§ 21.

Účinnost a provedení zákona.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Tímto dnem pozbývá účinnosti zákon ze dne 11. února 1893, č. 22 ř. z., o vyvlastňování k úpravě asanačního obvodu hlavního města Prahy, ve znění zákonů ze dne 17. dubna 1903, č. 88 ř. z., ze dne 24. března 1913, č. 50 ř. z., ze dne 3. července 1923, č. 148 Sb. z. a n., a ze dne 1. července 1933, č. 93 Sb. z. a n.; rovněž pozbývají účinnosti zákony č. 148/1923 a 93./1933 Sb. z. a n., jakož i vyhláška místodržitele pro Čechy ze dne 4. března 1893, č. 20 z. z. čes., obsahující opatření k § 5 zák. č. 22/1893 ř. z. Jinak se tímto zákonem ničeho nemění na předpisech o věcech, které jsou jím upraveny; nedotčena zůstávají zejména ustanovení zákona o obraně státu, železničního zákona a předpisů silničních. Vyvlastňovací řízení již zahájená v den nabytí účinnosti tohoto zákona podle předpisů o věcech, které jsou jím upraveny, na př. podle zákona č. 22/1893 ř. z., budou dokončena podle těchto dosud platných předpisů. Finanční výhody nabyté podle §§ 2 a 3 zák. č. 148/1923 Sb. z. a n. a §§ 2 a 3 zák, č. 93./1933 Sb. z. a n. zůstávají nedotčeny.

(3) Tento zákon provedou ministři veřejných prací a vnitra v dohodě s ministry financí, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ostatními zúčastněnými ministry.

Důvodová zdráva.

Dosavadní stavební předpisy umožňují sice obcím včleniti do účelně uspořádaných regulačních plánů moderní urbanistické zásady, jimiž mají býti zajištěny nejen veřejné zájmy s hlediska bezpečnosti stavební a komunikační, nýbrž i zájmy estetické a zdravotní.

V těchto platných předpisech není však dostatečné opory zvláště pro urychlenější zdolání regulačního programu obce v případech, kdy stavebně-bezpečnostní nebo stavebně-zdravotní závady určitých částí obce si kategoricky vynucují brzké přebudování těchto částí nebo kdy jednotlivé komunikační, stavební nebo estetické závady žádají pokud možno okamžitě stavební akce v intenci platného regulačního plánu.

Připravená osnova stavebního řádu pro větší obce a pro obce zvláštního významu i připravovaná osnova stavebního řádu pro obce ostatní mají sice četná ustanovení, která se snaží vyhověti zmíněným požadavkům, mimořádná obsáhlost obou osnov však dosud nedovolila, aby mohly býti projednány. Stalo se proto nutným, aby aspoň nejakutnější otázky souvisící s plněním zmíněných veřejných úkolů obcí byly vyřešeny dříve, odděleně; a k tomu je právě určen navržený zákon.

Jde tudíž o normu, která je za dnešních poměrů nezbytná pro uskutečnění základních regulačních úkolů obcí vůbec a velkých měst zvláště, jichž splnění nelze si přirozeně představiti bez možnosti nuceného zásahu do soukromoprávní sféry jednotlivců.

K § 1:

Uskutečnění účelného přestavění těch částí zastavěného obecního území, které nevyhovují po stránce stavebně-bezpečnostní nebo stavebně-zdravotní, je obtížným stavebním úkolem, zejména velkých měst, a je proveditelné jen pomocí jistých právních a finančních výhod. Není však nutné, aby byl pro každou jednotlivou obec, v níž by se provedení tohoto úkolu jevilo potřebným, vydán zvláštní zákon, na př. podle vzoru pražského asanačního zákona ze dne 11. února 1893, č. 22 ř. z. (platnost tohoto zákona byla vždy po 10 letech prodlužována, a to zákonem ze dne 17. dubna 1903, č. 88 ř. z., zákonem ze dne 24. března 1913, č. 50 ř. z., zákonem ze dne 3. dubna 1923, č. 148 Sb. z. a n., a naposledy zákonem ze dne 1. června 1933, č., 93 Sb. z. a n., do 7. dubna 1943 ).

