Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 547.

1. vlády na interpelaci sen. Pichla v záležitosti srážek z výplaty smluvních cen za dodávky textilního zboží pro veřejné úřady, podniky, ústavy, fondy a zařízení, zavedené vládním nařízením č. 99/33 a č. 3/34 Sb, z. a n. (tisk 404/1).

2. vlády na interpelaci sen. Kvasničky ve věci vládního nařízení č. 99/1933 a č. 3/1934 Sb. z. a n. (tisk 404/5).

3. ministra veřejných prací na interpelaci sen. Bergmana v záležitosti stavby silnic ve venkovských obcích (tisk 432/2).

4. vlády a ministra pošt na interpelaci sen. Hancku ve věci vyplácení vkladů u býv. uherské poštovní spořitelny (tisk.432/7).

5. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr Matouška ve věci nešetření jazykových předpisů okresním soudem v Nových Hradech (tisk 432/8).

6. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. inž. Havlína, dra Matouška, Bergmana týkající se školních map vůbec a národnostních map ve školních atlasech zvláště (tisk 432/10).

7. ministra vnitra na interpelaci sen. Franka stran disciplinárního stíhání a přeložení kompromitovaného, v prvé stolici trestním soudem odsouzeného, policejního inspektora Václava Fürsta v Mariánských Lázních (tisk 438/4).

8. ministra vnitra na interpelaci sen. Svobody o svévolném postupu okresního hejtmana v Kutné Hoře (tisk 444/1).

9. ministra vnitra na interpelaci sen. Franka o tom, že okresní úřad ve Stříbře bezdůvodně odepřel povolení k pořádání schůze sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, v Touškově (tisk 444/3).

10. předsedy vlády na interpelaci sen. Kvasničky, dra Matouška, inž. Havlína ve věci poškozování českých smluvních zaměstnanců Státního úřadu statistického ve prospěch Němců (tisk 444/9).

11. ministrů zemědělství a vnitra na interpelaci sen. Bergmana ve věci poplašných zpráv o šířící se tularaemii (tisk 449/1).

12. ministra železnic na interpelaci sen. Hancku v záležitosti výstavby železničního nádraží v Žilině (tisk 449/3).

Vládním nařízením č. 99 a 152/1933 Sb. z. a n. vydána byla jako kompensace za požadované, avšak nezavedené clo na dovoz lnu.

Podle vládního nařízení č. 99/1933 Sb. z. a n. vydána byla dosud vládní nařízení č. 3/34, č. 247/34, č. 243/35 a č. 44/37 Sb. z. a n. o srážkách ze smluvní ceny při některých dodávkách textilního zboží, jimiž bylo stanoveno procento srážky z účtu za některé dodávky textilního zboží. Procento toto jest výsledkem propočtu, provedeného na podkladě hlášené plochy lnu a konopí a odhadu sklizně na straně jedné a na podkladě hlášené hodnoty textilních dodávek pro veřejná místa na straně druhé.

Plocha lnu v důsledku citovaných vládních opaření stoupá (ze 4.008 ha v roce 1933 na 13.500 ha roku 1930), hodnota veřejných dodávek zůstává však téměř stejná. Okolnost tato byla důvodem ku snížení příspěvku pěstitelům lnu podle vládního nařízení č. 243/35 a č. 44/1937 Sb. z. a n. Opatření toto jest dokladem, že výše srážek jest upravována spravedlivě a se zřetelem na dané poměry.

Ministerstvo zemědělství navrhlo a se zúčastněnými ministerstvy svého času projednávalo jiný způsob úhrady akce podle citovaných vládních nařízení (zavedením dávek na dovoz textilních výrobků a jiných předmětů, zejména těch, které nejsou předmětem denní spotřeby), k dohodě však nedošlo, ježto provedení návrhu naráželo na obtíže mezinárodního obchodního styku (smluvní závazky).

V zájmu povznesení čs. lnářství, s nímž úzce souvisí i otázka zásobování armády domácími surovinami textilními, jest, aby podpora podle citovaných vládních nařízení byla zatím i nadále zachována.

V Praze dne 19. července 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Vládní nařízení č. 99 a 152/1933 vydána byla jako náhrada za požadované, avšak nezavedené clo na dovoz lnu.

Podle vládního nařízení č. 99/193 Sb. z. a n. vydána byla dosud vládní nařízení č. 3/1934, č. 247/34, č. 243/35 a č. 44/37 Sb. z. a n. o srážkách ze smluvní ceny při některých dodávkách textilního zboží, jimiž bylo stanoveno procento srážky z účtu za některé dodávky textilního zboží. Procento toto jest výsledkem propočtu, provedeného na podkladě hlášené plochy lnu a konopí a odhadu sklizně na straně jedné a na podkladě hlášené hodnoty dodávek textilního zboží pro veřejná místa na straně druhé.

