Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 475.

1. sen. Nedvěda, Pfeiferové ministru národní obrany ohledně poměrů a poškozování rakouských vojenských invalidů v Invalidovně v Honcích.

2. sen. Hokkyho předsedovi vlády o nebezpečenstve krajnej skazy produkcie vína v Podkarpatskej Rusi.

Rakouští vojenští invalidé byli zaopatřeni a jsou zaopatřeni z výnosu nadace hraběte Strozziho a vedle toho měli zvláštní požitky na hotovosti z několika nadací, v jejich prospěch založených. Jsou to: nadace hraběte Sporka, nadace Františka Josefa, nadace lichtensteinská, nadace japonská a jiné, takže vedle žoldu a úplného zaopatření každý vojenský invalida rakouský dostával ještě slušné kapesné z výnosů nadací. Invalidovny pro rakouské invalidy byly dvě, v Karlíně a v Hořicích, t. zv. Zámeček. Před několika lety počalo se jednat o to, aby rakouští invalidé z invalidovny karlínské byli přestěhováni do Hořic. Hořický zámeček nestačil a proto byla postavena před několika lety nová invalidovna v Hořicích, nákladem asi 6 milionů Kč. Invalidé tam byli přestěhováni a nyní je tam ubytováno a ošetřováno 17 invalidů mužů, z nichž je 7 ženatých a 10 svobodných. Dále se tam nachází 5 gážistů, z nichž jeden je rakouský pensista. Službu v invalidovně koná 13 mužů zdravotního sboru a velitelem invalidovny je lékař podplukovník dr Emil Ungr.

Před stěhováním invalidů do Hořic bylo všem slibováno, že v Hořicích se budou míti ještě lépe než v Karlíně. Mnohým byly dány přímo konkrétní sliby o zaměstnání a požitcích, které budou dostávati. Tyto sliby nebyly splněny. Tak ku příkladu bylo jim slíbeno, že mužové, pokud jsou práce schopni, budou zaměstnáni a budou dostávati mzdu podle kolektivní smlouvy, vedle stravného. Nyní nemají nic jiného než ubytování, t. j. byt a vodu zdarma, když žena není zaměstnána, světlo a topení musí platit. Podplukovník dr Ungr vydal pro dům zvláštní domácí řád, jehož platnost se vztahuje ne na vojáky zdravotního sboru, konající tam službu, ale také na invalidy. Tak ku příkladu návštěvy u invalidů jsou povoleny pouze od 2-4 hodin odpoledne, jako v nemocnici, ačkoliv mimo svého zmrzačení jsou jinak úplně zdraví.

Dále nutno zdůraznit, že návštěvy k ženatým chodí do jejich soukromých bytů. Návštěvníci již u brány jsou vyslýcháni a často se stává, že za návštěvníkem do bytu invalidy přijde ještě voják a vyptává se návštěvníka jak se jmenuje, kdo je, co tam hledá, proč tam přišel a podobně, takže soukromý život invalidů vůbec neexistuje a jedná se s nimi jako s odsouzenci pro nějaké trestní činy. Rozkazy pana podplukovníka dr Ungra jsou sdělovány nejenom jemu podřízeným vojákům, ale také invalidům a jejich rodinám. Tak kupříkladu rozkázal velitel dr Ungr vojákům, že i mimo službu po chodbách musí choditi oblečeni v uniformách a když syn jednoho invalidy šel po chodbě ve svetru, byl upozorněn, že musí jít úplně oblečen. Lékařské ošetření invalidé nemají, třebaže velitelem je lékař. Jakmile, se někdo hlásí nemocným, pan podplukovník ho posílá ihned k prohlídce lékařské do Josefova. Stravné pro jednoho invalidu obnáší denně 4,80 Kč, k tomu dostává žold a tak ženatý invalida, chce-li uživit svou rodinu, nemůže si brát stravu z kuchyně, vyžádá si relutum a tu dostává pro sebe, ženu a děti 280,- Kč měsíčně. Požitky jsou složeny takto: stravné 4,80 Kč, zdravotní přídavek 105,- Kč měsíčně a denní žold 45 haléřů. Podepsaný senátor Nedvěd znal dobře poměry invalidů v karlínské invalidovně za Rakouska. Někteří z těch, kteří nyní v Hořicích jsou, ještě ty dobré časy zažili. Invalida v karlínské invalidovně za Rakouska dostával: ráno bílou kávu a 6 housek, o 9. hodině 10 dkg šunky a 1/4 litru vína, v poledne polévku, maso, příkrm, moučník, salát nebo kompot, k večeři maso a pivo. To všechno je zrušeno, ačkoliv nadace, ze kterých se čerpala úhrada, dále existují.

Když muž invalida zemře, dostane žena-vdova ihned výpověď a za čtvrt roku je vystěhována, na ulici bez nároků. Stalo se to již ve dvou případech. Zemřel invalida František Ciplík, zůstala po něm žena a 2 nezaopatřené děti a byla vyhozena na ulici. Dále zemřel invalida Jan Šatný, zůstala žena a 2 děti a také byly vystěhovány na ulici. Nedostatek místa není. Invalidovna byla postavena úplně zbytečně jako veliký palác, druhé patro je úplně prázdné a vedle toho je ještě velký počet prázdných místností.

V karlínské invalidovně utvořili invalidé kartáčovnu, měli plat od jednoho kartáče 26 krejcarů, takže v době Rakouska vedle celého zaopatření měl invalida 18 krejcarů žoldu, 9 krejcarů nadace a plat za práci, takže měl příjem až 2 zlaté denně. Vedle toho chodili invalidé nejen za Rakouska, i ještě po převratu jako hlídači do letohrádku královny Anny, do moderní galerie, takže si mohli i tímto způsobem přivydělat.