Vhodnějším jest vydání všeobecného zákonného předpisu, jímž by byly přesně stanoveny materielní předpoklady pro použití zmíněných zákonných výhod.

Těmito materielními předpoklady jsou:

1. že v určité části obecního území jsou aspoň převážnou většinou takové stavby, které nejsou již způsobilé k obývání nebo k užívání pro chatrný stav nebo pro závady stavebně-zdravotní,

2. že tato část obecního území je upravena pravoplatným plánem polohy (upravovacím) a

3. že v této části území nelze utvořiti ve značnější míře v dosavadních vlastnických hranicích staveniště, která by vyhovovala předpisům stavebního řádu (statutu).

Pokud snad některé dosavadní stavební řády (statuty) neposkytují podkladu pro plán polohy (upravovací), jako slezský stavební řád a některé stavební statuty v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, nebude možno podniknouti v příslušných obcích akci podle § 1, t. j. přestavění celé časti obecního území, nýbrž bude nutno postupovati podle ustanovení §§ 3 a 4, které výslovným předpisem § 4, odst. 2 použití výhod tohoto zákona umožňují, t. j. bude nutno odstraňovati pomocí tohoto zákona jednotlivé závadné budovy, čímž však může býti dosaženo téhož účelu.

Ustanovení o tom, že usnesení obecního zastupitelstva vyžaduje u obcí větších nebo zvlášť významných ještě potvrzení ministerstva veřejných prací, je odůvodněno tím, že tu zpravidla půjde o dalekosáhlou stavební akci potřebnou z důvodů veřejných k urychlenému uskutečnění regulačních plánů a zasahující citelně do soukromoprávních poměrů většího počtu zájemníků. Spolukompetenci ministerstva vnitra odůvodňuje okolnost, že toto ministerstvo je resortním ve věcech obecních, zejména ve věcech finančního hospodaření obcí. Ministerstvu financí je pak třeba přiznati spolurozhodování vzhledem ke značným daňovým a poplatkovým výhodám vyplývajícím z ustanovení § 16. Zvláštního zatížení jmenovaných ústředních úřadů není pak třeba se obávati, poněvadž půjde tu jen o případy ojedinělé.

U obcí ostatních lze považovati za přiměřené, bude-li tato potvrzovací činnost přenechána úřadům II. stolice.

Pokud zvlášť jde o hlavní město Prahu, týká se zmíněný dosud platný pražský asanační zákon území značně omezeného, totiž bývalého Josefova s přilehlými částmi Starého Města, a kromě toho malé části Nového Města u sv. Vojtěcha. V tomto asanačním obvodu není asanace ještě úplně provedena; mimo to tento starý asanační obvod není jedinou částí pražského území, v níž by bylo třeba nápravy z důvodů stavebně-bezpečnostních nebo stavebně-zdravotních. Aby však na různé části pražského území se nevztahovaly různé předpisy, zrušuje se v § 19 osnovy pražský asanační zákon a celé území pražské se podrobuje zákonu novému.

Co se týká pojmu "staveniště", užívají dosavadní stavební řády (statuty) pro týž pojem výrazů "staveniště" a "stavební místo". Osnova rozhodla se podle vzoru obou osnov stavebních řádů pro výraz "staveniště", při čemž vzhledem k dosavadním předpisům uvádí též výraz "stavební místo".

Podobně volila osnova vzhledem k nejednotně terminologii dosavadních stavebních řádů (statutů) výraz "plán polohy (upravovací)" plán ten bude, půjde-li o akci podle § 1 osnovy, zároveň plánem zastavovacím, neboť bude obsahovati již podrobnou úpravu zastavění příslušné části obce. Třeba podotknouti, že výraz "zastavovací plán" uvedený v § 55 katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. z. a n. jest podle smyslu tohoto ustanovení jen jiným označením plánu polohy (upravovacího) podle stavebních řádů (statutů).

K § 2:

Na rozdíl od ustanovení § 1 upravuje § 2 případy, kdy přestavba určité nevyhovující části obecního území je sice také uznávána obcí za nutnou, avšak obec bud' nemá dosud pro tuto část území vůbec plánu polohy (upravovacího) nebo má takovýto plán, avšak plán ten účelu přestavby nevyhovuje. Je proto nejprve třeba, aby se obec postarala o vyhovující plán.