Plocha lnu v důsledku citovaných vládních opatření stoupá (ze 4.008 ha v roce 1933 na 13.500 ha roku 1936), hodnota veřejných dodávek zůstává však téměř stejná. Okolnost tato byla důvodem ku snížení příspěvku pěstitelům lnu podle vládního nařízení č. 243/35 a č. 44/1937 Sb. z. a n. Opatření toto jest dokladem, že výše srážek jest upravována spravedlivě a se zřetelem na dané poměry.

Ministerstvo zemědělství navrhlo a se zúčastněnými ministerstvy svého času projednávalo jiný způsob úhrady akce podle citovaných vládních nařízení (zavedením dávek na dovoz textilních výrobků a jiných předmětů, zejména těch, které nejsou předmětem denní spotřeby), k dohodě však nedošlo, ježto provedení návrhu naráželo na obtíže mezinárodního obchodního styku (smluvní závazky).

V zájmu povznesení čs. lnářství, s nímž úzce souvisí i otázka zásobování armády domácími surovinami textilními, jest, aby podpora podle citovaných vládních nařízení byla zatím i nadále zachována.

V Praze dne 19. července 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministerstvu veřejných prací nepřísluší rozhodovati o stavbě nových silnic, které by měly spojovati obce v československé republice se sítí řádně vybudovaných silnic, neboť jedná se v tomto případě o spoje, které nemohou býti budovány jako silnice státní a nevede tudíž ministerstvo veřejných prací evidenci o tom, kolik obcí v republice postrádá silničního spojení se sítí řádně vybudovaných silnic.

Má-li se nějaká nestátní silnice zříditi a jakým směrem a jak se má uhraditi náklad na stavby a udržování takových silnic, náleží podle příslušných zákonných ustanovení do oboru působnosti zastupitelských sborů příslušného samosprávného svazku. Ministerstvo veřejných prací nemá zákonného podkladu, aby do těchto věcí iniciativně zasahovalo.

Pokud jde speciálně o požadavek, aby ze silničního fondu byla podporována také stavba silnic v zanedbaných oblastech zemědělských, podotýká se, že tomu nelze vyhověti, ježto.podle zákona o silničním fondu lze poskytovati z tohoto fondu příspěvky jen na zlepšování stávajících již silnic, a to jen oněch, které mají mimořádný význam pro dopravu, zvláště dálkovou.

Konečně se upozorňuje, že ve věci opatřování silničních spojů obcím, které jich dosud postrádaly, je v jednání t. zv. zemská silniční akce v Čechách, jejichž řízení spadá do oboru působnosti zastupitelských sborů země České.

Nové nestátní silnice nebyly tudíž až dosud za přispění silničního fondů postaveny žádné.

Z příslušného úvěru silničního fondu byly až do konce r. 1936 povoleny, pokud se týče přislíbeny, příspěvky na úpravu 4624 km dopravně důležitých nestátních silnic.

V Praze 21. července 1937.

Ministr veřejných prací:
ing. Dostálek v. r.

Uskutečnění výplaty vkladů, vložených do býv. uherské poštovní spořitelny v Budapešti, předpokládá, aby 4% uherské korunové renty, odevzdané v úhrnné nom. částce 64,470.000 K loňského roku poštovní spořitelnou v Budapešti československým zástupcům a tvořící hlavní část úhrady československého pohledávkového bloku za býv. uherskou poštovní spořitelnou v Budapešti, dříve byly zaměněny za 4 % náhradní renty podle zákona č. 104/1928 Sb. z. a n., resp. prováděcího nařízení č. 64/1929 Sb. z. a n.

K provedení této záměny bylo již zmocněno ředitelství státního dluhu, u něhož jsou zmíněné renty v úschově.

Jakmile budou náhradní renty vydány Poštovní spořitelně, zpeněží je, a po stanovení kvoty, připadající na jednu rakousko-uherskou korunu v Kč, přikročí ihned k vyplácení řádně přihlášených pohledávek za býv. uherskou poštovní spořitelnou.

V Praze dne 15. července 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.

Postup okresního soudu v Nových Hradech - doručení obsílky svědkyni Josefě Wagenknechtové, která je české národnosti, v jazyku německém - nebyl správný. Došlo k němu omylem soudu, který, jednaje se stranami německé národnosti, podle jména svědkyně usuzoval, že je též národnosti německé. Ve stížnosti Kláry Chlebečkové nebylo uvedeno, že svědkyně J. Wagenknechtová je učitelkou na české státní mateřské škole v Německém Benešově, nýbrž uvádí se v ní jen, že je učitelkou mateřské školy v Německém Benešově, kde je též německá mateřská škola.

