Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 427.

1. sen. inž Wellera na vládu stran obsazení místa okresního hejtmana v Liberci Němcem.

2. sen. Schössera na p. ministra ško1ství a národní osvěty stran nepřípustného verbování učitele Ladislava Hanuse v Novosedlech č. 13, okres Žlutice, pro návštěvu české školy.

3. sen. Bocka na p. ministra pošt a telegrafů stran jednojazyčného vyhotovení stvrzenek poštovních úřadů o poplatcích za rozhlas.

4. sen. Schössera na p. ministra vnitra stran přehmatů četnictva ve Vyšším Brodě.

5. sen. Bocka na p. ministra vnitra stran bezdůvodné tělesné prohlídky policejními úředníky na hlavním nádraží v Plzni.

Okresní hejtman v Liberci, vládní rada dr Němec, byl dán na odpočinek. Místo okresního hejtmana v Liberci bude se tedy nově obsazovati.

Přihlížejíc k příslibům v národnostně-politických usneseních ministerské rady očekává veškeré německé obyvatelstvo libereckého okresu, že toto místo obsazeno bude Němcem.

Tážeme se tudíž, zdali je vláda ochotna zaříditi, aby uprázdněné místo okresního hejtmana v Liberci obsazeno bylo Němcem?

V Praze dne 6. března 1937.

Der Bezirkshauptmann in Reichenberg, Regierungsrat Dr. Němec, wurde pensioniert. Die Stelle des Bezirkshauptmannes in Reichenberg wird also neu besetzt werden.

Mit Rücksicht auf die Zusicherungen in den nationalpolitischen Ministerratsbeschlüssen erwartet die gesamte deutsche Bevölkerung des Reichenberger Bezirkes, daß diese Stelle mit einem Deutschen besetzt wird.

Wir stellen daher die Anfrage, ob die Regierurng bereit ist, zu veranlassen, daß die frei gewordene Stelle des Bezirkshauptmannes in Reichenberg mit einem Deutschen besetzt wird?

Prag, 6. März 1937.

Dne 21. ledna 1937 dostavil se k obecnímu úřadu v Novosedlech, okres Žlutice, místní chudý Antonín Chwoika z Novosedel č. 48 a udal do protokolu toto:

"Dne 18. ledna 1937 poslal český učitel Ladislav Hanus z Novosedel č. 13 žáka Karla Brunnera k Antonínu Chwoikovi V Novosedlech č. 43 s rozkazem, aby přišel do bytu učitelova. Antonín Chwoika vyhověl tomuto vyzvání. Ve svém bytě prohlásil učitel Ladislav Hanus Antonínu Chwoikovi, že musí svého syna Waltera posílati do české školy, poněvadž má české jméno. že se nepotřebuje báti Němců, že dostane kus pole a nebude míti žádnou nouzi. Češi že mají přece více práv nežli Němci.

Antonín Chwoika, Novosedly č. 43, potvrzuje vlastním podpisem pravdivost svých údajů."

Interpelanti sdělují panu ministrovi stav věci a táží se ho:

1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Co zamýšlí pan ministr v této věci zaříditi?

V Praze dne 10. března 1937.

Am 21. Jänner 1937 erschien am Gemeindeamte in Nebosedl, Bezirk Luditz, der Ortsarme Anton Chwoika aus Nebosedl Nr. 43 und gab folgendes zu Protokoll:

"Am 18. Jänner 1937 schickte der tschechische Lehrer Ladislav Hanus aus Nebosedl Nr. 13 den Schüller Karl Brunner zu Anton Chwoika in Nebosedl Nr. 43 mit dem Auftrage, er möge in die Wohnung des Lehrers kommen. Anton Chwoika kam die Aufforderung nach. In der Wohnung des Lehrers Ladislav Hanus erklärte dieser dem Anton Chwoika, er müsse seinen Sohn Walter in die čechische Schule schicken, weil er einen čechischen Namen habe. Er brauche vor den Deutschen keine Angst zu haben, werde ein Stück Feld bekommen und keine Not mehr ertragen müssen. Die Čechen hätten ja mehr Recht als die Deutschen.

