Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 259.

Sociálně-politický výbor ve své schůzi konané dne 30. června 1936, projednávaje shora uvedený vládní návrh, dospěl k jednomyslnému názoru, že navrhovaný zákon je nezbytnou nutností státní i sociální.

Tímto zákonem, opřeným o dokonalé pojistně matematické výpočty, je hornické pojištění zabezpečeno a zaručeným státním příspěvkem dostane se ústřední bratrské pokladně spolehlivého finančního základu.

Jako sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny vyslovuje také sociálně-politický výbor senátu přání, aby služební a platový řád pro zaměstnance bratrských pokladen byl pokud možno nejdříve vypracován.

Sociálně-politický výbor pojednával také o neblahých zdravotních poměrech zaměstnanců ve státních dolech v Jáchymově a usnesl se na níže uvedené resoluci.

Proto sociálně-politický výbor doporučuje plenu senátu, aby vládní návrh zákona byl schválen podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění sen. tisku č. 247 i s resoluci níže otištěnou.

V Praze dne 1. července 1936.

Němeček v. r.,
předseda.

Karel Rušavý v. r.,
zpravodaj.

Snahy po úpravě sociálního zajištění zaměstnanců v hornictví, byly na našem území poprvé formovány v zákonnou úpravu obecným horním zákonem z roku 1854. Postupem doby byl tento zákon několikráte měněn a doplňován. Tendencí všech těchto změn byla snaha po sociálním, zajištění horníků pojištěných u bratrských pokladen proti risiku práce, která právem v tomto oboru je označována za nejtěžší a nejnebezpečnější.

Prvním československým zákonem sociální povahy v hornictví byl zákon řešící hornické pojištění úrazové. Je to zákon č. 207 z r. 1919. Téhož roku byl vydán pod číslem 608 zákon další a v roce 1921 vyžádaly si poměry v kupní síle peněz znovu zákon věnovaný horníkům a sice zákon č. 248, kterým byly nově upraveny požitky důchodců bratrských pokladen.

Všechny tyto zákony řešily však jen určité úseky platných již zákonů a nařízení. Teprve zákon č. 242/1922 provádí určitou unifikaci roztroušených zákonů a nařízení o bratrských pokladnách a upravuje jednotně důchody pojištěnců v bratrských pokladnách. Vývoj od vydání tohoto zákona ukázal, jak velikou vadou a nedostatkem tohoto zákona bylo to, že byl vydán bez spolehlivých podkladů pojistně matematických. To bylo a je také příčinou neutěšeného stavu ve kterém hornické pojištění se ocitlo.

Již v roce 1925 zjistila ústřední pokladna bratrská, že hodnota všech jejích závazků převyšuje hodnotu položek úhradových o 3 miliardy Kč. Ze své povinnosti obrací se proto v roce 1926 na povolané činitele a dokazuje nezbytnost provedení sanace bratrských pokladen. Ministerstvo veřejných prací projevuje také již v tomto roce dobrou vůli a přichází s určitými návrhy na pomoc. Avšak tyto návrhy ukazují se nepřijatelnými a také druhý návrh vlády z roku 1929, který chce rušiti samostatnost hornického pojištění a provésti jeho včlenění do všeobecného pojištění dělnického naráží na odpor jak z kruhů zaměstnaneckých, tak také zaměstnavatelských a padá. Navrhována ještě jiná opatření na záchranu hornického pojištění, k provedení jich však nedochází.

Je přirozené, že za tohoto stavu se finanční situace hornického pojištění stále horšila, ústřední bratrská pokladna v krátké době ztrávila celé své jmění a po vyčerpání všech volných prostředků byla nucena lombardovati cenné papíry a na konec zůstala odkázána na výpůjčky státem zaručované. Tuto svízelnou situaci neobyčejně ještě zhoršila hospodářská krise, která v hornictví a hutnictví byla zvlášť pronikavá, poněvadž její důsledky - nezaměstnanost - projevily se v hornickém pojištění mimořádně sníženým počtem členů aktivních, což mělo za následek snížení příjmů a na druhé straně zvýšení počtu provisí a tím zvýšení výdajů. Tabulky důvodové zprávy vládního návrhu přináší v tomto směru vážné doklady.

Za této katastrofální situace hornického pojištění, léta trvající, nezbylo konečně nic jiného než hledati cesty k nápravě. V roce 1932 dochází k vytvoření zvláštní komise pro novelisaci zákona o bratrských pokladnách. Dílem této komise, ve které byli zastoupeni jak horníci a zaměstnavatelé, tak znalci sociálního pojištění, je předložený vládní návrh, respektive usnesení poslanecké sněmovny.

