Senát Národního shromáždění R. Čs. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 534.

1. sen. Franka na vládu stran nedodržování národnostního klíče obyvatelstva u státní policie.

2. sen. Krommera. na p. ministra vnitra stran neoprávněného omezování ústavou zaručeného práva shromažďovacího okresním úřadem v Jílovci.

3. sen. Bocka na p. ministra vnitra stran bezdůvodného zákazu slavnosti praporů v Postoloprtech okresním úřadem v Žatci.

4. sen. Keila na p. ministra vnitra a p. ministra spravedlnosti stran služebních přestupků vrchního strážmistra Brichty z četnické stanice v Německém Pravnu.

5. sen. Franko na p. ministra vnitra, stran přidělení výhradně českých policejních strážníků do Lázní Kynžvartu.

6. sen. Keila na p. ministra vnitra stran služebních přestupků praporčíka četnické stanice v Německém Pravnu, Synka.

7. sen. Franka na p. ministra železnic stran neuspokojivé odpovědi na interpelaci.

8. sen. Krczala na vládu stran protizákonného udávání smýšlení obviněných v četnických oznámeních a žalobních spisech.

Tisíce úředníků a zřízenců konají službu u státní policie.

Dostáváme četné stížnosti, že u státní policie ustanoveni jsou výhradně Češi.

Je zde tedy odůvodněné podezření, že se při jmenování trvale nejhrubším způsobem porušuje mezinárodně zaručená zásada národnostní rovnosti (články 2, 7 a 8 smlouvy na ochranu menšin, §§ 106 a 128 ústavní listiny).

Interpelanti očekávají, že vláda na tuto interpelaci neodpoví známými obraty o důvodech účelnosti a spolehlivosti pro svá opatření, nýbrž konkrétními číslicemi.

Tážeme se tudíž vlády:

1. Kolik Němců je zaměstnáno u státní policie jako úředníci a zřízenci?

2. Kolik Čechů je zaměstnáno u státní policie jako úředníci a zřízenci?

V Praze dne 12, června 1937.

Tausende Beamte und Bedienstete versehen bei der Staatspolizei ihren Dienst.

Wir erhalten zahlreiche Beschwerden, daß bei der Staatspolizei ausschließlich Tschechen angestellt sind.

Es besteht also der begründete Verdacht, daß bei den Ernennungsakten der international garantierte nationale Gleichheitsgrundsatz (Artikel 2, 7 und 8 lest Minderheitenächutzvertrages, die §§ 106 und 128 der Verfassungsurkunde) dauernd gröblichst verletzt wird.

Die Interpellanten erwarten, daß die Regierung auf diese Interpellation nicht mit den bekannten Redewendungen über Zweckmäßigkeits- und Zuverlässigkeitsgründe für die Verfügungen, sondern mit konkreten Zahlen antwortet.

Wir stellen daher an die Regierung die Anfrage:

1. Wieviel Deutsche sind bei der Staatspolizei als Beamte und Bedienstete angestellt?

2. Wieviel Tschechen sind bei der Staatspolizei als Beamte und Bedienstete angestellt

Prag, am 12. Juni 1937.

Podáním ze dne 7. dubna 1337 zažádal Egon Richter v Bílovci, Nádražní tř. 16, za povolení k pořádání veřejné schůze lidu na Masarykově náměstí v Bílovci, po případě na cvičišti u Jahnovy tělocvičny pro 9. února 1937 o 16. hod.

Okresní úřad v Bílovci zakázal výměrem ze dne 5. května 1337 č. b-22/111 pořádání tohoto projevu.

Zákaz odůvodňuje se poukazem na § 6 zák. 135/ 67 tím, že zamýšlená schůze lidu s předsedou sudetskoněmecké strany Konrádem Henleinem vzbudila prý mezi obyvatelstvem české národnosti jakož i částečně německé národnosti odpor, který se projevil v novinářských zprávách v "Českém slově" a v "Duchu času". Že bylo také u okresního úřadu v Bílovci žádáno pro týž den a tutéž Bobu na Masarykově náměstí za povolení proti projevu.

Za těchto okolnosti že se jeví obava porušení veřejného klidu a pořádku a zákaz dostatečně odůvodněnými.

