Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 588.

1. sen. Enhubera na p. ministra financí stran sebevraždy hodináře Bruno Lange v Trnovanech-Teplicích

2. sen. Franka na p. ministra vnitra stran nezákonitého postupu četnických a policejních orgánů při schůzích podle § 2 shromažďovacího zákona

3. sen. Franka na p. ministra vnitra stran nedostatečného vyšetření skutkové podstaty pro
zodpovědění interpelace č. t. 418/6

4. sen. Klofáče na p. ministra veřejných prací ohledně důlního neštěstí v Březových Horách

Dne 16. listopadu 1937 spáchal hodinář Bruno Lange v Trnovanech, Bohosudovská ul., okres Teplice-Šanov, sebevraždu oběšením, když u něho několik hodin před tím provedena byla exekuce pro dlužné daně a jeho pokladna s obnosem 300 Kč exekutorem odebrána. Hodinář Lange, 32 let st., známý jako člověk velice slušný a šetrný, ženatý, otec jednoho šestiletého a jednoho očekávaného dítěte, živořil tak skrovně, že berní úřad od něho nežádal ani důchodovou daň z existenčního minima 7.000 Kč. Jen základ všeobecné daně výdělkové byl mu podle jeho vlastního přiznání následkem chyby, která se mu při tom stala, zvýšen asi o 1.000 Kč na něco přes 7.000 Kč.

Při depurační akci byly mu jeho daňové nedoplatky z dřívějška sníženy na 700 Kč. Z toho měl 250 Kč zaplatiti hotově - což se také stalo a zbytek spláceti od 1. ledna 1937 v měsíčních splátkách po 50 Kč. Hodinář Lange zaplatil v tomto roce také skutečně sedm splátek, při čemž se však pro svoji ubohou situaci nad 30-40 Kč měsíčně nedostal (úhrnem zaplatil od 1. ledna 1937 310 Kč). Dokázal tedy skutečně nejlepší vůli. Pro rok 1936 byla mu předepsána jen všeobecná daň výdělková částkou 62 Kč.

Při exekuci prováděné dne 16. listopadu 1937 o 12.10 hod. pol. nalezl exekutor v náprsní tašce Langově obnos 600 Kč. Tou dobou činil daňový nedoplatek Langův již jen 140 Kč, s připočtením výdělkové daně za r. 1936 62 Kč, úhrnem tedy 202 Kč. Přes pláč a námitky Langovy zabavil mu exekutor 300 Kč a odpověděl mu cynicky, aby se oběsil. Na nářek přítomné manželky, co potom má počíti, řekl jí exekutor: "Pak musíte právě vy daně zaplatiti!" Nepochopitelné je při tom také, proč bylo Langovi z jeho posledních peněz zabaveno 300 Kč, kdežto jeho daňový nedoplatek činil úhrnem 202 Kč a beztak minimální úroky z prodlení mu dosud předepsány nebyly.

Téhož odpoledne se Lange oběsil. Patrně nelidské jednání exekutorovo vehnalo člověka, nad jakýmkoli uznáním úřadu zoufajícího, mnohem spíše v náruč smrti nežli vlastní daňový nedoplatek.

Tento případ není bohužel ojedinělý. Tak je to v tomto roce v malé obci Trnovanech samotné již třetí případ; prvním případem byl tam stavitel Vilém Wagner a druhým cukrář Honc.

Podobný způsob jednání orgánů berních úřadů, kteří béřou malý zřetel na hospodářskou situaci, formy obcování a humanitu, je také v jiných krajinách státu obvyklým, při čemž někdy nastávají také podobné politováníhodné účinky. Valná část berních úředníků a obzvláště berních exekutorů projevují ve styku se stranami nepřístojný a hrubý způsob jednání, což se ještě více zostřuje většinou nejvýš nedostatečnými jazykovými znalostmi těchto orgánů a zanechává, dojem osobní nevraživosti.

Tento způsob jednání je však mezi jiným také v příkrém rozporu s humánním výnosem bývalého pana ministra financí dr Trapla, který se pokoušel úřední styk mezi berními orgány a stranami upraviti v humánním smyslu. Tento lidumilný výnos ve skutečnosti nikdy nepronikl resp. upadl již úplně v zapomenutí. Důrazné jeho opětování projevuje se vzhledem k řečenému - což se, jak již řečeno, stále znovu stává - naléhavě nutným.

