Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 524.
Usnesení poslanecké sněmovny
o vládním návrhu zákona (tisk 987)
o branné výchově (tisk 1017).
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 109. schůzi dne 25. června 1937 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne......................
o branné výchově.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
HLAVA I.
Všeobecná ustanovení.
1 § .
Zavedení branné výchovy.
Veřejná péče o výchovu a vzdělání se rozšiřuje o brannou výchovu.
§ 2.
Účel branné výchovy.
Účelem branné výchovy je pěstovati v obyvatelstvu Československé republiky podle
jeho věku, vzdělání a povolání (zaměstnání) ony mravní vlastnosti, tělesnou zdatnost, znalosti a dovednosti, jichž je třeba k obraně státu (§ 1 zákona o obraně státu).
§ 3.
Složky branné výchovy.
Složky branné výchovy jsou:
a) branná průprava mravní, nauková a tělesná,
b) výcvik v pomocných a ochranných službách, zejména také výcvik v úkolech civilní protiletecké ochrany (zkráceně "CPO."),
c) branný výcvik.
§ 4.
Povinnost k branné výchově.
(1) Branné výchově (úplné nebo omezené jen na některé její složky uvedené v § 3) podléhají podle dalších ustanovení českoslovenští státní občané bez rozdílu pohlaví ode dne, kdy počíná jejich povinnost k školní docházce, až do konce roku, v němž dosáhnou 30. roku věku (vyjímajíc případy uvedené v odstavcích 2 a 3 ).
(2) Výcviku v úkolech civilní protiletecké ochrany podléhají i osoby starší, až do svých 50 let.
(3) Vyžadují-li toho zájmy obrany státu, může býti výcvik uvedený v odstavci 2 zaveden vládním nařízením i pro osoby starší až do jejich 60 let. V týchž věkových mezích může býti za uvedených předpokladů zaveden vládním nařízením pro osoby překročivší rok, v němž dosáhly 34. roku věku, i výcvik v jiných pomocných a ochranných službách a pro muže též branný výcvik.
(4) K branné výchově mohou býti vládním nařízením přidrženi i cizinci dlející trvale na území Československé republiky, pokud to dovolují mezinárodní smlouvy a mezinárodní právo vůbec. Cizincem sluší tu rozuměti fysickou osobu, která nemůže prokázati československé státní občanství.
(5) Účast při branné výchově podle tohoto zákona je občanskou povinností, za jejiž plnění nepřísluší náhrada.
§ 5.
Kde se obstarává branná výchova.
(1) Branná výchova žactva a studujících veřejných škol všech druhů a stupňů se obstarává na školách podle ustanovení hlavy II.
(2) U ostatního obyvatelstva se obstarává branná výchova podle ustanovení hlavy III ve spolcích, ústavech, útvarech atd. tam uvedených a ve střediscích branné výchovy.
§ 6.
Působnost ve věcech branné výchovy.
(1) Věci branné výchovy na školách patří podle druhů školy do oborav působnosti ministerstva školství a národní osvěty nebo ministerstva zemědělství. Tato ministerstva vydávají všeobecné předpisy ve věcech branné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany, a pokud jde o brannou průpravu tělesnou, také v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Je-li na školách poskytován též branný výcvik, postupuje tu ministerstvo školství a národní osvěty nebo ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany, a pokud jde o výcvik v pomocných a ochranných službách, též v dohodě s ministerstvem vnitra a za jejich součinnosti.
(2) Věci branné výchovy mimo školu patří do oboru působnosti ministerstva národní obrany, jež tu postupuje při branné průpravě mravní a naukové v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, při branné průpravě tělesné v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a při výcviku v pomocných a ochranných službách v dohodě s ministerstvem vnitra a ostatními zúčastněnými ministerstvy.
(3) Branná průprava mravní, nauková a tělesná, poskytovaná podle ustanovení hlavy III v tělovýchovných spolcích, patří však do oboru působnosti ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, které tu postupuje v dohodě s ministerstvem národní obrany, a pokud jde o obrannou průpravu mravní a naukovou, též v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty.
(4) Při vydáváni všeobecných předpisů ve věcech branné výchovy mimo školu třeba slyšeti i jiná zúčastněná ministerstva.
