Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 507.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.......................

o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sadby a zkoušeni odrůd kulturních rostlin.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Za účelem zvelebení výroby rostlinné zavádí se:

a) uznávání původnosti odrůd;

b) uznávání osiva a sadby kulturních rostlin;

c) zkoušení odrůd.

(2) Označení "původní odrůda", "uznané osivo", "uznaná sadba", "do rejstříku zapsaná odrůda" (§ 9) se povoluje jen podle ustanovení tohoto zákona.

(3) Tento zákon se vztahuje na všechny druhy kulturních rostlin.

§ 2.

(1) Uznávání provádějí na přihlášky pěstitelů uznávací komise při zemědělských radách a v zemi Podkarpatoruské, dokud tam nebude zřízena zemědělská rada, při zemském úřadě, které pověří ministerstvo zemědělství odborným řízením uznávacím. Náklady uznávacího řízení hradí přihlašovatel.

(2) Členy a náhradníky uznávacích komisí jmenuje k návrhu příslušných zemědělských rad a zemského úřadu v Užhorodě ministerstvo zemědělství na dobu 3 let.

(3) Členové uznávacích komisí setrvávají ve svých funkcích až do jmenování nových členů uznávacích komisí.

§ 3.

(1) Ministerstvo zemědělství zřídí k poradním účelům a k jiným účelům uvedeným v tomto zákoně ústřední uznávací komisi ze zástupců ministerstva zemědělství, průmyslu, obchodu a živností, ústředny obchodních a živnostenských komor a všech uznávacích komisí.

(2) Každá uznávací komise navrhuje do ústřední uznávací komise nejvýše 3 členy na dobu 3 let včetně referentů příslušných uznávacích komisí.

(3) Ministerstvo zemědělství vysílá do ústřední uznávací komise svého zástupce. Kromě toho jmenuje do ní po jednom zástupci za každý obor výroby rostlinné a po jednom za každý veřejný výzkumný ústav zemědělský a za každou veřejnou stanici z oboru zkoušení semen a sadby (§ 14), nejméně dva zástupce výkonných zemědělců, z nichž jeden musí býti šlechtitel, a podle potřeby další zástupce výzkumných ústavů zemědělských.

(4) členové jmenovaní ministerstvem zemědělství v odstavci 3 mají býti pokud možno členy té které uznávací komise.

(5) Zástupce ústředny obchodních a živnostenských komor je jmenován ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

(6) Členové ústřední uznávací komise setrvávají ve svých funkcích až do jmenování nových členů ústřední uznávací komise.

§ 4.

Účelem ústřední uznávací komise je:

a) připravovati pro ministerstvo zemědělství návrhy ve věci uznávání původnosti odrůd a uznávání osiva a sadby i s ohledem na úpravu výroby ušlechtěného a uznaného osiva a sadby a obchodu s nimi;

b) pracovati na zjednodušení československého sortimentu všech druhů s právem návrhu na neobnovení přiznání původnosti nevhodných odrůd pro československo; toto opatření se netýká odrůd zapsaných v rejstříku osvědčených odrůd (§ 9 );

c) sledovati ceny uznaného osiva a sadby, vhodnost reklam a ceníků, týkajících se osiva a sadby a upozorňovati na výstřelky v tomto ohledu;

d) podávati návrhy na změnu pojmenování odrůd;

e) projednávati záležitosti rejstříku osvědčených odrůd a rozhodovati o odrůdách, které mají býti zapsány do rejstříku osvědčených odrůd (§ 9).

§5.

(1) Oprávnění označovati odrůdy za původní uděluje k návrhu příslušné uznávací komise ministerstvo zemědělství dekretem.

(2) Původní odrůdy se zapisují u ministerstva zemědělství do knihy původních odrůd.

§6.

(1) Na uznané osivo a sadbu vydá uznávací komise uznávací listy.

(2) Uznané osivo a sadba se zapisují odděleně podle druhů a stupně přesetí (přesázení) u příslušných uznávacích komisí v soupisech osiva a sadby.

Opisy zápisů do soupisů osiva a sadby zasílají uznávací komise ministerstvu zemědělství.

§ 7.

