Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 550.

Vládní návrh.

 

Zákon

ze dne........................................................................

o přísežných tlumočnících.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Část I.

Stálí přísežní tlumočníci.

§ 1.

(1) Stálí přísežní tlumočníci (v této části dále: tlumočníci) jsou ustanovováni podle předpisů tohoto zákona, aby

1. v řízení před soudy a úřady, veřejné správy (dále: úřady), je-li podle předpisů třeba tlumočníka, tlumočili otázky kladené osobám vyslýchaným a jich výpovědi a překládali písemnosti,

2. i mimo řízení před soudy a úřady vyhotovovali na žádost stran překlady,

3. osvědčovali za podmínek č. 1 a 2, že překlad písemnosti je správný,

4. ověřovali za podmínek č. 1 a 2 správnost opisu písemnosti, nemůže-li ji buď pro neznalost jazyka nebo z jiného zákonného důvodu uvěřiti ani soud ani veřejný notář v obvodu toho krajského soudu, ve kterém má tlumočník bydliště.

(2) Soudy a úřady přibírají k úkonům uvedeným v odstavci 1, č. 1 a 3 tlumočníka především ze seznamu stálých přísežných tlumočníků (§ 11), pokud není zvláštního důvodu, aby byl přivzat tlumočník příležitostný (§ 23).

(3) Vláda určí, jakým způsobem bude organisována překladatelská služba státních úřadů, podniků a ústavů pro ty případy, kdy podle předpisů není třeba přibrati tlumočníka.

(4) Úkony provedené tlumočníkem buďtež pokládány soudy a úřady za úkony požívající veřejné víry. Důkaz, že úkon je nesprávný, je však připuštěn.

§ 2.

(1) Tlumočníkem může býti ustanoven na svou žádost jen, kdo

1. je československým státním občanem,

2. je svéprávný,

3. je úplně spolehlivý,

4. prokáže úplnou znalost ve slově i v písmě státního jazyka a těch jazyků, pro které má býti ustanoven tlumočníkem, nebo jde-li o tlumočníka řeči hluchoněmých, znalost této řeči,

5. má bydliště v Československé republice, a to zpravidla (§ 5, odst. 2) v obvodu toho vrchního soudu, v jehož obvodu chce býti tlumočníkem, a

6. může i jinak tlumočnictví s úspěchem vykonávati.

(2) Tlumočníkem nemůže býti, kdo

1. je zaměstnancem soudu nebo úřadu, leč by ustanovení jeho za tlumočníka bylo nutné, a dá-li k tomu souhlas přednosta soudu nebo příslušný úřad,

2. byl v kárném řízení zbaven tlumočnictví nebo se ho zřekl v době, kdy proti němu bylo zahájeno kárné řízení.

§ 3.

Podrobná ustanovení o tom, jakým způsobem má uchazeč prokazovati znalost jazyků uvedených v § 2, odst. 1, č. 4 nebo řeči hluchoněmých, vydá vláda nařízením.

§ 4.

 (1) Žádost za ustanovení tlumočníkem budiž podána u presidenta vrchního soudu, v jehož obvodu chce býti žadatel tlumočníkem.

 (2) Jaký obsah má míti žádost a jak má býti doložena, ustanoví vláda nařízením.

 

§ 5.

(1) President vrchního soudu vykoná šetření o tom, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 2 a zda je třeba tlumočníka pro jazyk, jehož tlumočníkem žadatel chce býti, v obvodu toho krajského soudu, v němž má žadatel bydliště, anebo, nejde-li o potřebu určitého krajského soudu, zda je potřeba tlumočníka v obvodu vrchního soudu vůbec.

(2) Jen výjimečně může býti tlumočníkem ustanovena osoba, která má bydliště v obvodu jiného vrchního soudu.

§ 6.

(1) Podle výsledků šetření rozhodne vrchní soud o žádosti.

(2) Žadatel nemá nároku na ustanovení tlumočníkem; proti zamítnutí žádosti není opravného prostředku.

§ 7.

(1) Je-li žádosti vyhověno, vyhotoví president vrchního soudu žadateli listinu o ustanovení tlumočníkem (dekret). V ní budiž uvedeno, z kterého jazyka a do kterého jazyka může tlumočiti, překládati a osvědčovati správnosti překladu, nebo ve kterém jazyku sepsané opisy může ověřovati (§ 1, odst. 1), nebo že se ustanovuje tlumočníkem řeči hluchoněmých, případně i že je ustanoven tlumočníkem jen na dobu, dokud ubude bydleti v obvodu určitého krajského soudu.

(2) Po zaplacení dávky za úřední úkon ustanovení tlumočníkem, stanovené příslušnými předpisy, zařídí president vrchního soudu, aby tlumočník vykonal přísahu. Tlumočník budiž vzat do přísahy presidentem krajského soudu svého bydliště; poté budiž mu vydána listina o ustanovení tlumočníkem a budiž na ní vyznačeno vykonání přísahy.