(5) Na složky a způsoby branné výchovy, které nepatří do přímé působnosti ministerstva národní obrany, přísluší tomuto ministerstvu vliv v mezích, stanovených tímto zákonem a vládním nařízením vydaným k jeho provedení.
§7.
Meziministerský sbor branné výchovy.
(1) K projednávání věcí branné výchovy, týkajících se několika odvětví veřejné správy, se zřizuje při ministerstvu národní obrany jako pomocný orgán meziministerský sbor branné výchovy (zkráceně "ISBV."), složený ze zástupců zúčastněných ministerstev, do jejichž oboru působnosti náleží branná výchova, pak ze zástupců ministerstva financí a jiných na věci zúčastněných ministerstev.
(2) Meziministerský sbor branné výchovy je též pomocným orgánem Nejvyšší rady obrany státu ve věcech uvedených v § 12, odst. 1, písm. g) zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu, a zpracovává v těchto věcech, je li toho třeba, podrobněji, na čem se Nejvyšší rada obrany státu usnese anebo co mu tato rada k zpracování přikáže; meziministerský sbor branné výchovy přejímá v těchto věcech působnost meziministerského sboru obrany státu, zřízeného podle §§ 15 a 16 právě uvedeného zákona.
(3) Podrobnosti o složení, svolávání, jednání a usnášení meziministerského sboru branné výchovy a o zřízení pracovních komisí tohoto sboru obsahuje jednací řád meziministerského sboru branné výchovy, schválený vládou.
§ 8.
Orgány branné výchovy.
(1) Věci branné výchovy, náležející do oboru působnosti ministerstva národní obrany, uspravuje toto ministerstvo svými orgány.
(2) Pro oblasti jednotlivých sboru, jakož i pro jednotlivé okrsky branné výchovy, na něž se rozdělí oblast sborů, se zřizují vojenské (sborové a okrskové) orgány, branné výchovy.
(3) Věci branné výchovy, náležející do oboru působnosti ostatních ministerstev, spravují tato ministerstva svými orgány.
(4) Pravomoc vojenských orgánů,branné výchovy, a to ústředních (odstavec 1) i nižších (odstavec), jakož i orgánů uvedených v odstavci 3 stanoví vládní nařízení.
§9.
Výbory brannosti.
(1) K zajištění součinnosti,odborných a zájemnických vrstev, při branné výchově spolu působí:
a) ústřední výbor brannosti,
b) zemské výbory brannosti,
c) okresní výbory brannosti.
(2) Ústřední výbor brannosti se zřizuje pro věci branné výchovy celostátního významu při ministerstvu národní obrany a jest složen - vedle zástupců zúčastněných ministerstev - ze zástupců ústředí spolků oprávněných k poskytování branné výchovy, ze zástupců ústředí organisací osvětových, ze zástupců vrstev zaměstnavatelských, hlavních odborových organisací zaměstnaneckých a z odborníků; na tento výbor se přetvoří zřízený již "Společný výbor pro zvýšení brannosti lidu".
(3) Zemské výbory brannosti se zřizují pro věci branné výchovy v zemích u zemských úřadů a jsou složeny ze zástupců vojenské správy, zemských úřadů, zemských školních úřadů (referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě a Užhorodě), zemědělského školství, zemských ústředí osvětových sborů, spolků uvedených v odstavci 2, vrstev zaměstnavatelských, hlavních odborových organisací zaměstnaneckých a z odborníků.
(4) Okresní výbory brannosti se zřizují pro věci branné výchovy v okresích u okresních úřadů a jsou složeny ze zástupců vojenské správy, okresních úřadů, okresních školních úřadů (školních inspektorů), zemědělského školství, obcí, okresních a městských sborů osvětových, spolků uvedených v odstavci 2, vrstev zaměstnavatelských, hlavních odborových organisací zaměstnaneckých a z odborníků; na tyto výbory se přetvoří zřízené již "Okresní výbory pro zvýšení brannosti lidu".
(5) Funkce členů výborů brannosti jest čestná.
(6) Podrobnosti o složení výborů brannosti a o jejich působnosti stanoví vládní nařízení; jednání těchto výborů se řídí jednacími řády, které vydá vláda nařízením.
§ 10.
Součinnost svazků územní samosprávy.
