Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
4. zasedání.
Tisk 428.
Odpovědi:
1. ministra zemědělství na interpelaci sen. dra Ludevíta Labaja ve věci odebrání lesů patřících potomstvu Šoltýsů obce Stankovany se strany československého státu (tisk 322/2).
2. ministra financí na interpelaci sen. Krommera stran poškozování německých dělníků při poskytování úvěru v továrnách (tisk 305/5).
3. ministra financí na interpelaci sen. Bocka stran hrubého porušení zásady národnostní rovnosti při ustanovení úředníků a zřízenců u berní správy a berního úřadu v Žatci (tisk 314/1).
4. ministra železnic na interpelaci sen. Enhubera stran zadávání prací na hlavním nádraží v Teplicích-Šanově přespolním dělníkům (tisk 325/1).
5. ministra vnitra na interpelaci sen. Enhubera stran zákazu výstavy sudetskoněmecké strany v Bílině (tisk 325/3).
6. předsedy vlády a ministra financí na interpelaci sen. Garlika stran jednojazyčně českých přípisů berních úřadů obci Žďáru v okresu chabařovickém (tisk 328/6).
7. ministra národní obrany na interpelaci sen. Krommera o tom, že vojenská správa odepřela souhlas k udělení knihkupecké koncese v Osoblaze u Krnova (tisk 346/2).
428/1.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci senátora dra Ludevíta
Labaja
ve věci odebrání lesů patřících potomstvu
Šoltýsů obce Stankovany se strany česko-
slovenského státu (tisk 322/2).
Na základě urbárské úpravy Marie Terezie bylo též pro obec Stankovany v roce 1771 uspořádáno a sestaveno "urbarium", jímž pro tuto obec bylo ustáleno 18 2/8 sessií (usedlostí), počítajíc na každou usedlost 8 chalupníků. V tom počtu usedlostí zahrnuty byly i dvě sessie šoltýské.
Tedy uspořádání a ustálení urbariální úpravy bylo i ve Stankovanech, jako všude jinde, provedeno ve společném urbariu.
Po zjištění rozsahu práv, připadajících na jednotlivé sessie, došlo ve Stankovanech několikráte k jednání mezi býv. lesním erárem a urbarialisty. Pokud známo, byly uzavřeny v roce 1877 a potom v roce 1881 dohody, které však z důvodů nyní neznámých byly později zrušeny.
V hospodářské osnově lesní správy Lubochňa z roku 1887 bylo pro urbariální úpravu pamatováno na reservování určitých ploch pro příděl lesa i pastvin a tyto plochy, jako zvláštní hospodářská skupina, byly z provozu lesní správy vyloučeny a jejich část po pravém břehu Váhu byla předběžně dána urbarialistům do plného užívání, část po levém břehu pak do užívání jako pastvina bez práva na zužitkování dřeva.
V roce 1893 sjednána byla další dohoda, která sice dosavadní dohody rušila, sama však rovněž v platnost nevstoupila. Též tato dohoda vycházela z urbariálního uspořádání z roku 1771, berouc za základ 18 2/8 sessií, mezi nimi 2 šoltýské, aniž by však o nějakých zvláštních "vlastnických" právech těchto šoltýsú, kromě určitého práva rybolovu, se zmiňovala nebo je řešila.
V této dohodě bylo výslovně zjištěno, že urbarialisti drží mnohem větší výměru pozemků lesních, než na zmíněný počet usedlostí má připadnouti a bylo v ní proto stanoveno, že rozdíl musí si urbarialisti od býv. uherského eráru odkoupiti a příslušná trhová cena měla býti na těchto pozemcích v jeho prospěch knihovně zajištěná. V dohodě té bylo zdůrazněno, že jako maximální výměra má na jednu usedlost připadnouti jen 12 jiter lesní půdy, zatím co dohoda sama přiznává 24 jitra.
O této dohodě bylo znovu jednáno v roce 1909, poněvadž však urbarialisti opět zvýšili svoje požadavky, nedošlo k jejímu provedení.
K dalšímu pokusu o dohodu došlo v roce 1924, při čemž za základ byla opět vzata dohoda z roku 1898.