Anton Chwoika, Nebosedl Nr. 43, bestätigt durch eigenhändige Unterschrift die Wahrheit seiner Angaben."

Die Interpellanten bringen dem Herrn Minister den Sachverhalt zur Kenntnis und richten an ihn die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Was gedenkt der Herr Minister in der angeführten Angelegenheit zu tu?

Prag, am 10. März 1937.

Interpelanti zjistili, že poštovní úřady vydávají také německému obyvatelstvu státu jen jednojazyčné české stvrzenky o zaplacení měsíčních poplatků za rozhlas. Tím se té části německého obyvatelstva ve státě, která není mocna českého jazyka, béře možnost kontrolovati, zdali potvrzenky jsou vyhotoveny správně nebo nesprávně.

Třeba že podle panujícího právního názoru nelze poštovní úřady považovati za orgány státu ve smyslu zákona 122/20, jim tedy z ustanovení jazykového zákona a jazykového nařízení nevyplývají žádné bezprostřední jazykové povinnosti, odpovídalo by přece zásadám obchodnicky dobře vedeného podniku, kdyby poštovní úřady byly vyzvány, aby potřebám svého zákaznictva pokud jen možno vyhovovaly. Poštovní správa této potřebě analogicky s jazykovým zákonem u svých různých zařízení částečně vyhověla. Bylo by jen slušno a spravedlivo, kdyby se oprávněným potřebám německého obyvatelstva vyšlo vstříc také pokud jde o stvrzenky o zaplacených poplatcích za rozhlas.

Interpelanti táží se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dáti se poučiti o praxi poštovních úřadů pokud jde o stvrzenky o přijatých poplatcích za rozhlas v krajinách s kvalifikovanou německou menšinou?

2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby příslušníkům kvalifikované menšiny ve státě byla dána příležitost přesvědčiti se o zaplacených poplatcích za rozhlas, a naříditi poštovním úřadům, aby stvrzenky o příjmu poplatků za rozhlas vydávali také v jazyku německém?

V Praze dne 6. března 1937.

Die Interpellanten haben festgestellt, daß die Postämter auch der deutschen Bevölkerung des Staates über die Bezahlung der monatlichen Rundfunkgebühren nur einsprachig čechisch gehaltene Bestätigungen ausfolgen. Dadurch wird jenem Teile der deutschen Bevölkerung des Staates, der der čechischen Sprache nicht mächtig ist, die Kontrolle über richtig oder unrichtig ausgefertigte Empfangsbestätigungen genommen.

Wenn auch nach der herrschenden Rechtsansicht die Postämter nicht als Organe des Staates im Sinne des Gesetzes 122/20 anzusehen sind, ihnen also aus den Bestimmungen des Sprachengesetzes und der Sprachenverordnung keine unmittelbare Sprachenverpflichtungen entstehen, so entspräche es dennoch den Prinzipien eines gut kaufmännisch geleiteten Unternehmens, wenn die Postämter aufgefordert würden, dem Bedürfnis ihrer Kundschaft nach größter Möglichkeit nachzukommen.Die Postverwaltung hat diesem Bedürfnis analog dem Sprachengesetz bei ihren verschiedenen Einrichtungen teilweise Rechnung getragen. Es wäre nur recht und billig, wenn sie auch im Bezug auf die Ausfolgung der Bestätigungen über die geleisteten Rundfunkgebühren den berechtigten Bedürfnissen der deutschen Bevölkerung entgegenkommen würde.

Die Interpellanten richten an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, sich über die Erledigungspraxis der Postämter in Sachen der Empfangsbestätigungen, über die erhaltenen Rundfunkgebühren m Gebieten mit qualifizierter deutscher Minderheit unterrichten zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit Maßnahmen zu treffen, daß den Angehörigen der qualifizierten deutschen Minderheit des Staates die Möglichkeit geboten wird, sich über die von ihnen eingezahlten Rundfunkgebühren zu unterrichten, und die Postämter anzuweisen, die Bestätigungen über den Empfang der Rundfunkgebühren auch in deutscher Sprache auszufertigen?

