Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 229.

Nevelký síce počet duchovných pracovníkov na našich vysokých školách, z ktorého sa vyberajú budúcí profesori vysokoškolskí, ale svojou kvalitou a posláním veľmi vážný stav tak zv. vysokoškolských asistentov nemal ku podivu do dnes usporiadané svoje platové pomery. Vysokoškolskí asistenti, medzi nimi vynikajúci učenci a odborníci, dostávali za svoju úmornú a zodpovednú prácu len tak zv. renumerácie, ale nie riadný plat. Tieto renumerácie sa pohybovaly hlboko pod úrovňou platov stredoškolských profesorov. Novým zákonom budú upravené platy vysokoškolských asistentov, ktorí sú už docentami a taktiež aj tých, ktorí z jákýchkoľvek príčin prestupujú z asistentského povolania do rôzných oborov štátnej alebo inej verejnej služby. Novým zákonom budú pomery na vysokých školách značne zlepšené. Asistenti, ktorí budú dostávať teraz riadný plat a budú podléhať pragmatike verejných úradníkov, budú existenčne sami, i jejich rodiny zaistení, i pensijné nároky sú presne vymedzené. Asistenti sa budú môcť takýmto spôsobom plne venovať svojím pedagogickým a vedeckým povinnosťam.

Zákonná predloha bola v poslaneckej snemovne dôkladne zredigovaná a upravená, takže nebolo možno na nej niečo zmeniť. Jednako podrobil kultúrny výbor celý zákon zovrúbnej kritike a prijal jednohlasne návrh referentov, aby bol navrhnutý plenu senátu N. S. ku schváleniu v znení sen. tisku č. 191.

Kultúrny výbor prijal tiež dve rezolúcie níže otisknuté, ktoré podobne navrhuje plenu senátu N. S. ku schváleniu.

V Prahe dňa 16. června 1936.

Dr J. Sobota, v. r.,
místopredseda.

Dr Anton Štefánek v. r.,
zpravodaj.

Projednávaná osnova zákona o úpravě některých právních poměrů vysokoškolských asistentů sleduje jako svůj hlavní cíl, zbaviti právní poměry vysokoškolských asistentů určité existenční nejistoty, kterou se dosavadní úprava v některých směrech vyznačuje; může tak ovšem činiti jen v mezích, jež jsou dány této instituci jejím určením jako součásti provozu činnosti vysokých škol.

Proto zůstává nedotčena úprava služebního poměru vysokoškolských asistentů, zejména pokud se týče povahy založení a zrušení tohoto služebního poměru. Zůstává především nedotčeno časové omezení a periodické obnovování vždy po dvou a po uplynutí osmileté asistentské služby vždy po třech letech; tento postup je v zájmu účelného výběru vědeckého dorostu a v zájmu klidného vývoje vysokých škol nezbytným.

Osnova řeší:

1. otázku platového postupu asistentů vysokých škol po celkové jedenáctileté asistentské službě,

2. zabezpečení platové úrovně asistentů vysokých škol při přestupu do jiného státního služebního poměru,

3. zajištění vysokoškolských asistentů a pozůstalých po nich, pokud jde o pensijní zaopatření.

Ad 1. Otázku prvou, týkající se platového postupu vysokoškolských asistentů, kteří dosáhli již práva učiti na vysoké škole, po nejméně jedenáctileté celkové asistentské službě, řeší osnova proto, protože asistenti-docenti po ukončení jedenácti roků asistentské služby co do platu dosud nepostupují, ačkoliv jednak svou vědeckou způsobilostí jsou plnou zárukou pro zdárný vývoj vědy v ČSR, jednak vyzbrojeni postupujícími vědeckými i praktickými zkušenostmi, podávají stále se zdokonalující výkon; proto mnozí z těch, jichž setrvání na vědecké dráze bylo by ve veřejném zájmu, opouštějí asistenturu a hledají si včas lepší hmotné zabezpečení v jiném povolání. Bylo by vážnou škodou, kdyby takový vybraný dorost opouštěl asistenturu a nadějnou dráhu vědce jen z toho důvodu, že by platově byl hůře postaven než osoby, které asistentskou službu opustily dříve nebo asistenty nebyly a věnovaly se jinému povolání, kde mají nadějnější vyhlídky a hlavně zajištěnou existenci.

Odstavec 3, § 1 osnovy odpovídá stejnému ustanovení iniciativního návrhu posl. dr Kozáka a druhů a byl převzat subkomitétem kulturního výboru posl. sněmovny do osnovy. Má na mysli asistenty na vysokých školách technických, kteří nedosáhli práva čísti na vysoké škole technické, kteréhož práva lze na těchto školách z různých důvodů velmi nesnadno dosáhnouti. Aby za předpokladů zmíněného ustanovení bylo možno výjimečně takovým asistentům poskytnouti výhody asistentů-docentů, bylo třeba vložiti alespoň zmíněné fakultativní ustanovení do osnovy, jež by umožnilo vyrovnati různosti mezi vysokými školami technickými a jinými vysokými školami.

