|
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937. |
|
|
IV. volební období. |
5. zasedání. |
Tisk 434.
Odpovědi:
1. ministra veřejných prací na interpelaci sen. Nejezchleb-Marchy v záležitosti vybudování silničního spojení hlavního města Brna s územím Moravského Krasu (tisk 322/6)
2. ministra vnitra na interpelaci sen. Svobody o stranickém postupu okresních úřadů v Kutné Hoře, č. Brodě, Brandýse n. L., Sedlčanech a Čáslavi (tisk 354/3)
3. ministra zemědělství na interpelaci sen. Füssyho o odvodňování Čilizovského ostrova (Medzičilízu) (tisk 322/3)
4. vlády na interpelaci sen. Franka stran plánovitého počešťování Mariánských Lázní (tisk 331/1)
5. vlády na interpelaci sen. Pfrognera o tom, že se nedbá zásady rovnosti při přidělování zbytkových statků při provedení t. zv. pozemkové reformy (tisk 331/2)
6. ministra sociální péče na interpelaci sen. Patzaka stran vadného úřadování živnostenských inspektorátů v Trutnově a Hradci Králové (tisk 328/5)
7. ministra financí na interpelaci sen. Wernera o šikanujícím předpisování daní (tisk 363/6)
434/1.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci senátora Nejezchleb-Marchy
v záležitosti vybudování silničního spojení hlavního města Brna s územím
Moravského Krasu (tisk 322/6).
Ministerstvo veřejných prací jest si vědomo velkého významu, jaký má rychlé a náležité vybudování silničního spojení hlavního města Brna s Moravským Krasem a věnuje této otázce patřičnou pozornost. V důsledku toho zařadilo též silniční trať Brno-Jedovnice-Sloup jako jednu z přednostních do inkameračního programu.
Vzhledem však k nynějšímu finančnímu stavu silničního fondu a četným velkým úkolům na silniční fond vzneseným, není možno nyní uvažovati o úpravě této a jiných tratí v oblasti Moravského Krasu ve větším rozsahu, jak by bylo žádoucno.
Zatím uvažované okresní silnice přestavují se zde po úsecích okresy obvyklým způsobem za podpory ze silničního fondu. Tento postup je ovšem zdlouhavý pro vybudování uvažovaného silničního spojení jednak tím, že příslušné dva okresy pro nedostatek peněz mohou žádati podporu jen na přestavbu těchto okresních silnic v poměrně krátkých úsecích a tyto přestavěti, jednak, že ministerstvo veřejných prací plníc z peněz silničního fondu četné silniční úkoly, nemůže vzhledem k příslušnému úvěru zaručiti zatím okresům včasné povolení příspěvku ani na zlepšení zmíněných krátkých úseků uvažovaných okresních silnic.
V Praze 20. března 1937.
Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.
434/2.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora Svobody
o stranickém postupu okresních úřadů v Kutné Hoře, Č. Brodě, Brandýse n. L.,
Sedlčanech a v Čáslavi (tisk 354/3).
Tvrzení interpelace o soustavném zakazování téměř všech veřejných schůzí komunistické strany neodpovídá podle výsledku konaného šetření skutečnosti. Okresní úřady v interpelaci uvedené povolily příp. vzaly na vědomí konání celé řady takových schůzí. K zákazům schůzí došlo jen v případech, kde vzhledem k místním poměrům a programu schůze byla důvodná obava, že by mohlo dojiti k porušení veřejného klidu a pořádku nebo k nepřípustným projevům se zřetelem k mezinárodním vztahům našeho státu.
Rovněž tvrzení o nesprávném postupu intervenujícího úředníka dra Svobody není v souhlasu se skutečným stavem. Intervenující úředník nehrozil rozpuštěním schůze, konané. 22. listopadu 1936 v Čáslavi, poněvadž k tomu neměl důvodu, neboť zákaz okresního úřadu, aby se na schůzi nemluvilo o poměrech ve Španělsku, byl respektován. Na fašistické schůzi pak jmenovaný úředník neintervenoval.
V Praze dne 16. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
434/3 (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci senátora Füissyho
o odvodňování čilizovského ostrova (Medzičilízu) (tisk322/3).
Ad 1. Území Medzičilízu, ležící mezi levým břehem Dunaje a pravým břehem vnitřního potoka Čilízu má být, pokud se týká odvodnění, upraveno v rámci t. zv. VI. oblasti území vodního družstva v Komárně, jejíž výměra činí 27.770 ha. Dosavadní odvodňovací zařízení na této územní oblasti je velmi nedokonalé jak co do odpadní sítě, tak i co do vyzbrojení stávajících dvou čerpacích stanic v Asódě a v Čičo.