Interpelanti táží se pana ministra financí:

Je pan ministr ochoten v ohledu formálním pronikavě odstraniti pro budoucnost takovýto postup svých orgánů, jenž otřásá vážností státu a jeho demokratických základů, a ve věcném ohledu přikázati berním úřadům, aby v případech zjevné tísně poplatníky zbytečně netýraly a nevháněly do zoufalství ?

Je pan ministr financí dále ochoten naříditi, aby před posledními, zjevně ničivými zásahy berních úřadů slyšeno bylo dříve příslušné odborné společenstvo?

V Praze dne 25. listopadu 1937.

Am 16. November 1937 beging der Uhrmacher Bruno Lange in Turn, Mariascheiner Strasse, Bezirk Teplitz-Schönau, Selbstmord durch Erhängen, nachdem bei ihm einige Stunden vorher eine Exekution wegen Steuerschulden durchgeführt und seiner Kasse ein Betrag von 300 Kč durch den Exekutor entnommen worden war. Der als äusserst anständig und sparsam bekannte, 32 Jahre alte Uhrmacher Lange, verheiratet, Vater eines 6jährigen und eines zu erwartenden Kindes, fristete eine so kümmerliche Existenz, dass ihm die Steuerbehörde nicht einmal das Existenzminimum der Einkommensteuer von 7.000 Kč zugemutet hatte. Bloss die allgemeine Erwerbsteuergrundlage war ihm nach seinem eigenen Bekenntnisse infolge eines ihm dabei unterlaufenen Fehlers um ca. 1.000 Kč auf etwas über 7.000 Kč erhöht worden.

Anlässlich der Purifizierungsaktion waren ihm seine von früher bestehenden Steuerschulden auf 700 Kč herabgesetzt worden: Hiervon hatte er 250 Kč bar zu bezahlen - was auch geschah - und den Rest in Monatsraten zu je 50 Kč ab 1. Jänner 1937 abzudecken. Uhrmacher Lange zahlte in diesem Jahre auch tatsächlich sieben Raten, wobei er ober infolge seiner erbärmlichen Lage über 30-40 Kč monatlich (insgesamt zahlte er seit 1. I. 1937 310 Kč) nicht hinauskam. Er bewies also effektiv den besten Willen. Für das Jahr 1936 wurde ihm bloss die allgemeine Erwerbsteuer in der Höhe von 62 Kč vorgeschrieben.

Bei der am 16. November 1937 um 12.10 Uhr mittags durchgeführten Exekution fand der Exekutor in der Brusttasche Langes einen Betrag von 600 Kč. Um diese Zeit betrug die Steuerschuld Langes nurmehr 140 Kč zuzüglich der Erwerbsteuer für 1936 62 Kč, also insgesamt 202 Kč. Trotz des Weinens und der Gegenvorstellungen Langes beschlagnahmte ihm der Exekutor 300 Kč und antwortete ihm in zynischer Weiss, er möge sich aufhängen.

Auf das Jammern der anwesenden Gattin, was sie dann anfangen solle, sagte der Exekutor dieser: "Dann müssen eben Sie die Steuern zahlen!" Unergründlich ist hierbei auch, warum Lange von seinem letzten Gelde 300 Kč gepfändet wurden, während seine Steuerschuld insgesamt 202 Kč betrug und ihm die ohnedies minimalen Verzugszinsen noch nicht vorgeschrieben waren.

Am selben Nachmittage erhängte sich Lange. Offenbar hat das unmenschliche Verhalten des Exekutors den an jeder behördlichen Einsicht verzweifelnden Menschen vielmehr in den Tod getrieben als die eigentliche Steuerschuld.

Dieses Vorkommnis ist leider kein Einzelfall. So ist es in diesem Jahre in der kleinen Gemeinde Turn allein schon der dritte Fall; der erste Fall war dort Baumeister Wilhelm Wagner und der zweite Konditor Honc.