Když do Hořic byli přeloženi, nebyla tam ještě zahrada. A tu se nabídli, že sami na pozemku plotem ohraničeném, vybudují zahradu a budou na ní pracovat. Jejich nabídka byla zamítnuta, nyní je zahrada zařízena, ale zelenina a jiné plody zahrady se prodávají, takže invalidé ze zahrady nic nemají.

Je nepochopitelné, že stravné invalidy je stanoveno pouze obnosem 4,80 Kč, ačkoliv náklad na stravu při třetí dietě obnáší 9 Kč, při druhé 11 Kč a při první 14 až 16 Kč.

Když se jednalo o jejich stěhování do Hořic, bylo řečeno, že všichni rakouští invalidé přijdou do Hořic. To nebylo splněno a důstojníci všichni zůstali v karlínské invalidovně.

Invalidé jsou za těchto poměrů nespokojeni a domnívali se, že stížnostmi domohou se nápravy. Ale pan podplukovník dr Ungr každého stěžovatele briskně odmítne. Říká: "Komu se to nelíbí, ať jde." Nebo: "Vy jste pro republiku nic neudělali, nemáte na nic práva." Podá-li si invalida žádost písemně, podplukovník Ungr žádost nepostoupí příslušnému úřadu, takže všechny stížností jsou marné. Další metodou pana podplukovníka Ungra jest, že stěžovatele, kteří se nedají odbýt, posílá do Josefova k lékařské prohlídce a označuje je za blázny.

Konečně se podařilo invalidům, že mohli své stížnosti tlumočit ministerstvu národní obrany. Byl to invalida Zalešák, který dojel do Prahy, stížnost ministerstvu přednesl a na to se dostavila do invalidovny komise, vlastně dvě komise, bylo to 10. listopadu 1936. Jednu komisi vedl generál Pitlik a členem jejím byl štábní kapitán od zdravotního sboru. Oba pánové podrobně vyšetřovali poměry v invalidovně, uznali, že stížnosti jsou oprávněné a slíbili nápravu. Ale současně s touto komisí dostavila se druhá, v jejímž čele byl vojenský auditor a ten vyšetřoval, kdo psal stížnosti ministerstvu národní obrany na poměry v invalidovně.

Že staré rakouské nadace ještě existují a jejich výnos invalidům náleží, je vidět nejlépe z následujícího. V r. 1935 nedostali invalidé vyplacenou nadaci hraběte Sporka, z níž na každého připadá 43,80 Kč. Pan podplukovník dr. Ungr jim řekl, že nic nedostanou, že jim nic nepatří. A když si stěžovali komisi, která přišla vyšetřovat, najednou dostali peníze vyplaceny, každý za 2 roky, to je více než podezřelé.

Podepsaní táží se pana ministra národní obrany:

1. Jsou panu ministrovi tyto poměry v hořické invalidovně známy?

2. Jest pan ministr ochoten, všechny stížnosti, které zde uvádíme, dáti nestrannou komisí přísně vyšetřit?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby v hořické invalidovně byla provedena přísná revise hospodářství, zvláště pokud se týče nadací a požitků invalidů a postarati se o to, aby jim bylo vyplaceno vše, co jim snad bylo zadrženo a aby do budoucnosti bylo učiněno opatření, aby vždy včas všechny své požitky správně dostávali?

4. Jest pan ministr ochoten dosaditi do invalidovny nového, humánního, objektivního velitele a odstraniti pana podplukovníka dr Ungra?

V Praze dne 29. května 1937.

Pane predseda vlády!

Producenti vína v Podkarpatskej Rusi svojimi prosbami, deputáciami, veľakrát opätovanými podnosami už od rokov vyzývajú pozornosť vlády, že nedojde-li k rýchlej a radíkálnej pomoci, bude výroba vína v Podkarpatskej Rusi zničená. K vedomiu tejto ťažkej straty, ktorá sa velmi vážne týka tejto malej krajiny hospodársky a štátneho eráru finančne, prijde vládna správa až vtedy, keď už nebude pomoci. A preca tuná, nehľadiac na velké záujmy eráru, maly z toho živobytie celé tisíce producentov, robotníkov, živnostníkov a obchodníkov a dostali sa k určitému stupňu relatívneho, blahobytu takmer 6000 jutrová výmera viníc v Podkarpatskej Rusi poskytuje stály a istý zárobok prinajmenšom rovnakému počtu robotníkov a pričítame-li k tomu pracovné dni potrebné ku spracovaniu vína, znamená to vyše milionu pracovných dní námezdných. Počítame-li na každý deň iba priemernú mzdu 12 Kč, znamená to 12,000.000 Kč mzdy. So 6000 jutár získame pri priemernej strednej úrode 100.000 hl vína, čo len na daniach spotrebných znamená pre štát a obce príjem 18 milionov Kč, a k tomu prirátajúc daň dôchodovú, obratovú a zárobkovú je nesporné, že je eminentným záujmom štátu, aby dopomohol k rozkvetu tomuto výrobnému odvetviu Podkarpatskej Rusi a staral se oň pečlivejšie, než ako tomu bolo dosiaľ. Vládna správa nesmie zabúdať na to, že zadlženie producentov vína, sostárnutie viničných kultúr, značné zvyšovanie miezd v dôsledku stálych stávok a nemožnosť odbytu naraz strhne v skazu toto výrobné odvetvie a za krátko znemožní jeho udržovanie. Naraz bude tedy vyše 6000 tovarychárov zbavených práce, 1,000.000 Kč mzdy a dalších 12,000.000 Kč zárobku, štát však prijde ročne o najmenej 20,000.000 Kč príjmu.