Že by okresní soudce a přednosta okresního soudu v Nových Hradech Augustin Hille činil ve věci Josefě Wagenknechtové výtky s hlediska práva kárného nepřípustné, nebylo zjištěno.

Ministerstvo spravedlnosti učinilo opatření, aby okresní soud v Nových Hradech byl na zjištěnou jazykovou závadu upozorněn a vyzván, aby postupu takového napříště se vyvaroval.

V Praze dne 10. července 1937.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

Učebné pomůcky, a tedy i mapy, podléhají schválení ministerstva školství a národní osvěty. Užívati při vyučování neschválených pomůcek není dovoleno. Přes to, že opatřování nových nástěnných map je spojeno s poměrně značným nákladem, čehož nelze při daných hospodářských poměrech přehlížeti, pečuje státní školská správa i ostatní příslušni činitelé o to, aby závady, pokud se ještě vyskytují, byly odstraněny.

V připravovaném 6. vydání Brunclíkova-Machátova atlasu byla náplň národnostní mapy znovu revidována, při čemž podle technických možností bylo přihlédnuto k větším podrobnostem; barevně pak byla upravena tak, že československo se jeví jako uzavřený teritoriální útvar.

V Praze dne 16. září 1937.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.

Obvodní inspektor II. tř. neuniformovaného policejního strážního sboru Václav Fürst byl přeložen dnem 20. dubna 1937 z Mariánských Lázní na jiné služební místo a bylo proti němu zavedeno disciplinární řízení, které není doposud skončeno.

Použití §u 25 zákona na ochranu republiky nepřichází v daném případě v úvahu, ježto jmenovaný nedopustil se trestného jednání (opominutí) proti ustanovením zákonů ústavních nebo norem vydaných ku provedení těchto zákonů.

V Praze dne 20. července 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Der Rayonsinspektor 11. Klasse des nichtuniformierten Polizeiwachkorps Václav Fürst wurde mit 20. April 1937 von Marienbad in einen anderen Dienstort versetzt und gegen denselben das Disziplinarverfahren eingeleitet, welches bisher nicht beendet ist.

Die Anwendung des § 25 des Gesetzes zum Schutze der Republik kommt im gegebenen Falle nicht in Betracht, weil sich der Genannte keine strafbare Handlung (Unterlassung) gegen die Bestimmungen der Verfassungsgesetze oder der zur Durchführung dieser Gesetze erlassenen Normen zuschulden kommen ließ.

Prag, am 20. Juli 1937.

Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.

Odůvodnění zákazu veřejných schůzí v interpelaci uvedených je ve shodě se zákonem o právu shromažďovacím.

Ostatně proti zákazům nebyla podána odvolání a oznamovatelé se tak sami vzdali práva, aby opatření okresního úřadu byla po stránce skutkové i právní nadřízeným úřadem přezkoumána.

Tvrzení interpelace o politickém smýšleni okresního hejtmana neodpovídá podle výsledku šetření skutečnosti.

V Praze dne 3. srpna 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Z výměru okresního úřadu, jímž byla zmíněná schůze zakázána, bylo podáno odvolání, jež bylo výnosem zemského úřadu v Praze z 20. května 2937, č. 2191/37, odděl. 19. zamítnuto; tím bylo pravoplatně rozhodnuto, že opatření okresního úřadu je zákonné.

Za tohoto stavu věci není důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 3. srpna 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Gegen den Bescheid der Bezirksbehörde, mit welchem die erwähnte Versammlung verbaten wurde, wurde die Berufung eingebracht, welche mit dem Erlasse der Landesbehörde in Prag vom 20. Mai 1937, Z. 2191/37, Abt. 19, abgewiesen würde; hiedurch wurde rechtsgültig entchieden, daß die Verfügung der Bezirksbehörde gesetzlich ist.

Bei dieser Sachlage besteht kein Grund zu irgendwelchen Verfügungen.

Prag, am 3. August 1937.

Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.

K hořejší interpelaci sděluji, že šlo o ustanovení 38 statistických elévů na účet nových míst 7. platové stupnice v osobním stavu úředníků statistické pomocné služby u Státního úřadu statistického, jejichž systemisaci schválila vláda rozhodnutím ze dne 4. března t. r. a zároveň udělila souhlas, aby tato místa byla obsazena.

Přijetí několika kandidátů německé národnosti bylo nutné se služebního hlediska, ježto úřad potřeboval pro statistiku průmyslové výroby a zahraničního obchodu pracovníky dokonale znalé německého jazyka jednak se zřetelem na složitý materiál v německém jazyce, jejž třeba zpracovávati, jednak se zřetelem na nutnost většího počtu pracovníků, kteří by byli schopni samostatné německé korespondence v tomto oboru šetření.

