Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 467.

Článkom LX. zákona č. 89/1918 Sb. z. a n. bola zrušená XXVII. hlava zákona č. 131/1912 ř. z., resp. zák. čl. XXXIII/ 1912, o vojenskom trestnom poriadku, ktorá obsahovala súdne zriadenie a trestné pokračovanie u armády v poli, a zároveň bolo určené, že pre vojenské súdníctvo v poli platia všeobecné ustanovenia vojenského trestného poriadku s tou odchýlkou, že vojenskí zástupci (funkcionári) sa zmocňujú, aby v prípadoch naliehavých odložili konanie hlavného prelíčenia. To znamená, že u nás doposiaľ nebolo okremitého súdneho zriadenia a trestného pokračovania vojenského, ktoré by bolo v prípade války alebo v pomeroch podobných válke spôsobilejšie udržovať v armáde poriadok a kázeň, než je to možné vojenským súdnym zriadením a trestným pokračovaním mierovým. Bol to isteže zjevný nedostatok v našom trestnom poriadku vojenskom, nedostatok vyplynulý snáď do značnej miery z našich niekdajších príliš optimistických nádejí, že náš mierumilovný a demokratický štát nikdy sa nemôže dostať do nebezpečia válečného. Prítomná, vládou predložená a poslaneckou snemovňou už přijatá osnova o vojenskom poľnom trestnom pokračovaní vyplňuj teda značnú medzeru. Vyplňuje ju tým spôsobom, že úplne zrušuje LX. článok zákona č. 89/1918 Sb. z. a n. a do zákóna, č, 131/1912 ř. z., resp. do zák. čl. XXXIII/1912, o vojenskom trestnom poriadku vkladá novú XXVII. hlavu o poľnom súdnom zriadení a poľnom trestnom pokračovaní.

Povinnosťou branného výboru bolo skúmať predlohu obzvlášť po tej stránke, či sú jej ustanovenia spôsobilé k tomu, aby sa u armády v poli alebo v pomerach podobných poľu prisluhovala právda rýchle, prísne ale zároveň spravedlive. Odchýlky od zásad rýchlosti, prianosti a spravedlivosti pôsobily by totiž demoralizačne, poškodzovaly by kázen a poriadok, ktoré sú bezpoďmienečne nutné k tomu, aby armáda v poli mohla splniť svoj úkol a aby mohla byť bezpečným a spoľahlivým prostriedkom na udržanie celistvosti štátu, na ochranu jeho ústavy a demokraticko-republikánskej formy aj v prípadoch, keby vnútri štátu alebo na hraniciach nastaly udalosti, ktoré by ho ohrožovaly alebo by porušovaly verjný pokoj a poriadok. Tento cieľ sleduje osnova zriadením okremitých poľných súdov a upravením trestného pokračovania v poli.

Nová XXVII. hlava, ktorá sa vsúva do vojenského trestného poriadku u nás platného, líši sa podstatne od starej r. 1918 zrušenej XXVII. hlavy. Je už vhodne prispôsobená našim demokratickým pomerom, predpisom ústavnej listiny o sudcoch a požiadavke, aby záujmy štátu boly náležite chránené a aby obžalovanému bula poskytnutá dostatočná miera opravných prostriedkov. A tu možno povedať, že snáď ani jeden štát nemá vojenské trestné pokračovanie, ktoré by poskytovalo obžalovanému viac opravných prostriedkov, oko ich poskytuje táto osnova. Naproti starej XXVII. hlava charakterizujú nouzí hlavu okrem toho obzvlášť i ustanovenia, podľa ktorých poľné súdy nie sú závislé na vojenskej správe, sú pddelené od úradou žalobných a od moci veliteľskej. Poľné budú tri nižší, vyšší a vrchný poľný súd. Je tu teda decentralizovanosť ako v pomeroch zápoľných, ale zásada rýchlého vybavenia uplatňúje sa dostatočne.

Branný výbor senátu prejednal vládny návrh zákona o vojenskom poľnom trestnom pokračovaní vo svojom zasadnutí dňa 11. mája t. r. a našiel, že jeho ustanovenia vyhovujú zásadám rýchlého, přísného ale spravedlivého prisluhovania pravdy v poli. Záujem štátu na strana jednej a záujem obžalovaného na strane druhej sú chránené náležíte. Z týchto dôvodov usniesol sa branný výbor navrhnúť slávnemu senátu, aby predloha bota prijatá v znaní, v ktorom ju prijala poslanecká snemovňa (sen. tisk 446).

V Prahe 11. mája 1937.

