|
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937. |
|
|
IV. volební období. |
5. zasedání. |
Tisk 438.
Interpelace
1. sen. Pfrognera na p. ministra spravedlnosti stran bezdůvodného zákazu německých písní, obzvláště písně "Wohlauf, Kameraden auf’s Pferd: od Friedricha Schillera
2. sen. Enhubera na p. ministra vnitra stran částečné konfiskace textu pozvánky Zemského svazu společenstev pekařů s německou řečí jednací pro Čechy se sídlem v Teplicích-Šanově
3. sen. Franka na p. ministra vnitra stran bezdůvodného zákazu veřejné schůze okresním úřadem v Horšovském Týně
4. sen. Franka na p. ministra vnitra stran disciplinárního stíhání a přeložení kompromitovaného, v prvé stolici trestním soudem odsouzeného policejního inspektora Václava Fursta v Mariánských Lázních
Překlad ad 438/1.
Interpelace
sen. A. Pfrognera
na pana ministra spravedlnosti
stran bezdůvodného zákazu německých písní, obzvláště písně "Wohlauf, Kameraden
auf‘s Pferd" od Friedricha Schillera.
Interpelanti poukázali opětovně na naprosto bezdůvodnou praxi, kterou se vydávají zákazy tiskopisů, sbírek písní a jednotlivých písní.
Přímo neuvěřitelně však působí krajským tiskovým soudem v Liberci dne 16. února 1937 vydaný opětovný zákaz 14 písní z brožurky "Singend wollen wir marschieren", mezi nimiž se nalézá také píseň Friedricha Schillera z "Waldštýnova tábora" "Wohlauf Kamaraden".
Po Arndtovi, Schenkendorfovi, Theodoru Körnerovi a jiných básnících svobody propadl nyní také největší německý pěvec svobody, klasik Friedrich Schiller censuře a konfiskaci.
Systematičnost, s jakou se postupuje proti německému kulturnímu statku písně, vzala si asi za cíl zabrániti každému slavnostnímu přiznání k ideálům svobody a boje o ni.
Je pobuřující a s predikátem demokratického kulturního státu neslučitelné, když se básně a písně klasika na celém světě slaveného a ctěného zakazují proto, poněvadž zpíváním naprosto nepolitické písně je prý stát ohrožen. Vezme-li se však za důvod zákazu smysl, který by "po případě" mohl býti vložen do písně, pak nebylo by divu, kdyby se příště na příklad zakázala také jarní píseň "Alles neu, macht der Mai, macht die Seele frisch und frei...", neboť přehorlivý censor měl by pro zákaz odůvodnění jemu ovšem postačující, že se touto písní projevuje naděje, aby v příštím květnu došlo ke změně politických poměrů, která, poněvadž píseň zpívají sudetští Němci, má záležeti v blíže neoznačeném osvobození sudetských Němců, nač přece slovo "frei" jasně poukazuje.
Je zde odůvodněná obava, že nynější praxí a prováděním bude zabavování německých písní přivedeno ad absurdum.
Interpelanti táží se tudíž pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, jaké konkrétní důvody byly směrodatný, že krajský tiskový soud v Liberci zakázal píseň "Wohlauf, Kameraden..." od Friedricha Schillera?
2. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby zrušil naprosto bezdůvodný zákaz německých písní, pociťovaný jako kulturní hanbu a urážku německého lidu, a příště takovému zákazu zabránil?
v Praze, dne 2. dubna 1937.
Pfrogner,
Liehm, Enhuber, Fritsch, Krommer, Garlik, Krczal, Schrammel, W. Müller, Keil, Stellwag.
438/1 (původní znění).
Interpellation
des Senators Anton Pfrogner
an den Herrn Justizminister
wegen grundlosen Verbotes deutscher Lieder, insbesondere des Liedes "Wohlauf,
Kameraden aufs Pferd..." von Friedrich Schiller.
Die Interpellanten haben wiederholt auf die völlig grundlose und unbegründete Praxis hingewiesen, mit der Verbote von Druckschriften, Liedersammlungen und einzelnen Liedern erlassen werden.
Geradezu unglaublich aber wirkt das am 16. Feber 137 vom Kreis-Pressegericht in Reichenberg erlassene neuerliche Verbot von 14 Liedern aus der Broschüre "Singend wollen wir marschieren..." unter welchen sich auch das Lied Friedrich Schillers aus "Wallensteins Lager" "Wohlauf, Kameraden..." befindet.
Nach Arndt, Schenkendorf, Theodor Körner und anderen Freiheitsdichtem fiel nun auch der größte deutsche Sänger der Freiheit, der Klassiker Friedrich Schiller, der Zensur und Beschlagnahme anheim.
Die Systematik, mit der gegen das deutsche Kulturgut des Liedes vorgegangen wird, hat sich anscheinend zum Ziel gesetzt, jedes feierliche Bekenntnis zu den Idealen der Freiheit und des Kampfes um sie zu verhindern.