Účelem projektu na úpravu odtokových poměrů územních vod v VI. oblasti včetně Medzičilízu, jehož plocha činí na 10.000 ha, jest zajistiti co možná. nejpřirozenější, tedy volný odtok vod územních a spodních do řek, aby provozní náklady čerpací v době, kdy vody musí býti přečerpávány přes ochranné hráze, byly co nejmenší. Je tedy účelem projektu snížiti dobu čerpání na minimum a rovněž výšku zdvihu na míru nejmenší. Z toho důvodu řešeno je odvodnění Medzičilízu nikoliv k Dunaji, ale směrem k Malému Dunaji, aby provozní náklady, jež musí nésti zájemnictvo, byly co nejmenší. Proto projekt I. stavební etapy prací odvodňovacích pro VI. oblast je řešen v zásadě tak, že bude proveden hlavní odpad napříč žitného Ostrova od Velkého Dunaje k Malému Dunaji v délce 27.750 km, k Asódu, kde se vybuduje velká čerpací stanice. Dále je řešen projektem odvodňovací problém vlastního Medzičilízu tím, že jsou projektovány tři velké odpady a částečně úprava potoka Čilízu, jakož i menší čerpací stanice na hlavním odpadu. Tento projekt byl schválen ministerstvem zemědělství po stránce technické již r. 1932 a je rozpočten na 15,560.000 Kč.
Jako I. část těchto prací byla stanovena úprava hlavního odpadu mezi Asódem a Čilízem, průkop na Čilízu, provedení shybky k zajištění odtoku vod Medzičilízu do hlavního odpadu a posléze provedení jednoho z velkých odpadů na Medzičilízu o celkovém nákladu 6,800.000 Kč. Tato část prací je také finančně zajištěna povolením zemského příspěvku ve výši 30% a příspěvku státního fondu pro vodohospodářské meliorace ve výši 37.5% stavebního nákladu. S úpravními pracemi družstvo započalo a bylo dosud vyplaceno z prostředků státního fondu 608.000 Kč. Práce prováděny jsou v režii družstva tak, že vrchní odkopy prováděny jsou ručně a odkopy pod vodou jednak suchým bagrem, jednak plovoucím bagrem. Práce na hlavním odpadu mohou přirozeně postupovati jen podle těchto technických provozovacích způsobů, neboť na hlavním odpadu je minimální spád. Stavba shybky pod Čilízem byla zadána a z valné části provedena.
Ve stavebním programu na rok 1937 počítá se s prostavěným nákladem 1,000.000 Kč a se splátkou příspěvku státního fondu dalších 410.000 Kč. Při očekávané úspoře na rozpočtu je možno předpokládati, že již budoucím rokem bude kapacita hlavního kanálu taková, že bude možno přistoupiti k prodloužení hlavního odpadu od Čilízu k Velkému Dunaji a k výstavbě dalších dvou větších odpadů na vlastním Medzičilízu. Za tohoto finančního zajištění a stavebního postupu bude dán základ k provádění prací, které jsou uvažovány jako II. část projektu celkového.
Ad 2. Projekt II. části stavebních prací je připraven a obsahuje návrh čerpací stanice v Asódu, kterýžto si vyžádal pro svoji obtížnost delších studií a přípravných prací, a dále již uvedené prodloužení hlavního odpadu od Čilízu k Dunaji a vybudování dvou větších odpadů na Medzičilízu.
Příslušný rozpočet II. části prací činí 8,760.000 Kč.
Projektní elaborát došel 9. března t. r. do ministerstva zemědělství a byl již schválen a ve stavebním programu na rok 1937 pojata je částka 150.000 Kč jako náklad pravděpodobně na II. část v tomto roce prostavitelný.
Jako první z prací v II. části uvažovaných je nutno počítati s výstavbou čerpací stanice v Asódu.
Jakmile dojde návrh zemského úřadu na finanční zajištění stavebního nákladu této II. části, zahájí ministerstvo zemědělství jednání s ministerstvem financí o povolení příspěvku ze státního fondu pro vodohospodářské meliorace.
Ad 3. Pokud se týká zvětšení technického personálu družstva, je záležitost tato jeho věcí, a se strany ministerstva zemědělství by se nečinily námitky, bude-li samozřejmě postaráno o náležité využití dosavadních technických sil.
Ad 4. Ve věci bagrování Dunaje za účelem snížení hladiny vody dunajské a tím omezení vyvěrajících vod v ochráněném území byly již zahájeny příslušné kroky s ohledem na to, že jde o věc, související s působností Mezinárodní komise dunajské.