Klofáč v. r.,
predseda

Dr Ing. Ján Botto v. r.,
zpravodaj

Vojsko a vojna jest tak stará jako lidstvo. Proto organisace jeho spočívá na tisíciletých zkušenostech, i když způsob válčení je odvislý od výzbroje, a mění se tedy právě podle způsobu výzbroje. Avšak jedna zásada organisace vojenské zůstává beze změny. A tou jest nutnost jednotného vedení a naprosté, slepé poslušnosti rozkazů vůdcových, a zabezpečení před zradou.

Zásada ta platí nejen ve státech absolutistických, ale i v nejširších demokraciích pojem velitelské moci diktátorské vytvořila právě republika ant. Říma. Slepá poslušnost, tam kde není vnitřního přesvědčení o její nutnosti, musí býti vynucena hrozbou přísných trestů. Proto trestní právo pro příslušníky vojska je vždy přísnější a trestá na př. přestupky proti subordinaci jako zločiny, kde život občanský v nich vidí pouhé přestupky disciplinární.

My po převratu chtěli jsme se odrakouštit; odrakoušťovali jsme i armádu a řadu institucí vojska, které dlouhá zkušenost zavedla, jsme v návalu nejširší demokratické svobody odhodili.

Tak zejména zavrhli jsme rakouské přísné právo polních soudů; celá hlava XXVIL rak. trest. řízení vojenského o polním soudnictví jedním z prvních zákonů, a to zákonem ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n. byla jednoduše zrušena.

Brzy však nastalo jisté vystřízlivění: skutečnost nám ukázala, že armáda a vojsko nejsou tempi passati; naopak, že co nejlépe vybavená armáda jest nutnou pojistkou proti nebezpečí války.

Proto jsme nuceni vydržovati si vojsko na obhajobu své svobody; a musí-li býti vojsko, musí býti takové jak jeho vnitřní podstata vyžaduje. Poznavše to, vracíme se ke mnohým zařízením, která měla nejen Rakousko a Německo, ale i ta demokratická Francie.

Zrušením polních soudů u branné pohotovosti státu udělali jsme díru do zařízení armády; armáda volá po nutnosti polních soudů a demokracie občanská musí přijmouti jistý kompromis: dáti armádě, co potřebuje, ale při tom hleděti zachrániti ze zásad demokracie, co možno.

S tohoto hlediska dívejme se na tuto předlohu.

Jedním z prvních ústupků, který armáda přináší moderní demokracii u nás, jest připuštění odvolání z rozsudků polních soudů. Jest to novinka, kterou nezná vojenské soudnictví Německa (§ 336 zákona novelovaného ještě r. 1935), ale ani soudnictví francouzské, kde § 138 platného zákona výslovně nepřipouští žádného odvolání proti rozsudkům soudů polních. U nás vyloučeno bude odvolání proti rozsudkům soudu stanného (§ 481) a ve smyslu §u 477 i pro lehčí přečiny může býti vyloučeno.

Druhým cenným ústupkem vojenského vedení požadavkům normálního práva trestního jest odděleni polních soudů jak od moci velitelské, tak i od úřadů žalobních, od prokurátorů polních (§ 466).

Dalším ústupkem možno nazvati i určitou decentralisaci polních soudů: u menších těles, zavádí se nižší polní soud pro menší přestupky vojenské i jako instance vyhledávacího řízení (§ 458), kde převládá ve složení soudu živel laický (§ 462); u větších těles vyšší soudy polní pro všecky ostatní zločiny, zejména na které jsou vyměřeny i tresty hrdelní (§ 459 ), v němž však převládá již živel odborných soudců (důstojníků justiční služby) § 464.

Dalším cenným ústupkem požadavku demokracie jest důsledné zavedení instituce prokurátorů do všech instancí (§ 466), jimiž může býti pouze důstojník justiční služby (§ 468 ).

Pro řízení před soudy uplatněna zásada rychlé, účelné a rázné procedury, aby rozsudek mohl býti vynesen brzy po spáchání trestního činu a tím působil odstrašivě. Proto také musí býti orgány soudní přímo u trupy, a i při menších tělesech. Poněvadž soudů bude mnoho, a musí ony i funkce prokurátorů býti obsazeny odborníky-soudci, bude třeba velikého počtu důstojníků justiční služby, jichž dnes armáda nemá. Ve směru tom navrhuje výbor příslušnou resoluci. Nadto bude třeba, aby záložní důstojníci byli povyšováni i na štábní důstojníky, neboť aktivní nestačí a podle povahy soudu aspoň předseda musí býti důstojník vyšší hodnosti.