Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 581.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a republikou Estonskou ze dne 20. června 1927, č. 115/1928 Sb. z. a n., podepsanou v Tallinnu dne 5. dubna 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. července 1937, č. 179 Sb. z. a n.

Podľa dôvodovej zprávy jedná sa pri tejto dodatkovej dohode o príslušné práva a výsady, ktoré by boly v budúcnosti poskytnuté niektorou zo smluvných strán tretím štátom vo viacerostranných úmluvách, na ktorých by druhá strana nebola zúčastnená, jestliže tieto práva a výsady boly sjednané vo viacerostranných úmluvách, sjednaných pod záštitou Spoločnosti národov alebo touto zaznamenaných a ku ktorým je každému štátu umožnené dobrovoľne pristúpiť. Ničmenej móže dotknutá smluvná strana žiadať účasť na týchto právach a výsadách, jestliže tieto boly sjednané tiež v iných úmluvách, než viacerostranných a jestliže strana, ktorá žiada, aby bola účastná týchto práv a výsad je ochotná poskytnúť rovnaké práva a výsady. Ide totižto o formuláciu výnimky zo zásady najvyšších výhod v prospech viacerostranných úmluv, výnimka, ktorá je na mieste v prospech viacerostranných úmluv sjednaných pod záštitou Spoločnosti národov, a len v tom prípade, že štát, proti ktorému výnimka sa má uplatniť, neni ochotný ani fakticky recipročne poskytovať výhody vo viacerostrannej úmluve zaručené.

Dósledkom toho bola príslušná výnimka z doložky najvyšších výhod vložená do bilaterálnych smlúv rôznych štátov. I Československo ju má štipulovanú v platných obchodných smluvách s Bulharskom, Hospodárskou Uniou belgo-lucemburgskou, Rumunskom, Albániou, Maďarskom a Uruguayom. Tak tiež Estonská vláda pristúpila na túto dodatkovú dohodu, ktorej text Československá vláda predložila senátu NS. k prejednaniu a k schváleniu. Zahraničný výbor jednal o tejto dodatkovej dohode vo schódzi konanej dňa 1. decembra 1937 a usniesol sa doporučiť ju senátu k schváleniu.

V Prahe dňa 1. decembra 1937.

Donát v. r.,

predseda.

J. Pocisk v. r.,

zpravodaj.

Dodatkovou dohodou k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a republikou Estonskou z 20. června 1927 je tato smlouva doplněna výjimkou z doložky o nejvyšších výhodách, jíž jest stanoveno, že nakládání podle doložky o nejvyšších výhodách, stanovené původní smlouvou, nebude se týkati práv a výsad, které by byly v budoucnosti poskytnuty některou ze smluvních stran třetím státům ve vícestranných úmluvách, na nichž by druhá strana nebyla zúčastněna, jestliže tato práva nebo výsady byly sjednány ve vícestranných úmluvách obecné platnosti, sjednaných pod záštitou Společnosti národů, jí zaznamenaných a přístupných všem státům, a jsou-li tyto sjednány jen v těchto úmluvách a jestliže účast na nich zajišťuje druhé straně nové výhody. V důsledku toho účast na těchto právech nebo výsadách může býti požadována dotyčnou smluvní stranou, jsou-li tyto sjednány též v jiných úmluvách než vícestranných, odpovídajících shora uvedeným podmínkám, při čemž tato účast může býti též požadována, jestliže strana, která požádá, aby jich byla účastna, jest ochotna poskytnouti navzájem stejné nakládání.

Tato výjimka z doložky nejvyšších výhod byla již vložena do dvoustranných smluv mnoha států a také Československá republika ji vložila do obchodních smluv s Bulharskem, Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou, Rumunskem, Albánií, Maďarskem, Úruguayem. Kromě toho ministerstvo zahraničních věcí ČSR. navrhlo řadě jiných států, s nimiž má ČSR. obchodní smlouvy, sjednané dohody, jíž by výjimka z doložky o nejvyšších výhodách byla vzájemně stipulována.

Estonská vláda na návrh přistoupila a došlo tedy k podpisu příslušné dodatkové dohody.

Důvody, které vedly státy a tedy také ČSR k stipulaci výjimky z doložky o nejvyšších výhodách byl výsledek studia ekonomického Komitétu Společnosti národů o doložce nejvyšších výhod, kdy řešena byla otázka, zda stát, který nepřistoupil k vícestranné úmluvě, může pro sebe požadovati výhody, jež z ní plynou, na základě doložky o nejvyšších výhodách, která byla pojata do dvoustranné smlouvy mezi ním a státem členem vícestranné úmluvy.

Ekonomický komitét měl při tom na zřeteli předně, že by tato možnost znamenala prémii na nepřistupování k vícestranným úmluvám, neboť by takto bylo lze zajistiti, si výhody úmluvy, aniž by se současně převzala i její břemena, a za druhé, že tato možnost se nedá vyloučiti nějakým ustanovením vícestranné úmluvy samotné, nýbrž jen vhodnou formulací zásady nejvyšších výhod ve smlouvách dvoustranných.

V závěru svých studií jmenovaný komitét prohlásil, že státy, které při sjednávání dvoustranné doložky o nejvyšších výhodách pamatují na tento případ a pro něj platnost doložky výslovně vylučují, nečiní nic, co by se neshodovalo s cíli, jež sleduje Společnost národů, ani co by se příčilo doporučením Mezinárodní hospodářské konference v Ženevě.

Národohospodářský výbor jednal ve své schůzi dne 10. dubna 1934 o této dodatkové dohodě a usnesl se doporučiti ji slav. senátu ke schválení tak, jak je uvedena v sen. tisku č. 539 i s příslušným schvalovacím usnesením.

V Praze dne 6. prosince 1937.

Ing. Marušák v. r.,

místopředseda.

T. Dytrych v. r.,

zpravodaj.