Ad. 2. Ustanovení § 93 platového zákona, podle něhož asistentu při přestupu do jiného státního služebního poměru nemá býti vyměřen v nové státní službě služební příjem nižší než měl posléze jako asistent, zůstává s určitou změnou, zajišťující volnější výklad pojmu "přestup" (srovn. § 2, odst. 2 osnovy), zachováno. Vedle toho zabezpečuje osnova vysokoškolským asistentům při přestupu do jiného státního služebního poměru, upraveného platovým zákonem nebo předpisy na základě § 210 vydanými, alespoň takovou úroveň, které dosáhli v asistentském poměru včetně platového postupu v tomto poměru. § 2 osnovy stanoví pro takové případy, že asistenti podrží po dobu čekatelskou dosavadní plat asistentský s případným postupem v tomto platu. Byl-li asistent po splnění veškerých podmínek ustanoven v novém poměru definitivním zaměstnancem, obdrží služné, které se určuje podle zásad § 18 platového zákona. Předpokladem je tu ovšem, že přerušení souvislosti služby asistentské jinou státní službou nestalo se zaviněním asistenta (§ 2, odst. 2 a 4 osnovy).

Stejný cíl, t. j. zabezpečení postavení asistentova v novém poměru sleduje ustanovení, že možno zkrátiti čekatelskou dobu o asistentskou; předpokladem tu však bude, že asistent v novém poměru podal na př. předepsanou odbornou zkouškou ustanovovací důkaz o tom, že i pro místo nově zastávané má ony zejména praktické vědomosti a schopnosti, které se vyžadují pro ustanovení definitivním zaměstnancem; protože však tento předpoklad je třeba zkoumati individuelně, dává § 2, odst. 3 osnovy individuelní pravomoc v tomto směru příslušnému ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem financí.

Ad 3. Předpisy o odpočivných (zaopatřovacích) platech, které dnes byly obsaženy v ustanovení § 156 odst. 4 plat. zák., jsou v zájmu skutečně invalidních asistentů vykládány liberálně; § 3 však přes to naprosto bezpečným právním základem pro obdobné použití pensijních předpisů, platných pro státní pragmatikální úředníky a pozůstalé po nich, dává pevnou záruku v tom směru, aby nemohly vzniknouti o pensijních nárocích asistentů v těchto poměrně řídkých případech, jichž se § 3 bude týkati, nejmenší pochybnosti o státním pensijním zaopatření asistentů.

Sluší konečně zdůrazniti, že ustanovení projednávané osnovy zákona nejsou prolomením nebo podstatnou změnou platového zákona, nýbrž jeho doplňkem a naplněním, proto se také přimykají co nejtěsněji k zásadám a ustanovením platového zákona. Důkazem toho jsou ustanovení § 1, odst. 1 a 2 a § 2, odst. 1 a 3.

Vyšší (osobní) výdaje vzniknou pouze z ustanovení § 1 a § 2 osnovy, jejich výše se odhaduje na 300.000 až 400.000 Kč ročně při plné účinnosti tohoto opatření, v roce 1936 tedy vzhledem ku pozdější účinnosti zákona jen asi polovinu této částky, která najde úhradu v úsporách příslušných rozpočtových položek kapitoly 10.

Vyšší výdaje s tímto zákonem spojené najdou zajisté odezvu a tím i rentabilitu ve známé oddané a osvědčené práci asistentů pro vysokou školu a vědecký pokrok, který vyplyne ze zajištění způsobilého vědeckého dorostu pro další životní dráhu. Na druhé straně bude také napříště možný ještě přísnější výběr dorostu vědeckého, když se mu jednak zaručuje v podstatě stejný platový postup jako v úřední dráze středoškolského profesora, jednak poskytuje v případě přestupu do jiných státních služeb zajištění platové úrovně a zabezpečuje i státní pensijní zaopatření podle stejných zásad jako státním pragmatikálním úředníkům.

Výbor rozpočtový projednal usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi, konané dne 16. června 1936 a usnesl se v souhlase s výborem kulturním navrhnouti, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny beze změn tak, jak je obsaženo v senátním tisku č. 191, jakož i obě resoluce přijaté výborem kulturním.

V Praze dne 16. června 1936.

Dr Karas v. r.,
předseda.

Dr Havelka v. r.,
zpravodaj.

1. Vláda se vyzývá, aby usnesením uložila resortům státní správy, aby asistentům vysokých škol, žádajícím o umístění v jiném oboru státní nebo veřejné služby, byla dána přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací, neobsadí-li se místo povýšením aneb přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii.

2. Vláda se vyzývá, aby usnesením uložila všem resortům státní správy toto:

Služební požitky bývalých asistentů vysokých škol, kteří přestoupili do jiného oboru státní nebo veřejné služby nebo do státního podniku před účinností zákona o upravení právních poměrů vysokoškolským asistentům, buďtež upraveny ode dne účinnosti tohoto zákona tak, jakoby tento zákon platil v době jejich vstupu do přítomného služebního poměru.