Senát Národního shromáždění R. Čs. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 530.
Zpráva
I. branného výboru
II. kulturního výboru
III. rozpočtového výboru
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 524)
k vládnímu návrhu zákona o branné výchově.
Československá republika od svého vzniku resp. od obnovení samostatného státu, provozovala svými zodpovědnými činiteli vždy a ve všem politiku míru, klidu a pokoje. Náš stát vybudovaný na ideálech demokracie usiloval a usiluje jak doma, tak za hranicemi o klid, pořádek a mír se všemi svými sousedy. Nebylo a není jedině příležitosti, ve kterých by tyto tendence naší politiky nebyly zodpovědnými činiteli našeho státu zdůrazňovány a hájeny. Byli jsme vášnivými přívrženci politiky, snažící se, aby pro zahraniční politiku Evropy a světa, byl vybudován mezinárodní parlament, uznávající rovnocennost malých i velkých států, parlament, který by mezinárodní konflikty řešil bez válečných konfliktů zachováním status quo, vzniklého z poválečných mírových smluv. Není vinou Československé republiky, že tyto předpoklady naší politiky, zejména po vzniku diktátorských režimů všech barev nedoznaly naprostého úspěchu. Politika našeho státu trvá neochvějně na nedotknutelnosti hranic naší republiky, vklíněné do střední Evropy, republiky, která svůj životní zájem vidí jen v úsilí o zachování míru. Pilířem této politiky byla a je pro nás Společnost národů, úzké styky a smlouvy s našimi věrnými spojenci pracujícími spolu s námi na těchto mírových předpokladech. Byli jsme nuceni tuto svoji politiku opříti nejen o Společnost národů, věrné spojence, ale především také o silnou brannou moc republiky, jsouce si vědomi, že si svoji svobodu a samostatnost uhájíme především svými vlastními silami. Jsme hrdi na to, že můžeme spoléhati na armádu svého státu, armádu vybavenou všemi potřebnými technickými prostředky, armádu věrnou ideám, ze kterých naše republika se zrodila: demokracii, míru a pořádku. Dali jsme a dáme československé branné moci k dispozici prostředky, aby se naše armáda stal silnou a obávanou. Různými zákonnými opatřeními vybudovali jsme svoji armádu tak, že ona svým výcvikem a výzbrojem jest dnes jednou z nejlepších. Zákonem o půjčce pro obranu státu jsme tyto možnosti sesílili, zejména postavením obranného valu pevnosti na státních hranicích. Zákonem o obraně státu dali jsme pevný základ pro přípravu a provedení všech potřebných opatření pro chvíle osudové. Zákonem o obraně proti leteckým a jiným útokům dali jsme možnost ochrany civilního obyvatelstva proti nebezpečím ze vzduchu, jsouce si vědomi, že budoucí válka nestihne jenom bojovníky ve frontách, nýbrž všecko obyvatelstvo státu. Těmto základním zákonným opatřením scházel poslední kámen k dobudování obrany státu. Má jím býti branná výchova mládeže, mužů i žen. Tato branná výchova má z obyvatelstva našeho státu vytvořiti mravně i tělesně silné a schopné občany, kteří by dovedli brániti sebe a dovedli ubrániti také svobodu a samostatnost našeho státu ve frontě i za frontou.
Usnesení poslanecké sněmovny, které dnes projednáváme, opírá se o vládní návrh zákona o branné výchově. Usnesení toto rozvrženo jest na pět hlav.
Hlava prvá obsahuje všeobecná ustanovení. Z těchto všeobecných ustanovení jest zřejmo, že veřejná péče o výchovu a vzdělávání se o tuto brannou výchovu rozšiřuje.