Z vylíčení věci jde na jevo, že okresní úřad v Bílovci při svém rozhodování podléhá nátlaku novinářských zpráv a skrytým hrozbám funkcionářů stran. Zase typický příklad toho, že veřejný klid a pořádek při schůzích sudetskoněmecké strany neohrožují její členové, nýbrž vnější rušitelé klidu, důkaz to dále toho, že výkon demokratických práv nejhrubším způsobem omezují strany, které jinak vždy předstírají, že mají demokracii spachtovánu.

Egon Richter v Bílovci, Nádražní tř. 16, žádal na sto, aby bylo vzato na vědomí pořádání veřejné schůze dne 9. května 1937 o 17, hodině v místnostech Jahnovy tělocvičny v Bílovci.

Toto oznámení vzal okresní úřad v Bílovci výměrem ze dne 8. května 1337 č. b-22/143 na vědomí.

Pořadatelé se již domnívali, že jim ústavou zaručené právo shromažďovací alespoň ve formě veřejné schůze v uzavřené místnosti - tedy sice omezeně, ale přece jen - bude poskytnuto.

Jak udiven musel tudíž býti svolavatel schůze, když tři hodiny po tom, kdy došel povolovací výměr, obdržel výměr okresního úřadu v Bílovci ze dne 8. května 1937, č. b-2/144, ve kterém se mu dodatečně sdělovalo, že se oznámená schůze nebéře na vědomí. Zákaz byl odůvodněn takto:

Když se příslušníci socialistických stran dozvěděli, že konáni Vaší schůze lidu bylo vzato na vědomí, činili u okresního úřadu nárok na Stejné oprávnění, Okresní úřad byl by nucen jejich žádosti vyhověti stejně jako žádosti Vaší, čímž by zase vzniklo nebezpečí porušení veřejného klidu a pořádku, jak ve zdejším výměru ze dne 5. května 1937, č. b-2/111 bylo uvedeno, tím spíše, ježto protiprojev zamýšlen byl v bezprostřední blízkostí tělocvičny."

Praxe ustupovati při provádění shromažďovacího zákona tlaku třetích osob snižuje co nejcitelněji vážnost státu a jeho správních úřadů.

Okresní úřad v Bílovci byl by se musel postarati o to, aby ústavní právní nárok přívrženců sudetskoněmecké strany na výkon shromažďovacího práva zůstal hledíc k ústavním právům rovnosti zachován, neboť kdyby každý okresní nebo státní policejní úřad zakazoval oznámenou veřejnou schůzi, jestliže jiné strany sice později, ale pro týž den a na tutéž dobu oznámí protiprojevy, pak došlo by konečně tak daleko, že by žádná politická strana nemohla více konati veřejnou schůzi.

Politickému odpůrci by k zabránění veřejné schůze příště stačilo oznámiti v tutéž dobu a na stejnou hodinu protiprojev a vyhrožovati nepokoji, aby dosáhl zákazu veřejného projevu nebo schůze osob jiného smýšlení.

Demokracie nemá s takovouto praxí správy nic více společného.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný případ?

2. Jaká konkretní opatření hodlá pan ministr učiniti, aby okresní úřady vůbec a okresní úřad v Bílovci zvlášť odvrátil od omezování ústavou zaručené svobody shromažďovací?

V Praze dne 12. června 1937.

Mit Eingabe vom 7. April 1937 hat Egon Richter, Wagstadt, Bahnhofstraße 16, um die Bewilligung zur Abhaltung einer öffentlichen Volksversammlung auf dem Masarykplatz in Wagstadt, allenfalls auf dem Turnplatz bei der Jahnturnhalle für den 9. Mai 1937 um 16 Uhr angesucht.

Die Bezirksbehörde in Wagstadt hat mit Bescheid vorm. 5. Mai 1937, Zl. b-22/111, die Abhaltung der Kundgebung verboten.

Das Verbot wird unter Hinweis auf § 6 des Ges. 135/67 damit begründet, daß angeblich die beabsichtigte Volksversammlung mit dem Vorsitzenden der Sudetendeutschen Partei Konrad Henlein unter der Bevölkerung tschechischer Nationalität sowie auch teilweise deutscher Nationalität eine Abneigung hervorgerufen habe, welche in Zeitungsnachrichten im "České Slovo" und im "Duch času" zum Ausdruck gelangt sei. Auch sei bei der Bezirksbehörde in Wegstadt für denselben Tag, dieselbe Zeit, auf dem Masarykplatz um eine Gegenkundgebung angesucht worden.

Unter solchen Umständen erscheine die begründete Befürchtung zur Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung gegeben und das Verbot genügend begründet.