Ze zkušenosti je však známo, že jakmile se určitá část obecního území, která dosud není upravena regulačním plánem k tomu účelu vhodným, označí za zralou pro přestavbu, používá této příležitosti spekulace, čímž je ovšem hospodárné provedení zamýšlené přestavby obce neobyčejně ztěžováno. Stanoví proto osnova v § 2 zákaz staveb v takovéto části obecního území ode dne veřejného vyhlášení (t. j. ode dne, kterého vyhláška byla vyvěšena) příslušného usnesení obecního zastupitelstva, nejdéle však na dobu jednoho roku. Vzhledem k tomuto závažnému účinku tohoto usnesení vyžaduje osnova, aby usnesení to bylo - dříve než bude vyhlášeno - potvrzeno bezprostředně nadřízeným politickým úřadem.

Teprve když nový nebo změněný plán polohy (upravovací) byl potvrzen, je možno postupovati podle předpisu § 1.

K § 3:

Toto ustanovení je vlastně doplněním ustanovení § 1, neboť umožňuje, aby podle navrženého zákona byly odstraněny jednotlivé budovy pro závady stavebně-bezpečnostní, stavebně-zdravotní, na rozdíl od 1, který jedná o asanaci celých částí obecního území. Toto odstranění závadných budov děje se pomocí vyvlastnění, a tudíž za náhradu.

Jak již u § 1 bylo uvedeno, lze na rozdíl od § 1 použíti ustanovení § 3 i u obcí, jimž stavební řády (statuty) neposkytují právního podkladu pro plán polohy (upravovací ).

Tímto ustanovením nejsou však dotčeny dosavadní předpisy stavebních řádů (statutů), podle nichž může býti nařízeno vyklizení a zbourání závadných budov.

Podle § 119 pražského, § 125 českého, § 123 brněnského a § 129 moravského stavebního řádu může totiž úřad naříditi vyklizení a zbourání budov pro závady stavebně-bezpečnostní nebo stavebně-zdravotní. Rovněž na př. § 104 slezského stav. řádu a § 61 stavebního statutu města Bratislavy připouštějí vydání demoličního příkazu, avšak jenom pro závady stavebně-bezpečnostní. Tyto dosavadní předpisy při zbourání úředně nařízeném však náhradu nepřiznávají, na čemž osnova ničeho nemění.

K zamezení pochybností stanoví osnova výslovně, že také stavební mezeru, vzniklou zbouráním budovy na podkladě demoličního příkazu, lze zastavěti podle § 4 osnovy, a tedy s použitím výhod tohoto zákona. Při tom bylo pamatováno na to, aby ustanovení § 4 mohlo býti použito i na zastavění mezery, která vznikla po nařízeném zbourání budovy neležící při průčelí bloku převážně již zastavěného.

K § 4:

Značnou závadou bezpečnostní, zdravotní a estetickou bývají t. zv. stavební mezery v zastavěných blocích, které často po řadu let nejen zohyzďují vzhled ulic, zejména ve středu obce, nýbrž i ohrožují stabilitu budov postavených na sousedních pozemcích, způsobují jejich podmáčení, dávají příležitost k ukládání různých zdravotně závadných hmot a jsou příčinou i jiných závad.

K zjednání nápravy má dopomoci § 4 osnovy.

U obcí, jimž stavební řády (statuty) poskytují právní podklad pro plán polohy (upravovací), lze tohoto ustanovení použíti jen pro tu část obecního území, která je již upravena pravoplatným plánem polohy (upravovacím). U obcí, které plán polohy (upravovací) nemají pro nedostatek dosavadních předpisů, umožňuje použití tohoto paragrafu odstavec 2.

K § 5:

Dosavadní stavební řády v zemích České a Moravskoslezské neposkytují dostatečný podklad k odstraňování komunikačních překážek v obcích. Pokud jde např. o rozšíření ulice již plně zřízeně, není přípustné vyvlastnění vůbec podle § 21 pražského, § 22 brněnského a § 24 moravského stavebního řádu nebo je podle § 24 českého stavebního řádu nepřípustné vyvlastnění, pozemků již zastavěných. Rovněž nelze vyvlastniti zastavěné pozemky, má-li býti ulice, zřízená již z části, rozšířena na plnou šířku (§ 19 pražského, § 22 českého, § 20 brněnského a § 22 moravského stav. řádu). Bezpečnostní a komunikační zájmy však při stále, stoupajícím dopravním ruchu vyžadují, aby i pro rozšíření komunikací v obcích bylo připuštěno vyvlastnění v neomezené míře.

