Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 560.

Zákon

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Vlastníci domů v obci s více než 5.000 obyvateli podle posledního sčítání lidu nebo i v jiné obci, usnese-li se na tom její zastupitelstvo po vyhlášení tohoto zákona (§ 11) a zemský výbor toto usnesení schválí, mají z důvodu oprav domů nárok na daňovou úlevu, činí-li náklad na opravy u jednotlivého domu aspoň 500 Kč a podléhal-li v něm dne 1. dubna 1935 aspoň jeden nájemní předmět ustanovením zákona o ochraně nájemníků.

(2) Obec, jejíž zastupitelstvo se usneslo na zavedení daňové úlevy, jest povinna své usnesení, schválené zemským výborem, oznámiti berní správě.

(3) Daňová úleva záleží v tom, že se odečte od vyměřovacího základu činžovní daně v berních letech 1940 a 1941 po 50% nákladu učiněného na opravy, nejvýše však

1. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byly aspoň dvě třetiny nájemních předmětů podléhajících ustanovením zákona o ochraně nájemníků, po 50% vyměřovacího základu činžovní daně,

2. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byla aspoň třetina nájemních předmětů podléhajících ustanovením zákona o ochraně nájemníků, po 40% vyměřovacího základu činžovní daně,

3. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byla méně než třetina nájemních předmětů podléhajících ustanovením zákona o ochraně nájemníků, po 30% vyměřovacího základu činžovní daně.

(1) Vlastníci památných budov v obcích uvedených v § 1, odst. 1 mají z důvodu oprav těchto budov nárok na daňovou úlevu podle § 1, odst. 3, č. 1, činí-li náklad na opravy u jednotlivé budovy aspoň 5.000 Kč.

(2) Za památné budovy se považují budovy vyznačené v plánu polohy (zastavovacím) obce jako památkově chráněné nebo budovy, které za takové uzná státní památkový úřad.

Vlastníci domů, dokončených před 1. lednem 1918, na které se nevztahují ustanovená §§ 1 a 2, mají z důvodu oprav domů nárok na daňovou úlevu záležející v tom, že se odečte od vyměřovacího základu činžovní daně v berních letech 1940 a 1941 po 30% nákladu učiněného na opravy, nejvýše však po 30% vyměřovacího základu činžovní daně, činí-li náklad na opravy u jednotlivého domu aspoň 3.000 Kč.

(1) Za opravu domu (budovy) jest považovati opravu na domě nebo uvnitř domu a také práce a zařízení, jimiž se trvale zlepší stav domu, zejména po stránce zdravotní nebo stavebně technické,a úpravy podkroví nebo sklepů za účelem vybudování vhodných úkrytů proti leteckým a jiným podobným útokům. Za opravy nelze považovat: práce a zařízení, podniknuté pouze ze záliby nebo pro okrasu, a rozdělení většího bytu na menší, nebude-li každý takto vytvořený byt opatřen vlastním nutným příslušenstvím, a to nejméně předsíní a záchodem.

(2) Daňová úleva se poskytuje na opravy, s nimiž bude začato po 1. lednu 1938 a jež budou dokončeny do 31. prosince 1938.

(3) Daňová úleva nebude poskytnuta na opravy domů (budov), jichž udržování není z veřejného zájmu žádoucí.

Vlastník domu, který se hodlá ucházeti o daňovou úlevu, musí oznámiti obci nejméně 15 dnů před zahájením oprav, kdy bude s nimi začato a jaký bude jejich rozsah; jde-li o daňovou úlevu podle § 2 na opravu památné budovy, která není jako památkově chráněná, vyznačena v plánu polohy (zastavovacím) obce, je vlastník domu mimo to povinen prokázati obci, že budovu za takovou uznal státní památkový úřad. Rovněž dobu dokončení oprav musí vlastník domu oznámiti obci ve lhůtě 15 dnů.

(1) Domáhá li se vlastník domu daňové úlevy, musí předložiti berní správě zároveň s přiznáním k činžovní dani na berní rok 1940 kolku prosté osvědčení, obsahující údaje o způsobu oprav, o době, kdy s nimi bylo začato a kdy byly dokončeny, o výši a přiměřenosti jejich nákladu a o tom, že proti poskytnutí daňové úlevy není důvodu podle § 4, odst. 3. Jde-li o daňovou úlevu podle § 2, musí býti v osvědčení zároveň potvrzeno, že budova je jako památkově chráněná vyznačena, v plánu polohy (zastavovacím) obce nebo že ji za takovou uznal státní památkový úřad a že opravy budovy byly provedeny v dohodě s tímto úřadem a bez jeho námitek. Při úlevě podle § 3 musí býti v osvědčení také potvrzeno, že dům byl dokončen před 1. lednem 1918.