Es ist empörend und mit dem Prädikat eines demokratischen Kulturstaates unvereinbar, wenn Gedichte und Lieder eines in der ganzen Welt gefeierten und geschätzten Klassikers deshalb verboten werden, weil durch das Absingen eines vollkommen unpolitischen Liedes der Staat gefährdet sei. Wird aber als Verbotsgrund der Sinn angekommen, der "allenfalls" In das Lied gelegt werden könnte, so wäre es nicht verwunderlich, wenn demnächst z. B. auch das Frühlingslied "Alles neu, macht der Mai, macht die Seele frisch und frei..." verboten würde. Denn der übereifrige Zensor hätte die für ihn wohl ausreichende Begründung zum Verbote, daß durch dieses Lied einer Hoffnung Ausdruck gegeben wird, im kommenden Mai möge es zu einer Änderung der politischen Verhältnisse kommen, die, weil das Lied von Sudetendeutschen gesungen wird, in einer nicht näher bezeichneten Befreiung der Sudetendeutschen bestehen solle, worauf ja das Wort frei" eindeutig hinweise.
Es besteht die begründete Besorgnis, daß durch die jetzige Praxis und Handhabung die Beschlagnahme deutscher Lieder ad absurdum geführt wird.
Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, erheben zu lassen, welche konkreten Gründe zum Verbote des Liedes "Wohlauf, Kameraden..." von Friedrich Schiller durch das Kreis-Pressegericht in Reichenberg maßgebend waren?
2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um das als Kulturschande und Beleidigung des deutschen Volkes empfundene, völlig ungerechtfertigte Verbot deutscher Lieder aufzuheben und künftighin zu verhindern?
Prag, am 2. April 1937.
Pfrogner,
Liehm, Enhuber, Fritsch, Krommer, Garlik, Krczal, Schrammel, W. Müller, Kell, Stellwag.
Překlad ad 438/2.
Interpelace
sen. E. Enhubera
na pana ministra vnitra
stran částečné konfiskace textu pozvánky Zemského svazu společenstev pekařů s
německou řečí jednací pro Čechy se sídlem v Teplicích-Šanově.
Jest odedávna při pozvánkách k živnostenským sjezdům zvykem, že se svaz, který sjezd pořádá, v pozvánce obrací ke svým členům s provoláním, z něhož seznati možno nejnaléhavější tužby a přání příslušné živnosti. Tento postup má v neposlední řadě za účel seznámiti všechna úřední a parlamentní místa s těmito živnostenskými potřebami a požadavky. Tak zasílají se na příklad pozvání shora uvedeného svazu od let nejen všem odborově příslušným ministerstvům a parlamentním místům, nýbrž také pánům ministrům vnitra a obchodu, z nichž posléz uvedený se při výroční valné hromadě, v tomto případě v úvahu přicházející, každoročně dává zastupovati vyšším úředníkem.
Státní policie ve Šluknově zabavila provolání na pozvánce k 36. výroční valné hromadě shora uvedeného svazu. Toto provolání zní:
"Milí svazoví kolegové! čas všechny rány hojící ukazuje sice v některých oborech hospodářství již určité náznaky konjunktury a tím ozdravění, avšak dlouho kýžené všeobecné zlepšení našich živností se dosud nedostavilo. Místy se dokonce zdá, že jsme dosud nepřekročili nejnižšího bodu. Celý svět potřebuje sice výrobků pekařových, ale zdá se, že se celý svět chce spolčiti k jeho zániku.
Všechna naše břemena neustále stoupají: cena chlebovin a mouky stoupla o 100 resp. 60%, všechny naše jiné pomocné výrobky, jako máslo, margarin, cukr ukazují stoupající tendenci, daně a sociální břemena se neustále zvyšují a nejostřejší formou vymáhají, také uhlí, světlo, elektrický proud, voda jsou stále dražší, konkurence velkých pekáren všeho druhu stále tísnivější, omezování a kontroly všeho dráhu se strany úřadů, ba i se strany Obilní společnosti, pokud jde o pracovní dobu, ceny a váhu nás ohrožují.
Opatření vlády, dodavatelů, velkoprůmyslu a zemědělství pořádají patrně přímo závody, kdo naší starobylé živnosti má konečně zasaditi poslední smrtelnou ránu. Mohli bychom se domnívati, že nic na světě nenutká k jednotě, k semknutí, ke společné obraně tak, jako společná nouze!
A přece: Poznání celým světem pronikající, že nejen v politických, nýbrž také v hospodářských otázkách jde obecný prospěch před vlastním prospěchem, že všude tam, kde slabý jedinec se nemůže více uplatniti, je zde jen jeden prostředek svou sílu sto a tisíceronásobně zvětšiti, tato nová a přece tak prastará myšlenka nás dosud nezachvátila.
Cokoli několik málo vedoucích z našich řad v nepřetržitém zápolení se všemi mocnostmi, jež nás ohrožují, podnikali, tak především boj o spravedlivé a volné utváření cen, to dosud pokaždé ztroskotalo, nikoli na těchto mocnostech, úřadech, monopolech, velkých dodavatelích, velkých konkurentech, nikoli, to ztroskotalo na vlastní nesjednocenosti!
