Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 510.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s III. dodatkovým protokolem k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927 (č. 119/1927 Sb. z. a n.), podepsaným dne 17. dubna 1937 a uvedeným v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 23. dubna 1937, č. 58 Sb. z. a n.

Vzájemný obchod mezi Československem a Finskem upravený československo-finskou obchodní a plavební úmluvou z 2. března 1927 rozvíjel se v posledních letech velmi pozoruhodně, a to na prospěch Československa.

V r. 1930 dovoz a Finska 5,371.000, vývoz do Finska 59,417.000. Naše obchodní aktivum 54,546.000. V následujících letech klesal náš vývoz i dovoz a činil v r. 1933 dovoz z Finska 4,688.000, vývoz do Finska 17,304.000, obchodní aktivum 12,616.000. Na to v roce 1934 vystoupil dovoz z Finska na 10,067.000 a vývoz na 34,852.000 a byl náš obchod s nimi aktivní o 24,785.000. V roce 1936 dovoz do Finska činil 14,304.000, vývoz do Finska 64,174.000. Obchodní aktivum 49,870.000. V roce 1937 nastal neúměrný vzestup našeho vývozu, kdežto za prvé tři měsíce v roce 1936 činil náš vývoz 7,000.000, letos za 3 měsíce činil téměř 18,000.000. Poměr dovozu finského zboží vůči našemu vývozu činí 1:5. Pokud se však týká vlastního zužitkování zboží, činí 1:9 1/2.K nám totiž dováží se mnoho zboží, které se u nás jen zušlechtí a vyváží se ven, jinaké zboží jako oleje a smoly u nás potřebujeme pro vlastní potřebu, poněvadž jich nemáme dostatek. Finská vláda v lednu 1937 vypověděla smlouvu ve snaze, aby mohli k nám vyvážeti více. Zejména jedná se finské vládě o to, aby byl omezen vývoz našeho textilu, poněvadž má větší zájem na textilu anglickém, protože do Anglie má větší vývozní možnosti. Dále, aby vývoz našeho tabulového skla byl ztížen, poněvadž chce vyhověti Belgii odběrem jejího skla, ježto v Belgii rovněž nalézá lepší umožnění svého zboží.

Poněvadž naší vládě záleží velmi na dobrém obchodním styku s Finskem, ježto ve Finsku není obchod vázán ani povolovacím řízením, ani devisovým opatřením, proto byly republice Finské pro její vývoz k nám v dodatkovém protokolu ze dne 17. dubna 1937 poskytnuty celní úlevy na zboží, jehož buďto nemáme dostatek nebo které po provedeném zušlechťovacím řízení opět vyvážíme. Nečiní tedy dodatkový protokol nijakých zvláštních potíží našemu zahraničnímu obchodu a proto národohospodářský výbor projednav ve schůzi konané dne 12. května 1937 vládni návrh sen. tisk 451, navrhuje jej slavnému senátu ke schválení i s příslušnýma schvalovacím usnesením.

V Praze dne 12. května 1937.

Sehnal v. r.,
předseda.

Jan Jiří Krejčí v. r.,
zpravodaj.

III. dodatkový protokol k československo-finské obchodní a plavební úmluvě ze dne 2. března 1927 byl podepsán 17. dubna 1937.

Obchodní styky československé republiky s Finskem se podle důvodové zprávy vládního návrhu vyvíjely tak, že po krisových letech jak dovoz z Finska, tak vývoz do Finska stoupá, ale vždy je tento obchod pro Československou republiku aktivní. Pasivita finského obchodu s námi byla nepříznivě posuzována jak finskými průmyslovými kruhy, tak i tiskem, takže finská vláda byla nucena zahájiti jednání s čsl. vládou o částečně novou úpravu obchodních styků. Vláda čsl. na toto jednání přistoupila zejména proto, aby finský trh, který jest dosud volný a bez devisových omezení, nebyl nám odcizen a také proto, že náš vývoz do Finska byl trvale příznivý. Připomínám, že československé zboží ve Finsku i finské zboží v ČSR. nachází stále většího odbytu.

Protože zvýšení dovozu z Finska u produktů zemědělských nebylo možno stupňovati v dostatečném rozsahu zejména proto, že nutno dovoz zemědělských produktů rozděliti na velkou řadu států, jež mají na tomto dovozu do republiky zájem, domáhala se finská vláda kromě celních slev a kontingentů pro své výrobky průmyslové také ještě omezení našeho vývozu do Finska u některých bavlněných textilií a u tabulového skla, u kterýchžto položek hodnota našeho vývozu do Finska činila v roce 1936 asi 14 % československého vývozu do Finska.

Jednání skončilo tím, že styk s Finskem zůstane volný a pravděpodobně dosáhne opět značného vývozního přebytku vývoz československý. Za tuto výhodu poskytuje III. dodatkový protokol Finsku některé celní úlevy: Dotýkají se dovozu brusinek, jež dozrávají ve Finsku značně později než naše, takže domácímu zboží přímo nekonkurují. Při lišejníku sobím zaručuje se dosavadní stav bezcelnosti. Dále při podrobném jednáni finské delegace, v níž byli zastoupeni i finští průmyslníci, bylo seznáno, že náš průmysl může dobře potřebovati některé vedlejší produkty destilace dřeva, na něž poskytnuta taktéž sleva celní, dále na kaučukové pokrývky na podlahy, na dřevěné cívky pro navíjení nití, na lyže z měkkého dřeva, na máselnice a skautské nože.

Bylo nutno vzdáti se minimálních cel pro některé druhy přízí a bavlněných látek a pro dovoz z okenního skla pokud přesahuje množství 3.000 q. Pro tato zboží platí nyní autonomní cla. Po dodatečné dohodě s finským průmyslem bylo povoleno dovážeti clo určené pro další zpracováni ve finských továrnách na zrcadla za minimální clo i mimo kontingent, který jest 3.000 q.

Současně pak si obě vlády oznámily v jakém rozsahu míní v budoucnosti při pustiti k dovozu některé druhy zboží, jež podléhají povolovacímu řízení.

Po provedené debatě, ve které bylo ze jména zdůrazněno, jak nestejné jsou statistiky finské, pokud jde o náš dovoz a statistiky naše a jak stále, ještě cizina je ne dostatečně informována o naší průmyslová výrobě, bylo usneseno, aby výbor zahraniční doporučil plenu senátu přijetí vládního návrhu, jak jest uveřejněn v tisk č. 451.

V Praze dne 22. června 1937.

Donát v. r.,
předseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.