Ad 5. K omezení záplav vyvěrajícími vodami podél hrází Velkého Dunaje připravuje technická kancelář družstva potřebný projekt, jemuž bude věnována náležitá pozornost, aby úměrně k stavebnímu nákladu bylo dosaženo potřebné nápravy.
Vzhledem k tomuto stavu stavebních prací, jakož i prací projektních, je zřejmo, že ministerstvo zemědělství věnovalo co největší pozornost potřebám území družstva v Komárně, se zřetelem k zvlášť obtížným poměrům na Medzičilízu. Je potřebí, aby družstvo jako stavebník práce provádělo s největší technicky dosažitelnou intensitou a zajistilo si jako stavebník potřebné prostředky.
V Praze dne 22. března 1937.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
Překlad ad 434/3.
Válasz
a földművelésügyi minisztertől
Füssy szenátor interpellációjára
Csilizköz vízmentesítése tárgyában (322/3. nysz.).
Ad 1. A Duna bal partja és Csilíz patak jobb partja között elterülő Csilizköz a vízmentesítés kérdését illetőleg a komáromi vízi társulat kb. 27.770 ha kiterjedésű VI. körzetének keretében lesz rendezendő. Eme területrész mai vízlecsapoló berendezése úgy a vízlevezető árokhálózat valamint a meglévő aszódi és čičól szivattyúállomás berendezése tekintetében nagyon tökéletlen.
A VI. körzet - a 10.000 ha kiterjedésű Csilizközt beleértve - felszíni vizei lecsapplási viszonyainak rendezésére irányuló tervezet célja az, hogy a felszíni és talajvizeknek mennél természetesebb, tehát lehetőleg a folyókba vezetett szabad lefolyását biztosítsa, hogy így a szivatytyúzás üzemi költségei az időben, amikor a vizet a védgátak felett kell átszivattyúzni, a lehető legkisebb mértékre szállíttassanak le. A tervezet célja tehát a szivattyúzás időtartamát lehetőleg a minimumra s az emelés magasságát a legkisebb mértékre szorítani. Ez okból Csilizköz vízlevezetésének irányítása nem a Duna felé, hanem a Kisduna felé van tervbevéve, hogy az érdekelt közönség által viselendő üzemi költség mennél kevesebb legyen. Ez okból a VI. körzetet érintő vízlecsapolási munkálatok I. építkezési etappjának tervezete elvben akként van megoldva, hogy a levezető főárokhálózat Csallóköz széliében Nagy Dunától a Kis Dunáig 2750 km hosszúságban létesíttetik Aszódhoz, ahol nagy szivattyúállomás építtetik fel. A tervezet által magának Czilizköznek vízmentesítési problémája azáltal is nyer megoldást, hogy három nagy levezető árokhálózat és Csiliz patak részbeni szabályozása, valamint a főárókhálózaton kisebb szivattyúállomás felállítása is van tervbe véve. Eme tervezet műszaki részében a földművelésügyi minisztérium által már az 1932 évben hagyatott jóvá s költségelőirányzata 15,560.000 Kč-ban állapítatott meg.
Ezen munkálatok első részeként Aszód és Csilíz közti főárokhálózat, Csilízen át vezető árok, a csilizi víznek a főárokhálózatba való levezetését biztosító lejtőzet s végül a csilizi nagy árokhálózatoknak 600.000 Kč együttes költségen leendő létesítése tűzetett ki. A munkálatok eme része az építkezési költség 30 % -ig menő országos hozzájárulás s a vízgazdasági talajjavítási alap 37.5%-ig menő hozzájárulása által pénzügyileg is biztosítva van. A társulat a szabályozási munkálatokat már megkezdte s az állami alapból e célra ezideig 608.000 Kč fizettetett ki. A munkálatok a társulat saját rezsijében hajtatnak végre úgy, hogy a felszíni ásatások kézzel, a vízalatti földmunkák meg egyrészt száraz kotróval, másrészt úszó kotróval végeztetnek. A főárokhálózaton folyó munkák természetesen csupán ezen műszaki üzemrendszer mellett folytathatók, minthogy a főárokhálózaton a lejtőzés minimális. A Csiliz alatti lejtőzet felépítése már munkába adatott s nagy részben már befejeztetett.
Az 1937. évi építkezési programban 1,000.000 Kč s az állami alap hozzájárulásának részletével együtt további 410.000 Kč építkezési költség van előirányozva. Az elvárt költségvetési megtakarítás mellett feltehető, hogy a főárokhálózatnak Csiliztől Nagy Dunáig leendő meghosszabbításához s magán Czilizközön további két nagyobb levezető árokhálózat felépítéséhez lehet majd hozzálátni. Eme pénzügyi biztosítás és építkezési folyamat révén azon munkálatok végrehajtása lesz megalapozva, amelyek mint az egész tervezet II. része jönnek tekintetbe.