Proto také byli vybráni z velkého množství uchazečů německé národnosti pouze kandidáti, kteří vykazují vyšší vzdělání než zákonem předepsanou zkoušku dospělosti na střední škole: tři z nich jsou právníci s první státní zkouškou, jeden je absolventem filosofické fakulty, jeden absolventem vysoké školy obchodní a jeden pojistným matematikem se státní zkouškou z pojistné techniky.

Sděluji dále, že nebylo přijato 8 nových elévů německé národnosti, kteří dosud v službách Státního úřadu statistického nebyli, jak se uvádí v interpelaci, nýbrž toliko 6 elévů. Dva z 8 jmenovaných elévů Němců byli již u Státního úřadu statistického zaměstnání před ustanovením elévy, a to jeden jako kancelářský oficiant a jeden jako akordant.

V Praze dne 12. července 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža. v. r.

Tularaemie byla zavlečena na území československého státu nejpravděpodobněji ze sousedního Rakouska, kde se vyskytla u divoce žijících hlodavců, hlavně zajíců a divokých králíků a byla zjištěna v Dolních Rakousích již na podzim roku 1935. V roce 1936 objevily se v Rakousku další případy a to nedaleko našich hranic u Břeclavi. V druhé polovici listopadu 1936 byly pak pozorovány první podezřelé případy onemocnění lidí tularaemií i v republice Československé a to v okrese Mikulov a Hodonín na Moravě a v okrese Skalice na Slovensku. Tomuto onemocnění lidí předcházelo hromadné hynutí záječí zvěře a jiných divoce žijících hlodavců na tularaemíi. Obyvatelstvo domnívajíc se, že nalezená zaječí zvěř uhynula na poranění při odbývaných honech jí sbíralo a spotřebovalo ve svých domácnostech. V důsledku toho docházelo k častým onemocněním lidí tularaemií. Po vyskytnutí se prvních případů onemocnění u lidí a zjištění, že toto je v souvislosti s toutéž nemocí u divoce žijících hlodavců, hlavně zajíců a divokých králíků byla příslušnými úřady urychleně učiněna opatření k zamezení dalšího možného nakažení lidí, dále opatření k zabránění rozšířování nákazy mezi zvěří a opatření k jejímu tlumení.

Ježto tularaemii zvěře nelze zjistiti ani klinicky ani pathologicko-anatomicky (pitvou), nýbrž toliko laboratorním vyšetřováním, zejména pokusem na zvířeti, bylo v zájmu zjištění rozsahu tularaemie zvěře nutno naříditi zasílání nalezené uhynulé nebo onemocnělé zvěře podezřelé z tularaemie k vyšetření do státního diagnostického a serotherapeutického veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané. Obdobná vyšetřování byla prováděna též pathologicko-anatomickým ústavem vysoké školy veterinární v Brně. Podle dosavadních výsledků vyšetřování prováděných ve zmíněných ústavech byla spolehlivě zjištěna tularaemie zvěře v zemi Moravskoslezské toliko v 21 případech u zajíců a ve 2 případech u divokých králíků, ačkoliv bylo vyšetřeno 295 zajíců, 27 divokých králíků, 14 srní, 1 muflon, 7 bažantů a 5 koroptví. V zemi Slovenské byla tularaemie zvěře zjištěna v 10 případech pouze u zajíců, ačkoliv bylo vyšetřeno 38 zajíců, 3 králíci, 2 srny a 1 potkan. Prováděním ochranných a tlumících opatření hlavně v místech tularaemii prokazatelně zamořených bylo dosaženo, že nákaza byla lokalisována pouze na obec Mikulov, Valtice, Novosedly okresu mikulovského, Břeclavu, Podivín, Ratíškovice, Hodonín (místní část Nesytý ), Čejč a Moravskou Novou Ves okresu hodonínského, Velešovice, Otnice okresu vyškovského, Hýsly okresu kyjovského a Vrbice okresu hustopečského na Moravě. Na Slovensku pak na obec Malacky, Sološnica okresu malackého, Kunov, Šaštín okresu senického, Skalice, Kopčany, Petrova Ves a Brodské okresu skalického. Ze země české bylo zasláno k vyšetření 171 zajíců a 3 divocí králíci, u kterých příčinou uhynutí byly zjištěny různé parasitární choroby. V poslední době bylo však v okrese jílové a v okrese Týn n. Vlt. zjištěno po jednom případě podezření na tularaemii u zajíců. V důsledku toho byla v uvedených okresích zavedena příslušná ochranná a tlumící opatření proti tularaemii, obdobná opatřením vydaným v zemi Moravskoslezské a Slovenské. Na Podkarpatslcé Rusi nebyla tularaemie zvěře dosud zjištěna.