Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 557.

557/1.

Interpelace

Dne 21. března t. r. zjistila bezpečnostní stráž, že před hotelem "Pošta" v Chebské třídě v Karlových Varech stojí osobní auto evid. značky Č. 83.432 (policejní obvod Cheb) již plných 48 hodin úplně bez dozoru. Když nebylo možno v hotelu zjistiti, komu auto přináleží a v předpokladu, že se může jednati o auto odcizené, požádal službu mající strážmistr mechanika Aloise Serzera z garáže "Gebhard", aby odborně uvolnil dveře vozu a tento dopravil do garáže.

Ve chvíli, kdy mechanik Serzer otevíral auto, přiběhli dva páni a jeden z nich (později na policejním ředitelství zjištěný poslanec S. D. P. Köhler) vrhl se na inspektora bezpečnostní stráže s výkřikem: "Co děláš, ty policajte, u mého auta, co?" Potom poslanec Köhler oběma rukama se zaťatými pěstmi vrazil do službu majícího inspektora takovou silou, že tento zavrávoral, uchopil ho pak za rameno, třásl jím a stálým tykáním vynucoval si jméno polic. inspektora, který mu hlásil svoje služební číslo.

Druhý, který se nelegitimoval ani na policejním ředitelství, mohl to býti třeba někdo ze zahraničí, i když se hlásil jako poslanec S. D. P., začal řečniti ke shromážděnému lidu, neboť případ udál se v době značné frekvence. Po napomenutí stráže arogantně a vyzývavě křičel: "Ty musíš býti tady zticha, ty policajte." Uchopil strážníka ze zadu za rameno, cloumal jím, což vyvolávalo u shromážděného lidu posměch a řečnil dále.

Oba výtržníci byli slušně žádáni, aby se legitimovali, což hrubě odmítli s poznámkou, že oni se na svém území policajtovi legitimovati nebudou.

Poslanec Köhler k zástupu lidu prohlásil: "To není žádná demokratická československá republika, to jest jako kolonie." Přistoupil pak k autu, u něhož stál policejní inspektor, odhodil jej tak prudce od vozu, že tento padl na stroj auta vedle stojícího a zranil se v páteři. S druhým neznámým pánem nasedli pak do auta a odejeli na policejní ředitelství, kde měli po způsobené výtržnosti ještě odvahu stěžovati si na stráž bezpečnosti.Případ byl protokolárně vyšetřován.Další neslýchaný případ podobný karlovarské události stal se 17. října t. r. v Teplicích, který i když není ještě vyšetřování skončeno dokazuje, že zákonodárci sudetoněmecké strany (předseda Konrád Henlein) z nenávisti ke státním policejním bezpečnostním orgánům vyvolávají úmyslně a záměrně incidenty. Hrubě spílají strážcům veřejného pořádku, a jak jest bezpečně zjištěno, poslanec Frank v Teplicích udeřil policejního inspektora tak, že tento padl na chladič auta a vážně se zranil.

Podepsaným jest velmi dobře známo pozadí všech incidentů a úmyslného vyvolávání neklidu ve smíšeném území a na pohraničí našeho státu poslanci S. D. P., kteří však mají nejméně důvodů naříkati si, že se s nimi v Československu špatně zachází a proto táží se podepsaní pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

1. Jak byl vyřízen případ veřejného násilí, urážky stráže, výtržnosti na ulici a přestupek dopravního řádu poslance Köhlera u Karlových Varech a bylo-li proti jmenovanému zavedeno soudní vyšetřování?2. Hodlají páni ministři vnitra a spravedlnosti vzíti v ochranu bezpečnostní orgány, konající těžkou a odpovědnou službu veřejnosti a státu, aby zajištěna byla jejich osobní bezpečnost před soustavnými útoky poslanců sudetoněmecké strany?

3. Co hodlají páni ministři vnitra a spravedlnosti zaříditi pro příště, aby se podobné případy neopakovaly?

V Praze dne 29. října 1937.

557/2.