Ad 2. Az építkezési munkálatok II. részének tervezete elkészült s ez az aszódi szivattyúállomásnak a fenállő nehézségeknél fogva hosszabb tanulmányozást és előkészítő munkát megkövetelő tervezetét, továbbá a már említett főárokhálózatnak Csiliztől Dunáig leendő meghosszabbítását s két nagyobb árokhálózatnak Csilizközön való felépítését öleli fel.
E II. rész munkálatainak költségvetése 8,760.000 Kč-ra rug.
A tervezeti elaborátum a földművelésügyi minisztériumhoz f. é. március 9-én érkezett be, jóvá is hagyatott sí az 1937. év építkezési programmjába eme II. rész valószínű építkezési kiadása gyanánt 350.000 Kč vétetett fel.
A II. részhez tartózó munkálatok közül mint első az aszódi szivattyúállomás felállítása veendő számba.
Amint az országos hivatalnak eme II. rész építkezési költségének pénzügyi biztosítására vonatkozó javaslata beérkezik, a földművelésügyi minisztérium a pénzügyi minisztériummal az állami talajjavítási alapból folyósítandó hozzájárulás engedélyezése iránti tárgyalást folyamatba teszi.
Ad 3. Ami a társulat műszaki személyzetének létszámemelését illeti, ez az ügy a társulat ügye, s a földművelésügyi minisztériumnak ez ellen kifogása nem volna, feltéve, hogy a meglévő műszaki munkaerők kellő kihasználásáról gondoskodva van.
Ad 4. A Duna kotrása ügyében, hogy a Duna vízfelszíne Ieszállíttassék s így a talajvíznek a védett területen való előtörése megakadályoztassék, a megfelelő lépések már megtétettek tekintettel arra, hogy itt a nemzetközi Duna-bizottság hatáskörével kapcsolatos ügy forog szóban.
Ad 5. A Nagy Duna gátja mentén előtörő vízárak korlátozása céljából a társulat műszaki irodája megfelelő tervezet készít elő, amelyre kellő figyelem fordíttatik a tekintetben, hogy az építkezési költséghez mért javítás éressék el.
Az építkezési valamint a tervezeti munkálatok ilyen állása mellett nyilvánvaló, hogy a földművelésügyi minisztérium a komáromi víztársulati koráét szükségleteinek, tekintettel Czilizköz különösen nehéz viszonyaira, a lehető legnagyobb figyelmet szentelt. Szükséges, hogy a társulat mint építtető a munkálatokat a lehető legnagyobb műszaki intenzitással hajtsa végre s mint építtető az ahhoz megkívánt pénzesközöket maga számára biztosítsa,
Praha 1987. március 22.
A földművelésügyi miniszter:
Dr. Zadina s. k.
434/4 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora L. Franka
stran plánovitého počešťování Mariánských Lázní (tisk 331/1).
Státní správa má při obsazování služebních míst v Mariánských Lázních, stejně jako všude jinde na zřeteli výlučně jen zájem služby a ustanovuje i tam podle služební potřeby zaměstnance způsobilé úřadovati a jednati se stranami v jazyce místní národní menšiny německé, tak, aby nebyla dotčena práva této menšiny v rámci platných zákonných norem. V tomto směru nebylo dosud konkrétních stížností a ani interpelace jich neuvádí. Vláda poukazuje na své "Směrnice menšinové politiky ze dne 18. února 1937", jež byly notou předsednictva ministerské rady ze dne 2. března 1937, č. 1.910-S sděleny všem ministerstvům s uložením, aby ihned zařídila přesné jich provádění ve vlastních oborech působnosti.
V Praze dne 3. dubna 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
Překlad ad 434/4.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators L. Frank
betreffend die planmäßige Čechisierung Marienbads (Druck 331/!).
Die Staatsverwaltung verfolgt bei Besetzung der Dienststellen in Marienbad gleichwie sonst überall ausschließlich nur das Interesse des Dienstes und bestellt auch dort nach Erfordernis des Dienstes Bedienstete, welche befähigt sind mit den Parteien in der Sprache der örtlichen deutschen nationalen Minorität so zu amtieren und zu verkehren, damit die Rechte dieser Minorität im Rahmen der geltenden gesetzlichen Normen nicht berührt werden. In dieser Richtung gab es bisher keine konkreten Beschwerden und selbst die Interpellation führt keine solche an. Die Regierung verweist auf ihre "Richtlinien der Minderheitspolitik vom 18. Feber 1937", welche mit Note des Ministerratspräsidiums vom 2. März 1937, Z. 1910-S allen Ministerien mit der Weisung mitgeteilt wurden, die genaue Befolgung derselben in den eigenen Ressorts unverzüglich zu veranlassen.