Leč ani tehdy, ani při dalším jednání v roce 1926 nedošlo k dohodě pro stále stupňované požadavky urbarialistů.
Přes to však byli urbarialisté po celou dobu ponecháni v užívání ploch pro urbariální úpravu určených, ač všechny ty plochy byly a jsou v pozemkové knize vlastnickým právem zapsány na býv. uherský erár, resp. nyní na československý stát, který také z nich platí daně a mimo to ještě ze svých vlastních lesů dává urbarialistům dříví v míře stále větší.
Jak již uvedeno, ani v urbariu, ani v žádné jiné pozdější dohodě ani při jednáních, která o těchto dohodách byla vedena u soudu, nebylo nikde zmínky o nějakých zvláštních vlastnických právech šoltýsů.
Teprve v posledních letech t. zv. potomci šoltýsů s odvoláním na listiny v interpelaci citované, počali uplatňovati svoje vlastnické právo na všechny pozemky v území obce Stankovany a částečně i v obci Gombáš s tvrzením, že oni sami jsou "zeměpány", kteří mají provésti vydělení půdy urbarialistům, jako svým býv. poddaným.
V roce 1935 právě tito potomci šoltýsů učinili u správy stát. lesů v Lubochni udání na ostatní urbarialisty, že k jejich újmě kácejí dříví na společném majetku.
Poněvadž z těchto různic mezi potomky šoltýsů a ostatními urbarialisty vyplynulá snaha obou stran co nejvíce využitkovati společného majetku ohrožovala podstatu tohoto majetku devastací lesů a pozemků a poněvadž ani při novém projednávání věci, vypsaném krajským soudem v Ružomberku na den 16. listopadu 1935 nedošlo k dohodě a naopak urbarialisté znovu rozšířili svoje požadavky oproti roku 1924 a 1926, nařídil okresní úřad v Ružomberku výměrem ze dne 25. listopadu 1935, č. j. 16.580/1935 ředitelství státních lesů a statků v Liptov. Hrádku, aby až do provedení segregace postaralo se o dozor a ochranu nad těmito lesy, spadajícími pod účinnost § 22, zák. čl. XXXI/1879.
V důsledku tohoto výměru oznámila správa státních lesů v Lubochni obecní radě obce Stankovany přípisem ze dne 26. listopadu 1935, č. j. 1868/1935, že na základě cit. nařízení okresního úřadu v Ružomberku musí na zmíněných plochách zakázati jakékoliv samovolné kácení dříví a braní jiných užitků a že musí takové přestupky okresnímu úřadu hlásiti.
Při tom však jmenovaná lesní správa výslovně uvedla, že částky, které za škody v lese způsobené budou zaplaceny, bude odděleně spravovati a po provedení urbariální úpravy rozdělí je poměrně mezi přídělce.
Není tedy možno postup správy státních lesů v Lubochni plnící povinnost, uloženou jí okresním úřadem v Ružomberku, a chránící práva těch, jimž při konečné urbariální úpravě budou půda a lesy přiděleny, nazvati protizákonným ani nesprávným, tím méně, že tato lesní správa, resp. ředitelství státních lesů a statků v Liptovském Hrádku ve snaze, přispěti co nejvíce ke konečnému vyřešení urbariální úpravy v obci Stankovany, nabídlo pro tuto úpravu v roce 1936 novou dohodu, ve které bylo ochotno odstoupiti plachy téměř dvojnásobné výměry proti dohodě .z roku 1893.
Poněvadž však i tato nabídka byla urbarialisty a potomky šoltýsů odmítnuta, musí správa státních lesů a statků provedení urbariální úpravy v obci Stankovany a tím i vyřešení požadavků potomstva šoltýsů ponechati soudnímu rozhodnutí.
V Praze dne 3. března 1937.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
428/2 (původní znění).
Odpověď
ministr financí
na interpelaci senátora O. Krommera
stran poškozování německých dělníků při
poskytování úvěru v továrnách
(tisk 305/5).
Ve výnosu ministerstva financí ze dne 4. června 1936, č. j. 58.380, jímž byl dán příslib státní záruky firmě Marburg a synové v Bruntále, uvedená podmínka o přijímám dělníků byla jako bezúčinná odvolána, čímž interpelace tato stala se bezpředmětnou.