Eine ähnliche Vorgangsweise von Organen der Steuerbehörden; die auf Wirtschaftslage, Umgangsformen und Humanität wenig Rücksicht nimmt, ist auch in anderen Gebieten des Staates üblich, wobei mitunter auch ähnliche bedauernswerte Wirkungen eintreten. Ein Grossteil der Steuerbeamten und ganz besonders der Steuerexekutoren befleissen sich im Verkehre mit den Steuexparteien einer unziemlichen und groben Tonart, was durch die meist überaus mangelhaften Sprachkenntnisse dieser Organe noch mehr verschärft wird und den Eindruck persönlicher Gehässigkeit hinterlässt.

Diese Vorgangsweiste steht aber u. a. auch im krassen Widerspruche mit dem humanen Erlasse des ehemaligen Herrn Finanzministers Dr. Trapl, welcher den Amtsverkehr zwischen den Steuerorganen und den Parteien im humanen Sinne zu regeln versuchte. Dieser menschenfreundliche Erlass ist in Wirklichkeit nie durchgedrungen, bezw. bereits gänzlich in Vergessenheit geraten. Seine nachdrückliche Wiederholung erweist sich in Hinblick auf das Vorgesagte -das sich, wie schon gesagt, immer wieder ereignet - dringend notwendig.

Die Interpellanten richten an den Herrn Finanzminister die Anfragen:

Ist der Herr Minister bereit, in formaler Hinsicht ein derartiges, das Ansehen des Staates und seiner demokratischen Grundlage erschütternde Vorgehen seiner Organe in Zukunft durchgreifend abzustellen und in sachlicher Hinsicht die Steuerbehörden anzuweisen, dass sie in Fällen augenscheinlicher Notlage die Steuerträger nicht unnütz peinigen und zur Verzweiflung treiben?

Ist der Herr Finanzminister weiters geneigt anzuordnen, dass vor letzten, offenbar ruinösen Eingriffen der Steuerbehörden vorher die betreffende Fachgenosenschaft gehört wird?

Prag, am 25. November 1937.

Ačkoliv se zákaz politických schůzí, který vláda dne 22. října 1837 vydala, nevztahuje na schůze podle § 2 shromažďovacího zákona, což také ministerstvo vnitra i zemský úřad potvrdily intervenujícím poslancům sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, musel interpelant ve svém volebním okresu konstatovati četné případy přehmatů a porušení zákonitých předpisů policejními a četnickými orgány při takovýchto schůzích. Interpelanti vidí se jako v zájmu obyvatelstva jako jeho zmocněnci tak také v zájmu disciplinovaného státního úřednictva nuceni sděliti tyto případy panu ministru vnitra jako odpovědnému resortnímu ministru na vědomí a proti tomu ve vší formě protestovati.

1. V Novém Sedlišti, okres Tachov, rozpustil dne 23. října 1937 strážmistr četnické stanice ve Starém Sedlišti schůzi, svolanou na 20 1/2 hod. do hostince Wurdackova, na zvané hosty omezenou, s odůvodněním, že od aktuára Čestmíra Gütty, zástupce vedoucího úředníka policejního úřadu v Tachově, obdržel výslovný rozkaz, aby v Novém Sedlišti nepřipustil žádného druhu schůze a obzvláště také žádné schůze, omezené na pozvané hosty. Za rozpuštění takovýchto omezených schůzí převzal sám odpovědnost.

Týž pan Čestmír Gütta sdělil dne 24. října 1937 Čeňku Kanzlerovi z Tachova, zavolanému k policejnímu úřadu, že se také schůze podle § 2 shromažďovacího zákona nesmějí na základě všeobecného zákazu schůzí konati. V témže smyslu vyjádřil se k okresnímu vedoucímu sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, Vilému Lanzendörfrovi v Tachově.

2. V městě Touškově rozpustil dne 24. října 1937 praporčík H. Svoboda z četnické stanice v Touškově krátce po 11. hodině schůzi, kterou na 9 hodin dopoledne svolal do hostince Sommerova Hanuš Ryba, Touškov č. 46, a která byla omezena na pozvané hosty, s podivným a naprosto nezákonitým odůvodněním; že pozvánky nebyly účastníkům schůze vydány alespoň 1 den před konáním schůze, při čemž se před tím v 10 1/2 hod. vrchní strážmistr Matějka s asistencí přesvědčil o splnění všech zákonitých náležitostí této schůze.

