Senát národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 508.
Zpráva
ústavně-právního výboru
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 502)
k vládnímu návrhu zákona
o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních.
Dne 8. května 1919 tři Národní rady na Podkarpatské Rusi, které vznikly na revolučním podkladě po rozpadnutí Rakouskouherské monarchie ujaly se řízení osudu podkarpatského lidu, žijícího jižně od Karpat, sloučili se v centrální Národní ruskou radu, jež se slavnostně a dobrovolně rozhodla připojiti Podkarpatskou Rus k Československé republice.
Je nesporné, že tento akt připojení měl významný vliv na mírové jednání, které skončilo uzavřením smlouvy v St. Germain en Laye dne 10. září 1919. Ve smyslu této mezinárodní smlouvy dostává se Podkarpatské Rusi nejširší samosprávy slučitelné s jednotností republiky Československé.
Tato autonomie byla proklamována oficielně na Podkarpatské Rusi jménem a z rozkazu vlády republiky Československé tehdejším nejvyšším velitelem Podkarpatské Rusi gen. Hennoquem za spolupodpisu civilního administrátora země dne 18. listopadu 1919. Současně s toto proklamací byl vydán a v úředních novinách Podkarpatské Rusi uveřejněn t. zv. generální statut pro organisaci a administraci Podkarpatské Rusi, jenž určuje název země, oficiální jazyk, ustanovuje administrátora a 4 členné direktorium a zhruba vymezuje jejich pravomoc s tím, že volby do autonomního sněmu mají býti provedeny nejpozději do 90 dnů po volbách do všeobecného Národního shromáždění republiky Československé.
Dle §u 3, odst. 2 ústavní listiny samosprávné území Podkarpatské Rusi bude vypraveno nejširší autonomií slučitelnou s jednotností republiky. Podle odst. 3 a 4 má Podkarpatská Rus vlastní sněm, který je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženkých a místní správy, jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky.
Podle odst. 5 je Podkarpatská Pus zastoupena v Národním shromáždění poslanci a senátory podle příslušných volebních řádů československých.
Podle odst. 6 a 7 v čele Podkarpatské Rusi stojí guvernér, odpovědný také sněmu Podkarpatské Rusi a úřednictvo má býti podle možnosti vybíráno z místního obyvatelstva.
Nařízením vlády ze dne 26. dubna 1920, čís. 356 byl změněn a doplněn generální statut. Ve smyslu tohoto nařízení zaniká úřad administrátora a direktoria a zřizuje se guberniální rada. Současně se prohlašuje, že v čele Podkarpatské Rusi stojí prozatímně guvernér jmenovaný presidentem republiky na návrh vlády, nežli se ustaví sněm Podkarpatské Rusi. Toto nařízení vymezuje zároveň práva prozatímního guvernéra a viceguvernéra.
Avšak z různých - nejen politických, ale i kulturně-hospodářských - důvodů bylo uskutečnění podkarpatoruské autonomie odsunuto na neurčitou dobu a zmíněná vládní nařízení neprováděna buď vůbec aneb jen částečně. Vlády Československé republiky neopomenuly však zdůrazňovati závazek republiky vůči Podkarpatské Rusi, která měla jakožto symbol své budoucí samosprávy aspoň činitele s titulem guvernéra.
Při provádění administrativní reformy přihlížel zákon ze 14. července 192.7, že jeho předpisy jsou pro Podkarpatskou Rus platné pro zatímní dobu, což také vyplývá z odůvodnění ústavně-právního výboru senátu (4. zasedání, č. tisku 490 z r. 1927, str. 3): "Práva sněmu Podkarpatské Rusi nejsou tímto zákonem nijak dotčena, neboť tato organisace politické správy jest toliko provisorní, než si ji sněm vyřeší sám. Dosud nemohly tam býti provedeny volby, protože hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, které musí býti stanoveny ústavou, nejsou dosud vymezeny." Zákon tento však po prvé v dějinách vytvořil z Podkarpatské Rusi právnickou osobu s vlastními majetkovými právy i s vlastními orgány, v nichž je zastoupeno i obyvatelstvo Podkarpatské Rusi.
V r. 1934 navštívil Podkarpatskou Rus dr Edvard Beneš, tehdejší ještě ministr zahraničních věcí, a ve své obsažné přednášce o problému podkarpatoruském prohlásil, že vláda ohodnotila positivní výsledky konsolidační práce a pokládá Podkarpatskou Rus za dosti zralou k tomu, aby řídila své osudy samostatně, pročež následujícím úkolem československé vlády bude uskutečnění samosprávy.
V r. 1935 opakoval dr Edvard Beneš, jakožto, president republiky, toto prohlášení, že republika jest připravena učiniti zadost požadavku Podkarpatské Rusi zaručeného mezinárodní smlouvou a ústavou republiky Československé.
