Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 193.

Zpráva

ústavně-právního výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 47),

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci

Novelou touto měniti a doplňovati se mají následující zákony:

1. zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z. (čl. I novely),

2. zákon ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z. ve znění čl. XXVIII zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z. (čl. II novely),

3. čl. XXII zákona, č. 112 ř. z. ex 1895 a zákon ze dne 15. února 1922, č. 69 Sb. z. a n. (článek III novely),

4. zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z. (článek IV novely),

5. zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. (článek V novely),

6. zákonný čl. I z roku 1911 (maďarský, článek VI novely),

7. zákonný čl. LX z r. 1881 (maďarský, článek VII novely),

8. zákon ze dne 27. června 1894, č. 217 ř. z. (článek VIII novely),

9. zákon ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n. (článek IX novely).

Novela řady mnohých ustanovení citovaných zákonů odpovídá zkušenostem, nabytým v posledních letech justiční správou. Jsou to ustanovení vesměs užitečná, jejichž potřebu praxe již dlouho pociťuje.

Ustanovení novely této jednak ulehčují přetíženosti soudů a mohou míti dobrý účinek na soudní administrativu, jednak mohou znamenati urychlení soudního řízení jeho zjednodušením a omezením sporů o formální otázky, - zejména sporů o příslušnost - na míru nejmenší. Formální otázky, zejména otázka příslušnosti, staly se v poválečných letech vítanou záminkou svévolným stranám a zejména liknavým dlužníkům ke všemožnému protahování sporů a oddalování rozhodnutí ve věci samé; tím trpěl jak žalobce (oddalováním a zdražováním rozhodnutí), tak soud (vyčerpáváním se v otázkách podřadných). Jest tedy vítati, že novela snaží se učiniti přítrž a ulehčiti jak soudu, tak i stranám, a tím přispěti k rychlejšímu a věcnějšímu výkonu spravedlnosti.

S druhé strany nejsou navržené reformy zase příliš jednostranné, neboť ulehčení soudu a urychlení řízení neděje se na úkor věcnosti a solidnosti řízení a věcných zájmů stran.

Těmto cílům slouží hlavně ustanovení čl. I, jímž se reformuje jurisdikční norma; dále ustanovení čl. II, jímž analogicky reformuje se zákon o řízení upomínacím (zákon ze 27. dubna 1873, č. 67 ř. z.); dále některé body článku IV (č. 7, 8, 9, 10, 14, 15 a 16), a pro oblast slovenského práva procesního analogicky některé body čl. VI (č. 1, 2, 3, 9, 10, 11, 16, 17 a 18). Pro soudnictví pracovní pak platiti má ustanovení článku IX.

Přecházeje k podrobnostem, výbor ústavně-právní uvědomil si, že změna, kterou zavádí bod 1, čl. I, podle zkušeností o sporech rozvodových, bude příslušnost samosoudce asi pravidlem. Vzhledem k jejich rozvaze však nezdá se to býti nebezpečným.

Při druhém odstavci bodu 2 téhož článku dlužno si uvědomiti, že možnost zmatečnosti v případě, že jednal soud ve složení, které podle všeobecných zásad má býti zárukou spolehlivějšího rozhodování (senát) než ve složení soudu, v němž měl jednati (samosoudce), se přímo příčila zdravému rozumu, třeba měla oporu v zákoně. Proto nutno jen schváliti zrušení této možnosti. Takto založená příslušnost nemůže býti pociťována jako zkrácení na právu, když vesměs jde o spory advokátské.

Snížení počtu členů senátů u vrchních soudů odůvodnitelno je pouze nedostatečným obsazením soudu a jejich přetížením (bod 3, čl. I). Proto byly vyslovovány ve výboru obavy, zda je vhodným, aby o odvoláních proti rozsudkům krajských soudů rozhodoval u vrchního soudu pětičlenný senát jen tehdy, když některá ze stran výslovně to navrhne. Uvádělo se, že psychologické ohledy zabrání stranám často činiti takové návrhy, a že se tím rozhodování v senátech pětičlenných - jež podle důvodové zprávy má býti zásadně zachováno - prakticky změní skoro veskrze v rozhodování v senátech tříčlenných. Poukazováno na analogii sporů o rozvod, které se dnes šmahem projednávají před samosoudci, a navrhováno přímo opačné ustanovení, aby senát tříčlenný byl jen tehdy, když to strany přímo navrhnou.