(2) O osvědčení podle odstavce 1 musí vlastník domu podati u obce do konce ledna 1939 kolku prostou žádost, doloženou účty oprávněných živnostníků, v níž uvede, jaké opravy byly provedeny, kdy s nimi bylo začato, kdy byly dokončeny a jaký náklad byl na ně vynaložen. O žádosti rozhodne obec nejpozději do 31. října 1939, a to s konečnou platností. Nerozhodne-li obec o žádosti v uvedené lhůtě, může se vlastník domu domáhati daňové úlevy u berní správy kolku prostou žádosti, podanou zároveň a přiznáním k činžovní dani na berní rok 1940. K žádosti jest připojiti úřední doklad o tom, kdy u obce byla podána žádost za vydání osvědčení podle odstavce 1, potvrzení stavebního úřadu o způsobu oprav, o tom, kdy a nimi bylo začato a kdy byly dokončeny, a o tom, že proti poskytnutí daňové úlevy není důvodu podle § 4, odst. 3, mimo to pak účty oprávněných živnostníků za provedené opravy, potvrzené obcí co do přiměřenosti nákladu. Jde-li o daňovou úlevu podle § 2, jest k žádosti ještě připojiti potvrzení stavebního úřadu o tom, že budova je jako památkově chráněná vyznačena v plánu polohy (zastavovacím) obce nebo že ji za takovou uznal státní památkový úřad a že opravy budovy byly provedeny v dohodě s tímto úřadem a bez jeho námitek. Při úlevě podle § 3 musí býti potvrzením stavebního úřadu také prokázáno, že dům byl dokončen před 1. lednem 1918.

(3) Berní správy mohou, mají-li pochybnosti, samy přezkoumati nebo dáti přezkoumati okolnosti podle odstavců 1 a 2, zejména šetřením u oprávněných živnostníků, kteří opravy prováděli nebo na ně dodávali materiál.

Rozsahu nebo odepření daňové úlevy lze odporovati jen odvoláním z platebního rozkazu na činžovní daň.

(1) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku domu, rozumějí se jím také ostatní osoby uvedené v § 119 zákona o přímých daních.

(2) Pokud není tímto zákonem jinak předepsáno, platí obdobně ustanovení zákona o přímých daních.

Snížení vyměřovacího základu činžovní daně z důvodu daňové úlevy nemá vlivu na základ pro vyměřování obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty).

Nesprávné údaje o okolnostech, podmiňujících daňovou úlevu, trestají se podle hlavy VIII zákona o přímých daních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1938; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Daňové úlevy na opravy domů byly zavedeny u nás po prvé předpisy čl. I vl. nař. č. 159/1934 Sb. z. a n. Byla to novota, která však velmi záhy i přes poměrně krátkou dobu účinnosti nalezla značné porozumění u vlastníků domu. Z toho důvodu byly daňové úlevy v následujícím roce obnoveny vládním nařízením č. 103/1935 Sb. z. a n., při čemž jejich místní i věcný rozsah byl oproti dosavadnímu stavu rozšířen. Podle tohoto nařízení byly pak předpisy čl. I vl. nař. č. 1/1936 Sb. z. a n. vybudovány daňové úlevy pro opravy prováděné v roce 1936; jejich místní i věcná účinnost byla však ještě poněkud širší, než tomu bylo dosud. Naposledy došlo k obnově daňových úlev vládním nařízením č. 1/1937 Sb. z. a n., které časově rozšířilo platnost čl. I vl. nař. č. 1/1936 Sb. z. a n. též na opravy domů, prováděné v době od 10. ledna do 31. prosince 1937.

Pro další obnovení daňových úlev, a to na opravy domů, prováděné v příštích letech, vyslovily se především obce, vycházejíce ze správného předpokladu, že rozvojem stavebního ruchu, který ze značné části závisí též na daňových úlevách, dostane se jim v jiné formě náhrady za úbytek příjmů, jejž snad utrpí daňovými úlevami. Otázka obnovení daňových úlev jako prostředku k oživení soukromého stavebního podnikání přesahuje však svým významem rámec hospodářských zájmů obcí. Na vzestupu nebo poklesu stavebního ruchu je totiž přímo závislý též vývoj značného úseku celého našeho národního hospodářství. Jak dalece zasáhly do tohoto oboru svým vlivem daňové úlevy, je zřejmo z těchto několika statistických dat. Kdežto podle nařízení č. 159/1934 Sb. z. a n. byly provedeny celkem v 26 obcích 2.554 opravy nákladem 28,665.280 Kč, zvětšil se výsledek nařízení č. 103/1935 Sb. z. a n. tak, že daňových úlev bylo použito již v 91 obci na provedení 8.409 oprav nákladem 84,916.180. Kč. Ještě většího hospodářského dosahu nabylo nařízení č. 1/1936 Sb. z. a n., podle něhož byly poskytnuty daňové úlevy ve 208 obcích na 12.710 oprav nákladem 124,830.000 Kč. Statistická data o opravách prováděných v roce 1937 nejsou dosud známa, avšak podle předběžných zpráv projeví se pravděpodobně daňové úlevy co do počtu oprav a jejich nákladu ještě účinněji, než tomu bylo v roce předcházejícím.

Uváživši uvedené důvody, jakož i význam výsledků dosavadních daňových úlev pro národní hospodářství našeho státu, rozhodla se vláda předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým by byly obnoveny daňové úlevy na opravy domů na další rok.

Věcný i místní rozsah dosavadních daňových úlev nemá býti zákonem vůbec dotčen. Osnova proto přejímá bez jakýchkoli věcných změn text článku I vl. nař. č. 1/ 1936 Sb. z. a n., přizpůsobujíc jej toliko Po formální stránce časové účinnosti navrženého zákona.

Zákon má podle § 11 osnovy nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1938.

V Praze dne 12. listopadu 1937.

Předseda vlády:

Dr M. Hodža v. r.

Ministr sociální péče:

Ing. Jaromír Nečas v. r.