Podle §u2 usnesení poslanecké sněmovny, jest účel branné výchovy, pěstovati v obyvatelstvu Československé republiky podle věku, vzdělání a povolání mravní vlastnosti tělesnou zdatnost, znalost a dovednost, jichž je třeba k obraně státu. Z tohoto ustanovení vysvítá, že branná výchova bude se děliti na průpravu mravní, naukovou a tělesnou, na výcvik v pomocných a ochranných službách a konečně na výcvik branný. Všichni státní občané bez rozdílu pohlaví, podléhati budou ode dne, kdy počíná jejich povinnost ke školní docházce, až do skončení 30. roku věku, branné výchově. Při civilní protiletecké obraně budou podléhati tomuto výcviku osoby starší až do 50ti let věku. V tomto ustanovení snížila poslanecká sněmovna oproti původní vládní osnově věkovou hranici o 10 let - ze 60 na 50 let. Usnesení poslanecké sněmovny dává však vládě zmocnění, aby jak pro výcvik civilní protiletecké ochrany, tak také pro výcvik jiných pomocných a ochranných služeb, jakož i pro výcvik branný, mohla v případech ohrožení státu, rozšířiti věkovou hranici mužů až do - 60 let věku. Branná výchova žactva a studujících veřejných škol bude prováděna ve školách a to jak pokud se týká průpravy mravní neb naukové, tak také výcviku branného. Orgány branné výchovy budou stanoveny pro oblasti jednotlivých sborů a okrsků podléhajících působnosti ministerstva národní obrany. Jinak výchova branná má dle osnovy náležeti do oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty, zemědělství (pokud týká se zemědělských škol), ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, vnitra a některých jiných resortů.
Vedle orgánů branné výchovy mají býti podle §u 9 osnovy zřízeny: Ústřední výbor brannosti, zemské a okresní výbory brannosti. Složení těchto výborů jest v §u 9 vymezeno a ukládá vládě, aby vládním nařízeními vymezila jejich působnost a vydala příslušné jednací řády. Ve smyslu § 7 osnovy, má býti zřízen meziministerský sbor branné výchovy při ministerstvu národní obrany, jako meziministerský orgán pomocný, který má býti současně pomocným orgánem nejvyšší rady obrany státu.
Hlava druhá osnovy obsahuje všeobecná ustanovení o branné výchově na školách, o branné průpravě mravní, naukové a tělesné na školách, jakož i o výcviku pomocných ochranných služeb a branném výcviku na školách. Podrobné předpisy vydati má ministerstvo školství a národní osvěty, po případě ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany a pokud půjde o průpravu tělesnou, s ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy, ve výcviku v pomocných a ochranných službách pak v dohodě s ministerstvem vnitra.
Hlava třetí osnovy o branné výchově obsahuje ustanovení o výchově mimo školu. Výchova týká se všech občanů nepodléhajících povinností ku školské docházce. Výjimky, jsou obsaženy v §u 17 jednajícím o tom, kdo jest z branné výchovy vyloučen, jakož i v §u 18 týkajícím se osvobození od branné výchovy. § 19 jedná o možnosti omluvy při neúčasti na branné výchově.
Podle §u 20 svěřuje se branná výchova také spolkům oprávněným k jejímu poskytování, jsou-li sdruženy v některém celostátním ústředí vládou uznaném za způsobilé k jejímu obstarávání. Jde-li o brannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou, bude dávati oprávnění ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany, školství a vnitra. Půjde-li o výcvik v pomocných a ochranných službách, ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Totéž ustanovení platí obdobně i pro spolky pěstující vojenský výcvik podle § 59 tohoto usnesení poslanecké sněmovny. Těmto spolkům udílí příslušné oprávnění ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Podle usnesení poslanecké sněmovny se dává vládě možnost, kdykoliv takové oprávnění spolku bez udání důvodů odvolati.
§ 21 vymezuje povinnosti spolkům oprávněným k poskytování branné výchovy, pamatuje na opatření pro případ, že by spolky tuto povinnost řádně nekonaly a za dodržování této povinnosti činí osobně trestně zodpovědnými jak předsedu spolku, tak i ostatní činovníky, jimž byl svěřen dotčený obor působnosti.