(1) Obce, jakož i vyšší svazky územní samosprávy jsou povinny činně se účastniti při provádění tohoto zákona, vládních nařízení a jiných předpisů podle něho vydaných, zejména též při soupisu a evidenci osob brannou výchovou povinných, a poskytnouti prostředky k jejímu provádění podle zásad stanovených vládním nařízením, jež určí též, jakým způsobem bude pro uvedené svazky územní samosprávy opatřena úhrada nákladů, které jim z provádění tohoto zákona vzejdou.
(2) Působnost, kterou vykonávají obce ve věcech branné výchovy, je přenesenou působností obecní (úkolem státní správy svěřeným obcím).
HLAVA II.
Branná výchova na školách.
§ 11.
Všeobecná ustanovení o branné výchově na školách.
(1) Branná výchova jest povinná pro žactvo a studující veřejných škol všech druhů a stupňů v tomto rozsahu:
a) branná průprava mravní, nauková a tělesná ode dne, kdy počíná jejich povinnost k školní docházce,
b) výcvik v pomocných a ochranných službách od 1. září roku, v němž žák (studující) dovrší 14. roku věku,
c) branný výcvik od 1. září roku, v němž žák (studující) dovrší 17. rok věku, vyjímajíc dívky; ty brannému výcviku nepodléhají.
(2) Jak se mají branné výchově podrobiti děti školou povinné, které jsou vyučovány soukromě, stanoví vládní nařízení, které také určí, kteří žáci a studující mohou býti od účasti při branné výchově osvobozeni a do jaké míry.
(3) K účelům branné výchovy buď náležitě přihlíženo i při výběru knih do školních žákovských knihoven; nesmějí v nich býti zejména knihy, které brannou výchovu zlehčují nebo proti ní směřují.
§ 12.
Branná průprava mravní, nauková a tělesná na školách.
(1) Prvky branné průpravy mravní a naukové mají prostupovati jednotlivé učební předměty.
(2) Kde je třeba, mohou býti pro tuto mravní a naukovou průpravu zavedeny i samostatné vyučovací a zkušební předměty.
(3) Branná průprava tělesná se včleňuje do vyučování tělocvičného, z něhož třeba potřebný počet hodin věnovati cvičením ve volné přírodě.
(4) Školská správa stanoví, v jakém rozsahu a jakým způsobem (po případě pro několik škol společně) má býti obstarávána branná průprava tělesná na těch školách, kde tělocvičné vyučování není dosud povinným předmětem.
(5) Žáci (studující) splnivší svou povinnost k školní docházce, kteří z jakéhokoli důvodu se nezúčastní branné průpravy tělesné ve škole, musí se podrobiti této průpravě podle ustanovení hlavy III, nejsou-li osvobozeni podle § 11, odst. 2 od účasti při branné výchově nebo podle školských předpisů od tělocviku.
(6) Předcházejícími ustanoveními není dotčena účast školní (studující) mládeže v mezích školských předpisu při tělesné výchově mimoškolní.
(7) školská správa může v dohodě se státní správou zdravotní naříditi povinné zdravotní prohlídky žactva (studujících).
§ 13.
Výcvik v pomocných a ochranných službách a branný výcvik na školách.
(1) Výcviku v pomocných a ochranných službách a brannému výcviku podrobují se žáci (studující) na školách, a to ve vhodných učebních předmětech.
(2) Ustanovení § 12, odst. 2, 4 a platí obdobně.
(3) Vládní nařízení zajistí vojenské správě potřebný vliv na provádění výcviku uvedeného v odstavci 1, jakož i součinnost při dozoru na tento výcvik.
§ 14.
Platnost některých ustanovení hlavy III pro brannou výchovu na školách.
Ustanovení § 23, písm. b) až d), § 24, § 35, odst. 3, § 39, odst.2, §§ 40 a 41, 46 až 49 platí přiměřeně i pro brannou výchovu na školách.
§ 15.
Podrobné předpisy o branné výchově na školách.
Podrobné předpisy o branné výchově na školách vydá ministerstvo školství a národní osvěty, po případě ministerstvo zemědělství pro školy jím spravované, a to v dohodě s ministerstvem národní obrany, ve věcech branné průpravy tělesné pak též v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ve věcech výcviku v pomocných a ochranných službách též v dohodě s ministerstvem vnitra.
HLAVA III.
Branná výchova mimo školu.
Část 1.