Naproti tomu však většina ústavněprávního výboru se přiklonila k návrhu vládnímu, neboť početně silnější senáty neskýtají absolutní jistotu při větší pozornosti votantů, a proto proti rozhodování ve tříčlenných senátech u vrchních soudů na Slovensku není stížností, takže osnova nového civil. řádu soudního chystá zavésti vůbec jen rozhodování ve tříčlenných senátech u vrchních soudů.

Proto možno navržené ustanovení tohoto bodu přijmouti k vůli získání zkušeností pro budoucí projednávání osnovy nového civilního řádu soudního.

I proti ustanovení 4. bodu čl. I byly vyslovovány pochybnosti, neboť budoucně před okresní soudy budou patřiti i spory o výživné mezi manželi, pokud by nebyla žaloba o výživné spojena se žalobou o rozvod, a tak se dostala před krajský soud. Namítalo se, že soudcové u okresních soudů bývají poměrně mladí lidé, kteří postrádají vytříbenějšího postřehu a zkušeností, potřebných pro spravedlivé vystižení zpravidla spletitých poměrů manželských. Upozorňováno, že jako odvolací instance budou fungovati nyní veškeré krajské soudy a tím že může býti porušena jednotnost praxe, zaručená dosud tím, že o manželských sporech rozhoduje pro okrsek celé země jediný senát vrchního soudu. Vytýkáno, že žaloba o výživné bývá často podána časově různě od žaloby o rozvod, a tu v takových případech pak nastane nevítané roztržení jednotného případu manželského na část, projednávanou u okresního soudu (výživné) a část projednávanou u krajského soudu (rozvod).

Ústavně-právní výbor přiklonil se však k návrhu vládnímu proto, že změnou tou získají se zkušenosti pro budoucí úpravu nového jednotného civilního řádu soudního. A proto vybízí ministerstvo, aby bedlivě sledovalo zkušenosti, tímto přenesením získané. Vláda je názoru, že tím se usnadní vedení sporů; při tom dlužno ovšem uznati, že spory ty zpravidla nejsou o nic obtížnější než ony jim dosud přikázané. Přesun tento však bude znamenati značné zatížení okresních soudů.

K bodu 5, čl. I, dlužno uznati, že změna ta bude znamenati především úsporu útrat; neboť podle platného stavu nemohly takové nároky býti uplatňovány ani u krajského soudu jedinou žalobou vzhledem k §u 227 c. ř. s. a bylo nutno je děliti do několika žalob u okres. soudu, které stejně pak byly spojeny podle §u 187 c. ř. s. z toho důvodu je vhodné i vypuštění ostatních ustanovení §u 55 j. n.

Ke čl. II pouze nutno konstatovati rozumné ustanovení bodu 1.

Ostatní ustanovení tohoto článku sledují vesměs urychlení řízení a tím i úlevu soudům.

Týž cíl zamýšlí i změna, uvedená ve čl. III. Ve čl. IV podstatnou reformou je nová úprava práva chudých. Stížnosti proti zneužívání práva chudých k vedení sporů beznadějných, začasté i svévolných, se v posledních letech tak rozmnožily, že opravdu nelze odkládati s reformou; této reformě - slouží ustanovení bodu 1-5 tohoto článku pro oblast procesního práva platného v historických zemích, a body 4, 5, 6, 7 a 8 článku VI pro oblast procesního práva, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ustanovení tato mají čeliti zneužívání práva chudých a ulehčiti jak výkonnosti soudů, tak zmenšiti zatížení stavu advokátského bezplatným zastupováním, jež se rozrostlo do netušených rozměrů, tak konečně vyhověti stížnostem z řad obecenstva proti obtěžování a začasté přímému vydírání pomocí svévolných sporů na právo chudých.

