Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 404.

1. sen. Špatného a Pichla na pp. ministerského předsedu, ministra zemědělství, ministra vnitra a ministra sociální péče v záležitosti srážek z výplaty smluvních cen za dodávky textilního zboží pro veřejné úřady, podniky, ústavy, fondy a zařízení, zavedené vládními nařízeními č. 99/33 a č. 3/34 Sb. z. a n.

2. sen. Trnobranského, ing. Havlína p. předsedovi vlády ve věci vydání knihy vyslance republiky Československé v Bukurešti Jana Šeby "Rusko a Malá dohoda v politice světové".

3. sen. Bergmana, Kvasničky na p. ministra školství a národní osvěty ve věci nejednotnosti učebnic na školách měšťanských.

4. sen. Mikulíčka, Jurana na p. ministra zemědělství ohledně vyplacení náhrady škod způsobených živelními pohromami v roce 1933-1935 v obvodu soudního okresu Břeclav.

5. sen. Kvasničky, dr Matouška, ing. Havlína, Vetterové-Bečvářové pp. ministerskému předsedovi, ministru vnitra, ministru sociální péče a ministru zemědělství ve věci vlád. nař. č. 99/33 a č. 3/34 Sb. z. a n.

6. sen. Kvasničky p. ministru spravedlnosti ve věci neodůvodněného zabavení časopisu "Národ".

7. sen. Hubky, Rušavého, Javornického a Šolce na pp. ministry vnitra, školství a národní osvěty a zemědělství ve věci vzdělávacích kursů pro německou mládež v Čechách.

8. sen. Krejčího p. ministru vnitra o protizákonném postupu policie pražské při valné hromadě Mlynářského družstva pro nákup a prodej při Jednotách mlynářů v Čsl. republice dne 1. února 1937.

Shora citovaná vládní nařízení stanoví, že služební místa uvedená v § 1, odst. 1 vl. nař. č. 99/1933 Sb. z. a n. jsou povinna při výplatě smluvní ceny nebo každé její části za dodávky textilního zboží, počítaje v to i textilní zboží konfekční pro úřady, podniky, ústavy, fondy a zařízení tamže jmenované, sraziti určitou částku a odvésti ji ministerstvu zemědělství.

Tyto srážky slouží sice ku podpoře domácího pěstování lnu a konopí, zatěžují však velmi citelně postižená jimi místa na úkor různých jiných jejich naléhavých povinností. Tak město Praha, ač jest zatíženo na své omezené finanční prostředky velmi četnými nákladnými a naléhavými úkoly na ně kladenými, zaplatilo na těchto srážkách ministerstvu zemědělství přes 1 mil. Kč.

Jest proto velmi nutně zapotřebí, aby zmíněné srážky byly podrobeny bedlivé úvaze a aby se zřetelem k těžkému postavení obci byly upraveny tak, aby pomoc a prospěch, který z nich vzejde jedněm, nebyl příliš na újmu jiným, t. j. obcím, jejichž hospodářské postavení není rovněž takové, jaké by mělo býti a zasluhuje proto právem nemenší pozornosti.

Podepsaní táži se proto pánů ministrů:

Zda jsou ochotni působiti ke změně a spravedlivé úpravě srážek z výplaty smluvních cen za dodávky textilního zboží pro veřejné úřady, podniky, ústavy, fondy a zařízení, zavedené vládními nařízeními č. 99/33 a č. 3/34 Sb. z. a n.?

V Praze dne 10. února 1937.

Před krátkým časem vydána byla Melantrichem pod uvedeným titulem kniha pojednávající o vstazích malodohodových států k Rusku a vyličující politická mezinárodní jednání od let sedmdesátých, až po dobu nynější. Spis jest označen jako rozsáhlá práce historického obsahu. Skutečně je to dobrá historicko-politická reportáž vhodná pozornosti, bez ohledu na tendenci stranicko-agitační a propagační. K seriosnímu dílu historickému jí počítati nelze, poněvadž schází jistá objektivita, bez které není možno pronášeti úsudky o významných lidech a jejich činech. Šebova práce posuzuje činnost osobností nejen domácích, ale i zahraničních, ze stanoviska jeho příslušenství ke straně národně-sociální a jeho odvislosti od svých současných představených.