Všeobecná ustanovení.
§ 16.
Kdo podléhá branné výchově mimo školu.
Branná výchova mimo školu se vztahuje na osoby, které již nepodléhají povinnosti k školní docházce, pokud nejsou účastny branné výchovy na školách podle ustanovení hlavy II; kterých složek branné výchovy se při tom - se zřetelem k svému věku a pohlaví - zúčastní, stanoví další části této hlavy.
§ 17.
Vyloučení z branné výchovy.
(1) Z branné výchovy jsou vyloučeni:
a) kdož jsou v souvislosti s jakýmkoli trestním řízením zbaveni svobody, po dobu ztráty svobody;
b) kdož jsou trestně stíháni pro některý zločin, uvedený v zákoně ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, v zákoně ze dne 27. května 1885, č. 135 ř, z., o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi v zákoně ze dne 11. dubna 1935, č. 82 Sb. z. a n., o ochraně a obraně proti Leteckým útokům, nebo v zákoně ze dne 13, května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu, po dobu trestního řízení, a byli-li odsouzeni nepodmíněně, od právní moci odsouzení až do uplynutí pěti let po vykonání, prominutí nebo promlčení výkonu trestu.
(2) Z branné výchovy buďte dále vyloučeny osoby, které by mohly mravně, zdravotně nebo jinak ohroziti ostatní účastníky branné výchovy.
(3) Z branné výchovy mohou býti vyloučeni, kdož jsou trestně stíháni nebo byli nepodmíněně odsouzeni pro některý přečin, uvedený v §§ 14, 14a), § 15, č. 1 a 2, § 16, č. 1, § 17 a § 24, č. 2 zák. č. 50/1923 Sb. z. a n., §§ 25 až 27 zák. č. 82/1935 Sb. z. a n., §§ 171 až 175, 177, 179 a 180 zák. č. 131/1936 Sb. z. a n. a § 56 tohoto zákona. Doba vyloučení nesmí převyšovati tři leta, počítajíc od vykonání, prominutí nebo promlčení výkonu trestu.
(4) Vládní nařízení stanoví podrobnosti, zejména též o tom, kdo rozhoduje o vyloučení z branné výchovy.
§ 18.
Osvobození od branné výchovy.
(1) Od účasti při branné výchově jsou osvobozeny:
a) osoby pro tělesnou nebo duševní neschopnost nezpůsobilé;
b) vojenské osoby v činné službě;
c) vojenské osoby mimo činnou službu podle zásad stanovených vládním nařízením; d) osoby, vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona nebo osobní úkony podle zákona o obraně státu, po dobu těchto úkonů a šest měsíců po jejich skončení;
e) příslušníci četnictva, finanční stráže, uniformovaného a neuniformovaného policejního strážního sboru, stráže obrany státu a dozorčí stráže ve vězeňských ústavech a justičních polepšovacích ústavech - po dobu činné služby v některém z těchto sborů (bez újmy ustanovení § 42);
f) členové Národního shromáždění, vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu, guvernér země Podkarpatoruské a guvernér Národní banky Československé;
g) státní a jiní veřejní zaměstnanci podle zásad stanovených vládním nařízením;
h) starostové obcí, duchovní, vykonávající duchovní správu církví a náboženských společností státem uznaných.anebo recipovaných, jakož i členové (mužských i ženských) řádů a kongregací (i když nejsou duchovními), dále lékaři vykonávající lékařskou praxi, lékárníci, nájemci a jiní odpovědní správci lékáren a porodní asistentky, vykonávající praxi;
ch) ženy, které jsou těhotné nebo ty, od jejichž slehnutí neuplynulo ještě šest měsíců, dále matky, které se starají o nedospělé děti;
i) osoby dlející v cizině.
(2) Osvobozující důvod třeba podle potřeby vhodným způsobem osvědčiti. Tělesná a duševní neschopnost [odstavec 1, písm. a) ] se prokazuje úředním potvrzením lékaře veřejné zdravotnické služby. Tento lékař jest povinen vykonati prohlídku bezplatně. Podrobnosti upraví ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(3) Osvobození podle tohoto paragrafu neosvobozuje osoby uvedené v odstavci 1, písm. b), c), d), e), g) a h) od povinnosti převzíti úkol cvičitele branné výchovy, po případě jinak spolu pracovati při poskytování branné výchovy, zejména v úkolech civilní protiletecké ochrany, služby samariaské a pod., podle zásad stanovených vládním nařízením.