Změněný § 65 (bod 1) dává ve 3 odstavci vládě oprávnění k vydání podrobnějších předpisů a tudíž i možnost, docíliti úspěchu zjednodušením řízení. Na obsahu jejich bude ovšem záležeti, do jaké míry bude to míti žádaný úspěch.

Ostatní body článku tohoto mimo 11, 12 a 13 směřují vesměs k urychlení řízení, což nejpatrněji vysvítá z bodů 6 a 14.

Bod 8 zejména obsahuje důležitou změnu; bod ten byl pouze stylisticky výborem pozměněn. Bude to zajisté výhodou, když soud i strany budou při ústním jednání již úplně informovány; soud může si připraviti již základy a osnovu průvodního usnesení, naříditi předložení listin průvodních a po případě již si obeslati svědky.

Rovněž i bod 10 za účelem urychlení řízení výbor doplnil v odstavci prvním. Nad to pokládal výbor za nutno stanoviti též lhůtu k žalobní odpovědi a doplniti tedy § 261 a novým odstavcem (předposlední odstavec vládní předlohy).

O bodech 11, 12 a 13 dlužno se zmíniti až při článku V.

Změna uvedená v bodě 14 odstraní překážku v pokračování řízení v případě změny v obsazení soudu.

K delšímu jednání zavdalo příčinu zavedení notářské výpovědi mimosoudní i pro obor práva v zemích historických (body 17 a 18 a ve čl. V, bod 1).

Vzhledem k různým pochybnostem o této unifikaci, a vzhledem k tomu, že co nejdříve bude vládou předložen návrh na nový civilní řád soudní, výbor ústavně-právní se souhlasem ministerstva spravedlnosti vypustil z novely oba body (17 a 18) a ze čl. V, bod 1.

Článek V ve svých bodech 2 a 3, ze článku IV pak body 11, 12 a 13, ze čl. VI body 12,13,14 a 15 a ve čl. VII body 2 a 3 mají za účel ochranu státu proti prozrazování vojensky důležitých věcí. Z toho důvodu výbor plně je uznává. Aby však ustanovení těch nemohlo býti zneužíváno, doplnil výbor ustanovení ta možností obrany postižené strany analogicky, jak to ustanovuje zákon na obranu republiky.

Další potřebná reforma civilního soudního řízení jeví se pro obor řízení exekučního. Zde nutno čeliti zneužívání některých liberálních ustanovení dosavadních exekučních řádů ku praktickému maření exekuce.

Toto zneužívání se v posledních letech se vzestupem exekuční agendy a poklesem morálky, neštítící se křivých svědectví i přísah, neobyčejně rozmohlo a jest jednou z hlavních příčin obecné bezúspěšnosti exekučního řízení, zejména na movitosti a na pohledávky.

K odstranění veškerých zlořádů, jež v nynější době takřka úplně a obecně paralysují účinnost exekučního řízení, bude arciť třeba reforem daleko pronikavějších, a to nejen v oboru vlastního exekučního práva. Dalekosáhlost těchto reforem však překročuje rámec pouhé této novely a dlužno se proto zatím spokojiti s reformami, jež citovaná ustanovení této vládní předlohy přinášejí s přáním, aby justiční správa bedlivě prostudovala příčiny nynější bezúspěšnosti exekučního řízení, a to nejen ve příčině, tkvící v ustanoveních platných exekučních řádů a dle toho vypracovala pak další energické reformní návrhy. Tak zejména nutno přesným a nepřestupným stanovením lhůt mezi jednotlivými stupni exekuce urychliti řízení a dopomoci věřiteli tak k uspokojení. Protahováním exekuce, jak dnes se děje, umožňuje se jen ničení exekvovaného předmětu, favorisuje se tím defraudace exekvovaného jmění a podporuje se jen nedůvěra k činnosti soudu.

Článek VIII i X znamenají větší pružnost ve výchově dorostu soudcovského i kancelářského. Pro svojí podřadnost přenechává se obor ten opatření ministra spravedlnosti. Čl. IX doplněn novým odstavcem ohledně osvobození od kolků a poplatků.