V Praze dne 13. března 1937 .
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
Překlad ad 428/2.
Antwort.
des Finanzministers
auf die Interpellation des
O. Krommer betreffend die Benachteiligung deutscher Arbeiter anläßlich Kreditgewährung in Fabriken (Druck 305/5).
In dem Erlasse des Finanzministeriums vom 4. Juni 1936, G.-Z. 58.380, mit welchem der Firma Marburg und Söhne in Freudenthal die Gewährung einer staatlichen Garantie zugesichert wurde, wurde die erwähnte Bedingung bezüglich der Aufnahme von Arbeitern als wirkungslos widerrufen, wodurch diese Interpellation gegenstandslos wurde.
Prag, am 13. März 1397
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.
428/3 (původní znění).
Odpověď
ministra financí,
na interpelaci senátora K. Bocka
stran hrubého porušení zásady národnostní rovnosti při ustanovení úředníků a zřízenců
u berní správy a berního úřadu v Žatci (tisk 314/1).
K finančním úřadům vůbec jsou přidělováni zaměstnanci tak, jak si to právě vyžadují služební zájmy a úřední potřeby. Podle těchto zásad bylo též provedeno obsazení služebních míst u berní správy a u berního úřadu v Žatci.
Tímto obsazením nebyla a ani nemohla býti porušena zásada národnostní rovnosti a ustanovení o ochraně menšin národnostních, obsažená v § 128 ústavní listiny a v § 2 jazykového zákona č. 122/1920 Sb. z. a n.
Citovaný § 2 jazykového zákona a v jeho provedení ustanovení hlavy II. a III. jazykového nařízení č. 17/1926 Sb. z. a n. zaručují národním a jazykovým menšinám, že soudy, úřady a orgány republiky, jichž působnost se vztahuje na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, jsou ve všech věcech, jichž vyřízení jim náleží na základě toho, že působnost jich se vztahuje na tento okres, povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku československém, nýbrž i v jazyku podání (po příp. jen v jazyku podání).
Tato práva obyvatelstva žateckého okresu nebyla ustanovením státních zaměstnanců u berní správy a u berního úřadu v Žatci nijak dotčena. Že by ustanovení jazykového zákona a nařízení u jmenovaných finančních úřadu v Žatci nebyla zachovávána, ani interpelace netvrdí.
Mimo to z praktických důvodů pečuje finanční správa o to, aby finančním úředníkům národnosti české byla poskytnuta příležitost osvojiti si dokonale jazyk německý, a naopak.
Nemám proto důvodů, abych nařídil jednak přeložení finančních zaměstnanců nyní u finančních úřadů v Žatci přidělených, jednak ustanovení nových u těchto úřadů.
V Praze dne 3. března 1937.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
Překlad ad 428/3.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Senators K. Bock betreffend die gröbliche Verletzung des
nationalen Gleichheitsgrundsatzes bei der Einstellung von Beamten und Angestellten
bei der Steueradministration und beim Steueramte in Saaz (Druck 314/1).
Zu den Finanzbehörden überhaupt werden die Bediensteten in der Weise zugeteilt, wie es soeben die Interessen des Dienstes und die Erfordernisse der Behörde verlangen. Nach diesen Grundsätzen wurde auch die Besetzung der Dienststellen bei der Steueradministration und beim Steueramte in Saaz durchgeführt.
Durch diese Besetzung wurde der nationale Gleichheitsgrundsatz sowie die im § 128 der Verfassungsurkunde und im §2 des Sprachengesetzes S. d. G. u. V. Nr. 122/1920 enthaltenen Bestimmungen über den Schutz ger nationalen Minderheiten nicht verletzt und konnten auch nicht verletzt werden.