§ 8.

 

(1) Přísahou slibuje tlumočník, že bude své úřední úkony konati podle nejlepšího vědomí a svědomí a že bude zachovávati úřední tajemství.

(2) Jinak platí o postupu při přísaze předpisy dané pro výkon přísahy znalecké v řízení před soudem.

§ 9.

Nedostaví-li se tlumočník k přísaze a řádně se neomluví nebo odepřeli přísahu vykonati, má se za to, že žádost za ustanovení tlumočníkem vzal zpět; na tyto následky budiž tlumočník v obsílce upozorněn.

§ 10.

(1) President krajského soudu sdělí presidentu vrchního soudu den, kdy tlumočník vykonal přísahu, nebo že se k přísaze nedostavil a řádně neomluvil.

(2)President vrchního soudu dá zapsati tlumočníka po výkonu přísahy do seznamu (§ 11) a oznámí jeho ustanovení redakcím Věstníků ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra, aby je uveřejnily.

§ 11.

(1) Vrchní soudy vedou seznamy tlumočníků ustanovených pro obvod vrchního soudu.

(2) Každého pátého roku vykoná president vrchního soudu šetření o tom, zda dosud trvají podmínky zápisu do seznamu.

(3) Podle výsledků tohoto šetření a po případném rozhodnutí o škrtnutí tlumočníků ze seznamu podle § 21 sestaví president vrchního soudu nový seznam tlumočníků. Seznam zašle redakcím Věstníků ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra, aby jej uveřejnily.

§ 12.

Tlumočníci mohou úkony, k nimž jsou soudem nebo úřadem vyzváni nebo o něž strana žádá, odmítnouti jen z důležitých důvodů; zvláště jsou povinni úkon žádaný stranou odmítnouti, jestliže tlumočený obsah tvoří skutkovou podstatu trestného činu nebo se příčí veřejné mravopočestnosti.

§ 13.

Důvody vyloučení úřední osoby v řízení před soudy a úřady platí i pro tlumočníky v řízení tom používané. Důvody vyloučení tlumočníka podle předpisů civilního řádu soudního platí i tehdy, jde-li o úkony, o něž strana žádá (§ 12 ).

§ 14.

(1) Nemohl-li by tlumočník úkol mu svěřený včas a řádně splniti, je povinen překážku neprodleně oznámiti tomu, kdo od něho žádal úkon.

(2) Není-li v řízení před soudem nebo úřadem strany, která by byla povinna nésti náklady překladu, a nejde-li také o případ, že strana je osvobozena od nákladů na základě práva chudých, je soud (úřad) oprávněn žádati od tlumočníka bezplatně překlady, jichž potřebuje v úředním jednání, v mezích stanovených ministerstvem spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministerstvy a nikoli v rozsahu širším než dvacet stran při jednom úkonu.

§ 15.

(1) Tlumočník je povinen o všech překladech vésti deník a do něho jednotlivé případy zapisovati.

(2) Předpisy o vedení deníku vydá ministerstvo spravedlnosti výnosem a vyhlásí je ve Věstníku ministerstva spravedlnosti.

§ 16.

(1) Bez připojení překládané listiny může býti překlad samostatně vyhotoven jen v řízení před soudy (úřady) na úřední výzvu.

(2) Jinak budiž překlad napsán vždy na listině překládané nebo k ní připojen a to tak, aby oba konce niti, kterou je překlad spojen s prvopisem, byly přelepeny úřední pečetí, nebo budiž provedeno jinaké spojení překladu s prvopisem, které zaručuje neoddělitelnost.

(3) Není-li podle povahy věci možné, aby překlad byl psán na překládané listině nebo aby byl k ní připojen, na př. proto, že jde o překlady míst sbírek zákonů, o překlady míst větších vázaných spisů a pod., budiž připojen opis překládaného místa, tento budiž jako takový nahoře označen a překlad na něj napsán nebo s ním spojen; jde-li však o překlady z tištěných a obecně přístupných knih, budiž alespoň přesně označeno místo, z něhož byl pořízen překlad.

(4) Je-li třeba v překladu něco škrtnouti, staniž se to tak, aby přeškrtnuté slovo zůstalo čitelné.

(5) Jsou-li v překladu opravy, třeba na ně v závěrečné doložce zvláště upozorniti.

§ 17.

(1) Tlumočník připojí na konci překladu tuto doložku: "Č. d..... Osvědčuji, dovolávaje se své přísahy jako tlumočník z jazyka.... do jazyka......, ustanovený dekretem vrchního soudu v....,

ze dne....:..:, č......, že tento překlad souhlasí s překládanou písemností, sepsanou v jazyku.... (že opis souhlasí s prvopisem). Poplatky podle saz.pol.......... Kč..., h."