Pan vyslanec rozvádí své názory o poměrech v jiných státech některými větami, které jsou s to vyvolati proti nám veřejný odpor ba i osobní nepřízeň u současných politiků a státníků. Ba i větami, jimiž se mohou cítiti na cti dotčenými. Dokonce citováno je jisté ruské přísloví, v němž je obsažena hrubá urážka Poláků a židů, jako národních celků. V době, kdy francouzská a anglická diplomacie vyvinují velmi značné úsilí o upravení vzájemného poměru mezi námi a republikou Polskou, kdy vzhledem k těžkému mezinárodnímu postavení musíme dbáti toho, abychom všude získávali přátele, je vydání knihy napsané aktivním vyslancem československým obsahující podobné věty nebezpečným ohrožením státních zájmů.

Toto nebezpečenství je tím větší, že Šebova kniha opatřena je předmluvou současného ministra zahraničí, pana dra Krofty. Pan ministr zahraničí musel tuto knihu čísti, ještě před jejím vydáním, ba snad před vytištěním, vždyť ve své předmluvě mluví o "rozličných nedostatcích co do užívání pramenů, i co do výběru a zpracování látky v nich obsažené" a praví, "že pojetí velikých událostí světových dějin není namnoze dosti hluboké a kritické"; je proto ku podivu, že připustil, aby tato kniha byla vydána s pojmenováním autora aktivního vyslance akreditovaného v Bukurešti.

Poněvadž některé věty této knihy, jak již výše naznačeno, mohou poškoditi naši mezinárodní posici, jsme nuceni tázati se:

1. Byl panu ministru zahraničí uveden ve známost celý obsah knihy i s inkrimovanými větami před napsáním jeho předmluvy?

2. Co míní vláda učiniti, aby nepříznivé následky vzniklé vydáním Šebovy knihy byly zahlazeny?

3. Jaké opatření vláda učinila ohledně diplomatického zastoupení republiky Československé v království Rumunském?

V Praze dne 10. února 1937.

Sociální péče o školní mládež nedostoupila ještě té výše, aby všem žákům chudých rodičů mohly býti půjčovány učebnice. Tyto učebnice nejsou laciné, a mnohým chudým rodičům je velmi zatěžko je pro své děti koupiti. Ale koupí-li je přece, poznají v případě svého přesídlení, že peníz za učebnici vydaný přišel nazmar. Proč? Poněvadž na škole téže kategorie, ale v jiném okrese, se používá učebnic jiných.

Stal se případ, že zemědělský dělník, jehož syn navštěvuje měšťanskou školu, během jednoho roku dvakrát přesídlil. Jeho syn přirozeně musel otce následovati a proto navštěvoval v jednom školním roce měšťanskou školu v třech různých místech. Jaké však bylo překvapení chudého zemědělského dělníka, když viděl, že některé knihy, jež ztěží svému dítěti koupil, nejsou na jiné škole v užívání, ač šlo o školu téhož stupně. Byl proto nucen třikráte kupovat nové knihy.

Ukazuje se tak, že není jednotnost v užívání učebnic a že se tak poškozují rodiče dětí, kteří častěji mění své bydliště. A to jsou ponejvíce lidé z řad dělnických.

Z toho důvodu táží se podepsaní:

Jsou tyto poměry, pokud jde o používání učebnic na měšťanských školách, panu ministrovi školství a národní osvěty známy?

Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby školy téhož stupně měly stejné učební pomůcky a aby zamezen byl dosavadní zjev, že totiž na různých školách téže kategorie se vyučuje podle různých učebnic?

V Praze dne 11. února 1937.

V r. 1933-1935 utrpěli rolníci v okresu Břeclavi živelními pohromami ohromné škody, které měly být částečně uhrazeny z fondu pro živelní pohromy, podle §u 108 zákona č. 76 z r. 1927 odpisem daní a podle §u 109 odst. 2 téhož zákona poskytnutím mimořádných podpor hospodářsky slabým poplatníkům, jimž ku zmírnění škod způsobených živelní pohromou jest zvláště pomoci třeba.

Přes to, že podle §u 109, odst. 2 cit. zákona mají býti podpory poskytnuty "mimořádně slabým poplatníkům" a že od doby prvé živelní pohromy uplynulo více než tři roky, dostali tito "hospodářsky slabí" podporu nepatrnou, ba velká část z nich nedostala podporu vůbec žádnou.

Takových případů jsou celé desítky. Interpelanti osobně případy ty vyšetřili, uvádí několik konkretních důkazů.