Kniha původních odrůd, soupisy osiva a sadby a rejstřík osvědčených odrůd (§ 9) jsou veřejné.

§8.

(1) Udělení oprávnění k označování odrůdy za původní se uveřejní ve "Věstníku ministerstva zemědělství".

(2) Uznání osiva a sadby vyhlásí uznávací komise v Úředním věstníku příslušné zemědělské rady a v zemi Podkarpatoruské, dokud tam nebude zřízena zemědělská rada, v úředním věštníku zemského úřadu v Užhorodě.

§9.

(1) Odrůdy, které podle víceletých srovnávacích pokusů, provedených veřejnými výzkumnými ústavy zemědělskými a veřejnými stanicemi a ve zvláštních případech speciálními ústavy, které určí ministerstvo zemědělství, se zvláště osvědčily v určitých oblastech republiky Československé, i cenné odrůdy krajové u druhů, u nichž není původních odrůd, budou po rozhodnutí ústřední uznávací komise zapsány ministerstvem zemědělství do rejstříku osvědčených odrůd.

(2) Zápis do rejstříku bude vyhlášen ve "Věstníku ministerstva zemědělství".

§ 10.

(1) Zápis do knihy původních odrůd, soupisů osiva a sadby a rejstříku osvědčených odrůd opravňuje šlechtitelský a pěstitelský podnik a jen se svolením uznávací komise i další majitele osiva a sadby k uvádění jich do obchodu, a to jen s těmi údaji, které tvoří obsah provedeného zápisu.

(2) Názvu odrůdy, označení "původní aneb originál", "uznané osivo", "uznaná sadba", "uznaný přesev", "uznaná krajová odrůda", "množení" a pod, smí býti používáno jen v mezích a ve znění, které je uvedeno v zápisech do knihy původních odrůd, nebo v zápisech do soupisů osiva a sadby, nebo v rejstříku osvědčených odrůd, a to pouze pro uznané osivo a sadbu, jichž se týkají názvy a označení.

(3) Pro neuznané osivo a sadbu se nesmí používati označení "osivo původní", "uznané", "originální", "zušlechtěné", "po originále", "elity", "kmeny", "výběry", "selekce", "množení", "uznaný přesev", "uznaná sadba", "uznaná krajová odrůda", "přesázení" aneb jakákoliv označení, která mohou zavdati podněty, že jde o osivo neb sadbu uznanou či zušlechtěnou.

Není přípustno označovati neuznané osivo neb sadbu vymyšlenými a reklamními údaji, které mohou vyvolati mylnou představu o užitkových vlastnostech nebo výnosnosti.

§ 11.

(1) Používati ochranné známky podle zákona ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákonů ze dne 30. července 1595, č. 108 ř. z., ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., ze dne 30. června 1921, č. 261 Sb. z. a n., ze dne 21. března 1929; č. 31 Sb. z. a n., a ze dne 20. prosince 1932, č. 27 Sb. z. a n. z roku 1933, pro osivo a sadbu, se povoluje jen šlechtitelským podnikům, a to jen pro původní uznané osivo a sadbu.

(2) Přiznati ochranné známky obchodní pro jiné osivo a sadbu než původní uznanou lze jen za souhlasu ministerstva zemědělství po vyjádření příslušné uznávací komise.

(3) V žádném případě nesmí ochranné známky obsahovati slovní výrazy a jakákoliv označení, která mohou vzbuditi nesprávnou domněnku, že jde a uznané osivo neb sadbu (§ 10, odst. 2 a 3).

§ 12.

(1) K žádosti šlechtitelských podniků za zápis známky se přiloží úředně ověřený opis dekretu ministerstva zemědělství (§ 5, odst.l).

(2) Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností a obchodní a živnostenské komory oznámí ministerstvu zemědělství, příslušné uznávací komisi a příslušnému veřejnému výzkumnému ústavu zemědělskému nebo veřejné stanici z oboru zkoušení semen a sadby (§ 14) provedení zápisu ochranné známky s přesným slovním a obrázkovým textem, po případě přepis a výmaz ochranné známky.

§ 13.