3. Ve Stříbře rozpustil četnický strážmistr Pech za asistence četnického orgánu Kluce dne 29. října 1937 schůzi na pozvané hosty omezenou, kterou na 10 1/2 hod. do hostince "Stará pošta" svolal Max Wunderlich, dělník ve Stříbře č. 309, když Max Wunderlich na jeho otázku, kde má povolení ke schůzi, odpověděl, že povolení nemá. Tento postup četnického strážmistra Pecha, shromažďovacímu zákonu naprosto se příčící, představuje skončení přesné kontroly, která neprokázala žádného zákonitého důvodu k rozpuštění schůze.

4. V Hamrech, soudní okres Nýrsko, zabránili dne 14. listopadu 1937 četničtí strážmistři Liberský a Syrouček z četnické stanice v Zelené Lhotě schůzi na 9 hodin svolané, na pozvané hosty omezené, tím, že svolavatele schůze Tomáše Schatze dali starostou obce Václavem Augustinem povolati k obecnímu úřadu v Hamrech a jemu sdělili, že schůzi pořádati nesmí, poněvadž nyní všechny schůze jsou zakázány. Když se proti tomu Tomáš Schatz odvolával na to, že schůze omezené na pozvané hosty jsou ze všeobecného zákazu schůzí vyňaty, odpověděli četníci, že mají rozkaz zabrániti konání této schůze.

Tyto případy ukazují s dostatek, že se podřízení státní orgánové nedrží ústavně-právních zásad svobody shromažďovací, zákonů a usnesení vlády s takovou přísností, jak by toho v zájmu státu a vnitrostátní právní bezpečnosti bylo bezpodmínečně zapotřebí.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřit vytýkané skutkové okolnosti?

2. Je pan ministr obzvláště ochoten, pak-li jmenovaní četničtí orgánové nejednali o své újmě, nýbrž na úřední pokyn, vzíti k odpovědnosti toho, kdo tyto protizákonné služební pokyny četnickým orgánům vydal?

3. Je pan ministr ochoten vysvětliti, kterak dochází k častému, ve zmíněných případech zjištěnému rozporu mezi vůlí státních nositelů odpovědnosti a jednáním podřízených státních orgánů?

4. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby názoru, sděleného při intervencích u ministerstva vnitra a u zemského úřadu, že se totiž schůze podle § 2 shromažďovacího zákona konati mohou, dbali také podřízení orgánové a podle něho se řídili ?

5. Jaká opatření učinil pan ministr, aby znemožněno bylo opětování takovýchto případů a aby nad to pro budoucnost s úspěchem odstraněn byl opětovně se projevující rozpor mezi projevem vůle nadřízených úřadů a úředním jednáním podřízených orgánů?

V Praze dne 30. listopadu 1937.

Obwohl sich das von der Regierung am 22. Oktober 1937 erlassene Verbot politischer Versammlungen nicht auf Versammlungen gemäss § 2 des Versammlungsgesetzes bezieht, was das Innenministerium als auch die Landesbehörde den intervenierender Alsgeordneten der Sudetendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, bestätigte, musste der Interpellant in seinem Wahlkreise zahlreiche Fälle von Übergriffen und der Missachtung der gesetzlichen Vorschriften anlässlich solcher Versammlungen durch Polizei- und Gendarmerieorgane feststellen. Die Interpellanten sehen sich gleichwohl im Interesse der Bevölkerung als deren Beauftragte sowie auch im Interesse eines wohldisziplinierten staatlichen Beamtenkörpers gezwungen, diese Fälle dem Herrn Innenminister als dem verantwortlichen Ressortminister zur Kenntnis zu bringen und dagegen in aller Form zu protestieren.

1. In Neu-Zedlisch, Bezirk Tachau, löste am 28. Oktober 1937 der Wachtmeister der Gendarmeriestation Alt-Zedlisch eine für 201/2 Uhr in Wurdacks Gasthaus einberufene, auf geladene Gäste beschänkte Versammlung mit der Begründung auf, dass er von dem Aktuar Čestmír Gütta, dem Stellvertreter des leitenden Beamten der Polizei behörde in Tachau, den ausdrücklichen Auftrag erhalten habe, in Neu-Zedlisch keinerlei Versammlungen und im besonderen such keine auf geladene Gäste beschränkte Versammlungen zuzulassen. Für die Auflösung solcher beschränkter Versammlungen übernahm er selbst die Verantwortung.