1. Rolník Ignác Gala v Podivíně č. 162. Obhospodařuje přes 30 měřic půdy, z toho 20 měřic půdy má najato. V r. 1935 měl krupobitím zničeno více jak 50% úrody. Obdržel osivo v ceně 190 Kč jako náhradu škody. Ale na konec byla mu částka 190 Kč za osivo sražena při výplatě za cukrovku. Nedostal tedy vůbec žádnou náhradu.

2. Rudolf Puzrla v Podivíně č. 22 utrpěl v roce 1935 krupobitím škodu 8000 Kč na ovocných stromečkách ve školce a na poli. Žádost podal zemědělské radě v Brně, ale vyřízení žádosti, ani žádnou podporu nedostal.

3. Petr Dobšíček v Podivíně č. 530 obhospodařuje 33 měřic půdy, z toho 28 měr má najato. V r. 1934 musel v důsledku živelní pohromy sedm měřic obilí zaorat. Na tuto škodu v hodnotě přes 5000 Kč dostal náhrady 400 Kč, za škody učiněné krupobitím v r. 1935 nedostal vůbec ničeho.

4. Rolník Michal Lucký v Podivíně č. 284 obhospodařuje 32 měřic půdy, z toho 10 měřic má najato. Náhrada za škody 1933 byla mu určena v částce 325 Kč. Na jaře 1934 odebral z hospodářského družstva k setbě 500 kg zemáku. Při odběru těchto zemáků musel zaplatit zálohy podle druhů: 25 až 40 Kč na jeden cent a dalších 25 Kč na jeden cent bylo odúčtováno, takže tento rolník zaplatil za jeden cent brambor 60-65 Kč v době, kdy na volném trhu byly ceny nižší. Za škody způsobené povodní v r. 1936 nedostal vyúčtování, ani žádné náhrady.

5. František Rybnikář v Podivíně č. 295 obhospodařuje 15 měřic půdy. Škoda způsobená, krupobitím v r. 1935 odhadnuta komisi na 80%. V r. 1936 zničila mu povodeň úrodu na osmi měřicích. Nedostal vyúčtování ani náhradu.

6. Boh. Dobroslávek v Hruškách č. 238 obhospodařuje 20 měřic půdy. Za škody z r. 1933 dostal 300 kg brambor, ale musel je v plné hodnotě zaplatiti. V r. 1935 (krupobití) komisionelně odhadnuta škoda 5600 Kč, na kterýžto obnos bylo mu v družstvu v Břeclavě poskytnuto obili v ceně 170 Kč. Vyúčtování dosud nedostal.

7. Jakub Beneš v Hruškách č. 376 obhospodařuje 13 ¹/₂ z měřic půdy. Při vyšetřování tohoto případu četníci rozehnali informační poradu a znemožnili tak vyšetření dalšího.

8. Jakub Hanák v Týnci č. 179 obhospodařuje 2 ¹/₂ ha půdy. Škoda způsobená krupobitím r. 1935 odhadnuta na 600 Kč. Zálohou dostal 100 kg ječmene. Dosud nemá vyúčtování.

9. Prokop Říha v Týnci č. 197 obhospodařuje 2 ha půdy. Škoda krupobitím r. 1935 odhadnuta přes 3000 Kč. Náhradu ani žádné vyřízení nedostal.

10. Tomáš Blažek v Týnci č. 236 obhospodařuje 3 ha půdy. Škoda r. 1935 přes 5000 Kč. Zálohou dostal 50 kg kukuřice, ale dosud žádné vyúčtování.

11. Jan Kokrhel v Týnci č. 239 obhospodařuje 2 ha půdy. Škoda krupobitím r. 1935 přes 5000 Kč. Zálohou dostal 50 kg kukuřice.

12. Jan Trčka v Týnci č. 106 obhospodařuje 2 ¹/₂ ha půdy. Škoda krupobitím r. 1935 přes 5000 Kč. Nedostal ani vyřízení, ani náhradu škody. Za zemáky přidělené mu k setbě za škody utrpěné v r. 1933 musel zaplatit plnou cenou.

13. Anna Zbořilová v Týnci č. 57 obhospodařuje 3 ¹/₂ ha půdy. V žádosti uvedla škody 8000 Kč. Zálohou dostala 5 kg hrachu, 15 kg prosa a 50 kg kukuřice. Za živelní pohromu v r. 1933 odebrala z hospodářského družstva 300 kg zemáků k setbě v r. 1934, za které musela zaplatit částku 325 Kč, tedy 10167 Kč za 1 q. Několik podobně postižených občanů v Týnci zaslalo stížnost členu zemského zastupitelstva ing. Sochorcovi. Pro obsah této stížnosti žaloval správce hospodářského družstva v Břeclavě p. Bartoš a obvinění byli okresním i krajským soudem osvobozeni.