Prag, 6. März 1937.

Dne 28. listopadu 1936 konala se ve Vyšším Brodě v sále hostince "U Šumavy" veřejná schůze sudetskoněmecké strany, na které mluvil senátor K. Schösser . Tato schůze byla vládním zástupcem vrchním komisařem Kukačkou od politického úřadu v Kaplici po několikerém bezdůvodném napomenutí rozpuštěna.

Ačkoliv se vyklizení sálu dálo v plném pořádku a také účastníci schůze před místností schůze pokud možno rychle nastoupili cestu k domovu, došlo přece k naprosto bezdůvodnému zakročení četnictva proti účastníkům schůze.

Tak se interpelantům sděluje, že sladovnický Jan Jegan z Vyššího Brodu, když se byl vzdálil již asi na 100 m od místnosti schůze, byl ze zadu zasažen a zraněn gumovým obuškem asistujícího četníka Václava Jana, strážmistra ve Vyšším Brodě.

Důvodu k tomuto zakročení zde nebylo proto, poněvadž Jan Jegan prokazatelně uposlechl rozkazu četnictva, aby šel dále, a nikterak se rozkazům četnictva nevzpíral.

Za podobných okolností byl Josef Scharinger, mlynář z Vyššího Brodu, asistujícím četníkem dvakrát přes rameno udeřen gumovým obuškem. Rána vedena byla rovněž ze zadu, aniž by poraněný byl zavdal příčinu k takovémuto jednání.

Dělník Adolf Denk z Loučovic ubíral se po zmíněné schůzi do hostince. Na cestě tam zadržel ho strážmistr Václav Franěk a tázal se ho po jeho úmyslech. Na omluvu dělníka Adolfa Denka odpověděl strážmistr Václav Franěk, aby byl zticha, sice že dostane "pár přes držku". Tento způsob vyjadřování úřední osoby naprosto nedůstojný, mohou dokázati dělník Adolf Denk v Loučovicích, laborant Josef Havel z Loučovic a malíř Arnošt Hartl z Loučovic.

Vylíčené naprosto bezdůvodné násilné zakročení četnictva proti účastníkům schůze vzbudilo v obyvatelstvu největší roztrpčení a neklid. Není dále se zákonem a služebními předpisy slučitelno, aby četníci při výkonu služby používali výrazů, které nutno považovati za hrubou urážku.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten dát zavésti proti vrchnímu strážmistrovi Wölflovi ve Vyšším Brodě disciplinární řízení proto, že připustil a nezabránil tomu, že státní občané bezdůvodně byli zraněni?

3. Je pan ministr ochoten také proti orgánům četnické stanice ve Vyšším Brodě a obzvláště proti strážmistru Václavu Janovi a strážmistru Václavu Fraňkovi dát zavésti disciplinární řízení, poněvadž se dopustili bezdůvodného zranění státních občanů a strážmistr Václav Franěk mimo to použil ve výkonu své služby způsobu vyjadřování, který je v příkrém rozporu s ustanoveními článku 4, odst. 1 zákona 125/27?

V Praze dne 10. března 1937.

Am 28. November 1936 fand in Hohenfurth im Saale des Hotels "Zum Böhmerwald" eine öffentliche Versammlung der Sudetendeutschen Partei statt, bei welcher Senator Karl Schösser sprach. Diese Versammlung wurde vom Regierungsvertreter Oberkommissär Kukačka von der politischen Behörde in Kaplitz nach einigen grundlosen Ermahnungen aufgelöst.

Obwohl sich die Räumung des Saales in vollster Ordnung vollzog und auch die Versammlungsteilnehmer vor dem Versammlungslokale so rasch als möglich den Heimweg antraten, kam es doch zu völlig unmotiviertem Einschreiten der Gendarmerie gegen die Versammlungsteilnehmer.