§ 19 určuje, že ti občané, kteří nebudou brannou výchovu prováděti ve školách a spolcích k tomu zmocněných, budou povinni této výchovy se zúčastniti ve střediscích branné výchovy. Střediska tato mají býti zřízena zpravidla v jednotlivých obcích, po případě pro několik obcí najednou, při čemž musí býti pamatováno, aby nebyla od místa bydliště osob brannou výchovou povinných vzdálena dále než 4 km. § 22 pojednávající o zřízení středisk zmocňuje vládu, aby pro ně našla vhodná pojmenování. § 23-24 ustanovuje povinnosti cvičitelů branné výchovy a dává možnost ministerstvu národní obrany přiznati cvičitelům branné výchovy náhradu hotových výdajů.
Branné výchově mimo školu podléhají podle § 25 osoby mužského pohlaví až do nastoupení vojenské služby presenční, po případě až do odvodního rozhodnutí "Neodveden". - Osoby ženského pohlaví až do konce 21. roku věku.
§ 26 vymezuje působnost, v jakém směru podléhají povinnosti osoby podléhající průpravě mravní, naukové i tělesné, stanoví výjimky a dává vládě možnost k nařizovacímu opatření, jak je nutno postupovati v případech, kde není možno postarati se o brannou výchovu mravní, naukovou a tělesnou.
§ 27 jedná o branné průpravě mravní, naukové a tělesné ve spolcích oprávněných k hospitování branné výchovy, § 28 o branné průpravě mravní, naukové a tělesné ve střediscích branné výchovy, § 29 vymezuje podrobné předpisy o branné výchově mimo školu.
Důležitý jest § 30, z něhož jest patrno, že výcviku v pomocných a ochranných službách musí se zúčastniti osoby bez rozdílu pohlaví až do konce 30. roku věku, výcviku v úkolech civilní, protiletecké obraný až do svých 50 let. Branného výcviku mimo školu zúčastní se občané výhradně v branných střediscích.
§§ 31, 32 a 33 vytyčují povinnosti osob podléhajících výcviku v pomocných a ochranných službách, výcviku v úkolech civilní a protiletecké obrany, jakož i výcviku v jiných ochranných službách. V § 34 se ukládá vládě, aby k provádění výcviku v pomocných ochranných službách učinila potřebná opatření.
Branný výcvik provádějí obranná střediska. Tomuto výcviku podléhají, jen osoby mužského pohlaví, počínajíc dnem 1. září roku v němž dokončily 17. rok věku.
§§ 37, 38, 39, jak jest z osnovy zřejmo, obsahují ustanovení o povinnostech osob podléhajících brannému výcviku, o provádění branného výcviku a stanoví předpisy o branném výcviku.
§ 40 jedná o klasifikaci účasti při branném výcviku, výsledku dosaženého a o výhodách z této klasifikace vyplývajících.
Dle §u 32 usnesení poslanecké sněmovny může býti osob brannému výcviku podléhajících použito k úkolům stráže obrany státu, když se k tomu dobrovolně přihlásí. Těmto osobám po dobu zařadění přísluší příslušné léčebné a zaopatřovací prostředky. § 43 obsahuje ustanovení o rozsahu branné výchovy mimo školu, a ukládá maximální výši cvičebných hodin, ročně takto: Pro jinochy do 17 roků věku nejvýše 70 cvičebných hodin ročně, od 17 let až do nastoupení presenční vojenské služby, nebo až do odvodního rozhodnutí "Neodveden" nejvýše 90 cvičebných hodin ročně, u ostatních mužů nejvýše 40 hodin ročně, u žen až do konce roku, v němž dosáhnou 21. roku věku, stanovena jest maximální výše cvičebných hodin na 60. u ostatních, žen nejvýše na 30. hodin ročně. U výcviku v úkolech civilní protiletecké obrany v § 4, odst. 2 a v §u 30, odst. 2 uvedených, činí maximální výše 30 cvičebných hodin ročně.