14. František Tureček v Tvrdonicích č. 253, obhospodařuje 13 měřic půdy. Škody krupobitím v r. 1935 přes 5000 Kč. Zálohou na náhradu odebral v "Zádruze" v Břeclavě 100 kg pšenice a 100 kg žita. "Zádruha" žádá zaplatit za toto obilí 310 Kč. Taktéž za škodu z r. 1933 musel přidělenou satbu zemáků zaplatit v trhové ceně, takže náhradu nedostal žádnou.

15. Jan Letal v Tvrdoncích č. 460 obhospodařuje 2 ¹/₂ ha půdy. Škody krupobitím r. 1935 přes 5000 Kč. Dosud náhradu škody ani vyřízení nedostal.

16. Jan Bartošík v Tvrdonicích č. 402 obhospodařuje 3 ha půdy. Škody krupobitím r. 1935 přes 6000 Kč. Dosud ani náhradu ani vyřízení nedostal.

Podepsaní uvádí zjištěné konkretní případy, živelní pohromou postižených zemědělců, obhospodařujících 2 a více hektarů půdy.

Postižených zemědělců s menší výměrou půdy máme však zjištěno mnohem více. Ve třech obcích četníci ještě před získáním informaci, informační porady rozehnali.

Tážeme se pana ministra zemědělství:

1. Jsou panu ministrovi známy tyto nesprávnosti při rozdělování mimořádných náhrad na škody živelními pohromami způsobených?

2. Jest pan ministr ochoten po přísném vyšetření zde uvedených faktů naříditi, aby podpory k náhradě škod živelními pohromami způsobených zemědělcům, byly rozdělovány ve smyslu §u 109, odst. 2, zák. č. 76/27, t. j. "hospodářsky slabým poplatníkům, jimž je zvláštní pomoci třeba"?

3. Je pan ministr ochoten naříditi zemědělské radě v Brně, aby všem poškozeným živelními pohromami v okrese Břeclav a jinde, kteří se o náhradu přihlásili, byly náhrady poskytnuty a zasláno písemné vyřízení a vyúčtování co nejdříve?

4. Co hodlá pan ministr učiniti, aby při rozdělování náhrad za živelní pohromy se nikdy již podobný případ jako byl se správcem hospodářského družstva v Břeclavě, Bartošem, neopakoval?

V Praze dne 19. února 1937.

Vládním nařízením č. 99/33 a 3/34 zavedeny byly srážky z výplaty smluvních cen za dodávky textilního zboží pro veřejné úřady, podniky, ústavy a fondy, jež mají sloužit ku podpoře domácího pěstování lnu a konopí.

Tím zvyšuje se při veřejných dodávkách cena výrobků, což pochopitelně působí velmi nepříznivě na obecní hospodářství, které při omezených finančních prostředcích těžce plní své úkoly.

Hlavní město Praha odvedla z tohoto titulu ministerstvu zemědělství do ledna 1937 více jak 1 mil. Kč.

Ptáme se proto pana ministerského předsedy, pana ministra vnitra, pana ministra zemědělství a pana ministra sociální péče:

1. Jsou Vám známy tyto důsledky vládních nařízení č. 99/33 a č. 3/34 Sb. z. a n.?

2. Jsou pp. ministerský předseda, ministr vnitra, ministr zemědělství a ministr sociální péče ochotni působiti k tomu, aby ustanovení těchto srážek bylo podrobeno znovu úvaze a aby tato nařízení byla upravena tak, aby neprospívala jedněm, zatím co jiným - t. j. obcím - jsou na újmu?

V Praze dne 10. února 1937.

Trnobranský, Paulus, Záborec, Pázmán, dr Buday, dr Mederly, dr Rehák, Hancko, Bergman.

V poslední době stává se velmi často, že jsou zabavovány listy Národního sjednocení pro články, které svým obsahem, typografickou úpravou ani titulky nemohou zavdávati skutkovou podstatu pro následky podle ustanovení tiskového zákona o zabavování periodických tiskovin.