Rozsáhlejší vyvlastňovací právo pro uliční účely než stavební řády připouští pro hlavní město Prahu § 22 zák. č. 88/ 1920 Sb. z. a n. o státní regulační komisi pro hlavní město Prahu s okolím a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské § 2 a § 3 zák. čl. XLI/1881.

Navržený § 5 umožňuje odstranění jakýchkoli komunikačních závad v obci. Materielním předpokladem však je pravoplatné usnesení obecního zastupitelstva, že má býti neprodleně veřejně prostranství zřízeno anebo dosavadní prodlouženo nebo rozšířeno, a to tak, jak je stanoveno pravoplatným plánem polohy (upravovacím). V těchto obcích, v nichž pro nedostatek předpisů není plán polohy (upravovací), je možno odstraňovati závady jen tehdy, vyžadují-li to důvody dopravní bezpečnosti (odstavec 3). V zemích Slovenské a Podkarpatoruské bude kromě toho možno i nadále používati ustanovení zák. čl. XLI/1881.

Z výrazu "bez prodlení" vyplývá, že jde o naléhavé komunikační úpravy.

I touto akcí může býti zasaženo ve značném rozsahu do soukromých práv jednotlivců. Vyžaduje proto osnova, aby příslušné usnesení obecního zastupitelstva bylo potvrzeno podobně jako usnesení o asanační akci podle § 1.

Poněvadž dosavadní předpisy postrádají vhodného podkladu pro možnost zřízení veřejných loubí, veřejných průchodů a pod., zahrnuje osnova tyto komunikační prostředky pod pojem veřejných prostranství. Předpokládajíc, že úpravu náměstí, ulic a podobných veřejných prostranství provede obec sama, nevylučuje osnova, aby veřejná loubí a pod. zřídil sám vlastník dotčeného stavebního objektu.

K § 6:

Aby se předešlo pochybnostem o tom, zda obecní zastupitelstvo, usnášejíc se podle §§ 1 až 5, jakož i § 18, odst. 1 osnovy, vykonává působnost ve věcech stavebních či podle obecních zřízení, konstatuje osnova výslovně, že jde tu o kompetenci stavební.

Význam těchto akcí a jejich případný finanční dosah vyžaduje kvalifikované přítomnosti členů obecního zastupitelstva.

K §§ 7 a 8:

Osnova klade ustanovením § 7 důraz na to, aby účelů sledovaných tímto zákonem bylo dosaženo především cestou smírnou. K uplatnění práva obce na vyvlastnění bude totiž možno podle § 8 přikročiti teprve tehdy, když k dohodě o uskutečnění příslušných úprav mezí obci a oprávněnými osobami nedošlo přes opětný pokus nebo když úprava, o kterou jde, nebyla uskutečněna, ve lhůtě dohodnuté mezi obcí a vlastníky nemovitostí.

Kdyby snad hrozilo nebezpečí, může býti nařízeno vyklizení a zbourání budovy podle dosavadních stavebních předpisů.

K § 9:

Pro případ, že by v důsledku úprav podle tohoto zákona bylo třeba provésti stavební úpravy na nemovitosti náležející osobě, proti níž směřuje vyvlastnění (na př. v důsledku zřízení loubí v cizí budově), stanoví osnova, že tyto stavební úpravy má provésti obec, a to na svůj náklad, a že také obec se považuje při tom za stavebníka. Tím není však vyloučeno, aby tyto stavební úpravy provedl vlastník budovy -- na podkladě dohody s obcí -- sám.

K § 10:

Obdobné podle § 1, odst. 3 zák. č. 63/1935 Sb. z. a n. o vyvlastnění k účelům obrany státu uvádí osnova obsah vyvlastňovacího práva podle tohoto zákona kde tu zejména o odnětí vlastnického práva k nemovitostem a o jeho omezení zřízením služebnosti.