Právo užívati ochranné známky pro uznané původní osivo a sadbu zaniká se zánikem oprávnění označovati dotyčnou odrůdu za původní, ale zápis trvá ještě 12 měsíců po zániku původnosti. Nebude-li známka v této době obnovena, zaniká.

§ 14.

(1) Kontrolu nad obchodem s osivem a sadbou, odebírání příslušných vzorků a dohled na dodržování ustanovení tohoto zákona a předpisů na jeho podkladě vydaných vykonávají veřejné výzkumné ústavy zemědělské a veřejné stanice z oboru zkoušení semen a sadby, které ministerstvo zemědělství pověří prováděním zkoušek a rozborů při uznávání osiva a sadby.

(2) Tyto veřejné výzkumné ústavy zemědělské a veřejné stanice jsou povinny hlásiti zjištěná přestoupení tohoto zákona a předpisů na jeho podkladě vydaných k potrestání příslušným úřadům a uvědomiti o tom příslušnou uznávací komisi.

§ 15.

Vládním nařízením budou stanoveny podrobnosti provádění tohoto zákona, zejména co je rozuměti osivem a sadbou, dále zásady pro uznávací řízení, složení uznávacích komisí a oblasti jich působnosti, poplatky vybírané za uznávací řízení, úhrada nákladů uznávacích komisí a ústřední uznávací komise, směrnice pro vedení knihy původních odrůd, rejstříku osvědčených odrůd a soupisu uznaného osiva a sadby, rozsah působnosti a směrnice pro provádění kontroly orgánů pověřených kontrolou obchodu s osivem a sadbou, způsob uzavírání obalů a zásilek a označování uznaného osiva a sadby.

§ 16.

(1) Trestné činy proti ustanovením tohoto zákona a nařízením na jeho podkladě vydaným trestají, pokud jednání nepodléhá přísnějším trestům podle všeobecného zákona trestního, okresní úřady jako přestupky vězením do 6 měsíců nebo pokutou do 20.000 Kč. Současně může býti trestním nálezem prohlášeno zboží (osivo a sadba) za propadlé ve prospěch státu.

(2) Při přitěžujících okolnostech zejména však při opakování trestného činu, bude vinník potrestán vězením do 6 měsíců a současně peněžitou pokutou až do 20.000 Kč.

(3) Je-li peněžitá pokuta nedobytná, změní se tato v trest vězení, a to v tom poměru, že za každých 100 Kč se počítá 1 den vězení.

(4) Šlechtitelské a pěstitelské podniky, které vylákaly uznání nesprávnými údaji, může ministerstvo zemědělství k návrhu uznávací komise vyloučiti z uznávacího řízení na dobu až do 10 let.

(5) Přečiny proti zasahování v právo známkové podle tohoto zákona se trestají podle ustanovení zákona č. 19/1890 ř. z.

§ 17.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývá účinnosti zákon ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb. z. a n., o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin.

(2) Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Požadavek novelisace zákona ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb. z. a n., o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin byl v poslední době z různých stran,uplatňován, neboť během 15 let šlechtitelská činnost doznala velikého rozvoje. Dosavadní zákonité předpisy v celku vyhovovaly, avšak je třeba jich doplnění a zejména přizpůsobení pokroku a změnám v ušlechťování kultur a produkci osiva a sadby, která vyžaduje dalšího usměrnění.

Změny směřují především k tomu, aby novelisovaný zákon se vztahoval nejen na uznávání osiva a sadby polních kultur, nýbrž i kultur zahradnických, zeleninových, květinových, stromů a keřů ovocných, okrasných a lesních a dále sazeček chmelových a révy vinné (§ 1, odst. 3).

Podle dosavadního zákona bylo možno uznávati polní kultury a jen část kultur zelinářských, avšak většinu zelinářských kultur a takřka všechny kultury okrasné, ovocné, lesní, jakož i sazečky chmelové a révy vinné nebylo možno zahrnouti do uznávacího řízení. V posledních letech učinilo československo pokrok, že se již nyní projevuje potřeba zákonité úpravy uznávání i pro další obory výroby rostlinné.