Vzhledem na pokročilost času mezi předložením vládního návrhu a jeho parlamentním vyřízením, dlužno pozměniti i účinnost této novely ve čl. XI.

Veškerá ustanovení této novely s hlediska ryze technicko-právního jeví se uspokojivá a pečlivě připravená, jak vidno mimo jiné i z toho, že byl o nich vyžádán posudek Nejvyššího soudu, na nějž se zpráva důvodová na četných místech dovolává.

Pozornosti ústavně-právního výboru neušlo, že důvody unifikační by vyžadovaly změnu ještě jiných ustanovení formálního práva civilního; že zvláště by bylo žádoucí, všeobecně rozšířiti platnost těch ustanovení, které jen v jedné právní oblasti upravují osvědčivší se již právní ústavy. Tak jest tomu na př. při vyjevovací přísaze. Přes to neviděl ústavně-právní výbor nutnost, aby nějaké změny provedl, zvláště aby rozšířil ustanovení o vyjevovací přísaze v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Každé přenášení předpisů z oboru jedné právní oblasti do oblasti druhé vyvolává v praxi obtíže, protože systémy obou právních oblastí spočívají podstatně na různých základech a jest tu vždy nebezpečí, že takovéto přenesení předpisu vyvolá později nepředvídané komplikace. Mimo to pokročily podle sdělení zástupce vlády přípravy na osnově sjednoceného exekučního řádu tak daleko, že lze v dohledné době očekávati jeho ústavní projednání a současné uvedení v život s novým civilním řádem soudním, jehož meziministerské projednávání bylo již ukončeno.

Jiným předmětem úvah ústavně-právního výboru byl ten zjev soudního řízení, že příliš rozšířeným prováděním důkazů pomocí soudů dožádaných se velmi často zbytečně prodlužuje řízení.

Zásada ústnosti a bezprostřednosti a zásada zjištění materiální pravdy vyžaduje, jak to také civil. řád soudní původně zamýšlel, provádění důkazů před soudem procesním.

Této povinnosti se soudy nápadně vyhýbají, což jest na újmu zjištění objektivní pravdy. Vždyť v takovém případě procesnímu soudci schází osobní dojem, který jest důležitý pro posouzení věrohodností svědka; při místních ohledáních pak schází mu osobní názor, který bývá rozhodujícím, jako na př. v případech úrazů automobilových; konečně, což je velmi důležitým, jest dožádaný soudce obmezen rekvisičním příkazem a vyhýbá se soustavně rozšiřovati výslech na okolnosti, které třeba jest vzhledem ku výpovědi svědků zjistiti, ale které procesní soudce nepředvídal a tudíž ani nepojal do dožádání.

Dožádáním cizích soudů protahuje se spor a rozkládá se na celou řadu úkonů před různými dožádanými soudci, což má za následek celou řadu jednání u soudů dožádaných, a to znamená ztrátu času, veliké útraty stranám a pro soudce procesního nepřehlednost celého řízení.

Stává se dokonce dosti často, že se nerozpakuje procesní soudce u krajského soudu dožádati o výslech svědka okresní soud, který se nalézá nejenom v témže městě, nýbrž dokonce i v téže budově, jenže v jiném patře. Rovněž opakuje se, že soud procesní dožaduje o výslech svědků sousední soud, odkud má svědek stejnou možnost dojeti k procesnímu soudu za nepatrný peníz a s nepatrnou ztrátou času.

Výslech a provedení důkazů procesním soudcem i při veliké řadě svědků netrvá tak dlouho a nestojí tolik peněz stát jako provádění důkazů dožádanými soudci, kde svědomitý soudce si musí nejen pročísti rekvisiční návrh, ale uvědomiti si též povahu sporu a tendenci zamýšleného důkazu, totiž vpraviti se do stavu procesního tak, jak to musil učiniti již soudce procesní.