Rovněž i dr Milan Hodža nastoupiv v čelo vlády zdůrazňoval při různých příležitostech ochotu vlády uskutečniti autonomii a dal Podkarpatké Rusi všecko, co z ústavy a mezinárodních smluv vyplývá.
Vláda republiky přistoupila k uskutečnění těchto svých záměrů tím, že v r. 1936 zahájila jednání s parlamentními představiteli Podkarpatské Rusi o postupném uzákonění a provedení autonomie. Výsledkem těchto úspěšných jednání byl vládní návrh čís. tisku 936 o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Porkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních, podaný posl. sněmovně dne 3. června tohoto roku. Tato osnova byla projednána a schválena posl. sněmovnou dne 15. až 17. června t. r.
Nyní toto usnesení posl. sněmovny čís. tisku 502 má býti projednáno v slavném senátě.
Jakmile se předložený návrh stane zákonem, znamená to uskutečnění první etapy autonomie. Tím ovšem nebude ještě zcela vyřízen autonomní problém ve smyslu mírové smlouvy a ústavní listiny republiky, neboť jak sám předseda vlády prohlásil, předložený návrh zákona má býti jen zatímní úpravou. Tento zatímní charakter tohoto zákona je uveden již v jeho názvu, avšak vyplývá i z jeho obsahu, neboť vpravuje jenom jeden úsek autonomní otázky. Je nesporné, že tento zákon obdrží skutečnou náplň během provádění, nebol teprve jeho správnou interpretací bude se postupně tvořiti vhodná základna právní a faktická autonomie Podkarpatské Rusi. K tomu bude moci význačnou měrou přispěti guvernér v rámci své nové působnosti za pomoci guberniální rady a své kanceláře.
Ústavně-právní výbor senátu je přesvědčen, že schválení předloženého návrhu zákona bude míti blahodárný vliv na další konsolidaci těch sil na Podkarpatské Rusi, které jsou schopné tvůrčí práce, čímž se posiluje nejen prestiž našeho státu, nýbrž i jeho vnitřní jednota, projevující se zejména v harmonickém vývoji státní správy a ve spokojeném soužití jednotlivých složek obyvatelstva.
Předložený návrh zákona se skládá ze třech částí. První část vymezuje kompetenční práva a povinnosti guvernéra Podkarpatské Rusi. Druhá část shrnuje organisaci guvernérského úřadu v Užhorodě na vyřizování všech záležitostí, které spadají do působnosti guvernéra. Třetí část se zabývá zřízením guberniální rady na tu dobu, pokud se nesejde sněm. Tato rada bude toliko poradním orgánem, oprávněným řešiti netoliko jazykové, náboženské a právní otázky, nýbrž bude se moci také zabývati i jinými souvisejícími problémy, týkajícími se rozvoje a blaha země a správy.
Hlavní postavení guvernéra vystihují §§ 4, 5, 9, 10 a 14. § 9 určuje poměr guvernéra k jeho zástupci viceguvernérovi, který je státním úředníkem s pravomocí zemského presidenta, přednosty zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus.
§ 10 nařizuje, že všechny státní úřady a veřejné korporace jsou povinny guvernéra v jeho činnosti podporovati, § 5, odst. 1 určuje poměr guvernéra k zemskému zastupitelstvu a k zemskému výboru, jichž předsedou je guvernér. Guvernér svolává spolu s viceguvernérem zemské zastupitelstvo a zemský výbor, stanoví denní pořad a podepisuje veškeré listiny, jež spadají do pravomoci zemského zastupitelstva.
Jestliže se však usnáší zemské zastupitelstvo ve smyslu 1. Odst. §u 36 zákona o organisaci politické správy, jsou jeho usnesení pravoplatná teprve tehdy, když je guvernér opatří svým podpisem.
Nové výdaje jsou přípustné jen tehdy, jestliže byly guvernérem povoleny. Zvýšení neb snížení příjmů a vydání v rozpočtu jest možné toliko se schválením guvernéra. Dále schvaluje guvernér s viceguvernérem ve smyslu §u 53, odst. 3 zákona o organisaci politické správy všechna usnesení zemského výboru týkající se zemských zaměstnanců. Ke zrušení usnesení zemského výboru a zemského zastupitelstva je třeba také souhlasu guvernérova.
Podle §u 14 jest guvernér nejvyšším právním forem ve svém úřadě. Ve smyslu §u 4 podává guvernér vládě návrhy a dobrá zdání o otázkách týkajících se výhradně nebo převážně Podkarpatské Rusi a může býti k tomu účelu pozván do schůze vlády.