Prag, am 3. April 1937.
Der Vorsitzende der Regierung:
Dr. M. Hodža m. p.
434/5 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátora A. Pfrognera
o tom, že se nedbá zásady rovnosti při přidělování zbytkových statků při provedení t.
zv. pozemkové reformy (tisk 331/2).
Stát československý rozhodnuv se prováděti na území Československé republiky pozemkovou reformu, nepojal v souhlase se zněním čl. 7 a 8 mírové smlouvy uzavřené dne 10. září 1919 mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem do zákonů o pozemkové reformě žádných ustanovení, která by rozlišovala státní občany československé podle rasy, jazyka nebo náboženství.
Práva a povinnosti československých občanů vyplývající ze zákonů provádějících zákon záborový, dotýkají se jich bez rozdílu jejich rasy, jazyka nebo náboženství.
Jak zákony o pozemkové reformě, tak i praktické provádění pozemkové reformy v ničem neporušily závazky Československé republiky co do rovného zacházení s příslušníky menšin, zvláště jazykových.
Interpelace se zajímá o počet a přidělení zbytkových statků vytvořených pozemkovou reformou.
Podkladem tvoření zbytkových statků byly předpisy §§ 24 a 25 přídělového zákona.
Statky takto vytvořené byly přidělovány osobám kvalifikovaným podle § 25 přídělového zákona v rámci všeobecných předpisů § 10 zákona záborového a podle zvláštních předpisů obsažených v zákonech, které zákon záborový provádějí a doplňují.
Byly tedy zbytkové statky přidělovány:
1. bývalým zaměstnancům velkého pozemkového majetku, kteří přišli prováděním pozemkové reformy o své zaměstnání (§ 75 ad 2 zákona náhradového),
2. pachtýřům na velkém majetku pozemkovém, jichž pachtovní poměr byl prováděním reformy pozemkové předčasně skončen (§ 50 zákona náhradového ve znění novely ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n.),
3. uchazečům, kteří poskytli pro pozemkovou reformu směnou za zbytkové statky svoji svobodnou půdu v místech, kde zabrané půdy bylo nedostatek (§ 24, odst. 1 přídělového zákona),
4. jiným uchazečům kvalifikovaným podle zákonů o reformě pozemkové a zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských (§ 25 přídělového zákona).
Kromě toho byl větší počet zbytkových statků přidělen svazkům územní samosprávy a jiným právnickým osobám, jakož i přidělen resp. reservován pro účely veřejné, zejména vodohospodářské (§ 1, čís. 2, 4 až 6 přídělového zákona, jak předpisuje § 25 téhož zákona).
Z přídělu vůbec a tedy i z přídělu zbytkových statků vyloučeni byli toliko uchazeči, kteří neměli §em 3 přídělového zákona předepsané kvalifikace.
Počet zbytkových statků do konce roku 1936 přidělených činí 2281. Podrobné výsledky o jejich přídělu obsaženy jsou v pěti ročnících veřejné publikace, kterou vydával státní pozemkový úřad pod názvem "Zprávy Státního pozemkového úřadu, orgánu pro výkazy a statistiku z oboru československé pozemkové reformy". Tam jsou uvedena i jména přídělců.
Počet zbytkových statků vytvořených a přidělených potom, kdy publikace přestala vycházeti, činí asi 1% celkového jich počtu, a pokud byly přidělovány jednotlivcům, stalo se tak podle předpisů shora uvedených.
Zákony o pozemkové reformě, které nerozlišují uchazečů o příděl podle národností, nedaly úřadům, pověřeným prováděním pozemkové reformy, zákonné povinnosti zjišťovati a rozlišovati přídělce podle národností. Proto nebyl v řízení přídělovém požadován od žádného uchazeče doklad o příslušnosti k určité národnosti.
Příděl kvalifikovaným uchazečům se děl bez ohledu na národnost uchazeče.
Jest samozřejmé, že nebylo možno přidělovati určité zbytkové statky příslušníkům určité národnosti, když o ně ani nežádali, anebo nevyhovovali zákonným podmínkám.
V Praze dne 25. března 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.
Překlad ad 434/5.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Senators A. Pfrogner
betreffend die Nichtbeachtung des Gleichheitsgrundes anläßlich der Zuteilung von
Restgütern im Zuge der sogenannten Bodenreform (Druck 331/2).
