Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 572.
Zpráva
I. sociálně-politického výboru
II. rozpočtového výboru
k vládnímu návrhu zákona (tisk 560)
o daňových úlevách na opravy domů.
I.
Daňové úlevy na opravy starých domů byly zavedeny poprvé r. 1934 vládním nařízením č. 159. Již v tomto roce bylo provedeno ve 26 obcích 2554 oprav nákladem 28,665.000 Kč. V roce 1935 na základě nařízení č. 103. bylo provedeno v 91 obcích 8.409 oprav nákladem 84,916.000 Kč. Konečně v roce 1936 podle vládního nařízení č. 1 ve 208 obcích 12.710 oprav nákladem 124,830.000 Kč. Pro r. 1937 byla časově rozšířena platnost nařízení z r. 1936 do 31. prosince 1937 vládním nařízením č. 1. Výsledky z letošního roku nejsou dosud známé, bude je možno zjistit až z jara příštího roku, lze však očekávat, že opravy starých domů za pomoci daňových úlev byly prováděny v rozsahu ještě větším než v letech minulých.
Obce vyslovily se pro platnost daňových úlev. Z celkového počtu 104 dotazovaných obcí odpovědělo 100 obcí, mezi nimi Praha a všechna zemská hlavní města. Z tohoto počtu 78 obcí, mezi nimi Praha, výslovně potvrdilo, že daňové úlevy jsou osvědčeným prostředkem k oživení stavebního ruchu a ke zmírnění nezaměstnanosti, a že také přispívají k lepšímu vzhledu měst.
Návrh zákona sleduje především tento účel. Vládní návrh zákona o daňových úlevách na opravy domů přejímá bez věcných změn text vládního nařízení z r. 1936 a obnovuje daňové úlevy na opravy starých domů pro r. 1938.
Sociálně-politický výbor pojednal o tomto vládním návrhu zákona a doporučuje plenu senátu, aby byl beze změny schválen ve znění níže otištěném.
V Praze dne 30. listopadu 1937.
V. Němeček v. r.,
předseda.
Rušavý v. r.,
zpravodaj.
II.
Touto osnovou zákona prodlužují se daňové úlevy na opravy domů, které byly majitelům domů dosud poskytovány podle příslušných vládních nařízení.
Vzhledem k tomu, že úlevy ty se v praksi velmi osvědčily, zejména v tom směru, že byly provedeny opravy dávno potřebné a že byla zároveň podporována zaměstnanost stavebního oboru, doporučuje rozpočtový výbor, aby vládní návrh zákona (tisk 560) byl schválen plenem senátu beze změny ve znění dole uvedeném.
V Praze dne 30. listopadu 1937.
Dr. Karas v. r.,
předseda.
Modráček v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne..................................................1937
o daňových úlevách na opravy domů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Vlastníci domů v obci s více než 5.000 obyvateli podle posledního sčítání lidu nebo i v jiné obci, usnese-li se na tom její zastupitelstvo po vyhlášení tohoto zákona (§ 11) a zemský výbor toto usnesení schválí, mají z důvodu oprav domů nárok na daňovou úlevu, činí-li náklad na opravy u jednotlivého domu aspoň 500 Kč a podléhal-li v něm dne 1. dubna 1935 aspoň jeden nájemní předmět ustanovením zákona o ochraně nájemníků.
(2) Obec, jejíž zastupitelstvo se usneslo na zavedení daňové úlevy, jest povinna své usnesení, schválené zemským výborem, oznámiti berní správě.
(3) Daňová úleva záleží v tom, že se odečte od vyměřovacího základu činžovní daně v berních letech 1940 a 1941 po 50% nákladu učiněného na opravy, nejvýše však
1. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byly aspoň dvě třetiny nájemních předmětů podléhajících ustanovením zákona o ochraně nájemníků, po 50% vyměřovacího základu činžovní daně,
2. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byla aspoň třetina nájemních předmětů pod- léhajících ustanovením zákona o ochraně nájemníků, po 40% vyměřovacího základu činžovní daně,
3. u domů, ve kterých dne 1. dubna 1935 byla méně než třetina nájemních předmětů podléhajících ustanovením zákona a ochraně nájemníků, po 30% vyměřovacího základu činžovní daně.
§ 2.
(1) Vlastníci památných budov v obcích uvedených v § 1, odst. 1 mají z důvodu oprav těchto budov nárok na daňovou úlevu podle § 1, odst. 3, č. 1, činí-li náklad na opravy u jednotlivé budovy aspoň 5.000 Kč.
(2) Za památné budovy se považují budovy vyznačené v plánu polohy (zastavovacím) obce jako památkově chráněné nebo budovy, které za takové uzná státní památkový úřad.
§ 3.
Vlastníci domů, dokončených před 1. lednem 1918, na které se nevztahují ustanovení §§ 1 a 2, mají z důvodu oprav domů nárok na daňovou úlevu záležející v tom, že se odečte od vyměřovacího základu činžovní daně v berních letech 1940 a 1941 po 30% nákladu učiněného na opravy, nejvýše však po 30% vyměřovacího základu činžovní daně, činí-li náklad na opravy u jednotlivého domu aspoň 3.000 Kč.