Der zitierte § 2 des Sprachengesetzes und in Durchführung desselben die Bestimmungen des II. und III. Hauptstückes der Sprachenverordnung S. d. G. u. V. Nr. 17/1926 verbürgen den nationalen und sprachlichen Minderheiten, daß die Gerichte, Behörden und Organe der Republik, deren Wirksamkeit sich auf einen Gerichtsbezirk erstreckt, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20% Staatsbürger derselben, jedoch einer anderen als der čechoslovakischen Sprache wohnen, verpflichtet sind, in allen Angelegenheiten, deren Erledigung ihnen auf Grund dessen, daß ihr Wirkungskreis sich auf diesen Bezirk erstreckt, zusteht, von den Angehörigen der Sprache dieser Minderheit Eingaben in dieser Sprache anzunehmen und die Erledigung dieser Eingaben nicht bloß in der čechoslovakischen Spache, sondern auch in der Sprache der Eingaben (eventuell nur in der Sprache der Eingaben) herauszugeben.
Diese Rechte der Einwohnerschaft des saazer Bezirkes wurden durch die Einstellung von Staatsbediensteten bei der Steueradministration und beim Steueramte in Saaz in keiner Weise berührt. Daß die Bestimmungen des Sprachengesetzes und der Sprachenverordnung bei den genannten Finanzbehörden in Saaz nicht eingehalten würden, behauptet selbst die Interpellation nicht.
Außerdem sorgt die Finanzverwaltung aus praktischen Gründen dafür daß den Finanzbeamten čechischer Nationalität Gelegenheit geboten werde, sich vollkommen die deutsche Sprache anzueignen, und umgekehrt.
Ich habe somit keinen Grund, einerseits die Versetzung der dermalen den Finanzbehörden in Saaz zugeteilten Finanzbediensteten, andererseits die Einstellung neuer Bediensteten bei diesen Behörden anzuordnen.
Prag, am 3. März 1937.
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.
428/4 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátora E. Enhubera stran zadávání prací na hlavním nádraží v Teplicích-Šanově přespolním dělníkům
(tisk 325/1.)
Na hlavním nádraží v Teplicích-Šanově byly v roce 1936 prováděny tyto práce:
I. oprava a nátěr fasády na přijímací budově, jakož i práce klempířské, pokryvačské, truhlářské a natěračské;
II. opravné a obnovovací práce na železničním svršku.
Práce sub I. byly zadány místním živnostníkům z Teplic-Šanova a z Ústí nad Labem, kteří při nich zaměstnávali jen domácí dělníky. Oprava a nátěr fasády hlavního nádraží v Teplicích-Šanově byly zadány poměrně nejnižšímu oferentu staviteli Fořtovi z Lovosic. Tato firma požádala před započetím prací zprostředkovatelnu práce v Teplicích-Šanově, aby jí přidělila nezaměstnané zedníky místní, kteří by byli schopni prací na vysokém lešení. Ježto prý zprostředkovatelna takových dělníků k disposici neměla, hledal podnikatel potřebné zaměstnance v Teplicích-Šanově sám. Kromě čtyř dělníků, pocházejících z místa samého, a 1 dělníka z Trnovan jiných zedníků v místě nenašel a byl proto nucen, měla-li práce býti včas dokončena, přijmouti zapracované dělníky z Lovosicka.
Jak patrno, neměla státní správa železniční účasti na tomto přijetí dělníků. Nebyla také účastna při opravě nádražní budovy v Teplicích-Šanově vlastními dělníky.
Svými dělníky prováděla státní správa železniční jen stavební a udržovací práce, uvedené výše sub II. Tyto režijní práce obstarával II. odbor pro udržování dráhy v Ústí nad Labem, a to jednak trvale pracujícími dělníky, jednak dělníky na výpomoc pro daný úkol zvláště zjednanými. Odbor pro udržování dráhy - řídě se všeobecnými směrnicemi, vydanými v zájmu zaměstnanosti místních pracovníků - přijal zde jen takové sezonní dělníky, kteří měli bydliště v traťmistrovském úseku teplicko-šanovském.
Podle vyšetření odporoval obsah článku, uveřejněného v časopise " Teplitz-Schönauer Anzeiger", skutečnosti. Stal-li se pak podkladem přiložené interpelace, spočívají její vývody nutně na nesprávných předpokladech. Z toho důvodu není třeba opatření, jichž se interpelace dožaduje.
Ježto obsah interpelace týká se věcí, spadajících výhradně do kompetence ministerstva železnic, převzal jsem její zodpovědění sám.
V Praze dne 12. března 1937.
Za ministra železnic ministr sociální péče:
Ing. Jaromír Nečas v. r.