Der čechoslovakische Staat hat anläßlich des Entschlusses, auf dem Gebiete der Čechoslovakischen Republik eine Bodenreform durchzuführen, in Übereinstimmung mit dem Wortlaute der Art. 7 und 8 des am 10. September 1919 zwischen den alliierten und assoziierten Mächten und der Čechoslovakei abgeschlossenen Friedensvertrages in die Gesetze über die Bodenreform keine Bestimmungen aufgenommen, welche die čechoslovakischen Staatsbürger nach Rasse, Sprache oder Religion unterscheiden würden.
Die Rechte und Pflichten der Čechoslovakischen Bürger, welche sich aus den Gesetzen zur Durchführung des Beschlagnahmegesetzes ergeben, beziehen sich auf sie ohne Unterschied ihrer Rasse, Sprache oder Religion.
Sowie die Gesetze über die Bodenreform als auch die praktische Durchführung der Bodenreform haben die Verpflichtungen der Čechoslovakischen Republik hinsichtlich der gleichmäßigen Behandlung der Angehörigen der Minderheiten, namentlich der sprachlichen, in keiner Weise verletzt.
Die Interpellation interessiert sich für die Anzahl und Zuteilung der durch die Bodenreform entstandenen Restgüter.
Die Grundlagen der Bildung der Restgüter bildeten die Vorschriften der §§ 24 und 25 des Zuteilungsgesetzes.
Die auf diese Art entstandenen Güter wurden den. gemäß § 25 des Zuteilungsgesetzes qualifizierten Personen im Rahmen der allgemeinen Vorschriften des § 10 des Beschlagnahmegesetzes und nach den besonderen Vorschriften der das Beschlagnahmegesetz durchführenden und ergänzenden Gesetze zugeteilt.
Die Restgüter wurden daher zugeteilt:
1. den ehemaligen Bediensteten des großen Grundbesitzes, welche infolge der Durchführung der Bodenreform um ihre Beschäftigung kamen (§ 75 ad 2 des Entschädigungsgesetzes),
2. den Pächtern des großen Grundbesitzes, deren Pachtverhältnis infolge der Durchführung der Bodenreform vorzeitig beendet wurde (§ 50 des Entschädigungsgesetzes in der Fassung der Novelle vom 13. Juli 1922 S. d. G. u. V. Nr. 220),
3. solchen Bewerbern, welche für die Bodenreform durch Tausch für die Restgüter ihren freien Boden an Orten zur Verfügung stellten, wo Mangel an beschlagnahmten Boden bestand (§ 21, Abs. 1 des Zuteilungsgesetzes),
4. anderen nach den Gesetzen über die Bodenreform qualifizierten und zur Führung größerer landwirtschaftlicher Unternehmungen besonders befähigten Bewerbern (§ 25 des Zuteilungsgesetzes).
Außerdem wurde eine größere Anzahl Rest-guter den territorialen Selbstverwaltungsverbänden und anderen juristischen Personen zugeteilt sowie auch für öffentliche, namentlich wasserwirtschaftliche Zwecke zugeteilt resp. reserviert (§ 1, Z. 2, 4 bis 6 des Zuteilungsgesetzes, gemäß Vorschrift des § 25 desselben Gesetzes).
Von der Zuteilung überhaupt und somit auch von der Zuteilung der Restgüter waren nur solche Bewerber ausgeschlossen, welche die im § 3 des Zuteilungsgesetzes vorgeschriebene Qualifikation nicht besassen.
Die Zahl der bis Ende 1936 zugeteilten Restgüter beträgt 2281. Die näheren Ergebnisse über die Zuteilung derselben sind in fünf Jahrgängen, einer öffentlichen Publikation enthalten, welche das staatliche Bodenamt unter dem Titel "Zprávy Státního pozemkového úřadu, orgánu pro výkazy a statistiku z oboru československé pozemkové reformy" herausgab. Daselbst sind auch die Namen der Personen angeführt, an welche die Zuteilung erfolgt ist.
Die Anzahl der Restgüter, welche nach dem Zeitpunkte, als diese Publikation zu erscheinen aufhörte, gebildet und zugeteilt wurden, beträgt etwa 1 % der Gesamtzahl derselben, und soferne sie Einzelpersonen zugeteilt wurden, erfolgte dies nach den oben angeführten Vorschriften.
