dozírá vojenská správa.
(2) Působnost k provedení vodoprávního a jiného řízení, jehož je k uskutečnění staveb uvedených v odstavci 1 a v souvislosti s nimi zapotřebí, přechází na vojenskou správu. Ustanovení § 55, odst. 5, druhé věty platí i tu.
(3) Vojenské správě přísluší též dozor, který jinak vykonávají živnostenští inspektoři a jiné úřady (orgány).
(4) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahují i na jiné stavby nebo zařízení, o nichž Nejvyšší rada obrany státu určí, že pro jejich mimořádný význam pro obranu státu je třeba je klásti na roveň stavbám uvedeným v odstavci 1.
HLAVA V.
Obrana státu za branné pohotovosti státu
Část 1.
Všeobecná ustanovení o branné pohotovosti státu.
§ 57.
Pojem branné pohotovosti státu, její počátek a ukončení.
(1) Jakmile byla vyhlášena mobilisace branné moci nebo prohlášen válečný stav anebo vypověděna, válka, vstupuje stát do branné pohotovosti, a to dnem, kdy bylo učiněno některé z právě uvedených opatření.