V odstavcích 2 až 4 jsou uvedeny nemovitosti, u nichž je vyvlastnění vzhledem k jejich povaze buď vůbec vyloučeno nebo vázáno na souhlas příslušného úřadu (orgánu).

K § 11:

Stavební řády platné v zemích České a Moravskoslezské ustanovují, že o vyvlastnění k účelům veřejných prostranství rozhodují zemské úřady (§ 22 pražského, § 25 českého, § 23 brněnského, § 25 moravského a § 6 slezského stav. řádu). Vyšetření náhrady, nedojde-li k dohodě, děje se soudním odhadem. Bližších předpisů o vyvlastňování však stavební řády nemají.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské je podle zák. čl. XLI/1881 příslušným k vyvlastnění k účelům komunikačním i jiným rovněž zemský úřad a náhradu stanoví soudy.

Osnova přiznává kompetenci k vyvlastňovacímu řízení v I. stolici politickému úřadu obci bezprostředně nadřízenému. Poněvadž pak stanovení náhrady je vlastně součástí vyvlastňovacího řízení, a tedy jako vyvlastnění samo záležitostí práva veřejného, pověřuje osnova tyto úřady též rozhodováním o náhradě za vyvlastnění.

Co se týká možnosti přezkoumání výše stanovené náhrady soudem, může ovšem osoba, proti níž vyvlastňovací výměr směřuje, podle předpisů zákona ze dne 15. října 1925, č. 217 Sb. z. a n., se domáhati po vyčerpání opravných prostředků v propadné lhůtě 90 dnů stanoveni náhrady pořadem práva.

Pokud jde o znalce, jichž má býti použito k odhadu vyvlastňovaných nemovitostí, jest odkázati na všeobecné ustanovení § 61 vl. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n. o správním řízení.

K § 12:

Osnova stanoví, že za vyvlastnění přísluší přiměřená náhrada, a to zpravidla v penězích, nepokládá však za vhodné, aby přesně vymezila pojem "přiměřené" náhrady, dávajíc jen v odstavci 2 pokyny o tom, ke kterým okolnostem nesmí býti při určení náhrady přihlíženo a které okolnosti naopak musí býti při tom respektovány.

K § 13:

Aby uskutečnění účelu vyvlastnění nemohlo býti obcí oddalováno, přiznává osnova osobě, proti níž vyvlastňovací výměr směřuje, nárok, aby bylo úředně vysloveno, že výměr ten pozbyl účinnosti, když obec v stanovené lhůtě vyvlastněného předmětu nepoužila k příslušnému účelu. Osnova považuje za spravedlivé, aby v takovém případě příslušel osobě, proti níž vyvlastňovací výměr směřoval, nárok na náhradu škody, kterou lze uplatniti pořadem práva.

Jsou-li tu však závažné důvody a zažádá-li obec o prodloužení lhůty ještě před jejím uplynutím, může vyvlastňovací úřad lhůtu prodloužiti, avšak jen jednou, a to nejdéle o tři roky. Důležitými důvody se tu rozumí okolnosti, pro které nebylo obci dosud možno započíti s realizací účelu vyvlastnění, a nikoliv důvody, pro něž bylo vyvlastnění povoleno.

K § 14:

Obec nebude vždy moci nebo chtíti sama zastavěti pozemek vyvlastněný podle tohoto zákona a bude proto nutno, aby ho zcizila. Zákon pamatuje tu na poslední vlastníky těchto pozemků tím, že jim přiznává přednostní právo a že jim umožňuje, aby získali zpět svůj bývalý pozemek v podstatě za cenu rovnající se náhradě, která. jim byla dána při vyvlastnění. Tutéž výhodu přiznává osnova i právním nástupcům těchto vlastníků, tedy zejména jejich dědicům.

První nabídka obcí nevyžaduje ještě úředního schválení zcizovací ceny, takže zpravidla není třeba počítati se zatěžováním vyvlastňovacího úřadu přezkoušením této ceny.