Branná výchova ve smyslu §ů 44 osnovy musí býti prováděna, tak, aby nebránila výkonu vlastního povolání osob této výchově podléhajících a v §u 45 ukládá zaměstnavatelům povinnost, že nesmí svým zaměstnancům v řádné účasti na branné výchově překážeti, dáti jim volný čas k této povinnosti a poskytnouti za to neztenčený plat.
§ 46 jakož i 47 jednají o léčebné péči a zaopatření, osob podléhajících branné výchově, jako i o léčebné péči a zaopatření cvičitelů k branné výchovy jiných osob při poskytování této výchovy spolupůsobících. Při těchto ustanoveních jest třeba uvážiti jak veliká povinnost se osobám podléhajícím branné, výchově ukládá a jak poměrně nepatrné zaopatření při úrazu se jim poskytuje. Poslanecká sněmovna v souvislosti s těmito ustanoveními přijala resoluci, kterou se vládě ukládá, aby nezaměstnaným a nemajetným osobám byl k účasti na branném výcviku poskytnout bezplatně cvičný oděv a obuv na náklad státní správy. Dovoluji si navrhnouti,aby tato resoluce poslanecké sněmovny byla také slavným senátem schválena.
Opatřování cvičišť, cvičebných místností a pomůcek podle §u 48, ukládá svazkům územní samosprávy, velikých finančních povinností. Domnívám se, že nelze stále a stále novými zákonnými opatřeními zatěžovati finančně svazky územní samosprávy, které jsou dnes v tak desolátním stavu, že dalších obětí nesnesou. Jest třeba proto uvítati, že poslanecká sněmovna v §u 10 této osnovy učinila zlepšovací opatření oproti vládní osnově, v němž uložila vládě, že zvláštním nařízením musí učiniti potřebná opatření, jakým způsobem budou pro územní svazky samosprávné opatřeny úhrady nákladů s prováděním souvisejících.
Hlava čtvrtá osnovy usnesené poslaneckou sněmovnou v §u 50-57 jedná o trestních ustanoveních, která byla beze změny vládní osnovy poslaneckou sněmovnou schválena.
Hlava pátá shrnuje závěrečná ustanovení zejména o spolcích pěstujících vojenský výcvik, o hromadném provádění cvičení, používání zbraní při branné výchově o kontrole spolků zabývajících se tělesnou výchovou a sportem, o zvláštních druzích dobrovolné branné výchovy, o kursech pro vojenské osoby mimo činnou službu, o používání osob branné výchově podléhajících k úkolům, pro něž jsou výchovou připraveny, o výhodách týkajících se osvobození od kolků a poplatků, hrazení nákladů a bližším předpisem.
Konečný § 79 stanoví že účinnost a provedení zákona nabývá platnosti dnem 1. září 1937.
V předvečer dvacetiletého jubilea slavné a památné bitvy u Zborova, ve které naši legionáři osvědčili tak ohromnou chrabrost, že přes rozvrat ruské armády dobyli velikého vítězství, které vzbudilo v celém světě značnou pozornost, klademe na stůl slavného senátu usnesení branného výboru o významném a důležitém zákoně o branné výchově. Jsme ve většině zajedno v přesvědčení, že tento zákon nemá a nebude sloužiti k nějakým výbojným snahám republiky, nýbrž k vypjatému úsilí po zabezpečení nejdražšího statku našeho národa a občanstva - svobody, obraně a zabezpečení našich hranic, jakož i k utužení demokracie, klidu a míru v Evropě a celém světě.
Branný výbor senátu N. S. ve své schůzi konané dne 28. června 1937 usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny schválil tak, jak jest uvedeno v senátním tisku č. 524 i s 3 resolucemi níže otištěnými.
V Praze dne 28. června 1937.
Dundr v. r.,
místopředseda.