So wird den Interpellanten berichtet, daß der Bräuergehilfte Johann Jegan aus Hohenfurth, als er sich schon ungefähr 100 m vom Versammlungslokal entfernt hatte, von rückwärts durch einen Schlag mit einem Gummiknüttel, der von dem assistierenden Gendarmen Wenzel Jan, Wachtmeister in Hohenfurth, geführt wurde, getroffen und verletzt wurde.

Ein Grund zu diesem Einschreiten lag deshalb nicht vor, weil Johann Jegan erwiesenermaßen dem Auftrage der Gendarmerie, weiterzugehen, gefolgt war und sich in keiner Weise den Anordnungen der Gendarmerie widersetzte.

Unter ähnlichen Umständen wurde Josef Scharinger, Müller aus Hohenfurth, durch einen assistierenden Gendarmen zweimal mit dem Gummiknüttel über die Schulter geschlagen. Der Schlag wurde ebenfalls von rückwärts geführt, ohne daß der so Verletzte einen Anlaß zu dieser Handlungsweise gegeben hätte.

Der Arbeiter Adolf Denk aus Kienberg begab sich nach der genannten Versammlung in ein Gasthaus. Auf dem Wege dorthin wurde er vom Wachtmeister Wenzel Franěk aufgehaltten und nach seinen Absichten befragt. Die Rechtfertigung des Arbeiters Adolf Denk wurde durch den Wachtmeister Wenzel Franek dahin beantwortet, er möge ruhig sein, sonst bekomme er "ein paar über die Fresse". Diese für eine Amtsperson vollkommen unwürdige Ausdrucksweise kann durch den Arbeiter Adolf Denk in Kienberg, den Laboranten Josef Havel aus Kienberg und den Maler Ernst Hartl aus Kienberg bezeugt werden.

Das geschilderte, vollkommen unbegründete handgreifliche Einschreiten der Gendarmerie gegen Versammlungsteilnehmer hat in der Bewohnerschaft größte Erbitterung und Unruhe hervorgerufen. Es ist ferner mit dem Gesetze und den Dienstvorschriften nicht vereinbar, daß sich die Gendarmen bei Ausübung ihres Dienstes einer Ausdrucksweise bedienen, welche als grobe Beleidigung aufgefaßt werden muß.

Die Interpellanten stellten daher an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, gegen den Oberwachtmeister Wölfl in Hohenfurth ein Disziplinarverfahren deswegen einleiten zu lassen, weil er zugegeben und nicht verhindert hat, daß Staatsbürger in unbegründeter Weise verletzt wurden?

3. Ist der Herr Minister bereit, auch gegen die Organe der Gendarmeriestation in Hohenfurth und insbesondere über den Wachtmeister Wenzel Jan und den Wachtmerster Wenzel Franěk das Disziplinarverfahren einleiten zu lassen, weil dieselben sich unbegründete Verletzungen von Staatsbürgern zuschulden kommen ließen und Wachtmeister Wenzel Franěk sich außerdem in Ausübung seines Dienstes einer Ausdrucksweise bediente, welche im krassen Widerspruch zu den Bestimmungen des Artikel 4, Absatz 1 des Gesetzes 125/27 steht?

Prag, am 10. März 1937.

Interpelantům se z voličských kruhů sděluje, že dne 30. ledna 1937 byla na hlavním nádraží v Plzni řada cestujících naprosto bezdůvodně a bez ohledu k ustanovením §§ 189, 140 a 142 trest. řádu podrobena osobní prohlídce.