Aus der Schilderung des Sachverhaltes geht hervor, daß die Bezirksbehörde in Wegstadt bei ihrem Entschlüsse weitgehend unter dem Druck von Zeitungsmeldungen und versteckten Drohungen von Parteifunktionären steht. Wiederum ein typisches Beispiel dafür, daß die öffentliche Ruhe und Ordnung bei Versammlungen der Sudetendeutschen Partei nicht durch deren Mitglieder,:sondern von außenstehenden Ruhestörern bedroht wird, ein Beweis ferner dafür, daß die Ausübung demokratischer Rechte durch jene Parteien auf das gröbste beeinträchtigt wird, die sonst immer die Demokratie gepachtet zu haben vorgeben.

Egon Richter in Wagstadt, Bahnhofstraße 16, ersuchte hierauf um Kenntnisnahme der Abhaltung einer öffentlichen Versammlung am 9. Mai 1937 um 17 Uhr in den Räumen der Jahnturnhalle in Wagstadt. Diese Anzeige wurde von der Bezirksbehörde in Wagstadt mit Bescheid vom B. Mai 1937, Zahl b-22/143, zum Kenntnis genommen.

Schon glaubten die Veranstalter, daß ihnen das verfassungsmäßig gewährleistete Versammlungsrecht zumindest in Form einer öffentlichen Versammlung in einer geschlossenen Räumlichkeit also zwar beschränkt, aber immerhin - gewährt werde.

Wie erstaunt mußte daher der VersammlungsEinberufer sein., als er 3 Stunden nach Einlangen des Bewilligungsbescheides den Bescheid der Bezirksbehörde in Wagstadt vom B. Mai 1937, Zl. b22/144, erhielt, in welchem ihm wiederum die nachträgliche. Nicht-Kenntnisnahme der angezeigten Versammlung mitgeteilt wurde. Das Verbot wurde folgender Maßen begründet:

"Als die Angehörigen der sozialistischen Parteien erfahren haben, daß die Abhaltung Ihrer Volksversammlung zur Kenntnis genommen wurde, haben sie bei der Bezirksbehörde dieselbe Berechtigung beansprucht. Die Bezirksbehörde wäre genötigt, ihrem Ansuchen gleichfalls zu entsprechen, wie dem von Ihnen gestellten, wodurch wieder die Gefahr der Verletzung der öffentlichen Ruhe und Ordnung entstehen würde, wie im ha Bescheid vom 5. Mai 1937, Zl. b-22/111, angeführt wurde, umsomehr, als die Gegenkundgebung in der unmittelbaren Nähe der Turnhalle beabsichtigt wurde."

Durch die Praxis bei Ausübung der Versammlungs-Polizei.,sich dem Drucke Dritter zu beugen, wird das Ansehen des Staates und seiner Verwaltungsbehörden auf das Empfindlichste herabgesetzt.

Die Bezirksbehörde in Wagstadt hätte dafür Sorge tragen inüssen, daß der verfassungsrechtliche Anspruch der Anhänger der SdP auf Ausübung des Versammlungsrechtes in Berücksichtigung der verfassungsmäßigen Gleichheitsrechte gewährt bleibt, denn würde jede Bezirks- oder staatliche Polizeibehörde eine angemeldete öffentliche. Versammlung untersagen, wenn andere Parteien zwar später, aber für denselben Tag und dieselbe Zeit Gegenkundgebungen anmelden, so käme es schließlich soweit, daß keine politische Partei mehr in der Lage wäre, eine öffentliche Versanumlung abzuhalten.

Dem politischen Gegner würde es zur Verhinderung einer öffentlichen Versammlung künftighin genügen, zur gleichen Zeit und für die gleiche Stunde eine Gegenkundgebung anzumelden und mit Unruhen zu drohen, um ein Verbot der öffentlichen Kundgebung oder Versammlung Andersgesinnter zu erreichen..

Mit Demokratie hat eine solche Verwaltungspraxis nichts mehr zu tun.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Ist der Herr Ministerbereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Welche konkreten Verfügungen gedenkt der Herr Minister zu treffen, um die Bezirksbehörden im Allgemeinen und die Bezirksbehörde in Wegstadt im Besonderen von einer Einschränkung der verfassungsmäßig gewährleisteten Versammlungsfreiheit abzuhalten?

Prag, am, 12. Juni 1937.

Okresní vedení sudetskoněmecké strany zamýšlelo pořádati na svatodušní neděli, dne 16. května 1937, v Postoloprtech slavnost praporů.