Co bylo plátno, jestliže náš svaz vždy znovu místy s neslýchanou námahou docílil snesitelných cen, když veliká část z vlastních řad nám vpadla do týla? Vždy znovu musíme od všech možných, také nejvyšších úřadů slyšeti, že zvýšení našich prodejních cen nastati nemůže, dokud valná část pekařů dodává levněji nežli jaké jsou dosavadní úřední ceny, pro naši existenční možnost příliš nízko vyměřené. Že tito podbízeči jen tím mohou jíti pod ceny reelně kalkulujícího pekaře, že vydávajíce všanc svou existenci v nejbližší době vedou své hospodářství pomocí dluhů, o tom žádný úřad neví anebo nám to nevěří."
Skutečnosti v zabaveném provolání uvedené uznala všechna vysoká a nejvyšší místa nesčíslněkráte jako tvrdosti, které postihují živnost pekařskou, tak obzvláště ministerstvo vnitra, zemský úřad a zejména pan ministr obchodu sám, který sám osobně ve společné protestní schůzi všech pekařských organisací ve státě loňského roku v Praze k tomu promluvil a slíbil pomoc. Nemůže tedy býti ani věcně ani formálně řeči o nějaké nezákonitosti požadavků v provolání projevených.
Tážeme se tudíž, zdali je pan ministr ochoten stíhati tento těžký přehmat státní policie ve Šluknově a učiniti opatření, aby se takovéto přehmaty neopakovaly.
V Praze dne 8. dubna 1937.
Enhuber,
Liehm, Schrammel, Krommer, Frank, dr Brass, Bock, Werner, Keil, Garlik, Patzak.
438/2 (původní znění).
Interpellation
des Senators Emil Enhuber
an den Herrn Innenminister
wegen teilweiser Beschlagnahme des Einladungstextes des Landesverbandes der
Bäckergenossenschaften mit deutscher Verhandlungssprache für Böhmen mit dem
Sitze in Teplitz-Schönau.
Es ist bei gewerblichen Einladungen für Tagungen von jeher üblich, daß der die Tagung veranstaltende Verband in der Einladung einen Aufruf an seine Mitgliedschaft richtet, welchem die dringlichsten Nöte und Wünsche des betreffenden Gewerbes entnommen werden können. Dieser Vorgang hat nicht zuletzt den Zweck, alle amtlichen und parlamentarischen Stellen mit diesen gewerblichen Nöten und Forderungen bekannt zu machen. So ergehen z. B. die Einladungen des obgenannten Verbandes seit Jahren nicht nur an alle ressortzuständigen Ministerien und die parlamentarischen Stellen, sondern auch an den Herrn Innen- und Handelsminister persönlich, welch letzterer sich bei der in diesem Falle in Frage kommenden Jahreshauptversammlung alljährlich durch einen höheren Beamten vertreten läßt.
Die Staatspolizei in Schluckenau hat den Aufruf in der Einladung zur So. Jahreshauptversammlung des obgenannten Verbandes beschlagnahmt. Dieser Aufruf lautet:
"Liebwerte Verbandskollegen!
Während der Wandel der alle Wunden heilenden Zeit in manchen Teilen der Wirtschaft bereits gewisse Konjunkturs- und hiemit Gesundungsansätze zeitigt, hat die Welle einer lang ersehnten allgemeinen Besserung unser Gewerbe noch nicht erfaßt. Stellenweise scheint es sogar, daß wir den Tiefpunkt noch nicht überschritten haben. Alle Welt bedarf der Erzeugnisse des Bäckers, aber alle Welt scheint sich zu dessen Untergang vereinigen zu wollen.
Alle unsere Lasten sind ständig im Steigen begriffen: Brotfrucht und Mehl sind um 100 bezw. 60 Prozent im Preise gestiegen, - alle unsere anderen Hilfsprodukte, wie Butter, Margarine, Zucker zeigen steigende Tendenz, -Steuern und soziale Lasten werden ununterbrochen erhöht oder in schärfster Form eingetrieben, - auch Kohle, Licht, Strom, Wasser werden immer teurer, - die Konkurrenz der Großbäckereien aller Art immer schwerer, - Einschränkungen und Kontrollen aller Art bezüglich der Arbeitszeit, der Preise und Gewichte seitens der Behörden, ja selbst der Getreidegesellschaft bedrohen uns.
Maßnahmen der Regierung, Lieferanten, Großindustrie und Landwirtschaft scheinen einen förmlichen Wettlauf abzuhalten, wer unserem altehrwürdigen Gewerbe endlich den letzten Todesstoß versetzen soll. - Man möchte glauben, daß nichts auf der Welt so zur Einigkeit, zum Zusammenschlüsse, zu gemeinsamer Abwehr drängt, als gemeinsame Not!
Und doch: Die heute die ganze Welt durchpulsende Erkenntnis, daß nicht nur in politischen, sondern auch in wirtschaftlichen Fragen Gemeinnutz vor Eigennutz geht, daß überall dort, wo der schwache Einzelne sich nicht mehr durchsetzen kann, es nur ein Mittel gibt, seine Kraft zu verhundert- und vertausendfachen, diese neue und doch so uralte Idee hat uns noch nicht erfaßt.
