Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 583.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění republiky Československé se usnesl na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pro absolventy vysokých škol technického směru čsl. státní příslušnosti, kteří složivše předepsané státní zkoušky, nabyli práva používati stavovského označení inženýr, a pro osoby, kterým bylo povoleno užívati stavovské označení inženýr podle ustanovení císařského nařízení ze dne 14. března 1917, čís. 130 ř. z., zavádí se povinnost evidenčního členství ve stavovské organisaci, jež bude k provádění evidence inženýrů vládou zmocněna. Bližší podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 2.

(1) Povinnost přihlásiti se k evidenčnímu členství podle ustanovení § 1 nastává

a) pro inženýry, kteří nabyli práva používati stavovského označení inženýr před 1. lednem 1938, do šesti týdnů ode dne účinnosti tohoto zákona;

b) pro inženýry, kteří dosáhnou práva používati stavovského označení inženýr po 1. lednu 1938, do šesti týdnů po jeho nabytí.

(2) Změny osobní, pobytu a zaměstnání jest evidovaný inženýr povinen hlásiti svému evidenčnímu ústředí nejdéle do 4 týdnů po jejich provedení.

(3) Zemře-li evidovaný inženýr, podá zprávu o jeho úmrtí evidenčnímu ústředí příslušný okresní úřad do 14 dnů ode dne úmrtí evidovaného.

§ 3.

Přihlašovací listiny vydané za účelem evidence jsou listinami veřejného charakteru a jejich zneužití se tresce podle platných zákonů.

§ 4.

Stavovská organisace inženýrská, jež bude vládou k provádění evidence podle § 1 zmocněna, zřídí evidenční odbor, jehož správa bude podřízena zvláštnímu kuratoriu, složenému ze zástupců ministerstva veřejných prací, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, zemědělství a vnitra a ze zástupců vysokých škol technických, nejvyšší rady obrany státu, inženýrské. komory, Masarykovy akademie práce a státní rady statistické. Podrobnosti stanoví se vládním nařízením.

§ 5.

(1) Nesplnění povinnosti o evidenci vytčených §§ 1 a 2 tresce okresní úřad příslušný místu pobytu evidovaného inženýra pokutou od 50-1000 Kč po oznámení učiněném evidenčním ústředím.

(2) Uvedení nesprávných údajů v přihlašovací listině, zatajení zvláštních odborných speciálních zkušeností a vědomostí, odepření přesných vyjádření k dotazům evidenčního ústředí, nepodléhá-li trestům podle jiných zákonů, tresce se okresním úřadem příslušným místu pobytu evidovaného inženýra pokutou od 100-5000 Kč.

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři veřejných prací, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, zemědělství a vnitra.

Technický pokrok a specialisace práce jím podmíněná, to jsou vlastní příčiny hlubokých strukturálních změn mocně zasahujících i do společenského řádu. V mnohých výrobních odvětvích způsobuje nesmírně závažné a pronikavé změny, jejichž včlenění do systému zásad právních, hospodářských, finančních a sociálních zaměstnává nyní mysli všech odpovědných veřejných činitelů. Význam technického pokroku po všech stránkách stal se mimořádně zřejmým právě v průběhu světové války. Tehdy se totiž zřejmě ukázala ohromná důležitost odborného a speciálního řízení práce a výroby technickým součinitelem, o jehož nepostradatelnosti není pochybností. Ježto pak tvůrcem a nositelem technického pokroku prokázal se především vysokoškolsky vzdělaný inženýr, byla za doby válečné provedena zvláštní mobilisace příslušníků tohoto stavu, kteří byli pověřeni nejodpovědnějšími úkoly. Jejich řady byly posléze rozmnoženy i těmi osobami, které sice neprošly vysokou školou technickou, ale dlouholetou praksí a mimořádnými schopnostmi byly způsobilé k převzetí a plnění těžkých a nesnadných úkolů ve výrobě potřebné k obraně státu, ale i k udržení chodu celého života hospodářského. Právě tyto důvody vedly tehdy k vydání císařského nařízení ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z., kterým bylo dáno těmto osobám oprávnění používati stavovského označení inženýr. Avšak daleko významnější byla práce našich inženýrů pro dobytí naší svobody, zejména v ruských legiích, kde udrželi, zdokonalili a vybudovali dopravu našich vojsk za poměrů nejsvízelnějších, ale kde vybudovali stejným způsobem vojensko-technické objekty a zařízení.