Vzhledem k tomu, že zákon se má vztahovati na všechny druhy kulturních rostlin, přizpůsobuje se tím i složení ústřední uznávací, komise (§ 3). Ministerstvo zemědělství ponechává si právo (§ 3, odst. 3) jmenovati mimo navrhované členy uznávacími komisemi další zástupce tak, aby zastoupeny byly jednotlivé obory výroby rostlinné, a jmenuje též zástupce výzkumných ústavů zemědělských a stanic z oboru zkoušení semen a sadby (14). Tito zástupci byli dříve navrhováni uznávacími komisemi; dále dává možnost zastoupení zemědělské praksi. Pokud se týče jmenování zástupců výzkumných ústavů zemědělských podle potřeby, míní se tím především zástupci, z oboru fytopathologie a rostlinné biologie.

Ústřední uznávací komise zůstává i nadále poradním orgánem ministerstva zemědělství a mimo to jsou jí svěřeny i jiné úkoly uvedené v tomto zákoně a její účel se podrobně vytyčuje v § 4.

Ústřední uznávací komise má tudíž možnost mimo jiné podávati ministerstvu zemědělství návrhy na úpravu a rozsah uznávacího pokračování I. a II. přesevu veškerých plodin na podkladě návrhů uznávacích komisí a působiti k většímu omezení možnosti uznávání starších přesevů v jednotlivých letech, při čemž bude směrodatnou mimo jiné potřeba osiva neb sadby té které odrůdy. Dosavadní produkce osiva a sadby neodpovídala plně intencím zákona, neboť mimo zvelebovací akce produkce rostlinné nebyla věnována náležitá pozornost jejímu usměrnění. Tím bylo uznáno velké množství původních odrůd, které se lišily třeba jen jmény, a byly tak rozšiřovány i odrůdy, které nebyly v zájmu ani produkce, ani obchodu. Proto je na místě zjednodušení československých sortimentů druhů, které lze také prováděti přísnějším výběrem, zjišťováním původnosti odrůd, jakož i stanovením, co lze považovati za původní odrůdy a dále zrušením takových odrůd, které se opakují a mají stejný původ při šlechtění individuálním výběrem několika šlechtitelskými podniky.

Účelem ústřední uznávací komise je dále navrhovati směrnice pro činu st. uznávacích komisí, a to zejména se zřetelem na jejich postup a na takové řízení jejich práce, aby uznávací řízení sloužilo nejvyšší měrou k zvýšení a zkvalitnění rostlinné produkce.

V § 10 a 11 je sledována zvýšená ochrana původní odrůdy a možnost jejího rozšíření jako uznaného osiva a sadby z důvodu, že obchod semeny a zemědělskými plodinami využívá také dosavadní ochrany produkce osiva a sadby ve svůj vlastní prospěch bez zřetele na zájmy širokého zemědělství. Zemědělská veřejnost byla často uváděna, v omyl tím, že obchod označoval obyčejné neuznané osivo různými jmény (§ 10, odst. 3), aby u kupujícího vzbudil dojem, že jde o osivo neb sadbu v dobré jakostí. Zemědělci kupovali často pod těmito jmény osivo neb sadbu obyčejnou za poměrně vyšší ceny.

V § 16 původního zákona byla vypuštěna poslední věta odstavce 1, jakož i celý odstavec 5, ježto tato ustanovení byla v rozporu s čl. 11 zákona ze dne 14. července 1927,

č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, podle něhož tresty na penězích uložené politickými úřady i výtěžky za věcí prohlášené za propadlé v řízení před těmito úřady připadají státu.

Do osnovy novelisovaného zákona nebyl pojat pasus, jednající o sbírkách typických vzorů zrna, klasů, plodů (§ 6 zák. č. 128/ 1921 Sb. z. a n.), poněvadž udržování těchto sbírek je v praksi velmi obtížné (úschova velikého množství osiva, hniloba plodů a pod.) a z toho důvodu se téměř ani neprovádělo.

Jednotlivá ustanovení nevyžaduji bližšího odůvodnění.

Provádění osnovy si nevyžádá zvýšených nákladů státních.

V Praze dne 21. června 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža. v. r.

Ministr zemědělství:
Dr Zadina v. r.