Was immer einige wenige Führende aus unseren Reihen in ununterbrochenem Ringen mit allen uns bedrohenden Gewalten unternommen haben, so vor allem den Kampf um eine gerechte und freie Preisbildung, es ist bis jetzt immer wieder gescheitert, nicht an diesen Gewalten - Behörden, Monopolen, Großlieferanten, Großkonkurrenten - nein, es ist gescheitert an der eigenen Uneinigkeit!
Was nützte es, wenn unser Verband immer wieder stellenweise mit unerhörter Anstrengung tragbare Preise herausholte, wenn, ein großer Teil aus den eigenen Reihen uns in den Rücken fiel? Immer wieder müssen wir von allen möglichen, auch höchsten Behörden hören, daß eine Erhöhung unserer Verkaufspreise nicht eintreten kann, solange ein Großteil der Bäcker billiger liefern, als die bisherigen, für unsere Existenzmöglichkeit viel zu niedrig gehaltenen behördlichen Preise es sind. Daß diese Schleuderer den reel kalkulierenden Bäcker nur dadurch unterbieten können, daß sie unter Preisgabe ihrer Existenz in nächster Zukunft eine Schuldenwirtschaft betreiben, das weiß oder glaubt uns keine Behörde."
Die in dem beschlagnahmten Aufrufe angeführten Tatsachen wurden unzähligemale von allen hohen und höchsten Stellen als Härten anerkannt, welche das Bäckergewerbe treffen, so besonders vom Innenministerium, von der Landesbehörde und insbesondere vom Herrn Handelsminister selbst, welcher höchstpersönlich in einer gemeinsamen Protestversammlung der gesamten Bäckerorganisation des Staates im Vorjahre in Prag hiezu sprach und Abhilfe versprach. Es kann also von irgendeiner Ungesetzlichkeit der in dem Aufrufe zum Ausdrucke kommenden, Forderungen wieder sachlich noch formell die Rede sein.
Wir stellen daher die Anfrage, ob der Herr Minister bereit, diesen schweren Übergriff der Staatspolizei in Schluckenau zu ahnden und Vorkehrungen zu treffen, daß sich derartige Übergriffe nicht wiederholen.
Prag, 8. April 1937.
Enhuber,
Liehm, Schrammel, Krommer, Frank, Dr. Brass, Bock, Werner, Keil, Garlik, Patzak.
Překlad ad 438/3.
Interpelace
sen. L. Franka
na pana ministra vnitra
stran bezdůvodného zákazu veřejné schůze okresním úřadem v Horšovském Týně.
Sudetskoněmecká strana v Horšovském Týně chtěla dne 14. března 1937 dopoledne pořádati v Horšovském Týně v hostinci "U hroznu" všeobecně přístupnou veřejnou schůzi. Oznámení okresnímu úřadu podal pan Petr Krippner v Horšovském Týně dne 5. března, okresní úřad však je nevzal na vědomí a schůzi zakázal z následujících důvodů:
"... Na týž den (dopoledne) oznámila také sociálně-demokratická strana dělnická pořádání veřejné schůze. Při známém vzájemně si odporujícím politickém směru sudetskoněmecké strany a sociálně-demokratické strany dělnické a při zjevně, obzvláště v tisku projevovaném stanovisku sudetsko-německé strany k politickým resp. národnostním otázkám, které v poslední době byly předmětem úspěšných porad vlády, není vyloučeno, že by stanovisko sudetskoněmecké strany mohlo rušivě působiti na průběh jednání resp. že by pro různost politických názorů stran, které v Horšovském Týně jsou zastoupeny a svou činnost rozvíjejí, mohlo dojíti k vzájemnému rušení schůze, čímž by byl ohrožen veřejný klid a pořádek, k jehož udržení okresní úřad musí přihlížeti..."
V takovémto nestejnoměrném postupu při povolování veřejných schůzí spatřují interpelanti nepřístojné nadržování určité politické straně. Takovéto jednání je v příkrém rozporu se zásadami § 113 ústavní listiny, ve kterém výslovně je zaručeno právo klidně a beze zbraně se shromažďovati. Naráží dále na zásadu § 106 ústavní listiny. Poškození ve vytýkaném případě je tím zřejmější, ježto sudetskoněmecká strana prokazatelně zažádala nejdříve za pořádání schůze. Různost postupu okresního úřadu v Horšovském Týně je dále s to, aby co nejcitelněji omezila volný projev mínění.
Podepsaní se tudíž táží:
Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby zaručeno bylo stejnoměrné jednání se státními občany a politickými stranami?
V Praze dne 10. dubna 1937.
Frank,
Liehm, Pfrogner, Fritsch, Krczal, Schosser, Enhu-ber, Garlik, Maixner, Bock, Stellwag.
438/3 (původní znění).
Interpellation
des Senators Ludwig Frank
an den Herrn Innenminister
wegen ungerechtfertigter Verweigerung einer öffentlichen Versammlung durch die
Bezirksbehörde in Bishofteinitz.