Práci komise vyjádřenou zejména obsáhlým materiálem důvodové zprávy dlužno opravdu oceniti. Podává jasný obraz dnešního stavu bratrských pokladen a její návrhy dávají záruku bezpečného východiska hornického pojištění do lepších a možno říci, že normálních poměrů, které povedou k hospodářské rovnováze. Odkazuji tu na detailní důvodovou zprávu chci se jen několika slovy zmíniti o celkovém finančním rozboru sanačního plánu.

Passiva bratrských pokladen odhadnuty tu jsou na celkovou částku 4.857,6 mil. Kč, aktiva na 3.003,5 Kč. Jeví se tu tedy nekrytý stav 1.854,4 mil. To je stav ku konci prosince 1933. Vzhledem k tomuto datu je nutno počítati s tím, že účinky sanačního zákona musí krýti také částky ztrát vzniklých po tomto bilančním datu a proto počítá se s celkovou položkou 2.054 mil. Kč jako částkou, která má býti navrhovanou sanací kryta.

Zásada vyrovnání hospodářství v bratrských pokladnách vychází z principu, aby bylo rozděleno na řadu let a aby na úhradu přispívali všichni zúčastnění činitelé, a to jak podnikatelé, tak pojištěnci, dále stát a konečně zvláštní sanační dávka, která bude obsažena v ceně uhlí.

Sanační příspěvek zaměstnavatelů má činiti 2 a půl procenta mzdy směrodatné pro předpis pojistného v úrazovém pojištění. Příspěvek zaměstnanců má činiti jedno procento průměrného výdělku. Hodnota sanační dávky v uhlí má činiti 324 mil. Kč. Sanační příspěvek statui činiti má 90 mil.

Kč ročně. Z toho však vlastním sanačním příspěvkem je asi 53 mil. Kč, zbytek 37 mil. jsou příspěvky státu k důchodcům pojištěnců v tom smyslu jako tomu je u všeobecného pojištění dělnického.

Z úhrnného deficitu, činícího 2054 mil. Kč, bylo by tímto způsobeni uhrazeno 1034 milionů Kč, takže k úplnému vyrovnání schází tu ještě úhrada pro 1024 mil. Kč. Tato částka má býti uhrazena po uplynutí prvních desíti let, při čemž podrobný způsob úhrady bude upraven později. Je počítáno s tím, že když vývoj hornického pojištění neuchýlí se podstatně od předpokladů, se kterými se počítá, bylo by nutno sanační příspěvky vybírati asi 25 let.

Návrhy sanace, jak usnesla se na nich poslanecká sněmovna, přináší do hornického pojištění potřebnou pojistně matematickou rovnováhu a zajišťují klid a běžnou likviditu úkolů, které jsou bratrským pokladnám uloženy. Konečné uspořádání poměrů v bratrských pokladnách hornických je také výsostným zájmem našeho veřejného života.

Jde tu podle stavu k 1. lednu 1936 o 97.729 členů aktivních a o 100.116 důchodců bratrských pokladen.

Proto nová úprava poměrů v bratrských pokladnách byla v poslanecké sněmovně projednávána s neobyčejnou svědomitostí. Pracovala zde na ní řadu týdnů zvláštní subkomise sociálně-politického výboru, později výbor, který jednomyslně učiněná usnesení subkomise přejal a doporučil poslanecké sněmovně, která je také jednomyslně schválila v tom znění, jak bylo předloženo senátu. Na původní osnově vládního návrhu byly provedeny jen některé menší změny.

Nyní dochází k projednání osnovy senátem Národního shromáždění.

Rozpočtový výbor senátu posoudil přidělenou mu osnovu z hlediska finanční povinnosti, kterou osnova státní pokladně ukládá. Jde tu o částku 90 milionů Kč ročně pro prvních deset let od účinnosti zákona. Tento výdej je nezbytnou nutností a zájmem státu v životě veřejném a sociální povinností státu, jak je a byla uznána v provedení sociálního pojištění dělnického.

Z těchto uznávaných důvodů, které vedly k podání osnovy nové zákonné úpravy pojištění v bratrských pokladnách hornických, doporučuje rozpočtový výbor senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny přijal beze změny ve znění sen. tisku č. 247.

V Praze dne 30. června 1936.

Frant. Jan Kroiher v. r.,
místopředseda.

Alois Kříž v. r.,
zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby učinila opatření, kterými by bylo čeleno zvláště nebezpečným poměrům zaměstnanců ve st. dolech v Jáchymově.