Durch die Bodenreformgesetze, welche keine Unterscheidung der Bewerber um Zuteilung nach der Nationalität derselben kennen, waren die mit der Durchführung der Bodenreform betrauten Behörden gesetzlich nicht verpflichtet, die Personen, an welche die Zuteilung erfolgt ist, nach ihrer Nationalität sicherzustellen und zu unterscheiden. Aus diesem Grunde wurde im Zuteilungsverfahren von keinem Bewerber ein Nachweis über die Zugehörigkeit zu einer bestimmten Nationalität verlangt.
Die Zuteilung an qualifizierte Bewerber erfolgte ohne Rücksicht auf die Nationalität des Bewerbers.
Es ist selbstverständlich, daß es nicht möglich war, bestimmte Restgüter den Angehörigen einer bestimmten Nationalität zuzuteilen, wenn diese darum nicht einmal angesucht haben oder den gesetzlichen Bedingungen nicht entsprachen.
Prag, am 25. März 1937.
Der Vorsitzende der Regierung:
Dr. M. Hodža m. p.
434/6 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátora V. Patzaka
stran vadného úřadování živnostenských inspektorátů v Trutnově a Hradci Králové
(tisk 328/5).
Podniky firem Vojtěch Fuchs a spol. v Hostinném a Vojtěch Bayer v Horním Lánově (nesprávně uvedeno v interpelaci v Prostředním Lánově) nejsou tiskárnami, jak se interpelace mylně domnívá, nýbrž továrnami na papírové zboží. Jako takové nemají knihtiskařskou koncesi a nejsou členy tiskařského grémia v Liberci. Nevztahuje se proto na tyto podniky kolektivní smlouva uzavřená mezi Typografickou besedou, pokud se týče svazem Graphische Union a nemusí se proto říditi ustanovením smlouvy, která předpisuje zaměstnávání jen vyučených zaměstnanců pro tiskařské práce.
Továrny vyrábějí dopisní a vzorkové obálky a papírové sáčky, na které podle přání objednavatelů tisknou firmy, reklamní značky a pod. Jiných tiskařských prací, pokud mohlo býti zjištěno, nekonají. Používání tiskařských lisů mají firmy povoleno ve smyslu § 2 zákona č. 118/1912 ř. z.
Rovněž je bezpodstatnou stížnost v interpelaci obsažená, že v podniku firmy Bárta, kamenný lom v Choustníkově Hradišti u Dvora Králové n. L. nejsou dodržovány kolektivní smlouvy, ježto pro tento podnik není/sjednána žádná kolektivní smlouva. V lomu bylo zaměstnáváno celkem asi 9 dělníků, kteří pracovali v úkole na základě sazeb, na kterých se sami dohodli se zaměstnavatelem. Týdenní výdělky těchto dělníků jsou v místě obvyklé.
Příslušné živnostenské inspektoráty, jímž jsou poměry v podnicích shora uvedených dobře známy, neměly tedy příčiny, aby proti nim v oboru své působnosti zakročovaly a nelze je tedy viniti z vadného úřadování.
Ježto agenda živnostenských inspektorátů přísluší do působnosti ministerstva sociální péče, odpovídá na interpelaci ministr sociální péče.
V Praze dne 25. března 1937.
V zastoupení ministra sociální péče
ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
Překlad ad 434/6.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Senators V. Patzak
wegen mangelhafter Amtsführung der Gewerbeinspektorate in Trautenau und
Königgrätz (Druck 328/5).
Die Unternehmungen der Firmen Adalbert Fuchs u. Comp. in Arnau und Adalbert Bayer in Oberlangenau (in der Interpellation unrichtig Mittellangenau) sind keine Druckereien, wie die Interpellation irrtümlich annimmt, sondern Papierwarenfabriken. Als solche besitzen sie keine Buchdruckereiikonzession und sind. nicht Mitglieder des Druckereigremiums in Reichenberg. Auf diese Unternehmungen bezieht sich daher nicht der zwischen der Typografická beseda bzw. der Graphischen Union abgeschlossene Kollektivvertrag und müssen sich dieselben daher nicht nach der Bestimmung des Vertrages richten, welche für Druckereiarbeiten die Beschäftigung nur geschulter Arbeiter vorschreibt.
Die Fabriken erzeugen Couverts für Brief- und Mustersendungen und Papiersäckchen, auf welche sie nach Wunsch der Auftraggeber Firmen, Reklamezeichen u. dgl. drucken. Andere Druckereiarbeiten besorgen sie, soferne sichergestellt werden konnte, nicht. Die Verwendung von Druckerpressen wurde den Firmen im Sinne des § 2 des Ges. RGBl. Nr. 118/1912 bewilligt.
