Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 137.

IV. volební období.

Tisk 555.

Pošta je státním podnikem, na který se nevztahuje ustanovení § 2 jazykového zákona. Přes to používá - analogicky podle citovaného ustanovení jazykového zákona - při označování poštovních úřadů, v jejichž obvodech obývá kvalifikovaná německá národní menšina, také orientačních nápisů s textem českoněmeckým. Písmena těchto nápisů v obou jazycích mají zpravidla stejnou velikost.

Tato prakse je zachovávána i u poštovního úřadu Mariánské Lázně 1.

Na orientačních tabulích, které má interpelace na mysli, písmo textu ve státním jazyku jest sice o něco větší než písmo textu německého (a francouzského resp. anglického). Stalo se to jen z důvodů technických, aby krátký text v jazyku státním byl uveden v soulad s mnohem delšími texty v ostatních třech jazycích.

Domněnku či podezření, že se tak stalo z nějakého zaujetí proti německé národnostní menšině, třeba odmítnouti, poněvadž taková tendence byla by v přímém rozporu se shora uvedenou liberární praksí poštovní správou v jazykových věcech dobrovolně zachovávanou. Záležitost interpelací projednávaná nezavdává proto důvodu ani k disciplinárnímu řízení proti komukoliv.

Také jest odmítnouti tvrzení, že by vytýkané nápisy odporovaly zásadám rovnosti zaručeným mezinárodně nebo ústavou. Jazykový zákon, tvořící součást ústavní listiny a opírající se při tom o čl. 7 smlouvy St. Germainské, neustanovil rovnoprávnost jazyků menšinových s jazykem státním, nýbrž stanovil právě jen "přiměřenou" možnost používati menšinových jazyků před soudy. Rovnost v takovém smyslu, jak jí má interpelace na mysli, nedá se odvoditi ani z § 128 ústavní listiny.

Nápisy, nad nimiž po dobu 7 let od jejich umístění dosud nikdo se nepozastavoval, nejméně pak pro velikost jejich písma, zůstanou zatím na svých místech, a budou v duchu hospodárnosti, uložené přítomnými poměry celé státní správě, vyměněny až příležitostně.

Tučný v, r.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

Tisk 555.

Die Post ist eine staatliche Unternehmung, auf welche sich die Bestimmungen des § 2 des Sprachengesetzes nicht bezieht. Trotzdem verwendet sie - analog nach der zitierten Bestimmung des Sprachengesetzes - bei der Bezeichnung der Postämter, in deren Sprengel eine qualifizierte deutsche nationale Minderheit wohnt, auch Orientierungsaufschriften mit čechisch-deutschem Text. Die Buchstaben dieser Aufschriften in beiden Sprachen sind in der Regel gleich groß.

Diese Praxis wird auch beim Postamte in Marienbad 1 eingehalten.

Auf den Orientierungstafeln, welche die Interpellation im Sinne hat, ist die Schrift im čechischen Text wohl um etwas größer als die Schrift des deutschen (und des französischen resp. englischen) Textes. Dies geschah bloß aus technischen Gründen, damit der kurze Text in der Staatssprache mit den viel längeren Texten in den übrigen drei Sprachen in Einklang gebracht werde.

Die Vermutung oder Verdacht, daß dies aus irgendeiner Voreingenommenheit gegen die deutsche nationale Minderheit erfolgt sei, ist zurückzuweisen, weil eine derartige Tendenz mit der oben erwähnten, von der Postverwaltung in sprachlichen Angelegenheiten freiwillig eingehaltenen liberalen Praxis im direkten Widerspruch stehen würde. Die durch die Interpellation verhandelte Angelegenheit gibt daher selbst zu enem Disziplinarverfahren gegen wen immer keine Veranlassung.

Abzuweisen ist auch die Behauptung, daß die beanständeten Aufschriften mit den international oder verfassungsmäßig garantierten Gleichheitsgrundsätzen im Widerspruch stehen würden. Das Sprachengesetz, welches einen Bestandteil der Verfassungsurkunde bildet und sich hiebei an Art. 7 des Vertrages von St. Germain stützt, hat nicht die Gleichberechtigung der Minderheitssprachen mit der Staatssprache festgesetzt, sondern eben nur eine "angemessene" Möglichkeit des Gebrauches der Minderheitssprachen vor Gericht statuiert. Eine Gleichheit in dem in der Interpellation gedachten Sinne kann selbst aus dem § 128 der Verfassungsurkunde nicht abgeleitet werden.

Die Aufschriften, welche während der 7 Jahre seit ihrer Anbringung am wenigsten gar wegen der Größe ihrer Schrift bisher noch niemand beanständet hat, verbleiben vorlüufig auf ihrer Stelle und werden im Geiste der durch die gegenwärtigen Verhältnisse der gesamtem Staatsverwaltung auferlegten Wirtschaftlichkeit erst gelegentlich ausgewechselt werden.