Dlužno tedy na to důtklivě poukázati soudce, že rekvisice jsou přípustny jen tenkráte, když obeslání svědka a výslech u procesního soudu by vyžadoval neobyčejně dlouhé doby, anebo neobyčejně velikých nákladů. Při dokonalém spojení a poměrně levném jízdném a malém rozsahu našeho státu nastane podobný případ jen zřídka a mělo by zásadně platiti ustanovení, že na př. krajský soud smí dožadovati soudy okresní v obvodu svého krajského soudu jen výjimkou; tím již bylo by nešvaru rekvisičnímu hodně čeleno.

Jinou vadou dnešního procesního práva, vyvolanou pokleslou morálkou, jsou předpisy, umožňující obtěžovati veřejnost podvody. Nesvědomitý podvodník vymyslí si pohledávku proti někomu; tuto svoji pohledávku postoupí - pravidelně peněžním ústavům. Tyto pohledávku zažalují a podvodný cedent využije předpisů práva a jako svědek v procesu neštítí se falešné přísahy. Zde by bylo třeba upozorniti soudy na opatrnost v takových případech, které se velmi často opakují.

Ústavně-právní výbor zabýval se při projednávání této předlohy, která má urychliti řízení soudní i tou všeobecně známou překážkou urychlení sporů, totiž nedostatkem soudců. Počet jejich je neúměrný vzrůstu agendy. A tu hledí se nedostatek ten nahraditi zvýšenou výkonností soudců, stupňovanou do nemožnosti. Jest nebezpečí; aby tím netrpěla i kvalita práce soudců. Proto výbor navrhuje slavnému senátu přijetí připojené důrazné resoluce, domáhající se rozmnožení počtu soudců. Důvody fiskální nesmí brzditi tento nejvyšší zájem státu.

Při té příležitosti upozorňuje výbor i na tento zjev: Za účelem ulehčení přetíženým soudcům zavedla se instituce náhražky soudcovské, stav aktuárů soudních.

Systemisační komise, velice skoupá při stanovení počtu potřebných sil, zřídila dosti veliký počet soudních aktuárů. Ačkoliv jest nadbytek nezaměstnaných středoškoláků a nedostatek soudního personálu, přece justiční správa více než polovinu těchto míst neobsazuje. I zde by bylo na místě, plným obsazením těchto míst ulehčiti agendě soudní. V tom směru rovněž ústavněprávní výbor žádá, aby byla zajištěna náprava.

Ústavně-právní výbor navrhuje senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění níže otištěném i s připojenou resolucí.

V Praze dne 12. května 1936.

Dr Milota v. r.,
předseda.

Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.

 

Zákon

ze dne..........................................................................,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání moci soudní a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), se mění takto:

1. § 7 a), odst. 3 zní:

"Samosoudcům krajských soudů přísluší též projednati a rozhodnouti spory o rozvod a rozluku manželství, leč by jedna ze stran ještě před průvodním usnesením navrhla, aby věc byla projednána před senátem. Je-li se žalobou o rozvod spojena žaloba o placení výživného, jedná a rozhoduje o ní soud v témž obsazení, v jakém jedná a rozhoduje o žalobě o rozvod."

2. K § 7 a) dodávají se odstavce 4, 5 a 6

"Strany mohou u krajských soudů úmluvou (§ 104) vznésti před samosoudce i majetkoprávní rozepře, které přesahují hodnotu 20.000 Kč. Za úmluvu platí také, je-li návrh na projednání samosoudcem učiněn v žalobě a v žalobní odpovědi není mu odporováno.

Rozhodnutí krajského soudu nelze odporovati opravným prostředkem proto, že místo samosoudce jednal a rozhodoval senát. Nelze mu však odporovati ani proto, že místo senátu jednal a rozhodoval samosoudce, jestliže strana se pustila do jednání, nevytknuvši vadného obsazení soudu.

V případech odstavce 5. nemůže k vadnému obsazení přihlížeti z moci úřední ani soud vyšší stolice."