Derselbe Herr Čestmír Gütta gab ain 24. 10. 1937 dem zur Polizeibehörde gerufenen Vinzenz Kanzler aus Tachau bekannt, dass auch "§ 2-Versammlungen" (gemäss § 2 des Versammlungsgesetzes) auf Grund des allgemeinen Versammlungsverbotes nicht stattfinden dürfen. In demselben Sinne äusserte er sich gegenüber dem Bezirksleiter der Sudetendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, Wilhelm Lanzendörfer in Tachau.

2. In Tuschkau Stadt wurde am 24. Oktober 1937 eine für 9 Uhr vorm im Gasthause Sommer von Hans Ryba, Tuschkau Stadt 46, einberufene Versammlung, die auf geladene Gäste beschränkt war, kurz nach 11 Uhr vom Fähnrich H. Svoboda, von der Gendarmeriestation Tuschkau, mit der merkwürdigen und völlig ungesetzlichen Begründung aufgelöst, dass die Einladungen an die Versammlungsteilnehmer nicht mindestans einen Tag vor der Abhaltung der Versammlung ausgegeben worden seien, wobei sich vorher um 10 1/2 Uhr Ober wachtmeister Matějka unter Asistenz von der Erfüllung aller gesetzlichen Erfordernisse dieser Versammlung überzeugt hatte.

3. In Mies löste der Gendarmeriewachtmeister Pech unter Assistenz des Gendarmerieorganes Kluc am 29. Oktober 1937 eine von Max Wunderlich, Arbeiter in Mies Nr. 309; für 20 1/2 Uhr in das Gasthaus "Alte Post" einberufene, auf geladene Gäste beschränkte Versammlung auf, als er auf seine Frage an Max Wunderlich, wo er die Bewilligung zur Versammlung habe, von diesem die Antwort erhielt, dass er eine Bewilligung nicht habe. Dieses dem Versammlungsgesetze gröblichst widersprechende Vorgehen des Gendarmeriewachtmeisters Pech stellt die Schlusshandlung einer genauen Kontrolle dar, die keinen gesetzlichen Grund zur Auflösung einer Versammlung erbracht hatte.

4. In Hammern, Gerichtsbezirk Neuern, verhinderten am 14. November 1937 die Gendarmeriewachtmeister Liberský und Syrouček von der Gendarmeriestation Grün eine für 9 Uhr einberufene, auf geladene Gäste beschränkte Versammlung, in dem sie den Einberufer der Versammlung, Thomas Schatz; durch den Gemeindevorsteher Wenzel Augustin auf das Gemeindeamt Hammern zitieren liessen und ihm mitteilten, dass_ er die Versammlung nicht abhalten dürfe, da jetzt alle Versammlungen verboten seien. Als sich dagegen Thomas Schatz darauf berief, dass auf geladene Gäste beschränkte Versammlungen von dem allgemeinen Versammlungsverbote ausgenommen seien, erwiderten die Gendarmen, dass sie den Auftrag hätten, die Abhaltung dieser Versammlung zu verhindern.

Diese Fälle zeigen zur Genüge, dass sich die untergeordneten Statsorgane nicht mit jener Strenge an die verfassungsrechtlichen Grundsätze der Versammlungsfreiheit, an die Gesetze und an den Beschluss der Regierung halten, wie es im Interesse des Staates und der innerstaatlichen Rechtssicherheit unbedingt notwendig wäre.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister des Innern folgende Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, die gerügten Tatbestände untersuchen zu lassen ?

2. Ist der Herr Minister insbesondere bereit, falls die genannten Gendarmerieorgane nicht eigenmärrichtig, sondern über Dienstanweisung gelaandelt haben, den jeweiligen Auftraggeber für diese gesetzwidrige Dienstanweisung an die Gendarzmerieorgane zur Verantwortung zu ziehen?

3. Ist der Herr Minister bereit, darüber aufzuklären, wie es zu der häufigen, in den gegenständlichen Fällen festgestellten Divergenz zwischen dem Willen der staatlichen Verantwortungsträger und den Handlungen der untergeordneten Staatsorgane kommt?

4. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, dass die aus Anlass von Interventionen beim Innenministerium und bei der Landesbehörde von diesen Behörden mitgeteilte Auffassung, dass Versammlungen gemäss § 2 des Versammlungsgesetzes stattfinden dürfen, auch bei den Unterorganen geteilt und befolgt wird ?

5. Welche Massnahmen hat der Herr Minister getroffen, um eine Wiederholung solcher Vorkommnisse unmöglich zu machen und darüber hinaus die wiederholt zu Tage tretende Divergenz des Willensausdruckes der Oberbehörden mit den Amtshandlungen der untergeordneten Organe für die Zukunft erfolgreich abzustellen?

Prag, am 30. November 1937.

Podepsaní senátoři podali dne 15. února 1937 na pana ministra vnitra interpelaci (tisk 418/6), poněvadž na veřejné schůzi dne 17. ledna 1937 v Mariánských Lázních intervenující vládní zástupce dr Matzner od policejního úřadu v Mariánských Lázních napomenul řečníka, senátora L . Franka, pro výraz "Sudetendeutsches Land", a poněvadž po právu v tomto označení krajiny nikterak nelze spatřovati porušení zákona a proto také žádný důvod k napomenutí.

V odpovědi na tuto interpelaci v tisku 537/3 ze dne 9. června 1937 se nesprávně tvrdí, že senátor Frank byl napomenut pro výraz "Sudetendeutschland". Toto tvrzení je nesprávné a ukazuje, že skutková podstata nebyla vyšetřována s důkladností potřebnou a pro vyjádření zodpovědného ministra nutnou.

Již povrchní zkoumání úřední relace intervenujícího úředníka bylo by muselo ukázati její vadnost a z ní patrnou nepřesnost vylíčení skutečného stavu věci. Němec neřekne "Die Sterne leuchten über das Sudetendeutschland", nýbrž ". . . über den sudetendeutschen Land".

Intervenující vládní úředník nereprodukoval to, co skutečně bylo řečeno, nýbrž vložil řečníkovi do úst výraz, kterého řečník nepoužil a obvinil ho z přestupku zákona, jehož se nedopustil.

Svědomité a řádné šetření u účastníků schůze a u předsedy schůze bylo by již v předchozím řízení pro zodpovědění interpelace ukázalo pravý stav věci a uvědomilo o tom pana ministra.

Senátor L. Frank výslovně konstatuje, že výrazu "Sudetendeutschland" nepoužil. Projevuje ochotu, že při vznesení obžaloby sám navrhne u imunitního výboru, aby byl vydán, aby tak před řádným soudem provedl důkaz o tom, jak se věc ve skutečnosti udála.

Je nepřípustným způsobem řízení vyšetřovacího, dovolávati se proti případu, vytýkanému v interpelaci č. t. 418/6 jedině relace úředníka, proti jehož jednání si interpelace stěžuje.

Dovolávati se dozorčí moci příslušného resortního ministra stává se ilusorním, jestliže se tato relace samotná - bez provedení řádného a nezávadného vyšetření pravého stavu věci - béře za základ pro zodpovědění interpelace č. t. 537/3.

Podepsaní senátoři ohražují se co nejostřeji proti takovémuto způsobu zodpovídání interpelací a táží se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát znovu, ale s potřebnou důkladností, vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten pak na základě tohoto šetření odpověděti na dotazy interpelace č. t. 418/6 z r. 1937 ?

3. Jaká opatření učinil pan ministr, aby pana dr Matznera od policejního úřadu v Mariánských Lázních pro vadné vylíčení skutečného průběhu schůze ze dne 17. ledna 1937 vzal k odpovědnosti?

V Praze dne 11. prosince 1937.

Die gefertigten Senatoren haben am 15. II. 1937 an den Herrn Innenminister eine Interpellation (Druck 418/6) gerichtet, weil bei der öffentlichen Versammlung am 17. I. 1937 in Marienbad der intervenierende Regierungsvertreter Dr. Matzner von der Polizeibehörde in Marienbad den Redner, Senator Ludwig Frank, megen des Ausdruckes "Sudetendeutsches Land" ermahnt hatte und weiI rechtsmässig in dieser Landschaftsbezeichnung keinesfalls eine Gesetzesverletzung und folglich auch kein Ermahnungsgrund erblickt werden kann.