Překlad ad 428/4.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Senators
E. Enhuber
wegen Vergebung der Arbeiten beim
Hauptbahnhofe in Teplitz-Schönau an orts-
fremde Arbeiter (Druck 325/1).
Am Hauptbahnhofe in Teplitz-Schönau wurden im Jahre 1936 folgende Arbeiten durchgeführt:
I. Reparatur und Anstrich der Fasade des Aufnahmsgebäudes, sowie Spengler-, Dachdecker-, Tischler- und Anstreicharbeiten;
II. Reparaturen und Erneuerungen am Bahnoberbau.
Die sub I angeführten Arbeiten wurden den in Teplitz-Schönau und in Aussig ansässigen Gewerbetreibenden vergeben, welche bei denselben nur einheimische Arbeiter beschäftigten. Die Reparatur und der Anstrich der Fasade des Hauptbahnhofes in Teplitz-Schönau wurden dem verhältnismäßig billigsten Offerenten Baumeister Fořt aus Lobositz vergeben. Diese Firma ersuchte vor Inangriffnahme der Arbeiten die Arbeitsvermittlungsanstalt in Teplitz-Schönau um Zuweisung arbeitsloser einheimischer Maurer, welche zu Arbeiten am Hochgerüst fähig wären. Da die Arbeitsvermittlungsanstalt angeblich keine solche Arbeiter zurVerfügung hatte, suchte der Unternehmer die nötigen Arbeiter in Teplitz-Schönau selbst. Außer vier ortsansässigen Arbeitern und einem Arbeiter aus Turn fand er im Orte selbst keine andere Maurer und war daher gezwungen, wenn die Arbeit rechtzeitig beendet sein sollte, eingearbeitete Arbeiter aus der lobositzer Gegend aufzunehmen.
Wie ersichtlich, hatte die staatliche Eisenbahnverwaltung an der Aufnahme von Arbeitern keinen Anteil. Sie war auch an der Reparatur des Bahnhofgebäudes in Teplitz-Schönau mit eigenen Arbeitern nicht beteiligt.
Mit ihren eigenen Arbeitern nahm die staatliche Eisenbahnverwaltung nur die oben sub II angeführten Bau- und Erhaltungsarbeiten vor. Diese Regiearbeiten besorgte die II. Bahnerhaltungssektion in Aussig und zwar einerseits durch dauernd angestellte Arbeiter, andererseits durch Arbeiter, welche aushilfsweise zu diesem Zwecke besonders aufgenommen wurden. Die Bahnerhaltungssektion nahm in Befolgung der allgemeinen im Interesse der Beschäftigung einheimischer Arbeiter erlassenen Richtlinien hier nur solche Saisonarbeiter auf, welche ihren Wohnort an der Strecke des teplitz-schönauer Bahnmeisters hatten.
Nach den gepflogenen Erhebungen widersprach der Inhalt des im "Teplitz-Schönauer Anzeiger" veröffentlichten Artikels den Tatsachen. Falls er nun die Unterlage zur eingebrachten Interpellation bildete, beruhen ihre Ausführungen notgedrungen auf unrichtigen Voraussetzungen. Aus diesem Grunde erübrigen sich die in der Interpellation geforderten Verfügungen.
Nachdem die Interpellation Angelegenheiten betrifft, welche ausschließlich in die Kompetenz des Eisenbahnministeriums fallen, habe ich die Beantwortung derselben selbst übernommen.
Prag, am 12. März 1937.
Für den Eisenbahnminister der Minister für
sociale Fürsorge:
Ing. Jaromír Nečas m. p.
428/5 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora E. Enhubera
stran zákazu výstavy sudetskoněmecké
strany v Bílině (tisk 325/3).
Okresní úřad v Bílině nepovolil výstavu v interpelaci zmíněnou, poněvadž se vzhledem k místním poměrům obával, že vystavený materiál mohl by u návštěvníků vzbuditi odpor a ohroziti tak veřejný klid a pořádek.
Protože proti nepovolení výstavy bylo podáno odvolání, budou postup okresního úřadu a důvodnost jeho opatření přezkoumány zemským úřadem v Praze. Jmenovanému úřadu jsem uložil, aby o odvolání rozhodl urychleně.