Gleichfalls unbegründet ist die in der Interpellation enthaltene Beschwerde über Nichteinhaltung der Kollektivverträge im Steinbruchbetrieb der Firma Bárta in Gradlitz bei Königinhof a. E., weil für diese Unternehmung kein Kollektivvertrag vereinbart wurde. Im Steinbruch waren im Ganzen etwa 9 Arbeiter beschäftigt, welche im Akkord auf Grund der mit dem Arbeitgeber vereinbarten. Sätze gearbeitet haben. Die Wochenverdienste dieser Arbeiter sind die im Orte üblichen.
Für die zuständigen Gewerbeinspektorate, welchen die Verhältnisse in den oben erwähnten Unternehmungen gut bekannt sind, lag somit kein Anlaß vor, gegen dieselben einzuschreiten und kann daher gegen sie die Beschuldigung mangelhafter Amtsführung nicht erhoben werden.
Nachdem die Agenda der Gewerbeinspektorate in den Wirkungskreis des Ministeriums für soziale Fürsorge fällt, beantwortet die Interpellation der Minister für soziale Fürsorge.
Prag, am 25. März 1937.
In Vertretung des Ministers für soziale Fürsorge:
der Justizminister:
Dr. Dérer m. p.
434/7 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci senátora F. Wernera
o šikanujícím předpisování daní (tisk 363/6).
Vilemína Kleinertová, vlastnice domu op. 261/I ve Cvikově, přiznala v roce 1931 z vlastního bytu roční nájemní hodnotu 80 Kč, která však nebyla berní správou uznána za odpovídající místním nájemním poměrům a po dohodě se stranou byla upravena na částku 200 Kč. Stejná nájemní hodnota byla vzata za základ činžovní daně i v letech. 1932 a 1933. Poněvadž však berní správa srovnáním nájemného v podobných nájemních objektech zjistila, že ani takto upravená částka neodpovídá nájemním poměrům místního bytového trhu, zvýšila nájemní hodnotu z bytu uvedené poplatnice v letech 1934 a 1935 na částku 360 Kč. Na odvolání proti předpisu činžovní daně za berní léta 1934 a 1935 snížila pak uvedenou nájemní hodnotu na částku 200 Kč za každý rok. Z uvedeného vyplývá, že údaje uváděné v interpelaci neodpovídají skutečnosti.
Poněvadž tato věc byla uveřejněna též v časopise "Die Neue Morgenpost", vyšetřilo již celou záležitost samo zemské finanční ředitelství v Praze a berní správě v Německém Jablonném uložilo, aby při ukládání činžovní daně na příští berní léta vystříhala se všech malicherností. Ministerstvo financí neshledává proto důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 23. března 1937.
Ministr financí:
Dr. Kalfus v. r.
Překlad ad 434/7.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Senators F. Werner
wegen schikanöser Vorschreibung von Steuern (Druck 363/6).
Wilhelmine Kleinert, Eigentümerin des Hauses N. C. 261/I in Zwickau, fatierte im Jahre 1931 von der eigenen Wohnung den Mietwert von 80.- Kč, welcher jedoch von der Steueradministration als den örtlichen Mietverhältnissen entsprechend nicht anerkannt und im Einvernehmen mit der Partei auf den Betrag von 200.- Kč adjustiert wurde. Der gleiche Mietwert wurde auch in den Jahren 1932 und 1933 als Grundlage für die Hauszinssteuer angenommen. Da jedoch die Steueradministration beim Vergleichen des Mietzinses in ähnlichen Mietobjekten sichergestellt hat, daß selbst der derart adjustierte Betrag den Mietverhältnissen des örtlichen Wohnungsmarktes nicht entspricht, erhöhte sie den Mietwert der Wohnung der erwähnten Steuerträgerin in den Jahren 1934 und 1935 auf den Betrag von 360.- Kč. Über Berufung gegen die Hauszinssteuervorschreibung für die Steuerjahre 1934 und 1935 wurde dann der erwähnte Mietwert auf den Betrag von 200.- Kč für jedes Jahr herabgesetzt. Aus dem Angeführten geht hervor, daß die in der
Interpellation angeführten Angaben den Tatsachen nicht entsprechen.
Nachdem diese Angelegenheit auch in der "Neuen Morgenpost" publiziert wurde, hat bereits die Finanzlandesdirektion in Prag selbst die ganze Angelegenheit erhoben und der Steueradministration in Deutsch-Gabel aufgetragen, bei Vorsehreibung der Hauszinssteuer für die kommenden Steuerjahre alle Kleinlichkeiten zu vermeiden. Das Finanzministerium findet daher keine Veranlassung zu irgendwelchen weiteren Verfügungen.
Prag, am 23. März 1937.
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.