Okrasní úřad v Žatci zakázal pořádání této slavnosti praporů podle § 6 zákona č. 135/67 ř. z., poněvadž by vzhledem k všeobecným politickým poměrům touto slavností mohlo býti ohroženo veřejné blaho. Po podaném odvolání bylo však okres ním úřadem naznačeno, že slavnost praporů bud pro den 3. května 1937, tady, o 8 dní později v Postoloprtech povolena.

Konečné rozhodnutí buď nám sděleno 18. května 1937.

Při mé osobní intervenci u okresního úřad v Žatci bylo prohlášeno, že se slavnost praporu musí zase zakázati, neboť podle rozhovoru s Lounským okresním hejtmanem je zde možnost, že by Češi z Loun mohli tuto slavnost sudetskoněmecké strany rušiti, z kteréhož důvodu že nutno vydati konečný zákaz.

Proti tomuto zákazu byl podán protest a prohlášeno, že nepomýšlíme na to, abychom rušili českou slavnost, ani tehdy, koná-li se sokolská slavnost v ryze německém městě, jak se to stalo na svatodušní neděli ve Vejrprtech.

Na to prohlásil okresní hejtman okresního úřadu v Žatci, že se musí činiti rozdíl mezi oposicí a vládními stranami. Sudetskoněmecká strana právě že je v oposici.

Z toho vyplývá, že zákaz této slavnosti Sudetskoněmecké strany znamená hrubé, neslýchané porušení zásady rovnosti a nad to neoprávněné omezování ústavně zaručeného práva shromažďovacího.

Pro zákaz této slavnosti nebylo zde dostatečných důvodů, neboť jest interpelantům nevysvětlitelné, jak může německá slavnost v Postoloprtech sváděti Čechy z Loun k úmyslům ji rušiti, proč je-li tomu skutečné tak, nečiní se opatření proti rušitelům klidu, za to však proti pořádku milovným a ukázněným státním občanům.

Vrhá to zvláštní světlo na chápání pojmů demokracie u okresního úřadu v Žatci, kdys se největší straně ve státě, která sloučila ve svých řadách 75-80 % sudetskoněrneckého obyvatelstva zakazuje pořádati takové slavnosti, rázu ryze hospodářského, a stranám, které nepožívají důvěra obyvatelstva tahovou měrou, veřejné vystupován dovoluje.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Jaká opatřeni zamýšlí pan ministr učiniti proti tomuto vytýkanému porušení ústavní zásady rovnosti a ústavou zaručené svobody shromažďovací okresním úřadem v Žatci?

V Praze dne 12. června 1937.

Die Bezirksleitung der Sudetendeutschen Partei beabsichtigte am Pfingstsonntag, den 16. Mai 1937, in Postelberg ein Fahnentreffen abzuhalten.

Die Bezirksbehörde in Saaz verbot die Abhaltung dieses Fahnentreffens nach § 6 des Gesetzes Zahl 135/67 d. R. G. B1., weil mit Rücksicht auf die allgemeinen politischen Verhältnisse durch dieses Treffen das öffentliche Wohl gefährdet werden könnte. Man stellte jedoch nach erhobener Berufung von Seite der Bezirksbehörde in Aussicht, das Fahnentreffen am 23. Mai 1937, also um 8 Tage später in Postelberg zu bewilligen. Die endgiltige Entscheidung wird uns am 18. Mai 1937 mitgeteilt.

Bei meiner persönlichen Vorsprache bei der Bezirksbehörde in Saaz wurde erklärt, daß das Fahnentreffen wieder verboten werden müsse, denn nach Rücksprache mit dem Launer Bezirkshauptmanne besteht die Möglichkeit, daß die Tschechen aus Laun dieses Treffen der Sudetendeutschen Partei stören könnten, deshalb müsse das endgil.tige Verbot erfolgen.

Gegen dieses Verbot wurde Protest erhoben und erklärt, wir denken nicht daran, ein tschechisches Fest zu stören, selbst dann nicht, wenn ein Sokoltreffen in einer rein deutschen Stadt abgehalten wird, wie dies am Pfingstmontag in Weipert abgehalten wurde.

Daraufhin wurde vom Bezirkshauptmann der Bezirksbehörde Saaz erklärt, es müsse ein Unterschied zwischen Opposition und Regierungsparteien gemacht werden. Die Sudetendeutsche Partei sei eben in der Opposition.

