Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 416.

Zákonným článkom XXXI. z r. 1894 bol v Uhorsku zavedený civilný sňatok, ako jedine platný. Podľa tohoto zákona bolo len to manželstvo uznané právne platným, ktoré bolo uzavreté pred civilným matričným úradníkom. Matrikári boli povinni snúbencom pripomeť, že úradným sňatkom vykonali len svoju zákonnú občiansku povinnosť, že však tým nevykonali zadosť svojmu náboženskému presvedčeniu.

Keď koncom svetovej vojny sa zeme Slovenská a Podkarpatská odtrhly od Uhorska a prišly do hranic Československej republiky, bola mezi ľudom mienka, že zákony uhorského práva ostaly za hranicami. Tak sa súdilo aj o zákone o civilnom sňatku, a to tým viac, kedže kňazi bez namietok spojovali v manželské sväzky cirkevnými obradami. A muselo sa to tak diať, keďže nebolo notárov-matrikárov, ktorí by civilne sobášili. Uhorský zákon mal totiž aj účel maďarizačný a notári-matrikári mali príčiny ustať sa po prevrate neviditeľnými.

Všetky ríšské zákony boly vyhlásené pri vzniku Československej republiky Národným výborom za prezatýmne platné, tedy na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi zákony uhorského práva. Preto sa staly všetky sňatky, ktoré neboly pred civilným úradníkom uzavreté, právne neplatnými a deti z týchto manželstiev zrodené deťmi nemanželskými.

Zákonom zo dňa 22. mája 1919, čís. 320 Sb. z. a n., ktorým sa menia ustanovenia občianskeho práva o obradnostiach smluvy manželskej o rozluke a o prekážkach manželstva sa zrovnoprávnily cirkevné sňatky so sňatkami civi1nými, musia však byť zapísané v štátnej matrike. Tento zákon vstúpil v platnost 13. júla 1919.

Do toho dňa od 28. októbra 1918 počínajúc je napočítaných 9.089 takých sňatkov, ktoré podľa platného zákona uhorského sú neplatné. Počet osôb takto postihnutých (počítajúc v to aj splodené deti) sa odhaduje na 40.000. Hoci v matrikách cirkevných sú deti z týchto manželstiev zrodené zapísané ako manželské, preca právne pred súdmi sú nemanželskými. Z toho vznikly mnohé hmotné i mravné škody.

Splnomocnený minister pre správu Slovenska vydal nariadenie zo dňa 14. januára 1919, podľa ktorého mohly sa legalizovať tie manželstvá, ktoré boly uzavreté len pred duchovným správcom, keď v 15 ďnovej lehote sa nechajú manželia v prítomnasti dvoch svedkov zapísať u matrikára do štátnej matriky. Tohoto nariadenia použilo len 1.560 manželských dvojíc.

Účel pojednávaného vládneho návrhu zákona je odstrániť tento vadný stav, ktorý bol zavinený revolučnými, ešte neskonsolidovanými pomerami v administrative v prvých osmich mesiacoch republiky. Žial, že všetky postihnuté osoby nebudú týmto zákonom rehabilitované. Tam, kde v sporoch majetkových, dedičných a iných z manželského pomeru vzniklých, padlo už rozhodnutie súdu podľa platných právnych noriem, tam manželské deti ostanú právne nemanželskými a sňatky právne neplatnými. Konvalidovať také manželstvá a uznať deti z ních splodené za zákonné všeobecne, bolo by však riskantné, lebo nevieme postihnúť dosah takého zákonného zákroku. Preto je treba urobiť výnimku, jaká sa navrhuje v § 4 a 5 vládnej osnovy. Počítajme však, že tieto súdom právne neuznaté manželstvá maly svoje zvláštne príčiny dovolávať sa súdneho rozhodnutia a že je takých nepatrný zlomok. Veľká väčšina manželstiev budú podľa tohoto zákona legitimované i s ich deťmi. Zbývajúca časť detí môže byť legitimovaná nariadením vlády.

Zapisovanie do štátnej matriky bude sa diať z moci úradnej. Duchovní správci, pred ktorými alebo pred ichž predchodcami boly také sňatky uzavreté, budú povinni pod trestnými sankciami najneskôr do 3 mesiacov od účinnosti tohoto zákona oznámiť príslušnému okresnému úradu všetky také sňatky, na ktoré sa tento zákon vzťahuje.

Ústavne-právny výbor doporučuje slávnemu senátu tento vládny návrh schváliť vo znení dole uvedenom i s pripojenou rezolúciou.

V Prahe dňa 2. marca 1937.

Dr Milota v. r.,
predseda.

Frant. Zimák v. r.,
zpravodaj.

ze dne......................................... 1937

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Sňatky uzavřené v době od 28. října 1918 do července 1919 na území Slovenka nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem uznané nebo recipované církve nebo náboženské společnosti mezi snoubenci, kterým nebránila žádná neprominutelná překážka manželství, prohlašují se za platně uzavřené od počátku, byly-li oddavky vykonány podle předpisů příslušné církve nebo náboženské společnosti.

§ 2.

Jestliže manželé, jejichž manželství stalo se platným podle předchozího paragrafu, přerušili před účinností tohoto zákona trvale manželské spolužití, počínají běžeti lhůty, stanovené v § 57 a v § 83, odst. 1 zák. čl. XXXI/1894 teprve dnem účinnosti tohoto zákona, po dobu jednoho roku od uvedeného dne nebrání ustanovení § 83, odst. 3 téhož zákonného článku podání žaloby na rozluku manželství.

§ 3.

Ustanovení § 1 neplatí, uzavřel-li před účinností tohoto zákona některý z obou snoubenců za života druhého snoubence sňatek.

§ 4.

(1) Pokud sňatky, prohlášené v § 1 za platné, nebyly již zapsány do příslušné státní matriky, stane se tak dodatečně z moci úřední podle ustanovení zák. čl. XXXIII/1894. Duchovní správci, před nimiž nebo před jejichž předchůdci byly uzavřeny takové sňatky, jsou povinni oznámiti je nejpozději do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona příslušnému okresnímu úřadu způsobem předepsaným pro oznamování sňatků církevních.

2) Nevyhoví-li duchovní správce povinnosti uvedené v předchozím odstavci, bude potrestán okresním úřadem pořádkovou pokutou do 500,- Kč, jež se přemění v případě nedobytnosti na náhradní trest uzamčení podle míry zavinění a to až do 48 hodin. Pokuta může býti uložena opětovně, nebude-li ve lhůtě stanovené okresním úřadem oznámení dodatečně učiněno.

(3) Byl-li u dětí, které vzešly ze svazků, prohlášených v § 1 za platná manželství, zapsán v matrice původ nemanželský, jest provésti opravu původu z moci úřední nebo k návrhu strany, vyjma případy, kdy byl základem zápisu nemanželského původu pravoplatný soudní rozsudek, vyslovující v rozsudečném výroku výslovně nemanželský původ dítěte nebo právní neexistenci manželství rodičů.

§ 5.

Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají soudních rozhodnutí, vydaných o platnosti manželství, zmíněných v § 1 aneb o právních poměrech, závislých na platnosti takových manželství.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinností dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.

Vláda se vyzývá, aby žádosti za legitimaci dětí z těch manželství, jejichž neplatnost byla již soudně vyslovena před platností tohoto zákona (§ 4 a 5) vyřizovala s největší blahovůli.