Interpelace

Československá republika ponechala v působnosti zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu, nyní úřadovny A a B v Praze, úřadovny A a B v Brně. Zrušena byla pouze zemská úřadovna v Opavě zákonem č. 26/1929. Nově pak zřízena byla úřadovna v Bratislavě v roce 1922 rozšířením pensijního pojištění na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Úřadovny B v Praze i v Brně jsou považovány za úřadovny německé, které se staly přímo národnostní državou Němců. Obě tyto německé úřadovny vykazuji velmi značné passivum a náklad na jejich vydržování musí hraditi úřadovny ostatní.

Ptají se proto podepsaní pana předsedy vlády a pana ministra sociální péče:

1. Je pan předseda vlády a pan ministr sociální péče ochoten působiti k tomu, aby pasivní úřadovny B v Praze a Brně byly v zájmu pojištěnců zrušeny?2. Je pan předseda vlády a pan ministr sociální péče ochoten působiti k tomu, aby byla provedena reorganisace systému v tom smyslu, že by zemské úřadovny byly vůbec zrušeny a prováděním pensijního Pojištění, jakož i jeho řízením pověřen Všeobecný pensijní ústav?

V Praze dne 29. října 1937.Kvasnička, Trnobranský,

557/3.

Interpelace

Prvé volby do Všeobecného pensijního ústav konaly se po počátku působnosti pensijního pojištění soukromých zaměstnanců dne 22. května 1909. Po 5letém období vykonány byly tyto volby pak 14. května 1914 a to v zemských úřadovnách v Praze I. a II., v Brně I. a II. a v Opavě. Od té doby nebyly dosud volby vypsány, ačkoliv zákon č. 26/1923 § 133 konání voleb výslovně nařizuje.

Současně § 193 cit. zákona určuje: "Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšší z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbory a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou též jmenováni podle § 78 předseda a místopředsedové Všeobecného pensijního ústavu." Ačkoliv již tedy od působnosti výše uvedeného zákona uplynulo již téměř 9 let, nevykonala vláda dosud svojí povinnost a klidně trpí nezákonný stav v jedné z nejdůležitějších sociálních institucí. Tak na příklad v centrále Všeobecného pensijního ústav byla dosazena v listopadu 1920 správní komise, sestávající z 8 zástupců skupiny zaměstnanců a z 8 zástupců skupiny zaměstnavatelů. Ze skupiny zaměstnanců zemřeli 4 členové správní komise: Arnošt Hirsch, 4. února 1925, Eduard Houdek, 20. října 1931, Otto Tausig, 30. června 1929 a Ing. Karel Zelenka, 20. listopadu 1926. Ze skupiny zaměstnavatelů zemřeli 3 členové správní komise: JUDr. Friedman, 27. prosince 1930, Václav Nebeský, 22. srpna. 1932, Václav Šaněk, 16, července 1923. Funkce vzdal se jeden člen: Pavel Novák, 21. dubna 1925.Z těchto 8 míst obsazena byla však pouze 2 místa, a to za pana Arnošta Hirsche jmenován Frant. Kirchhof, a za Václava Šaňka JUDr. Alois Zmek. Zůstalo tudíž v obou skupinách neobsazeno celkem 6 míst. Správní komise proto je neúplná tak, že lze míti důvodné pochybnosti, zda všechna opatření až dosud jí učiněná opírají se o přesné znění zákona. Do správní komise Všeobecného pensijního ústavu nebyla po úmrtí 2 jeho zástupců Ing. K. Zelenky a Eduarda Houdka pojata největší odborová organisace soukromých úředníků "Jednota českoslov. úředníků a zřízenců v Praze", sdružující více než 50.000 pojištěnců. Proto ptají se podepsaní pana předsedy vlády a pana ministra sociální péče:1. Je pan předseda vlády a pan ministr sociální péče ochoten vysvětliti, proč nebyly jmenováni nástupci po zemřelých členech správní komise V. P. Ú. za skupinu zaměstnavatelskou i zaměstnaneckou?

2. Je pan předseda vlády a pan ministr sociální péče ochoten působiti k tomu, aby tento nezákonný stav byl odstraněn a aby do správní komise byli jmenováni zároveň zástupci Jednoty českoslov. soukromých úředníků a zřízenců?

3. Je pan předseda vlády a pan ministr sociální péče ochoten působiti k tomu, aby byly v nejkratší době nařízeny a provedeny volby do Všeobecného pensijního ústavu z jeho úřadoven?