Šolc v. r.,
zpravodaj.
II.
Osnova zákona o branné výchově jest důležitým doplňkem zákona o obraně státu. Jeden bez druhého znamenal by jen torso naší státní bezpečnosti; nový zákon znamená zdolání obtížného a velikého úseku celonárodní přípravy na těžké doby. Osnova je dílem rozsáhlé demokratické spolupráce, dílem pečlivě odváženého kompromisu demokracie, v němž není vítěze, v němž je jen zájem státní obrany.
Potřeba osnovy tohoto zákona, po němž bylo voláno a který byl zdůrazňován desetitisíci našich veřejných pracovníků vyplývá z mezinárodní nejistoty a ze zvláštní situace našeho státu. Osnova zákona není myšlena na výboj, je čistě myšlena jen na obranu státu a jeho státní svrchovanosti. Technika válečného materiálu, fedrování totální války znamená přeměnu průměrného státního území v době konfliktu v jediné bojiště. Proto náš obranný systém musí býti vyjádřen okamžitou pohotovostí, okamžitou mobilisací, k níž nás přivede jedině příprava, výchova a výcvik celku. Použití každého, vystřídání vojáka nevojákem v lokální obraně, překvapení nepřítele odporem na každém místě státu je cílem racionelní obrany.
Tisíce úkolů vyvstává při vědomí, že u nás vlastně neexistuje fronta a domov. Po boku vycvičené a mobilisačně připravené armády nutno postaviti mobilisovaný národ československý, odolný vůči rozkladu, schopný přejíti v pratiofensivu, vychovaný branně v pravém slova smyslu. Nutno vychovávat národ od nejútlejšího věku.
Osnova zákona o branné výchově má 68 paragrafů doplněných velmi obšírnou důvodovou zprávou. Rozdělena je do 5 hlav, obsahujících ustanovení všeobecná, brannou výchovu ve škole, mimo školu, ustanovení trestní a vhodná, ustanovení závěrečná. Jejím účelem jest pěstování mravních vlastností, tělesné zdatnosti o zvláštní znalosti v obraně státu k zajištění jeho demokraticko-republikánské formy, samostatnosti a celistvosti. Tři složky, branná průprava, mravní, nauková a tělesná, výcvik v pomocných službách a výcvik branný, nebudou uplatňovány stejnou měrou po dobu branné výchovy. Obeznámení muže se základy vojenského výcviku, jeho usnadnění, u neodvedenců příprava k obraně státu, vypěstění nezbytných vojenských znalostí, je cílem branného výcviku, jemuž budou podléhati jen muži, ženy nikoliv.
Branná, výchova není jen přípravou pro válku, ale i pro mírový život. Zocelí národ pro lepší nesení utrap a svízelů všedního života. Postihuje všechny stadia obrany bez rozdílu pohlaví, stává se jejich povinností od počátku školy, až do 30. roku věku. I cizinci, trvale se zdržující na půdě státu budou přidrženi ve výcviku zejména civilní protiletecké ochrany. Brannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou mládeže školou povinné obstarává si škola sama, přihlížejících přání ministerstev, majících na provádění zákona svou účast.
Branné výchově obyvatelstva školou nepovinného podrobí se jinoši až od 1. září roku, v němž dovrší 17 let. Zdokonalí se také ve výcviku v pomocných a ochranných službách, zejména protiletecké ochraně. Žáci veřejných škol setkají se s brannou výchovou na svých školách, mládež mimo školu bude vychovávána spolky, oprávněnými k poskytování branné výchovy nebo ve střediscích branné výchovy.
Od 17. roku až do nastoupení vojenské služby, případně rozhodnutí vojenské odvodní komise, provádí se u mužské mládeže branná výchova, ve všech složkách, s největší intensitou, k branné průpravě přistupuje ještě branný výcvik. Mládež z veřejných škol bude cvičena na škole. Branný výcvik budou obstarávati jen střediska branné výchovy. Brannou výchovou svých příslušníků ve spolcích budou oprávněny jen spolky, sdružené v některém celostátním ústředí, vládou uznaném.