Upozorňujeme pana ministra spravedlnosti na poslední případ, který je klasickým dokladem censurní praxe vůči časopisům Národního sjednocení. V pátek dne 19. února 1937 bylo zabaveno č. 36/ Roč. XIII. časopisu "Národ" pro článek uveřejněný na 2. str., 1. sloupec pod titulkem "O platových srážkách až do omrzení", který doslovně zněl:

"O platových srážkách do omrzení. Ubohých 150 mil. slíbených pro letošní rok na rušení srážek státních zaměstnanců od 1. dubna ministerským předsedou dr Hodžou, potřebuje tolik jednání, dohadování a odstraňování překážek, že to vše již doslovně omrzelo. Jedná se o sumu představující pouhou pětinu ročních srážek platových a přece tolik obtíží se tomu staví v cestu. Jde o starý, dávno prošlý slib, daný vládami a přece není snad pamětníka, aby nějaký státní výdaj se dojednával s takovými obtížemi a za tak zbytečného rozrušování těch, kterých se týká. Kdyby se jednalo o nějakou politickou sanaci, ručíme za to, že v tichu a skrytě by se vše dojednalo a provedlo a teprve dodatečně by se veřejnost dovídala, jak to všechno bylo.

Nyní však jedná se pouze o služebníky státu, o lidi, existencí na něm závislé, a proto tolik obtíží a nesnází. Rozhodujícím, jak se zdá, opět není prostá spravedlnost k státnímu zaměstnanci, nýbrž zájmy vládních politických stran. A to je právě, co činí věc na nejvyšší míru nechutnou.

Věříme, že ministerský předseda má opravdovou vůli s rušením platových srážek začít, třeba jen tak malým obnosem, o jaký se jedná. Je při tom zajímavé, že Pracovní souručenství vládních stran nátlak na vládu činí pouze tím, jak uboze ono za celá ta leta srážek vypadá proti politické oposici, která ukazuje na jeho bezmocnost a služebníčkování vládním stranám. I tím jsme spokojeni, když používá se nás jako nátlaku na vládu, třeba se tak děje jen z důvodu stranického sobectví.

V tomto případě jsou prostředky opravdu vedlejší, hlavní věcí je splnění dávno daného slibu. Ministerský předseda také ujistil Pracovní souručenství, že tentokrát se neosvědčí pochybnosti politické oposice a že tedy Pracovní souručenství jeho zásluhou bude moci si přičísti také nějaký úspěch. Zdá se, že vedlejšími jsou dnes už pro ministerského předsedu otázky úhrady (a správně, neboť na takovou věc při obnosu tak nízkém, neměla by býti úhrada rozhodující). Zmocnil ministra financí k dojednáni celé věci, pravděpodobně s tím, že v rámci úspor v rozpočtech jednotlivých resortů by se nějak uhradila suma potřebných 150 mil.

Jde však nyní o to, jak to rušení srážek prováděti. A v tom právě není jednoty. Bylo by nejspravedlivější, kdyby etapové rušení srážek postupovalo tak, jak srážky přicházely, to jest nejprve rušiti srážky, jež se týkaly všech a pak teprve přicházeti k tomu, co bylo speciální a co předpokládalo zvláštní poměry a okolnosti.

Jak se nám sděluje, žádají však národní socialisté v Pracovním souručenství napřed rušení srážek, které se týkají manželských dvojic a z ostatních srážek pouze srážky 4%. Lidovci naproti tomu zastávají názor, že se všechny srážky mají nejdříve rušiti u nižších kategorií zaměstnaneckých a u těch, kde je větší počet dětí, uvádějíce pro to důvody populační.

Jak věc skončí, lze těžko říci, ale podle známých zkušeností se domníváme, že na konec ve svých nesnázích a ve své neucelenosti bude Pracovní souručenství rádo, když se mu jako obvykle se shora nakomanduje, jakým způsobem se rušení srážek má prováděti. Jsou totiž lidé, kteří jsou šťastni, když jim poroučí a za ně rozhoduje někdo jiný.

Fr. Holejšovský.

Charakteristické pro naše censurní poměry je, že byl censorem zabaven i podpis pisatelův. Protože obsah zabaveného článku je jen pravdivým obrazem situace ve věci odbourávání srážek platů státních zaměstnanců, ptáme se pana ministra spravedlnosti:

1. Je panu ministru spravedlnosti známa tato censurní praxe vůči listům Národního sjednocení?

2. Je pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se o nápravu, aby bylo jasno, že před zákonem jsou si všichni rovni?

V Praze dne 24. února 1937.