(4) Vládní nařízení stanoví - bez újmy ustanovení odstavce 2 - podrobnosti, zejména též o tom, kdo rozhoduje o osvobození od účasti při branné výchově.
§ 19.
Omluvení neúčasti při branné výchově.
(1) Neúčast při branné výchově bude u osob, které nejsou od ní podle ustanovení předcházejícího paragrafu osvobozeny, omluvena jen z důležitých důvodů, jako jsou na př. úřední úkony, jež nestrpí odkladu, nemoc, kontumace, vážné rodinné důvody, povinné úkony náboženské, neodkladné práce a cesty, účast v tělovýchovných kursech, příprava a činná účast na tělovýchovných podnicích, dovolená zaměstnanců, mimořádně špatné počasí při vzdálenosti bydliště větní než 4 km a pod.
(2) Vládní nařízení stanoví podrobnosti, zejména též o tom, kdo rozhoduje o dostatečnosti omluvných důvodů.
§ 20.
Spolky oprávněné k poskytování branné výchovy.
(1) Brannou výchovu jsou podle příslušných ustanovení dalších částí, této hlavy oprávněny poskytovati tělovýchovné spolky,
a) jež jsou sdruženy v některém celostátním ústředí, uznaném vládou za způsobilé k tomu, aby spolky v něm sdružené obstarávaly brannou výchovu, a
b) jimž bylo na návrh jejich ústředí a skrze ně uděleno k tomu příslušné oprávnění, a to:
aa) jde-li o brannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou, ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany, ministerstvem vnitra a ministerstvem školství a národní osvěty,
bb) jde-li o výcvik v pomocných a ochranných službách (úplný nebo částečný), ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně i o spolcích pěstujících vojenský výcvik (§ 59), při čemž příslušné oprávnění udílí ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(3) Vláda může uznání podle odstavce 1 nebo 2 kdykoliv a bez udání důvodů odvolati. Takovým odvoláním pozbývají i spolky v dotčeném ústředí sdružené oprávnění k poskytování branné výchovy, jež jim bylo podle odstavce 1, písm. b), nebo podle odstavce 2 uděleno.
§ 21.
Povinnosti spolků oprávněných k poskytování branné výchovy.
(1) Spolky oprávněné k poskytování branné výchovy jsou povinny:
a) řádně obstarávati brannou výchovu jim svěřenou;
b) dozírati na účast svých příslušníků, branné výchově podléhajících, při této výchově a neomluvené její zameškání oznamovati k potrestání;
c) zabraňovati každému užívání branné výchovy k jiným účelům než k účelům, kterých se má zákonem dosíci;
d) podávati orgánům branné výchovy (§ 8) všechny údaje, týkající se počtu a pohybu členstva, způsobu a výsledku branné výchovy atd.;
e) podrobiti se ve věcech branné výchovy dozoru orgánů této výchovy (§ 8).
(2) Neplní-li spolek oprávněný k poskytováni branné výchovy řádně povinnosti jemu podle tohoto zákona náležející, jest jeho ústředí povinno postarati se o nápravu. Nestane-li se tak anebo jde-li o opětovné hrubé porušení povinností, odejme dotčenému spolku oprávnění poskytovati brannou výchovu úřad uvedený v § 20, odst. 1, písm. b), nebo odst. 2 v dohodě s úřady tam uvedenými. Rovněž se odejme tímto způsobem oprávnění poskytovati brannou výchovu, žádá-li to veřejný zájem.
(3) Za dodržování povinností spolku oprávněného k poskytování branné výchovy je trestně odpověden jeho předseda a činovníci, jimž byl svěřen dotčený obor působnosti.
§ 22.
Střediska branné výchovy.
(1) Střediska branné výchovy se zřídí zpravidla v jednotlivých obcích. Podle potřeby může býti pro několik obcí zřízeno jedno společné středisko branné výchovy; ve velkých nebo rozlehlých obcích může býti zřízeno několik středisk branné výchovy. Při zřizování středisk branné výchovy třeba dbáti toho, by jednotlivá střediska nebyla od místa bydliště osob brannou výchovou povinných dále než 4 km.