Es ergibt sich daraus, daß. das Verbot dieses Treffens der Sudetendeutschen Partei eine grobe, unerhörte Verletzung des Gleichheitsgrundsatzes und darüber hinaus eine ungerechtfertigte Einsghränkung des verfassungsmäßig gewährleistetem Versammlungsrechtes darstellt.

Zum Verbot dieses Treffens waren keine genügenden Gründe vorhanden, denn es ist den Interpellanten unerklärlich, warum ein deutsches Fest in Postelberg die Tschechen von Laun zu Störungsabsichten verleiten kann, warum, wenn das tatsächlich der Fall ist, nicht gegen die Ruhestörer, dafür aber gegen ordnungsliebende und disziplinierte Staatsbürger Maßnahmen ergriffen werden.

Es wirft ein eigentümliches Licht auf,die Auffassung des Begriffes der Demokratie durch die Bezirksbehörde Saaz, wenn man der größten Partei des Staates, die 75 - 80 % der sudetendeutschen Bevölkerung in ihren Reihen vereinigt hat, die Abhaltung solcher Treffen, die auf rein wirtschaftlicher Basis aufgebaut sind, verbietet und Parteien, die nicht das Vertrauen der Bevölkerung in dem Maße genießen, öffentliche Veranstaltungen gestattet.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Innenminister die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister gegen diese gerügte Verletzung des verfassungsmäßigen Gleichheitsgrundsatzes in der verfassungsmäßig gewährleisteten Versammlungsfreiheit durch die Bezirksbehörde in Saaz zu ergreifen?

Prag, am 12. Juni 1937.

Bock,
Fritsch, Frank, Liehm, W. Müller, Schmidt, Keil, Garlik, Ing. Weher, Schösser, Tschakert, Enhuber.

Stává se opětovně, že orgánové,bezpečnostní služby vůči různým politickým stranám a jejich přívržencům projevují různou praxi.

Tak se sděluje interpelantům, že se dne 14. února 1937 konala v Německém Pravnu veřejná schůze karpatoněmecké strany, ve které se vrchní strážmistr četnické stanice Německé Pravno, jménem Brichta, dopustil služebního přestupku potud, že oznámení Rudolfa Stiffla z Cechů 68, který při této schůzi konal zákonitou službu pořadatelskou a komunistou Antonínem Stifflem, Německé Pravno, Mlýnská ul. 469, byl napaden a poraněn, vzal sice na vědomí, o tom také sepsal protokol, ale věc patrně nikterak neprojednával, ježto dodnes není známo, zda proti útočníku Antonínu Stifflovi bylo zahájeno úřední řízení.

Dne 17. března 1937 pozval místní farář v Německém Pravnu Josef Petrech několik osob ke schůzi podle § 2. Pozvání byla podepsána "Říšské vedení strany". Ačkoli podle shromažďovacího zákona platného na Slovensku není schůzí obdobných schůzím podle § 2 zákona 135/67 a věc byla sdělena vrchnímu četnickému strážmistrovi Brichtovi, neshledal tento příčiny zakročiti proti nezákonnému konání této schůze. Shledal naopak nutným, zavésti řízení proti různým příslušníkům karpatoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, kteří se museli domnívati, že jde o veřejnou schůzi křesťansko-sociální strany lidové a schůze se zúčastnili.

Interpelanti táží se pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti:

1. Je pan ministr vnitra ochoten dát přezkoumati služební činnost vrchního strážmistra četnické stanice v Německém Pravnu Brichty, zdali odpovídá ústavě, a v daném případě zavésti proti jmenovanému četnickému orgánu disciplinární řízení?

2. Je pan ministr vnitra ochoten dát zjistiti, zdali schůze křesťansko-sociální strany lidové dne 17. března 1937 v Německém Pravnu, která byla svolána jako schůze podle § 2, odpovídala ustanovením shromažďovacího zákona, pro Slovensko platného?

3. Je pan ministr spravedlnosti ochoten dát zjistiti, že, pakli podle ustanovení shromažďovacího zákona, platného pro Slovensko, není a contrario § 2 shromažďovacího zákona 135/67 schůzí omezených na pozvané hosty, šlo tedy o veřejnou schůzi, která sice po případě byla svolána protizákonně,kterážto okolnost však účastníkům schůze nemohla býti známa, a že tudíž proti nim zahájeno bylo řízení naprosto neoprávněně?

V Praze dne 12. června 1937.