Jak vidno, prodělal v pravém smyslu slova Odysseu. A nyní, jak k němu došlo. Jak povědomo státní zaměstnanci byli první od nichž se žádaly finanční oběti, když nás překvapila hospodářská krise. Za účelem zjednání rozpočtové rovnováhy došlo, pokud jde o státní zaměstnance, k těmto opatřením:

Zákonem č. 176/31 bylo sníženo t. zv. 13. služné nebo-li vánoční přídavek.

Zákonem č. 204/32 došlo k progresivním srážkám 3 % až 10 % ze služného a 5 % až 15 % z odpočivného. Vánoční přídavek byl úplně zrušen a pensijní příspěvek zvýšen o 2%.

Vládním nařízením č. 102,/33 výplatní termín přeložen na 10. den v měsíci.

Vládním nařízením č. 252,/33 byly zavedeny další srážky z platů 2 % a 4 %, zkráceno dále činovné manželských dvojic a i jiná podobná opatření a kromě toho zavedena opětně postupová taxa ve výši 50 % z postupové kvoty (zvláštní pensijní příspěvek).

Až na některé výjimky všechny srážky z platů byly vždy časově omezeny, několikráte prodlužovány vládními nařízeními podle zmocňovacího zákona, a to:

č. 275/34, č. 237/35 a č. 336/36. Sluší upozorniti, že zákon č. 204/32 byl dokonce také prodloužen pouhým nařízením podle zmocňovacího zákona. Dokud došlo k srážkám z platu zákonem, nemohlo býti námitek, teprve když použito bylo vládního nařízení č. 252/33 obrátili se soudcové se stížností k NSS, poukazujíce na znění § 97, odst. 2 ústavní listiny, kde se praví: "Služební poměry soudců upraví zvláštní zákon". Kromě toho opírali soudcové svojí stížnost o omezovací klausule, obsažené v zmocňovacím zákoně č. 95/33, kde se praví: pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny. Tento zmocňovací zákon byl prodloužen zákonem č. 206/33 do konce června 1934. Mimochodem budiž poznamenáno, že v dalším prodlouženém zmocňovacím zákoně č.109/34 této omezovací klauzule již není, naopak že se tam dočítáme, že vláda může činiti opatření i tehdy, když by jinak bylo k tomu třeba zákona. NSS měl rozhodnouti co nutno rozuměti "služebními poměry", jak o nich mluví § 97 úst. listiny. Vláda totiž tvrdila a tvrdí dodnes, že "služební" poměry nejsou "platové" poměry a že podle vžité personální terminologie vždy tento rozdíl byl uznáván. "Služebními" poměry nutno rozuměti na př. nesesaditelnost, nepřeložitelnost a nezávislost soudcovu nikoli však platy. Právní stav byl skutečně takový, že platy soudců byly vždy upravovány současně s platy ostatních st. zaměstnanců, kdežto naproti tomu mají soudcové svůj vlastní disciplinární řád, také poněkud odlišné kvalifikační řízení ony atributy soudcovské moci jak je předpisuje ústavní listina.