Ve dnech 4. až 9. ledna 1937 byl v obci Borové (Mistelholz) okr. Chvalšiny u Čes. Krumlova, uspořádán vzdělávací kurs pro zemědělskou mládež německou. Pořadatelem kursu byl "Böhmerwalder Bauerschulverein". Jeho pořádání bylo oznámeno okr. úřadu v Čes. Krumlově přípisem z 2. I. 1937. Tímtéž přípisem byli označeni někteří učitelé obecných a měšťanských škol tamního kraje jako vyučující síly. Někteří z nich byli uvedeni jen jménem, ve skutečnosti na kursu nevyučovali, za to jiní, jinak svou činností v politické straně SDP velmi dobře známí, uvedeni nebyli a přece vyučovali. Nejvýznamnější úkol v onom kursu převzal pan Adolf Winkler, putovní učitel, t. č. v Horní Plané. Dotyčný byl v r. 1935 odsouzen na 12 měsíců těžkého žaláře podle § 2 zákona na ochranu republiky. Kvalifikace vyučujících jest tedy více než pochybná.

Podle došlých zpráv vyučováno bylo především čtení map a orientaci v přírodě podle hvězd. Tedy předmětům, které s odborným zemědělským školením nemají nic společného. Používáno bylo nepovolených knižních pomůcek ("Kartenlesen" a "Der Sterngucker, eine kleine Astronomie"), vydaných ve Stutgartu v Německu. Účel kursu byl zcela jiný, než jak bylo úřadům hlášeno. Šlo zde především o propagaci zájmu určitého, státu nepřátelského směru.

Proto se podepsaní táží:

1. Je pánům ministrům něco známo o pořádání zvláštních kursů pro venkovskou mládež německou?

2. Je známo, kdo takové kursy povoluje a kdo je pověřen nad vedením a vyučováním v nich?

3. Jsou páni ministři ochotni postarati se o to, aby rázným administrativním způsobem bylo všeobecně znemožněno propagovati i pod rouškou pokračovacího vzdělání tendenční snahy protistátní?

V Praze dne 24. února 1937.

Dne 30. prosince 1936 konána byla v Obecním domě hlav. města Prahy valná hromada Mlynářského družstva pro nákup a prodej při Jednotách mlynářů v republice Československé. Na této valné hromadě velká část členů družstva, nespokojená s úpravou mlynářské výroby kontingentací, vyslovila se proti vedení družstva. Udělení absolutoria funkcionářům bylo odmítnuto 183 hlasy proti 116 hlasům. Předsedající nechtěl uznati tento projev nespokojenosti členstva a raději provedení programu valné hromady přerušil.

Na den 1. února 1937 mělo být v provádění programu valné hromady pokračováno a členstvo družstva pozváno do Národního domu na Smíchově. Pokračování bylo prováděno tak, že velká část řádných členů družstva byla sice do Prahy pozvána, ale k jednání na valné hromadě nebyla připuštěna. Kromě více než jednoho sta pořadatelů civilních dělala pořádek také přizvaná policie. Intervenující policejní úředník ujistil sice členy, že do valné hromady budou míti přístup po skončení předporady, ale potom policie propouštěla do sálu jen ty z účastníků, které jim pořadatelé označili. Pozvánky a členské legitimace neplatily, ty policie neuznávala.

Tímto postupem zavinila policie, která se dala zneužíti k výkonům, které jí nepřísluší, že velká část řádných členů družstva byla připravena o možnost použíti svých členských práv, zaručených jim stanovami. Členové družstva, které policie poslouchající pokyny civilních pořadatelů, do sálu nepustila nemohli sledovati průběh jednání, žádati vysvětlení a podávati návrhy. To všechno jen proto, že museli respektovati neoprávněné příkazy policie, která zde hrála úlohu tedy velmi podivnou. Ježto účast na valné hromadě byla odhadována na 3000 osob je pochopitelno, že jednáni policie mělo ohlas i na veřejnost zvláště kolem Národního domu a v přilehlých smíchovských ulicích. Přítomní policejní úředníci nedbali ani poslaneckých intervencí a zamezili přímo členům družstva, aby mohli svá práva občanská a členská vykonávati.

Táží se proto podepsaní:

1. Jsou tyto okolnosti panu ministrovi známy?

2. Či snad postupovala tak policie se souhlasem pana ministra?

3. Jest pan ministr ochoten dáti případ tento náležitě vyšetřiti a zjistiti, kdo je zodpověden za znásilnění státní policií členstva shora uvedeného družstva?

4. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby na příště podobné případy se neopakovaly a aby v mlynářském družstvu, které jest součástí řízeného obilního hospodářství, byl zaveden pořádek, aby tam k podobným scénám příště nedocházelo?

V Praze dne 20. února 1937.