3. § 8 zní:

"U vrchních soudů vykonávají soudní moc v občanských věcech právních a rozhodují ve správních věcech soudních senáty, které jsou složeny z předsedy a dvou soudců, pokud by něco jiného nebylo ustanoveno zákonnými předpisy o vnitřním zařízení soudů. O odvoláních proti rozsudkům krajských soudů, které vydal senát, rozhoduje však vrchní soud v senátě složeném z předsedy a čtyř soudců, jestliže to navrhne odvolatel v odvolacím spise nebo jeho odpůrce v odvolacím sdělení nebo ve zvláštním podání učiněném ve lhůtě § 468, odst. 2 c. ř. s.

Strana nemůže uplatňovati v opravném prostředku vadné obsazení odvolacího soudu proto, že místo tříčlenného senátu jednal a rozhodoval senát pětičlenný. Také však nemůže uplatňovati, že místo senátu pětičlenného jednal a rozhodoval senát tříčlenný, jestliže se pustila do jednání, nevytknuvši vadného obsazení soudu.

Ve případech předcházejícího odstavce nemůže k vadnému obsazení přihlížeti z mocí úřední ani dovolací soud.

Jak má býti vykonáváno soudnictví v občanských věcech právních u nejvyššího soudu, je ustanoveno zákonem o nejvyšším soudě."

4. § 49, č: 2 zní:

"2. spory o otcovství k nemanželskému dítěti, o závazcích podle zákona náležejících nemanželskému otci k matce a dítěti, a to i když nárok z těchto závazků uplatňuje osoba, která náklad spojený s jich splněním učinila za nemanželského otce, a jinaké spory o výživné, k němuž jest někdo podle zákona povinen. Tím však není dotčeno právo manželky v žalobě o rozvod domáhati se placení výživného u soudu příslušného pro žalobu o rozvod."

5. § 55 zní

"Jestliže se jediná osoba nebo společníci ve sporu domáhají v jedné žalobě několika nároků, jež jsou ve skutkové nebo právní souvislosti, sčítají se tyto nároky dohromady.

Nejsou-li nároky ve skutkové nebo právní souvislosti, posuzuje se příslušnost soudu podle každého nároku zvlášť, ale okresní soud zůstává příslušným, i když součet těchto nároků převyšuje hranici stanovenou pro příslušnost okresních soudů. Působnost samosoudce u krajského soudu zůstává nedotčena, jestliže žádný z takových nároků nepřevyšuje částku 20.000 Kč."

6. § 118, č. 2 se zrušuje. Tím není dotčeno ustanovení § 4 zákona ze dne 15. října 1925, č. 213 Sb. z. a n., kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze.

Čl. II.

Zákon ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení, ve znění čl. XXVIII zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., o zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilního řádu soudního), se mění a doplňuje takto:

1. § 3 zní

"Podmíněný platební rozkaz nelze vydati proti osobám neznámého pobytu."

2. § 4, odst. 4 a 5 zní

"Má-li týž věřitel za týmž dlužníkem několik pohledávek, může, i když nejsou mezi sebou ve skutkové nebo právní souvislosti, žádati touž žádostí za platební rozkaz, nečiní-li žádná z nich více než 5000 Kč, třebas by součet těchto nároků hranici tu převyšoval.

K písemné žádosti budiž připojeno tolik stejnopisů platebního rozkazu vyhovujícího předpisu § 6, kolik je jich třeba pro doručení."

3. K § 5, odst. 3 se připojuje nová věta:

"Proti rozhodnutí o útratách je přípustný jen rekurs ve lhůtě 8 dnů."

4. § 9 zní:

"Podal-li dlužník odpor včas, pozbude platební rozkaz účinnosti v celém svém rozsahu, a to i tehdy, když se odporuje toliko některé části pohledávky.

Bylo-li však platebním rozkazem dlužníkovi odděleně uloženo, aby zapravil několik pohledávek, z nichž každá je zvlášť číselně uvedena, a podal-li dlužník odpor výslovně jen proti některé z těchto pohledávek, zůstává platební rozkaz účinným ve příčině ostatních pohledávání.

Odporuje-li toliko některý z několika dlužníků, pozbude platební rozkaz účinnosti jen ohledně něho."