Die Sudetendeutsche Partei in Bischofteinitz wollte am 14. März 1937 vormittags in Bischofteinitz eine allgemein zugängliche öffentliche Versammlung im Gasthause "Traube" abhalten. Die Anzeige an die Bezirksbehörde wurde von Herrn Peter Krippner in Bisehofteinitz am 5. März 1937 überreicht, jedoch von der Bezirksbehörde nicht zur Kenntnis genommen und die Versammlung aus folgenden Gründen untersagt:
"... Für denselben Tag (Vormittag) habe auch die Sozialdemokratische Arbeiterpartei die Veranstaltung einer öffentlichen Versammlung zur Anzeige gebracht. Bei den bekannten gegenseitigen entgegengesetzten politischen Richtungen der Sudetendeutschen Partei und der Deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei und dem offen, insbesondere in der Presse geäußerten Standpunkte der Sudetendeutschen Partei zu politischen, bzw. nationalen Fragen, welche in der letzten Zeit Gegenstand erfolgreicher Beratungen der Regierung waren, sei es nicht ausgeschlossen, daß der Standpunkt der Sudetendeutschen Partei störend auf den Verlauf der Verhandlungen wirken könne, bzw. daß wegen der Verschiedenheit der politischen Anschauungen der Parteien, welche in Bischofteinitz vertreten sind und eine Tätigkeit entfalten, es zur gegenseitigen Störung der Versammlung kommen könnte, wodurch die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet wäre, deren Aufrechterhaltung die Bezirksbehörde berücksichtigen müsse..."
In dieser Art von ungleichmäßiger Behandlung von Bewilligungen politischer Versammlungen erblicken die Interpellanten eine ungebührliche Bevorzugung einer gewissen politischen Partei. Diese Handlungsweise steht im krassen Widerspruche zu den Grundsätzen des § 113 der Verfassungsurkunde, in welchem das Recht, sich ruhig und ohne Waffen zu versammeln, ausdrücklich gewährleistet ist. Sie verstößt weiters gegen den Grundsatz des § 106 der Verfassungsurkunde. Die Benachteiligung im gerügten Falle ist um so deutlicher, als nachgewiesenermaßen die Sudetendeutsche Partei zuerst um die Abhaltung der Versammlung angesucht hat. Diese unterschiedliche Behandlungsweise der Bezirksbehörde in Bisehofteinitz ist ferner geeignet, das Recht der freien Meinungsbildung auf das empfindlichste einzuschränken.
Die Gefertigten stellen daher die Anfrage: Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um eine gleichmäßige Behandlung der Staatsbürger und politischen Parteien zu gewährleisten?
Prag, 10. April 1937.
Frank,
Liehm, Pfrogner, Fritsch, Krczal, Schöser, Knhu-ber, Garlik, Maixner, Bock, Stellwag.
Překlad ad 438/4.
Interpelace
sen. L. Franka
na pana ministra vnitra
stran. disciplinárního stíháni a přeložení kompromitovaného, v prvé stolici trestním
soudem odsouzeného, policejního inspektora Václava Fürsta v Mariánských Lázních.
Policejní inspektor Václav Fürst v Mariánských Lázních odsouzen byl v první stolici okresním soudem v Mariánských Lázních za předsednictví přednosty soudu dr Hrnčíře pro ublížení na těle.
Václav Fürst ztloukl a ztýral totiž dne 31. října 1936 turnerského dorostence Richarda Pohla u státního policejního úřadu v Mariánských Lázních takovým způsobem, že se Pohl musel odebrati k léčení k očnímu lékaři dr Gnadovi. Pohl měl značně poraněné oko, které bylo krví podlité a u kterého tu bylo nebezpečí odchlípení sítnice.
Přes tuto neslýchanou skutkovou podstatu byl policejní inspektor Václav Fürst soudcem dr Hrnčířem mimořádně mírně potrestán. Policejní inspektor Fürst byl podle § 411 trest. žák. pro úmyslné poškození na těle a podle § 331 trest. žák. pro urážku skutkem spáchanou v úřední funkci odsouzen jen ke třem dnům vězení podmínečně na 2 roky.
Interpelanti nemají zákonité možnosti zasahovati použitím politických kontrolních prostředků do tohoto aktu neodvislé justice.
Interpelanti jsou však oprávněni a podle zákona vůči voličstvu a státu také povinni použíti všech prostředků politické kontroly správy, aby v Mariánských Lázních kompromitovaný policejní inspektor Václav Fürst byl s největším urychlením vydán spravedlivému potrestání podle disciplinárního řádu a správního práva.
Ježto policejní inspektor Fürst dodnes koná službu v Mariánských Lázních, žádají interpelanti s rozhodností, aby proti policejnímu inspektoru Fürstovi bylo ihned zavedeno disciplinární řízení, aby byl disciplinární cestou potrestán, obzvláště podle služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., dále aby byl potrestán pro ohrožení veřejné správy orgánem veřejné moci podle § 25 zákona na ochranu republiky ve spojení s článkem 4 zákona ze dne 14. července 1927/125 o organisaci politické správy, především však aby byl ihned přeložen ze svého služebního místa v Mariánských Lázních, poněvadž policejní inspektor Václav Fürst nejhrubším způsobem porušil své služební povinnosti a pozbyl jakékoli důvěry u německého obyvatelstva v Mariánských Lázních.