Tak byl také pan Josef Müller z Chotěšova č. 218, když přibyl vlakem, odjíždějícím v 8.50 z Chotěšova do Chebu, na hlavním nádraží v Plzni, s několika jinými německými cestujícími neuniformovaným policejním úředníkem vyzván, aby šel s sebou na policejní strážnici. Ačkoliv se jmenovaný mohl vykázati platným cestovním pasem a vojenskou knížkou, byl donucen jíti na policejní presidium. Tam byl prohledán jeho malý příruční kufřík a jeho aktovka a on sám podroben důkladné tělesné prohlídce. Pro toto bezdůvodné omezeni osobní svobody zmeškal postižený připojení do Chebu a musel, aby byl včas v Chebu, použíti rychlíku, čímž mu způsobeny bezdůvodně větší výdaje.

Policejní orgánové odůvodňovali vyšetřování tím, že se v Plzni událo veliké vloupání do banky. Ani v německém ani v českém tisku neobjevila se sebe menší zmínka o nějakém vloupání do banky v Plzni v tento čas. Je zde důvodné podezření, že toto odůvodnění neodpovídá skutečnosti, že spíše jde o některý z přehmatů podřízených správních orgánů, které se v poslední době množí.

Interpelanti sdělují panu ministrovi vytýkaný stav věci, kterým se, ježto se zdržení a tělesná prohlídka staly bez jakéhokoli ohledu k ustanovením trestního řádu, právní nejistota zvětšuje a důvěra ke správním úřadům silně podkopává. Tážeme se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten upozorniti policejní úřad v Plzni na nezákonitost jeho jednání ve vytýkaném případě?

3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby takovéto přehmaty policejních úřadů jednou pro vždy znemožnil?

V Praze dne 6. ,břez:na 1937 .

Den Interpellanten wird aus Wählerkreisen mitgeteilt, daß am 30. Jänner 1937 am Hauptbahnhofe in Pilsen eine Reihe von Reisenden in völlig ungerechtfertigter Weise und in Außerachtlassung der Bestimmungen der §§ 139, 140 und 142 der St. P. O. einer Personendurchsuchung unterzogen wurden.

So wurde auch Herr Josef Müller aus Chotieschau 218, als er am Hauptbahnhofe in Pilsen, mit dem Zuge ab Chotieschau 8.50 Uhr nach Eger, ankam, mit einer Anzahl anderer deutscher Reisender von einem Polizeibeamten in Zivil aufgefordert, zur Polizeiwache mitzugehen. Obwohl der Genannte sich mit einem gültigen Reisepasse und Militärbuche ausweisen konnte, wurde er gezwungen, auf das Polizeipräsidium zu folgen. Dort wurde sein kleiner Handkoffer und seine Aktentasche durchsucht und er selbst einer gründlichen Leibesvisitation unterzogen. Durch diese grundlose Beschränkung der persönlichen Freiheit versäumte der Betroffene den Anschlußzug nach Eger und mußte, um rechtzeitig in Eger zu sein, den Schnellzug benützen, wodurch ihm ungerechtfertigte Mehraustagen verursacht wurden.

Von den Polizeiorganen wurde die Untersuchung damit begründet, daß in Pilsen ein großer Bankeinbruch stattgefunden habe. Weder in der deutschen noch in der čechischen Presse erschien auch nur die geringste Andeutung über einen erfolgten Bankeinbruch in Pilsen um diese Zeit. Es besteht der begründete Verdacht, daß diese Motivierung nicht den Tatsachen entspricht, es sich vielmehr um einen der sich in letzter Zeit mehrenden Übergriffe untergeordneter Verwaltungsorgane handle.

Die Interpellanten bringen den gerügten Sachverhalt dem Herrn Minister zur Kenntnis, durch welchen, da die Anhaltung und Leibesvisitation unter vollster Außerachtlassung der Bestimmungen der St. P. O. geschehen ist, die Rechtsunsicherheit vermehrt und das Vertrauen zu den Verwaltungsbehörden auf das Stärkste untergraben wird. Wir richten an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist derr Herr Minister bereit, die Polizeibehörde in Pilsen auf die Ungesetzlichkeit ihres Verhaltens im gerügten Falle aufmerksam zu machen?

3. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um derartige Übergriffe der Polizeibehörden ein für allemal unmöglich zu machen?

Prag, 6. März 1937.