Podle §u 1 stojí v čele Podkarpatské Rusi guvernér, jmenovaný presidentem republiky k návrhu vlády. Na návrh vlády může p:resident republiky guvernéra odvolati, což bylo vlastně v celku převzato z §u 3, odst. 6 úst. zákona. V tomtéž paragrafu jest také utvrzena odpovědnost guvernéra k vládě republiky a po zřízení sněmu Podkarpatské
Rusi také tomuto sněmu. § 2 ustanovuje slib a § 3 plat guvernéra, který se rovná platu ministrů, s tím, že jeho vedlejší úřední příjmy upravuje vláda.
§ 5, odst. 2 určuje kompetenci guvernéra, jak to, ústavní zákon ustanovuje.
Dále 3. odst. tohoto paragrafu vymezuje ingerenci guvernéra ve věcech personálních. Guvernér musí se vysloviti o každém obsaditelném místě v politické správě.
Na základě odst. 7, §u 6 je guvernér oprávněn v dohodě s viceguvernérem jmenovati a překládati na jiné úřední působiště obecní a obvodní notáře v zemi Podkarpatoruské, jakož i ustanovovati čekatele na tato místa, dále dávati zaměstnance na těchto služebních místech do výslužby s tou výjimkou, že úředníky na služebních místech III. plat. stupnice dává do výslužby ministerstvo vnitra.
Ve smyslu §u 6, odst. 4, 5, 6 bude míti guvernér širokou ingerenci na organisaci obecní správy (určování starostů měst Užhorodu a Mukačeva, potvrzování starostů ostatních obcí a jmenování správních komisí). § 6, odst. 1, a 3 ustanovuje kompetenci guvernéra ve všech náboženských věcech.
Guvernér jest dále oprávněn podle odst. 8, §u 6, rozhodovati jako nejvyšší instance o věcech určených v §§ 2 a 11, bod a) až g), zák. čl. z r. 1866/XXII, v kterýchžto věcech přineslo rozhodnutí obecní zastupitelstvo jakožto první instance a o odvolání proti tomuto usnesení rozhodoval podle dosud platných předpisů zemský úřad.
9. odst. §u 6 opravňuje guvernéra ke změně struktury obecní rozlohy. Ve věcech jazykové otázky ustanovuje kompetenci guvernéra odst. 11 a 12, §u 6.
Podle §u 7 bude míti guvernér právo jmenovati na návrh školského referátu učitele, školské inspektory a jiné zaměstnance jak do národních, tak i středních škol, kromě těch osob, jejihž jmenování spadá do působnosti presidenta republiky a vlády.
Podle 4. odst. téhož paragrafu nemůže školský referát bez svolení guvernéra činiti opatření ve správní administrativě. Svolení guvernéra. je třeba i ke všem záležitostem, které školský referát,předkládá ke schválení ministerstvu školství a nár. osvěty.
Z uvedených dat vyplývá, že veškeré školství na Podkarpatské Rusi spadá do kompetence guvernéra.
§ 8 zabezpečuje soulad mezi orgány guvernérského a státního úřadu. Zde se připouští devoluce z nižší úřední instance k vyšší instanci, případně k samému ministru, jenž jest odpovědný parlamentu. Tento paragraf je středem sporu a tvrdí se, že tímto rozhodnutím ztrácí guvernér značnou část své pravomoci. Ústavně právní výbor jest však tohoto názoru, že, bude-li guvernér používati svých práv účelně a spravedlivě, nebude to práva vyšších institucí znamenati pro něj ztrátu prestiže.
Guberniální rada se skládá podle § 19z 24 členů, a to: Ze 6 členů zemského výboru, 9 členů volených zemským zastupitelstvem země podkarpatoruské podle zásad pro, volbu zemského výboru a 9 členů jmenuje vláda na návrh guvernéra. Jak již bylo uvedeno, bude guberniální rada pouze orgánem poradním, od něhož je guvernér povinen vyžádati si dobré zdání v zásadních otázkách jazykových, vyučovacích, náboženských nebo místní správy, avšak nevylučuje se, aby guberniální rada zabývala se jinými souvisejícími otázkami.
Poslanecká sněmovna při projednávání vládní osnovy schválila §§ 1 až 5, 9 až 21, dále §§ 23 až 25 ve znění původního návrhu. Při ostatních paragrafech provedla však menší změny:
Původní text §u 6, odst. 10 "ruském (maloruském)" je obvyklou ustálenou stylisací, neboť tato stylisace byla použita v jazykovém zákonu a i v jiných platných právních předpisech.
Vzdor tomu ústavněprávní výbor posl. sněmovny změnil tuto obvyklou a vžitou stylisaci a použil na místo ní formu "ruském nebo maloruském". Přes to ústavně-právní výbor senátu nepřeje si změniti tuto stylisaci přijatou plenem posl. sněmovny, neboť následkem takového zásahu protáhlo by se schválení osnovy zákona na dlouhé měsíce a proto doporučuje slavnému senátu, aby tuto stylisaci ustanovenou posl. sněmovnou rovněž akceptoval. Současně však podotýká, že to nemůže býti prejudiciem pro budoucnost, a bude to i nadále vnitřní záležitostí obyvatelstva Podkarpatské Rusi, který jazyk bude jazykem vyučovacím na Podkarpatské Rusi, zda jazyk ruský, maloruský, neb rusínský, či karpatoruský.