Průlom do zásady stejných platů s ostatními vysokoškolskými úředníky učiněn zákonem č. 290/24 (lex Dolanský), který byl však platovým zákonem č. 103/26 zrušen. NSS nepřiklonil se však k názoru vlády a uznal právem, že "služebními" poměry nutno rozuměti také "platové" poměry. V důsledku toho srážky z platů uložené soudcům pouhým nařízením odporují předpisu úst. listiny a jsou tudíž neplatné. Budiž poznamenáno, že srážky z platů ať podle zákona č. 204/32 nebo podle vládního nařízení č. 252/33 nebo vánoční příspěvek podle zákona č. 144/30 nebyly předmětem stížnosti NSS, nýbrž pouze § 8 (snížení činovného, ustanovení trvalé) a § 10 (postupová taxa, ustanovení rovněž trvalé) vládního nařízení č. 252/33. Stalo se tak nálezy NSS č. 12.38 a 16.843/36. Není pochybnosti, že by NSS, kdyby se přímo a konkretně zabýval srážkami ze soudcovských platů rozhodl analogicky a proto vláda, aby předešla dalším stížnostem a sporům; přišla se zmíněným návrhem č. 887 posl. sn., kterým chtěla opatřiti všem nařízením, pokud se týkají srážek z platů, zpětnou platnost zákona ode dne jejich účinnosti. Jaký je stav nyní před uzákoněním této osnovy. Není sporu, že v důsledku stanoviska NSS všechny hmotné újmy, které byly uloženy jen vládními nařízeními, jsou u soudců nezákonny a neplatny, že vládní nařízení č. 252/33 platí pro všechny kategorie stát. zaměstnanců mimo soudce a že zvláštní pensijní příspěvek uloženy podle § 10 právě uvedeného nařízeni je u soudců nezákonný a neplatný, stejně i vrácení činovného podle § 8 téhož nařízení. Rozhodnutí NSS mají ovšem na mysli pouze újmy uložené soudcům jen za rok 1934. Poněvadž dalo by se se vší určitostí a samozřejmostí předpokládati, že by NSS i pokud jde o druhé srážky uložené nařízeními a za ostatní lota rozhodl stejně, mohli by aktivní soudcové uplatňovati náhradu za újmy způsobené jim na základě vl. nař. č. 252/ 1933, a to 4% srážky z pensijní základny až do 1. dubna 1935 a pak 2,8% až do dnešního dne, dále náhradu za snížení činovného až do dnešního dne, dále vrácení zvláštního pensijního příspěvku až do dnešního dne (§ 10 ). Dále na základě zákona č. 204/32 všechny újmy od 1. ledna 1935, a to 10% srážky z pensijní základny až do dnešního dne, dále 15% srážky z vedlejších příjmů, dále 15% srážky soudců mimo platové stupnice a skupiny a konečně nevyplacený vánoční příspěvek za rok 1935 (sporné).

Stejně mají pensionovaní soudcové nárok na vrácení srážek uložených jim na základě vl. nař. č. 252/33 a na základě zákona č. 204/32 jako u soudců aktivních. Konečně mají pensisté nárok na vrácení všech srážek, způsobených jim trvalými opatřeními na základě vl. nař. č. 252/33. Také i u vdov po soudcích platí vše stejně jako u soudců pensistů. Svrchu uvedené nároky mohli soudcové uplatňovati do 31. prosince 1936, což také mnozí učinili. Tyto hromadné žádosti pohnuly vládu, aby věc vyřídila buď zákonem nebo cestou administrační, tudíž do jisté míry soukromou. Když selhal pokus se zpětnou platností, přichází se nyní s touto předlohou, která má spor odkliditi.

Jaký bude stav po uzákonění této osnovy.

V části prvé nového zákona uvedeny jsou taxativně a ciferně všechny předpisy týkající se úsporných opatření personálních, platných dosud pro státní úředníky s vysokoškolským vzděláním v aktivitě a pensi a rozšiřují se obdobně a v plném rozsahu též na soudce v aktivitě i pensi, a to s účinností od 1. ledna 1937. Jsou to jednak časově omezené předpisy zákona č. 204/32 a jednak všechny předpisy vl. nař. č. 252/33, jakož i všechny dosud platné předpisy ostatních vládních nařízení, jimiž bylo vl. nař. 252/33 prodlužováno. Ve zprávě ústavně-právního výboru posl. sněmovny jsou tyto předpisy uvedeny a dá se předpokládati, že jsou úplné. Trvalá ustanovení zákona č. 204/32 nebylo třeba recipovati, poněvadž tak jako tak platí na soudce. Některá ustanovení vl. nař. č. 252/33 byla přizpůsobena stavu, jaký existuje od 1. ledna 1937, některá ustanovení naproti tomu byla vypuštěna, poněvadž na př. zrovnoprávněním pensistů nemají více významu. Konečně byla do zákona pojata také ustanovení § 20 a § 20 zákona č. 204/32, pokud byla §em 16 vl. nař. č. 252/33 rozšířena na nová, zostřená úsporná personální opatření podle posléze uvedeného nařízení. Krátce lze očekávati, že konstrukce i obsah zákona o úpravě některých platových poměrů soudců se zřetelem k úsporným opatřením personálním, tak jak se na něm usnesla posl. sněmovna přesně odpovídá stavu, jaký v platových poměrech zavládl od 1. ledna 1937. Osnova v některých paragrafech, zejména v §§ 6, 8, 10 rozšiřuje předpisy platné pro státní zaměstnance ve výslužbě také i na soudce-pensisty, a to proto, aby v zákoně byl bezpečně zajištěn právní stav aniž by tím mělo býti prejudikováno stanovisko, že na soudce z povolání a tím méně na pozůstalé po nich nevztahují se ústavní záruky stanovené v ústavní listině, zejména v§97.