§ 4.
(1) Za opravu domu (budovy) jest považovati opravu na domě nebo uvnitř domu a také práce a zařízení, jimiž se trvale zlepší stav dumu, zejména po stránce zdravotní nebo stavebně technické, a úpravy podkroví nebo sklepů za. účelem vybudování vhodných úkrytů proti leteckým a jiným podobným útokům. Za opravy nelze považovati práce a zařízení, podniknuté pouze ze záliby nebo pro okrasu, a rozděleni většího bytu na, menší, nebude-li každý takto vytvořený byt opatřen vlastním nutným příslušenstvím, a to nejméně předsíní a záchodem.
(2) Daňová úleva se poskytuje na opravy, s, nimiž bude začato po 1. lednu 1938 a jež budou dokončeny do 31. prosince 1938.
(3) Daňová úleva nebude poskytnuta, na opravy domů (budov), jichž udržování není z veřejného zájmu žádoucí.
§ 5.
Vlastník domu, který se hodlá ucházeti o daňovou úlevu, musí oznámiti obci nejméně 15 dnů před zahájením oprav, kdy bude s nimi začato a jaký bude jejich rozsah; jde-li o daňovou úlevu podle § 2 na opravu památné budovy, která není jako památkově chráněná vyznačena v plánu polohy (zastavovacím) obce, je vlastník domu mimo to povinen prokázati obci, že budovu za takovou uznal státní památkový úřad. Rovněž dobu dokončení oprav musí vlastník domu oznámiti obci ve lhůtě 15 dnů.
§ 6.
(1) Domáhá-li se vlastník domu daňové úlevy, musí předložiti berní správě zároveň s přiznáním k činžovní dani na berní rok 1940 kolku prosté osvědčení, obsahující údaje, o způsobu oprav, o době, kdy s nimi bylo začato a kdy byly dokončeny, o výši a přiměřenosti jejich nákladu a o tom, že proti poskytnutí daňové úlevy není důvodu podle § 4, odst. 3. Jde-li o daňovou úlevu podle § 2, musí býti v osvědčení zároveň potvrzeno, že budova je jako památkově chráněná vyznačena v plánu polohy (zastavovacím) obce nebo že ji za takovou uznal státní památkový úřad a že opravy budovy byly provedeny v dohodě s tímto úřadem a bez jeho námitek. Při úlevě podle § 3 musí býti v osvědčení také potvrzeno, že dům byl dokončen před 1. lednem 1918.
(2) O osvědčení podle odstavce 1 musí vlastník domu podati u obce do konce ledna 1939 kolku prostou žádost, doloženou účty oprávněných živnostníků, v níž uvede, jaké opravy byly provedeny, kdy s nimi bylo začato, kdy byly dokončeny a jaký náklad byl na ně vynaložen. O žádosti rozhodne obec nejpozději do 31. října 1939, a to s konečnou platností. Nerozhodne-li obec o žádosti v uvedené lhůtě, může se vlastník domu domáhati daňové úlevy u berní správy kolku prostou žádostí, podanou zároveň s přiznáním k činžovní dani na berní rok 1940. K žádosti jest připojiti úřední doklad o tom, kdy u obce byla podána žádost za vydání osvědčení podle odstavce 1, potvrzení stavebního úřadu o způsobu oprav, o tom, kdy s nimi bylo začato a kdy byly dokončeny, a o tom, že proti poskytnutí daňově úlevy není důvodu podle § 4, odst. 3, mimo to k účty oprávněných živnostníků za provedené opravy, potvrzené obcí co do přiměřenosti nákladu. Jde-li o daňovou úlevu podle § 2, jest k žádosti ještě připojiti potvrzení stavebního úřadu o tom, že budova je jako památkově chráněná vyznačena v plánu polohy (zastavovacím) obce nebo že ji za takovou uznal státní památkový úřad a že opravy budovy byly provedeny v dohodě s tímto úřadem a bez jeho námitek. Při úlevě podle § 3 musí býti potvrzením stavebního úřadu také prokázáno, že dům byl dokončen před 1. lednem 1918.
(3) Berní správy mohou, mají-li pochybnosti, samy přezkoumati nebo dáti přezkoumati okolnosti podle odstavců 1 a 2, zejména šetřením u oprávněných živnostníků, kteří opravy prováděli nebo na ně dodávali materiál.
§ 7.
Rozsahu nebo odepření daňové úlevy lze odporovati jen odvoláním z platebního rozkazu na činžovní daň.
§ 8.
(1) Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku domu, rozumějí se jím také ostatní osoby uvedené v § 119 zákona o přímých daních.
(2) Pokud není tímto zákonem jinak předepsáno, platí obdobně ustanovení zákona o přímých daních.
§ 9.
Snížení vyměřovacího základu činžovní daně z důvodu daňové úlevy nemá vlivu na základ pro vyměřování obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty).
§ 10.
Nesprávné údaje o okolnostech, podmiňujících daňovou úlevu, trestají se podle hlavy VIII zákona o přímých daních.
§ 11.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1938; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.