In Beantwortung dieser Interpellation mit Druck 537/3 vom 9. Juni 1937 wird unrichtig behauptet, dass Senator Frank wegen des Ausdruckes "Sudetendeutschland" ermahnt worden sei. Diese Behauptung ist unzutreffend und zeigt, dass der Tatbestand nicht mit der erforderlichen und zur Ausserung eines verantwortlichen Ministers notwendigen Gründlichkeit erhoben worden ist.

Schon eine oberflächliche Prüfung der amtlichen Relation des intervenierenden Beamten hätte deren Mangelhaftigkeit und die daraus ersichtliche Ungenauigkeit der Wiedergabe des tatsächlichen Tatbestandes ergeben müssen. Der Deutsche sagt nicht "Die Sterne leuchten über das Sudetendeutschland" sondern " . . . über dem sudetendeutschen- Land".

Der intervenierende Regierungsbeamte hat nicht das tatsächlich Gesagte wiedergegeben, sondern den Redner einen Ausdruck in den Mund gelegt, den er nicht gebraucht hat, und ihn einer Gesetzesübertretung beschuldigt, die er sich nicht zu Schulden kommen liess.

Gewissenhafte und ordentliche Erhebungen bei Versammlungsteilnehmern und beim Versammlungsleiter hätten schon im Ermittlungsverfahren zur Beantwortung der Interpellation den wahren Vorgang aufzeigen und dem Herrn Minister zur Kenntnis bringen können.

Senator Ludwig Frank stellt ausdrücklich fest, dass der Ausdruck "Sudetendeutschland" von ihm nicht gebraucht wurde. Er erklärt sich bereit, bei Erhebung der Anklage selbst seine Auslieferung beim Immunitätsausschuss zu beantragem, um vor dem ordentlichen Gericht Beweis über den tatsächlichen Vorgang zu führen.

Es ist eine untragbare Art des Ermittlungsverfahrens, sich gegenüber dem in der Interpellation Druck 418/6 gerügten Sachverhalte allein auf die Relation des Beamten zu berufen, gegen dessen Verhalten in der Interpellation Beschwerde geführt wird.

Das Anrufen der Aufsichtsgewalt des zuständigen Ressortministers wird illusorisch, wenn diese Relation allein - ohne Durchführung einer gründlichen und einwandfreien Erhebung des wahren Sachverhaltes - zur Grundlage der Interpellationsbeantwortung Druck 537/3 gemacht wird.

Die unterfertigten Senatoren verwahren sich schärfstens gegen diese Art der Interpellationsbeantwortung und richten an den Herrn Minister díe Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt nochmals, aber mit der notwendigen Gründlichkeit erheben zu lassen ?

2. Ist der Herr Minister bereit, sodann, auf Grund dieser Erhebungen, die Anfragen der Interpellation Druck 418,/6 aus 1937 zu beantworten ?

3. Welche Massnahmen hat der Herr Minister getroffen, um Herrn Dr. Matzner von der Polizeibehörde in Marienbad wegen der fehierhaften Wiedergabe des tatsächlichen Verlaufes der Versammlung am 17. I. 1937 zur Verantwortung zu ziehen?

Prag, am 11. Dezember 1937.

Dne 9. t. m. událo se na Vojtěšské jámě v Březových Horách kolem 1/2 2. hodiny odpolední neštěstí při výjezdu těžní klece s 11 havíři. Klec jela značnou rychlostí a najela do klínovitého zúžení pod lanovnicemi a zde zůstala prudkým nárazem trčeti. Z 11 horníků byli 4 horníci zraněni těžce a 2 z nich podlehli zraněním. Stav druhých dvou jest téměř beznadějný.

Tážeme se proto pana ministra veřejných prací, zda ministerstvo veřejných prací ihned vyšetřilo příčiny, proč k nešťastné katastrofě v Březových Horách došlo a zda co nejpřísněji dá potrestati každého, kdo má na tomto neštěstí přímou nebo vzdálenou vinu ?

Žádáme také o okamžitou odpověď, jak bude postaráno o rodiny tragicky zahynulých horníků a jak budou pro budoucnost existenčně zajištěni ti, kteří vrátí se z nemocnice zmrzačeni nebo neschopni k vykonávání své těžké práce.

V Praze dne 13. prosince 193 7.