Též § 12 této osnovy, kde se praví, že případné nároky na jakýkoliv doplatek z titulu úprav služebních (odpočivných, zaopatřovacích) příjmů, které byly provedeny podle vládních nařízení o úsporných opatřeních, vydaných na základě zmocňovacích zákonů č. 109/34, 131/35 a 163/36 zanikají, ať vznikly nebo byly uplatněny kdykoliv, následuje jiný cíl než zajistiti dosavadní právní stav podle vládních nařízení o úsporných opatřeních personálních, vydaných na základě právě citovaných zákonů.

Zákon také i pro soudce omezuje časově pouze ta ustanovení, která platí omezeně i na zaměstnance státní a ustanovení časově neomezená stejně i pro soudce jako pro ostatní zaměstnance ponechává neomezeně i nadále v platnosti.

Krátce unifikace soudců z povolání s ostatními státními zaměstnanci je, pokud jde o úsporná personální opatření, počínaje 1. lednem 1937 úplná a všeobecná a dostává se jí pravděpodobně pevného zákonného podkladu tímto zákonem. Možno proto se vší pravděpodobností počítati s tím, že od 1. ledna 1937 žádný příslušník soudcovského stavu nebude se moci pro budoucnost dovolávati z titulu dosavadních úsporných opatření předpisu § 97, odst. 2, ústavní listiny a že pro futuro otázka srážek ze soudcovských platů je definitivně likvidována. Jak je tomu však s minulostí. Není sporu, že otázka vrácení srážek uložených soudcům pouhými nařízeními je stále otevřena a že tímto zákonem zlikvidována není. Není sporu, že oba judikáty NSS zůstávají v platnosti pro uvedenou dobu ale pozbývají účinnosti teprve na základě tohoto zákona, t. j. od 1. ledna 1937, není dále sporu, že by NSS, kdyby byl dožádán kterýmkoli soudcem v aktivitě či pensi, či pozůstalými po nich, aby rozhodl, zda újmy uložené jim nařízeními v době od 1. ledna 1933 až do 31. prosince 1936 odporuji ústavě či nikoliv, musil uznati právem, že ano a že by asi sotva měnil svoje stanovisko, které před tím tak jasně a nedvojsmyslně pronesl. Není proto nikterak vyloučeno, že i když dojde k likvidaci otázky srážek, ze soudcovských platů pro dobu minulou nějakou cestou administrativní, bude se NSS touto věcí zabývati opětně. Vyloučeno to není, alespoň pro rok 1934, kdy soudcové svoji stížnost vyhráli úplně. Nejradikálnější řešení a odklizení minulých a eventuálně i příštích sporů bylo by ovšem, kdyby vláda nehledíc k finančním důsledkům, vrátila soudcům všechny srážky uložené jim pouhými nařízeními, tak jak to je, patrno z názoru a usnesení NSS.

Zejména bude-li se otázkou platnosti či neplatnosti zmocňovacího zákona zabývati také ústavní soud a kde pokud jde o § 97 ústavní listiny, úsudek ústavního soudu bude pravděpodobně nepochybný.

Ústavně-právní výbor senátu upozorňuje na možnost všech těchto eventualit, i když nechce a nemůže výslovně tvrdit, že k nim dojíti musí. Ústavně-právní výbor posl. sněmovny se o těchto možnostech ve své zprávě nezmínil, patrně proto, že je přesvědčen, že otázka ta bude vyřešena jinak.

Patrně součástí jakési likvidace minulosti je část druhá tohoto zákona, podle níž soudcům a úředníkům, uvedeným v § 53 platového zákona č. 103/26 (konceptní úředníci státních zastupitelstev, generální prokuratury a p.) přiznává zvláštní, do pense započitatelný přídavek ročních 1.800 Kč. Pro rok 1937 přísluší však tento přídavek jen polovicí, která se soudcům vyplatí najednou nejpozději do šesti týdnů po vyhlášení tohoto zákona. Nutno konstatovat, že tento poslední detail do zákona nepatřil a že mohla býti o něm pouze zmínka v prováděcích nařízeních nebo v důvodové zprávě. K prohlášením vlády nutno přece míti důvěru.