Československý státní úředník, který svobodného, rovnoprávného československého státního občana v úřední budově tělesně ztýrá a skutkem urazí, že tento odnese viditelná, krví podlitá poranění a ještě je vydán nebezpečí, že ztratí zrak, takovýto úředník pozbyl důvěry obyvatelstva a ohrožuje vážnost státu.
Policejní inspektor Václav Fürst porušil služební pragmatiku ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. Podle § 26, odst. 2 byl povinen ve styku se stranami zachovávati náležitou slušnost a stranám v mezích zákona ochotně vycházeti vstříc. Tyto povinnosti policejní inspektor Fürst hrubě porušil.
Policejní inspektor Václav Fürst jednal však také proti své přísaze jako státní úředník; neboť vykonávaje přísahu ve smyslu nařízení č. 101/1918 Sb. z. a n. přísahal, že bude své úřední povinnosti vykonávati dle platných zákonů a nařízení pilně, svědomitě a nestranně a že bude dbáti jen prospěchu státu a zájmu služby".
Policejní inspektor Václav Fürst jednal však také proti všeobecným předpisům zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy, neboť podle článku 4 tohoto zákona jsou orgánové veřejné správy, státní i samosprávní, v úředním styku povinni zachovávati vážnost odpovídající jejich veřejnému postavení, chovati se vůči každému slušně a vycházeti v oboru své působnosti stranám podle možnosti vstříc.
Policejní inspektor Václav Fürst dopustil se však také správního trestního činu proti zákonu na ochranu republiky; neboť podle § 25 tohoto zákona má orgán veřejné moci, který vykonávaje svůj úřad úmyslným jednáním nebo úmyslným opomenutím proti zákonům ústavním nebo proti zákonům a nařízením, vydaným na provedení zákonů ústavních, ohrožuje zájmy veřejné správy, býti potrestán, není-li čin jeho přísněji trestný, za přestupek pokutou do 10.000 Kč nebo vězením do tří měsíců, a to dohlédacím úřadem správy státní přímo nadřízeným a není-li takového, úřadem, který určí vláda.
Samozřejmě nevylučuje odsouzení policejního inspektora Václava Fürsta podle trestního práva jeho stíhání disciplinární a podle trestního práva správního. Naopak: Disciplinárních předpisů a předpisů o správních trestech má býti s největším urychlením použito vedle soudního trestního řízení.
Dopustí-li se některý bezúhonný svobodný státní občan jen toho nejmenšího proti autoritě některého úředníka, bývá často nejen pro přečiny proti zákonu na ochranu republiky tříčlenným senátem krajských soudů bezpodmínečně odsouzen a zavřen, nýbrž mimo to ještě vedle soudního odsouzení stíhán v trestním řízení správním peněžitými pokutami, exekucemi a dodatečnými tresty vězení!
V případě poklesků policejního inspektora Václava Fürsta naskýtaje se našim ústředním úřadům příležitost, aby jednou ukázaly, že to s použitím stejného měřítka míní vážně.
Veřejný zájem a vážnost státu a jeho úřadu vyžadují kategoricky, aby proti policejnímu inspektoru Václavu Fürstovi zakročeno bylo v disciplinárním řízení a v trestním řízení správním s největším urychlením energicky 3a použití přiměřených prostředků trestních, Kdyby se tak nestalo, muselo by obyvatelstvo pozbýti posledního zbytku důvěry v disciplinární moc trestní a ve správní soudnictví trestní.
Obracíme se s interpelací na pana ministra vnitra, poněvadž obyvatelstvo Mariánských Lázní a západních Čech je co nejvíce zneklidněno tím, že proti policejnímu inspektoru Václavu Fürstovi přes jeho nekvalifikovatelné jednání nebyly dosud zahájeny vůbec žádné, natož pak přiměřené disciplinární prostředky a akty správního soudnictví. Obyvatelstvo žádá naléhavě propuštění tohoto kompromitovaného úředníka, při nejmenším však jeho přeložení na jiné služební místo až do pravoplatného vyřízení trestního řízení, disciplinárního řízení a správního řízení trestního.
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr vnitra ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?
2. Je pan ministr ochoten zaříditi ihned proti policejnímu inspektoru Václavu Fürstovi zavedení disciplinárního řízení a správního trestního řízení vedle oficiósního soudního trestního stíhání?
3. Je pan ministr ochoten zaříditi ihned přeložení policejního inspektora Václava Fürsta z jeho služebního místa v Mariánských Lázních na jiné služební místo?