V Praze dne 29. října 1937.

557/4.

Interpelace

Na den 14. listopadu 1937 byly vypsány volby okresního zastupitelstva pro politický okres Benešov a Vlašim. Tyto volby měly se konati současně s obecními volbami vypsanými v různých místech státu. Československá tisková kancelář oznámila v sobotu dne 23. října 1937 pomocí rozhlasu, že volby do obcí se odkládají a že všechny schůze se zakazují. V této úřední zprávě nebylo však ničeho řečeno o odložení okresních voleb ve Vlašimi a v Benešově. V obcích uvedených okresů byly proto ještě v neděli dne 24. října 1937 veřejně vyvěšeny vyhlášky oznamující konání voleb na den 14. listopadu 1937, ale schůze voličů nemohly býti konány, ježto, jak uvedeno, byl oznámen zákaz konání schůzí.Tím byli poškozeni majitelé hostinců, kteří měli náklad s vytápěním místností určených pro schůze voličů a dále utrpěli škodu tím, že neprodali připravených jídel a nápojů.

Odložení voleb do obcí bylo motivováno tím, že sudetoněmecká strana vtiskla obecním volbám politický ráz a že v obcích smíšeného území došlo k nepokojům. Vůbec však žádných výtržností nebylo na okrese Benešov a Vlašim a proto po soudu podepsaných byly tyto okresní volby odvolány zcela neodůvodněně.Podepsaní se proto táží pana ministra vnitra:

1. Proč došlo k zákazu schůzí i v místech, kde je záruka klidného průběhu veřejných shromáždění lidu?2. Proč došlo k odvolání okresních voleb v Benešově a Vlašimi, když v obvodu těchto okresů žádných nepokojů nebylo?

V Praze dne 23. října 1937.

557/5.

Interpelace

Po událostech v Teplicích nemůže býti již pochybnosti o cílech strany sudetoněmecké a o jejím poměru ke státu. Případ teplický jen znovu potvrdil, že strana sudetoněmecká nerespektuje stát a jeho orgány a že její stanovisko ke státu je nepřátelské.

Za těchto okolností musí tím bolestněji překvapovati, že v organisacích mládeže této strany jsou i čeští mladí lidé, jejichž rodiče ani pořádně německy neumějí. Takové případy jsouprávě v Teplicích. Je vyloučeno, že by tyto české lidi vedlo do organisací sudetoněmecké mládeže politické přesvědčení. Vše se zdá nasvědčovati tomu, že je sem vede nátlak příslušníků sudetoněmecké strany a obava před ztrátou existence, jde-li o lidi zaměstnané u příslušníků sudetoněmecké strany.Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra vnitra:

Jsou tyto okolnosti panu ministrovi známy? Má pan ministr vnitra zprávy o tom, z jakých důvodů i čeští mladí lidé se stávají členy organisací mládeže strany sudetoněmecké?Co chce pan ministr podniknouti, aby čeští lidé ze strachu před terorem se nestávali členy strany sudetoněmecké?

V Praze dne 29. října 1937.

557/6.

Interpelace

V denním tisku se v poslední době objevila několikrát zpráva, že z popudu ministerstva zemědělství i ministerstva vnitra provádějí okresní úřady šetření, jímž se má zjistiti, jaké jsou dnešní cenové a tržní poměry v menších městech, kde se konají dobytčí trhy. Sleduje se prý tím ten cíl, aby dobytčí trhy v menších městech byly zrušeny a soustředěny do měst větších.Proti tomuto připravovanému zrušení dobytčích trhů v menších městech ozývají se protestní hlasy jak z kruhů zemědělských, tak i z kruhů obchodních a živnostenských i z kruhů samosprávných činitelů dotyčných menších měst. Poukazuje se oprávněně na to, že dobytčí trhy jsou leckde jedinou příležitostí, kde se venkov stýká s městem a kde zemědělec, který ve městě na trhu prodá dobytče, nakoupí zase své potřeby pro domácnost a hospodářství. Zrušení trhů by rozhodně poškodilo živnostníky a obchodníky v dotyčných městech. Zkrácena by však byla i městská obecní pokladna o poplatky, plynoucí z trhu. Zemědělec sám měl by pak největší nevýhodu, že by musil dobytče vodit na trh vzdálený.Z toho důvodu táží se podepsaní pánů ministrů zemědělství a vnitra:

Je pravda, že se připravuje zrušení dobytčích trhů v menších městech? Jaký cíl se tím sleduje? Jak dalece již příslušné šetření postoupilo? Bude vzat ohled na oprávněné protesty zemědělců, živnostníků i obecních správ?