Není však důvodu k tomu, aby v případě, že poslední vlastníci nebo jejich právní nástupcové staveniště nekoupí, nemohlo býti obcí zcizeno jiným osobám za cenu jinou než je cena režijní, tedy třeba i za cenu vyšší. Kdyby staveniště mělo býti obcí zcizeno za cenu nižší, je obec povinna znovu staveniště nabídnouti posledním vlastníkům za tuto nižší cenu.

Aby bylo zajištěno, že zcizeného staveniště bude nabyvatelem skutečně a včas použito k zamýšlenému zastavění, váže odstavec 1, věta druhá zcizení podmínkou, že v opačném případě přejde vlastnictví k staveništi zpět na obec. Úprava bližších podrobností tohoto zpětného převodu vlastnictví, zejména pokud jde o vrácení zcizovací ceny nebo o náhradu vynaložených již nákladů na stavbu, se ponechává ujednání obce s nabyvatelem při uzavírání kupní smlouvy.

Kdyby obec poté staveniště znovu zcizila, platí přirozeně i pro tento případ předpis poslední věty odstavce 1 o stavení lhůt.

K § 15:

Již podle některých dosavadních stavebních řádů (§ 21 pražského, § 22 brněnského a § 24 moravského stav. řádu) může obec požadovati od toho, kdo hodlá provésti stavbu při nově zřízené ulici, poměrnou náhradu nákladů, které jí vznikly vykoupením pozemků k účelu zřízení této nové ulice. Podle § 22 brněnského a § 24 moravského stav. řádu může obec tuto poměrnou náhradu požadovati i od majitelů budov již zřízených, hodlají-li zříditi do této ulice okna nebo dveře.

Podobně i osnova považuje za spravedlivé, aby adjacenti při komunikacích, vznikne-li jim z odstranění komunikační závady prospěch, přispěli obci poměrně na úhradu nákladů vzniklých jí odstraněním této závady.

Při tom vylučuje osnova z náhrady -- podobně jako dosavadní předpisy -- náklady spojené s vyvlastněním budov.

Podle § 14, odst. 3 má býti do zcizovací ceny staveniště připočítán i náklad na získání pozemků pro veřejné prostranství před průčelím staveniště. Poněvadž by stavba podle § 15, odst. 1 mohla býti provedena též na pozemku získaném od obce podle § 14 za cenu vypočtenou padle § 14, odst. 3, bylo nutno vyloučiti z příspěvku na komunikaci podle § 15 náklad, který stavebník zaplatil již na získání komunikace v ceně staveniště.

Není zajisté důvodu činiti rozdíl mezi vyvlastněním a případem, kdy obec získala potřebnou nemovitost dohodou s dosavadním vlastníkem.

Příspěvková povinnost podle tohoto ustanovení může však postihnouti jen toho, kdo při komunikaci, o niž jde, teprve hodlá provésti novou stavbu, přístavbu nebo přestavbu, a nemá dosud stavebního povolení, tedy nikoli vlastníky budov při komunikaci té již zřízených.

Nebylo by však možno považovati za spravedlivé, aby ti, kdo přispěli obci k úhradě zmíněných nákladů podle tohoto ustanovení, byli povinni k témuž účelu přispívati ještě podle předpisů o finančním hospodářství obcí a svazků územní samosprávy, tedy podle § 26 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.

K § 16:

Aby mohl býti vypracován řádný stavební projekt, k jehož uskutečnění může býti povoleno vyvlastnění podle tohoto zákona, je nutno, aby bylo možno na cizích nemovitostech prováděti potřebně technické a měřické úkony, což má umožniti ustanovení § 16. Jde tu o obdobu § 37 pražského asanačního zákona i jiných zákonů.

Příslušné povolení k přípravným pracím uděluje okresní úřad (v městech se zvláštním statutem magistrát a v městech se zřízeným magistrátem městský notářský úřad, § 3, odst. 1 zákona o organisaci politické správy). O náhradě škody způsobené těmito pracemi rozhoduje však vždy politický úřad obci bezprostředně nadřízený. O možnosti přezkoumání výše této náhrady soudem platí totéž, co bylo uvedeno u § 11. O tom, v jakém rozsahu a jakým způsobem je škodu nahraditi, platí všeobecné předpisy občanského práva.