4. Je pan ministr ochoten sděliti, zdali v kumulativním správním trestním řízení, jež má býti zavedeno, vedle soudního trestu proti policejnímu inspektoru Václavu Fürstovi uznáno bylo také na přiměřený dodatkový trest, který odpovídá tíží provinění tohoto úředníka a také vůli zákonodárcově, který za to stanoví peněžitou pokutu až do 10.000 Kč anebo vězení až do tří měsíců?
V Praze dne 5. dubna 1937.
Frank,
Pfrogner, Liehm, Werner, Krczal, Maixner, Fritsch, Schösser, Keil, Krommer, Enhuber.
438/4 (původní znění).
Interpellation
des Senators Ludwig Frank
an den Herrn Minister des Innern
wegen Dis3iplinierung und Versetzung des kompromittierten, in I. Instanz
strafrechtlich verurteilten Marienbader Polizeiinspektors Vaclav Fürst.
Der Marienbader Polizeiinspektor Vaclav Fürst ist in I. Instanz vom Bezirksgericht Marienbad unter Vorsitz des Gerichtsvorstandes Dr. Hrnčíř wegen Körperverletzung verurteilt worden.
Vaclav Fürst hat nämlich am 31. Oktober 1936 den Jungturner Richard Pohl bei der Staatspolizeibehörde in Marienbad so geschlagen und mißhandelt, daß Pohl sich zum Augenarzt Dr. Gnad in Behandlung begeben mußte. Pohl hatte ein erheblich verletztes Auge, das blutunterlaufen war und bei dem die Gefahr einer Netzhautablösung bestand.
Trotz dieses unerhörten Tatbestandes wurde der Polizeiinspektor Vaclav Fürst vom Richter Dr. Hrnčíř außerordentlich milde bestraft. Polizeiinspektor Fürst wurde nach § 411 STGB wegen vorsätzlicher Körperverletzung und nach § 331 STG wegen tätlicher Beleidigung in der Amtsfunktion lediglich zu 3 Tagen Arrest, bedingt auf zwei Jahre, verurteilt.
Die Interpellanten haben keine gesetzliche Möglichkeit, durch Anwendung politischer Kontrollmittel in diesen Akt der unabhängigen Justiz einzugreifen.
Die Interpellanten sind aber berechtigt und dem Gesetze gemäß gegenüber der Wählerschaft und dem Staate auch verpflichtet, alle Mittel der politischen Kontrolle der Verwaltung anzuwenden, um den in Marienbad kompromittierten Polizeiinspektor Vaclav Fürst mit größter Beschleunigung der gerechten disziplinären und verwaltungsrechtlichen Bestrafung zuzuführen.
Da Polizeiinspektor Fürst noch heute seinen Dienst in Marienbad versieht, fordern die Interpellanten mit Entschiedenheit die sofortige Einleitung des Disziplinarverfahrens gegen Polizeiinspektor Fürst, seine Bestrafung im Disziplinarwege, insbesondere nach der Dienstpragmatik vom 25. Jänner 1914, RGBl. Nr. 15, ferner seine Bestrafung wegen Gefährdung der öffentlichen Verwaltung durch ein Organ der öffentlichen Gewalt gemäß § 25 des Gesetzes zum Schütze der Republik in Verbindung mit Artikel 4 des Gesetzes vom 14. Juli 1927/125 über die Organisation der politischen Verwaltung, vor allem aber seine sofortige Versetzung aus dem Dienstorte Marienbad, weil Polizeiinspektor Vaclav Fürst seine Dienstpflichten auf das gröblichste verletzt hat und jedes Vertrauen bei der deutschen Bevölkerung Marienbads verloren hat.
Ein čechoslovakischer Staatsbeamter, der einen freien, gleichberechtigten čechoslovakischen Staatsbürger im Amtsgebäude körperlich mißhandelt und tätlich beleidigt, daß dieser sichtbare blutunterlaufene Verletzungen davonträgt und noch Gefahr läuft, das Augenlicht zu verlieren, ein solcher Beamter hat das Vertrauen der Bevölkerung verwirkt und gefährdet das Ansehen des Staates.
Polizeiinspektor Vaclav Fürst hat die Dienstpragmatik vom 25. Jänner 1914, RGBl. Nr. 15 verletzt. Laut § 26, Abs. 2 war er verpflichtet, im Verkehr mit den Parteien den gebotenen Anstand zu wahren und den Parteien innerhalb der gesetzlichen Grenzen hilfsbereit entgegenzukommen. Diese Pflichten hat Polizeiinspektor Fürst gröblich vernachlässigt.
Polizeiinspektor Vaclav Fürst hat aber auch gegen sein Gelöbnis als Staatsbeamter gehandelt; denn er hat im Sinne der Verordnung 101/18 anläßlich der Ablegung seines Diensteides geschworen, seine Amtspflichten den gültigen Gesetzen und Verordnungen gemäß fleißig, gewissenhaft und unparteiisch zu erfüllen und nur auf den Vorteil des Staates und das Interesse des Dienstes bedacht zu sein".