Branný výcvik bude prováděn bez výjimky jen ve střediscích branné výchovy, nebude tudíž svěřen žádnému spolku. Branná výchova neodvedených do 30. roku omezí se jen na branný výcvik a výcvik v pomocných a ochranných službách.
Dívky a ženy od 14. do 21. roku podrobí se branné průpravě a výcviku v pomocných a ochranných službách poskytnuté jim podobně jako mužům. Od 21 do 30 let omezí se jejich branná výchova jen na výcvik v pomocných a ochranných službách.
Zákon ukládá vzhledem k významu civilní protiletecké ochrany povinnost výcviku v ní mužům i ženám až do 60 let.
Osvobození od branné výchovy jest vytýčeno v § 18. vládního návrhu.
Výcvik v protiletecké civilní obraně může býti rozšířen v případě zavedení nových útočných zbraní i na cvičení ochrany proti jejich účinkům.
Otázky branné výchovy zaměstnávající několik ministerstev bude řešit jako pomocný orgán Nejvyšší Rady obrany státu meziministerský sbor branné výchovy. K zajištění součinnosti všech bude použito výboru branností jak ústředního, tak zemských a výborů brannosti okresních. Branná výchova bude tedy prováděna ve třech centrech: škole, spolcích a střediscích branné výchovy.
Střediska branné výchovy budou zřízena ve větších obcích jednotlivě, pro malé obce společně. Nesmí býti vzdálena od místa bydliště osob povinných brannou výchovou dále než 4 km. V jejich čele bude velitel uřčený okresním úřadem, po slyšení obecního zastupitelstva.
Osvětové sbory a orgány provedou složku mravní a naukovou, brannou výchovu mají na starosti cvičitelé branné výchovy, ustanovení okrskovým orgánem branné výchovy. Budou to vesměs aktivní důstojníci, důstojníci a poddůstojníci záložní. Zvláštní pozornost věnována je spolkům, pěstujícím vojenský výcvik, které budou reorgánisovány podle zásad stanovených vládou, která každé nové zřizování spolků bude napříště schvalovat. Mohou prováděti brannou výchovu na zásadách ostatních tělovýchovných spolků.
Časový rozsah branné výchovy mimoškolní není zákonem přímo stanoven. Zákon určuje jen maximum ročních cvičebních hodin, které nesmí býti překročeny. U jinochů do 17 roků 80 hod. ročně, od 17 roků. do nastoupení presenční služby 100 hodin, u ostatních mužů do 30 let, 40 hodin, u dívek a žen 30 nebo 60 hodin, u obyvatelstva od 30 let výše za účelem výcviku v protiletecké ochraně 30 hodin.
Jakého rozpětí vláda použije, bude určeno vládním nařízením. Osnova zákona má některá ustanovení zejména o opatřování cvičišť a pomůcek pro brannou výchovu. Vhodné objekty mohou býti vyvlastněny, vzaty do užívání, při čemž event. poškození kultur požívá náhrady jako při poškození vojáků. Nový zákon umožňuje určení osob branně vycvičených pro použití ve Stráži obrany státu, vyhrazené až dosud osobám vojenským.
Osoby nevítané a trestané mohou býti ze zákona o branné výchově vyloučeny. Osoby, provádějící brannou výchovu, mohou býti jednotně označovány viditelným znamením. Zaměstnavatel musí poskytnouti potřebný čas svým zaměstnancům k výcviku při nezměněném platu.
Ze stručného obsahu zákona o branné výchově je vidět, že řeší i nejobtížnější problémy ve snaze, aby celý národ byl vychován a připraven morálně i fysicky.
Zákon o branné výchově, důstojný protějšek zákona o obraně státu, je příkazem naší budoucnosti.