Pro vyjmutí železničních nemovitostí z kompetence okresního úřadu mluví nejen ochrana zájmů železničních, nýbrž i zájem bezpečnosti těch, kdož mají vstoupiti na železniční pozemky za účelem přípravných prací. U nemovitostí, které mají význam pro obranu státu, je odůvodněno, aby o přípravných pracech rozhodovala vojenská správa.

K § 17:

Poněvadž při vyvlastňování podle navrženého zákona jde o akci podniknutou výhradně v zájmu veřejném, je třeba ji usnadniti osvobozením právních jednání, listin, podání, vysvědčení a úředních úkonů od kolků, poplatků a dávek; jde tu zejména o osvobození od převodního poplatku, od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a od dávek z úředních úkonů ve věcech správních. Osvobození od převodního poplatku a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí má platiti i pro převod pozemku takto vyvlastněného do vlastnictví posledního vlastníka (§ 14, odst. 2 ).

Podobné ustanovení má i § 41 pražského asanačního zákona. Také zák. čl. XLI/1881 o vyvlastnění a zák. čl. XXXIX/1881 o zachování uměleckých památek přiznávají finanční výhody. Z nejnovějších předpisů poskytuje podobné osvobození § 9 zákona ze dne 29. března 1935, č. 63 Sb. z. a n., o vyvlastnění k účelům obrany státu.

Ustanovení odstavce 2 o osvobození novostaveb a úplných přestaveb od domovní daně činžovní na 20 let je převzato ze zákona č. 93/1933 Sb. z. a n. platného pro dosavadní pražský asanační obvod a bylo rozšířeno na všechny novostavby a úplné přestavby provedené v důsledku navrženého zákona do konce roku 1947. V zájmu jednotné terminologie bylo tu shodně s § 134 zákona o přímých daních použito pojmu "novostavba" a nikoli pojmu "nová stavba", jehož používají předpisy stavební.

K § 18:

Tímto ustanovením má býti umožněno provedení úprav podle §§ 1, 3 a 4 v těch případech, kdy obec nechce nebo nemůže, zejména z důvodů finančních, sama přikročiti k jejich realisaci.

Přenesení práva na vyvlastnění není však odůvodněno při odstraňování závad komunikačních, neboť jde tu o úpravu veřejného prostranství v obci, o něž postarati se je výhradně úkolem obce.

Podobně jako význam úprav podle §§ 1 a 3 vyžaduje, aby usnesení obecního zastupitelstva bylo potvrzeno příslušnými nadřízenými úřady, je třeba, aby i svěření realisace těchto úprav osobám jiným podléhalo přezkoumání týchž úřadů, jejichž úkolem bude zejména posouditi, zda osoba, o niž jde, poskytuje záruku, že zamýšlené úpravy budou provedeny řádně a v intencích tohoto zákona.

K zamezení pochybností, které by se zřením k ustanovení odstavce 2, věty první mohly vzniknouti o kompetenčním předpisu zejména § 11, odst. 1 a § 16, odst. 4, stanoví odstavec 2, věta druhá výslovně, že úřadem příslušným k rozhodování tu i po přenesení práva, na vyvlastnění zůstává politický úřad obci bezprostředně nadřízený.

K § 19:

Poněvadž je možno, že jednotlivá ustanovení osnovy budou vyžadovati podrobnější úpravy, zmocňuje navržený zákon vládu, aby nařízením vydala příslušné prováděcí předpisy.

K § 20:

Toto ustanovení upravuje kompetenci ústředních úřadů v odvolacím řízení.

K § 21:

Z důvodů uvedených již u § 1 má býti zrušen pražský asanační zákon, který platí jen v malé části pražského území. Jinak však zůstanou ostatní předpisy o věcech, které upravuje navržený zákon, nedotčeny, takže obce budou se moci dovolávati buď předpisů tohoto nového zákona nebo předpisů dosavadních. Důvodem k tomuto řešení byla úvaha, že navržený zákon má jen přechodně upraviti věci, o nichž jedná, a to jen do doby než budou věci ty konečně upraveny připravovanými stavebními řády.

Daňová osvobození přiznaná zrušovanými zákony č. 148/1923 a 93/1933 Sb. z. a n. zůstanou ovšem zachována.

V Praze dne 26. listopadu 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.