V Praze dne 29. října 1937.

557/7.

Interpelácia

Technickým oddelením krajinského úradu v Bratislave vypracovaný bol projekt na stavbu silnice Štrbské Pleso-Popradské Pleso v dĺžke 4 a pol kilometru nákladom 2,700.000 Kč akožto predĺženie cesty Slobody. Vzdor tomu, že návrh stavby tejto silnice považovaný je so strany hospodárskych i sociálnych činiteľov v záujme nášho cudzineckého ruchu v Tatrách a v záujme sociálnom celého kraja za prospešný a nutný, odkladá sa jeho realizovanie. Možno, že to bude stať menej keď že výtečný materiál, skala, je na mieste. Pýtame sa preto vlády, z akých dôvodov sa stavba tejto potrebnej a rentabilnej silnice odkladá a prečo sa projekt po vzoru iných štátov s urychlením neprevedie.Tatranská komisia pre národný park nesdieľa v súvise so stavbou silnice zo Štrbského na Popradské Pleso ten istý názor ako hospodárski a sociální čintelia a kloní sa k mienke, že táto silnica nezasiahla by priaznive do vývoja národného parku v Tatrách.Vieme pochopiť dobrú snahu a horlivost tatranskej komisie, akou pečuje o zachovanie pôvodného rázu tatranskej oblasti rezervovanej pre národný park, sdieľame však i z tohoto ohľadu názor, že národný park môže mať jedine vtedy význam, keď sa národu zprístupní. Dnešné životné tempo väčšiny občanov nedovoluje, aby poznali krásy vlasti len peší. V dobe lietadiel, rádia a telefonu musia sa i v národnom parku vybudovať cesty pre dnes bežné dopravné prostriedky. Keď dnes umožníme turistovi, aby sa dostal autom na Popradské Pleso, umožníme mu, že môže za krátku dobu, ktorá mu na výlet do Tatier zpravidla zbýva, videť a poznať z národného parku viacej ako teraz, poneváč sa rýchlejšie dostane k východiskovej turistickej základni, akou je Popradské Pleso.Každá zem zprístupňuje svoj národný park: Švajciarsko, Rakúsko, Italia, Severské štáty. DoYellowstonského parku v Amerike vedú široké moderné silničné tepny, z ktorých sú upravené krížom krážom horské silnice sjazdné motorovými vozidlami. Práve tieto silnice lákajú turistou, aby poznávali a potom oceňovali význam a smyseľ národného parku.Za postavenie tejto silnice imperatívne hovoru i sociálne dôvody. Vidíme, že hospodárska konjunktúra posledných časov začína opadávať a my opäť nevieme, kde sa jej pokles môže zastavit. Musíme si byť vedomí svojej sociálnej zodpovednosti oproti podtatranskému biednemu kraje a musíme mu zaisťovať pevné základy pre určitú životnú úroveň do budúcna. Grosglocknerská horská magistrála bola v Rakúsku stavaná z veľkej čiastky práve zo sociálnych dôvodov a prax ukázala, že ňou je na dlhú dobu zachovaná podstata hospodárskej prosperity kraja, z ktorého vyúsťuje a ktorým prebieha. Do Rakúska prichádzajú cudzinci zo vzdialených krajin len preto, aby videli horskú silnicu na Grosglockner.

Prosíme vládu, aby vyše uvedené dôvody laskave uvážila a urobila behom krátkej doby dispozície v tom smysle, aby sa so stavbou horskej silnice Štrbské Pleso-Popradské Pleso začalo na jar budúceho roku, akonáhle to povetrnostné pomery dovolia.

V Prahe dňa 4. novembra 1937.