Kulturní výbor navrhuje, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o branné výchově tisk senátu č. 524 byla, i slavným senátem beze změny přijato i s resolucemi dole uvedenými.
V Praze dne 30. Června 1937.
Nentvich v. r.,
předseda.
Stanislav Horný v. r.,
zpravodaj.
III.
Branná výchova jest naprosto nutným doplňkem všeobecné branné povinnosti. Zejména za dnešních poměrů třeba zvýšené péče na obranu státu. Tato zvýšená péče vyžaduje nutně i zvýšeného nákladu finančního.
Náklad na brannou výchovu rozděluje se na dotyčné ústřední úřady, jimž jest svěřeno provádění této branné výchovy. Jest to samozřejmě v první řadě ministerstvo nár. obrany; vedle něho pak ministerstvo školství, zemědělství, sociální péče, zdravotnictví a vnitra.
Potřeba letošní, odhadovaná úhrnem na 65,566.000 Kč, najde úhradu v první řadě pomocí virementů, nebo dokonce úvěrovými operacemi.
Na rok příští bude potřeba asi 47,634.500 Kč vložena do řádného rozpočtu.
Zvláštní pozornosti zaslouží opatření nákladů, které postihnou obce a vyšší svazky územní samosprávy. § 10 prostě praví, že vládní nařízení určí, jakým způsobem si obce opatří tyto náklady. Dle dnešního stavu to budou asi nové dávky obecní. Při tom dlužno pozastaviti se nad §em 57, dle něhož pokuty a peněžité tresty plynouti budou do pokladny státní, vzdor tomu, že dosavadní staré zákony peníze takové přenechávaly obcím.
Vzhledem k nutnosti branné výchovy navrhuje rozpočtový výbor schválení této předlohy podle usnesení posl. sněmovny ve znění sen. tisku č. 524 a povoliti nutný náklad na běžný rok.
V Praze dne 30. června 1937.
Frant. Jan Kroiher v. r.,
místopředseda.
Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.
Resoluce navržené branným výborem.
1. Vláda se vyzývá, aby předložila návrh na změnu zákona o úrazovém pojištění dělnictva, jímž by osobám, podléhajícím branné výchově (odst. 3, § 46), které utrpí při této výchově úraz a mají nárok na zaopatření z pracovního poměru, bylo zajištěno odškodnění podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém.
2. Vláda nechť učiní opatření, aby nezaměstnaným a nemajetným byl poskytnut k účasti na branném výcviku bezplatně cvičný oděv a obuv na náklad státní správy.
3. Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění co nejdříve předložila novelisaci zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb. z. a n. (péče o invalidní vojíny).
Resoluce navržené kulturním výborem.
1. Kulturní výbor žádá, aby ministerstvo školství a národní osvěty, po případě ministerstvo zemědělství upravilo vyučovací osnovy a rozvrhy hodin na školách tak, aby zavedením branné výchovy do škol nebylo žactvo více zatěžováno, pokud to nebude nezbytně nutné.
2. Kulturní výbor doporučuje, aby zdravotní prohlídky na národních, středních, odborných i vysokých školách byly zavedeny povinně, neboť se tím zabrání škodám, které by mohly vzniknouti na zdraví školní mládeže při provádění vojenského výcviku a pomocných a ochranných službách.
3. Kultúrny výbor v súvislosti s významom zákona o brannej výchove upozórňuje ministerstvo školstva a národnej osvety na zvláštne položenie profesorov telocviku a na nové úlohy, ktoré sú v prvom rade im naložené. Na profesoroch telocviku bude najviac záležat', aby posilnili tak ducha brannosti, ako i pripravovali telesnú zdatnosť a vycvičenosť žiactva. Tým dostávajú nové úlohy a nové bremená. Preto kultúrny výbor žiadá, aby profesori telocviku boli plne zrovnoprávnení platove s profesormi predmetov naukových a tak ich zaťažene bolo primerane honorované.