Polizeiinspektor Vaclav Fürst hat auch gegen die allgemeinen Vorschriften des Gesetzes vom 14. Juli 1927, ZI. 125 über die Organisation der politischen Verwaltung gehandelt, denn gemäß Artikel 4 dieses Gesetzes sind die Organe der öffentlichen Verwaltung, die staatlichen und die autonomen, im amtlichen Verkehre verpflichtet, die ihrer öffentlichen Stellung entsprechende Würde zu wahren, sich gegenüber jedermann anständig zu benehmen und in ihrem Wirkungskreise den Parteien nach Möglichkeit entgegenzukommen.
Polizeiinspektor Vaclav Fürst hat aber auch, eine Verwaltungsstrafhandlung gegen das Gesetz zum Schütze der Republik begangen; denn gemäß § 25 dieses Gesetzes ist ein Organ der öffentlichen Gewalt, das in Ausübung seines Amtes durch eine absichtliche Handlung oder eine absichtliche Unterlassung, entgegen den Verfassungsgesetzen oder den zur Durchführung der Verfassungsgesetze erlassenen Gesetzen und Verordnungen,
die Interessen der öffentlichen Verwaltung gefährdet, wenn seine Handlung nicht strenger strafbar ist, wegen Übertretung mit Geldbuße bis zu 10.000 Kč oder mit Arrest bis zu drei Monaten, und zwar von der ihm unmittelbar vorgesetzten Aufsichtsbehörde der Staatsverwaltung oder bei Abgang einer solchen von der durch die Regierung bestimmten Behörde zu bestrafen.
Selbstverständlich schließt die strafrechtliche Verurteilung des Polizeiinspektors Vaclav Fürst eine disziplinäre und verwaltungsstrafrechtliche Verfolgung nicht aus. Im Gegenteil: Die Disziplinarvorschriften und die Vorschriften über Verwaltungsstrafen sind mit größter Beschleunigung neben den gerichtlichen Strafverfahren anzuwenden.
Wenn irgendein unbescholtener freier Staatsbürger nur das Geringste gegen die Autorität eines Beamten sich zu schulden kommen läßt, wird er nicht nur oftmals wegen Schutzgesetzvergehen vor einem. Dreirichtersenate der Kreisgerichte unbedingt verurteilt und eingesperrt, sondern außerdem noch im Verwaltungsstraf-verfahren neben der gerichtlichen Verurteilung mit Geldstrafen, Exekutionen und zusätzlichen Arreststrafen belegt!
Im Falle der Verfehlungen des Polizeiinspektors Vaclav Fürst bietet sich für unsere Zentralbehörden eine Gelegenheit, um einmal zu zeigen, daß es ihnen mit der Anwendung gleichen Maßes ernst ist.
Das öffentliche Interesse und das Ansehen des Staates und seiner Behörden verlangt gebieterisch, daß gegen Polizeiinspektor Vaclav Fürst im Disziplinarverfahren und im Verwaltungsstrafverfahren energisch unter Anwendung angemessener Strafmittel mit größter Beschleunigung vorgegangen werde. Sollte dies nicht geschehen, müßte die Bevölkerung den letzten Rest des Vertrauens in die Disziplinarstrafgewalt und die Verwaltungsstrafgerichtsbarkeit verlieren.
Wir richten an den Herrn Innenminister die Interpellation, weil die Bevölkerung Marienbads und Westböhmens auf das tiefste darüber beunruhigt ist, daß gegen den Polizeiinspektor Vaclav Fürst trotz seines unqualifizierbaren Vorgehens bisher offenbar überhaupt keine, geschweige denn angemessene Disziplinarmittel und Akte der Verwaltungsstrafgerichtsbarkeit eingeleitet wurden. Die Bevölkerung fordert dringend die Entlassung dieses kompromittierten Beamten, zumindest aber seine Versetzung an einen anderen Dienstort, bis zur rechtskräftigen Erledigung des Strafverfahrens, des Disziplinarverfahrens und des Verwaltungsstrafverfahrens.
Wir stellen an den Herrn Innenminister die Anfrage:
1. Ist der Herr Innenminister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Minister bereit, sogleich die Einleitung des Disziplinarverfahrens und des Verwaltungsstrafverfahrens neben der offiziösen strafgerichtlichen Verfolgung gegen Polizeiinspektor Vaclav Fürst zu veranlassen?
3. Ist der Minister bereit, die sofortige Versetzung des Polizeiinspektors Vaclav Fürst aus seinem Dienstorte Marienbad in einen anderen Dienstort zu verfügen?
4. Ist der Herr Minister bereit bekanntzugeben, ob in dem einzuleitenden kummulativen Verwaltungsstrafverfahren u eben der gerichtlichen Strafe gegen Polizeiinspektor Václav Fürst auch auf eine angemessene Zusatzstrafe erkannt wurde, die der Schwere der Verfehlungen dieses Beamten und auch dem Willen děs Gesetzgebers, der hiefür eine Geldbuße bis zu 10.000 Kč oder Arrest bis zu 3 Monaten vorsieht, entspricht?
Prag, am 5. April 1937.
Frank,
Pfrogner, Liehm, Werner, Krczal, Maixner,
Fritsch, Schösser, Keil, Krommer, Enhuber.