(2) Tato doložka musí býti vždy psána v jazyku státním. Vedle této doložky v jazyku státním, která musí býti na prvém místě, může býti připojena doložka stejného obsahu v jazyku menšinovém za podmínek jazykových předpisů nebo v cizím jazyku, ve kterém byl pořízen překlad nebo ze kterého byl překlad pořízen. Doložka v cizím jazyku budiž označena jako překlad. Pod doložkou (pod oběma doložkami) buďtež připojeny podpis tlumočníkův a pečeť.

§ 18.

(1) Pečeť, v níž jest malý státní znak republiky, musí obsahovati na předním místě v jazyku státním jméno tlumočníka, jeho vlastnost jako tlumočníka jazyka, pro který jest ustanoven, a bydliště; údaj vlastnosti jako tlumočníka jazyka, pro který je tento ustanoven, může býti i v tomto jazyku. O tom, kdy lze užívati i jazyka menšinového, platí jazykové předpisy o úřední pečeti orgánů republiky.

(2) Úpravu pečetí stanoví výnosem ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra a vyhlásí předpisy ty ve Věstníku ministerstva spravedlnosti.

(3) Presidentu vrchního soudu buďtež předloženy otisky pečetí a podpis tlumočníkův; úpravu tlumočníkových pečetí schválí president vrchního soudu ještě před vydáním dekretu.

§ 19.

(1) Tlumočník je podroben dozoru a kárné moci vrchního soudu; této kárné moci je podroben tlumočník, je-li jím veřejný notář, jen nejde-li o výkon tlumočnictví podle ustanovení notářských řádů.

(2) Kárné tresty jsou: napomenutí, písemná důtka, pokuta do 5.000 Kč a zbavení tlumočníka tlumočnictví.

(3) Pokuta nemůže býti změněna ve vazbu a nelze ji exekučně vymáhati. Nezaplatí-li tlumočník pokutu ve lhůtě jemu určené, bude vyškrtnut ze seznamu. Zaplacené pokuty připadají státu.

(4) Trest zbavení tlumočnictví budiž vysloven, zjistí li se, že tlumočník opětně porušil své povinnosti, že zneužívá tlumočnictví k pokoutnictví nebo že opětně a přes dřívější napomenutí porušuje poplatkové sazby (§ 20, odst. 1) nebo ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, zvláště tím, že osvědčuje správnost překladu do jazyka nebo z jazyka, pro který není ustanoven tlumočníkem.

(5) Všechny kárné tresty buďtež vyznačeny v seznamu (§ 11).

(6) Provésti kárné řízení přísluší disciplinární komisi zřízené u vrchního soudu podle § 100 a násl. zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních zřízenců (služební pragmatika). Z rozhodnutí disciplinární komise může se tlumočník odvolati k vrchní disciplinární komisi u ministerstva spravedlnosti; odvolání nemá odkladného účinku. Jinak platí o řízení přiměřeně ustanovení daná o disciplinárním řízení podle této služební pragmatiky.

(7) Kárné řízení budiž zastaveno, zřekne-li se tlumočník tlumočnictví.

§ 20.

(1) Tlumočníkům přísluší za provedené úkony náhrada podle sazeb, které vydá vláda nařízením.

(2) V řízení před soudy a úřady upraví účtovanou náhradu soud nebo úřad. Není-li stanoveno předpisy o řízení jinak, má tlumočník právo ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí podati stížnost na výměru náhrady k jedné vyšší stolici.

(3) Tlumočník pozbývá nároku na náhradu v řízení před soudem nebo úřadem, jestliže jí nežádal do 24 hodin po svém úředním úkonu.

§ 21.

(1) Tlumočník budiž vrchním soudem škrtnut ze seznamu

1. zřekne-li se tlumočnictví,

2. nezaplatí-li pokutu v určené lhůtě (§ 19, odst..3),

3. je-li zbaven tlumočnictví v řízení kárném (§ 19, odst. 4),

4. zjistí-li si vrchní soud (§ 6, odst. 1), že tlumočník nemá náležitostí předepsaných v § 2, nebo že je k tlumočnictví nezpůsobilý,

5. jestliže tlumočník zemře.

(2) Tlumočník může býti vrchním soudem škrtnut ze seznamu, vystěhoval -li se z obvodu toho krajského soudu, jehož poměry byly rozhodné pro potřebu, aby tlumočník byl v jeho obvodu ustanoven.

(3) Doví-li se některý,soud (úřad), že jsou důvody pro to, aby bylo zavedeno kárné řízení nebo aby některý tlumočník byl škrtnut ze seznamu, oznámí to neprodleně vrchnímu soudu. To platí zvláště, přesvědčí-li se, že úkony tlumočníka jsou hrubě nesprávné.