V Praze dne 3. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
Překlad ad 428/5.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators
E. Enhuber
wegen Verbotes einer SdP.-Ausstellung
in Bilin (Druck 325/3).
Die Bezirksbehörde in Bilin hat die in der Interpellation erwähnte Ausstellung aus dem Grunde nicht bewilligt, weil sie mit Rücksicht auf die örtlichen Verhältnisse befürchtete, daß das ausgestellte Material bei den Besuchern Widerwillen erregen und auf diese Weise die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährden könnte.
Nachdem gegen die Nichtbewilligung der Ausstellung die Berufung eingebracht wurde, wird das Vorgehen der Bezirksbehörde und die Stichhältigkeit ihrer Verfügung seitens der Landesbehörde in Prag überprüft werden. Der genannten Behörde habe ich den Auftrag erteilt, über die Berufung mit Beschleunigung zu entscheiden.
Prag, am 3. März 1937.
Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.
428/6 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra financí
na interpelaci senátora K. Garlika stran jednojazyčně českých přípisů berních úřadů obci Žďáru v okresu chabařovickém (tisk 328 /6).
Dopisování úřadu finanční správy ve státním jazyce obcím jakožto úřadům zakládá se na ustanoveních jazykového zákona a nařízení a na stálé judikatuře nejvyššího správního soudu a odpovídá platnému právnímu stavu.
Aby však úřední korespondence s obcemi menšinového jednacího jazyka nevázla, sdělilo presidium ministerstva financí výnosem ze dne 19. února 1937, č. j. 503/pres.-1937 presidiím zemských finančních ředitelství v Praze a v Brně a finančního ředitelství v Opavě, že nemá námitek proti tomu, aby berní správy, berní úřady, okresní finanční ředitelství (finanční inspektoráty), důchodkové kontrolní úřady a katastrální měřičské úřady, na něž se podle § 2 jazykového zákona vztahuje povinnost přijímati podání stran a vydávati vyřízení též v jazyce národní menšiny, připojovaly až na další za určitých předpokladů ke svým výnosům (dopisům) zasílaným malým obcím jiného jazyka než státního též bezplatný překlad (podle okolností podstatný obsah) v jednacím jazyku obce.
V Praze dne 5. března 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Překlad ad 428/6.
Antwort
des Vorsitzenden der Regierung und des
Finanzministers
auf die Interpellation des Senators
K. Garlik
wegen einsprachig čechischer Zuschriften
der Steuerbehörden an die Gemeinde Saara
im Bezirke Karbitz (Druck 328/6).
Die Korrespondenz der Behörden der Finanzverwaltung mit den Gemeinden als Behörden in der Staatssprache beruht auf den Bestimmungen des Sprachengesetzes und der Sprachenverordnung und auf der ständigen Judikatur des obersten Verwaltungsgerichtes und entspricht dem geltenden Rechtszustande.
Um jedoch ein Stocken der Amtskorrespondenz mit Gemeinden der Minderheitssprachen zu vermeiden, hat das Präsidium des Finanzministeriums mit dem Erlaße vom 19. Feber 1937, G.-Z. 503/pres.-1937 den Präsidien der Finanzlandesdirektionen in Prag und in Brünn und der Finanzdirektion in Troppau mitgeteilt, daß es keine Einwendungen dagegen erhebe, daß die Steueradministrationen, Steuerämter, Finanzbezirksdirektionen (Finanzinspektorate), Gefällskontrollämter und Katastralvermessungsämter, auf weche sich nach § 2 des Sprachengesetzes die Verpflichtung zur Annahme von Eingaben der Parteien und zur Herausgabe von Erledigungen auch in der Sprache der nationalen Minderheit bezieht, bis auf Weiteres unter bestimmten Voraussetzungen zu ihren an kleine Gemeinden anderer Sprache als der Staatssprache gerichteten Erlässen (Zuschriften) auch eine kostenlose Übersetzung (je nach Umständen wesentlicher Inhalt) in der Verhandlungssprache der Gemeinde beischließen.
Prag, am 5. März 1937.
Der Vorsitzende der Regierung:
Dr. M. Hodža m. p.
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.