Guvernér bude povinen schvalovati po stránce jazykové učebnice sepsané v jazyku ruském nebo maloruském, respektive učebnice i ruské i maloruské, jestliže tyto učebnice vyhovují po stránce gramatické pravidlům jazyka ruského neb maloruského. Guvernér bude povinen schvalovati i ruské i maloruské učebnice pro lidové, občanské, odborové (fachové) a střední školy na Podkarpatské Rusi pro všechny vyučovací předměty, jak to jest již teď ustanoveno ministerstvem školství a národní osvěty na základě principu demokratického a právní spravedlnosti. Toto zdůrazňuje se, aby tento paragraf zákona nemohl býti využit jednostranně ve smyslu approbace učebnic jen jediného kulturně-národního směru a pojem "ruské nebo maloruské učebnice" nebyl chápán jako alternativa a také aby approbace ruských učebnic nebyla rozuměna jen jako samostatného neb samotného vyučovacího předmětu. Co se týká jazyka úředního, dosavadní pravidla jazykového zákona zůstanou nedotčena.
Ústavně-právní výbor senátu rovněž nemá námitky proti tomu, aby v §u 8, odst. 1 změnila se citace poukazující na § 5, odst. 1, č. 2 až 5 na citaci poukazující na § 5, odst. 1, č. 2 až 6; dále aby v §u 22 bylo vložením slov "a činiti dotazy" za slovem "návrhy" rozšířen text původní osnovy, tím více, neboť tato poslední změna přijatá posl. sněmovnou je vlastně ve prospěch členů guberniální rady, ježto rozmnožuje jejich práva.
Posl. sněmovna změnila text původní osnovy v §u 6, odst. 2, když na konci tohoto paragrafu připojila slova "která postupuje podle platných předpisů". Dále změnila textaci téhož paragrafu v 7. odst. vsunutím slov "U obecních a obvodních notářství v této zemi" a v §u , odst. 1, hod c) změnila dikci: "Schvalovati ustanovení učitelských osob na nestátních školách" na text: "Vykonávati, pokud jde o ustanovování učitelských sil na nestátních školách, pravomoc příslušející dosud státní správě".
Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 22. června 1937 tuto osnovu zákona, souhlasí s těmito změnami, jež zlepšují stylisaci a doporučuje slavnému senátu, aby tyto změny schválil a usnesení posl. sněmovny bylo beze změny přijato ve znění sen. tisku č. 502 i s resolucí níž uvedenou.
V Praze dne 22. června 1937.
Frant. Zimák v. r.,
místopředseda.
Dr. Edmund Bačinský v. r.,
zpravodaj.
Resoluce.
Vláda se vyzývá:
1. aby urychlila přípravné práce k provedení odst. 4 a 8, § 3 ústavní listiny pokud se týče zřízení sněmu pro Podkarpatskou Rus,
2. aby uložila všem příslušným úřadům a podnikům státním, aby při obsazování míst na Podkarpatské Rusi bylo důtklivě dbáno ustanovení odst. 7, § 3 ústavní listiny,
3. aby se usnesla na zřízení ředitelství státních drah, pošt a telegrafů a vrchního
soudu pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě, jakož i obchodní a průmyslové a advokátské komory, pokud to bude uznáno za potřebné,
4. aby při překládání úředníků na Podkarpatskou Rus bylo vždy vyžádáno vyjádření guvernéra Podkarpatské Rusi,
5. aby v kanceláři guvernéra byl zřízen dostatečný počet míst konceptních a kancelářských úředníků, aby tato místa byla řádně obsazena ze všech odborů, v nichž se dostává guvernéru pravomoci,
6. aby byly provedeny všechny přípravné práce s urychlením, aby kancelář guvernéra v nejkratším čase vstoupila v činnost,
7. aby k ústředním úřadům byly povolávány úřední síly z Podkarpatské Rusi,
8. aby usnesením vlády bylo nařízeno všem zaměstnancům na Podkarpatské Rusi ve všech odborech, aby si osvojili jazyk domácího lidu,
9. aby všemožně napomáhala kladnému vyřizování žádostí českých úředníků, žádajících o překládání do Čech nebo na Moravu,
10. aby bylo uloženo všem úřadům, aby ve věcech, které se tímto zákonem přikazují do pravomoci guvernéra, vyžadovaly si zaujetí stanoviska guvernéra i do tříměsíční lhůty, uvedené v § 25 zákona.