5. § 19, odst. 2 zní

"V takovém případě doručí soud zároveň s platebním rozkazem žalobu. V platebním rozkazu uvede, že nařídí ústní jednání o žalobě, podá-li žalovaný včas odpor žalovanému budiž uloženo, aby, podá-li odpor, uvedl stručně jeho důvody a nabídnut o nich důkazy. Jinak platí ustanovení § 9."

Čl. III.

Čl. XXII zák. č. 112/1895 ř. z. a § 14, odst. 5, věta prvá zákona ze dne 15. února 1922, č. 69 Sb. z. a n., o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů s obilím a mlýnskými výrobky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, budou nahrazeny těmito ustanoveními:

"Bursovní soud rozhodčí může vyslýchati svědky, znalce a strany za účelem důkazu, pokud se na jeho obeslání dostavili, a to souhlasí-li s tím vyslýchaní, i přísežně; jinak požádá za provedení těchto důkazů okresní soud, v jehož obvodu vyslýchaný bydlí nebo se zdržuje. O přísežném výslechu před rozhodčím soudem platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního."

Čl. IV.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), se mění a doplňuje takto:

1. § 65 zní

"Žádost za propůjčení práva chudých budiž podána písemně nebo do protokolu u procesního soudu příslušného v první stolici. Jestliže by chudá strana měla své bydliště nebo stálý pobyt mimo obvod okresního soudu, jenž jest v sídle procesního soudu, může žádost za propůjčení práva chudých dáti do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu.

V žádosti budiž označen spor, pro který právo chudých má býti povoleno. Zároveň budiž předloženo úřední vysvědčení o osobních poměrech strany, jíž má býti právo chudých propůjčeno, a místopřísežně seznání strany o tom, jaké má jmění a jaký má příjem. Kdo učiní v místopřísežném seznání vědomě nepravdivé údaje, bude potrestán podle výše způsobené nebo zamýšlené škody pro přestupek nebo zločin podvodu.

Podrobnější předpisy o způsobu místopřísežného seznání, o vydávání úředního vysvědčení a o ověřování údajů žadatelových, zejména knihovními soudy a finančními úřady, jakož i o postupu při tom budou vydány vládním nařízením. Obce jsou povinny spolupůsobiti, zejména při vystavování úředních vysvědčení.

Poručencům a opatrovancům může vysvědčení vydati a místopřísežné seznání potvrditi také poručenský (opatrovnický) soud.

O tom, zda strana podle osobních a majetkových poměrů může zapraviti náklady na vedení sporu (§ 63) či nikoliv, rozhoduje procesní soud.

Soud může také povoliti právo chudých jen částečně."

2. § 66, odst. 2 zní:

"Advokáta samého jmenuje výbor advokátní komory k tomu povolaný. Toto jmenování nahrazuje advokátovi plnou moc procesní."

3. § 69 zní

"Straně, která nepravdivými údaji vyloudila propůjčení práva chudých, budiž uložen trest pro svévoli.

Kdo by ve vysvědčení uvedeném v § 65 vědomě nebo z hrubé nedbalosti učinil nesprávné údaje nebo kdo by nesprávné údaje vědomě potvrdil jako pravdivé, ručí, jestliže právo chudých bylo propůjčeno, za částky, od nichž strana prozatím byla osvobozena, dále za náklady zastoupení advokátem a za všelikou jinou tím způsobenou škodu."

4. Za § 71 se vkládá § 71 a)

"Soud vyřídiv věc v jedné stolici uloží straně požívající práva chudých, aby zaplatila částky, od jichž zaplacení byla právem chudých prozatímně osvobozena, nabude-li přesvědčení, že zaplacení jich nemůže chudou stranu zkrátiti na nuzné výživě (§ 63). Může tak učiniti i soud opravné stolice s účinkem i pro předcházející řízení. Podle majetkových poměrů chudé strany může jí soud uložiti zaplacení částečné, podle okolností může jí uložiti zaplacení celé nebo částečné v přiměřených lhůtách. Při tom budiž užito ustanovení § 71, odst. 2."