Po dobytí samostatnosti a zřízení neodvislé, suverenní republiky Československé byla povolanými činiteli věnována zvláštní pozornost úpravě školské výchovy inženýrů, neboť změněná situace politická, hospodářská i sociální nutila k tomu, aby bylo pečlivě dbáno všeho, na čem závisí naše branná a hospodářská moc a schopnost za všech okolností. Proto byla inženýrská výchova učleněna do celkem 13 různých inženýrských studijních odborů.

Ty bylo by lze rozděliti následovně:

1. inženýrství terénní (inženýrství architektury a pozemního stavitelství, inženýrské stavitelství směru dopravního a konstruktivního, inženýrské stavitelství směru vodohospodářského a kulturního a inženýrství zeměměřičské),

2. inženýrství prvovýrobní (inženýrství zemědělské, inženýrství lesní, inženýrství horní),

3. inženýrství technologické (inženýrství elektrotechnické, inženýrství strojní, inženýrství chemie, inženýrství hutní),

4. inženýrství distribuční (inženýrství komerční) a

5. inženýrství speciálních úkolů (pojistné inženýrství).

Výchova inženýrů je tedy velmi rozsáhlá a až posud není tu přesné evidence o příslušnících jednotlivých speciálních oborů. Vysoké školy vedou jedině seznam těch, kdo vykonali druhou státní zkoušku, ale nic více. A přece je známo, že v životní praksi nastává přímo úžasné rozčlenění, které rozděluje, zvláště v oborech technologických, inženýrské povolání na četná povolání speciální, jichž je v některých oborech až na sto. Při tom rozdíly, které prakse vytvořuje, jsou tak značné, že inženýr specialisovaný v některém oboru, je úplným začátečníkem v jiném speciálním oboru, třebaže oba obory vyžadují za základ totéž školní vzdělání. Z toho plyne, že pouhé mechanické převedení z jednoho speciálního oboru do jiného jest za dnešního stavu technického pokroku téměř nemožné a pro okamžité použití specialisty v jiném odboru naprosto neúčelné.

Uvážíme-li po zkušenostech světové války, že branný konflikt je především technickým konfliktem zbraní a technických a hospodářských celků a že je na něm maximální měrou zúčastněno celé technické hospodářství státu, které musí v rozhodující chvíli podpírati bojující armádu správným a nerušeným chodem hospodářského života, technické výroby, získávání surovin a opatřování nových výrobních prostředků, pak jasně poznáváme, jakou důležitost pro stát má přesná evidence inženýrů podle studia a životem získané specialisace. Nejde totiž jen o dnešní mírové obsazení pracovišť a výrobišť, nýbrž především o zálohy odborníků, připravené pro všechny předvídané i nepředvídané okolnosti. Moderní válka, která přinese ztráty i v zázemí, vyžaduje mimořádné přípravy, aby nerušený chod technického života hospodářského byl zajištěn. Rychlá náhrada, případně zdolávání nových technických úkolů v době maximálního vypětí sil národa a státu nemohou býti výsledkem nějaké improvisace prováděné teprve v rozhodující chvíli. Proto inženýr včasně a účelně včleněný podle svých speciálních vědomostí a zkušeností do obranného systému je inženýrem na svém místě. Nejpohotovější a nejhospodárnější využití všech intelektuálních sil inženýrských v době branného konfliktu může se státi však jen na základě již v míru dokonale provedeného soupisu všech inženýrů, udržovaného neustálou evidencí tak, aby odpovídal poměrům v kterémkoli okamžiku.