(4)Proti usnesení vrchního soudu o škrtnutí ze seznamu z důvodu odstavce 1, č. 3 může se tlumočník odvolati k ministerstvu spravedlnosti do 15 dnů od doručení výměru, jímž bylo vysloveno škrtnutí ze seznamu; odvolání to nemá odkladného účinku.

§ 22.

(1) Byl-li tlumočník pravoplatně vyškrtnut ze seznamu, buďtež jeho úřední pečeti, deníky a nevyřízené spisy odevzdány presidentu vrchního soudu. Nestane-li se tak, jest president vrchního soudu oprávněn tyto věci dáti odebrati.

(2) President vrchního soudu dá pečeti zničiti, deníky uschovati do spisovny a učiní vhodná opatření o nevyřízených spisech. O tom, kdy mohou účastníci nahlížeti do deníků uschovaných u vrchních soudů, platí ustanovení platná o nahlížení do spisů u soudů.

(3) Škrtnutí ze seznamu budiž oznámeno redakcím Věstníků ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra, aby je uveřejnily.

 

Část II.

Příležitostní tlumočníci.

§ 23.

(1) Není-li možno v jednotlivém případě v řízení před soudy a úřady přibrati stálého přísežného tlumočníka (§ 1, odst. 2), buď přibrán za tlumočníka zaměstnanec tohoto soudu (úřadu), který má potřebné jazykové znalosti. Nelze-li ani takovou osobu přibrati za tlumočníka, budiž přibrána za tlumočníka jiná spolehlivá osoba s potřebnými jazykovými znalostmi, ochotná vykonati tlumočnický úkon.

(2) Zaměstnanci soudu (úřadu) buďtež před započetím tlumočnického úkonu upozorněni na úřední přísahu (slib). Jiný tlumočník vykoná přísahu podle § 8 před přednostou soudu (úřadu), u něhož má býti úkon proveden.

(3) Ustanovení § 13, věty prvé platí i pro příležitostné tlumočníky.

(4) Osoby přibrané za tlumočníka v jednotlivém případě (odstavec 1 a 2) mají nárok na odměnu jako stálí přísežní tlumočníci.

Část III.

Ustanovení společné.

§ 24.

O tom, kdy musí býti připojen k listinám užívaným v řízení před soudy, úřady nebo orgány republiky ověřený překlad do státního jazyka, platí to, co je v tomto směru ustanoveno v nařízeních vydaných na základě jazykového zákona.

 

Část IV.

Závěrečná a přechodná ustanovení.

§ 25.

(1) Tento zákon se nedotýká oprávnění veřejných notářů, pokud smějí pode předpisů veřejnonotářského řádu pořizovati překlady listin, ale sazby poplatků podle § 20 platí i v těchto případech.

(2) Rovněž se nevztahuje na řízení před obcemi a na tlumočníky, kteří jsou ustanoveni u soudů (úřadů), k nimž jsou ve služebním poměru a pokud pro ně obstarávají překlady úředních spisů.

(3) Osoby zapsané v seznamech založených před účinností tohoto zákona buďtež, zažádají-li o to do jednoho měsíce po vyhlášení zákona, zapsány do nově založených seznamů, jestliže jsou u nich splněny podmínky uvedené v § 2, odst. 1; podmínka znalosti státního jazyka neplatí pro tyto tlumočníky po dobu tří let od účinnosti tohoto zákona. Tento jich zápis nepodléhá dávce za úřední úkon.

§ 26.

Předpisy odporující tomuto zákonu se zrušují. Zvláště se zrušují: dvorní dekret ze dne 22. prosince 1835, č.109 sb. z. s., o soudních tlumočnících, § 385 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., ve znění čl. I, č. 12 zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 8b. z. a n. z roku 1920, a nařízení č. 58.600/1916 I. M. (uh. m. spravedlnosti) o soudních tlumočnících.

§ 27.

Tento zákon nabývá účinnosti prvým dnem třetího měsíce následujícího po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Předpisy o tlumočnících nejsou jednotné. V oblasti bývalého práva rakouského je základem dv. dekret z 22. prosince 1835,č. 109.Sb. z. s., podle něhož má býti u vrchního soudu nebo u sborových soudů I. stolice v hlavních městech zemí, a je-li třeba, též u sborových soudů větších měst, k překládání z cizích řečí, ve kterých se často listiny sepisují, potřebný počet tlumočníků trvale vzat do přísahy. Tlumočníci mají býti především vzati z advokátů a notářů. Vrchní soud vyžádá si od sborového soudu I. stolice vhodné návrhy a pokusí se nabýti přesvědčení o znalostech a mravní bezúhonnosti.