428/7 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci senátora O. Krommera
o tom, že vojenská správa odepřela souhlas
k udělení knihkupecké koncese v Osoblaze
u Krnova (tisk 346/2).
Podle ustanovení § 34 odst. 2 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu je k udělení živnostenských koncesí v pohraničním pásmu zapotřebí v rozsahu, jejž stanoví vládní nařízení, předchozího souhlasu vojenské správy. Vzhledem na ustanovení §u 8 odst. 1 lit. a) vlád. nařízení čís. 155/1006 Sb. z. a n. vydaného také k provedení cit. § 34 zák. o obraně státu, patří koncese knihkupecká mezi ty, které v pohraničním pásmu v zájmu zajištění obrany státu mohou býti uděleny jen po předchozím souhlasu vojenské správy.
Jako ve všech jiných podobných případech, tak i v případě rozhodování o udělení knihkupecké koncese Karlu Keilichovi v Osoblaze, bylo vysloveno stanovisko k otázce udělení koncese po velmi bedlivém prozkoumání a uvážení zjištěných okolností rozhodných s hlediska obrany státu.
Zvláštního nálezu o státní nespolehlivosti žadatelově k vyslovení nesouhlasu ministerstva národní obrany nebylo třeba. Předpisy o zvláštním řízení ve věci označení osob za státně nespolehlivé obsahují pouze §§ 19, 20 a 21 zákona o obraně státu, které se vztahují toliko na držitele, členy správních, dozorčích orgánů a zaměstnanců podniků důležitých pro obranu státu. Tato ustanovení nevztahují se na jiné případy, zejména ne na rozhodování ve smyslu § 8 vládního nařízení č. 155/36 Sb. z. a n.
V Praze dne 3. března 1937.
Ministr národní obrany:
Machník v. r.
Překlad ad 428/7.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation des Senators
O. Krommer
wegen Verweigerung der Genehmigung der
Militärverwaltung zur Erteilung einer
Buchhandlungskonzession, in Hotzenplotz
bei Jägerndorf (Druck 346/2).
Nach den Bestimmungen des § 34, Abs. 2 des Gesetzes vom 13. Mai 1936 S. d. G. u. V. Nr. 131 über die Verteidigung des Staates ist zur Erteilung von Gewerbekonzessionen in der Grenzzone in dem durch Regierungsverordnung festzusetzenden Umfange die vorherige Zustimmung der Militärverwaltung erforderlich. Mit Rücksicht auf die Bestimmung des § 8, Abs. 1, lit. a) der zur Durchführung des zit. § 34 des Ges. über die Verteidigung des Staates erlassenen Regierungsverordnung S. d. G. u. V. Nr. 155/1936 gehört die Buchhandlungskonzession unter diejenigen Konzessionen, welche in der Grenzzone im Interesse der Sicherung der Verteidigung des Staates nur nach vorheriger Zustimmung der Militärverwaltung erteilt werden können.
So wie in allen anderen ähnlichen Fällen wurde auch im Falle der Entscheidung über die Erteilung der Buchhandlungskonzession an Karl Keilich in Hotzenplatz die Stellungnahme zur Frage der Erteilung der Konzession nach sehr sorgfältiger Prüfung und Erwägung der sichergestellten vom Standpunkte der Verteidigung des Staates Maßgebenden Umstände bekanntgegeben.
Ein besonderes Erkenntnis über die staatliche Unverläßlichkeit des Gesuchstellers war zum Ausspruch der Nichtzustimmung des Ministeriums für nationale Verteidigung nicht notwendig. Vorschriften über das besondere Verfahren in Angelegenheit der Bezeichnung bestimmter Personen als staatlich unverläßlich enthalten nur die §§ 19, 20 und 21 des Gesetzes über die Verteidigung des Staates, welche sich nur auf die Besitzer, Mitglieder der Verwalttungs-, Aufsichtsorgane und Bedienstete der für die Staatsverteidigung wichtigen Unternehmungen beziehen. Diese Bestimmungen beziehen sich nicht auf andere Fälle, namentlich nicht auf Entscheidungen im Sinne des § 8 der Regierungsverordnung S. d. G. u. V. Nr. 155/36.
Prag, am 3. März 1937.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Machník m. p.