Avšak i národohospodářské důvody v dobách míru naléhavě volají po provedení inženýrské evidence. Musíme míti pro všechna odvětví našeho technického podnikání dostatečný počet inženýrů odborníků, na jejichž intelektuální činnosti záleží prosperita příslušných odvětví. Právě nástup nové hospodářské konjunktury ukázal, jaké těžké hospodářské škody mohou vzniknouti, když se otázka inženýrských specialistů přehlíží. Výrobní vývoj jde za kvalitou výrobku a tuto kvalitu zajišťuje jen speciální inženýrská zkušenost. Jde-li dnes celý světový hospodářský vývoj v důsledku ostrého konkurenčního boje za kvalitou, byl by soupis a inženýrská evidence prostředkem, který by tomuto vývoji znamenitě napomáhal. Vždyť inženýr je pravidelně nositelem nových technických myšlenek v hospodářském podnikání, které je udržují na výši a umožňují jeho konkurenční schopnost a expansivnost jak na hospodářském trhu domácím, tak i na světovém. V tomto směru bylo v jiných státech již vykonáno velice mnoho, zejména v Německu, Polsku, Maďarsku a Jugoslavii, kde vývoj těchto poměrů jde cestou námi navrhovanou. Koncentrační snahy v inženýrských spolcích bulharských pak ukazují, že i Bulharsko bude takto pokračovati.

Po stránce sociální vykonal by soupis a evidence inženýrů rovněž své blahodárné poslání. Získal by se tak přesný přehled o inženýrském zaměstnání a o vyhlídkách zaměstnání v jednotlivých oborech, čímž by se umožňovala inženýrskému dorostu správná volba odborů studijních i speciálních, aby se zabránilo jednak odklonu od určitých inženýrských oborů; jednak sociálně tíživé nadprodukci v oborech jiných. Tímto způsobem bylo by lze nejsnáze dojíti k jisté stabilisaci sociálních poměrů mladé inženýrské inteligence, ale byla by dána také lepší možnost ku vhodné sociální akci, směřující k účelné přeměně specialisace. To znamená vážnou snahu zabrániti vzrůstu sociální bídy ve stavu inženýrském a národohospodářským škodám zároveň.

Nejvhodnějším řešením inženýrské evidence, které by státní pokladnu nezatížilo vůbec žádným výdajem a které by bylo zárukou největší míry odbornosti, bylo by pověření největší a nejsilnější stavovské a odborné organisace "Spolku čsl. inženýrů" prováděním tohoto soupisu a evidence inženýrů. Jde o soupis asi 25.000 vysokoškolských inženýrů a asi 3.000 inženýrů podle cís. nař. č. 130 z r. 1917. Soupisem zjistilo by se nejen jméno a absolvovaný školský obor, ale i další životní běh evidovaného inženýra a především jeho speciální upotřebitelnost. Kromě toho by kontinuálně byly zachycovány touto evidencí přírůstky, t. j. absolventi vysokých škol technických a osoby, kterým bylo dáno právo užívati stavovského označení inženýr. "Spolek čsl. inženýrů" byl by k této oficiální akci autorisován po způsobu autorisace "Autoklubu ČSR." k určitým oficiálním úkolům, kterážto autorisace se prakticky velmi dobře osvědčila. Budovati k vůli této evidenci nový státní úřad bylo by zbytečné a před veřejností v dnešní době neomluvitelno.

Ježto však je nevyhnutelno, aby státní správa měla vždy možnost při provádění evidence sledovati svoje vlastní účele, byla by správa evidenčního odboru, jenž by při "Spolku čsl. inženýrů" byl zřízen, podřízena zvláštnímu kuratoriu, skládajícímu se ze zástupců zúčastněných ministerstev, zástupců vysokých škol technických, nejvyšší rady obrany státu, inženýrské komory, Masarykovy akademie práce a státní rady statistické. Podrobnosti by stanovila vláda nařízením po předběžném slyšení těchto korporací.

Zákon o evidenci inženýrů jest naléhavou a neodkladnou nutností v zájmu národa a státu. Doba volá po jeho rychlém a účelném projednání. Podávajíce v této příčině svůj iniciativní návrh, podotýkáme, že nebude vyžadovati žádné mimořádné úhrady aby byl přikázán výboru ústavně-právnímu z prostředků státních a proto navrhujeme, a technicko-dopravnímu.

V Praze dne 6. prosince 1937.